7 Cmo 162/2023 - 276

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Grollové a soudkyň JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D. a Mgr. Kateřiny Horákové ve věci navrhovatelky: [Jméno navrhovatelky]., IČO [IČO navrhovatelky] sídlem [Adresa navrhovatelky] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: [Jméno advokáta B], narozená dne [Datum narození advokáta B] bytem [Adresa advokáta B] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] o návrhu na vyloučení jednatele společnosti [Jméno advokátky B]., k odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 16. března 2023, č. j. 39 Cm 19/2022-239, takto:

Výrok

I. Usnesení soudu prvního stupně se: a) potvrzuje ve výroku II.; b) mění ve výroku III. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; c) mění ve výroku IV. tak, že navrhovatelka a účastnice jsou povinny zaplatit rovným dílem České republice – Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, na náhradě nákladů řízení částku 14 205,40 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví uvedeným usnesením zastavil řízení v části, kdy se navrhovatelka domáhá, aby [Jméno advokáta B], narozená [rodné přijmení] [Datum narození advokáta B] jednatele společnosti [Jméno advokátky B]., IČO [IČO], se sídlem [adresa], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. C 17547 (výrok I.). Výrokem II. zamítl návrh, aby účastnice [Jméno advokáta B], narozená [rodné přijmení] [Datum narození advokáta B] funkci statutárního orgánu jakékoliv obchodní korporace po dobu 3 let od právní moci tohoto usnesení. Výrokem III. uložil navrhovatelce povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto usnesení účastnici na nákladech řízení částku 7 594 Kč. Výrokem IV. uložil navrhovatelce povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto usnesení České republice – Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, na nákladech řízení částku 14 205,40 Kč.

2. Rozhodl tak o návrhu podaném k soudu prvního stupně dne 2. 2. 2022, kterým se navrhovatelka domáhala vyloučení účastnice, která v době podání návrhu byla jednatelkou společnosti [Jméno advokátky B]. (dále též jen „[Jméno advokátky B].“ nebo „společnost“), z funkce jednatelky společnosti, a to z důvodu porušování povinností jednatelky, které, kromě jiného, spočívalo v tom, že z pozice člena statutárního orgánu společnosti neplatně převedla 70% obchodní podíl na společnosti [Jméno advokátky B]. ze společnosti na sebe jakožto fyzickou osobu. Učinila tak v rozporu s dobrými mravy za účelem poškození svého bývalého manžela a získání majetkového prospěchu pro sebe. Současně navrhovala vyslovení zákazu působit jako statutární orgán jakékoliv obchodní korporace po dobu 3 let od právní moci tohoto usnesení.

3. Soud prvního stupně vyšel na základě provedených důkazů mimo jiné z toho, že: - na společnost [Jméno advokátky B]. bylo vedeno celkem 5 exekucí v průběhu let 2011 až 2019. Poslední exekucí byla exekuce vedená pod č. j. 73 EXE 59798/2019-10, která byla nařízena dne 12. 4. 2019; - účastnice jako jednatelka podala za společnost [Jméno advokátky B]. daňová přiznání za roky 2010-2020 - dne 7. 3. 2022 byl zapsán jako skutečný majitel společnosti [Jméno advokátky B]. [právnická osoba] s podílem o velikosti 30 %. Den, od kterého byl skutečným majitelem, byl 11. 5. 2011; - ke dni 14. 2. 2023 byli jako skuteční majitelé společnosti [Jméno advokátky B]. zapsáni [právnická osoba] s podílem o velikosti 30 % a [Anonymizováno] s podílem o velikosti 49 % a podílem na hlasovacích právech 70 %. Zápis byl proveden dne 8. 10. 2022; - ke dni 14. 2. 2023 byli jako skuteční majitelé společnosti navrhovatelky [Anonymizováno] s podílem 30 % a [Anonymizováno] s podílem 70 %. Zápis byl proveden dne 27. 6. 2022; - ke dni 1. 9. 2022 byla účastnice jako jednatelka původního účastníka 3) vymazána z obchodního rejstříku. Zápis byl proveden dne 22. 9. 2022.

4. Soud prvního stupně konstatoval, že aby byl návrh úspěšný, musely by být splněny následující podmínky. Účastnice by musela být členkou statutárního orgánu, která v uplynulých třech letech před zahájením řízení opakovaně a závažně porušila své povinnosti statutárního orgánu. Účastnice však v době rozhodování již nebyla jednatelkou společnosti [Jméno advokátky B]. ani jiné korporace. Dále soud prvního stupně připomněl, že vyloučení jednatele je řešením ultima ratio a má místo tam, kde nemá poškozovaný společník jinou možnost. Typickým případem je např. společnost, kdy každý ze dvou společníků drží 50% podíl ve společnosti, nemohou se vzájemně přehlasovat a jeden ze společníků je jednatelem společnosti, který svou činností poškozuje jak zájmy společnosti, tak druhého společníka. To ovšem není projednávaný případ. Navrhovatelka drží ve společnosti [Jméno advokátky B]. 70% podíl a mohla tak vyvolat jednání valné hromady, na které by účastnici z funkce jednatelky odvolala. Nejen, že tak neučinila, ale když v této věci svolala valnou hromadu sama účastnice, svou neúčastí způsobila neusnášeníschopnost valné hromady a účastnice tak rezignovala na funkci sama. Jednání navrhovatelky bylo zcela neracionální a zavdává pochybnosti o jejích skutečných cílech. Nebyla ovšem splněna i další podmínka, že účastnice se musela dopustit závažného a opakovaného jednání poškozujícího společnost či navrhovatelku v posledních třech letech před podáním návrhu. Jak plyne z návrhu samotného, tento byl podán z důvodu, že účastnice v minulosti neplatně převedla 70% podíl ve společnosti [Jméno advokátky B]., který náleží navrhovatelce, na třetí osobu smlouvou ze dne 23. 8. 2010. Návrh v projednávané věci byl podán 3. 2. 2022, tedy cca 9,5 roku po předmětné události. Podmínka, že se účastnice musela dopustit závadného jednání v posledních třech letech před podáním návrhu, tak splněna nebyla. Uvedená lhůta je lhůtou prekluzivní a její marné uplynutí znamená, že soud nemohl návrhu vyhovět. Další důvody uváděné v návrhu nemají podle názoru soudu prvního stupně charakter takové závažnosti, aby bylo nutno postupovat podle ustanovení § 63 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, zvláště za situace, kdy je plně v moci samotné navrhovatelky, zda účastnice jednatelkou je či není. Pokud se týká zápisu skutečného majitele, jde o zápis skutečných majitelů samotné navrhovatelky. Neznala–li účastnice jména skutečných majitelů navrhovatelky, nemohla učinit žádné kroky k tomu, aby se tato jména objevila v evidenci jako skuteční majitelé společnosti. Z veřejně dostupných údajů v obchodním rejstříku nemohla účastnice zjistit, kdo je akcionářem navrhovatelky s rozhodujícím nebo významným počtem akcií. Výpis platných údajů navrhovatelky, který je ovšem neveřejný a účastnice ho neměla k dispozici, obsahuje údaje o skutečných majitelích navrhovatelky, které byly zapsány dne 27. 6. 2022. Před tímto datem tedy nebyly účastnici známy a dne 27. 6. 2022 již účastnice nebyla jednatelkou společnosti [Jméno advokátky B]. Byla to tedy sama navrhovatelka, která svým nekonáním a nedostatkem součinnosti způsobila, že nemohli být zapsáni skuteční majitelé společnosti [Jméno advokátky B]. do evidence skutečných majitelů. Pokud se týká důvodu nařízených exekucí, pak do období tří let před podáním návrhu spadá jediná, která byla zahájena dne 12. 4. 2019. Soud prvního stupně konstatoval, že při posouzení jednání účastnice jako odpovědné osoby za neplacení exekucí je nutné přihlédnout k tomu, zda byla společnost [Jméno advokátky B]. vůbec schopna plnit své závazky a jaké byly případně důvody neplnění, proč vůbec docházelo ke vzniku dluhů a nařízení exekucí. Navrhovatelka také nevysvětlila, co míní neaktivitou účastnice v exekučních řízeních. Pokud jde o skutečnost, že účastnice nevede účetnictví, že dokumenty založené do sbírky listin byly vyhotoveny nechronologickým způsobem a nebyly schváleny valnou hromadou, vzal soud prvního stupně z listinných důkazů za prokázané, že předmětné listiny účastnice vyhotovila, neboť jsou součástí sbírky listin. Soud prvního stupně připomněl, že není ani správce daně ani auditor, aby hodnotil kvalitu jejich zpracování. Tuto možnost naopak měla navrhovatelka, a tvrdí–li, že nebyly svolávány valné hromady ke schválení účetních závěrek, pak je otázkou, proč si při své síle 70 % velikosti podílu jejich svolání nevynutila, případně, proč nevyměnila sama jednatelku. Způsobila–li nyní už bývalá jednatelka společnosti [Jméno advokátky B]. navrhovatelce škodu, nic jí nebrání uplatnit vůči ní nárok na náhradu škody. Na základě toho soud prvního stupně dospěl k závěru, že je nutné návrh zamítnout. O nákladech řízení bylo soudem prvního stupně rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť účastnice měla v řízení plný úspěch.

5. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka do výroků II. až IV. včasné odvolání. Uvedla, že z pohledu výkladu § 63 z. o. k. je nepodstatné, zda účastnice byla v době rozhodování soudu prvního stupně jednatelkou společnosti [Jméno advokátky B]. či nikoliv. Naopak je podstatné, že účastnice byla jednatelkou společnosti [Jméno advokátky B]. v období, ve kterém jí jsou navrhovatelkou vytýkána jednotlivá porušení jejích povinností při výkonu funkce jednatelky. Z komentářové literatury i judikatury vyplývá, že účelem § 63 z. o. k. je chránit třetí osoby, podnikatelské prostředí a ve svém důsledku společnost jako takovou před možnými negativními důsledky, jež mohou nastat, vykonávají-li funkci člena statutárního orgánu obchodní korporace osoby, které kvalifikovaným způsobem porušily povinnosti s touto funkcí spojené. Zákonodárce zde (již tím, že ukládá soudu za splnění zákonných podmínek zahájit řízení ex officio) dává najevo, že zde je veřejný zájem na tom, aby takové osoby alespoň po určitou dobu funkci člena statutárního orgánu nevykonávaly. Je to především obchodní korporace, vůči níž je člen jejího statutárního orgánu povinován péčí řádného hospodáře, kdo má především důležitý zájem na zahájení řízení podle § 63 a násl. z. o. k. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že tato obchodní korporace (či její příslušný orgán) může sama takovou osobu odvolat z funkce člena statutárního orgánu. Závažné porušení povinností účastnice jako jednatelky společnosti [Jméno advokátky B]. spatřuje navrhovatelka v tom, že [Jméno advokáta B] v pozici člena statutárního orgánu navrhovatelky neplatně převedla 70% obchodní podíl na společnosti [Jméno advokátky B]. z navrhovatelky sama na sebe jakožto fyzickou osobu, aniž by byly splněny podmínky § 196a odst. 3 ve spojení s ustanovením § 135 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), účinného do 31. 12. 2013. Hodnota převáděného 70% podílu ve společnosti [Jméno advokátky B]. totiž nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem, a dále cena, za kterou k danému převodu 70% podílu ve společnosti [Jméno advokátky B]. z navrhovatelky na účastnici došlo, nebyla cenou obvyklou nebo cenou pro navrhovatelku výhodnější, ale naopak, tato cena za převod předmětného podílu byla minimálně 7,86 x nižší než hodnota tohoto podílu vyjadřující obvyklou cenu daného 70% podílu ve výši 3 144 000 Kč, jak byla stanovena znalcem v soudním řízení. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 13. 8. 2018, č. j. 38 Cm 64/2012-842, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, č. j. 7 Cmo 23/2019-962, bylo pravomocně určeno, že vlastníkem 70% podílu ve společnosti [Jméno advokátky B]., není [Jméno advokáta B], ale že tímto vlastníkem je navrhovatelka (tj. [právnická osoba].). Soud prvního stupně při posuzování věci nepřihlédl k tomu, že teprve na základě pravomocného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, č. j. 7 Cmo 23/2019-962, bylo postaveno najisto, jakých nezákonných jednání se paní [Jméno advokáta B] při výkonu funkce statutárního orgánu dopustila a nebylo dost dobře možné na tato pochybení poukazovat dříve (a například podat z tohoto důvodu návrh na vyloučení jednatelky z výkonu funkce dříve). Prekluzivní tříletá lhůta tak začala plynout až ode dne pravomocného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, č. j. 7 Cmo 23/2019-962 a tedy návrh v projednávané věci byl podán před uplynutím prekluzivní lhůty. Dále navrhovatelka namítla, že zákon stanoví, že porušení povinností musí být buď opakované, nebo závažné. V žádném případě tak není potřeba, aby bylo kumulativně splněno, že vytýkané porušení povinnosti je závažné a opakované. V posuzovaném případě naopak postačí, že porušení vytýkané povinnosti je možné kvalifikovat jako závažné (a v tomto případě může k vyloučení vést i jen jediné porušení), anebo aby porušení povinností bylo opakované, a to bez ohledu na jejich závažnost. Tedy, i méně významná pochybení člena statutárního orgánu (účastnice), je-li jich více, mohou být důvodem pro diskvalifikaci z výkonu funkce. V průběhu roku 2010 a následujících let učinila [Jméno advokáta B] jako jednatelka několik právních jednání s cílem poškodit svého bývalého manžela, pana [Anonymizováno], narozeného dne [Anonymizováno], bytem [adresa], v rozvodovém řízení a obohatit sebe a osoby sobě blízké, kdy mimo jiné také ze společnosti [Jméno advokátky B]. „vyvedla“ dne 24. 3. 2011 pozemky s ložiskem štěrkopísku a převedla je na svého druha [právnická osoba], narozeného [Anonymizováno], bytem [adresa]. [právnická osoba] jakožto druh žalované s ní na tomto spolupracoval a pomáhal jí realizovat transakce vyvádějící hodnotný majetek ze společnosti. Na těchto pozemcích se přitom nachází, resp. z převážné části nacházelo ložisko štěrkopísku. Kupní cena za tyto pozemky byla sjednána ve výši 1 003 630 Kč s tím, že měla být uhrazena v měsíčních splátkách ve výši 100 000 – 200 000 Kč v období od 1. 6. 2021 do 1. 2. 2012. Je otázkou, zda takto sjednaná kupní cena byla společnosti [Jméno advokátky B]. skutečně uhrazena, ale již dne 6. 12. 2021 (tedy ještě dříve, než měla být kupní cena zcela splacena) [právnická osoba] prodal tyto pozemky [Anonymizováno] za kupní cenu ve výši 1 300 000 Kč. Skutečná cena těchto pozemků přitom byla ve skutečnosti mnohonásobně vyšší. V této souvislosti nechala navrhovatelka zpracovat znalecký posudek z oboru ekonomika ceny a odhady ložisek nerostných surovin č. 45/02/2011 ze dne 19. 8. 2011, ve kterém znalec [tituly před jménem] [Anonymizováno] uvedl, že jen cena ložiska štěrkopísku na pozemcích p. č. 1688/7 a 1765/5 činí po zaokrouhlení 13 187 000 Kč. S touto hodnotou nemovitostí byla účastnice seznámena, neboť jako jednatelka společnosti [Jméno advokátky B]. uvedená ložiska spravovala a po prodeji je společnost dále užívala na základě nájemní smlouvy uzavřené s [právnická osoba]. Znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno] byl následně zrevidován revizním znaleckým posudkem [tituly před jménem] [Anonymizováno] č. 53/5-2018 ze dne 25. 2. 2018. Znalec [tituly před jménem] [Anonymizováno] dospěl k závěru, že pozemky dobývacího prostoru mají hodnotu ve výši 5 853 000 Kč a zemědělské a lesní pozemky včetně lesních porostů mají hodnotu 219 000 Kč, celkem se tak jednalo o pozemky v hodnotě 6 072 000 Kč. Kupní cena tedy byla ve zcela zjevném nepoměru k reálné hodnotě pozemků, o čemž účastnice věděla a bylo jejím úmyslem takto pro společnost [Jméno advokátky B]. nevýhodnou a poškozující smlouvu uzavřít. Navrhovatelka je na základě výše uvedeného přesvědčena, že vytýkané závažné porušení povinnosti má charakter tzv. trvajícího porušení, když účastnice způsobenou škodu ve výši nejméně 5 068 370 Kč do dnešního dne neuhradila. Do dnešního dne stejně tak trvají negativní důsledky protiprávního jednání účastnice, kvůli kterému není společnost [právnická osoba] schopna provozovat svoji podnikatelskou činnost a dosahovat zisku. Účastnice se během výkonu funkce jednatelky ve společnosti [Jméno advokátky B]. dopustila opakovaného porušení jejích povinností při výkonu funkce. [Jméno advokáta B] nezajistila zápis skutečného majitele do evidence skutečných majitelů. Dle zákona č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů, ve znění pozdějších předpisů je tak společnost [Jméno advokátky B]. vystavena případné pokutě až do výše 500 000 Kč. [Jméno advokáta B] dle výpisu z Centrální evidence exekucí nechává v posledních 10 letech běžet exekuce, kde je společnost [Jméno advokátky B]. povinnou osobou, a to i ve velmi malých částkách a společnosti tak vznikají nepoměrně vysoké náklady s příslušenstvím pohledávek a s náklady spojenými s exekučním řízením. Ačkoliv osud prvního stupně předestřel postup, jakým by měl vzniklou otázku posuzovat, k samotnému posuzování této otázky však již dále neprovedl žádné důkazy, ani neučinil žádné relevantní právní závěry. Navrhovatelka přitom od počátku řízení tvrdí, že uvedené exekuce souvisí právě s protiprávním jednání účastnice souvisejícími s neplatnými převody podílu ve společnosti [Jméno advokátky B]. a dále neplatným a účelovým vyvedením pozemků – ložiska štěrkopísku, jakožto nejvýznamnějšího a stěžejního aktiva společnosti. [Jméno advokáta B] neplní povinnosti stanovené příslušnými právními předpisy v oblasti účetnictví, zejména nevede účetnictví, nesestavuje účetní závěrku ve stanovených termínech a nepředkládá ji ke schválení valné hromadě společnosti. O skutečnosti, že [Jméno advokáta B] jakožto jednatelka společnosti [právnická osoba] dlouhodobě neplnila své povinnosti v této oblasti svědčí i fakt, že nedlouho po přijetí usnesení Vrchního soudu v Praze doplnila do sbírky listin této společnosti účetní závěrky za období od 2012 – 2021, přičemž z dokumentů je zřejmé, že byly vyhotoveny nechronologickým způsobem. Je tak zřejmé, že v této oblasti jednatelka zcela neplnila svou povinnost vést účetnictví společnosti [Jméno advokátky B]., předkládat účetní závěrky na valných hromadách společnosti k jejich schválení a zakládat je do sbírky listin. Navrhovatelka souhlasí, že soud prvního stupně není ani správce daně ani auditor, aby hodnotil kvalitu jejich zpracování. Soud prvního stupně je však schopen posoudit, kdy byly dané účetní závěrky do sbírky listin uloženy a také je schopen určit znalce za účelem posouzení kvality zpracování jednotlivých účetních výkazů. K tomu však soud prvního stupně nepřistoupil, a to pravděpodobně právě z důvodu nesprávného právního výkladu § 63 z. o. k. Navrhla proto, aby odvolací soud napadené usnesení změnil ve výrocích II. až IV. tak, že určí, že [Jméno advokáta B], narozená dne [Datum narození advokáta B]funkci statutárního orgánu jakékoliv obchodní korporace po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, přizná navrhovatelce náhradu nákladů prvostupňového i odvolacího řízení, a dále uloží [Jméno advokáta B] povinnost zaplatit náklady řízení České republice - Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, případně aby napadené usnesení v rozsahu výroků II. až IV. zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Účastnice se k odvolání vyjádřila tak, že u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci je vedeno řízení pod sp. zn. 39 Cm 60/2023, o návrhu na jmenování jednatele společnosti [Jméno advokátky B]., z jehož průběhu je zřejmé, že odvolatelka jako společník této společnosti je nekontaktní a nereaguje ani na výzvy soudu. Stejně tak odvolatelka nereagovala na pozvánku na valnou hromadu společnosti [Jméno advokátky B]., zaslanou jí doporučenou poštou společníkem [právnická osoba], tedy se valná hromada opět nekonala, neboť by nebyla usnášeníschopnou. Z uvedeného vyplývá, že odvolatelka, byť jí je známo, že je společnost [Jméno advokátky B]. po rezignaci účastnice bez jednatele, neučinila ničeho ke jmenování jednatele nového, a to ani na základě podnětu soudu. Účastnice dále uvedla, že odvolatelkou v návrhu zmíněné řízení vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci vedené pod sp. zn. 38 Cm 12/2022, o určení vlastnictví k obchodnímu podílu, kde je žalobcem odvolatelka a žalovaným [právnická osoba], společník [Jméno advokátky B]. s podílem o velikosti 30% bylo zastaveno, neboť do jednoho roku od jeho přerušení nedal nikdo z účastníků návrh na jeho pokračování, tedy ani odvolatelka v procesním postavení žalobce, která tuto věc podáním žaloby iniciovala. Soud prvního stupně správně zhodnotil, že neznala-li účastnice jména skutečných majitelů odvolatelky, nemohla zajistit jejich zápis do evidence skutečných majitelů. Z veřejně dostupných údajů v obchodním rejstříku nemohla účastnice zjistit, kdo je akcionářem odvolatelky. Zápis skutečných majitelů odvolatelky byl proveden až 27. 6. 2022, kdy již účastnice nebyla jednatelkou společnosti [Jméno advokátky B]., tedy nemohla učinit příslušné kroky. Sama odvolatelka svým nekonáním zapříčinila, že nemohli být zapsáni skuteční majitelé společnosti do evidence skutečných majitelů. Účastnice předložila nadepsanému soudu daňová přiznání k dani z příjmu z právnických osob, které si vyžádala u příslušného finančního úřadu. Odvolatelka, resp. její statutární orgán, nezasílá do sbírky listin vedené Městským soudem v Praze ke zveřejnění účetní závěrky. Společnost [Jméno advokátky B]. nebyla sto plnit své platební povinnosti na základě jednání [Anonymizováno], který byl účastnicí zplnomocněn k jednání za společnost plnou mocí a který uvedl tuto společnost do platební neschopnosti, proto mu byla účastnicí vypovězena. V posledních třech letech před podáním návrhu na vyloučení jednatele byla zahájena pouze jedna exekuce na společnost [Jméno advokátky B] dne 12. 4. 2019, jak správně konstatoval soud prvního stupně s tím, že odvolatelkou nebylo nijak prokázáno, že nařízení exekuce by účastnice zapříčinila svým protiprávním jednáním. Navrhla proto, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil a účastnici přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení v odvoláním napadených výrocích II. až IV. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání /§ 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“)/, a shledal, že ačkoliv odvolání navrhovatelky není důvodné, je nutné výroky III. a IV. usnesení změnit. Výrok I. nabyl samostatně právní moci.

8. Řízení o vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace z výkonu funkce (§ 63 a násl. z. o. k.) je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 3 odst. 2 písm. b) a § 85 písm. b) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.

9. Podle § 63 odst. 1 z. o. k. účinného od 1. 1. 2021 soud může i bez návrhu rozhodnout, že člen statutárního orgánu obchodní korporace, který v posledních 3 letech před zahájením řízení opakovaně nebo závažně porušil své povinnosti při výkonu funkce, nesmí až po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o vyloučení vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace (dále jen „vyloučení člena statutárního orgánu"). Podle odstavce 3 téhož ustanovení návrh na vydání rozhodnutí o vyloučení člena statutárního orgánu může podat každý, kdo na něm má důležitý zájem.

10. Podle § 65 odst. 1 z. o. k. účinného do 31. 12. 2020 mimo případy uvedené v § 63 a 64 může soud i bez návrhu rozhodnout o vyloučení, vyjde-li najevo, že člen statutárního orgánu v posledních 3 letech opakovaně a závažně porušoval péči řádného hospodáře, případně jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jeho funkce; ustanovení § 63 odst. 3 se použije obdobně. Podle odstavce 2 téhož ustanovení odstavec 1 se použije obdobně na toho, kdo je povinen k náhradě újmy vzniklé z porušení péče řádného hospodáře.

11. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost nebyla v rozsahu potřebném pro posouzení a rozhodnutí věci účinně zpochybněna. Pro stručnost na ně proto odvolací soud odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. 29 Cdo 1322/2023, ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2288/2021, ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, jež jsou dostupná, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. na internetových stránkách www.nsoud.cz).

12. Institut vyloučení z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace je upraven v § 63 až § 67 z. o. k., v nichž se promítá veřejný zájem na tom, aby funkci členů statutárních orgánů obchodních korporací nevykonávaly (alespoň po určitou dobu) osoby, které kvalifikovaným způsobem (předvídaným ustanoveními § 64, resp. § 65 z. o. k.) porušily povinnosti s touto funkcí spojené. Jsou-li splněny zákonné podmínky, soud rozhodne o tom, že konkrétní člen statutárního orgánu nesmí po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo v ní být osobou v obdobném postavení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 14 Cmo 360/2015, uveřejněné pod číslem 1/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; dále jen „R 1/2018“). Právní mocí rozhodnutí o vyloučení přestává být osoba, které se rozhodnutí týká, členem statutárního orgánu ve všech obchodních korporacích (§ 66 odst. 1 z. o. k.), a současně vůči ní působí po dobu vyloučení překážka výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace (§ 66 odst. 2 z. o. k.).

13. Řízení o vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace z výkonu funkce bylo (do 29. 9. 2017) řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 2 písm. e) a § 85 písm. a) z. ř. s. (srov. R 1/2018). Od účinnosti části druhé zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (tj. od 30. 9. 2017), jde o řízení výslovně uvedené v § 3 odst. 2 písm. b) a § 85 písm. b) z. ř. s. Lze je zahájit i bez návrhu, což nad rámec pravidla vyjádřeného v § 13 odst. 1 z. ř. s. výslovně zdůrazňují i ustanovení § 63 odst. 1 a § 65 odst. 1 z. o. k.

14. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soud je na místě důvod, pro nějž má být dotčená osoba vyloučena z výkonu funkce člena statutárního orgánu, posoudit podle zákona účinného v době, kdy k (tvrzenému) porušení povinností při výkonu funkce došlo (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1831/2021).

15. Dle tvrzení obsažených v návrhu ve věci samé a soudem prvního stupně posuzovaných se měla účastnice dopustit jednání, pro něž má být vyloučena z funkce jednatele, v období od roku 2010 dále, což znamená, že věc je třeba posuzovat jednak podle § 65 odst. 1 z. o. k. účinného do 31. 12. 2020, jednak dle § 63 odst. 1 z. o. k. účinného od 1. 1. 2021, tedy tak, jak soud prvního stupně učinil. Přechodné ustanovení vyjádřené v § 779 odst. 3 z. o. k. výslovně vylučuje aplikaci právní úpravy § 63 a násl. z. o. k., pokud jde o právní skutečnosti, které vznikly před účinností zákona o obchodních korporacích, tedy před 1. 1. 2014. Důsledkem toho je, že se se skutečnostmi vzniklými před 1. 1. 2014 pojí i nadále sankce dle § 38l obch. zák., a že skutečnosti vzniklé po 1. 1. 2014 jsou postižitelné podle § 63 a násl. z. o. k. Před 1. 1. 2014 však bylo lze postihnout následky uvedenými v § 38l obch. zák. pouze osoby, jež způsobily úpadek právnické osoby-podnikatele.

16. Smyslem a účelem právní úpravy vyloučení člena statutárního orgánu je prosazení veřejného zájmu na tom, aby funkci člena statutárního orgánu obchodní korporace nevykonávaly osoby, které se dopustily kvalifikovaného (tj. v § 63 odst. 1 z. o. k. předvídaného) porušení povinností spojených s touto funkcí a u nichž jsou tak dány závažné pochybnosti o tom, že by tuto funkci vykonávaly řádně a v souladu se zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2227/2016, uveřejněné pod č. 53/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1370/2021).

17. Při výkladu předpokladů vyloučení z výkonu funkce platí, že sankce vyloučení z výkonu funkce musí být přiměřená (zejména) významu a závažnosti pochybení, jichž se člen statutárního orgánu dopustil. Jinak řečeno, jedním z předpokladů vyloučení člena statutárního orgánu podle § 63 odst. 1 z. o. k. je – tak jako v případě jiných sankcí stíhajících členy volených orgánů – proporcionalita této sankce; její uložení musí představovat adekvátní (spravedlivý) důsledek předchozího porušení právní povinnosti členem statutárního orgánu (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015, uveřejněné pod č. 59/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1319/2018, nebo ze dne 18. 12. 2018, sen. zn. 27 ICdo 62/2017, či již zmíněné usnesení ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1370/2021).

18. S odvolatelkou lze souhlasit, že z pohledu výkladu § 63 z. o. k., příp. § 65 z. o. k. ve znění účinném do 31. 12. 2020 je nepodstatné, zda účastnice byla v době rozhodování soudu prvního stupně jednatelkou společnosti [Jméno advokátky B]. či nikoliv. Naopak je podstatné, že účastnice byla jednatelkou společnosti [Jméno advokátky B]. v období, ve kterém jí jsou navrhovatelkou vytýkána jednotlivá porušení jejích povinností při výkonu funkce jednatelky. Závěr soudu prvního stupně, že účastnice by musela být členkou statutárního orgánu v době rozhodování soudu, aby byl návrh důvodný, je proto nesprávný.

19. Odvolatelce lze přitakat i potud, že je to především obchodní korporace, vůči níž je člen jejího statutárního orgánu povinován péčí řádného hospodáře, kdo má především důležitý zájem na zahájení řízení podle § 63 a násl. z. o. k. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že tato obchodní korporace (či její příslušný orgán) může sama takovou osobu odvolat z funkce člena statutárního orgánu. Ani závěr soudu prvního stupně, že navrhovatelka držící ve společnosti 70% podíl mohla vyvolat jednání valné hromady, na které by účastnici z funkce jednatelky odvolala, proto není správný.

20. Soud může rozhodnout o vyloučení z výkonu funkce za splnění následujících předpokladů: – člen statutárního orgánu obchodní korporace porušil některou ze svých povinností při výkonu funkce – porušení povinností je buď opakované, nebo závažné – k porušení povinností došlo ve lhůtě tří let před zahájením řízení – vyloučení z výkonu funkce je přiměřenou sankcí za toto porušení.

21. Zákon o obchodních korporacích původně podmiňoval vyloučení z výkonu funkce tím, že porušení povinností je jak závažné, tak i (současně) opakované (§ 65 odst. 1 ve znění účinném do 31. 12. 2020). Pro vyloučení tudíž nepostačovalo jednorázové porušení povinností, byť bylo sebezávažnější, ani opakovaná, leč toliko drobná (méně závažná) porušení povinnosti. Novela provedená zákonem č. 33/2020 Sb. úpravu diskvalifikace v tomto směru zpřísnila. Nadále postačí, aby porušení povinnosti bylo možné kvalifikovat jako závažné (a v tomto případě může k vyloučení vést i jen jediné porušení), anebo aby porušení povinností byla opakovaná, a to bez ohledu na jejich závažnost. Tedy, i méně významná pochybení člena statutárního orgánu, je-li jich více, mohou být důvodem pro diskvalifikaci z výkonu funkce.

22. Porušení povinností při výkonu funkce nemůže být důvodem pro diskvalifikaci po neomezeně dlouhou dobu. Proto zákonodárce určuje, že významná jsou toliko jednání, jichž se člen statutárního orgánu dopustil v posledních třech letech. Ustanovení § 65 odst. 1, ve znění účinném do 31. 12. 2020, výslovně neurčovalo, od kdy (od kterého dne) má být tato lhůta počítána. Nicméně výkladem bylo možné dovodit, že počátkem, od něhož se lhůta (zpětně) odvíjí, je den zahájení řízení o vyloučení z výkonu funkce. Nyní to zákon (§ 63 odst. 1 z. o. k.) říká explicitně. Dnem zahájení řízení je den, kdy soud vydal usnesení o zahájení řízení podle § 12 odst. 2 z. ř. s., popřípadě den, kdy byl soudu doručen návrh na zahájení řízení (§ 82 odst. 1 o. s. ř.). K porušení povinností, k nimž došlo v období předcházejícím den zahájení řízení o více než tři roky, se nepřihlíží.

23. S ohledem na nepřípustnost pravé zpětné účinnosti právních předpisů nelze přihlédnout k jednáním, k nimž došlo před účinností zákona o obchodních korporacích, tj. před 1. 1. 2014. Tentýž ústavní princip pak určuje časovou působnost § 63 odst. 1 z. o. k. ve znění novely (přechodné ustanovení čl. II bodu 7 novely dopadá toliko na diskvalifikaci podle § 63 odst. 2 z. o. k.). Jelikož novela přinesla zpřísnění, jde-li o důvody, pro které může být člen statutárního orgánu vyloučen, lze dovozovat, že k vyloučení z výkonu funkce podle § 63 odst. 1 z. o. k. (ve znění po novele), tj. toliko za jediné závažné, či sice za opakovaná, ale nikoliv závažná porušení povinností, mohou vést toliko jednání, jichž se člen statutárního orgánu dopustí po účinnosti novely (tj. od 1. 1. 2021 dále). Za předchozí jednání (spadající do lhůty tří let před zahájením řízení) může být vyloučen toliko v případě, že půjde současně o závažná a opakovaná porušení povinností při výkonu funkce (tedy, že bude naplněn předpoklad § 65 odst. 1 z. o. k. ve znění účinném do 31. 12. 2020). Člen statutárního orgánu by totiž měl v okamžiku, kdy určitým způsobem jedná, vědět, jaké důsledky pro něj může jeho jednání mít.

24. Se soudem prvního stupně lze souhlasit v tom, že k neplatnému převodu podílu ve společnosti [Jméno advokátky B]. došlo smlouvou ze dne 23. 8. 2010 a návrh v projednávané věci tak byl podán cca 12 let po předmětné události. Proto k tomuto jednání nemůže soud přihlížet. Odvolací soud se neztotožňuje s námitkou odvolatelky, že teprve na základě pravomocného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, č. j. 7 Cmo 23/2019-962, bylo postaveno najisto, jakých nezákonných jednání se paní [Jméno advokáta B] při výkonu funkce statutárního orgánu dopustila a že prekluzivní tříletá lhůta tak začala plynout až ode dne pravomocného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, č. j. 7 Cmo 23/2019-962, neboť výrok rozhodnutí soudu o určení vlastnictví k 70% podílu je deklaratorní s účinky ex tunc.

25. Totéž platí pro důvod diskvalifikace účastnice spočívající v převodu pozemků, na nichž se nachází, resp. z převážné části nacházelo ložisko štěrkopísku, ze společnosti [Jméno advokátky B]. na svého druha [právnická osoba], narozeného [Anonymizováno], bytem [adresa] dne 24. 3. 2011, neboť k tomuto převodu mělo dojít dne 24. 3. 2011, tedy 11 let před zahájením řízení.

26. Odvolatelka se rovněž mýlí, když v odvolání uvádí, že porušení povinností musí být buď opakované, nebo závažné. Jak bylo vyloženo shora, tato úprava platí pouze pro jednání účastnice, ke kterým došlo po 1. 1. 2021. Před tímto datem bylo potřeba, aby bylo kumulativně splněno, že vytýkané porušení povinnosti je závažné a opakované.

27. Pokud jde o nezajištění zápisu skutečného majitele do evidence skutečných majitelů, k tomu mohlo dojít až po nabytí účinností zákona č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů, tedy po 1. 6. 2021. Odvolací soud se shoduje se závěrem soudu prvního stupně, že za situace, kdy účastnice jako členka statutárního orgánu společnosti neměla dostatek informací či podkladů k zápisu do evidence skutečných majitelů a neznala jména skutečných majitelů navrhovatelky, nemohla učinit žádné kroky k tomu, aby se tato jména objevila v evidenci jako skuteční majitelé společnosti. Za situace, kdy to byla navrhovatelka, která nesplnila svoji povinnost zajistit zápis svého skutečného majitele do evidence, nemůže z tohoto porušení těžit a v důsledku toho dovozovat, že účastnice opakovaně nebo závažně porušila své povinnosti při výkonu funkce (§ 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). K datu 7. 3. 2022 proto byl zapsán pouze [právnická osoba] jako skutečný majitel 30% podílu ve společnosti. K zápisu navrhovatelky došlo až 27. 6. 2022, když už účastnice nebyla členkou statutárního orgánu společnosti.

28. K důvodu pro diskvalifikaci spočívajícímu v tom, že účastnice nechávala běžet exekuce o malých částkách a společnosti tím měly vznikat nepoměrně vysoké náklady, odvolací soud uvádí, že v prekluzivní lhůtě 3 let před zahájením řízení dne 3. 2. 2022 byla zahájena pouze jediná exekuce vedená u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 73 EXE 59798/2019-10. Tato exekuce byla vedena pro pohledávku ve výši 3 299,03 Kč s příslušenstvím. Za situace, kdy se jednalo o pohledávku nízké hodnoty, nelze i případné nekonání účastnice v exekučním řízení považovat za závažné porušení povinností. To ostatně sama navrhovatelka v odvolání uvádí, když pohledávky vymáhané v exekučních řízeních označuje za malé. Navíc jak správně konstatoval soud prvního stupně, je nutno přihlédnout i k tomu, zda byla společnost [Jméno advokátky B]. vůbec schopna plnit své závazky a jaké byly případně důvody neplnění, proč docházelo vůbec ke vzniku dluhů a nařízení exekucí. K tomu však navrhovatelka ničeho netvrdila.

29. Konečně pokud jde o neplnění povinností v oblasti účetnictví spočívající v tom, že účastnice nevyhotovovala účetní závěrky, odvolací soud uvádí, že účastnice soudu prvního stupně předložila spolu s podáním ze dne 29. 4. 2022 daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob za roky 2010 až 2013 a 2017 až 2020, jejichž součástí byly účetní závěrky za příslušné roky. Tyto kopie daňových přiznání byly opatřeny razítkem finančního úřadu z následujícího kalendářního roku. Účetní závěrky za roky 2010 – 2020 byly rovněž založeny do sbírky listiny obchodního rejstříku, a to dne 18. 6. 2011, 28. 3. 2012, 2. 4. 2013, 28. 3. 2014, 16. 6. 2020, 18. 6. 2020, 31. 12. 2020 a 13. 10. 2021. Proto nelze jednání účastnice považovat za porušení povinností závažné a opakované (§ 65 odst. 1 z. o. k. ve znění účinném do 31. 12. 2020). Ostatně i kdyby tímto způsobem účastnice porušila povinnost závažně a opakovaně, nebyla by sankce v podobě vyloučení z výkonu funkce statutárního orgánu přiměřená.

30. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka u dalších důvodů přesně nespecifikovala, o jaké konkrétní porušení povinností se mělo jednat a dále nespecifikovala období, v němž se měla účastnice dopustit porušeních svých povinností, soud prvního stupně se jimi správně nezabýval.

31. Pokud navrhovatelka argumentovala v odvolání újmou způsobenou účastnicí, odvolací soud uvádí, že touto újmou se bude zabývat soud v řízení zahájeném společností [Jméno advokátky B]., zastoupenou navrhovatelkou jako jejím společníkem na základě žaloby podané proti [Jméno advokáta B] na zaplacení částky 5 068 370 Kč jako náhrady škody způsobené porušením povinnosti péče řádného hospodáře.

32. Pokud nejsou v dané věci dány důvody pro vyloučení účastnice jako člena statutárního orgánu, není návrh navrhovatelky důvodný. Soud prvního stupně proto nepochybil, když návrh navrhovatelky zamítl.

33. Soud prvního stupně však pochybil při rozhodování o náhradě nákladů řízení, když v dané věci aplikoval § 142 odst. 1 o. s. ř. namísto § 23 z. ř. s., podle kterého bylo – li možné zahájit řízení i bez návrhu, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení, neboť v dané věci okolnosti případu neodůvodňují přiznání náhrady nákladů řízení účastnici.

34. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Ustanovení se uplatní i v řízeních dle z. ř. s. zahájených bez návrhu (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. 19 Cmo 17/2022, nebo Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, marg. č. 9). Byl-li společnosti ustanoven zástupcem advokát, platí jeho náklady stát dle ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř.. Proto jsou účastníci povinni tyto náklady státu ve výši 14 205,40 Kč nahradit, a to rovným dílem.

35. Na základě shora uvedeného odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. podle § 219 o. s. ř. potvrdil a podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve výroku III. změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, ve výroku IV. změnil tak, že navrhovatelka a účastnice jsou povinny zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec na náhradě nákladů řízení částku 14 205,40 Kč rovným dílem do tří dnů od právní moci usnesení.

36. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s., když ani v odvolacím řízení neodůvodňují okolnosti případu přiznání náhrady nákladů řízení účastnici.