7 Cmo 29/2020 - 254

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Františka Švantnera ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu podílu, k odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2019, č. j. 81 Cm 338/2015-230, takto:

Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2019, č. j. 81 Cm 338/2015-230 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a nařizuje se mu, aby věc projednal a rozhodl jiný samosoudce.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhá odkupu svého podílu na společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO] (dále též jen „společnost“) žalovaným na základě ustanovení § 89 z. o. k. a za tím účelem navrhuje, aby soud uložil povinnost žalovanému k uzavření smlouvy o převodu podílu na společnosti ve znění uvedeném v petitu žaloby. Žalobce uvedl, že je společník společnosti s podílem o velikosti 40% na základním kapitálu a žalovaný je společník společnosti vlastnící podíl o velikosti 60% na základním kapitálu. Žalobce a žalovaný byli do 12. 3. 2015 jednateli společnosti. Dne 12. 3. 2015 rozhodla valná hromada společnosti o odvolání žalobce i žalovaného z funkce jednatelů a novými jednateli byli zvoleni [Anonymizováno] (syn žalovaného) a [Anonymizováno] (manželka žalovaného). Valné hromadě konané 12. 3. 2015 měla předcházet valná hromada svolaná na 17. 2. 2015, ta však byla odvolána, neboť nebyla žalovaným řádně svolána. Žalobce tvrdil, že žalovaný před konáním valné hromady prohlašoval před zaměstnanci společnosti, že žalobce bude ve funkci jednatele končit. Dále žalobce uvedl, že žalovaný, bez jeho vědomí složil do advokátní úschovy finanční prostředky společnosti a také propustil dceru a manželku žalobce z pracovních pozic ve společnosti pro nadbytečnost, přičemž záhy bylo vyhlášeno výběrové řízení na nové zaměstnance k obsazení jejich pozice. Předtím bezproblémové vztahy mezi žalovaným a žalobcem se po těchto událostech zhoršily, a proto žalobce neměl zájem dále setrvávat ve společnosti. Z toho důvodu chtěl využít svého práva podle ustanovení § 89 z. o. k. a dopisem ze dne 25. 3. 2015, jehož součástí byl návrh smlouvy o převodu jeho podílu na žalovaného, vyzval žalovaného jako většinového společníka (osobu ovládající) k odkoupení svého podílu. Dopis byl žalovanému doručen dne 31. 3. 2015. Kupní cena podílu žalovaného ve společnosti byla oceněna znalcem na částku 12 009 000 Kč. Žalovaný dopisem ze dne 15. 4. 2015, který byl žalobci doručen dne 23. 4. 2015, žalobci sdělil, že s převodem nesouhlasí, neboť považoval kupní cenu za převod podílu příliš vysokou. Z toho důvodu se žalobce obrátil na soud, aby soud uložil žalovanému povinnost uzavřít smlouvu o převodu podílu s žalobcem za kupní cenu 12 009 000 Kč. Žalovaný k věci uvedl, že s tvrzeními žalobce nesouhlasí. Žalobce nenaplnil, ale ani neprokázal podmínky pro aplikaci ustanovení § 89 z. o. k. S převodem podílu by souhlasil, ovšem za jiných cenových podmínek. Žalovaný posléze soudu sdělil, že nadále není ve věci pasivně legitimován, protože dne 8. 1. 2015 svůj obchodní podíl ve výši 60 % převedl prostřednictvím dobrovolné dražby na společnost [právnická osoba]., IČO [IČO] (dále též jen „[Anonymizováno]“), a navrhl zamítnutí žaloby. Žalobce se ztrátou pasivní legitimace žalovaného nesouhlasil s tím, že žalovaný svým jednáním úmyslně obešel pro něj nevýhodné ustanovení společenské smlouvy (souhlas valné hromady s převodem podílu na jinou osobu) a zneužil tak práva jednáním, které nepožívá právní ochrany.

2. Rozsudkem ze dne 7. prosince 2016 č. j. 81 Cm 338/2015-161 soud prvního stupně rozhodl, že „Žaloba o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu podílu společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], se zamítá.“ (dále též jen „první rozsudek“). V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že [Anonymizováno] jako vlastník podílu, na který připadá vklad 60 000 Kč ve společnosti [právnická osoba]. navrhl provedení elektronické dražby tohoto podílu. Dražba se měla konat dne 21. 12. 2015 a ve vyhlášce je výslovně uvedeno, že podle platného znění společenské smlouvy společnosti [právnická osoba]. a to dle dodatku č. 1 „společník může s předchozím souhlasem valné hromady, která rozhoduje 2/3 hlasů všech společníků, převést svůj obchodní podíl na jinou osobu“. Vlastnictví nabyté ve veřejné dobrovolné dražbě však představuje přechod, nikoliv převod vlastnického práva (§ 30 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách), takže v tomto případě se nejedná o změnu vlastnictví na základě shodného smluvního projevu vůle účastníků smlouvy, ale o přechod na základě jiné právní skutečnosti, která „není projevem vůle (tj. na základě provedení dobrovolné dražby a příklepu dražebníka)“. K přechodu podílu jinak než smluvním převodem pak společenská smlouva společnosti souhlas valné hromady nepotřebuje. Podle potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby vydražitelem, ve veřejné dobrovolné dražbě ze dne 11. 1. 2016 (č.l. 83) byl podíl [Anonymizováno] ve společnosti [právnická osoba]. ve veřejné elektronické dobrovolné dražbě, č. j. E 09/15, konané dne 21. 12. 2015, udělením příklepu vydražen společností [právnická osoba]., IČO [IČO], za cenu dosaženou vydražením ve výši 3 010 000 Kč. Cena byla zaplacena podle potvrzení účtárny dražebníka dražební jistotou ve výši 27 000 Kč dne 15. 12. 2015 a doplatkem na celou cenu dosaženou vydražením ve výši 2 983 000 Kč dne 8. 1. 2016. Dále soud prvního stupně citoval § 207 odst. 2 z. o. k., § 2 písm. a), § 17 odst. 1, § 30 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách (dále jen „z. v. d.“) a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2462/2013, a dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2447/2010. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vlastnictví podílu žalovaného ve společnosti [právnická osoba]. přešlo na jinou osobu, čímž žalovaný pozbyl pasivní věcné legitimace v předmětném řízení. Z tohoto důvodu žalobu zamítl.

3. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. května 2019 č. j. 7 Cmo 65/2017-209 (dále též jen „kasační usnesení“) rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení s tím, že k tomu, aby bylo možné se zabývat otázkami souvisejícími s právem odkupu podílu žalobce žalovaným podle § 89 a násl. z. o. k. je třeba primárně vyřešit otázku, zda je žalovaný (stále) pasivně legitimován, tedy zda je žalovaný společníkem s podílem 60% ve společnosti [právnická osoba]. či nikol, resp., zda v důsledku dobrovolné dražby podílu žalovaného dne 21. 12. 2015 došlo k přechodu či k převodu vlastnictví tohoto podílu na vydražitele, a zda se v důsledku toho stal vydražitel také i společníkem předmětné společnosti s ručením omezeným. Odvolací soud zásadně nesouhlasil s právním závěrem soudu prvního stupně o tom, že v rámci dobrovolné dražby jde o přechod vlastnictví k předmětu dražby a nikoli o převod vlastnictví (což obsáhle zargumentoval na třech stranách textu) s tím, že žalovaný je stále společníkem předmětné obchodní společnosti a potud mu svědčí pasivní věcná legitimace v řízení o odkup podílu minoritního společníka za přiměřenou cenu podle § 89 z. o. k. a teprve v následném řízení bude moci být rozhodováno o tom, zda žalovanému tato povinnost vznikla či nikoli. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Následně Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 11. 2019 č. j. 81 Cm 338/2015-230 (tj. v záhlaví označeným usnesením, dále též jen „druhý rozsudek“) žalobu opět zamítl (výrok I.) a žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění soud prvního stupně zcela setrval na své dosavadní argumentaci a citované judikatuře Nejvyššího soudu uvedené v jeho rozsudku ze dne 7. prosince 2016 č. j. 81 Cm 338/2015-161 s tím, že dospěl k závěru, že „vlastnictví 60 % podílu žalovaného ve společnosti [právnická osoba]. přešlo na jinou osobu, která sice zůstává ovládající osobou, avšak vůči ní žalobce své právo neuplatnil. Tím žalovaný, tedy [Anonymizováno], v průběhu řízení přestal být vlastníkem 60 % podílu ve společnosti, čímž pozbyl pasivní věcné legitimace v předmětném řízení, takže uplatnit proti němu ustanovení § 89 z. o. k., nelze, neboť žalovaný není společníkem společnosti a podíl, jehož není vlastníkem, prodávat nemůže. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl.“ A to přesto, že soud prvního stupně sám v rámci odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že „si je vědom, že Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého usnesení 7 Cmo 65/2017-209 konstatoval, že žalovaný [Anonymizováno] je (nadále) společníkem společnosti, a to z důvodu, že valná hromada společnosti neudělila souhlas s převodem podílu …“. Nadto ještě soud prvního stupně poukázal na usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 6 Cmo 85/2018-238, jímž byl zrušen rozsudek zdejšího soudu č. j. 78 Cm 309/2015-168 stejných účastníků o uložení téže povinnosti ve společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], v němž odvolací soud konstatoval, že v otázce dražby nejde o převod, nýbrž o přechod a je třeba vyjít z toho, že dražba je platná. Náhradově nákladový výrok odůvodnil soud prvního stupně § 150 o. s. ř. s tím, že žaloba byla podána v době, kdy žalovaný byl společníkem a byl tedy pasivně legitimován, přičemž žalovaný zabránil projednání věci dobrovolnou dražbou, což shledal soud prvního stupně jako účelové.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně ohledně výroku I. podal žalobce včasné odvolání. V odvolání vznesl tyto stěžejní odvolací námitky: 1) Zcizením podílu (a je zcela irelevantní, zda se jedná o jeho převod nebo přechod) se žalovaný odpovědnosti ve smyslu § 89 z. o. k. nezprostí. K uvedeným nesprávným závěrům soud prvního stupně dochází i přesto, že odvolací soud ve svém předchozím usnesení (jímž vyhověl odvolání žalobce a zrušil rozsudek soudu prvního stupně) explicitně uvedl, že se vydražení předmětné podílu nestalo účinným. Nedošlo tudíž ke změně v osobě společníka. Žalovaný je potud stále společníkem předmětné obchodní společnosti s podílem 60%. Skutečnost, že je v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze, oddílu č. vložce číslo 6295 zapsána jako společník s tímto podílem společnost [Anonymizováno] namísto žalovaného, je potud irelevantní, neboť zápis společníka včetně výše jeho podílu a vkladu má toliko deklaratorní charakter. 2) Soud prvního stupně ignoruje i další závazné právní názory odvolacího soudu, a to z řízení vedeného mezi týmiž účastníky o uložení téže povinnosti ve společnosti [právnická osoba]., se sídlem [adresa], IČO: [IČO], v němž odvolací soud dospěl k závěru, že „..., za předpokladu, že by skutečně byly naplněny předpoklady uvedeného zákonného ustanovení a žalobci by vzniklo právo na odkup jeho podílu, žalovaný zůstává zavázán i v případě, že obchodní podíl zcizil. Rozhodující je jednání ovládající osoby, zcizením obchodního podílu se odpovědnosti nezbaví. Nejde totiž o jakési „věcné právo“, které by vázlo na obchodním podílu, v důsledku čehož by povinnost k odkupu přešla na nového společníka. “ 3) Rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné a zcela rozporné s ustanovením o. s. ř. o dalším průběhu řízení po rozhodnutí odvolacího soudu, tj. s ust. § 226 odst. 1 o. s. ř. 4) Na základě nesprávného právního posouzení otázky, jaký subjekt je nositelem pasivní věcné legitimace k žalobě, a možná právě i z provedené hrstky ze žalobcem navržených důkazů, soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru, že subjektem pasivně legitimovaným k žalobě není žalovaný, aniž by se jakkoli zabýval klíčovou otázkou, a to zda je žalovaný osobou ovládající společnost.

6. Navrhl, aby v případě, že zrušení rozsudku pro nedodržení závazného právního názoru odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně s nařízením, aby věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný senát (samosoudce).

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně ohledně náhradově nákladového výroku II. podal žalovaný včasné odvolání. V odvolání vznesl tyto stěžejní odvolací námitky: 1) Soud prvního stupně rozhodl v rozporu se zásadou úspěchu. 2) Odklonění od zásady úspěchu se věnoval soud prvního stupně pouze v jediném odstavci, což je v rozporu s požadavkem na řádné odůvodnění rozhodnutí. 3) Postup žalovaného, který prodal podíl v dražbě, nebyl účelový, byl realizací jeho vlastnického práva a nemůže být důvodem hodným zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení.

8. Navrhl, aby mu byla přiznána odměna advokáta za 11 úkonů právní služby po 49 140 Kč v celkové výši 540 540 Kč, 11 režijních paušálů po 300 Kč v celkové výši 3 300 Kč a DPH ve výši 114 206 Kč.

9. K odvolání žalobce se žalovaný vyjádřil podáním ze dne 19. 2019, v němž uvedl, že žalovaný není od konce roku 2015 vůbec společníkem předmětné společnosti, když jeho podíl přešel vydražením ve veřejné dobrovolné dražbě příklepem licitátora na společnost [Anonymizováno], jež je do současné doby majoritním společníkem. Akcentoval, že svůj podíl nepřevedl, ale že přešel na společnost [Anonymizováno], proto soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný v průběhu řízení pozbyl pasivní legitimaci. Vzhledem k tomu, že žalobce platnost dražby v zákonné lhůtě nenapadl, stala se dražba nezvratnou a je nezbytné na ni pohlížet jako na platnou a vyvolávající patřičné účinky, přičemž její platnost nelze přezkoumávat v jiných řízeních, a to ani jako otázku předběžnou. Žalobce nedisponuje formálním ani neformálním vlivem na chod společnosti s tím, že účelem ustanovení není primárně sankce ovládající osoby za „zneužití“ vlivu, tedy minulost, ale řešení budoucnosti předmětné společnosti a jejich společníků. Tato budoucnost je řešena právem exitu „utlačovaného“ společníka“. Žalovaný rozporoval využití svého vlivu s tím, že to byl naopak žalobce, kdo zneužíval svého postavení společníka a jednatele. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku ve výroku I. a přiznání náhrady nákladů řízení.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

11. Dle § 226 odst. 1 o. s. ř. „Bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.“ Úprava obsažená v prvním odstavci citovaného paragrafu zajišťuje, aby byly po zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně v dalším průběhu řízení respektovány důvody, které odvolací soud vedly ke zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně. Soud prvního stupně je vázán právním názorem odvolacího soudu, to znamená jeho právním názorem na posouzení věci z hlediska hmotného práva, ale i jeho náhledem na aplikaci procesních předpisů, což jsou i pokyny, jak má být v dalším průběhu řízení postupováno. Vázanost soudu prvního stupně právním názorem odvolacího soudu má ovšem místo jen tehdy, je-li v době nového rozhodování skutkový stav stejný jako v době, kdy rozhodoval odvolací soud. Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 11. ledna 2005 sp.zn. Pl. 37/03 k tomu výslovně uvedl, že „Ustanovení § 226 odst. 1 o. s. ř. má zajistit, aby soud prvního stupně nejen seznal, proč má soud odvolací jeho rozsudek za vadný, ale i čeho se má při dalším postupu vyvarovat. To je právě smysl institutu vázanosti právním názorem. V žádném případě nebrání ustanovení § 226 odst. 1 o. s. ř. soudu nižšího stupně, aby na základě nových skutečností dospěl i ke stejným závěrům; vede ho však závazně k tomu, aby neopakoval předchozí nedostatky.“ 12. Soud prvního stupně v prvním rozsudku dospěl k závěru, že vlastnictví podílu žalovaného ve společnosti [právnická osoba]. přešlo na jinou osobu - maje za to, že vlastnictví nabyté ve veřejné dobrovolné dražbě představuje přechod, nikoliv převod vlastnického práva, čímž žalovaný pozbyl pasivní věcné legitimace v předmětném řízení, a z tohoto důvodu žalobu zamítl. V kasačním usnesení odvolací soud zásadně nesouhlasil s právním závěrem soudu prvního stupně o tom, že v rámci dobrovolné dražby podílu ve společnosti s ručením omezeným jde o přechod vlastnictví k předmětu dražby a nikoli o převod vlastnictví. Tento svůj právní závěr odvolací soud obsáhle zargumentoval (na třech stranách textu, na nějž odvolací soud pro stručnost odkazuje) s tím, že žalovaný je stále společníkem předmětné obchodní společnosti, a potud mu svědčí pasivní věcná legitimace v řízení o odkup podílu minoritního společníka za přiměřenou cenu podle § 89 z. o. k., a že teprve v následném řízení bude moci být rozhodováno o tom, zda žalovanému tato povinnost (z hlediska naplnění věcných předpokladů) vznikla či nikoli. Ve druhém rozsudku soud prvního stupně zcela setrval na své dosavadní argumentaci a citované judikatuře Nejvyššího soudu s tím, že uvedl, že „si je vědom, že Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého usnesení 7 Cmo 65/2017-209 konstatoval, že žalovaný [Anonymizováno] je (nadále) společníkem společnosti, a to z důvodu, že valná hromada společnosti neudělila souhlas s převodem podílu… Soud však při svém rozhodování musí především postupovat podle platných zákonných ustanovení.“ 13. Z výše uvedeného je zcela zřejmé, že soud prvního stupně v posuzovaném případě zcela v rozporu s citovaným zákonným ustanovením a též i v rozporu s „nálezovou“ judikaturou Ústavního soudu, se necítil být vázán právním názorem odvolacího soudu, ačkoliv v době nového rozhodování soudu prvního stupně byl skutkový stav zcela stejný jako v době, kdy rozhodoval odvolací soud. Nerespektování závazného právního názoru odvolacího soudu je samo o sobě důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí.

14. Soudem prvního stupně nerespektovaný právní názor odvolacího soudu, že v rámci dobrovolné dražby jde o převod vlastnictví k předmětu dražby a nikoli o přechod vlastnictví, jak vyplývalo z dřívější judikatury, potvrdil ve svém usnesení ze dne 29. 5. 2019 sp. zn. 27 Cdo 1045/2019 Nejvyšší soud. Ten výslovně uvedl, že “Jakkoliv podle ustálené judikatury nedocházelo v době před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), k nabytí vlastnického práva k věci v dobrovolné dražbě podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, na základě smlouvy, nýbrž na základě příklepu licitátora (jakožto jiné právní skutečnosti) [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3607/2014, a v něm citovaná rozhodnutí], nelze přehlížet, že při dobrovolné veřejné dražbě (stejně jako při smluvním převodu akcií) navrhovatel (akcionář) projevuje (dobrovolně) svoji vůli umožnit třetí osobě (vydražiteli) nabytí vlastnického práva k akciím a třetí osoba (vydražitel) projevuje (podáním) dobrovolně svoji vůli za jím nabídnutou cenu nabýt vlastnické právo k těmto akciím. Svojí povahou (tím, že k nabytí vlastnického práva k předmětu dražby dochází dobrovolně, na základě shodné vůle navrhovatele a vydražitele) představuje veřejná dobrovolná dražba obdobnou situaci, jako kdyby byly akcie převedeny kupní smlouvou. K pojetí dobrovolné veřejné dražby po 1. 1. 2014 srov. ustanovení § 1771 o. z.“ Uvedené závěry Nejvyššího soudu jsou plně aplikovatelné i pro společnost s ručením omezeným, což je posuzovaný případ.

15. K odkazu soudu prvního stupně na citované usnesení odvolacího soudu ze dne 23. října 2019 sp. zn. 6 Cmo 85/2018, týkající se stejných účastníků a téže povinnosti jako v tomto řízení, ale u jiné společnosti, mající nabytí vlastnického práva k předmětu dražby za přechod a nikoli převod, odvolací soud poznamenává, že bylo vydáno jiným senátem odvolacího soudu a v jiném řízení a navíc je zřejmé, že bylo učiněno bez znalosti výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, v němž Nejvyšší soud dovodil u nabytí vlastnického práva k akciím v dobrovolné dražbě podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, smluvní povahu, tedy, že se jedná o nabytí vlastnického práva na základě převodu a ne přechodu.

16. Odvolací soud vzhledem k nabytí vlastnického práva k předmětu dražby - tj. v daném případě podílu ve společnosti s ručením omezeným, kdy k jeho nabytí dochází dobrovolně, na základě shodné vůle navrhovatele a vydražitele, pročež veřejná dobrovolná dražba tak představuje de facto obdobnou situaci, jako kdyby byly podíly převedeny smlouvou o převodu podílu, opětovně zvažoval aplikaci ustanovení § 208 z. o. k., týkající se převodu podílu a nezbytného souhlasu valné hromady s tímto převodem, i na případ též převodu - vydražení podílu společníka třetí osobou ve veřejné dražbě. Podle § 208 odst. 1 z. o. k. „neurčí-li společenská smlouva jinak, může společník převést podíl na osobu, která není společníkem, jen se souhlasem valné hromady. Smlouva o převodu podílu nenabude účinnosti dříve, než bude souhlas udělen“. Podle § 208 odst. 2 z. o. k. „Není-li souhlas udělen do 6 měsíců ode dne uzavření smlouvy o převodu, nastávají tytéž účinky, jako při odstoupení od smlouvy, ledaže je ve smlouvě o převodu určeno jinak“. Ve společenské smlouvě o založení společnosti [právnická osoba]. ve znění dodatku č. 1 (viz. čl. 2 odst. 13) se uvádí, že „společník může s předchozím souhlasem valné hromady, která rozhoduje 2/3 hlasů všech společníků, převést svůj obchodní podíl na jinou osobu, ručí však za splácení vkladu nabyvatelem tohoto podílu; účinky převodu obchodního podílu nastávají vůči společnosti dnem, kdy jí nabyvatel převod oznámil“. Ze zákona i ze společenské smlouvy vyplývá, že převést podíl společníka na třetí osobu lze jen se souhlasem valné hromady. Tento souhlas může být následný nebo předběžný, pročež bez tohoto souhlasu nenabývá smlouva o převodu podílu účinnosti, tím spíše pak nemůže dojít ke změně v osobě společníka vůči společnosti. Převod podílu je totiž vůči společnosti účinný doručením účinné smlouvy o převodu podílu s úředně ověřenými podpisy (viz § 209 odst. 2 z. o. k.), až tímto okamžikem dochází ke změně v osobě společníků. Protože v případě vydražení podílu ve společnosti s ručením omezeným třetí osobou ve veřejné dražbě jde o smluvní převod tohoto podílu (smluvní převod vlastnictví podílu), tento teoretický závěr byl následně potvrzen i citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu, je nutno na základě logického a teleologického výkladu dovodit i pro tento případ aplikaci ustanovení § 208 odst. 2 z. o. k. Fikce odstoupení se tudíž aplikuje i na vydražení podílu ve veřejné dražbě (coby též svou povahou smluvní převod). Odvolací soud neshledal žádný logický právní argument pro závěr, proč by mělo být činěno rozdílu mezi těmito smluvními převody podílu (tj. smlouvou o převodu podílu či převodu ve veřejné dobrovolné dražbě) z hlediska splnění podmínky souhlasu valné hromady pro účinnost převodu, a to včetně právních následků spojených s nezískáním tohoto souhlasu (fikce odstoupení od smlouvy). Opačný závěr, tedy neaplikace ustanovení § 208 odst. 2 z. o. k. (pro vydražení podílu coby smluvní převod) by totiž v případě absence nezbytného souhlasu valné hromady znamenal neřešitelný problém - podíl by byl sice platně ve veřejné dobrovolné dražbě nabyt, avšak nikoliv účinně.

17. V této souvislosti považuje odvolací soud za nezbytné znovu zdůraznit, že od neplatnosti veřejné dobrovolné dražby, stejně tak jako od neplatnosti smlouvy o převodu podílu, je třeba odlišit účinnost vydražení podílu ve veřejné dobrovolné dražbě (účinnost smlouvy představované vydražením) či účinnost smlouvy o převodu podílu. Jak již zmíněno, aby byl převod účinný i vůči společnosti, tedy aby došlo ke změně společníka, je třeba jí doručit účinnou smlouvu o převodu podílu. Ostatně odlišení okamžiku platnosti smlouvy o převodu podílu a její účinnosti je právní teorií a judikaturou přijímáno bezrozporně. K účinnosti tohoto smluvního převodu je zapotřebí, jak výše uvedeno - souhlasu valné hromady. Z hlediska důsledků, které nastávají v případě absence tohoto souhlasu má odvolací soud za to, že je třeba aplikovat ustanovení § 208 odst. 2 z. o. k. v obou případech smluvního převodu. Jinak řečeno bez ohledu na to, zda došlo k převodu podílu na základě smlouvy o převodu podílu či na základě vydražení podílu příklepem licitátora ve veřejné dobrovolné dražbě coby též smluvního převodu.

18. Výše uvedený závěr ostatně plyne nejen z teleologického, ale i z logického výkladu - argumentum ad absurdum. Vyslovení neplatnosti dražby je možno docílit jen postupem dle § 24 zákona o veřejných dražbách, přičemž soud neplatnost dražby nemůže posuzovat v jiném řízení, a to ani jako předběžnou otázku. Není-li tedy soudem vyslovena neplatnost dražby v příslušném soudním řízení, je třeba vyjít z toho, že dražba je platná. Jak vysvětleno výše, platné nabytí podílu v dobrovolné veřejné dražbě ještě nemusí znamenat, že je i účinné (absentuje-li souhlas valné hromady). Domáhat se úspěšně neplatnosti dražby v soudním řízení nemůže kdokoliv, ale jen úzce omezený okruh osob, jenž zákonodárce určil taxativním výčtem (viz § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách). Z hlediska věcné legitimace musí být splněny současně dvě podmínky, kdy věcně legitimován je každý, do jehož práv bylo podstatným způsobem zasaženo (první podmínka), současně se však musí jednat i o účastníka dražby (druhá podmínka). Společník společnosti s ručením omezeným, v níž byl podíl vydražen (převeden), však takovou věcně legitimovanou osobou není, neboť u něj absentuje splnění druhé podmínky - není ex lege účastníkem dražby. Dle názoru odvolacího soudu nepochybně takový společník splňuje první podmínku, a to - že je tím, do jehož práv bylo provedením dražby podstatně zasaženo, byl – li by vydražen podíl, k jehož převodu by nebyl dán souhlas valné hromady. Bylo-li by v rámci příslušného řízení o vyslovení neplatnosti dražby možno posuzovat nejen platnost nabytí vlastnického práva k podílu, ale i jeho účinnost, a to s konečnou platností, pak by to znamenalo, že v případě nepodání návrhu na určení neplatnosti dražby v prekluzivní lhůtě 3 měsíců by takové právo zaniklo. To by ovšem také znamenalo, že by tím byl zhojen s konečnou platností absentující souhlas valné hromady. Takový závěr (výklad) je však dle odvolacího soudu zcela nepřijatelný a neudržitelný, neboť by znamenal připuštění, resp. přímo „posvěcení“ obcházení zákona i společenské smlouvy. A to proto, že by stačilo převést podíl nikoliv smlouvou o převodu podílu, ale na základě převodu ve veřejné dobrovolné dražbě, jež by však společníci (další - dotčení podstatným způsobem na svých právech tím, že došlo k převodu podílu bez souhlasu valné hromady, jak požaduje společenská smlouva), nemohli nijak úspěšně napadat, neboť nebyli účastníky dražby. Tím by došlo v podstatě k odepření spravedlnosti pro tyto dotčené společníky. Z logiky věci je zřejmé, že navrhovatel provedení dražby, a ani vydražitel, by platnost dražby z důvodu absence souhlasu valné hromady nenapadali žalobou na vyslovení neplatnosti dražby. Z vyloženého důvodu se jeví odvolacímu soudu absurdní a především v rozporu se zákonem a jeho účelem připuštění výkladu „legalizujícího“ obcházení zákona a společenské smlouvy. Na základě takového výkladu by docházelo k úplnému vyprázdnění té části společenské smlouvy, dle níž je třeba k převodu podílu souhlas valné hromady. Předmětná část společenské smlouvy by se stala úplně „bezzubá“. A to je dle odvolacího soudu zcela nepřijatelné a i v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku a dobrými mravy.

19. V rámci příslušného řízení o vyslovení neplatnosti dražby je možno posuzovat jen platnost nabytí vlastnického práva k podílu, nikoliv i jeho účinnost. Jak výše již nastíněno, souhlas valné hromady s převodem podílu ve společnosti s ručením omezeným může být nejen předchozí, ale i následný. V případě převodu podílu na základě smlouvy o převodu podílu by tento souhlas mohl být udělen nejpozději do 6 měsíců ode dne uzavření smlouvy, aby nenastala fikce odstoupení. Odvolací soud nevidí důvodu nepřipustit, aby bylo možno získat dodatečný souhlas s převodem až po vydražení podílu, tedy následně. V případě připuštění možnosti posuzovat nejen platnost nabytí vlastnického práva k podílu, ale i jeho účinnost v řízení o neplatnosti dražby, by bylo nutno dovodit (vzhledem ke krátké prekluzivní lhůtě k napadání dražby), že při převodu podílu ve veřejné dobrovolné dražbě by tento souhlas musel být jen předchozí. Jinak řečeno následný souhlas by byl vyloučen. Tím by však byl navrhovatel provedení dražby (tedy převodce podílu) při tomto typu převodu nedůvodně zkrácen v možnosti získat dodatečný souhlas valné hromady oproti převodu podílu na základě smlouvy o převodu podílu, u které je možno tento souhlas udělit dodatečně (ve lhůtě až 6 měsíců od uzavření smlouvy). Dle názoru odvolacího soudu, jedná-li se v obou případech o smluvní převod podílu (jak dovozeno odvolacím soudem), není žádný rozumný důvod znevýhodňovat převodce - navrhovatele provedení dražby tímto omezením. Z vyložených důvodů je tedy třeba i na nabytí podílu v dobrovolné veřejné dražbě aplikovat ustanovení § 208 z. o. k.

20. Jelikož v řízení nebylo tvrzeno, tím spíše prokázáno, že by k takovémuto převodu byl souhlas valné hromady v požadované lhůtě 6 měsíců udělen, došlo ohledně smluvního převodu podílu žalovaným jeho vydražením ve veřejné dobrovolné dražbě k fikci odstoupení dne 21. 6. 2016 (dle § 208 odst. 2 z. o. k. + viz § 30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách a potvrzení o nabytí předmětu dražby vydražitelem ve veřejné dobrovolné dražbě dne 21. 12. 2015). Proto nedošlo ke změně v osobě společníka a žalovaný je stále společníkem předmětné společnosti. Ostatně tento závěr přijal odvolací soud již ve svém kasačním usnesení. Potud žalovanému svědčí pasivní věcná legitimace v řízení o odkup podílu minoritního společníka za přiměřenou cenu podle § 89 z. o. k. Teprve v následném řízení bude moci být rozhodováno o tom, zda žalovanému tato povinnost vznikla či nikoli.

21. Odvolací soud z důvodu nerespektování závazného právního názoru napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení dle § 221 odst. 2 o. s. ř. s tím, že věc projedná a rozhodne jiný samosoudce.

Poučení