7 Cmo 210/2019 - 333

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudkyň JUDr. Lenky Grollové a JUDr. Milady Uhlířové v právní věci navrhovatelů: 1) [Jméno navrhovatele A], narozený dne [Datum narození navrhovatele A] bytem [Adresa navrhovatele A] 2) [Jméno navrhovatele B], narozený dne [Datum narození navrhovatele B] bytem [Adresa navrhovatele B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: 1) [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 2) [Jméno advokáta C]., IČO [IČO advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] obě zastoupeny advokátem [Jméno advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, o odvolání navrhovatelů proti usnesení Městský soud v Praze ze dne 7. března 2019, č. j. 73Cm 163/2013 - 300 takto:

Výrok

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že se určuje, že protiplnění ve výši 280 Kč za jednu akcii společnosti [právnická osoba]., IČ: [IČO], se sídlem [adresa], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze v oddílu B pod vložkou 16422, poskytnuté navrhovatelům v souvislosti s nuceným přechodem těchto akcií na druhou účastnici, společnost [Jméno advokáta C]., IČ: [IČO], se sídlem [adresa], je přiměřené (výrok I.), že navrhovatelé jsou povinni uhradit právnímu zástupci první a druhé účastnice náklady soudního řízení ve výši 216 116,15 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.), a že navrhovatelé jsou povinni zaplatit České republice na účet zdejšího soudu náhradu nákladů řízení za znalecký posudek ve výši 103 607 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok IV.).

2. Jedná se přitom již o druhé meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně. První usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2016, č. j. 73Cm 163/2013 - 234 (ve výroku I. stejného znění), bylo k odvolání obou navrhovatelů usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu, č. j. 7 Cmo 73/2017 – 284, ve výroku I. včetně závislých nákladových výroku II. a III. zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Návrhem doručeným soudu dne 13. května 2013 se navrhovatelé domáhali přezkoumání přiměřenosti protiplnění poskytnutého za jednu akcii společnosti [Jméno advokáta B]., v souvislosti s nuceným přechodem těchto akcií na společnost [Jméno advokáta C]. Navrhovatelé byli akcionáři společnosti [Jméno advokáta B]., jejíž valná hromada dne 29. března 2013 rozhodla o přechodu všech ostatních akcií na společnost [Jméno advokáta C]., za protiplnění ve výši 280 Kč za jednu akcii. Při stanovení jeho výše vycházela ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [Anonymizováno] [právnická osoba]. Dále uvedli, v čem spatřují nedostatky znaleckého posudku s tím, že dle navrhovatelů by přiměřené protiplnění za jednu akcii mělo být nejméně 500 Kč.

4. První a druhá účastnice s tvrzeními obou navrhovatelů nesouhlasily a navrhly, aby soud návrh zamítl, k čemuž uvedly věcné důvody.

5. Dne 28. dubna 2014 předložily první a druhá účastnice znalecký posudek vypracovaný znaleckým ústavem [právnická osoba], IČ: [IČO], se sídlem [adresa], pod č. [Anonymizováno]. Dne 16. července 2014 předložili navrhovatelé znalecký posudek vypracovaný znaleckým ústavem [právnická osoba], IČ: [IČO], se sídlem [adresa], pod č. [Anonymizováno]

6. Soud prvního stupně vyšel ze shodných tvrzení stran, navržených důkazů (výslech pověřené osoby za znalecký ústav [právnická osoba], výsledky znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba], vypracovaným pod č. [Anonymizováno], výslech pověřené osoby za znalecký ústav [právnická osoba], výsledky znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba] vypracovaným pod č. [Anonymizováno], výslech pověřené osoby za znalecký ústav [právnická osoba], výsledky znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba] vypracovaným pod č. [Anonymizováno], výslech pověřené osoby za znalecký [právnická osoba], výsledky znaleckého posudku vypracovaného znaleckým [právnická osoba], vypracovaný pod č. [Anonymizováno], dopis společnosti [právnická osoba] adresovaný zástupci navrhovatelů a datovaný 5. října 2016, stanovisko Komise pro cenné papíry č. [Anonymizováno] z 9. listopadu 2005 a nesporných skutečností dospěl mimo jiné ke skutkovým závěrům, že první a druhý navrhovatel byli akcionáři první účastnice, a že na zasedání konaném 29. března 2013 rozhodla valná hromada první účastnice o přechodu všech ostatních akcií na druhou účastnici, a to za protiplnění ve výši 280 Kč za jednu akcii první účastnice, které bylo stanoveno na základě ocenění provedené znaleckým ústavem [právnická osoba].

7. Dále z výslechu [Anonymizováno], který se vyjádřil ke znaleckému posudku znaleckého ústavu [právnická osoba]., jakož i z tohoto znaleckého posudku, soud zjistil, že jedna akcie první účastnice byla tímto znaleckým ústavem oceněna částkou 280 Kč, kdyby nebyla znaleckým ústavem použita přirážka za nelikviditu, byla by výsledná cena jedné akcie 304 Kč, a že kdyby nebyla použita ani přirážka za nejistou budoucnost, byla by cena jedné akcie 358 Kč. Dále soud zjistil, že případný prodej oceňovaného majetku by se uskutečnil za cenu bez těchto přirážek. Z výslechu [fyzická osoba], který se vyjádřil ke znaleckému posudku znaleckého ústavu [právnická osoba], jakož i z tohoto znaleckého posudku, soud zjistil, že jedna akcie byla tímto znaleckým ústavem oceněna částkou 278 Kč v případě likvidace první účastnice a částkou 274 Kč v případě dalšího fungování první účastnice, přičemž znalecký ústav při ocenění vycházel z metody likvidační, aniž by použil jakékoliv přirážky. Z výslechu [tituly před jménem] [právnická osoba], který se vyjádřil ke znaleckému posudku znaleckého ústavu [právnická osoba], jakož i z tohoto znaleckého posudku, soud zjistil, že jedna akcie byla tímto znaleckým ústavem oceněna částkou 397 Kč, a že při ocenění nebylo použito přirážek za specifická rizika. Z výslechu znalců pověřených Vysokou školou ekonomickou v Praze, Institutem oceňování majetku k vyjádření se ke znaleckému posudku tohoto znaleckého ústavu, jakož i ze samotného posudku, soud zjistil, že jedna akcie byla tímto znaleckým ústavem oceněna částkou 279,96 Kč; znalecký ústav při oceňování nepoužil žádné specifické přirážky, neboť se jedná o zjištění hodnoty pro účely vytěsnění, ale že jedinou přirážku, kterou použil, je přirážka za veřejnou neobchodovatelnost akcií, přičemž její hodnotu stanovil nejnižší možnou hodnotou, ale že tato přirážka nemá na výsledek ocenění nijak zásadní význam; znalecký posudek byl zpracován za účelem určení spravedlivé výše přiměřeného protiplnění za jednu akcii první účastnice pro vytěsňovaného akcionáře a nikoliv jako revizní, ale že i přesto se znalecký ústav s ostatními znaleckými posudky seznámil.

8. Poté soud prvního stupně uzavřel že protiplnění ve výši 280 Kč za jednu akcii první účastnice, které bylo poskytnuté navrhovatelům v souvislosti s nuceným přechodem těchto akcií na druhou účastnici, je přiměřené (§§ 153 odst. 1 a 154 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 183k odst. 1 obch. zák.). Přitom vyšel jednak ze znaleckých posudků předložených účastníky v souladu s § 127a o.s.ř. a z výslechů jednotlivých znalců, jakož i ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem jmenovaného soudem podle § 127 odst. 1 o.s.ř. a z výslechu tohoto znalce. Uvedl, že při vědomí, že znalecký posudek vypracovaný znalcem jmenovaným soudem, není revizním znaleckým posudkem, chápe všechny čtyři znalecké posudky jako znalecké posudky postavené sobě naroveň a s tímto vědomím tyto znalecké posudky hodnotil, ať už každý jednotlivě nebo ve vzájemných souvislostech. Dále soud prvního stupně poznamenal, že při posuzování jednotlivých znaleckých posudků se nezabýval jejich správností co do odborné stránky, nýbrž vycházel pouze z toho, nakolik jsou přesvědčivé. Soud poté vyhodnotil jako nepřesvědčivější znalecké posouzení provedené Vysokou školou ekonomickou v Praze, Institutem oceňování majetku. Toto znalecké posouzení totiž bylo ve svých jednotlivých krocích i závěrech náležitě a dostatečně odůvodněno bez vnitřních rozporů, a to jak v jeho písemném vyhotovení, tak i při výslechu pověřených osob [právnická osoba] (odst. 39 napadeného usnesení). Naproti tomu, znalecká posouzení provedená znaleckými ústavy [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] přesvědčivými neshledal (odst. 40 napadeného usnesení). Námitky navrhovatelů vůči znaleckému posouzení provedenému [Anonymizováno], přitom soud při hodnocení jednotlivých znaleckých posouzen neshledal jako důvodné (odst. 41 napadeného usnesení), přičemž toto znalecké posouzení námitky navrhovatelů vůči znaleckému posouzení provedenému znaleckým ústavem [právnická osoba], buď vyvrací podrobným odůvodněním, nebo je neobsahuje (odst. 41 napadeného usnesení). Dle soudu prvního stupě v této věci nejde tedy o situaci, která je pro takový postup předpokládána, a to, že jako přesvědčivé je soudem shledáno více znaleckých posudků obsahující různé závěry. Za dané situace je však jakékoliv odstraňování rozporů znaleckých posudků nadbytečné a nehospodárné. Revizní znalecký posudek vypracovaný znaleckým ústavem [právnická osoba] soud prvního stupně jako důkaz neprovedl, když znalecký ústav [právnická osoba] je z vypracování revizního znaleckého posudku v tomto řízení vyloučen postupem podle § 17 o. s. ř., neboť v tomto řízení již jeden znalecký posudek vypracoval, pročež nelze, aby objektivně a nestranně revidoval vlastní znalecký posudek. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 137 o. s. ř. a přiznal první a druhé účastnici právo vůči navrhovatelům na náhradu nákladů řízení, neboť první a druhá účastnice měly ve věci plný úspěch a během řízení jim vznikly v souvislosti s účelným uplatňováním jejich práva náklady, jejichž náhradu určil celkem částkou 216 116,15 Kč. Vzhledem k tomu, že odměnu [právnická osoba] za provedení znaleckého úkolu ve výši 133 607 Kč platil co do výše 103 607 Kč stát, postupoval soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil navrhovatelům povinnost nahradit tyto náklady řízení státu.

9. Proti usnesení soudu prvního stupně se včas odvolali navrhovatelé, kteří v doplnění odvolání předně namítali, že soud prvního stupně se ve svém rozhodnutí neřídil závaznými pokyny, které mu uložil odvolací soud v předchozím zrušujícím rozhodnutí. Tj. zjistí-li soud po provedení důkazů znaleckými posudky mezi nimi rozpory, pokusí se je odstranit výslechem znalců, nezdaří-li se to, bude na místě rozhodnout o přezkoumání znaleckých posudků dalším znalcem, a teprve po řádném zjištění skutkového stavu věci a závěru o něm, lze učinit závěr právní; k tomu citoval z prvního rozhodnutí odvolacího soudu v této věci. V rozporu s uvedeným závazným pokynem odvolacího soudu soud prvního stupně svolal jedno jediné jednání, na které byli předvoláni pouze zástupci účastníků, a kde formálně do protokolu zaznamenal, že byly jednotlivé posudky čteny k důkazu. Nic dalšího soud prvního stupně nečinil, přestože z posudků je evidentní, že jsou mezi nimi rozpory, a posudek [právnická osoba], ze kterého soud prvního stupně vyšel, je v rozporu se všemi ostatními posudky, kromě jiného i v navrhovateli namítané otázce části vyčlenění tržeb z finančního plánu. Soud prvního stupně nejenže nepředvolal k výslechu jednotlivé znalce, aby se pokusil o odstranění rozporů, jak mu to stanovil odvolací soud, ale dokonce ani nepřipustil, k důkazu posudek znalce [právnická osoba], který obsahuje vyjádření tohoto znalce k posudku [právnická osoba]. Tento postup soudu prvního stupně je nadto v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Dále namítali, že na posledním soudním jednání poukázali na aktuální judikaturu Ústavního soudu ČR, podle které je pro účely ocenění a stanovení protiplnění při vytěsnění menšinových akcionářů nepřípustná tzv. přirážka za veřejnou obchodovatelnost a citovali z jeho rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 647/15. V posudku [právnická osoba], je ale uvedená přirážka výslovně použita (viz str. 80 posudku). Dle odvolatelů je rozhodnutí soudu prvního stupně nesprávné, když vycházel z vadného posudku [právnická osoba], a je i nepřezkoumatelné, neboť zcela ignoruje argumentaci navrhovatelů a jejich poukaz na judikaturu Ústavního soudu ČR. Soud prvního stupně pak v rozporu se zákonem nepřipustil důkaz revizním posudkem [právnická osoba], který soudu předložili. K tomu uvedená argumentace soudu je nelogická a postrádá racionální odůvodnění, neboť tento znalec neprováděl revizi svého vlastního posudku, ale reagoval na závěry znaleckého posudku [právnická osoba]. Odvolatelé z uvedených důvodů navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

10. K odvolání navrhovatelů se vyjádřily účastnice tak, že výslechem tří soudních znalců sice nedošlo k odstranění rozporů mezi těmito znaleckými posudky, což ale samo o sobě neznamená, že soud měl automaticky povinnost zadat zpracování revizního posudku. V dané věci byly rozpory tak veliké a zásadní, že soud prvního stupně zcela správně zadal zpracování nového znaleckého posudku [právnická osoba]. Pokud navrhovatelé nevznesli námitky k zadání znaleckého úkolu soudem a nyní „nezadání“ revize předchozích znaleckých posudků ze strany soudu považují za chybný procesní postup, jedná se z jejich strany o zcela účelové jednání. Není pak pravdou, že by soud prvního stupně nepostupoval dle rozhodnutí odvolacího soudu v této věci, neboť nelze automaticky považovat rozdílnost v závěru ohledně výše protiplnění za skutečnost, která by znemožňovala soudu prvního stupně rozhodnout bez zpracování znaleckého posudku. Nadto pouze znalecký posudek předložený navrhovateli nedospěl k závěru, že protiplnění za jednu akcii ve výši 280 Kč je přiměřené. Dle účastnic je ale vypovídací hodnota a objektivnost posudku předloženého navrhovateli značně omezená, protože se nedá vyloučit snaha znalce „vyhovět“ jejich představám, zejména když znalec zpracovává znalecké posudky pro stejné navrhovatele v celé řadě jiných soudních sporů. Dále vyvracely odvolateli tvrzené vady znaleckého posudku [právnická osoba], mimo jiné pokud navrhovatelé argumentují rozhodnutím Ústavního soudu ČR, tak je třeba uvést, že ta nebyla známá a aplikovaná ani v době realizace práva výkupu účastnických cenných papírů, a ani v době zpracování znaleckého posudku [právnická osoba] a nelze ji tak použít zpětně, ale pouze buď v řízení, v němž bylo toto rozhodnutí vydáno, či v řízení do budoucna. Stejně tak účelové jsou námitky odvolatelů o tom, že soud se měl v řízení zabývat, jaký z použitých finančních plánů, které byly použity v jednotlivých znaleckých posudcích, byl tím správným. Dle účastnic se jedná o natolik zásadní otázku, že její vyřešení nemůže být v kompetenci soudu, ale musí být předmětem znaleckého zkoumání. Soud prvního stupně pak správně odmítl provést důkaz revizním znaleckým posudkem [právnická osoba] v řízení, z důvodů zjevné podjatosti znalce, dané zejména snahou provést revizi svého vlastního znaleckého posudku. Účastnice dále zrekapitulovaly výši přiměřeného protiplnění tak, jak ji stanovily všechny čtyři znalecké posudky, přičemž tři z nich se shodly na jeho výši 280 Kč. Jediným excesem je z tohoto pohledu znalecký posudek [právnická osoba], který zcela neodůvodněně prominul většinu zcela odůvodnitelných přirážek, čímž uměle navýšil výslednou cenu, která ale neodpovídá ekonomickému výkonu a hodnotě majetku Společnosti. Účastnice navrhly, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil a uplatnily náhradu nákladů řízení.

11. Odvolací soud, jenž s ohledem na čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. postupoval dle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen o. s. ř.), přezkoumal napadené usnesení i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 a 5, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.) a neshledal podmínky pro potvrzení (§ 219 o. s. ř.) ani změnu (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) napadeného usnesení.

12. Odvolací soud posuzoval danou věc s ohledem na ustanovení § 775 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“).

13. Podle § 183k odst. 1 obch. zák. vlastníci účastnických cenných papírů mohou od okamžiku obdržení pozvánky na valnou hromadu, případně od okamžiku oznámení jejího konání požádat soud o přezkoumání přiměřenosti protiplnění; není-li toto právo využito do měsíce ode dne zveřejnění zápisu usnesení valné hromady podle § 183l do obchodního rejstříku, zaniká.

14. Podle § 183m odst. 1 obch. zák. oprávněné osoby mají právo na protiplnění v penězích, jehož výši určí hlavní akcionář; hlavní akcionář doloží přiměřenost protiplnění znaleckým posudkem, vyžaduje-li se, který nesmí být starší než 3 měsíce ke dni doručení žádosti podle § 183i odst. 1.

15. Podle § 127 o. s. ř. (1) Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce. (2) Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.

16. Odvolací soud připomíná z prvního rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v této věci ze dne 2. listopadu, č. j. 7 Cmo 73/2017 – 284, kterým bylo zrušeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2016, č. j. 73Cm 163/2013 – 234, mimo jiné ve výroku I., který je totožného znění jako výrok I. napadeného usnesení soudu prvního v této věci (v pořadí druhého), a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. V něm odvolací soud dospěl k závěru, že zjištění soudu prvního stupně o skutkové otázce, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti, tj. o hodnotě podniku společnosti, nemá oporu v provedeném dokazování, když soud k důkazu neprovedl žádný ze znaleckých posudků (§ 127a a § 127 odst. 1 o. s. ř.), pročež se ani relevantním způsobem nevypořádal s tvrzenými rozpory mezi těmito znaleckými posudky. Napadené usnesení tak postrádá rozhodné zjištění o skutkovém stavu věci soudem prvního stupně, jež je základem pro jeho právní posouzení tj. pro stanovení přiměřenosti protiplnění. Odvolací soud uzavřel, že tímto chybným procesním postupem soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava, pročež zrušil usnesení soudu prvního stupně a dle ust. § 221 písm. a) o. s. ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení. Dále mu uložil, aby ve smyslu výše uvedeném provedl k důkazu účastníky navržené a předložené znalecké posudky, kdy neopomene, že na znalecké posudky splňující předpoklady stanovené v § 127a o. s. ř. se hledí bez zřetele na to, ve kterém stádiu řízení byly předloženy, jako na znalecký posudek vyžádaný soudem. Dospěje-li poté, co zhodnotí provedené důkazy v jejich vzájemných souvislostech, a to i s ohledem k účastníky tvrzeným rozporům mezi nimi, že má k dispozici znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce a tyto rozpory, se mu nepodaří odstranit ani výslechem znalců (zástupců znaleckých ústavů), bude na místě rozhodnout o přezkoumání posudků dalším znalcem. Teprve po řádném zjištění skutkového stavu a závěru o něm, lze přijmout závěr právní.

17. Ze spisu plyne, že soud prvního stupně poté, co bylo jeho první meritorní rozhodnutí v této věci odvolacím soudem zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, nařídil ve věci jednání, které se konalo dne 7. 3. 2019 (protokol o jednání č. l. 291 – 297 spisu). Z tohoto protokolu o jednání plyne, že soud provedl důkazy, a to znalecký posudek znaleckého ústavu [právnická osoba], vypracovaným pod č. [Anonymizováno] (dále i jen „znalecký posudek [Anonymizováno]“), znalecký posudek znaleckého ústavu [právnická osoba] pod č. [Anonymizováno] (dále i jen „znalecký posudek vypracovaným [Anonymizováno]“), znalecký posudek znaleckého ústavu [právnická osoba] vypracovaný pod č. [Anonymizováno] (dále i jen „znalecký posudek „AV“) a znalecký posudek znaleckého ústavu [právnická osoba], vypracovaný pod č. [Anonymizováno] (dále i jen „znalecký posudek „[Anonymizováno]“). K tomu zástupce navrhovatelů namítal vadnost znaleckého posudku [Anonymizováno] s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 647/15 ČR, což dále odůvodnil. Zástupce účastnic k reviznímu posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] předloženého navrhovateli namítal, že ten je v tomto řízení nepoužitelný, protože jej vypracoval jeden ze znalců, který zpracovával i nerevizní posudek. Požádal o doručení tohoto posudku a o poskytnutí lhůty pro vyjádření. Nato soud prvního stupně vyhlásil usnesení, že se vylučuje znalecký ústav [právnická osoba] co do revizního přezkumu znaleckých posudků, z důvodu poměru k věci, když tento znalecký ústav vypracoval již jeden revizní znalecký posudek a odkázal na ust. § 17 o. s. ř. Následně zamítl návrh na provedení důkazu tímto znaleckým posudkem [právnická osoba], č. [Anonymizováno], neboť se jedná o nepřípustný důkaz. Dále se zástupci účastníků vyjadřovali k námitkám ke znaleckým posudkům vznášeným. Soud prvního stupně dokazování skončil a po závěrečných řečech přednesených zástupci účastníků vyhlásil ve věci usnesení, shora uvedeného znění.

18. Předmětem tohoto řízení je dle ust. § 183k odst.1 obch. zák. přezkoumání a určení výše přiměřeného protiplnění za jednu akcii v listinné podobě na majitele o jmenovité hodnotě 500 Kč, emitovanou účastnicí 1), při přechodu akcií této společnosti na hlavního akcionáře společnosti, kterým byla účastnice [právnická osoba] tomu odvolací soud cituje z judikatury Nejvyššího soudu: „Základem pro stanovení výše přiměřeného protiplnění za účastnický cenný papír společnosti, je obvykle hodnota podniku společnosti; její určení je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti (§ 127 o. s. ř.); součástí odborného posouzení znalce je přitom i zvolení metod ocenění s ohledem na poměry dotčené společnosti. Určení hodnoty podniku společnosti (jež je otázkou skutkovou) nelze ztotožňovat s určením výše přiměřeného protiplnění (jež je otázkou právní). Jakkoliv při určení výše přiměřeného protiplnění soud zpravidla vychází z hodnoty podniku společnosti, musí současně zohlednit i další v úvahu přicházející skutečnosti.“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3024/2016, a v něm uvedená usnesení, veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz). K uvedenému odvolací soud podotýká, že tyto závěry jsou již dlouhodobě nedílnou součástí rozhodovací praxe soudů všech stupňů. Z nich pak vycházel i odvolací soud ve svém prvním rozhodnutí ve kterém k úkolu znalce znaleckého ústavu [právnická osoba] „ustanovit výši spravedlivé hodnoty přiměřeného protiplnění za akcie o jmenovité hodnotě společnosti [Jméno advokáta B]. ke dni 8. 6. 2013“ jež mu byl uložen usnesením soudu prvního stupně ze dne 30. října 2014, č. j. 73 Cm 163/2013-98, podotkl, že znalecký posudek vyhotovený znalcem ustanoveným soudem nebyl posudkem revizním ke znaleckým posudkům, předložených účastníky dle § 127a o. s. ř., a proto je v řízení jen dalším odborným posouzením rozhodné skutečnosti ve věci samé, kterou je určení hodnoty podniku společnosti.

19. Jak ale plyne z napadeného usnesení, soud prvního stupně sice k důkazu provedl čtyři znalecké posudky, tak jak mu bylo odvolacím soudem v jeho usnesení uloženo, ale dalším právním názorem odvolacího soudu se již neřídil.

20. Z napadeného usnesení plyne, že soud prvního stupně měl znalecké posudky [Anonymizováno], za nejasné a neúplné, rozdílné v použití metod ocenění a i v rozdílném použití přirážek, což jej po jejich porovnání a výslechu znalců vedlo k závěru o jejich „nepřesvědčivosti“ (odst. 40 napadeného usnesení). Následně pak přijal závěr, že „jakékoliv odtraňování rozporů znaleckých posudků je nadbytečné a nehospodárné, protože dle svých závěrů a odůvodnění je dle něj „přesvědčivý“ právě jeden znalecký posudek, a to znalecký posudek [Anonymizováno] (odst. 43 a 44 napadeného usnesení)“, který ale jak i sám uvedl nebyl posudkem revizním ke zbývajícím třem znaleckým posudkům, předložených účastníky (dvěma z nich dle § 127a o. s. ř.). Z uvedeného je tak zřejmé, že v řízení nebyly výslechem znalců odstraněny nejenom zjevné pochybnosti soudu o správnosti znaleckých posudků, ale nebyly ani odstraněny rozpory mezi nimi dle § 127 odst. 2 o. s. ř. V tomto případě totiž ani slyšení všech čtyř znalců nebylo slyšením znalců ve smyslu ust. § 127 odst. 2 o. s. ř., po kterém by mohly být rozpory mezi znaleckými posudky soudem odstraněny (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010 a ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2197/2016). Předně ke slyšení všech čtyř znalců, kteří se vyjadřovali pouze ke svým znaleckým posudkům, přistoupil soud prvního stupně v době, kdy jejich znalecké posudky nebyly ani k důkazu v řízení provedeny a zástupci tří znaleckých ústavů, a to [Anonymizováno] [právnická osoba]., [právnická osoba] a [právnická osoba] byli nadto vyslechnuti v době, kdy čtvrtý znalecký posudek, tj. znalecký posudek [Anonymizováno] de facto ještě ani neexistoval, a neexistovaly tak ani výhrady tohoto znalce vůči jejich postupům, tj. vůči věcné správnosti jejich odborných závěrů. Dle odvolacího soudu pak ale při nedodržení postupu dle ust. § 127 odst. 2 o. s. ř. nejsou závěry soudu prvního stupně o „přesvědčivosti či nepřesvědčivosti“ znaleckých posudků ničímí jiným, než jeho závěrem o tom, že jen jeden ze čtyř sobě naroveň stojících posudků, tj. posudek [Anonymizováno], je co do svých odborných závěrů věcně správný. Protože ale soudu nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalců, neboť k tomu je třeba odborných znalostí, zatížil soud prvního stupně svým postupem řízení jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nelze zjednat nápravu.

21. V daném případě, pak bylo pro soud prvního stupně rozhodným skutkovým zjištěním ocenění jedné akcie Společnosti znaleckými posudky, a ačkoliv lze předpokládat, že jednotliví znalci přitom z hodnoty podniku vycházeli, z napadeného usnesení neplyne, jaká zjištění a závěry o obvyklé hodnotě podniku Společnosti jednotlivý znalci při posuzování této odborné otázky učinili, a s ohledem na výše uvedené, ani které odborné závěry o ní jsou správné, přičemž se v této věci jedná o rozhodnou skutečnost pro právní závěr soudu (viz výše). Z tohoto pohledu proto napadené usnesení neobsahuje ani dostatek odůvodnění.

22. Pokud jde o posouzení právní otázky soudem prvního stupně, kterou je určení výše přiměřeného protiplnění za jednu akcii v listinné podobě na majitele o jmenovité hodnotě 500 Kč, emitovanou účastnicí 1), tak z napadeného usnesení plyne, že soud prvního stupně vycházel z ocenění jedné akcie první účastnice obsažené ve znaleckém posudku [Anonymizováno] a spolu se všemi ostatními zjištěnými skutečnostmi, uzavřel, že poskytnuté protiplnění ve výši 280 Kč je přiměřené (odst. 44 usnesení). Z tohoto závěru ale nelze seznat žádné úvahy soudu prvního stupně a ani to, co jsou ty další jím zjištěné skutečnosti, jež jej k jeho uvedenému právnímu závěru vedly. Soud prvního stupně tak bez dalšího převzal svůj právní závěr ze závěru znaleckého posudku [Anonymizováno], jež s ohledem na znalecký úkol zadaný mu soudem, stanovil výši spravedlivé hodnoty přiměřeného protiplnění za akcie o jmenovité hodnotě 500 Kč Společnosti v částce 279,96 Kč, k čemuž je třeba podotknout, že znalci nepřísluší řešení právních otázek. I tímto svým postupem soud prvního stupně zatížil řízení další jinou vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nelze zjednat nápravu.

23. Dále lze odvolatelům přisvědčit i v tom, že v této věci se soud prvního stupně zcela opomněl zabývat a vypořádat s jejich námitkami, že pro účely ocenění a stanovení protiplnění při vytěsnění menšinových akcionářů je nepřípustné tzv. přirážka za veřejnou obchodovatelnost, které vycházejí z nálezu Ústavního soudu ze dne 27. listopadu 2018 sp. zn. III. ÚS 647/15 a jeho závěry v něm přijatými. Nutno dodat, že soud prvního stupně ve svém rozhodnutí při odůvodnění svého postupu při hodnocení znaleckých posudků uvedl pro srovnání usnesení Nejvyššího soudu vydané 27. listopadu 2014, sp. zn. 29 Cdo 3359/2012 (odst. 38 usnesení), které ale bylo právě uvedeným nálezem Ústavního soudu zrušeno. K tomu odvolací soud připomíná, že závaznost nálezu Ústavního soudu pro soud vyplývá z čl. 89 odst. 2 Ústavy, podle kterého jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soud závazná pro všechny orgány i osoby, a že byl nález vydán v době probíhajícího řízení (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1130/2019). „Při výkladu časových účinků judikatury je totiž třeba zásadně vycházet z tzv. incidentní retrospektivity nových právních názorů, tedy z potřeby jejich aplikace na všechna probíhající řízení jakož i na případy budoucí. Opačný postup by znamenal, že soud vědomě aplikuje „nesprávný“ právní názor, a navíc by jím byl ohrožen princip rovnosti. Výjimečné nepoužití nově se prosadivších judikaturních názorů může být odůvodněno pouze v konkrétních specifických situacích, v nichž existuje intenzivnější zájem na ochraně legitimních očekávání a důvěry adresátů právních norem ve stabilitu právního řádu.“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1788/2011, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2561/2014, a též nález Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. II. ÚS 3168/09, nebo v odborné literatuře KÜHN, Zdeněk. Prospektivní a retrospektivní působení judikatorních změn. In: Právní rozhledy, č. 6/2011, s. 191-197), 24. K poslední námitce odvolatelů ohledně toho, že soud prvního stupně nepřipustil k důkazu revizní posudek [právnická osoba] č. [Anonymizováno], jak navrhovali a soudu předložili, odvolací soud shledal, že navrhovatelé jej předložili v prvním odvolacím řízení. Ze str. 3 tohoto posudku plyne, že jeho úkolem je zodpovězení otázky opětovného posouzení výše přiměřeného protiplnění v penězích, které hlavní akcionář poskytl ostatním akcionářům Společnosti, a to na základě revize znaleckého posudku č. 201 B 131/2015 VŠE v Praze. Soud prvního stupně ale neprovedení znaleckého posudku odůvodnil tím, že znalecký ústav [právnická osoba] je z vypracování revizního znaleckého posudku v tomto řízení vyloučen postupem podle § 17 o. s. ř., když v tomto řízení již jeden znalecký posudek vypracoval, pročež nelze, aby objektivně a nestranně revidoval vlastní znalecký posudek. Dle odvolacího soudu je ale takové odůvodnění zcela nedostatečné a i nesrozumitelné vzhledem k tomu, jaký znalecký úkol předmětný posudek řeší, a nedostatečně je odůvodněno i rozhodnutí soudu prvního stupně o vyloučení tohoto znalce dle § 17 o. s. ř. K tomu odvolací soud odkazuje na závěry Nejvyššího soudu přijaté v jeho usnesení ze dne 8. září 2009, sp. zn. 28 Cdo 146/2009: „Subjektivní hledisko účastníků řízení je sice podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti, avšak rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že není přípustné vycházet pouze z pochybností o poměru znalců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž především z rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly. K vyloučení znalce může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že jeho vztah k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo nebude schopen nezávisle a nestranně provést odborné posouzení.“ 25. Ze všech shora popsaných důvodů odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně zatížil řízení jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava, a nadto napadené usnesení postrádá i dostatek odůvodnění, což je současně činí odvolacím soudem nepřezkoumatelným.

26. Odvolacímu soudu proto nezbylo než napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. zrušit a věc mu dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátit k dalšímu řízení. K tomu odvolací soud připomíná, že soud prvního stupně je výše uvedenými právními závěry odvolacího soudu dle ust. § 226 odst. 1 o. s. ř. vázán.

Poučení