7 Cmo 255/2020 - 324

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudkyň JUDr. Lenky Grollové a JUDr. Ondřeje Kubáta ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 2 325 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2020, č. j. 56 Cm 61/2018 - 234 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou původně k Okresnímu soudu v Kolíně dne 26. 2. 2016 domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit jí částku 3 639 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 3. 2012 do zaplacení a nahradit náklady řízení. Žalobkyně tvrdila, že společníkem žalované s obchodním podílem ve výši 15 %, kterému odpovídal zcela splacený vklad ve výši 3 000 000 Kč, byl v období od 26. 10. 2006 do 14. 9. 2011 [tituly před jménem] [Jméno], který smlouvou ze dne 14. 9. 2011 převedl na žalobce obchodní podíl žalované společnosti ve výši 15 % za cenu 7 250 000 Kč. Žalobkyně se tak stala 15 % společníkem žalované. Žalobkyně zaplatila [tituly před jménem] [Jméno] ke dni podpisu smlouvy o převodu obchodního podílu částku 3 500 000 Kč. Dle smlouvy o převodu obchodního podílu měla zbytek ceny, tj. částku 3 750 000 Kč zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 150 000 Kč pod ztrátou výhody splátek. Dne 14. 9. 2011 žalobkyně v rámci exekutorského zápisu prohlásila, že má vůči [tituly před jménem] [Jméno] dluh ve výši 3 750 000 Kč, a to z výše uvedené smlouvy o převodu podílu ve společnosti žalované, a zavázala se dluh splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 150 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek. Současně žalobkyně v exekutorském zápisu svolila, aby byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí nebo exekuce pro uvedenou částku či nesplacenou část v případě, že žalobkyně nesplatí kteroukoliv ze splátek dle sjednaných podmínek. Žalobkyně na svůj dluh [tituly před jménem] [Jméno] zaplatila pouze dvě splátky, a to dne 30. 9. 2011 částku 150 000 Kč a dne 4. 11. 2011 částku 150 000 Kč. Dne 1. 11. 2011 se stal splatným celý dluh ve výši 3 600 000 Kč, splátku ve výši 150 000 Kč dne 4. 11. 2011 žalobkyně zaplatila na jistinu pohledávky. Žalobkyně tedy [tituly před jménem] [Jméno] dlužila 3 450 000 Kč. Pro uvedenou částku byla na návrh oprávněného [tituly před jménem] [Jméno] vůči žalobkyni jako povinné nařízena exekuce postižením jejího obchodního podílu ve společnosti žalované. Exekuční příkaz soudního exekutora [tituly před jménem] [Jméno], Exekutorského úřadu Plzeň – město č. j. 134 EX 18300/11-026, kterým byl postižen obchodní podíl žalobkyně ve výši 15 % ve společnosti žalované nabyl právní moci 12. 3. 2012. Právní mocí uvedeného exekučního titulu zanikla účast žalobkyně, jakožto společníka žalované, a obchodní podíl přešel na žalovanou. Žalované tak vznikla povinnost vyplatit oprávněnému [tituly před jménem] [Jméno] část vypořádacího podílu ve výši 3 450 000 Kč s příslušenstvím, a jelikož žalovaná na uvedenou pohledávku ničeho nezaplatila, domáhal se tento svého nároku po žalované poddlužnickou žalobou. Věc je vedena u Okresního soudu v Kolíně pod spisovou značkou 16 C 16/2013 (dále i jen „řízení sp. zn. 16 C/2013. V rámci tohoto soudního řízení nechal Okresní soud v Kolíně ocenit předmětný obchodní podí ke dni ukončení účasti žalobkyně jako společníka žalované, kdy ze znaleckého posudku dr. [tituly před jménem] [Jméno] vyplývá, že hodnota tohoto podílu činí 7 089 000 Kč. Zbylá část vypořádacího podílu, tedy rozdíl částek 7 089 000 Kč a 3 450 000 Kč, tedy částka 3 639 000 Kč je přímým nárokem žalobkyně vůči žalované společnosti (dále i jen „Společnost“) z titulu vypořádacího podílu žalobkyně jako bývalého společníka žalované. Dopisem z 12. 2. 2016 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení této částky, avšak do dnešního dne na tento nárok žalovaná ničeho nezaplatila.

2. Žalobkyně vzala v této věci žalobu co do částky 1 314 000 K zpět, a to s ohledem na revizní znalecký posudek [právnická osoba], který byl vypracován v rámci řízení, vedeného u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 16 C 16/2013. K návrhu žalobkyně proto Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 15. února 2017 č. j. 11 C 70/2016-50 částečně řízení zastavil, a to o zaplacení částky 1 314 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 3. 2012 do zaplacení.

3. O věcné příslušnosti Krajského soudu v Praze k rozhodování v této věci bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2018, č. j. Ncp 46/2018-90, jež nabylo právní moci dne 2. 3. 2018.

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť nesouhlasila s určením výše vypořádacího podílu, k čemuž doložila znalecký posudek znaleckého ústavu [právnická osoba]

5. Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 325 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z částky 2 325 000 Kč od 30. 9. 2012, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), že žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 7,75 % z částky 2 325 000 od 30. 3. 2012 do 29. 9. 2012, se zamítá (výrok II.), že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 477 776 Kč k rukám zástupce žalobce [Jméno advokáta A], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.), a že žalovaný je povinen nahradit Krajskému soudu v Praze náklady řízení ve výši 4 235 Kč na účet Krajského soudu v Praze č. ú.: [č. účtu], v. s. [var. symbol], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.).

6. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze den 23. 9. 2021, č. j. 7 Cmo 255/2020-274 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (výrok první), ve výroku II. a III. jej změnil (výrok druhý) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok třetí).

7. Nejvyšší soud k dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu, rozhodl rozsudkem ze dne 28. 6. 2022, č. j. 27 Cdo 592/2022-312, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 2021, č. j. 7 Cmo 255/2020-274, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení; rozsudek nabyl právní moci dne 1. 8. 2022.

8. Nejvyšší soud v uvedeném rozsudku dospěl k následujícím závěrům: 1) k vázanosti soudu rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. 7. 2016, č. j. 16 C 16/2013-361, že pro posouzení projednávané věci je rozhodné, zda výše vypořádacího podílu, na nějž vznikl žalobkyni nárok, přesahovala částku přisouzenou v řízení sp. zn. 16 C 16/2013 věřiteli žalobkyně ([tituly před jménem] [právnická osoba]). Řešení této otázky, přijaté v řízení sp. zn. 16 C 16/2013, již pro projednávanou věc závazné není (jde o otázku předběžnou, s níž se soudy v řízení sp. zn. 16 C 16/2013 vypořádaly toliko v odůvodnění). Odvolacímu soudu lze přisvědčit potud, že princip právní jistoty vyžaduje, aby soudy v projednávané věci zohlednily závěry o výši vypořádacího podílu přijaté v řízení sp. zn. 16 C 16/2013 a v zásadě z nich vycházely. Řečené nicméně neznamená, že v projednávané věci soudy nemohou dospět k odlišným skutkovým zjištěním (o výši čistého obchodního majetku dovolatelky k rozhodnému dni), zejména liší-li se důkazy provedené v projednávané věci od důkazů provedených v řízení sp. zn. 16 C 16/2013. Opačný závěr odvolacího soudu (který takovou možnost kategoricky vyloučil – viz odůvodnění napadeného rozsudku, odst. 15 in fine), ve svém důsledku v rozporu se zákonem a ustálenou judikaturou rozšiřuje závaznost rozsudku vydaného v řízení sp. zn. 16 C 16/2013 i na jeho odůvodnění (řešení předběžné otázky). 2) k opomenutému důkazu, že soud prvního stupně při hodnocení důkazů zcela pominul znalecký posudek [právnická osoba]., který v projednávané věci (na rozdíl od řízení sp. zn 16 C 16/2013 ) k důkazu provedl a s rozpory v obou posudcích se nikterak nevypořádal. Jinak řečeno, soud prvního stupně znalecký posudek [právnická osoba]., opomenul. Jestliže pak odvolací soud vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, aniž by soudem prvního stupně uvedený opomenutý důkaz dle ust. § 213 odst. 3 o. s. ř. zopakoval a výsledek dokazovaná promítl do hodnocení důkazů, posoudil dovoláním otevřenou otázku procesního práva v rozporu s ustálenou judikaturou a v důsledku toho zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

9. Právními názory vyslovenými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR jsou (při nezměněném skutkovém stavu věci) ve vedeném řízení soudy nižších stupňů vázány (§ 243g odst. 1 o. s. ř., věta první za středníkem, 226 odst. 1 o. s. ř.).

10. V odůvodnění rozsudku vyšel soud prvního stupně z podané žaloby (viz výše) a dále z toho, že: a) [tituly před jménem] [právnická osoba] byl společníkem Společnosti s obchodním podílem ve výši 15 %, b) [tituly před jménem] [právnická osoba] převedl svůj 15% obchodní podíl na žalobkyni smlouvou ze dne 14. 9. 2011 za cenu 7 250 000 Kč na žalobkyni, c) žalobkyně zaplatila [tituly před jménem] [právnická osoba] pouze část ceny za převod podílu ve výši 3 500 000 Kč, d) žalobkyně se v exekutorském zápisu, sepsaném dne 14. 9. 2011 soudním exekutorem [tituly před jménem] [Jméno], zavázala splatit zbylou část ceny v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 150 000 Kč pod ztrátou výhody splátek. Žalobkyně zaplatila pouze dvě splátky, e) usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 1. 2012, č. j. 49 EXE 165/2012-15, byla nařízena exekuce vůči povinné (žalobkyni) a [tituly před jménem] [Jméno] byl pověřen jejím provedením; usnesení nabylo právní moci dne 29. 3. 2012, f) exekučním příkazem Exekutorského úřadu Plzeň – město ze dne 12. 3. 2012, č. j. 134 EX 18300/11-026, rozhodl uvedený exekutor o provedení exekuce postižením obchodního podílu povinné (žalobkyně) v žalované, g) [tituly před jménem] [právnická osoba] se posléze jakožto oprávněný domáhal zaplacení 3 450 000 Kč s příslušenstvím po žalované prostřednictvím poddlužnické žaloby v řízení vedeném u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 16 C 16/2013 (dále i jen „řízení sp. zn. 16 C 16/2013“). Rozsudkem tohoto soudu ze dne 28. 7. 2016, č. j. 16 C 16/2013-361, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2017, č. j. 21 Co 583/2016-408, byla žalované uložena povinnost zaplatit [tituly před jménem] [právnická osoba] výše specifikovanou částku s příslušenstvím. V řízení sp. zn. 16 C 16/2013 byly za účelem stanovení tržní hodnoty čistého obchodního majetku žalované vyhotoveny celkem tři znalecké posudky, znalecký posudek č. 550/2013 ze dne 25. 11. 2013, zpracovaný [Jméno], znalecký posudek č. 59/7/2013 ze dne 18. 12. 2013, zpracovaný [tituly za jménem] [tituly před jménem] [Jméno], a revizní znalecký posudek č. 376-1/2016, zpracovaný soudem ustanoveným znaleckým ústavem [právnická osoba] Podle revizního znaleckého posudku činila tržní hodnota čistého obchodního majetku žalované ke dni 29. 3. 2012 38 500 000 Kč, h) Soud prvního stupně dále k důkazu provedl znalecký posudek č. 1328-108/2016, zpracovaný znaleckým ústavem [právnická osoba]., který předložila k důkazu žalovaná. Podle tohoto znaleckého posudku činila tržní hodnota čistého obchodního majetku žalované ke dni 29. 3. 2012 3 045 000 Kč, ch) soud prvního stupně vyslechl v rámci výslechů znalců [právnická osoba] a [právnická osoba] konfrontoval znalce. Znalci své závěry zdůvodnili, vyjádřili se k námitkám ke znaleckým posudkům, objasnili, jaké důvody vedly kterého znalce k použitým metodám, a jakým způsobem dospěli ke znaleckým závěrům, i) dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu v případě zániku účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným musí být vypořádání mezi společníky poctivé v tom smyslu, aby hodnota vypořádacího podílu společníka, jehož účast ve společnosti skončila, zásadně odpovídala hodnotě čistého obchodního majetku, připadajícího na jeho obchodní podíl. Plyne-li z účetní závěrky (anebo by z ní mělo při řádném zpracování plynout), že výše vlastního kapitálu podle účetní závěrky je v hrubém nepoměru ke skutečné (tržní) hodnotě čistého obchodního majetku, je k tomu třeba přihlédnout při stanovení vypořádacího podílu (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 752/2011). Proto zjišťoval, v jakém poměru jsou k sobě výše vlastního kapitálu Společnosti, která činí 11 742 000 Kč a tržní hodnota jejího čistého obchodního majetku Společnosti k rozhodnému dni 29. 3. 2012, neboť k tomuto dni zanikla žalobkyni účast ve Společnosti, j) co se týká výše vypořádacího podílu, vyšel ze závěrů znaleckého posudku [právnická osoba], tedy z výše 5 775 000 Kč, když hodnota obchodního podílu ve výši 100 % ve společnosti [Jméno žalované]. k datu 29. 3. 2012 byla za použití substanční (majetkové) metody stanovena částkou 38 500 000 Kč. Soud nemá o závěrech tohoto znalce pochybnosti. K závěrům znaleckého posudku [právnická osoba]., se soud prvního stupně nijak nevyjádřil.

11. Na základě uvedeného dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyni vznikl nárok na vypořádací podíl ve výši 15%, tj. ve výši 5 775 000 Kč (§ 150 odst. 1, věta druhá obch. zák.), a protože pravomocným rozhodnutím soudu bylo žalované uloženo zaplatit [tituly před jménem] [právnická osoba] dle § 315 o. s. ř. částku 3 450.000 Kč, soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 325 000 Kč, tj. zbývající část vypořádacího podílu. Žalovaná se dostala do prodlení se splněním peněžitého závazku, neboť lhůta „bez zbytečného odkladu“ stanovená k vyplacení vypořádacího podílu v ustanovení § 150 odst. 3 zák. č. 3513/1991 Sb. obchodní zákoník (dále i jen „obch. zák.“) začala v tomto případě běžet ode dne, kdy uplynula zákonná lhůta šesti měsíců pro dispozici s uvolněným obchodním podílem, tj. ode dne 29. 3. 2012, a proto jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné částky i úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ode dne 30. 9. 2012 do zaplacení (§ 369 odst. 1 obch. zák). Úrok z prodlení proto soud prvního stupně přiznal z dlužné částky pouze ode dne 13. 9. 2012 do zaplacení, ve zbylé části požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl. O nákladech řízení pak soud prvního stupně rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku, proto jen částečně úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Jejich výši určil celkem částkou 477.776 Kč. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o povinnosti neúspěšné žalované k náhradě nákladů řízení vzniklých státu, které sestávají ze zaplaceného znalečného ve výši 4 235 Kč znaleckému ústavu [právnická osoba].

12. Proti výroku I., III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně se včas odvolala žalovaná, která předně namítala nesprávné právní posouzení věci, neboť soud prvního stupně zjišťoval výši vypořádacího podílu žalobkyně z čistého obchodního majetku, ačkoli společenská smlouva žalované toto nestanoví, a soud by tedy měl postupovat ve smyslu ustanovení § 61 obch. zák., jakožto právního předpisu účinného v době kdy došlo k zániku účasti žalobkyně ve společnosti žalované. Dále, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, když svůj závěr o výši hodnoty vypořádacího podílu založil výhradně na posudku [právnická osoba], aniž by se jakkoli zabýval jeho vadami tvrzenými ze strany žalované, resp. znalce [právnická osoba]. Současně soud prvního stupně při stanovení výše vypořádacího podílu nikterak nezohlednil posudek [právnická osoba], s jehož závěry se ani nevypořádala a v odůvodnění rozsudku jej prakticky pominul. Oba posudky byly přitom v rozporu a stanovovaly zásadně odlišné výše vypořádacího podílu. A konečně žalovaná považuje napadený rozsudek za nepřezkoumatelný, neboť tento neposkytuje žádné přesvědčivé odůvodnění a přiblížení úvah, kterými se soud prvního stupně řídil, když stanovil hodnotu vypořádacího podílu ve společnosti žalované – tj. když činil závěr o stěžejní otázce pro výsledek tohoto řízení a výši plnění přiznané žalobkyni. Z odůvodnění rozsudku není žalované vůbec zřejmé, proč soud rozhodl právě na základě závěrů posudku [právnická osoba] a co naopak diskvalifikovalo posudek [právnická osoba], aby byl způsobilým podkladem pro stanovení hodnoty vypořádacího podílu. Soud prvního stupně navíc nesprávně aplikoval výjimku ze zásady úspěchu, resp. částečného úspěchu ve věci podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení, i když byla ve sporu úspěšná pouze částečně. Odvolatelka proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uplatnila náhradu nákladů odvolacího řízení, které jí vznikly zaplacením soudního poplatku za odvolání a poskytnutím dvou úkonů právní služby advokátem, které sestávají z odměny a paušálu, a to včetně 21% DPH.

13. K odvolání žalované se vyjádřila žalobkyně, že je nesprávný argument žalované, že hodnota čistého obchodního majetku pro soud představuje pouze jedno z kritérií, ke kterému by mělo být při určení hodnoty vypořádacího podílu přihlíženo. K tomu citovala z judikatury Nejvyššího soudu, ze které plyne, že kritériu poctivosti a spravedlivosti vypořádání odpovídá pouze takové vypořádání, kdy hodnota vypořádacího podílu žalobkyně bude odpovídat hodnotě čistého obchodního majetku připadajícího na její obchodní podíl. Pokud tedy soud prvního stupně tento argument žalovaného neakceptoval, a naopak postupoval v souladu s uvedenou judikaturou, tak věc právně posoudil správně. K odvolatelkou tvrzenému nesprávnému skutkovému zjištění, když vychází ze závěrů znaleckého posudku [právnická osoba] a nikoliv závěrů znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] uvedla, že v tomto řízení jde o vyplacení zbytku z vypořádacího podílu, který žalobkyně pozbyl v exekučním řízení, které bylo vedeno na návrh oprávněného [tituly před jménem] [právnická osoba]. Část tohoto podílu, ve výši 3 450 000 Kč připadla na základě poddlužnické žaloby [tituly před jménem] [právnická osoba] a zbytek logicky náleží žalobkyni, která společníkem žalované být přestala, a namísto ní se jím stala sama žalovaná společnost, které podíl později prodala svému tehdejšímu většinovému společníkovi. Je tedy zřejmé, že nemůže dojít k jinému ocenění tohoto zbytku podílu, než jak byl tento podíl jako celek oceněn v řízení sp. zn. 16 C 16/2013, a proto v tomto řízení již není možné otázku hodnoty vypořádacího podílu, pravomocně vůči žalované společnosti vyřešenou v řízení sp. zn. 16 C 16/2013, znovu otevírat. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu žalovaná uvedla, že v projednávané věci byla již předběžná otázka hodnoty čistého obchodního majetku žalované společnosti, resp. vypořádacího podílu, vyřešena v dřívějším řízení, vedeném Okresním soudem v Kolíně pod sp. zn. 16 C 16/2013. Otázka byla řešena v odůvodnění, ale přímo se odráží ve výroku tím, že [tituly před jménem] [právnická osoba] soud přiznal nárok na část vypořádacího podílu právě ve výši 3 450 000 Kč, která byla zjištěna znaleckým posudkem [právnická osoba] Lze tedy uzavřít, že určená výše vypořádacího podílu musí být v obou řízeních stejná. Žalobkyně je přesvědčena, že to zcela odpovídá principu právní jistoty a důvěry občanů v právo, kdy naopak rozdílné stanovení hodnoty vypořádacího podílu ve dvou řízeních by znamenalo popření těchto principů. S odvolatelkou tvrzenou nepřezkoumatelností rozsudku žalovaná nesouhlasí. Argumentace žalované ve vztahu k odlišným závěrům dvou znaleckých posudků, resp. k tomu, jak má soud v takové situaci postupovat, je sama o sobě správná, ale na danou věc nedopadá, s ohledem na závaznost závěrů revizního znaleckého posudku [právnická osoba] pro žalovanou i pro soud. K námitce odvolatelky ohledně rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení žalobkyně uvedla, že v dané věci byl shledán markantní rozdíl mezi účetní hodnotou společnosti, resp. vypořádacího podílu a tržní hodnotou společnosti nebo podílu. V takovém případu byla žalobkyně při podání žaloby, tedy pokud nechtěla vycházet z účetní hodnoty podílu, odkázána na informace ze souvisejícího řízení sp. zn. 16 C 16/2013. Již původní žaloba byla opřena o znalecký posudek znalce [Jméno], který byl zadán soudem v související věci sp. zn. 16 C 16/2013. K podání žaloby žalobkyně přikročila s ohledem na blížící se promlčení nároku. Teprve poté byl v související věci zadán revizní znalecký posudek [právnická osoba], který žalobkyně akceptovala a přiměřeně tomu žalobní částku ponížila. Žalobkyně je tedy přesvědčena, že ohledně přiznání nároku na náhradu nákladů řízení procesně úspěšnému žalobci postupoval soud prvního stupně správně. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a aby žalobkyni přiznal též náklady odvolacího řízení. Uplatňuje náhradu nákladů řízení, které jí vznikly poskytnutím dvou úkonů právní služby advokátem, a jež sestávají z odměny x 2 a 2 x paušálu, a to včetně 21% DPH.

14. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dle § 212 a násl. o. s. ř. opakovaně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, a to i jeho výrok II., neboť ten je výrokem na odvoláním napadeném výroku I. závislým (§ 212 písm. a/ o. s. ř.) a tentokrát již bez nutnosti nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

15. S ohledem na ustanovení § 775 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích, odvolací soud posuzoval danou věc podle zákona č. 513/1991 Sb, obchodní zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2012.

16. Dle ust. § 61 odst. 2 obch. zák. při zániku účasti společníka ve společnosti za trvání společnosti jinak než převodem podílu vzniká společníkovi právo na vypořádání (vypořádací podíl). Výše vypořádacího podílu se stanoví ke dni zániku účasti společníka ve společnosti z vlastního kapitálu zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka ve společnosti, pokud společenská smlouva nestanoví, že se má zjistit z čistého obchodního majetku na základě posudku znalce ustanoveného obdobně podle § 59 odst.

3. Vypořádací podíl se vyplácí v penězích, neplyne-li ze společenské smlouvy nebo stanov něco jiného.

17. Dle ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. se mimo jiné stanoví, že soud v odůvodnění rozsudku stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil.

18. Dle ust. § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo.

19. K námitce odvolatelky ohledně postupu soudu prvního stupně při stanovení výše vypořádacího podílu, který dle ní nedůvodně zjišťoval výši vypořádacího podílu žalobkyně z čistého obchodního majetku Společnosti, odvolací soud odkazuje na ustálenou soudní judikaturu, a to zejména na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 513/2005 a stejně jako soud prvního stupně i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sp. zn. 29 Cdo 752/2011 (veřejnosti dostupná na www.nsoud.cz) ve kterých Nejvyšší soud opakovaně zdůraznil zásadu poctivosti vypořádání mezi společníky obchodní společnosti, a na závěr usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3610/2013, podle kterého poctivost vypořádání mezi společníky obchodní společnosti je obecným kritériem, jímž je soud povinen poměřovat všechny případy, ve kterých má základem pro určení vypořádacího podílu být hodnota vycházející z účetnictví společnosti. Z uvedeného se podává, že posouzení a závěr soudu prvního stupně o možné existenci hrubého nepoměru mezi výší vlastního kapitálu podle účetní závěrky a skutečnou hodnotou čistého obchodního majetku jsou závislé na posouzení skutečnosti, jíž je právě určení výše čistého obchodního majetku Společnosti, ke které je třeba odborného posouzení (§ 127 odst. 1 o. s. ř.). K hodnocení důkazu - znaleckého posudku dle ust. § 132 o. s. ř. odvolací soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010) a „Má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2016, sp. zn. 27 Cdo 2755/2019).

20. Ve smyslu výše uvedených závěrů Nejvyššího soudu přijatých v této věci v jeho zrušujícím rozsudku, není-li pro tuto věc, s ohledem na rozdílnost účastníků tohoto řízení a řízení sp. zn. 16 C 16/2013, závazné určení výše předmětného vypořádacího podílu v řízení sp. zn. 16 C 16/2013, neboť to v uvedeném řízení soud řešil pouze jako otázku předběžnou, přičemž pro tuto věc je rozhodné, zda výše vypořádacího podílu, na nějž vznikl žalobkyni nárok, přesahovala částku přisouzenou v řízení sp. zn. 16 C 16/2013 věřiteli žalobkyně, je na soudu prvního stupně, aby v řízení učinil skutkové zjištění o výši čistého obchodního majetku žalované k rozhodnému dni, které je nezbytné pro určení výše vypořádacího podílu (viz uvedená judikatura).

21. Ke zjištění pro tuto věc rozhodné skutečnosti soud prvního stupně k důkazu provedl jak revizní znalecký posudek č. [Anonymizováno], zpracovaný soudem ustanoveným znaleckým ústavem [právnická osoba], a to v řízení u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 16 C 16/2013 o poddlužnické žalobě, tak i revizní znalecký posudek č. [Anonymizováno], zpracovaný znaleckým ústavem [právnická osoba]., předložený v tomto řízení žalovanou. Jak ale plyne z napadeného rozsudku, při určení výše vypořádacího podílu vyšel soud prvního stupně pouze ze závěrů revizního znaleckého posudku [právnická osoba], o nichž neměl žádné pochybnosti, dle kterého tržní hodnota čistého obchodního majetku žalované ke dni 29. 3. 2012 činila částku 38 500 000 Kč. K závěrům o téže skutečnosti revizního znaleckého posudku [právnická osoba]., se soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku nijak nevyjádřil.

22. Odvolací soud tak shledal, že soud prvního stupně v této věci při hodnocení důkazů zcela pominul znalecký posudek [právnická osoba]., a z ničeho ani nelze seznat žádnou jeho úvahu proč tento důkaz ve smyslu ust. § 132 o. s. ř. nehodnotil jednotlivě a ani ve vzájemné souvislosti s revizním znaleckým posudkem [právnická osoba], a proč jej nevzal za základ svých skutkových zjištění, když oba tyto znalecké posudky přezkoumávaly stejné znalecké posudky a současně učinily závěr o výši čistého obchodního majetku žalované k rozhodnému dni, tedy odborně posuzovaly stejnou skutečnost, na které je v tomto případě závislé rozhodnutí soudu.

23. Vycházel-li tedy soud prvního stupně v napadeném rozsudku pouze z výše čistého obchodního majetku žalované k rozhodnému dni určené revizním znaleckým posudkem [právnická osoba], přičemž zcela opominul důkaz v řízení provedený k návrhu žalované, ačkoliv shledal, že je s ním v rozporu, na což lze i přes to, že tyto důkazy nehodnotil v jejich vzájemných souvislostech (§ 132 o. s. ř.), usuzovat z toho, že provedl výslech zástupců obou znaleckých ústavů, porušil zásadu volného hodnocení důkazů, jakož i povinnost v rozhodnutí vyložit, jakými úvahami se soud při hodnocení důkazů řídil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2011, sp. zn. 30 Cdo 438/2010 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2017, sp. zn. 21 Cdo 1472/2017).

24. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně neodpovídá požadavkům uvedeným v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje všechny informace, které by z hlediska ust. § 132 o. s. ř. mělo obsahovat, což je na újmu uplatnění práv odvolatelky a nelze než uzavřít, že napadený rozsudek je pro nedostatek důvodů odvolacím soudem nepřezkoumatelný.

25. Odvolací soud ze všech shora popsaných důvodů dle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém jeho rozsahu, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve kterém je soud prvního stupně vázán závěry odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).

26. V novém řízení soud prvního stupně rozhodně i o náhradě nákladů řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o. s. ř.) a dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).