7 Cmo 247/2022 - 316

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Grollové a soudkyň JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D., ve věci navrhovatelky: [adresa], IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: [Jméno advokáta B], narozený dne [Datum narození advokáta B] bytem [Adresa advokáta B] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 1 375 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání navrhovatelky do usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. srpna 2022, č. j. 61 Cm 132/2011-290, takto:

Výrok

I. Usnesení soudu prvního stupně se: a) potvrzuje ve výroku I.; b) mění ve výroku II. tak, že navrhovatelka je povinna zaplatit účastníku na náhradu nákladů řízení 240 551,66 Kč k rukám jeho zástupkyně do 3 dnů od právní moci usnesení.

II. Navrhovatelka je povinna zaplatit účastníku na náhradu nákladů odvolacího řízení 34 170,40 Kč k rukám jeho zástupkyně do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným soudu dne 8. 12. 2011 se navrhovatelka domáhala vůči dalšímu účastníkovi řízení [Anonymizováno] zaplacení částky 1 375 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně jdoucím od 1. 1. 2011 do zaplacení. Uvedla, že dne 26. 2. 2010 uzavřela s účastníkem coby nabyvatelem smlouvu o převodu 100 % obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba], sídlem [adresa] (dále též jen „MPS“). Úhrada sjednané ceny byla stanovena ve dvou splátkách, 1 000 000 Kč do 30 dnů ode dne uzavření smlouvy, což bylo zaplaceno. Doplatek 1 375 000 Kč měl být uhrazen do 30 dnů od právní moci územního rozhodnutí na realizaci a provoz fotovoltaické elektrárny (dále též jen „FVE“) na pozemku navrhovatelky p. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], nejpozději však do 31. 12. 2010 a to i v případě nerealizace FVE. Doplatek zaplacen nebyl, proto se jeho úhrady domáhá navrhovatelka soudně.

2. Žalovaný se bránil tvrzením, že jeho povinnost zaplatit druhou část kupní ceny za převod obchodního podílu ve výši 1 375 000 Kč byla vázána na vydání územního rozhodnutí pro FVE na pozemku p. č. [Anonymizováno], katastrální území [adresa]. Územní rozhodnutí měla opatřit navrhovatelka a druhá část kupní ceny by v tom případě byla splatná do 30 dnů od právní moci územního rozhodnutí pro FVE, nejpozději však do 31. 12. 2010, i v případě nerealizace samotné elektrárny. Poslední část věty smluvního ujednání mezi stranami, „a to i v případě nerealizace FVE“ zabezpečovala navrhovatelce jistotu, že pokud by obec [adresa] předala účastníkovi územní rozhodnutí na výstavbu a provoz FVE a účastník by tuto FVE z jakéhokoliv důvodu nepostavil (nedostal by úvěr, nestihl by uvedení do provozu, nestihl by kolaudaci atd.), musel by přesto uhradit částku 1 375 000 Kč. Tuto textaci a její vzájemnou srozumitelnost si vzájemně potvrdil tehdejší starosta obce [adresa] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] spolu s účastníkem a toto stvrdily i zápisy ze vzájemných jednání ze dne 5. 2., 29. 2. a 9. 3. 2010. Toto [tituly před jménem] [Anonymizováno] rovněž potvrdil při ústní výpovědi u nalézacího soudu dne 17. 11. 2016. Územní rozhodnutí vydáno nebylo a navrhovatelce proto právo na zaplacení druhé části kupní ceny za převedený obchodní podíl nevzniklo. Účastník ji tudíž ničeho nedluží a navrhl proto zamítnutí návrhu.

3. Ve věci soud prvního stupně rozhodl poprvé rozsudkem ze dne 6. 2. 2017, č. j. 61 Cm 132/2011-144 tak, že ve výroku I. žalobu v celém rozsahu zamítl a ve výroku II. zavázal „žalobce“ zaplatit „žalovanému“ náhradu nákladů řízení ve výši 115 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. 8. 2018, č. j. 7 Cmo 170/2017-169, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že řízení o zaplacení doplatku ceny obchodního podílu z právního důvodu smlouvy o převodu obchodního podílu je řízením podle § 9 odst. 3 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Jedná se tedy o tzv. nesporné řízení podle § 200e odst. 1 o. s. ř. a dopadá na něj ustanovení § 200e odst. 3 věta první o. s. ř. Účastníky řízení jsou tedy navrhovatel a ti, o jejichž právech a povinnostech má být v řízení jednáno a soud měl správně rozhodnout usnesením, nikoliv rozsudkem (§ 200e odst. 3 in fine). Dále odvolací soud uvedl, že v přezkoumávané věci posuzovaný právní stav vznikl dne 26. 2. 2010. Podle § 775 zákona č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“), je nutno věc posuzovat podle právní úpravy platné do 31. 12. 2013. Soud prvního stupně proto pochybil, když právní vztah vzniklý do 31. 12. 2013 posuzoval podle § 6 a § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), který je účinný až ode dne 1. 1. 2014. Odvolací soud proto napadený rozsudek zrušil pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Usnesením ze dne 21. 1. 2019, č. j. 61 Cm 132/2011-197, soud prvního stupně ve výroku I. návrh opětovně v celém rozsahu zamítl a ve výroku I. zavázal navrhovatelku vůči účastníku k náhradě nákladů řízení ve výši 157 060 Kč do 3 dnů do právní moci usnesení k rukám jeho zástupce a ve výši 7 117 Kč do 3 dnů od právní moci k rukám účastníka. K odvolaní navrhovatelky Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 11. 2021, č. j. 7 Cmo 153/2019-237, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. K námitce nezákonného soudce, který věc projednal a rozhodl před soudem prvního stupně, vznesenou navrhovatelkou, odvolací soud v odůvodnění uvedl, že podle § 42 odst. 4 zákona č. 6/2002 Sb. ve znění účinném do 31. 10. 2019, o soudech a soudcích, rozvrhem práce pro příští kalendářní rok nebo změnou rozvrhu práce nesmí být dotčeno rozdělení věcí a, pokud je to možné, ani zařazení soudců a přísedících do jednotlivých soudních oddělení, provedené před jejich účinností. To neplatí, nebyl-li ve věci učiněn žádný úkon nebo došlo-li ke zřízení nového soudního oddělení nebo jeho zrušení. Soudní praxe je ustálena v posouzení, že přidělení věci do jiného soudního oddělení nebo jinému soudci brání (zásadně) skutečnost, že ve věci již byl (soudcem, jemuž byla věc dle rozvrhu práce původně přidělena) učiněn úkon (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2017, sp. zn. 29 ICdo 28/2016, nebo ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1222/2008). Po postoupení věci soudu prvního stupně k projednání a rozhodnutí z důvodu jeho vyslovené věcné příslušnosti (na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 26. 3. 2015, č. j. Ncp 1341/2012-81) ale soudce, jemuž byla věc původně přidělena, ani jeho náhradník, žádný úkon neučinil, pročež přidělení věci [tituly před jménem] [Anonymizováno] nebylo provedeno v rozporu s citovaným ustanovením. Námitka tudíž není opodstatněná. Odvolací soud však vytkl soudu prvního stupně, že nejednoznačné ujednání článku IV. písm. b) smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 26. 2. 2010 nevyložil za pomoci výkladových pravidel uvedených v § 266 zákona č. 513/1991 Sb. (dále jen „obch. zák.“). Skutečnou vůli (úmysl) je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy byl projev vůle učiněn (kdy se stal perfektním), a přihlížet lze toliko k těm okolnostem, které mohla vnímat i druhá strana smlouvy (§ 266 odst. 1 obch. zák.). Takto zjištěnou skutečnou vůli je třeba upřednostnit i před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, kdy skutečnou vůli stran smlouvy nelze zjistit, soud postupuje podle § 266 odst. 2 obch. zák. a posuzuje, jaký význam by danému ujednání zpravidla přikládala osoba v postavení strany smlouvy. Jak při zjišťování skutečné vůle stran (§ 266 odst. 1 obch. zák.), tak při posouzení významu projevu vůle obsaženého ve smlouvě podle § 266 odst. 2 obch. zák., soud musí zohlednit všechny v úvahu přicházející zjištěné okolnosti, zejména pak okolnosti demonstrativně vypočtené v § 266 odst. 3 obch. zák., tj. jednání o uzavření smlouvy, praxe, kterou mezi sebou strany zavedly, následné chování stran a další. Usnesení soudu prvního stupně proto odvolací soud opětovně zrušil pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že soud prvního stupně v něm provede výklad předmětného ujednání výše vyloženým způsobem za účelem zjištění, zda nastala či nenastala splatnost druhé splátky za uskutečněný převod předmětného obchodního podílu.

4. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. návrh v celém rozsahu zamítl. Ve výroku II. rozhodl, že navrhovatel je povinen zaplatit účastníku náhradu nákladů řízení ve výši 238 596 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení k rukám jeho zástupce a ve výši 7 117 Kč do 3 dnů od právní moci k rukám účastníka.

5. Soud prvního stupně vyšel z toho, že: - stavba FVE byla součástí obchodu mezi stranami, a to od začátku; - navrhovatelka si v té době zřejmě již byla vědoma, že v otázce FVE možná vzniknou obtíže, protože měla negativní stanovisko památkové péče, nicméně podle dalších listin doufala, že se ho podaří zvrátit. Účastník si toho nemusel být vědom; - stavba FVE však nebyla bezpodmínečnou součástí obchodu v tom smyslu, že by mohla vyvolat jeho neplatnost jako rozvazující podmínka. Ze znění smlouvy vyplývá, že smlouva zjevně s možností, že se elektrárnu nepodaří realizovat, počítala; - MPS byla zcela závislá na spolupráci s obcí [adresa]. MPS podnikala v jejích nemovitostech, s jejími stroji, neměla žádný vlastní majetek, byla podstatnou měrou závislá na zakázkách ze strany obce. Hodnota MPS sama o sobě zdaleka nedosahovala ceny, za kterou obec podnik nabízela. Příslib elektrárny tvořil zjevně podstatnou část ceny nabídky. Druhou podstatnou část tvořily uzavřené smlouvy s obcí. Bez obou těchto složek byl podnik zcela bezcenný a nemohl být provozován.

6. Za použití § 266 odst. 1, 2, 3 a 4 obch. zák. soud prvního stupně poté uzavřel, že podle vůle stran byl jednoznačný záměr, zejména v kritické době mezi 14. 1. 2010 (záměr soutěže), 2. 2. 2010 (vyhodnocení soutěže) a 26. 2. 2010 (podpis konečné smlouvy), postavit FVE a učinit ji součástí MPS. I samotné posouzení podle citovaného zákona jiný závěr nedovoluje. Záměr byl znám oběma stranám, obě strany o něm hovoří průběžně od začátku vzájemného jednání (počátek roku 2010), nejedná se o žádnou ojedinělou nebo náhodnou zmínku. Navrhovatelka s myšlenkou pracovala dokonce již o 2 roky dříve. Tvrzení navrhovatelky, která se pokouší prohlásit jednání v tomto bodě za právně nezávazné, případně ho úplně zpochybnit, je v této otázce nepravdivé. Navrhovatelce se podařilo pouze prokázat, že část zastupitelů s plánem od počátku nesouhlasila a že se zřejmě v souladu s tímto opozičním názorem ve smlouvě dodatečně objevilo ustanovení, které otázku FVE obcházelo. To ovšem nijak nemění skutečnost, že v demokratickém systému obce je právně závazný většinový názor, a ten vedl k výsledku hlasování dne 2. 2. 2010, který s FVE zjevně počítal a který přijal nabídku účastníka jako soutěžitele. Postup obce, která 2. 2. 2010 odsouhlasila bez výhrad nabídku účastníka s dodatkem, že je třeba výslednou smlouvu konzultovat s právníkem a dalšími komisemi, lze považovat za běžnou praxi v podobných případech, ovšem s podstatnou výhradou, že se po těchto konzultacích a úpravách smlouva podstatným způsobem neodchýlí od toho, co bylo schváleno zastupitelstvem. To se totiž v daném případě přesně stalo v kritickém ustanovení článku IV. písm. b) smlouvy, kde se objevil dodatek, který fakticky obchází celý předmět smlouvy. Při podobném postupu soud při reductio ad absurdum dochází k závěru, že by takto bylo možné, aby zadavatel soutěže „po konzultaci s právníkem“ úplně změnil to, co bylo vlastně vysoutěženo, například vyměnil název podniku, který je prodáván, případně zdvojnásobil cenu, která byla požadována. Takový postup je ovšem v naprostém rozporu se zákonem o veřejných zakázkách č. 134/2016 Sb., například § 99 a § 100, případně s ustanoveními o veřejné soutěži v režimu soukromého práva, tedy protiprávní. V této „nové“ části smlouvy tedy spatřuje soud částečnou neplatnost smlouvy, nehledě již na skutečnost konstatovanou vrchním soudem, že smlouva je v této části splatnosti druhé splátky nejednoznačná a tedy nesrozumitelná. Otázka vůle stran při uzavírání smlouvy má potom jasný vliv na otázku splatnosti. Pokud je změna obsahu smlouvy takového druhu, že mění celý obsah výběrového řízení v tom smyslu, že umožnění stavby elektrárny již vůbec není třeba, pak to má samozřejmě i vliv na splatnost smlouvy. Je-li ustanovení o splatnosti vytvořeno protiprávně, obcházením pravidel o veřejné soutěži, a zároveň je to ustanovení nesrozumitelné a nejednoznačné, potom nelze trvat na tom, že splatnost vůbec nastala. Nelze totiž určit jasný okamžik, kdy vlastně nastat měla. Jednoznačné datum 31. 12. 2010, kterého se dovolává navrhovatelka, je totiž opřeno právě o tento faktický dodatek, který je v rozporu se zbytkem smlouvy a který vůbec nebyl předmětem soutěže. A jiné datum není s ohledem na to, že stavba FVE zatím nevznikla a nevzniklo ani žádné úřední povolení vedoucí k její stavbě. Zde je potom již nad rámec této úvahy další problém, co přesně bylo míněno okamžikem „co nabude právní moci rozhodnutí o realizaci a provozu FVE“, zda je tím míněno územní rozhodnutí, stavební povolení, kolaudační rozhodnutí a podobně. Druhá splátka podle smlouvy tedy není splatná vůbec, což je důvodem zamítnutí návrhu. Nákladový výrok je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť účastník měl ve věci plný úspěch.

7. Do tohoto usnesení podala navrhovatelka včasné odvolání, které odůvodnila ustanovením § 205 odst. 2 písm. a), b), d), e) a g) o. s. ř. V odvolání „zrekapitulovala případ“ a namítla, že každý uchazeč o převod předmětného podílu se mohl svobodně rozhodnout, zda učiní nabídku za podmínek obsažených v záměru navrhovatelky na jeho prodej, který obsahoval minimální cenu za jeho převod, nikoliv však jakoukoliv zmínku o územním rozhodnutí na výstavbu fotovoltaické elektrárny. Pokud by podmínka nabídky minimální ceny 2 000 000 Kč za převod podílu nebyla dodržena ve smlouvě o převodu obchodního podílu, byl by porušen zákon o obcích. Dále uvedla, že z provedených důkazů soud prvního stupně vyvodil zcela nekomfortní a překvapivý závěr, že navrhovatelka si byla vědoma, že v otázce FVE možná vzniknou obtíže, protože měla k dispozici negativní stanovisko památkové péče z 12. 6. 2009, účastník si toho však vědom nemusel být vůbec. Soud prvního stupně přehlédl výpověď svědka [Anonymizováno], který se angažoval ve věci FVE pro účastníka. Tento svědek připustil, že „četl všechna vyjádření památkářů, ze začátku nevyplývalo, že stanovisko je záporné“. Z důkazů předložených účastníkem však jednoznačně vyplývá, že stanoviska památkového úřadu byla vždy negativní. Z výpovědi svědka [Anonymizováno] je také postaveno najisto, že účastník měl stanoviska k dispozici již před uzavřením smlouvy o převodu obchodního podílu a musel vědět o velmi pravděpodobném riziku nevydání územního rozhodnutí, což v průběhu řízení ani nerozporoval. Pouze tvrdil, že doufal, že se to nějak zvrátí. Smlouva o převodu obchodního podílu ve společnosti MPS byla uzavřena dne 26. 2. 2010 za účastníkem nabídnutou a ve smlouvě dohodnutou cenu 2 375 000 Kč. Splatnost druhé splátky ceny byla stanovena nejpozději do 31. 12. 2010. Účastník si ve smlouvě o převodu obchodního podílu nevymínil žádné požadavky na kvalitu podílu a dohodnutou cenu za podíl v kvalitě, jaká byla v době uzavření smlouvy o převodu podílu, akceptoval, resp. ji v nabídce sám nabídl. Účastník si kvalitativně ani kvantitativně nevymínil, že cena za obchodní podíl je pouze 1 000 000 Kč a v případě „nabytí právní moci územního rozhodnutí na realizaci a provoz FVE elektrárny je cena za převod obchodního podílu 2 375 000 Kč s doplatkem rozdílu do 30 dnů od právní moci rozhodnutí“. Účastník tak byl nepochybně tuto cenu povinen uhradit. Navrhovatelka má zcela jednoznačně nárok na doplacení druhé platby dohodnuté ceny za obchodní podíl. Jeho splatnost nastala nejpozději 31. 12. 2010 a od 1. 1. 2011 je účastník v prodlení s úhradou částky 1 375 000 Kč. Navrhovatelka má též nárok na úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z dlužné částky, který vycházel z tehdy platného § 369 odst. 1 obch. zák. a nařízení vlády č. 142/1994 Sb. v tehdy příslušném znění. Soud prvního stupně nerespektoval právní názor vyjádřený v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2021, č. j. 7 Cm 153/2019-237, týkající se výkladu vůle stran smlouvy o převodu obchodního podílu a výkladu pojmu „územní rozhodnutí na realizaci a provoz FVE elektrárny“ a v rozporu s tímto názorem vytvořil v odůvodnění svého rozhodnutí další v pořadí již třetí překvapivou konstrukci. Usnesení je tak opět zatíženo vadou a nemůže obstát z důvodu nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, ale také z důvodů nesprávného právního posouzení. Soud prvního stupně v bodě 19 odůvodnění usnesení tvrdí, že ve smlouvě o převodu obchodního podílu se objevil po jednání zastupitelstva obce dne 2. 2. 2010 dodatek, který obchází celý předmět smlouvy. Navrhovatelka připomíná, že na zasedání zastupitelstva obce dne 2. 2. 2010 nebyla schvalována vlastní smlouva o převodu obchodního podílu. Tato smlouva byla schválena na zasedání zastupitelstva obce až dne 16. 2. 2010 a v tomto schváleném znění dne 26. 2. 2010 podepsána. Konstrukce soudu prvního stupně je tak zcela lichá, v rozporu se zákonem o obcích. Znění smlouvy se mohlo odchýlit od přijetí nabídky. Bylo přijato na pozdějším zastupitelstvu obce, které se mohlo legitimně odchýlit od usnesení ze dne 2. 2. 2010 ve smyslu práva revokace. Soud prvního stupně však postup navrhovatelky, jako hlavní argument svého rozhodnutí, hodnotí tak, že je v naprostém rozporu se zákonem o veřejných zakázkách č. 134/2016 Sb., například § 99 a § 100, případně s ustanoveními o veřejné soutěži v režimu soukromého práva, a tedy je protiprávní. V této, podle krajského soudu nové části smlouvy, je spatřována částečná neplatnost smlouvy. Tato hlavní argumentace prvostupňového soudu pro zamítnutí návrhu je zcela nepříhodná. Je zřejmé, že zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, na posuzovanou věc nelze aplikovat, neboť nabyl účinnosti až 1. 10. 2016, zatímco smlouva o převodu obchodního podílu v MPS byla uzavřena v roce 2010. Na posuzovanou věc však nelze aplikovat ani předchozí zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Převod obchodního podílu režimu ani jednoho z citovaných zákonů nepodléhá. [právnická osoba] je zakázka realizovaná na základě smlouvy mezi zadavatelem a jedním či více dodavateli, jejímž předmětem je úplatné poskytnutí dodávek či služeb nebo úplatné provedení stavebních prací zadavateli. V daném případě však navrhovatelka od žádného dodavatele nepožadovala úplatné poskytnutí dodávek či služeb nebo úplatné provedení stavebních prací. Návrh tedy nelze zamítnout z důvodu rozporu se zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ani z důvodu rozporu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Na daný případ se nevztahují ani ustanovení o veřejné soutěži v režimu soukromého práva. Soud prvního stupně ani tato ustanovení o veřejné soutěži v režimu soukromého práva nespecifikuje a neodkazuje na konkrétní právní předpisy. Odůvodnění usnesení těmito argumenty je tak zcela nepřesvědčivé a nepřezkoumatelné. Napadené usnesení je znovu zatíženo vadami, pro něž je nezákonné. Navrhovatelka v odvolání opětovně vznesla námitku, že v prvním stupni rozhodoval vyloučený soudce. K napadenému nákladovému výroku II. namítla, že je vadný a nepřezkoumatelný. Soud prvního stupně náhradu nákladů řízení nesprávně vypočetl a nedostatečně odůvodnil. Namítla též, že soud prvního stupně nesprávně přisoudil náklady řízení ve výši 7 117 Kč samotnému účastníkovi. Pokud soud přiznal účastníkovi jízdné za cesty z [adresa], není toto rozhodnutí řádně odůvodněno, protože účastník má bydliště v Praze. Z rozhodnutí není patrné, zda se jedná o jízdy osobním automobilem účastníka. Ve spisu je založeno osvědčení o registraci vozidla (technický průkaz), z něhož lze zjistit, že účastník není vlastníkem ani provozovatelem tohoto vozidla. V odůvodnění nákladů řízení samotného účastníka není uvedeno, na základě jakých skutečností soud prvního stupně jízdné za cestu tímto vozidlem účastníkovi přisoudil. Soud mu dále přiznal ušlý výdělek, aniž by byl náležitě doložen. Ve spisu se nachází pouze pracovní smlouva účastníka, v níž však není uvedena mzda nebo plat účastníka. Nelze tak přezkoumat oprávněnost přisouzených nákladů řízení účastníku samému a soud zatížil rozhodnutí touto vadou. Na závěr navrhovatelka navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení nebo, aby napadené usnesení změnil tak, že návrhu bude v celém rozsahu vyhověno.

8. Účastník ve vyjádření k odvolání navrhovatelky vyvracel její odvolací námitky a podrobně k tomu argumentoval. Při jednání odvolacího soudu dne 1. 12. 2023 zdůraznil, že pro účastníka bylo od počátku důležité, aby mohl být realizován projekt elektrárny, tj., aby v případě vydání územního rozhodnutí mohl tento projekt uskutečnit. Vůle účastníků, jak toto ustanovení bylo vykládáno, vyplývá z jednání zastupitelstva. V případě, že by druhá část ceny podílu nebyla vázána na vydání územního rozhodnutí, účastník by takovou smlouvu nepodepsal. Podnik, jehož obchodní podíl účastník nabyl, neměl žádný vlastní majetek, jeho činnost byla vázána na smlouvy s obcí, jeho jedinou hodnotou byla plánovaná výstavba fotovoltaické elektrárny. Navrhovatelka směšuje výši kupní ceny a splatnost druhé splátky. Obec dne 2. 2. 2010 schválila prodej MPS, resp. obchodního podílu, navrhovateli. Nabídka účastníka se týkala též fotovoltaické elektrárny. Po změně formulace týkající se splatnosti druhé splátky si účastník chtěl vyjasnit použitou formulaci. Jednal o tom s panem [Anonymizováno], tehdejším starostou obce, který byl oprávněn za obec jednat. Účastník s ním jednal v důvěře, že je oprávněn za obec toto s ním řešit. Bylo mu jasně řečeno, že použitá formulace znamená ochranu obce proti nečinnosti účastníka, tj. pro případ, že by nerealizoval stavbu FVE. Účastník byl připraven na to, že pokud by bylo vydáno pravomocné územní rozhodnutí, druhou splátku zaplatí. V průběhu sporu však byl pozemek, na němž měla FVE stát, prodán třetí osobě, takže podmínka by nemohla být splněna ani v současné době. Účastník navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

10. Vzhledem k datu uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu (26. 2. 2010) je podle ustanovení § 775 ZOK a § 3 028 odst. 1 a 3 o. z. na uvedenou věc namístě aplikovat právní úpravu platnou do 31. 12. 2013. Podle článku II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým byl o. s. ř. s účinností od 1. 1. 2014 novelizován, je věc nutno posoudit podle o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013.

11. Podle § 115 obch. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2011 (2) Připouští-li to společenská smlouva, může společník převést svůj obchodní podíl na jinou osobu. Společenská smlouva může podmínit převod obchodního podílu na jinou osobu i souhlasem valné hromady. Má-li společnost jediného společníka, je obchodní podíl vždy převoditelný na třetí osoby. (3) Smlouva o převodu obchodního podílu musí mít písemnou formu a nabyvatel, který není společníkem, v ní musí prohlásit, že přistupuje ke společenské smlouvě, popřípadě stanovám. Podpisy musí být úředně ověřeny. Převodce ručí za závazky, které přešly převodem obchodního podílu.

12. Podle § 36 obč. zák., ve znění účinném do 30. 6. 2010 (1) Vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti lze vázat na splnění podmínky. K podmínce nemožné, na kterou je vázán zánik práva nebo povinnosti, se nepřihlíží. (2) Podmínka je odkládací, jestliže na jejím splnění závisí, zda právní následky úkonu nastanou. Podmínka je rozvazovací, jestliže na jejím splnění závisí, zda následky již nastalé pominou.

13. Podle § 266 obch. zák. 1) Projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám. (2) V případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá. (3) Při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí. (4) Projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila. (5) Je-li podle této části zákona rozhodné sídlo, místo podnikání, místo závodu nebo provozovny anebo bydliště strany smlouvy, je rozhodné místo, které je ve smlouvě uvedeno, dokud změna není oznámena druhé straně.

14. Podle § 39 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění účinném do 30. 6. 2010, (1) Záměr obce prodat, směnit nebo darovat nemovitý majetek, pronajmout jej nebo poskytnout jako výpůjčku obec zveřejní po dobu nejméně 15 dnů před rozhodnutím v příslušném orgánu obce vyvěšením na úřední desce 3b) obecního úřadu, aby se k němu mohli zájemci vyjádřit a předložit své nabídky. Záměr může obec též zveřejnit způsobem v místě obvyklým. Pokud obec záměr nezveřejní, je právní úkon od počátku neplatný. Nemovitost se v záměru označí údaji podle zvláštního zákona 15a) platného ke dni zveřejnění záměru. (2) Při úplatném převodu majetku se cena sjednává zpravidla ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá, nejde-li o cenu regulovanou státem. Odchylka od ceny obvyklé musí být zdůvodněna. (3) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jde-li o pronájem bytů a hrobových míst anebo pronájem nebo o výpůjčku majetku obce na dobu kratší než 30 dnů nebo jde-li o pronájem nebo výpůjčku právnické osobě zřízené obcí.

15. Podle § 7 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném do 14. 6. 2010, (1) Veřejnou zakázkou je zakázka realizovaná na základě smlouvy mezi zadavatelem a jedním či více dodavateli, jejímž předmětem je úplatné poskytnutí dodávek či služeb nebo úplatné provedení stavebních prací. Veřejná zakázka, kterou je zadavatel povinen zadat podle tohoto zákona, musí být realizována na základě písemné smlouvy. (2) Veřejné zakázky se podle předmětu dělí na veřejné zakázky na dodávky, veřejné zakázky na služby a veřejné zakázky na stavební práce (dále jen "druhy veřejných zakázek").

16. Odvolací soud zjistil z opakovaně provedených důkazů následující skutečnosti: - ze zápisu ze zasedání zastupitelstva obce [adresa] ze dne 14. 1. 2010, že bod č. 4 je označen jako [právnická osoba]. Starosta obce navrhl zastupitelstvu přijmout rozhodnutí o zveřejnění záměru prodeje [právnická osoba]. zájemci, který splní kritéria výběrového řízení. K diskuzi tato kritéria přednesl a navrhl jejich vyvěšení dne 15. 1. 2010 do 30. 1. 2010 do 12 hodin. V této lhůtě je možné podávat nabídky v zalepené obálce označené „Výběrové řízení na prodej [právnická osoba].“ Dle bodu č. 4 písm. a) zápisu zastupitelstvo obce schválilo zveřejnění záměru prodeje obecní firmy [právnická osoba]. Dle bodu č. 4 písm. b) zápisu zastupitelstvo schválilo kritéria prodeje [právnická osoba]. pro výběrové řízení, která budou vyvěšena v termínu od 15. 1. 2010 do 30. 1. 2010 do 12 hodin; - ze záměru prodeje [právnická osoba] ze dne 14. 1. 2010, že v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, obec [adresa] zveřejňuje záměr prodeje [právnická osoba] Dle připojených kritérií výběrového řízení na prodej MPS byla minimální cena nabídky 2 000 000 Kč (bod 1) a vyhlašovatel si vyhradil právo výběrové řízení a jeho výsledky kdykoliv zrušit do podpisu kupní smlouvy s vybraným kupcem (bod 6). Záměr prodeje MPS byl vyvěšen dne 14. 1. 2010, kritéria výběrového řízení na prodej MPS byla vyvěšena dne 15. 1. 2010, obě listiny byly sejmuty dne 30. 1. 2010; - z předložení návrhu žadatele do výběrového řízení vyhlášeného obcí [adresa] na prodej MPS, že účastník [Jméno advokáta B], bytem [adresa], vyčíslil nabídkovou cenu zájemce na 2 375 000 Kč s tím, že splatnost 1 000 000 Kč by měla být po podpisu smlouvy o převodu obchodního podílu, a to do 30 kalendářních dnů na účet obce [adresa], a 1 375 000 Kč po získání územního rozhodnutí a nabytí jeho právní moci, a to na realizaci a provoz FVE elektrárny na pozemku obce [adresa], p. č. [Anonymizováno], zapsaného na LV č. [Anonymizováno] pro k. ú. [adresa]; - ze smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, která je připojena k návrhu účastníka do výběrového řízení vyhlášeného obcí [adresa] na prodej MPS, že v článku III. je uvedeno: „cenu převáděného obchodního podílu dohodli účastníci této smlouvy částkou 2 375 000 Kč. Nabyvatel zaplatí převodci tuto částku na účet č. [č. účtu] vedeného u [právnická osoba]. Podmínky zaplacení jsou: a) 1 000 000 Kč po podpisu smlouvy o převodu obchodního podílu a to do 30 kalendářních dnů na účet převodem, b) 1 375 000 Kč po získání územního rozhodnutí a nabytí jeho právní moci, a to na realizaci a provoz FVE elektrárny na pozemku obce [adresa], parcelní číslo [Anonymizováno], zapsaného na LV č. [Anonymizováno] pro k. ú. [adresa]“. Smlouva není podepsána ani převodcem ani nabyvatelem; - ze zápisu ze zasedání zastupitelstva obce [adresa] ze dne 2. 2. 2010, že bod 3 je označen jako Vyhodnocení VŘ na prodej [právnická osoba]. Starosta konstatoval, že obdržel jednu nabídku. Je od pana [Anonymizováno] [adresa]. Tato nabídka došla dne 30. 1. 2010 v 9,10 hodin v zalepené obálce. Požadovaná akontace došla na účet obce v pátek 29. 1. 2010 ve výši 100 000 Kč. Po těchto 3 splněných podmínkách bylo přistoupeno k otevření obálky. V obálce byly tyto údaje: a) výše cenové nabídky ve dvou fázích – a) jeden milión Kč do 30 dnů od podepsání smlouvy, b) 1 375 000 Kč po získání územního rozhodnutí a po jeho nabytí právní moci na realizaci a provoz FVE na pozemku obce [adresa], p. č. [Anonymizováno], zapsaného na LV č. [Anonymizováno] pro k. ú. [adresa]. V zápisu je dále uvedeno, že obálka obsahovala též návrh smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným (bod 3 písm. f)). Zastupitelstvo obce schválilo uzavření výběrového řízení na prodeji [právnická osoba]. a nabídku pana [Anonymizováno] vyhodnotilo jako vhodnou. Dle bodu 4 zápisu zastupitelstvo obce schválilo prodej firmy [právnická osoba]. uchazeči panu [Jméno advokáta B] (4a) a dále schválilo pověření pana [Anonymizováno] a pana [Anonymizováno] přípravou podmínek kupní smlouvy ve spolupráci s právníkem [tituly před jménem] [Anonymizováno] (4b); - ze zápisu z jednání ze dne 5. 2. 2010, že je pod ním podepsán [Jméno advokáta B] a [tituly před jménem] [Anonymizováno] coby starosta obce [adresa]. Jednání se dle zápisu uskutečnilo mezi obcí [adresa] zastoupené [tituly před jménem] [Anonymizováno], starostou obce, a [Jméno advokáta B], zájemcem o převod obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba], IČ [IČO]. Předmětem jednání bylo sjednání podmínek smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti MPS. Bylo dohodnuto, že cena obchodního podílu ve výši 2 375 000 Kč bude uhrazena ve dvou splátkách, a to tak, že první splátka ve výši 1 000 000 Kč bude uhrazena do 30 kalendářních dnů od podpisu smlouvy o převodu obchodního podílu. Pokud se týče druhé splátky ve výši 1 375 000 Kč, tato bude vázána na právní moc územního rozhodnutí umožňujícího realizaci stavby a provoz FVE elektrárny na pozemku parc. č. [Anonymizováno], kat. úz. [adresa], s tím, že tato částka bude splatná do 30 dnů od právní moci takového územního rozhodnutí, nejpozději do 31. 12. 2010 za předpokladu, že územní rozhodnutí bude vydáno. Bude-li územní rozhodnutí vydáno a stavba nebude realizována z důvodu překážek na straně nabyvatele a [právnická osoba], bude povinností nabyvatele částku uhradit. Předpokladem shora uvedené dohody je, že obec [adresa] jakožto vlastník pozemku parc. č. [Anonymizováno] požádá o vydání výše uvedeného územního rozhodnutí, a to v co v nejkratší době po schválení změny územního plánu, která v současné době probíhá; - ze zápisu ze zasedání zastupitelstva obce [adresa] ze dne 16. 2. 2010, že dle bodu 3 zápisu na základě usnesení minulého zastupitelstva starosta s panem [Anonymizováno], zastupitelem obce, projednali u [tituly před jménem] [Anonymizováno] připomínky a návrhy ke znění smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným a dojednali její vypracování. Starosta přečetl text smlouvy vypracovaný [tituly před jménem] [Anonymizováno] a navrhl schválení usnesení zastupitelstva, o němž hlasování proběhlo ve dvou bodech. Pod bodem 3a zastupitelstvo obce schválilo návrh Smlouvy o převodu obchodního podílu, kterou obec [adresa] převede svůj obchodní podíl ve výši 100 % ve společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO] se sídlem [adresa], PSČ [adresa], na nabyvatele [Jméno advokáta B], bytem [adresa], PSČ [adresa]. Pod bodem 3b zastupitelstvo obce schválilo pověřit starostu obce [tituly před jménem] [Anonymizováno] uzavřít Smlouvu o převodu obchodního podílu ve znění jejího návrhu schváleného zastupitelstvem obce, za obec [adresa] na straně převodce s [Jméno advokáta B], bytem [adresa] na straně nabyvatele; - ze zápisu z jednání ze dne 25. 2. 2010, že dnešního dne si smluvní strany potvrdily obsah a formulace Smlouvy o převodu obchodního podílu, která bude podepsána nejdéle do 26. 2. 2010. Zástupce obce [adresa] starosta p. [Anonymizováno] potvrdil srozumitelnost a platnost předešlých kroků, faktů a dohod viz seznam předaných kopií smluv ze dne 18. 1. 2010 a zápis z jednání ze dne 5. 2. 2010. Zápis je podepsán [Jméno advokáta B] a [tituly před jménem] [Anonymizováno] coby starostou obce [adresa]; - ze smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným ze dne 26. 2. 2010, že jako smluvní strany jsou označeny obec [adresa], IČ [IČO], zastoupená [tituly před jménem] [Anonymizováno], starostou obce, jako převodce, a [Jméno advokáta B], r. č. [RČ], jako nabyvatel. Smlouva byla uzavřena podle § 115 obch. zák. Převodce, obec [adresa], v článku I. prohlásila, že je vlastníkem obchodního podílu ve výši 100 % v obchodní společnosti [právnická osoba], IČ [IČO]. Výše uvedenému 100 % obchodnímu podílu odpovídá peněžitý vklad převodce do základního kapitálu společnosti ve výši 600 000 Kč, vklad byl převodcem splacen v celém rozsahu. Podle článku III. převodce celý svůj obchodní podíl ve výši 100 % ve společnosti [právnická osoba]. se všemi právy a povinnostmi s tímto obchodním podílem spojenými převádí na [Jméno advokáta B], r. č. [RČ]. [Jméno advokáta B] obchodní podíl ve výši 100 % ve společnosti [právnická osoba], se všemi a právy a povinnostmi s tímto obchodním podílem spojenými, od převodce za podmínek sjednaných v této smlouvě bez výhrad přijímá a nabývá do svého vlastnictví. Podle článku IV. převod touto smlouvou z převodce na nabyvatele převáděného obchodního podílu je převodem úplatným. Převodce a nabyvatel si dohodli cenu převáděného obchodního podílu částkou 2 375 000 Kč s tím, že takto sjednaná cena obchodního podílu bude nabyvatelem uhrazena převodci ve dvou splátkách, a to následujícím způsobem: a) první splátku ve výši 1 000 000 Kč zaplatí nabyvatel převodci ve lhůtě 30 kalendářních dnů od uzavření této smlouvy, b) druhou splátku ve výši 1 375 000 Kč zaplatí nabyvatel převodci ve lhůtě do 30 kalendářních dnů poté, co nabude právní moci územní rozhodnutí na realizaci a provoz FVE elektrárny na pozemku převodce par. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], nejpozději však ve lhůtě do 31. 12. 2010 a to i v případě nerealizace FVE. V článku VI. nabyvatel prohlásil, že přistupuje k zakladatelské listině společnosti [právnická osoba] Podle článku IX. tato smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem jejího podpisu oběma smluvními stranami a účinky převodu obchodního podílu vůči společnosti MPS nastávají dnem doručení této smlouvy společnosti. Smlouva je podepsána oběma smluvními stranami a podpisy [tituly před jménem] [Anonymizováno], starosty obce [adresa], a [Jméno advokáta B], byly ověřeny obecním úřadem v [Anonymizováno] dne 26. 2. 2010 (tato smlouva byla provedena k důkazu odvolacím soudem při jednání konaném dne 21. 5. 2021-č. l. 222); - z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 7. 11. 2016 (č. l. 119) vyplývá, že [tituly před jménem] [Anonymizováno] byl v řízení vyslechnut jako svědek. Kromě jiného vypověděl, že do voleb na podzim roku 2010 byl starostou obce [adresa] a kromě toho byl ředitelem místního podniku služeb. V roce 2009 byla možnost získat dotaci na fotovoltaickou elektrárnu až do výše 10 000 000 Kč, což byla velikost celého obecního rozpočtu. Vhodný pozemek k tomu obec měla, 1 hektar vedle družstva, kde by navíc elektrárna nebyla vidět. Objevila se tedy myšlenka, že by zřídili elektrárnu pomocí dotace a na zbytek si sehnali úvěr. To se ale nerealizovalo, převážila možnost přidat fotovoltaickou elektrárnu jako čtvrtý způsob podnikání místního podniku služeb a vše jako celek prodat soukromému podnikateli s tím, že by si vyřešil stavbu elektrárny sám a že by mu obec poskytla veškerou potřebnou součinnost jako vlastník pozemku. Fotovoltaická elektrárna tedy byla součástí nabídky. [právnická osoba] proběhlo v lednu a únoru 2010, byly jenom dva zájemci a pan žalovaný nabídku vyhrál. Druhý zájemce odstoupil, když zjistil, že podnik služeb zahrnuje i další činnosti kromě fotovoltaické elektrárny. Svědek ve výpovědi potvrdil, že záměr na elektrárnu existoval již v době této smlouvy a ohledně hodnoty MPS uvedl, že neměla žádný nemovitý majetek a představovaly ho v podstatě tržby za údržbu obce, což bylo asi 90 000 Kč měsíčně bez daně, podnik měl asi 13 zaměstnanců. K dotazu zástupce účastníka svědek uvedl, že v okamžiku, kdy nebyla možnost postavit FVE, se domnívá, že cena 1 000 000 Kč za provozování ostatních možností po necelý rok byla úměrná. Pan [Anonymizováno] by neměl doplácet nic. Skutečné výdělky podniku v roce 2010 nezkoumali. Domnívá se, že vypovězení smluv důvodné nebylo a že obec svoji povinnost nesplnila.

17. Dle protokolu o jednání konaném před soudem prvního stupně dne 21. 1. 2019 (č. l. 177) se účastník k věci vyjádřil tak, že podal nabídku za cenu, kterou uvádí žaloba správně 2 375 000 Kč celkem, a kupoval si společnost s ručením omezeným, která nic nevlastnila, jejím jediným aktivem byla nabídka na výstavbu fotovoltaické elektrárny. Na tuto skutečnost byla také vázána výše doplatku 1 375 000 Kč. V případě, že by tam toto aktivum nebylo, neměl by z jeho hlediska tento obchod žádný smysl a mohl si zřídit vlastní společnost s nákladem 20 000 Kč. Kdyby věděl, že nabídka na fotovoltaickou elektrárnu není reálná, obchod by určitě neuzavřel. Poukázal také na to, že do společnosti byl nucen dát vlastních 1 100 000 Kč, aby ji vůbec udržel v chodu. Když MPS provozovala obec, byl tento podnik několik let předtím vždy ve ztrátě, což dokládá skutečnost, že tato společnost žádnou hodnotu neměla. Společnost neměla ani žádný majetek, vše měla v nájmu.

18. Mezi účastníky není sporu o tom, že mezi nimi byla dne 26. 2. 2010 uzavřena předmětná smlouva o převodu obchodního podílu a sjednaná cena za převod činila 2 375 000 Kč. První část kupní ceny za převedený obchodní podíl měla být uhrazena ve výši 1 000 000 Kč ve lhůtě do 30 kalendářních dnů po uzavření smlouvy. K úhradě této částky došlo. Druhá část kupní ceny měla být uhrazena ve výši 1 375 000 Kč. K její úhradě nabyvatelem podílu dosud nedošlo.

19. Jádrem sporu mezi účastníky je výklad článku IV. písm. b) smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným ze dne 26. 2. 2010 ve znění: „druhou splátku ve výši 1 375 000 Kč zaplatí nabyvatel převodci ve lhůtě do 30 kalendářních dnů poté, co nabude právní moci územní rozhodnutí na realizaci a provoz FVE elektrárny na pozemku převodce par. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], nejpozději však ve lhůtě do 31. 12. 2010 a to i v případě nerealizace FVE.“ 20. Navrhovatelka si toto smluvní ujednání vykládá tak, že účastník je povinen zaplatit druhou část kupní ceny (doplatek) ve výši 1 375 000 Kč bez ohledu na to, zda bylo vydáno pravomocné územní rozhodnutí na realizaci a provoz FVE elektrárny na pozemku obce. Účastník je totiž povinen dle tohoto smluvního ujednání zaplatit druhou část kupní ceny nejpozději do 31. 12. 2010 bez ohledu na to, zda dojde k realizaci FVE, tj. i bez ohledu na to, zda bylo vydáno předmětné pravomocné územní rozhodnutí.

21. Účastník si toto smluvní ujednání vykládá tak, že jeho povinnost zaplatit druhou část kupní ceny za převod obchodního podílu ve výši 1 375 000 Kč byla vázána na podmínku, že obec [adresa] coby převodce získá pravomocné územní rozhodnutí na realizaci a provoz FVE elektrárny na pozemku obce. Pouze v tomto případě by byl povinen druhou část kupní ceny obci uhradit, a to do 30 kalendářních dnů po nabytí právní moci předmětného územního rozhodnutí, nejpozději do 31. 12. 2010, ale to pouze v případě, že by bylo pravomocné územní rozhodnutí vydáno, ale stavba FVE by nebyla uskutečněna z důvodů na straně účastníka.

22. Je zřejmé, že vzhledem k rozdílnému výkladu znění článku IV. písm. b) smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 26. 2. 2010 účastníky řízení je věcný obsah tohoto smluvního ujednání nejednoznačný neboli neurčitý. Je proto nutno pokusit se vyložit tento neurčitý projev vůle podle výkladových pravidel obsažených v § 266 obch. zák. Ustanovení § 266 odst. 1 obch. zák., které ukládá soudu, aby za použití zákonných pravidel interpretoval právní úkon, dopadá totiž i na situace, kdy výklad tohoto právního úkonu účastníky je v průběhu řízení vzájemně odlišný.

23. Po zhodnocení skutečností vyplývajících z provedených důkazů i z obsahu spisu dospěl odvolací soud k následujícím závěrům: 1) S námitkou, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, se odvolací soud vypořádal již ve svém předchozím rozhodnutí a pro stručnost na své závěry v celém rozsahu odkazuje. 2) Odvolací soud se ztotožnil s námitkou navrhovatelky, že na danou věc nelze aplikovat zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, neboť podle citovaného ustanovení § 7 odst. 1 a 2 uvedeného zákona veřejnou zakázkou je zakázka realizovaná na základě smlouvy mezi zadavatelem a jedním či více dodavateli, jejímž předmětem je úplatné poskytnutí dodávek či služeb nebo úplatné provedení stavebních prací. V dané věci předmětem právního vztahu mezi navrhovatelkou a účastníkem nebyla úplatná dodávka, služba ani úplatné provedení stavebních prací ze strany účastníka vůči obci. Závěr soudu prvního stupně, že sporné smluvní ujednání je neplatné pro rozpor se zákonem o veřejných zakázkách, proto neobstojí. Neobstojí ani závěr soudu prvního stupně o tom, že sjednání data splatnosti druhé části kupní ceny za obchodní podíl do 31. 12. 2010 je dodatkem, který je v rozporu se zbytkem smlouvy a který vůbec neměl být předmětem soutěže. Ze záměru prodeje [právnická osoba] ze dne 14. 1. 2010 vzal odvolací soud za prokázáno, že záměr prodeje obec zveřejnila podle ustanovení § 39 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Z tohoto zákonného ustanovení však vyplývá, že se týká nemovitého majetku, a to konkrétně záměru obce její nemovitý majetek prodat, směnit, pronajmout nebo jej poskytnout jako výpůjčku. Po díl nevtělený do cenného papíru byl považován dle právní úpravy platné do 31. 12. 2013 nikoliv za věc v právním slova smyslu, nýbrž za jinou majetkovou hodnotu ve smyslu § 118 odst. 1 obč. zák. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 29 Odo 1216/2005, uveřejněné pod č. 50/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pokud se tedy znění smluvních ujednání ve smlouvě o převodu obchodního podílu ze dne 26. 2. 2010 odchyluje od kritérií výběrového řízení na prodej MPS nebo od nabídky účastníka coby zájemce, nejedná se o porušení § 39 zákona č. 128/2000 Sb. V řízení bylo prokázáno, že tehdejší starosta obce [adresa] [tituly před jménem] [Anonymizováno] při jednání s účastníkem o obsahu smlouvy o převodu obchodního podílu a při uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 26. 2. 2010 nepřekročil své kompetence a vždy jednal na základě souhlasu či pověření zastupitelstva obce [adresa] (prokázáno ze zápisu ze zasedání zastupitelstva obce č. 38 ze dne 14. 1. 2010, č. 39 ze dne 2. 2. 2010, č. 40 ze dne 16. 2. 2010 a ze smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 26. 2. 2010). 3) Při výkladu sporného ujednání smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 26. 2. 2010 se odvolací soud za použití § 266 odst. 1 a 3 obch. zák. zabýval nejprve otázkou, jaký byl úmysl jednající osoby při projevu vůle a zda tento úmysl byl straně, které byl projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám. Z vyjádření účastníka k návrhu na zahájení řízení v protokolu z jednání před soudem prvního stupně konaného dne 25. 1. 2019, z výslechu bývalého starosty obce [adresa] [tituly před jménem] [Anonymizováno], z nabídky účastníka do výběrového řízení vyhlášeného obcí [adresa] na prodej MPS, z návrhu smlouvy o převodu obchodního podílu přiloženého k nabídce účastníka, ze zápisu z jednání mezi převodcem a nabyvatelem ze dne 5. 2. 2010 a ze zápisu z jednání mezi převodcem a nabyvatelem ze dne 25. 2. 2010 vzal odvolací soud za prokázáno, že úmysl stran, tj. převodce a nabyvatele, při jednání o uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu v MPS a i při uzavření samotné smlouvy byl zcela shodný. Sporné smluvní ujednání si smluvní strany vykládaly tak, že vznik povinnosti nabyvatele (účastníka) zaplatit převodci (navrhovatelce) druhou část kupní ceny za převod obchodního podílu v MPS ve výši 1 375 000 Kč byl vázán na splnění odkládací podmínky podle § 36 odst. 1 a 2 obč. zák., a to nabytí právní moci územního rozhodnutí na realizaci a provoz FVE na pozemku převodce parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Nejednalo se o podmínku nemožnou, neboť v řízení nebylo prokázáno, že v době uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu bylo již zcela jisté, že územní rozhodnutí nebude vydáno. Smluvní strany si sporné smluvní ujednání dále vykládaly tak, že pokud pravomocné územní rozhodnutí na realizaci a provoz FVE na pozemku navrhovatelky bude vydáno, zaplatí účastník druhou část („splátku“) kupní ceny do 30 kalendářních dnů od nabytí právní moci územního rozhodnutí, nejpozději do 31. 12. 2010, a to i v případě, že z důvodu na straně účastníka nedojde k realizaci (uskutečnění) stavby FVE. Tento úmysl smluvních stran při projevu vůle je souladný i s jazykovým výkladem slova „nerealizace“, které dle on-line slovníku cizích slov ABZ znamená „neuskutečnění, neprovedení“. Pod tento pojem nelze tedy bez prokázaného úmyslu smluvních stran podřadit i „nevydání pravomocného územního rozhodnutí“.

24. V řízení bylo prokázáno, že k převodu obchodního podílu v MPS došlo v souladu s ustanovením § 115 odst. 2 a 3 obch. zák.

25. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že došlo k vydání pravomocného územního rozhodnutí na realizaci a provoz FVE na pozemku navrhovatelky. Sjednaná odkládací podmínka, na kterou byl vázán vznik povinnosti účastníka zaplatit navrhovatelce druhou část ceny obchodního podílu ve výši 1 375 000 Kč, tak splněna nebyla a účastníku povinnost zaplatit druhou část kupní ceny nevznikla. Není proto povinen ji navrhovatelce zaplatit a s její úhradou se tudíž nemohl dostat do prodlení. Návrh na zaplacení částky 1 375 000 Kč s požadovaným zákonným úrokem z prodlení ode dne 1. 1. 2011 do zaplacení je proto nedůvodný a je nutno ho zamítnout. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně v jeho zamítavém výroku potvrdil pro jeho věcnou správnost podle § 219 o. s. ř., byť z jiného důvodu, než shledal soud prvního stupně.

26. Vzhledem k učiněnému právnímu závěru se odvolací soud pro nadbytečnost nezabýval dalšími odvolacími námitkami navrhovatelky.

27. Odvolací soud však napadené usnesení změnil v nákladovém výroku II. podle ustanovení § 220 písm. b) o. s. ř. Dle obsahu spisu a vyúčtování odměny a náhrad hotových výdajů zástupkyně účastníka včetně 21 % daně z přidané hodnoty činí účelně vynaložené náklady účastníka za zastupování advokátem za dosavadní řízení před soudem prvního stupně a za dosavadní odvolací řízení částky 115 600 Kč (vyúčtování nákladů řízení ze dne 8. 2. 2017 na č. l. 139), 43 416 Kč (vyúčtování nákladů řízení ze dne 21. 1. 2019 na č. l. 192), 28 420 Kč a 53 295,66 Kč (vyúčtování nákladů řízení ze dne 12. 8. 2022 na č. l. 289), celkem tedy 240 551,66 Kč. Pochybení shledal odvolací soud též v tom, že soud prvního stupně přiznal účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení ve výši 7 117 Kč s tím, že se jedná o náhrady řízení vzniklé přímo účastníkovi. Své náklady účastník vyúčtoval vyúčtováním ze dne 22. 1. 2019 a doložil je pracovní smlouvou ze dne 31. 12. 2016 a osvědčením o registraci vozidla (č. l. 194 až 196 spisu). Z vyúčtování ani z připojených dokladů není zřejmé, proč účastník požaduje náhradu cestovného z [adresa] a zpět, když jeho trvalé bydliště je v Praze na adrese uvedené v záhlaví tohoto usnesení. V pracovní smlouvě ze dne 31. 12. 2016 není uvedená výše jeho mzdy, je zde v odstavci 5 pouze stanoveno, že zaměstnanci náleží za vykonanou práci mzda, která je stanovena mzdovým výměrem, jež obsahuje způsob odměňování, splatnost mzdy, termín výplaty mzdy, místo a způsob vyplácení mzdy. Z osvědčení o registraci vozidla (technický průkaz) vyplývá, že ke dni 19. 1. 2015 byla vlastníkem vozidla registrační značka [SPZ], tovární značka BMW, typ X3, společnost [Anonymizováno], a jeho provozovatelem společnost [právnická osoba]. Vozidlo, za jízdu jímž vykonanou účastník požadoval náhradu cestovného, není tedy v jeho vlastnictví a účastník není ani jeho provozovatelem. Protože účastník jím požadovanou náhradu nákladů řízení řádně nedoložil, nelze mu ji přiznat.

28. Náhrada nákladů řízení vzniklých zástupkyní účastníka v odvolacím řízení je odůvodněna ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť účastník byl v odvolacím řízení plně úspěšný. Náhrada nákladů řízení činí odměna za dva úkony právní služby po 13 820 Kč (vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem), náhrada dvou režijních paušálů po 300 Kč a náhrada 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 5 930,40 Kč, celkem tedy 34 170,40 Kč.

Poučení