7 Cmo 255/2020 - 274

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudkyň JUDr. Lenky Grollové a JUDr. Ondřeje Kubáta ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 2 325 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2020, č. j. 56 Cm 61/2018 - 234 takto:

Výrok

I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2020, č. j. 56 Cm 61/2018-234, se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2020, č. j. 56 Cm 61/2018-234, se mění: a) ve výroku III. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 141 667,44 Kč, k rukám jejího zástupce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. b) ve výroku IV. tak, že na náhradu nákladu řízení státu je žalobkyně povinna zaplatit částku 1 529,26 Kč, a žalovaná je povinna zaplatit částku 2 705,74 Kč, a to na účet Krajského soudu v Praze, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 43.366,40 Kč k rukám jejího zástupce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2,325.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z částky 2,325.000 Kč od 30. 9. 2012, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), že žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 7,75 % z částky 2,325.000 od 30. 3. 2012 do 29. 9. 2012, se zamítá (výrok II.), že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 477.776 Kč k rukám zástupce žalobce [Jméno advokáta A], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.), a že žalovaný je povinen nahradit Krajskému soudu v Praze náklady řízení ve výši 4.235 Kč na účet Krajského soudu v Praze č. ú.: [č. účtu], v. s. [Anonymizováno], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV).

2. Žalobkyně se žalobou podanou původně k Okresnímu soudu v Kolíně dne 26. 2. 2016 domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit jí částku 3,639.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 3. 2012 do zaplacení a nahradit náklady řízení. Žalobkyně tvrdila, že společníkem žalované s obchodním podílem ve výši 15 %, kterému odpovídal zcela splacený vklad ve výši 3,000.000 Kč, byl v období od 26. 10. 2006 do 14. 9. 2011 [tituly před jménem] [fyzická osoba], který smlouvou ze dne 14. 9. 2011 převedl na žalobce obchodní podíl žalované společnosti ve výši 15 % za cenu 7,250.000 Kč. Žalobkyně se tak stala 15 % společníkem žalované. Žalobkyně zaplatila [tituly před jménem] [Anonymizováno] ke dni podpisu smlouvy o převodu obchodního podílu částku 3,500.000 Kč. Dle smlouvy o převodu obchodního podílu měla zbytek ceny, tj. částku 3,750.000 Kč zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 150.000 Kč pod ztrátou výhody splátek. Dne 14. 9. 2011 žalobkyně v rámci exekutorského zápisu prohlásila, že má vůči [tituly před jménem] [Anonymizováno] dluh ve výši 3,750.000 Kč, a to z výše uvedené smlouvy o převodu podílu ve společnosti žalované, a zavázala se dluh splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 150.000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek. Současně žalobkyně v exekutorském zápisu svolila, aby byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí nebo exekuce pro uvedenou částku či nesplacenou část v případě, že žalobkyně nesplatí kteroukoliv ze splátek dle sjednaných podmínek. Žalobkyně na svůj dluh [tituly před jménem] [Anonymizováno] zaplatila pouze dvě splátky, a to dne 30. 9. 2011 částku 150.000 Kč a dne 4. 11. 2011 částku 150.000 Kč. Dne 1. 11. 2011 se stal splatným celý dluh ve výši 3,600.000 Kč, splátku ve výši 150.000 Kč dne 4. 11. 2011 žalobkyně zaplatila na jistinu pohledávky. Žalobkyně tedy [tituly před jménem] [Anonymizováno] dlužila 3,450.000 Kč. Pro uvedenou částku byla na návrh oprávněného [tituly před jménem] [Anonymizováno] vůči žalobkyni jako povinné nařízena exekuce postižením jejího obchodního podílu ve společnosti žalované. Exekuční příkaz soudního exekutora [tituly před jménem] [Anonymizováno], Exekutorského úřadu [adresa] č. j. 134 EX 18300/11-026, kterým byl postižen obchodní podíl žalobkyně ve výši 15 % ve společnosti žalované nabyl právní moci 12. 3. 2012. Právní mocí uvedeného exekučního titulu zanikla účast žalobkyně, jakožto společníka žalované, a obchodní podíl přešel na žalovanou. Žalované tak vznikla povinnost vyplatit oprávněnému [tituly před jménem] [Anonymizováno] část vypořádacího podílu ve výši 3,450.000 Kč s příslušenstvím, a jelikož žalovaná na uvedenou pohledávku ničeho nezaplatila, domáhal se tento svého nároku po žalované poddlužnickou žalobou. Věc je vedena u Okresního soudu v Kolíně pod spisovou značkou 16 C 16/2013. V rámci tohoto soudního řízení nechal Okresní soud v Kolíně ocenit předmětný obchodní podíl ke dni ukončení účasti žalobkyně jako společníka žalované, kdy ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] vyplývá, že hodnota tohoto podílu činí 7 089 000 Kč. Zbylá část vypořádacího podílu, tedy rozdíl částek 7,089.000 Kč a 3,450.000 Kč, tedy částka 3,639.000 Kč je přímým nárokem žalobkyně vůči žalované společnosti (dále i jen „Společnost“) z titulu vypořádacího podílu žalobkyně jako bývalého společníka žalované. Dopisem z 12. 2. 2016 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení této částky, avšak do dnešního dne na tento nárok žalovaná ničeho nezaplatila.

3. Žalobkyně vzala v této věci žalobu co do částky1,314.000 K zpět, a to s ohledem na revizní znalecký posudek [právnická osoba], který byl vypracován v rámci řízení, vedeného u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 16 C 16/2013. K návrhu žalobkyně proto Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 15. února 2017 č. j. 11 C 70/2016-50 částečně řízení zastavil, a to o zaplacení částky 1 314 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 3. 2012 do zaplacení.

4. O věcné příslušnosti Krajského soudu v Praze k rozhodování v této věci bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2018, č. j. Ncp 46/2018-90, jež nabyl právní moci dne 2. 3. 2018.

5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť nesouhlasila s určením výše vypořádacího podílu, k čemuž doložila znalecký posudek znaleckého ústavu [Anonymizováno]

6. Po obsáhlém dokazování a na základě skutečností z něj zjištěných, které nebyly mezi účastníky sporné, kdy zásadní spornou otázkou mezi nimi bylo určení výše vypořádacího podílu žalobkyně, dospěl soud prvního stupně k následujícím skutkovým a právním závěrům:

7. Účinky pravomocného nařízení výkonu rozhodnutí postižením obchodního podílu žalobkyně o velikosti 15% ve Společnosti nastaly dne 29. 3. 2012. Tímto dnem zanikla účast žalobkyně ve společnosti, vzniklo jí právo na vypořádací podíl (§150 odst. 1 obch. zák.) a obchodní podíl přešel na žalovanou, které tak vznikla povinnost vyplatit oprávněnému [tituly před jménem] [fyzická osoba] vypořádací podíl ve výši 3, 450 000 Kč. [tituly před jménem] [Anonymizováno] se svého nároku domáhal po žalované v řízení vedeném u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 16 C 16/2013, kdy na základě rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. 7. 2016, č. j. 16 C 16/2013-361 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2017, č. j. 21 Co 583/2016-408, byla žalované uložena povinnost [tituly před jménem] [Anonymizováno] zaplatit částku 3,450.000 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Při určení výše vypořádacího podílu soud prvního stupně vyšel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, a zjišťoval, v jakém poměru jsou k sobě výše vlastního kapitálu Společnosti a tržní hodnota jejího čistého obchodního majetku. K tomu zjistil, že výše vlastního kapitálu Společnosti byla – 11,742.000 Kč. Při určení výše tržní hodnoty obchodního majetku Společnosti k datu 29. 3. 2012, vyšel ze znaleckého posudku č. [Anonymizováno] [právnická osoba] (dále i jen „[Anonymizováno]“), který zadal k vyhotovení Okresní soud v Kolíně ve věci sp. zn. 16 C 16/2013, a jež byl vyhotoven jako revizní ke znaleckým posudkům vypracovaným znalci [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly za jménem] [Anonymizováno], s přihlédnutím k odborným posouzením [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Tento znalecký posudek stanovil tržní hodnoty obchodního majetku Společnosti k datu 29. 3. 2012 částkou 38,500.000 Kč. Soud prvního stupně neměl o závěrech tohoto znaleckého posudku pochybnosti, a konstatoval, že metodu v tomto znaleckém posudku znalcem použitou se žalované znaleckým posudkem č. [Anonymizováno] [Anonymizováno]., vypracovaným k žádosti žalované jako revizní posudek k posudku č. [Anonymizováno] [tituly za jménem] [tituly před jménem] [Anonymizováno] ze dne 18. 12. 2013, který ocenil tržní hodnotu čistého obchodního majetku společnosti [Jméno žalované]. k datu 29. 3. 2012 částkou 3,045.000 Kč, nepodařilo zpochybnit. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vypořádání mezi společníky podle účetní závěrky by v projednávaném případě neodpovídalo poctivému obchodnímu styku, když výsledky této závěrky jsou v hrubém nepoměru k hodnotě čistého obchodního majetku, připadajícího na obchodní podíl, jak vyplynulo ze znaleckého posudku. Pokud tedy byla tržní hodnota čistého obchodního majetku žalované určena ve výši 38,500.000 Kč a společnost [právnická osoba], které zanikla účast v žalované, vlastnila obchodní podíl o velikosti 15%, vznikl jí nárok na vypořádací podíl ve výši 15%, tj. ve výši 5,775. 000 Kč (§ 150 odst. 1, věta druhá obch. zák.). Vzhledem ke skutečnosti, že bylo pravomocným rozhodnutím soudu uloženo žalovanému zaplatit [tituly před jménem] [právnická osoba] dle § 315 o. s. ř. částku 3,450.000 Kč, soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 2,325.000 Kč, jakožto rozdíl mezi výší nároku žalobkyně na vypořádací podíl a již přiznaným nárokem [tituly před jménem] [právnická osoba]. Žalovaná byla povinna vyplatit vypořádací podíl v uvedené výši bez zbytečného odkladu poté, kdy provedla dispozici s jeho uvolněným obchodním podílem. Zákon přitom ukládá společnosti naložit s uvolněným obchodním podílem do šesti měsíců ode dne, kdy k zániku společníka došlo (§ 113 odst. 6 obch. zák.). Lhůta k dispozici s obchodním podílem uplynula dne 29. 9. 2012. Žalovaná zákonnou lhůtu nedodržela, alespoň dispozice s uvolněným obchodním podílem nebyla tvrzena. Lhůta „bez zbytečného odkladu“ stanovená k vyplacení vypořádacího podílu v ustanovení § 150 odst. 3 obch. zák. začala za této situace běžet ode dne, kdy uplynula zákonná lhůta šesti měsíců pro dispozici s uvolněným obchodním podílem, tj. ode dne 29. 3. 2012. Nárok na vypořádací podíl je nárokem jednoznačně splatným. Žalovaná se dostala do prodlení se splněním peněžitého závazku, které trvá až do jeho řádného zaplacení, a proto jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné částky i úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ode dne 30. 9. 2012 do zaplacení (§ 369 odst. 1 obch. zák). Protože žalovaný byl vypořádací podíl povinen zaplatit bez zbytečného odkladu po uplynutí lhůty šesti měsíců ode dne zániku účasti společníka ve společnosti, tj. ode 29. 3. 2012 a lhůta šesti měsíců marně uplynula dne 29. 9. 2012. Úrok z prodlení byl s ohledem na uvedené přiznán z dlužné částky pouze ode dne 13. 9. 2012 do zaplacení, ve zbylé části požadovaných úroků z prodlení byla její žaloba zamítnuta. O nákladech řízení pak soud prvního stupně rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku, proto jen částečně úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Jejich výši určil celkem částkou 477.776 Kč. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o povinnosti neúspěšné žalované k náhradě nákladů řízení vzniklých státu, které sestávají ze zaplaceného znalečného ve výši 4.235 Kč znaleckému ústavu [Anonymizováno]. (dále i jen „[Anonymizováno]“).

8. Proti výroku I., III. a IV. se včas odvolala žalovaná, která namítala nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně, když o výši vypořádacího podílu ve společnosti žalované rozhodla zcela v závislosti na výši čistého obchodního majetku, ačkoli k tomuto hledisku měl (i s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu) toliko přihlédnout, při stanovení výše vypořádacího podílu dle výše vlastního kapitálu. Soud prvního stupně navíc nesprávně aplikoval výjimku ze zásady úspěchu, resp. částečného úspěchu ve věci podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení, i když byla ve sporu úspěšná pouze částečně. Dále, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, když svůj závěr o výši hodnoty vypořádacího podílu založil výhradně na posudku [Anonymizováno], aniž by se jakkoli zabýval jeho vadami tvrzenými ze strany žalované, resp. znalce [Anonymizováno]. Současně soud prvního stupně při stanovení výše vypořádacího podílu nikterak nezohlednil posudek [Anonymizováno], s jehož závěry se ani nevypořádal a v odůvodnění rozsudku jej prakticky zcela pominul. Oba posudky byly přitom v rozporu a stanovovaly zásadně odlišné výše vypořádacího podílu. A konečně žalovaná považuje napadený rozsudek za nepřezkoumatelný, neboť tento neposkytuje žádné přesvědčivé odůvodnění a přiblížení úvah, kterými se soud prvního stupně řídil, když stanovil hodnotu vypořádacího podílu ve společnosti žalované – tj. když činil závěr o stěžejní otázce pro výsledek tohoto řízení a výši plnění přiznané žalobkyni. Z odůvodnění rozsudku není žalované vůbec zřejmé, proč soud rozhodl právě na základě závěrů posudku [Anonymizováno] a co naopak diskvalifikovalo posudek [Anonymizováno], aby byl způsobilým podkladem pro stanovení hodnoty vypořádacího podílu. Odvolatelka proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uplatnila náhradu nákladů odvolacího řízení, které jí vznikly zaplacením soudního poplatku za odvolání a poskytnutím dvou úkonů právní služby advokátem, které sestávají z odměny a paušálu, a to včetně 21% DPH.

9. K odvolání žalované se vyjádřila žalobkyně, že je nesprávný argument žalované, že hodnota čistého obchodního majetku pro soud představuje pouze jedno z kritérií, ke kterému by mělo být při určení hodnoty vypořádacího podílu přihlíženo. K tomu citovala z judikatury Nejvyššího soudu, ze které plyne, že kritériu poctivosti a spravedlivosti vypořádání odpovídá pouze takové vypořádání, kdy hodnota vypořádacího podílu žalobkyně bude odpovídat hodnotě čistého obchodního majetku připadajícího na její obchodní podíl. Pokud tedy soud prvního stupně tento argument žalovaného neakceptoval, a naopak postupoval v souladu s uvedenou judikaturou, tak věc právně posoudil správně. K odvolatelkou tvrzenému nesprávnému skutkovému zjištění, když vychází ze závěrů znaleckého posudku [Anonymizováno] a nikoliv závěrů znaleckého posudku znaleckého ústavu [Anonymizováno] uvedla, že v tomto řízení jde o vyplacení zbytku z vypořádacího podílu, který žalobkyně pozbyl v exekučním řízení, které bylo vedeno na návrh oprávněného [tituly před jménem] [právnická osoba]. Část tohoto podílu, ve výši 3,450.000 Kč připadla na základě poddlužnické žaloby [tituly před jménem] [právnická osoba] a zbytek logicky náleží žalobkyni, která společníkem žalované být přestala, a namísto ní se jím stala sama žalovaná společnost, které podíl později prodala svému tehdejšímu většinovému společníkovi. Je tedy zřejmé, že nemůže dojít k jinému ocenění tohoto zbytku podílu, než jak byl tento podíl jako celek oceněn v řízení sp. zn. 16 C 16/2013, a proto v tomto řízení již není možné otázku hodnoty vypořádacího podílu, pravomocně vůči žalované společnosti vyřešenou v řízení sp. zn. 16 C 16/2013, znovu otevírat. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu žalovaná uvedla, že v projednávané věci byla již předběžná otázka hodnoty čistého obchodního majetku žalované společnosti, resp. vypořádacího podílu, vyřešena v dřívějším řízení, vedeném Okresním soudem v Kolíně pod sp. zn. 16 C 16/2013. Otázka byla řešena v odůvodnění, ale přímo se odráží ve výroku tím, že [tituly před jménem] [právnická osoba] soud přiznal nárok na část vypořádacího podílu právě ve výši 3,450.000 Kč, která byla zjištěna znaleckým posudkem [právnická osoba] Lze tedy uzavřít, že určená výše vypořádacího podílu musí být v obou řízeních stejná. Žalobkyně je přesvědčena, že to zcela odpovídá principu právní jistoty a důvěry občanů v právo, kdy naopak rozdílné stanovení hodnoty vypořádacího podílu ve dvou řízeních by znamenalo popření těchto principů. S odvolatelkou tvrzenou nepřezkoumatelnosti rozsudku žalobkyně nesouhlasí. Argumentace žalované ve vztahu k odlišným závěrům dvou znaleckých posudků, resp. k tomu, jak má soud v takové situaci postupovat, je sama o sobě správná, ale na danou věc nedopadá, s ohledem na závaznost závěrů revizního znaleckého posudku [Anonymizováno] pro žalovanou i pro soud. K námitce odvolatelky ohledně rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení žalobkyně uvedla, že v dané věci byl shledán markantní rozdíl mezi účetní hodnotou společnosti, resp. vypořádacího podílu a tržní hodnotou společnosti nebo podílu. V takovém případu byla žalobkyně při podání žaloby, tedy pokud nechtěla vycházet z účetní hodnoty podílu, odkázána na informace ze souvisejícího řízení sp. zn. 16 C 16/2013. Již původní žaloba byla opřena o znalecký posudek znalce [Anonymizováno], který byl zadán soudem v související věci sp. zn. 16 C 16/2013. K podání žaloby žalobkyně přikročila s ohledem na blížící se promlčení nároku. Teprve poté byl v související věci zadán revizní znalecký posudek [Anonymizováno], který žalobkyně akceptovala a přiměřeně tomu žalobní částku ponížila. Žalobkyně je tedy přesvědčena, že ohledně přiznání nároku na náhradu nákladů řízení procesně úspěšnému žalobci postupoval soud prvního stupně správně. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a aby žalobkyni přiznal též náklady odvolacího řízení. Uplatňuje náhradu nákladů řízení, které jí vznikly poskytnutím dvou úkonů právní služby advokátem, a jež sestávají z odměny x 2 a 2 x paušálu, a to včetně 21% DPH.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu dle ust. § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

11. S ohledem na ustanovení § 775 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích, odvolací soud posuzoval danou věc podle zákona č. 513/1991 Sb, obchodní zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2012.

12. Jak plyne ze spisu a i ze samotného odůvodnění napadeného rozsudku tomuto řízení předcházelo řízení vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 16 C 16/2013. Okresní soud v Kolíně ve svém rozsudku ze dne 28. 7. 2016, č. j. 16 C 16/2013-361 (č. l. 82 spisu), kterým uložil žalované společnosti [právnická osoba]., zaplatit žalobci – [tituly před jménem] [právnická osoba] částku 3,450.000 Kč spolu se zákonným úrokem od 20. 11. 2012 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V uvedeném řízení soud dospěl k závěru, že oprávněnému vzniklo právo na vyplacení pohledávky povinné (v této věci žalobkyně) z jejího práva na vypořádací podíl dle ust. § 320a o. s. ř. ve znění platném do 31. 12. 2012. Mezi účastníky řízení zůstala sporná otázka, zda vypořádací podíl má plusovou hodnotu a je-li tomu tak, jaká je jeho výše. Na posouzení této odborné otázky zaměřil soud dokazování s tím, že v řízení k důkazu provedl znalecké posudky znalců [Anonymizováno] a revizní znalecký posudek č. č. [Anonymizováno] [právnická osoba], který uvedené znalecké posudky a odborné názory [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno] přezkoumal, a určil výši tržní hodnoty čistého obchodního majetku žalované částkou 38 500 000 Kč. Soud neměl pochybnosti o správnosti revizního znaleckého posudku [právnická osoba] a dospěl k závěru, že nárok žalobce je uplatňován v souladu s ustálenou judikaturou, kdy výpočet vypořádacího podílu z účetní závěrky, dle které je vlastní kapitál žalované záporný (- 11,742.000 Kč) nedává skutečnou představu o skutečné hodnotě majetku žalované a vypořádání na základě výstupů z účetnictví tak odporuje zásadě poctivého styku. Proto soud určil výši vypořádacího podílu o velikosti 15% z tržní hodnoty čistého obchodního majetku žalované, která činí 38,5.00 000 Kč, částkou 5,775.000 Kč. I s ohledem na výši vypořádacího podílu proto shledal nárok žalobce důvodným, a zavázal žalovanou k zaplacení částky 3 450 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 20. 11. 2012 do zaplacení. K odvolání žalované, která předně namítala, že soud prvního stupně převzal nekriticky závěry revizního znaleckého posudku [právnická osoba] Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 10. 2017, č. j. 21 Co 583/2016-408, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady odvolacího řízení. Odvolací soud dle odůvodnění svého rozhodnutí neshledal uvedenou námitku žalované důvodnou, ztotožnil se se skutkovými zjištěními učiněnými soudem prvního stupně, který provedl dokazování v potřebném rozsahu a v souladu s procesními předpisy a jím zjištěný skutkový stav, který je v odůvodnění rozsudku vylíčen vyčerpávajícím a přesvědčivým způsobem vystihujícím danou problematiku věcně správně, nedoznal změn ani v odvolacím řízení. Ztotožnil se i se závěrem soudu prvního stupně, že vypracování dalšího znaleckého posudku je nadbytečné. Rozsudky nabyly právní moci dne 15. 1. 2018. K dovolání žalované Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 18. 4. 2018, č. j. 20 Cdo 2271/2018-467, kterým její dovolání odmítl. Z rozhodnutí dovolacího soudu plyne, že ve skutečnosti dovolatelka nepředestírá dovolacímu soudu otázku právního posouzení věci, nýbrž jde o oponenturu proti skutkovým závěrům odvolacího soudu, a tím o skryté použití nepřípustné námitky skutkové. Již jen na vysvětlenou dovolatelce stojí za zaznamenání, že neobstojí její tvrzení, že soudy důsledně neodlišily odborné závěry, jejichž posouzení přísluší znalci, a právní závěry, k jejichž posouzení je povolán soud, a mechanicky převzaly závěr revizního znaleckého posudku. Znalecké posudky žádné právní závěry neobsahovaly, neboť se týkaly stanovení výše vlastního majetku společnosti pro určení vypořádacího podílu. Tyto posudky následně soud hodnotil dle § 132 o. s. ř. a teprve takto zjištěný skutkový stav posuzoval právně, a to ve shodě se standardní judikaturní praxí (srov. kupříkladu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 112/2017)“.

13. Z obsahu spisu, jakož i z odvoláním napadeného rozsudku je tak zřejmé, že řízení vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 16 C 16/2013, které již bylo pravomocně skončeno a řízení v této věci je založeno na stejném skutkovém základě, kdy pro rozhodnutí o uložení platební povinnosti žalované je v obou věcech rozhodné určení existence pohledávky společnosti [Jméno žalobkyně]. za žalovanou, která jí vznikla z titulu jejího práva společníka, kterému zanikla účast ve Společnosti, na zaplacení vypořádacího podílu (§ 150 odst. 1 a 3 obch. zák. ), přičemž výše nároku žalobce v uvedeném řízení byla odvislá na určení výše předmětného vypořádacího podílu dle ust. § 61 odst. 2 obch. zák. a ve smyslu judikaturních závěrů Nejvyššího soudu (viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne sp. zn. 29 Odo 513/2005 a jeho usnesení ze dne sp. zn. 29 Cdo 752/2011 a ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3610/2013, veřejnosti dostupná na www.nsoud.cz), od čehož se odvíjí i nárok žalobkyně v této věci. Dle odvolacího soudu tak lze souhlasit s žalovanou, že rozhodnutí o uložení platební povinnosti žalované ve výši 3,450.000 Kč v pravomocně skončeném řízení vedeném u Okresního soudu v Kolíně přímo odráží vyřešení tam předběžné otázky, neboť pro určení oprávněnosti výše nároku žalobce bylo rozhodnou skutečností určení existence a výše pohledávky společnosti [Jméno žalobkyně]. (této věci žalobkyně) za žalovanou.

14. A ačkoliv žalobkyně nebyla účastníkem řízení vedeného u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 16 C 16/2013, ve kterém byla určena výše její pohledávky za žalovanou, tj. výše jejího vypořádacího podílu, který jí žalovaná byla povinna vyplatit, nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně se vzhledem k jejímu postupu v řízení (např. její částečné zpětvzetí žaloby) se závěry rozsudku Okresního soudu v Kolíně ztotožnila, přičemž po provedeném dokazování revizním posudkem [Anonymizováno] soudem prvního stupně v tomto řízení netvrdila žádné nové skutečnosti a nijak ani nerozporovala zjištění a závěry soudem přijaté.

15. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně dovodil, že z ústavního principu rovnosti (čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny, čl. 96 odst. 1 Ústavy) a právní jistoty, která neoddělitelně patří ke znakům právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy), plyne požadavek na shodný výklad zákona ve srovnatelných případech. Dle odvolacího soudu by tak bylo v rozporu se zásadami spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny), ale i s požadavkem právní jistoty (dovozovaného z čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR), kdyby v této věci soudy nerespektovaly závěry o určení výše předmětného vypořádacího podílu, již jednou pravomocným rozhodnutím soudem přijaté. Takovým postupem by totiž soud v tomto řízení přiznal žalované, pro kterou je výrok pravomocného rozsudku Okresního soudu v Kolíně, potažmo i vyřešení předmětné předběžné otázky, závazný (§ 159a odst. 1 o. s. ř.), více práv, než žalobkyni a de facto by přezkoumával znovu povinnost žalované, která jí ale již byla uložena pravomocným rozhodnutím soudu. Přičemž tak, jak je výrok pravomocného rozsudku závazný pro žalovanou, je závazný i pro soud (§ 159a odst. 3 o. s. ř.). Žalovaná, na rozdíl od žalobkyně, již své námitky, stejného obsahu jako v tomto případě, ohledně nesprávnosti předmětného revizního znaleckého posudku, potažmo nesprávnosti právních závěrů soudu o určení výše vypořádacího podílu, vznesla v řízení u Okresního soudu v Kolíně, jehož byla účastnicí. K tomu odvolací soud z předmětných rozhodnutí konstatuje, že soud prvního stupně i soud odvolací se jimi v uvedeném řízení zabývaly, vypořádaly se s nimi a neshledaly je pro své závěry důvodnými; Nejvyšším soudem, jako soudem dovolacím bylo dovolání žalované shledáno nepřípustným, přičemž k jejím námitkám dovolací soud uvedl, že postup soudu shledal v souladu s ustálenou judikatorní praxí. Nutno dodat, že žalovaná neuspěla ani v řízení vedeném u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 16 C 16/2013, o její žalobě pro zmatečnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2017, č. j. 21 Co 583/2016-408 (viz výše), ve kterém byla její žaloba zamítnuta rozsudkem ze dne 21. září 2020, č. j. 16 C 16/2013-495, jenž byl potvrzen Krajským soudem v Praze, jako soudem odvolacím jeho rozsudkem ze dne 13. května 2021, č. j. 21 Co 202/2020-528 (viz č. l. 265 – 269 spisu). Jinak řečeno s ohledem k uvedeným ústavním principům je nepřípustné, aby pohledávka žalobkyně za žalovanou, vzniklá jí z jejího práva na vypořádací podíl, byla v tomto případě pouze z důvodů tvrzených žalovanou, nikoliv žalobkyní, opětovně soudem přezkoumávána a potažmo určena v jiné výši, a to nižší tak, jak se žalovaná domáhá, než jak byla určena pohledávka povinné ze zcela totožného jejího práva na vypořádací podíl v předmětném pravomocně skončeném řízení o poddlužnické žalobě. Přičemž částka, kterou byla žalovaná dle pravomocného rozsudku žalobci uhradit, a jak uvedla, tuto svou povinnost již splnila, byla částí výše předmětného vypořádacího podílu soudem určené.

16. Odvolací soud proto neshledal námitky odvolatelky důvodnými a ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že pravomocným rozhodnutím soudu bylo uloženo žalované zaplatit [tituly před jménem] [právnická osoba] (§ 315 o. s. ř. ve spojení s § 320a o. s. ř.) částku 3,450.000 Kč, což představuje část vypořádacího podílu žalobkyně, na nějž jí vzniklo právo (§ 150 odst. 1 obch. zák.), určeného týmž pravomocným rozhodnutím ve výši 5,775.000 Kč, jež bylo v tam vedeném odvolacím řízení shledáno v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu k § 61 odst. 2 obch. zák. Vzhledem k této skutečnosti proto soud prvního stupně správně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2,325.000 Kč, což je rozdíl mezi výší vypořádacího podílu žalobkyně a pravomocným rozsudkem přiznaným nárokem [tituly před jménem] [právnická osoba] z práva žalobkyně na vypořádací podíl. Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná byla vypořádací podíl povinna zaplatit dle ust. § 150 odst. 3 obch. zák. bez zbytečného odkladu po uplynutí lhůty šesti měsíců ode dne 29. 3. 2012 tj. ode dne zániku účasti společníka ve společnosti, k čemuž pro stručnost odkazuje na odst. 22 napadeného rozsudku. Správný pak byl i závěr soudu prvního stupně, že žalovaná se dostala do prodlení se splněním peněžitého závazku, a vznikla jí proto povinnost zaplatit žalobkyni z částky 2,325.000 Kč úrok z prodlení ve výši 7,75 % (§ 369 odst. 1 obch. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb.) ode dne 30. 9. 2012 do zaplacení. Úrok z prodlení byl proto správně soudem prvního stupně žalobkyni přiznán z dlužné částky ode dne 30. 9. 2012 do zaplacení.

17. Odvolací soud ze všech shora popsaných důvodů napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správný potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř., ale z jiných důvodů.

18. Dále se ale již neztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně o povinnosti k náhradě nákladů řízení, obsaženém ve výrocích III. a IV. napadeného rozsudku.

19. Pokud jde o výrok III. napadeného rozsudku, dle odvolacího soudu se v dané věci nejedná o řízení, ve kterém by rozhodnutí soudu o výši plnění záviselo na znaleckém posudku, neboť způsob výpočtu nároku je předem objektivně dán, a bylo zcela na žalobkyni, jak výši vypořádacího podílu vypočetla a i v jaké výši jej po žalované soudní cestou požadovala. Ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. se proto v dané věci neuplatní a soud prvního stupně měl o náhradě nákladů řízení rozhodnout podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně, měla v řízení částečný úspěch, když svoji žalobu vzala co do částky 1,314.000 Kč zpět, a z procesního hlediska tak částečné zastavení řízení zavinila (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Úspěch žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně činí 63,89 % a její neúspěch 36,11 %, pročež má právo na 27,78% náhrady svých nákladů řízení žalovanou. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, z čeho náklady řízení sestávají, a i s určením úkonů právní služby poskytnutých zástupcem žalobkyni, za které mu náleží mimosmluvní odměna v celé výši, případně v dle § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen „AT“), jakož i s jejich počtem. Při určení jejich celkové výše se se soudem prvního stupně neztotožnil pouze se stanovením výše odměny za prvních 5 úkonů právní služby poskytnutých advokátem žalobkyni. Ty advokát poskytl žalobkyni před rozhodnutím soudu o částečném zastavení řízení, kdy žalobkyně po žalované požadovala zaplacení 3,639. 000 Kč. Odměna advokáta se proto za prvních 5 úkonů právní služby určuje ve výši 5 x 22.860 Kč dle ust. § 78 odst. 1 AT ve spojení s ust. 7 bod 6. AT. Po přepočítání nákladů řízení dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyni v řízení před soudem vznikly náklady celkem ve výši 509 961,99 Kč včetně 21% DPH (po příslušných zaokrouhleních), ze kterých má žalobkyně právo na 27,78%, což činí částku 141.667,44 Kč.

20. A protože se náhrada nákladů řízení poměrně rozdělila dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jsou povinny k náhradě nákladů řízení státu dle ust. § 148 ost. 1 o. s. ř. obě účastnice, a to podle míry jejich neúspěchu ve věci, nikoliv pouze žalovaná tak, jak rozhodl soud prvního stupně ve výroku IV. napadeného rozsudku. Státu v řízení před soudem prvního stupně vznikly náklady v celkové výši 4.235 Kč, proto je žalobkyně povinna na jejich náhradu zaplatit částku 1 529,26 Kč, tj. 36,11 % z nich, a žalovaná je povinna na jejich náhradu zaplatit částku ve výši 2 705,74 Kč, tj. 63,89 % z nich.

21. Odvolací soud proto dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) změnil výrok III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně tak, jak je uvedeno ve výroku II. výše.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v odvolacím řízení byla zcela úspěšná žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně spočívají ve dvou úkonech právní služby poskytnutých advokátem, vyjádření k odvolání [§ 11 odst. 1 písm. d) AT], účast při jednání odvolacího soudu dne 23. 9. 2021 [§ 11 odst. g) AT]; sestávají z odměny advokáta, která při tarifní hodnotě věci 2,325.000 Kč dle ust. § 8 odst. 1 AT ve spojení s § 7 bod 6 AT činí 17.620 Kč x 2, z 2 x režijního paušálu náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 AT á 300 Kč a z 21% DPH ve výši 7.526,40 Kč. Celkem náklady odvolacího řízení žalobkyně činí 43.366,40 Kč, jejichž náhrada žalovanou jí byla v této výši přiznána.

Poučení