26 Co 247/2025 - 257

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců Mgr. Daniely Jandové a JUDr. Tomáše Němce ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně], bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B], o zaplacení smluvní pokuty v částce 730 000 Kč, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 3. 2. 2025, č. j. 7 C 9/2024-182 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 28 241,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 730 000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 139 846,10 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že mezi účastnicemi byla uzavřena dne 30. 3. 2016 smlouva o dílo, kterou se žalovaná (zhotovitelka) zavázala provést stavební úpravy nemovitosti žalobkyně (objednatelky) v termínu do 16. 7. 2016 za cenu díla ve výši 1 607 402 Kč včetně DPH; dodatkem č. 1 ze dne 25. 7. 2016 byl upraven a rozšířen předmět díla, navýšena cena díla o částku 1 689 215 Kč bez DPH a stanoven nový termín realizace díla do 15. 11. 2016 (dále jen „Smlouva o dílo“ nebo ,,Smlouva“). Žalobkyně dne 3. 11. 2016 odmítla dílo převzít z důvodu existence vad, nedodělků a nedostatků ve vyúčtování ceny díla. V článku IX. odst. 1 Smlouvy o dílo byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalované s předáním dokončeného díla žalobkyni ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení se splatností do 21. dnů od doručení výzvy k její úhradě. Žalobkyně uplatnila nárok na smluvní pokutu za období od 3. 2. 2021 do 2. 2. 2023.

3. Soud prvního stupně odkázal na řízení vedená mezi totožnými účastníky o plnění ze Smlouvy o dílo, z jejichž závěrů vycházel.

4. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 7. 2020, č. j. 213 C 40/2017-330, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2021, č. j. 30 Co 60/2021-493, soud zamítl žalobu žalované v postavení žalobkyně (pod předchozím názvem [právnická osoba].) proti žalobkyni v postavení žalované o zaplacení částky 194 245,41 Kč s příslušenstvím, nárokovanou jako doplatek ceny díla ze Smlouvy o dílo, když uzavřel, že dílo vykazovalo vady, které nebyly jen ojedinělé nebo drobné a žalovaná tak byla oprávněna převzetí díla odepřít. Dílo nebylo řádně dokončeno a předáno, a to ani do rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyni tak nárok na zaplacení doplatku ceny za dílo nevznikl. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2021, č. j. 30 Co 60/2021-493, Nejvyšší soud usnesením ze dne 3. 7. 2023, č. j. 23 Cdo 396/2023-621 odmítl pro nepřípustnost a rozsudek tak nabyl právní moci dne 2. 8. 2021.

5. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 26. 10. 2023, č. j. 118 C 2/2022-200, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2024, č. j. 28 Co 92/2024-349, soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 730 000 Kč s příslušenstvím, která představuje smluvní pokutu za období od 3. 2. 2019 do 2. 2. 2021, kde soudy shodně uzavřely, že účastnice uzavřely Smlouvu o dílo, oběma stranám muselo být zřejmé, jaký má být výsledek stavební činnosti, kterou se žalovaná zavázala pro žalobkyni vykonat za dohodnutou cenu. V průběhu provádění díla docházelo ke změnám ve způsobu provádění a změny byly zachyceny ve stavebním deníku. Žalobkyně odmítla dílo převzít z důvodu existence vad a nedodělků díla. Soud uzavřel na základě znaleckého posudku a výslechu znalce, že dílo vykazovalo vady, konkrétně dřevěné konstrukce nebyly dostatečně chemicky ošetřeny, vadou shledal soud absenci větrací mřížky, chyby v montáži okapového větracího pásu u okraje střechy a okapové hrany, nedostatečné provedení maltového lože pod čelními deskami a nezajištění matic fixujících čelní desky svárem, absenci zakrytí či omítnutí kovových prvků při zhotovení kleštin po jejich usazení, neprovedení dozdívky v obvodové stěně u otvoru pro dveře ve vikýři, nedodání dveří k vikýři, křivé hřebeny střechy označil znalec jako vadu estetickou. Soud uzavřel, že dílo vykazovalo vady, které nebyly drobné či ojedinělé, žalobkyně byla proto podle ujednání ve Smlouvě o dílo oprávněna převzetí díla odepřít a vznikl jí nárok na smluvní pokutu, protože v dohodnutém termínu nedošlo k předání dokončeného díla žalobkyni. Odvolací soud uzavřel, že uplatnění nároku na zaplacení smluvní pokuty s ohledem na okolnosti věci není v rozporu s dobrými mravy, nelze je hodnotit jako šikanózní výkon práva, který by sledoval pouze poškození zájmu žalované. Žalovaná v odvolacím řízení uplatnila požadavek na moderaci smluvní pokuty, odvolací soud se proto zabýval přiměřeností uplatněného nároku na smluvní pokutu a uzavřel, že okolnosti, které žalovaná uváděla jako důvod pro moderaci smluvní pokuty (že žalobkyni nevznikla škoda a žalobkyně netvrdila, že by prostory, v nichž bylo dílo realizováno, nemohla užívat), nejsou samy o sobě důvodem pro moderaci smluvní pokuty. Výše smluvní pokuty byla plně závislá na době trvání prodlení žalované a konečná výše uplatněného nároku je proto důsledkem dlouhé doby, po kterou trvalo prodlení žalované.

6. Z hlediska právního posouzení soud Smlouvu o dílo hodnotil podle ustanovení § 2586 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“); podle § 2590, § 2604-2606, § 2610 odst. 1 o. z. a § 2628 o. z. a s odkazem na ustanovení § 13 o. z. pak uzavřel, že v obou předchozích pravomocně uzavřených sporech byly rozsudky okresního soudu odvolacími soudy potvrzeny, meritorně bylo uzavřeno, že Smlouva o dílo je platná a účinná, rozsah předmětu díla byl sjednán dostatečně určitě, cena díla byla sjednána pevnou částkou uvedenou ve Smlouvě, nikoliv rozpočtem žalované. Znalecký posudek prokázal zásadní vady a nedodělky díla, reklamace žalobkyně byla oprávněná, žalobkyně oprávněně dílo nepřevzala a žalovaná je stále povinna dílo dokončit. Nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty je tak důvodný.

7. Návrh žalované na moderaci smluvní pokuty posuzoval soud prvního stupně podle § 2048 odst. 1 a § 2051 o. z. kdy ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že neexistuje žádná dohoda o narovnání nebo snaha žalované dílo dokončit a předat, či od Smlouvy odstoupit nebo jakkoliv Smlouvu ukončit. Žalovaná nerespektuje opakovaně vyjadřovaný právní názor ani skutková zjištění soudu prvního i druhého stupně v dalších řízeních. Opakovaně tvrdí, že Smlouva byla naplněna a není od čeho odstupovat, což soud hodnotil jako absenci sebereflexe žalované. V posuzovaném případě vznikla významná prodleva, která žalované brání v užívání předmětu díla a potenciálně může generovat vznik škody. Soud prvního stupně uzavřel, že není naplněna podmínka nepřiměřenosti smluvní pokuty, která je podstatou možnosti smluvní pokutu moderovat. Úvaha o nepřiměřenosti smluvní pokuty, případně o namítaném rozporu s dobrými mravy, se jeví jako lichá v případě, že porušování povinností žalovanou je soustavné, odporující předchozím soudním rozhodnutím a odmítající přijmout důsledky vlastního jednání, navzdory opakovaně stvrzeným skutkovým zjištěním. V takové situaci smluvní pokutu nelze hodnotit jako nepřiměřenou či rozpornou s dobrými mravy. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) a ve věci úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, ve kterém namítá nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně, protože skutkové závěry postrádají nezbytně nutnou míru přesvědčivosti a koherence a jsou v přímém rozporu s některými provedenými důkazy. Žalovaná vytýká soudu nesprávné hodnocení důkazů, když uzavřel, že žalovaná neprokázala, že by byl žalobkyni předán položkový rozpočet, nehodnotil však množství jiných provedených důkazů, ze kterých vyplývá, že položkový rozpočet musel nutně existovat a byl tedy skutečným smluvním rozsahem smlouvy o dílo. Soud nevyslechl ani jednu ze tří osob oprávněných k výkonu činností ve výstavbě, které se provádění stavby zúčastnili a ignoroval zhodnocení kvality provedení díla autorizovaným statikem. Žalovaná vytýká soudu prvního stupně nesprávně zjištěný rozsah předmětu díla, protože soud nevycházel ze stavebního deníku. Žalobkyně v době, kdy byla vyzvána k převzetí díla, neoznačila vady, které by bránily jeho užívání. Podle názoru žalované dílo nevykazovalo vady, žalobkyní tvrzené vady nebyly předmětem díla, vady týkající se nedostatečné ochrany dřeva nebyly provedeny podle norem, ale dostatečně v souladu se Smlouvou o dílo, nedostatky uplatněné žalobkyní jako vady byly odstraněny. Odkazuje na ujednání Smlouvy o dílo, podle kterého opravy nebudou prováděny v případě nedodržení smluvních závazků objednavatelem. Namítá, že rozsudek je postaven na znaleckém posudku [tituly před jménem], který není osobou autorizovanou pro vybrané činnosti ve stavebnictví. S odkazem na interpretační pravidla při výkladu právního jednání podle zákonné úpravy i judikaturních závěrů žalovaná namítá, že Smlouva o dílo byla soudem prvního stupně nepřesně vyložena. Pokud jde o návrh na moderaci smluvní pokuty, odkázala žalovaná na již v řízení uvedené důvody moderace a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne, případně napadený rozsudek zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované uvedla, že dílo bylo zhotoveno podle projektové dokumentace s označením: ,,Vybudování zpracovatelského a výdejního skladu drogistické galanterie společnosti Czech products s. r. o.“ S touto společností bylo sjednáno, že bude žalobkyni od 16. 12. 2016 platit nájem v místě a čase obvyklý 130 Kč za měsíc/m2, k pronájmu byla sjednána plocha 266 m2. Žalobkyně, s ohledem na tento budoucí příjem, své finanční prostředky v dobré víře investovala. Žalovaná byla s těmito okolnosti na počátku stavby seznámena. Z reklamace žalobkyně a znaleckého posudku [tituly před jménem] Hoskovce je zřejmé, že dílo trpí zásadními vadami, bez jejichž nápravy je nelze dokončit. Žalobkyně v průběhu předchozích sporů opakovaně žalovanou vyzývala k dokončení díla a tato její povinnost trvá. Žalovaná se jen snaží zbavit svých závazků ze stále platné a účinné Smlouvy o dílo. Žalobkyně se domnívá, že pro výsledek tohoto řízení je rozhodující, že v obou předchozích řízeních bylo prokázáno, že Smlouva o dílo je stále platná a účinná, dílo má zásadní vady, které žalovaná nenapravila, ačkoliv je žalobkyně řádně reklamovala. Žalovaná je tedy v prodlení s předáním díla od 16. 11. 2016. Dílo tak není dodnes dokončeno, smluvní povinnost, od které se odvíjí smluvní pokuta, tedy žalovaná porušuje každý den a neprojevila přes opakované výzvy žalobkyně, byť elementární snahu, svá pochybení napravit. Místo toho akcionáři žalované založili ryze účelovou korporaci s obdobným názvem, na kterou žalovaná veškeré podnikatelské aktivity převedla. Žalobkyně na existenci smluvní pokuty žalovanou opakovaně upozorňovala, žádnou liknavost v jejím vymáhání neprojevila. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

11. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou správné, odvolací soud se s nimi ztotožňuje, v podrobnostech odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a vzhledem k odvolacím námitkám uvádí následující.

12. Na základě přezkoumání obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některými ze zmatečnostních vad uvedených v § 229 odst. 1, 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. či jinými vadami před soudem prvního stupně, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí.

13. Odvolací soud neshledal ani důvody pro zrušení rozhodnutí ve smyslu § 219a o. s. ř. pro jeho nepřezkoumatelnost. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí soudu prvního stupně, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1805/2018).

14. Soud prvního stupně vyložil, z jakých důkazů vycházel, jaké skutečnosti měl za prokázané a jaké skutkové i právní závěry učinil. Odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně tak bylo dostatečným podkladem pro odvolání, které vůči němu bylo podáno.

15. V posuzované věci soud prvního stupně rozhodl po provedení dokazování s odkazem a na skutková zjištění v pravomocně skončených řízeních u soudu prvního stupně (pod sp. zn. 213 C 40/2017 a sp. zn. 118 C 2/2022), když od doby rozhodnutí v předchozích řízeních podle shodného vyjádření účastníků žádné nové skutečnosti nenastaly, skutkový stav se tedy nijak nezměnil.

16. Podle § 125 o. s. ř. za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, a tyto prostředky zákon vyjmenovává jen příkladmo. Obecně je důkazem každá skutečnost, která je způsobilá zjistit skutkový stav. Nelze tedy vyloučit, že soud činí zjištění z obsahu jiného soudního spisu. Jedná se o důkaz spisem, jako jiným důkazním prostředkem (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2547/98 17. Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že Smlouva o dílo, uzavřená mezi účastníky dne 30. 3. 2016, ve znění Dodatku č. 1 ze dne 25. 7. 2016, je platná a účinná, rozsah předmětu díla byl sjednán dostatečně určitě, cena díla byla sjednána pevnou částkou uvedenou ve Smlouvě, znalecký posudek prokázal zásadní vady a nedodělky díla, reklamace žalobkyně tak byla oprávněná, žalobkyně byla proto oprávněna dílo nepřevzít, žalovaná je stále povinna dílo dokončit a s předáním díla je od 16. 11. 2016 v prodlení.

18. Po vydání napadeného rozsudku rozhodl dovolací soud ve věci dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2024, č. j. 28 Co 92/2024-349, kterým odvolací soud potvrdil ve věci samé rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 26. 10. 2023, č. j. 118 C 2/2022-200, ve věci týchž účastníků o zaplacení smluvní pokuty za období od 3. 2. 2019 do 2. 2. 2021, ze stejného právního titulu jako v posuzované věci. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 16. 9. 2025, č. j. 23 Cdo 654/2025-419, dovolání se odmítl v rozsahu, v němž směřuje proti výroku I a proti té části výroku II rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2024, č. j. 28 Co 92/2024-349, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 17. 10. 2024, č. j. 28 Co 92/2024-363, jíž byl rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 26. 10. 2023, č. j. 118 C 2/2022-200, ve výroku II potvrzen (výrok I.). Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2024, č. j. 28 Co 92/2024-349, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 17. 10. 2024, č. j. 28 Co 92/2024-363, v té části výroku II, jíž byl rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 26. 10. 2023, č. j. 118 C 2/2022-200, změněn ve výroku III a potvrzen ve výroku I a ve zbývající části výroku III, jakož i ve výrocích III a IV zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Dovolací soud uzavřel, že přípustnost dovolání nezakládá námitka žalované, že odvolací soud pochybil ve svém závěru o rozsahu díla podle Smlouvy o dílo, že nesprávně uzavřel, že je dílo vadné v důsledku neprovedení impregnace dřevěných konstrukcí dle nezávazné technické normy ČSN EN, ani námitka že odvolací soud nesprávně posoudil jako vady díla položky, k jejichž provedení se žalovaná smluvní nezavázala, ani námitka, že žalobkyně v řízení neprokázala, že vady, pro které odmítla předmětné dílo převzít, vůči žalované uplatnila. Namítala-li žalovaná, že skutkové závěry odvolacího soudu postrádají nutnou míru přesvědčivosti a koherence, a že jsou v rozporu s některými provedenými důkazy, ani taková námitka nemůže založit přípustnost dovolání, neboť jí žalovaná brojí proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoliv proti jím učiněnému právnímu posouzení věci. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů ovšem v dovolacím řízení v žádném ohledu zpochybnit nelze.

19. Dovolací soud tak shledal dovolání přípustné pro řešení otázky přiměřenosti smluvní pokuty sjednané konkrétní částkou za každý den prodlení dlužníka a její moderace podle § 2051 o. z.

20. Skutkový stav byl zjištěn opakovaně v dříve vedených řízeních mezi týmiž účastníky o nárocích ze Smlouvy o dílo a závěry o skutkovém stavu nebyly zpochybněny ani dovolacím soudem. Soud prvního stupně tedy správně, s odkazem na ustanovení § 13 o. z., vycházel ze skutkového stavu zjištěného i v předchozích řízeních, který posoudil podle §§ 2586, 2604, 2605 a 2628 o. z. a správně uzavřel, že Smlouva o dílo je platná a účinná, dílo má zásadní vady, které žalobkyně řádně reklamovala, pro vady a nedodělky dílo nepřevzala a žalovaná je stále v prodlení s předáním díla a zavázaná povinností dílo dokončit. Za takto zjištěného skutkového stavu a právního hodnocení Smlouvy, soud prvního stupně shledal důvodnou žalobu na zaplacení smluvní pokuty ze Smlouvy, za nedůvodný však označil návrh žalované na moderaci nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty.

21. Podle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále „o. z.“), ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

22. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje.

23. Při posouzení ujednání o smluvní pokutě, její přiměřenosti a moderaci, vycházel odvolací soud z aktuální judikatury Nejvyššího soudu, prezentované rozsudkem velkého senátu R 76/2023, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že moderaci smluvní pokuty podle § 2051 o. z. již nelze pojímat jako nástroj obsahové kontroly přiměřenosti ujednání. Soud tedy nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Postup soudu při moderaci smluvní pokuty lze rozložit na tři fáze. V prvním kroku soud při využití interpretačních pravidel stanovených v § 555 a násl. o. z. nejprve zjistí, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit, poté se zabývá konkrétními okolnostmi s přihlédnutím ke zjištěné funkci smluvní pokuty, zřetel přitom vezme na všechny okolnosti konkrétního případu, přičemž zohlední nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty, nýbrž též okolnosti, které byly dány při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti nastalé později, mají-li v samotném porušení smluvní povinnosti původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. Na základě těchto okolností zodpoví otázku, zda výše smluvní pokuty je přiměřená k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. Dospěje-li soud k závěru, že smluvní pokuta není nepřiměřená, případně nepodaří-li se mu na základě provedeného dokazování objasnit rozsah následků porušené smluvní povinnosti ve sféře věřitele, nemůže nárok věřitele na smluvní pokutu snížit. V opačném případě soud sníží smluvní pokutu na přiměřenou výši.

24. Mezi účastníky byla ve Smlouvě o dílo pod bodem - IX. Sankce - sjednána smluvní pokuta tak, že smluvní pokuta za prodlení se splněním povinnosti předat objednateli dokončené dílo činí 1 000 Kč za každý den prodlení. Zaplacením smluvní pokuty není dotčen nárok objednatele na náhradu škody (1). Při prodlení se zaplacením zálohy či faktury je zhotovitel oprávněn účtovat objednateli smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení. Zaplacením pokuty není dotčen nárok zhotovitele na náhradu škod vzniklých pozdní úhradou faktury (2). Smluvní pokuty nebo škody jsou splatné do 21. dnů ode dne doručení písemné výzvy k jejich zaplacení (3). Smluvní pokuty a sankce sjednané touto smlouvou hradí povinná strana straně oprávněné nezávisle na tom, zda a v jaké výši vznikne druhé straně v této souvislosti škoda, kterou lze samostatně vymáhat (4).

25. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 76/2023 uvedl, že primárně lze vyjít z předpokladu, že každá smluvní pokuta se vyznačuje preventivní (nátlakovou) funkcí, neboť vytváří na dlužníka dodatečný nátlak, aby smluvní povinnosti dostál, respektive ji neporušil. Smluvní pokuta může dále plnit výlučně paušalizační funkci (paušalizace náhrady škody) nebo výlučně funkci sankční, případně dílem funkci sankční a dílem paušalizační. O tom, zda strany sjednaly sankční smluvní pokutu, může svědčit o ujednání, jímž se odchýlily od ustanovení § 2050 o. z. Jednotlivé předpoklady liberace, zejména zohlednění předvídatelnosti a překonatelnosti překážky, sféry, odkud překážka pochází, zda dlužník učinil jakékoliv opatření, aby škodě zamezil, samy o sobě nesvědčí o nepřiměřenosti paušalizační smluvní pokuty. U sankční smluvní pokuty lze zohlednit též otázku zavinění, neboť sankce může plnit svůj efekt jen tehdy, lze-li jednajícímu vytknout, že si nepočínal tak, jak si počínat mohl a měl. U sankční pokuty, je namístě při zkoumání přiměřenosti zohlednit zásadní zájmy věřitele, které jsou prostřednictvím smluvní pokuty chráněny.

26. V posuzované věci je smluvní pokuta pokutou prevenční a pokutou sankční, když strany při sjednání smluvní pokuty stvrdily, že smluvní pokuta nezbavuje zhotovitele odpovědnosti za škodu.

27. V návaznosti na závěry R 76/2023 Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 5. 2025, sp. zn. 23 Cdo 767/2024, doplnil, že z hlediska rozdělení břemene tvrzení a břemene důkazního je to věřitel, který musí tvrdit a prokázat, že určitá smluvní povinnost byla utvrzena smluvní pokutou v určité výši a následně byla porušena, dlužníka naopak tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně okolností, z nichž lze usoudit na nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu.

28. Žalobkyně svoji povinnost tvrzení a povinnost důkazní splnila, protože tvrdila a prokázala, že smluvní pokuta byla sjednána za konkrétně vymezené porušení smluvní povinnosti žalovanou, byla jasně sjednána její výše a žalovaná Smlouvou předpokládané povinnosti utvrzené smluvní pokutou porušila. Žalovaná uplatnila návrh na moderaci smluvní pokuty při jednání dne 18. 11. 2024 s odůvodněním, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] dospěl k závěru, že maximální možná škoda vzniklá žalobkyni se pohybuje kolem 450 000 Kč (bez bližšího vysvětlení), a v soudem poskytnuté lhůtě doplnila, že skutečností, z níž lze usuzovat na nepřiměřenost smluvní pokuty je ,,již žalobkyni přiznaná výše smluvní pokuty nepřiměřená porušené povinnosti (v předchozím řízení), ke které se žalovaná nezavázala nebo ne v tvrzené kvalitě, tím spíše, pokud jí tyto práce nebyly uhrazeny nebo ne zcela a již vůbec ne v tvrzené kvalitě, kterou žalobkyně dodatečně požaduje. Navíc žalovaná provedla vícepráce, které spolu s nezaplacenou částí ceny díla činí 194 000 Kč. Žalobkyni nemohla vzniknout žádná škoda, když jí uváděné vady a nedodělky žalované nikdy nezaplatila.“ 29. Podle názoru odvolacího soudu, pokud strany v rámci autonomie vůle uzavřely Smlouvu o dílo, pak formulace, že „zaplacením smluvní pokuty není dotčen nárok objednatele na náhradu škody“, nevyvolává žádné výkladové pochybnosti o tom, že si sjednaly sankční smluvní pokutu a v takovém případě, vzhledem k důvodům rozhodnutí velkého senátu, soud nezkoumá skutečně vzniklou škodu jako okolnost významnou pro snížení smluvní pokuty.

30. Má-li pak soud při úvahách o přiměřenosti nároku na smluvní pokutu vycházet z konkrétních okolností v každé jednotlivé posuzované věci, pak soud prvního stupně správně uzavřel, že za nepřiměřeně vysokou nelze považovat smluvní pokutu v situaci, kdy žalovaná nerespektuje opakovaně vyjadřovaný právní názor ani skutková zjištění soudů, nevyvinula žádné úsilí tyto závěry reflektovat, relevantním způsobem Smlouvu ukončit a není podstatné, zda žalovaná provedla dílo v rozsahu ceny, kterou žalobkyně dosud zaplatila, neboť to nevypovídá nic o tom, zda tím splnila svůj závazek provést dílo řádně a včas a dokončené žalobkyni předat. Pokud žalovaná nerespektuje závěry rozhodnutí soudů v předchozích řízeních, že nesplnila svoji povinnost ze Smlouvy o dílo předat ve sjednané době objednateli dokončené dílo, nezjednala nápravu vytýkaných vad, žádným způsobem se nesnažila situaci vyřešit ať už dokončením díla, dohodou o narovnání, odstoupením od Smlouvy, ale naopak tvrdila „žalobkyně ví od roku 2017, že žalovaná již žádnou další práci na díle neprovede, takže zcela se vytrácí ten motivační prvek u smluvní pokuty, žalobkyně si může nechat dílo zhotovit od jiného zhotovitele, není důvod od Smlouvy odstupovat, neboť Smlouva byla naplněna a je ukončena“ (protokol z jednání dne 27. 1. 2025 na č. l. 68), pak to tedy byla výlučně žalovaná, bez spoluzavinění žalobkyně, která způsobila současnou situaci, kdy dílo není dokončeno a předáno a žalobkyně se tak právem domáhá smluvené sankce.

31. Ani žalovanou zmiňovaný rozpor jednání žalobkyně s dobrými mravy není okolností, která by mohla být zohledněna při moderaci smluvní pokuty, protože podle R 76/2023 dobré mravy jsou v občanském zákoníku předpokladem platnosti právního jednání (§ 588 odst. 1, § 588), který se upíná k okamžiku, kdy je projev vůle učiněn. Spravedlivého řešení přitom nelze docílit ani cestou aplikace ustanovení § 8 o. z., které je projevem principu poctivosti. Vznikne-li věřiteli nárok na základě toho, že nastala událost (porušení smluvní povinnosti) pro kterou se dlužník zavázal poskytnout nějaké plnění (uhradit smluvní pokutu), pak nelze zneužívající charakter spatřovat v tom, že se věřitel rozhodne svůj nárok uplatnit pořadem práva. Ze samotné skutečnosti, že se věřitel domáhá zaplacení smluvní pokuty, jejíž výše je nepřiměřená, nelze dovozovat zneužití práva.

32. Podle názoru odvolacího soudu nelze na nepřiměřenou výši nároku ze smluvní pokuty usuzovat v případě smluvní pokuty vázané na prodlení s plněním povinnosti podle smlouvy, kdy předmětem ujednání není pokuta stanovená pevnou částkou (jak řešilo rozhodnutí R 76/2022), ale jde o smluvní pokutu za denní prodlení se splněním povinnosti. Pak se v posuzované věci výše smluvní pokuty zcela jednoznačně odvozuje od jednání žalované, která ignoruje soudní rozhodnutí o její trvající povinnosti ze Smlouvy o dílo. Výši smluvní pokuty, která v tomto případě plní sankční funkci, navyšuje svým zaviněním žalovaná, její každodenní zvýšení ani zčásti nelze odvozovat od chování žalobkyně.

33. Žalovaná permanentně nerespektuje závěry pravomocných soudních rozhodnutí o porušení své povinnosti dílo dokončit, a naopak se ještě existence tohoto protiprávního stavu dovolává jako důvodu pro snížení smluvní pokuty. Pokud za těchto okolností uplatňuje své subjektivní právo na snížení smluvní pokuty, takové její jednání vykazuje znaky zneužití práva dle § 8 o. z., kterému nelze poskytnout ochranu.

34. Závěr soudu prvního stupně o důvodnosti žaloby na zaplacení smluvní pokuty, jejíž výše není s ohledem na individuální okolnosti konkrétní věci, nepřiměřená, je správný.

35. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení, na jejichž správný výpočet v bodě 34. napadeného rozsudku pro stručnost odkazuje.

36. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 28 241,40 Kč, tj. odměna advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 7. 1. 2026) po 11 220 Kč podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a 21 % náhrada DPH z odměny a náhrady hotových výdajů podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve výši 4 901,40 Kč.

37. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit v zákonné lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., na zákonné platební místo, kterým je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupce žalobkyně.

Poučení