7 Cmo 176/2024 - 51

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Horákové a soudkyň JUDr. Lenky Grollové a JUDr. Blanky Trávníkové ve věci navrhovatele: [Jméno navrhovatele A] sídlem [Adresa navrhovatele A] likvidátor již zaniklé společnosti [Jméno navrhovatele B]. v likvidaci, IČO [IČO navrhovatele B], naposledy sídlem [Adresa navrhovatele B] o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů likvidátora, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2024, č. j. 73 Cm 158/2017-44, takto:

Výrok

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že likvidátorovi [Jméno navrhovatele A], sídlem [adresa], se přiznává odměna za provedení likvidace zaniklé společnosti [Jméno navrhovatele B]. v likvidaci, IČO [IČO], naposledy sídlem [Adresa navrhovatele B], ve výši 10 000 Kč, která bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze po právní moci tohoto usnesení.

II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že likvidátorovi [Jméno navrhovatele A], sídlem [adresa], se přiznává náhrada hotových výdajů spojených s likvidací zaniklé společnosti [Jméno navrhovatele B]. v likvidaci, IČO [IČO], naposledy sídlem [Adresa navrhovatele B], ve výši 14 643 Kč, kdy po odpočtu zálohy ve výši 10 000 Kč mu bude částka 4 643 Kč vyplacena z účtu Městského soudu v Praze po právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. přiznal likvidátorovi [Jméno navrhovatele A] (dále jen „likvidátor“) zaniklé společnosti [právnická osoba]. v likvidaci (dále jen „společnost“) odměnu za provedenou likvidaci společnosti ve výši 7 000 Kč a výrokem II. přiznal likvidátorovi náhradu hotových výdajů likvidace ve výši 11 293 Kč, která mu bude po odečtení poskytnuté zálohy na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč vyplacena ve výši 1 293 Kč.

2. Soud prvního stupně konstatoval, že usnesením ze dne 17. července 2018, č. j. 73 Cm 158/2017-27, mj. jmenoval [Jméno navrhovatele A], jakožto osobu zapsanou v seznamu insolvenčních správců, likvidátorem společnosti. Likvidátor dne 22. září 2023 podal návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů. V průběhu likvidace likvidátor nezjistil žádný majetek, společnost byla vymazána z obchodního rejstříku ke dni 22. července 2023. Soud prvního stupně s odkazem na § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a § 7 a § 9 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují se některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob (dále jen „nařízení“), uvedl, že při určení odměny likvidátora za provedenou likvidaci zohlednil míru jeho odborné kvalifikace, její rychlý průběh, jakož i míru jeho odpovědnosti, kdy však soud nepřehlédl, že likvidátor část svých povinností delegoval na třetí osoby (účetnictví a archivace), pročež přiznal likvidátorovi zvýšenou odměnu ve výši 7 000 Kč. Při určování náhrady nákladů soud prvního stupně shledal jako přiměřenou a účelně vynaloženou částku 2 178 Kč za zveřejnění oznámení v Obchodním věstníku, částku 4 840 Kč za vedení účetnictví společnosti a částku 625 Kč za poštovné a správní poplatky. Paušální částku ve výši 2 000 Kč za administrativní výdaje soud likvidátorovi nepřiznal, a to pro nedoložení konkrétní výše hotových výdajů, k čemuž odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2019, sp. zn. 14 Cmo 243/2019, či ze dne 27. února 2019, sp. zn. 14 Cmo 1/2019. Náklady na archivaci v požadované výši 7 000 Kč neshledal přiměřeně obvyklé a účelně vynaložené, neboť tato výše zjevně překračuje cenu, která je na trhu pro obdobnou službu obvyklá. Na základě zjištění učiněných z registru smluv a srovnáním ceníků několika komerčních spisoven soud prvního stupně dospěl k závěru, že přiměřeně obvyklou cenou za archivaci dokumentů po zákonem stanovenou dobu je 1,00 Kč za 1 běžný metr (cca 12 šanonů) za den, tj. 3 650 Kč za desetileté archivační období. Soud prvního stupně dále konstatoval, že v situaci, kdy byl likvidátor jmenován likvidátorem řady společností (což je mu známo z jeho úřední činnosti), lze náklady na archivaci u likvidace nemajetných společností udržet pod hranicí 1 000 Kč. Soud prvního stupně proto uznal za účelně vynaložený výdaj na archivaci jen do výše ceny obvyklé, tj. 3 650 Kč a zároveň upozornil, „že v obdobných případech v budoucnu bude požadovat, aby likvidátor doložil, že si objem archivovaných dokumentů vyžádal využití celého běžného metru (tj. cca 12 šanonů), resp. že nebylo možné tento prostor využít k uskladnění šanonů s dokumenty jiných likvidovaných společností stejným likvidátorem, a tím snížit náklady likvidace“.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se likvidátorovi přiznává odměna ve výši 10 000 Kč a že se mu přiznává náhrada nákladů likvidace v plné požadované výši (tj. 16 643Kč) a po odečtení již poskytnuté zálohy ve výši 10 000 Kč je mu soud povinen uhradit částku 6 643 Kč.

4. Odvolatel nesouhlasí se stanovením výše odměny likvidátora, kdy sice soud přiznal zvýšenou odměnu ve výši 7 000 Kč, avšak zároveň výši odměny snížil, což soud odůvodnil delegováním určitých činností (účetnictví a archivace) na třetí osoby, k čemuž odvolatel odkazuje na ustálenou rozhodovací praxi Vrchního soudu v Praze, a to na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, usnesení ze dne 21. prosince 2020, sp. zn. 7 Cmo 169/2020, či usnesení ze dne 6. února 2023, sp. zn. 7 Cmo 273/2022. Má tak za to, že odměna neměla být krácena z důvodu, že účetnictví vyhotovila specializovaná firma nebo že archivaci dokumentů provádí třetí osoba. Podle názoru odvolatele by měla být odměna stanovena částkou 10 000 Kč, a to i dle běžné rozhodovací praxe soudu prvního stupně.

5. Odvolatel rovněž brojí proti soudem prvního stupně přiznané náhrady hotových výdajů, kdy soud prvního stupně přiznal z doložené částky 7 000 Kč za archivaci toliko částku ve výši 3 650 Kč. Výdaj na archivaci po dobu 10 let v sobě zahrnuje i další úkony, které je možné činit (např. opisy listin, předkládání listin soudu, zapůjčení spisu, kontrola stavu spisu apod.), archivace tak je souhrn nutných činností, kdy i tyto služby jsou samostatně zpoplatněny a nejedná se tak pouze o uskladnění listin na jednom místě, kdy další činnosti jsou např. zpracování evidence dokumentů, skartace dokumentů, vyhledávací služby, zakládání dokumentů, skenování dokumentů, doručování dokumentů, doprava dokumentů v rámci skartace, manipulace, nakládka a vykládka spisů apod. Cena archivace v sobě zahrnuje částky variabilní (náklady na energie), hodnotu lidské práce a též inflační faktor. Mj. jde o službu kalkulovanou na 10 let dopředu bez ohledu na to, jaké ceny a náklady za archivaci a skartaci budou později, přičemž tato cena zahrnuje i období, které období 10 let překračuje, neboť pro některé dokumenty je předepsaná delší doba archivace (např. mzdové doklady, hlášení na sociální správu či zdravotní pojišťovny apod.).

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

7. Z obsahu předloženého spisu se podává, že: - odvolatel byl jmenován likvidátorem společnosti usnesením soudu prvního stupně ze dne 17. července 2018, č. j. 73 Cm 158/2017-27, jež nabylo právní moci dne 14. srpna 2018, když původní likvidátor ([právnická osoba]) byl z funkce odvolán pro neplnění povinností likvidátora; - odvolatel v rámci vyhledávací a zjišťovací činnosti vyzval společnost i jejího jednatele a předchozího likvidátora k předání veškeré dokumentace společnosti, zejména účetnictví apod.; k předání dokumentů však nedošlo; - společnost nemá žádný movitý ani nemovitý majetek a nemá žádné zaměstnance; - oznámení o vstupu společnosti do likvidace likvidátor zveřejnil v Obchodním věstníku ve dnech 3. srpna 2022 a 17. srpna 2022 a současně vyzval věřitele likvidované společnosti, aby ve stanovené lhůtě přihlásili své pohledávky; - pohledávky společnosti ani závazky vůči třetím osobám zjištěny nebyly; - se společností nejsou vedeny žádné soudní či jiné spory; - likvidační zůstatek činí 0 Kč; - společnost zanikla výmazem z obchodního rejstříku dne 22. července 2023; - dne 22. září 2023 doručil likvidátor soudu prvního stupně zprávu o provedení likvidace společnosti datovanou dne 11. srpna 2023, v níž likvidátor požadoval náhradu hotových výdajů ve výši 16 643 Kč a odměnu za provedenou likvidaci. Likvidátor vyčíslil výdaje, které mu vznikly v souvislosti s prováděním likvidace, následovně: - zveřejnění v Obchodním věstníku – 2 178 Kč; - zpracování daňových přiznání – 4 840 Kč; - poštovné a správní poplatky – 625 Kč; - administrativní výdaje (kancelářské potřeby, kopírování, telefon) – 2 000 Kč; - archivace – 7 000 Kč; - likvidátorovi byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. prosince 2019, č. j. 73 Cm 158/2017-38, přiznána záloha na krytí účelně vynaložených výdajů spojených s likvidací společnosti, která mu byla ze státních prostředků vyplacena.

8. Vzhledem k tomu, že odvolatel byl jmenován likvidátorem společnosti v roce 2018 (viz výše specifikované usnesení soudu prvního stupně), je třeba při zkoumání toho, zda likvidátorovi přísluší odměna a náhrada uplatněných výdajů, vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce, v daném případě tedy z nařízení (jak správně učinil soud prvního stupně).

9. Podle § 195 o. z. odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.

10. Podle § 7 odst. 1 nařízení skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč; podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč.

11. Podle § 9 odst. 2 nařízení má likvidátor právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů. Podle odst. 3, hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši 50 000 Kč.

12. Podle § 198 odst. 1 o. z. likvidátor oznámí vstup právnické osoby do likvidace všem známým věřitelům. Podle odst. 2 likvidátor zveřejní bez zbytečného odkladu nejméně dvakrát za sebou alespoň s dvoutýdenním odstupem oznámení podle odstavce 1 společně s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce od druhého zveřejnění.

13. Odvoláním nastolenou otázkou v projednávané věci je posouzení výše odměny likvidátora, jakož i to, zda lze likvidátorovi přiznat náhradu jím požadovaných hotových výdajů. Soud prvního stupně likvidátorovi přiznal odměnu za provedenou likvidaci ve výši 7 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 11 293 Kč (výdaj na zveřejnění v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč, výdaj za poštovné a správní poplatky ve výši 625 Kč, archivaci ve výši 3 650 Kč a náklady na vedení účetnictví společnosti v průběhu likvidace ve výši 4 840 Kč) z jím nárokované částky 16 643 Kč.

14. Podle výše citovaného § 7 odst. 1 nařízení v situaci, která nastala v poměrech projednávané věci, kdy likvidační zůstatek nedostačuje k úhradě odměny likvidátora, činí odměna likvidátora 1 000 Kč. Zvýšení této odměny záleží na okolnostech případu.

15. V dané věci jde o typově jednodušší případ likvidace, kdy daná obchodní společnost existuje jen formálně bez jakéhokoliv zjištěného majetku, tedy s nulovým likvidačním zůstatkem, s jednoduchou vlastnickou strukturou. V takovýchto případech se rozhodovací praxe odvolacího soudu ustálila na odměně likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců ve výši 10 000 Kč (srov. např. usnesení ze dne 27. března 2017, sp. zn. 7 Cmo 74/2016, ze dne 26. dubna 2017, sp. zn. 7 Cmo 4/2016, ze dne 1. března 2018, sp. zn. 14 Cmo 396/2017, ze dne 6. září 2018, sp. zn. 14 Cmo 267/2018, ze dne 30. srpna 2021, sp. zn. 7 Cmo 222/2021, ze dne 16. září 2021, sp. zn. 14 Cmo 211/2021, ze dne 25. dubna 2022, sp. zn. 14 Cmo 78/2022, či ze dne 25. ledna 2024, sp. zn. 7 Cmo 245/2023). Zde odvolací soud vyslovil a odůvodnil závěr, že u likvidátorů z řad insolvenčních správců je třeba neopomenout skutečnost, že insolvenční správce musí splňovat řadu kvalifikačních předpokladů a dalších podmínek pro výkon této činnosti, vyplývajících zejména ze zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, vyhlášky č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců, nyní i vyhlášky č. 121/2019 Sb., o materiálním vybavení a standardech výkonu funkce insolvenčního správce. Mj. na likvidátora přechází okamžikem jeho ustanovení do funkce jednak vnější jednatelská působnost statutárního orgánu a dále vnitřní působnost statutárního orgánu v činnostech, které bezprostředně souvisí s likvidací a jsou nutné pro její úspěšný průběh a dokončení. Podle § 193 o. z. za řádný výkon funkce likvidátor odpovídá stejně jako člen statutárního orgánu. Tím, že zákon nestanoví výjimku pro likvidátory jmenované soudem ze seznamu insolvenčních správců ohledně míry jejich odpovědnosti, platí i pro ně stejná míra odpovědnosti, jaká platí pro členy statutárního orgánu té, které právnické osoby. Statutární orgán, resp. likvidátor společnosti s ručením omezeným je povinen vykonávat svojí funkci s péčí řádného hospodáře. Počítá-li § 191 odst. 4 o. z. se záložní možností jmenování insolvenčního správce do funkce likvidátora, pak jistě při vědomí shora uvedených souvislostí, které je následně třeba zohlednit při stanovení výše jeho odměny. Nařízením stanovená základní výše odměny 1 000 Kč není v takovýchto případech odpovídající. Nelze však pominout, že při stanovení výše odměny likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců v rozpětí daném § 7 odst. 1 nařízení je nutno ponechat dostatečný prostor pro zohlednění náročnosti likvidace v konkrétním případě. Maximální výši odměny likvidátora 20 000 Kč bude na místě přiznat u nejsložitějších likvidací s rozsáhlým majetkem, velkým množstvím věřitelů, složitou vlastnickou strukturou společnosti, vedenými soudními spory, náročným vypořádáváním likvidační podstaty atd. O podobný případ v poměrech projednávané věci nejde.

16. Odvolací soud neshledal důvod odchýlit se od své výše popsané ustálené rozhodovací praxe. V poměrech projednávané věci odvolací soud rovněž za přiměřenou výši odměny likvidátora považuje částku 10 000 Kč, kdy na její výši nemá vliv skutečnost, že účetnictví či archivace je učiněna prostřednictvím třetích osob disponující danými odbornými znalostmi či technickými prostředky (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018, ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, či ze dne 1. února 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022, jež jsou dostupná např. v právním systému www.beck-online.cz.)

17. Odvolací soud se dále zabýval výší a účelností (všech) hotových výdajů, které likvidátor v souvislosti s provedením likvidace společnosti vynaložil a jejichž náhradu požadoval přiznat. - Výdaje za zveřejnění oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku: Odvolacímu soudu je známo stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2024, sp. zn. Cpjn 203/2023, podle něhož „nezjistí-li likvidátor jmenovaný soudem nebo jiným orgánem veřejné moci po provedení potřebného šetření žádný majetek právnické osoby, podá bez dalšího návrh na její výmaz z veřejného rejstříku podle § 82 odst. 1 věty druhé z. v. r., nebrání-li tomu překážky uvedené v § 82 odst. 2 z. v. r., popř. probíhající trestní stíhání proti právnické osobě nebo výkon trestu, který jí byl uložen podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob a řízení proti nim (srov. § 90 odst. 2 z. v.r. ve spojení s § 32 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim). Postup podle § 198 odst. 2 o. z. není v takovém případě zapotřebí. Pro účely posouzení, zda hotové výdaje vzniklé likvidátorovi v souvislosti s postupem podle § 198 odst. 2 o. z. lze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 9 odst. 2 nařízení č. 351/2013 Sb., je nutné zabývat se tím, zda likvidátor mohl nejpozději v okamžiku, kdy uplynula lhůta „bez zbytečného odkladu“ ve smyslu § 198 odst. 2 o. z., důvodně předpokládat, že nezjistí žádný majetek právnické osoby“. Jelikož byl likvidátor jmenován do funkce usnesením soudu prvního stupně ze dne 17. července 2018, č. j. 73 Cm 158/2017-27, jímž byl též odvolán z funkce dosavadní likvidátor společnosti z důvodu jeho dlouhodobé nečinnosti, má odvolací soud za to, že bylo namístě oznámit vstup společnosti do likvidace všem známým věřitelům podle § 198 o. z., zejména v situaci (jak se podává z obsahu spisu), kdy společnost a ani předchozí likvidátor neposkytli odvolateli přes jeho výzvu dokumenty společnosti, z nichž by bylo možné zjistit její majetek. Společnost byla zrušena s likvidací již v roce 2007, a bylo tedy třeba ověřit stav společnosti, stav jejích aktiv i pasiv, včetně případných věřitelů. V poměrech projednávané věci vzhledem k daným okolnostem považuje odvolací soud postup likvidátora za správný, zejména se zřetelem na skutečnost, že jej tíží povinnost postupovat při výkonu své funkce s péčí řádného hospodáře a odpovídá třetím osobám za škodu, kterou jim způsobí porušením této povinnosti (§ 159 odst. 1 a 3 a § 193 o. z.). V poměrech projednávané věci dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že postup podle § 198 odst. 2 o. z. je souladný se smyslem a účelem právní úpravy likvidace, neboť v daném případě nelze uzavřít, že nově jmenovaný likvidátor mohl ve „lhůtě bez zbytečného odkladu“ důvodně předpokládat, že nezjistí žádný majetek společnosti. Výdaje vynaložené v souvislosti se zveřejněním oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku považuje odvolací soud v daném případě za účelně vynaložené, proto soud prvního stupně postupoval správně, když požadovaný náklad ve výši 2 178 Kč (doložený fakturou č. 9915070348, vystavenou společností [právnická osoba].), likvidátorovi přiznal. - Výdaje za účetní služby: Odvolací soud rovněž posuzoval účelnost nákladů vynaložených likvidátorem za účetní služby poskytnuté společností [právnická osoba], která tyto služby vykonávala a likvidátorovi za ně fakturovala částku 4 840 Kč se splatností 25. července 2023 (předložená faktura č. 2023/129). Odvolací soud, vycházeje ze své ustálené rozhodovací praxe, podle níž likvidátor není povinen vést účetnictví – včetně vyhotovení účetních závěrek a potřebných daňových přiznání – osobně, neboť i v případě, že společnost je nečinná a nevykazuje žádný majetek, je třeba pro tuto činnost mít příslušné odborné znalosti, včetně znalosti právě platné legislativy, považuje (ve shodě se soudem prvního stupně) náklady spojené s vedením účetnictví společnosti v likvidátorem požadované výši 4 840 Kč za účelně vynaložené výdaje (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018, ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, či ze dne 1. února 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022, jež jsou dostupná např. v právním systému www.beck-online.cz). - Archivace dokumentů: V případě likvidátorem nárokované náhrady nákladů za archivaci dokumentů společnosti v celkové výši 7 000 Kč však odvolací soud nepovažuje závěr soudu prvního stupně o nepřiměřenosti a neúčelnosti výdajů (specifikovaných a vynaložených likvidátorem), spojených s archivací dokumentů, za správný, neboť nejde pouze o samotnou archivaci dokumentů, nýbrž se jedná o komplex archivačních služeb. Podle faktury č. 259/2023, vystavené společností [právnická osoba]., byla likvidátorovi fakturována částka 7 000 Kč za „archivaci dokumentů společnosti [právnická osoba]. v likvidaci [adresa] na období 10 let (2023-2033)“. V této souvislosti odvolací soud dodává, že skartační lhůty vyplývají ze zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví (§ 31) a zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, přičemž zjednodušeně řečeno se faktury, daňové doklady pro DPH, bankovní výpisy, přehledy pro Českou správu sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny, včetně účetních závěrek a výročních zpráv se uchovávají po dobu deseti let, pokladní doklady mají skartační lhůtu pětiletou, firemní korespondence má skartační lhůtu tříletou, mzdové listy, skartace evidenčních listů důchodového pojištění je možná po uplynutí 30leté archivační lhůty (dle doporučení činí skartační doba až 45 let). Likvidátorem specifikované náklady zaplacené za archivaci jsou hotovými výdaji vynaloženými v souvislosti s likvidací společnosti, byly prokázány a jejich vynaložení nebylo nedůvodné. Povinnost archivace listin vyplývá pro společnost ze zákona a cena za tyto služby je cenou obvyklou, když odvolací soud z obecně dostupných ceníků archivačních služeb (poskytovaných v sídle mimo sídlo zákazníka) ověřil, že obvyklá cena za zpracování dokumentů, jejich sepsání a zařazení ve spisovně se pohybuje v částkách 500 - 1 000 Kč/1 bm, za archivaci dokumentů se pak pohybuje v rozmezí 0,80-1,2 Kč/1 bm/1 den, fyzická skartace je hrazena částkou 350-450 Kč/1bm, rovněž se započítává doprava dokumentů částkou 150 Kč/1 hod. + 25 Kč/1 km; ceny jsou bez DPH. Proto odvolací soud likvidátorovi požadované vynaložené výdaje za archivaci dokumentů ve výši 7 000 Kč přiznal. - Poplatky a poštovné: Požadovanou částku ve výši 625 Kč za poštovné a správní poplatky odvolací soud shodně se soudem prvního stupně považuje za účelně vynaložené náklady spojené s likvidací společnosti. - Administrativní výdaje: Likvidátor dále požadoval přiznat náhradu za administrativní výdaje (kancelářské potřeby, kopírování, telefon) ve výši 2 000 Kč. Nelze pominout, že likvidátora tíží povinnost veškeré požadované výdaje jednoznačně specifikovat a doložit, což se v daném případě nestalo. Z jeho podání ze dne 11. srpna 2023 nelze určit, jak likvidátor k požadované částce dospěl. Při řešení otázky přiznání náhrady požadovaných hotových výdajů spojených s likvidací je třeba zohlednit (přihlédnout k němu) kritérium účelnosti vynaložených výdajů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 2. října 2013, sp. zn. II. ÚS 736/2012, dostupný na www.usoud.cz), přičemž předpokladem náhrady hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace je podle § 9 odst. 2 nařízení jejich prokázání. Za účelně vynaložené náklady spojené s likvidací společnosti odvolací soud proto tyto (nedostatečně specifikované a nedoložené výdaje) nepovažuje. Právo likvidátora na paušální náhradu administrativních nákladů, jak je např. upraveno ve vztahu k advokátům v § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), nařízení vlády nestanoví. Tyto tvrzené výdaje nebyly ze strany likvidátora blíže specifikovány a doloženy. Proto není možné tuto částku přiznat. Není-li likvidátor schopen tyto výdaje blíže jednotlivě vyčíslit a doložit, nezbude, než aby je nesl ze svého v rámci přiznané odměny (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016-73, či ze dne 29. srpna 2019, sp. zn. 14 Cmo 243/2019).

18. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že ve výroku I. likvidátorovi přiznaná odměna činí částku 10 000 Kč (namísto soudem prvního stupně přiznané částky 7 000 Kč) a ve výroku II. tak, že určená výše náhrady hotových výdajů činí částku 14 643 Kč (2 178 Kč - výdaj za inzerci v Obchodním věstníku + 4 840 Kč - vedení účetnictví společnosti + 7 000 Kč - archivace dokumentů + 625 Kč - poštovné a poplatky). Jelikož byla likvidátorovi poskytnuta záloha na náklady spojené s likvidací ve výši 10 000 Kč, po odečtení této již vyplacené (a spotřebované) zálohy od částky přiznané likvidátorovi na náhradě hotových výdajů zbývá k vyplacení částka 4 643 Kč (14 643 – 10 000).

19. Likvidátor je jediným účastníkem řízení, a proto nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.