7 Cmo 301/2018 - 351

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Františka Švantnera ve věci navrhovatelky: [Jméno navrhovatelky]., IČO [IČO navrhovatelky] sídlem [Adresa navrhovatelky] zastoupena advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: 1. [fyzická osoba], narozený [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] 2. [právnická osoba]., IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupena opatrovníkem [Jméno opatrovníka], advokátem sídlem [adresa] o určení jediného společníka společnosti, k odvolání účastníka 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2017 č. j. 79 Cm 127/2012-193, takto:

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2017 č. j. 79 Cm 127/2012-193 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Určuje se, že společnost [právnická osoba]., … je jediným vlastníkem obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba]., …, ve výši 100 % obchodního podílu.“ (výrok I.), „Účastník 1/ [fyzická osoba] je povinen zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení 33.036,50 Kč k rukám jeho zástupce [Jméno advokáta A], advokáta, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.“(výrok II.), „Navrhovatel a účastníci 2/ a 3/ nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok III.), „Opatrovníku [Jméno opatrovníka] se přiznává odměna za zastupování účastníka 2/ ve výši 13.900 Kč, která mu bude proplacena po právní moci tohoto rozhodnutí účtárnou Městského soudu v Praze.“ (výrok IV.), „O náhradě nákladů řízení státu bude rozhodnuto v samostatném usnesení.“ (výrok V.).

2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně následovně reprodukoval dosavadní průběh řízení, tedy čeho se navrhovatel domáhá a z čeho odvozuje svůj nárok a dále reprodukoval vyjádření dalších účastníků řízení, a to následovně. Navrhovatel se svým podáním ze dne 16. 8. 2012 doručeným soudu téhož dne domáhal, aby soud určil, že je stoprocentním vlastníkem v obchodní společnosti [právnická osoba]., … (dále jen „[Anonymizováno]“). Uvedl, že smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 3. 1. 2005 převedl [Anonymizováno] (dále také i „účastník 1/“) na navrhovatele stoprocentní obchodní podíl ve společnosti [Anonymizováno], a to za dohodnutou kupní cenu ve výši 295 000 Kč splatnou do 30 dnů od uzavření smlouvy. Kupní cena za převod obchodního podílu byla [Anonymizováno] uhrazena v hotovosti dne 31. 1. 2005, tj. tedy řádně a včas, a tím byl celý obchodní podíl na společnosti [Anonymizováno] dne 3. 1. 2005 převeden na navrhovatele. V roce 2011 navrhovatel v rámci inventury majetku zjistil, že došlo k sérii úkonů, jimiž byl za podezřelých okolností vyveden majetek navrhovatele buď přímo na [Anonymizováno], nebo na jím ovládané osoby. Jednou z těchto podezřelých transakcí byl i údajný převod stoprocentního obchodního podílu na [Anonymizováno], k němuž mělo dojít na základě smlouvy datované dnem 31. 8. 2011. Jde o transakci absolutně neplatnou, neboť předmětnou smlouvu datovanou dnem 31. 8. 2011 buď neuzavřela osoba oprávněná jednat jménem navrhovatele, nebo tato smlouva nebyla podepsána s úředně ověřeným podpisem. Tuto smlouvu měl podepsat [Anonymizováno], jehož podpis na smlouvě je ověřen až ke dni 16. 11. 2011, tedy více než 2 měsíce po zániku jeho funkce předsedy představenstva navrhovatele a přibližně měsíc poté, kdy byl zánik jeho funkce zapsán do obchodního rejstříku. Navrhovatel má za to, že smlouva o převodu obchodního podílu ze dne 31. 8. 2011 je antidatovaná (správně antedatovaná - poznámka odvolacího soudu). Z toho vyplývá, že tato smlouva, kterou měl navrhovatel převést obchodní podíl ve společnosti [Anonymizováno] na [Anonymizováno], je absolutně neplatná a na jejím základě se [Anonymizováno] nikdy nestal společníkem společnosti [Anonymizováno]. Proto jsou i absolutně neplatné následné převody na další osoby. Pokud by soud došel k závěru, že smlouva ze dne 31. 8. 2011 byla uzavřena platně, pak navrhovatel uvádí, že účastník 1/ nezaplatil v ní uvedenou cenu za převod obchodního podílu ve výši 295 000 Kč. Ve smlouvě samotné je sice uvedeno, že k úhradě této ceny dochází započtením proti pohledávce [Anonymizováno] za navrhovatelem ve výši 295 000 Kč, vzniklé již na základě smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti [Anonymizováno], nicméně tvrzení o existenci takové pohledávky je nepravdivé. Navrhovatel od smlouvy o převodu obchodního podílu datované dne 31. 8. 2011 platně odstoupil pro neuhrazení ceny za převáděný obchodní podíl, když cena nebyla zaplacena ani v dodatečné lhůtě určené navrhovatelem ve výzvě adresované [Anonymizováno]. V mezidobí však byla dne 9. 7. 2012 do obchodního rejstříku bez vědomí navrhovatele jakožto jediného společníka, i bez vědomí jediného jednatele této společnosti [Anonymizováno] u společnosti zapsána změna v osobě jejího jednatele, když vedle [Anonymizováno] se jednatelkou společnosti měla dne 29. 6. 2012 stát namísto [Anonymizováno] paní [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], a především došlo ke změně vlastníka obchodního podílu ve společnosti [Anonymizováno], a to namísto [Anonymizováno] byla zapsána společnost [Anonymizováno] Dne 23. 7. 2012 byla učiněna další změna v zápisu ve vlastnictví obchodního podílu společnosti, kdy se opět [Anonymizováno] stal společníkem se vkladem 30 000 Kč. Na základě notářského zápisu byl 1. 8. 2012 zvýšen základní kapitál ve společnosti [Anonymizováno] z 295 000 Kč na 1 000 000 Kč a závazek k novému vkladu výlučně převzala společnost [Anonymizováno], se sídlem v [Anonymizováno]. Také došlo k odvolání [Anonymizováno] z funkce jednatelky společnosti a jmenování [Anonymizováno] jednatelem. Veškeré tyto uvedené kroky [Anonymizováno] shledává navrhovatel absolutně neplatnými, neboť byly učiněny v době, kdy vlastníkem stoprocentního obchodního podílu na společnosti [Anonymizováno] byl a také je navrhovatel. Rovněž tak následně [Anonymizováno] zpětně převedla část obchodního podílu na [Anonymizováno]. Současný stav, kdy zápis v obchodním rejstříku týkající se společnosti [Anonymizováno] neodpovídá skutečnosti.

3. Společnost [právnická osoba]. uvedla, že ve věci není aktivně legitimovaná, neboť došlo ke zpětnému převodu obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba]. na [Anonymizováno]. Soud tedy usnesením ze dne 10. 5. 2016 č. j. 79 Cm 127/2012-63 ukončil účast v tomto řízení, a naopak usnesením ze dne 24. 10. 2016 č. j. 79 Cm 127/2012-101 přibral do řízení společnost [Anonymizováno], se sídlem v [Anonymizováno]. 4. [Anonymizováno] k návrhu uvedl, že nárok navrhovatele v plném rozsahu neuznává. Má za to, že s navrhovatelem uzavřel platnou a účinnou smlouvu o převodu obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba]., a to dne 31. 8. 2011. Kupní cena za převod obchodního podílu byla mezi nimi sjednána v čl. 4 smlouvy a bylo stanoveno, že navrhovatel pohledávku, vůči níž byla započtena kupní cena za převod obchodního podílu, uznává. Navrhovatel dne 9. 5. 2012 odstoupil od této smlouvy (datované 31. 8. 2011) z titulu, že nebyla zaplacena částka 295 000 Kč. Na to účastník 1/ reagoval tak, že odstoupení od smlouvy neuznal a setrval na tvrzení, že závazek vůči navrhovateli z titulu kupní ceny za převod obchodního podílu byl řádně splacen. Zdůraznil, že veškeré závazky ze smlouvy o převodu obchodního podílu byly splněny. Pokud by soud dospěl k závěru, že byly dány důvody pro odstoupení od smlouvy, pak již tak bylo ze strany navrhovatele učiněno odstoupením od smlouvy ze dne 9. 5. 2011 a následně by takové odstoupení muselo způsobit následky. Odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, který konstatoval, že smlouva o převodu obchodního podílu ze dne 31. 8. 2011 je platná, a jako taková byla zapsána do obchodního rejstříku. Tímto rozhodnutím potvrdil, že odstoupení od smlouvy učiněné navrhovatelem je neplatné. Předložený výdajový pokladní doklad, kterým navrhovatel prokazuje hotovostní výplatu ceny za převod obchodního podílu ve společnosti [Anonymizováno] dne 31. 1. 2005 účastník 1/ zpochybňuje, podpis na tomto dokladu není jeho podpisem. Tvrdí, že v inkriminované době byl mimo [Anonymizováno], konkrétně v [Anonymizováno].

5. Účastníku 2/ [právnická osoba]., v konkursu, byl usnesením č. j. 79Cm 127/2012-37 ze dne 1. 2. 2017 ustanoven opatrovník [Jméno opatrovníka], advokát. K věci uvedl, že tvrzení navrhovatele, že smlouva o převodu obchodního podílu je absolutně neplatná, není důvodná. Pokud by byla neplatná, tak by byla relativně neplatná, a to i za přičinění ze strany navrhovatele. Není sporu o tom, že ve smlouvě je uvedeno, že kupní cena na předmětný obchodní podíl měla být zaplacena zápočtem, ale zde tkví jádro sporu v tom, zda byl zápočet učiněn platně, či neplatně. K otázce pravosti podpisu na účetním dokladu je pak třeba zpracovat znalecký posudek z oboru písmoznalectví, čímž bude prokázáno, zda byly zaplaceny prostředky na kupní cenu. Pokud došlo k převzetí finančních prostředků, tak pohledávka neexistovala, a tudíž je odstoupení od smlouvy důvodné. Pokud nebyla převzata, pak je odstoupení nedůvodné.

6. Účastník 3/ [Anonymizováno] se k návrhu ani dalším podáním účastníků nevyjádřil.

7. Následně soud prvního stupně asi na 6 stranách uvedl výčet provedených důkazů a z nich učiněných zjištění a i menší výčet provedených důkazů, z nichž nezjistil žádná podstatná zjištění. Dále soud prvního stupně uvedl, proč neprovedl výslech oprávněné osoby za znalecký ústav [Anonymizováno] podat vysvětlení za znalecký posudek a výslech svědků, a to paní [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], ekonomického ředitele navrhovatele a účastnický výslech [Anonymizováno], či navržený důkaz cestovním pasem [Anonymizováno].

8. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k následujícím skutkovým závěrům: Dne 3. 1. 2005 uzavřel [Anonymizováno] a společnost [právnická osoba]. smlouvu o převodu obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba]., a to na celý obchodní podíl ve výši 100 % za dohodnutou cenu 295 000 Kč, která byla [Anonymizováno] vyplacena z pokladny společnosti [právnická osoba] v hotovosti dne 31. 1. 2005, převzetí [Anonymizováno] podepsal na výdajovém pokladním dokladu. Tato účetní operace byla zanesena do účetnictví společnosti [právnická osoba]., a to jak do pokladní knihy, tak do hlavní knihy, a rovněž tak byl stoprocentní podíl zanesen do účetní závěrky, resp. k jejím přílohám za rok 2005, a taktéž i do zprávy o vztazích mezi propojenými osobami a auditovaným nezávislým auditorem. Tyto listiny jsou veřejně přístupné ve sbírce listin obchodního rejstříku. Smlouva o převodu obchodního podílu datovaná dne 31. 8. 2011 uzavřená mezi [právnická osoba]. a [Anonymizováno] nebyla zanesena do účetnictví navrhovatele, souhlas k převodu představenstva nebyl dán. Také nebyl dán souhlas valné hromady společnosti [Anonymizováno] s převodem obchodního podílu. Podpisy na smlouvě byly ověřeny téměř 3 měsíce po jejím podpisu. Cena za převod obchodního podílu je neurčitá, že z ní není možné uzavřít, o jaké započtení pohledávky se jedná a jakou pohledávku převodce uznal. Navrhovatel nejdříve vyzval účastníka 1/, aby zaplatil 295 000 Kč za převod a určil mu náhradní lhůtu k plnění, účastník 1/ však toto odmítl, a proto navrhovatel od smlouvy odstoupil dopisem ze dne 9. 5. 2012, které však postrádalo zákonem předepsané náležitosti. Proto od smlouvy z důvodu jistoty odstoupil podruhé, a to listinou ze dne 31. 5. 2012, která měla ověřený podpis statutárního orgánu. Účastník [Anonymizováno] i nadále nakládal s obchodními podíly, tj. částečně je prodal společnosti [Anonymizováno], následně navýšil základní kapitál, a to od společnosti [Anonymizováno] se sídlem v [Anonymizováno]. Společnost [Anonymizováno] je od 4. 7. 2014 v konkursu.

9. Následně soud prvního stupně citoval zákonná ustanovení, konkrétně § 3028 odst. 1, 2 o.z., z nichž dovodil, že na věc je třeba aplikovat ustanovení zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), ustanovení zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu účinného do 31. 12. 2013 s tím, že se jedná o tzv. nesporné řízení. Po právní stránce věc odůvodnil soud prvního stupně následovně. Jelikož v obchodním rejstříku byly a jsou stále zapsány jiné osoby odlišné od navrhovatele na základě předložené smlouvy o převodu obchodního podílu s datem 31. 8. 2011, o kterých navrhovatel tvrdí, že je neplatná, potažmo od ní odstoupil, má tak navrhovatel na věci naléhavý právní zájem podle § 80 písm. c) o. s. ř. Námitku účastníka 1/, že v současné době nemá navrhovatel naléhavý právní zájem na tomto určení vzhledem k probíhajícímu insolvenčnímu řízení MSPH 90 INS 18767/2013, shledal soud prvního stupně jako lichou, neboť se nejedná o pohledávku za majetkovou podstatou, ale o určení, kdo je vlastníkem obchodního podílu. Pokud by totiž po zrušení konkursu zbyl nějaký majetek, rozdělí si jej společníci. Po citaci § 115 obch. zák. soud prvního stupně stran smlouvy o převody obchodního podílu uzavřené dne 3. 1. 2005 vzal za prokázané, že tato byla uzavřena platně, cena za převod obchodního podílu byla [Anonymizováno] vyplacena v hotovosti a ten tuto transakci potvrdil na „příjmovém“ pokladním dokladu č. 889/10003 ze dne 31. 5. 2005. Znalci (z nichž je jeden vedoucí oddělení grafických analýz Kriminalistického ústavu) uzavřeli, že podpis na tomto účetním dokladu je velmi pravděpodobně pravým podpisem [Anonymizováno]. Rovněž tak znalecký ústav z oboru ekonomika [právnická osoba]. uvedl, že pokladní čísla odpovídají, bylo zaúčtováno jak do pokladní knihy, tak do hlavní knihy. Této transakci odpovídá i auditovaná účetní závěrka se všemi přílohami a založená ve sbírce listin. Cena za převod obchodního podílu byla řádně účastníku 1/ vyplacena. K námitce účastníka 1/, že byl v inkriminované době mimo republiku, soud prvního stupně neuvěřil, a i kdyby tomu tak skutečně bylo, znalci dovodili, že v originále předložený dokument obsahuje velmi pravděpodobně pravý podpis účastníka 1/. Soud prvního stupně si položil též řečnickou otázku, z jakého důvodu si ponechával [Anonymizováno] cestovní pas, jehož platnost vypršela v roce 2009. Co se týče smlouvy datované dnem 31. 8. 2011, tu shledal soud prvního stupně jako absolutně neplatnou s odůvodněním absence souhlasu valné hromady společností [Anonymizováno] (rozhodnutí společníka v působnosti valné hromady) k převodu 100 % obchodního podílu ve společnosti [Anonymizováno] na [Anonymizováno] a odkázal na § 115 obch.zák. Navíc tato obchodní transakce ani nebyla schválena představenstvem navrhovatele, jakožto převodce, jak vyžadují jeho stanovy. Tuto skutečnost podporuje i to, že oba podpisy na předmětné smlouvě byly uznány za vlastní až v listopadu, resp. v prosinci 2011 a ani účetní závěrka obsahující zprávu o vztazích mezi propojenými osobami tento převod neregistruje. Rovněž cenu za převod obchodního podílu shledal soud prvního stupně za neurčitou, jelikož nelze uzavřít, o jaké započtení pohledávky se jedná a jakou pohledávku převodce uznal a odkázal na ustálenou judikaturu (např. 29 Cdo 392/2010, 29 Cdo 4234/2007) s tím, že taková smlouva je absolutně neplatná (ex tunc) a jakékoli dodatečné (jiné) započtení nemůže na neplatnosti smlouvy ničeho změnit, neboť dohodu účastníků lze změnit (a tedy i doplnit) pouze platně uzavřenou smlouvu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 1241/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2006, pod číslem 89). Jelikož soud prvního stupně došel k závěru, že smlouva datovaná dne 31. 8. 2011 je absolutně neplatná, nemohou být ani následné převody obchodního podílu na další účastníky platné. Pro úplnost soud prvního stupně s odkazem na ust. § 580 obč. zák. ještě uvedl, že zánik pohledávek nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení. V daném případě však není co započítat. Pohledávka z uzavřené smlouvy ze dne 3. 1. 2005 v době datace smlouvy již neexistovala, a ve smlouvě je uvedeno: „nabyvatel zaplatil dohodnutou cenu obchodního podílu uvedenou v čl. 4 odst. 2 ke dni podpisu této smlouvy započtením pohledávky [Anonymizováno] r.č. [RČ] vůči převodci z nezaplacené ceny za převod obchodního podílu jediného společníka společnosti [právnická osoba]. … na převodce. Převodce uvedenou pohledávku uznal.“ Z jaké konkrétní smlouvy za převod obchodního podílu jediného společníka společnosti [právnická osoba]. se započítává cena v této smlouvě datované dne 31. 8. 2011 uvedeno není. Mohlo dojít i k jiným převodům, časově odlišným. Námitka účastníka 1/, že v obchodním rejstříku je zapsána pouze jedna smlouva, neobstojí. Takových smluv mohlo být uzavřeno několik, aniž by byly učiněny změny v obchodním rejstříku. Nicméně pohledávka ze smlouvy ze dne 3. 1. 2005 zanikla splněním ve stanovené lhůtě (§ 324 odst. 1 obch. zák. - závazek zanikne, je-li věřiteli splněn včas a řádně).

10. Dále soud prvního stupně uvedl, že započtení ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2012 adresované navrhovateli [Anonymizováno] se jeví soudu jako účelové a dodatečně provedené. K těmto závěrům vede soud zejména fakt, že smlouvou o postoupení pohledávky uzavřené mezi [Anonymizováno] (jako postupitelem) a [Anonymizováno] (jako postupníkem) ze dne 29. 5. 2012 postupitel postoupil z pohledávky 1 262 000 Kč pouze její část ve výši 262 000 Kč a z pohledávky 40 728 Kč její část ve výši 33 000 Kč, tedy celkem právě shodnou částku 295 000 Kč určenou jako cenu za převod obchodního podílu. Tuto smlouvu podepsal za postupitele advokát [Anonymizováno], který v substituci zastupuje advokátku [Anonymizováno]. I to vede soud k závěru, že se jedná o dokumenty účelově vytvořené. Účastník 1/ dále uváděl ustálenou judikaturu, podle které (28 Cdo 1957/2012) nelze od neplatné smlouvy odstoupit. Soud prvního stupně došel k závěru, že se jedná o absolutně neplatnou smlouvu, a proto se již blíže odstoupením od smlouvy nezaobíral, i když pro komplexnost uvádí, že navrhovatel řádně vyzval účastníka 1/ k zaplacení ceny za převod obchodního podílu, určil mu dodatečnou lhůtu a následně podáním ze dne 31. 5. 2012 od takové smlouvy odstoupil, když toto odstoupení obsahovalo i ověřený podpis statutárního zástupce a bylo účastníku 1/ doručeno, tedy veškeré kroky byly učiněny de lege. Na základě shora uvedeného soud návrhu ve znění připuštěné soudem usnesením č. j. 79 Cm 127/2012-147 ze dne 12. 9. 2017 ve znění opravného usnesení č. j. 79 Cm 127/2012-152 ze dne 20. 9. 2017, zcela vyhověl.

11. Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník 1) včasné odvolání. V odvolání ze dne 18. 12. 2017 vznesl tyto stěžejní odvolací námitky: 1) Nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení - návrh měl být zamítnut. Bylo prokázáno, že smlouva o převodu obchodního podílu byla uzavřena dne 31. 8. 2011 a k úhradě ceny došlo zápočtem „protipohledávky žalovaného za žalobcem“, závazek a pohledávka zanikly, tzn. že nemohlo být odstupováno „pro úkon, který již v minulosti zanikl“. I z tohoto důvodu nebyl „žalobce“ oprávněn odstoupit od smlouvy a není aktivně legitimován k „vedení této žaloby“. 2) Nejistota ohledně splnění podmínek řízení. Doposud není postaveno najisto, že [Anonymizováno] byl oprávněn jako statutární orgán „žalobkyně“ předmětnou „žalobu“ podat a odkázal na dosud pravomocně neskončené řízení vedené před Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp.zn. 13 Cm 614/2012, v němž je řešena neplatnost volby [Anonymizováno] jediným členem představenstva společnosti. 3) Není vůbec zřejmé, jak soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o převodu datovaná dnem 31. 8. 2011 nebyla schválena představenstvem navrhovatele jako převodce - kdyby byla tato otázka na jednání soudu předestřena, musel by „žalobce“ předložit zápis ze zasedání představenstva ze dne 23. 8. 2011, které se konalo za účasti všech tří členů představenstva, tj. [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v sídle společnosti, když předmětem jednání představenstva byl prodej obchodního podílu „žalobce“ ve společnosti [Anonymizováno] Představenstvo schválilo rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady, že ke dni 31. 8. 2011 bude prodán 100% obchodní podíl ve společnosti [Anonymizováno] ve prospěch [Anonymizováno]. Soud učinil závěr o absolutní neplatnosti smlouvy, na čemž zakládá své rozhodnutí, aniž by si předmětné skutečnosti ověřil a zatížil tak řízení vadou ve zjištění skutkového stavu. Soud prvního stupně se nezabýval sdělením „žalovaného 1)“, že prodej obchodního podílu navrhovatele ve společnosti [Anonymizováno] schválili oba akcionáři navrhovatele (98% akcionář [Anonymizováno] a 2% akcionář [Anonymizováno]) 4) Soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, neboť má-li společnost jediného společníka, je obchodní podíl vždy převoditelný na třetí osoby a neuplatní se podmínka souhlasu valné hromady s převodem podle § 115 obch. zák. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Odo 1278/2005). 5) Cena za převod předmětného obchodního podílu - 295 000 Kč byla uhrazena zápočtem pohledávky nabyvatele vůči převodci, když soud tuto pohledávku z účetnictví žalobce ke dni 3. 1. 2005 zjistil. Pokud tedy na jedné straně soud považuje účetnictví ve věci úhrady 295 000 Kč „žalobci“ dne 31. 1. 2005 za hodnověrný důkaz, potom by měl mít stejný přístup k prokázání započítávané pohledávky. Odkaz soudu prvního stupně na judikaturu Nejvyššího soudu je zcela nepřípadný. 6) Ohledně soudem prvního stupně prokázané skutečnosti - zaplacení ceny za převod obchodního podílu (na základě smlouvy o převodu obchodního podílu uzavřené dne 3. 1. 2005) 295 000 Kč z pokladny společnosti [právnická osoba]. v hotovosti dne 31. 1. 2005, jejíž převzetí [Anonymizováno] podepsal na výdajovém pokladním dokladu…nemohl „žalovaný 1)“ předmětný příjmový doklad podepsat a 295 000 Kč převzít dne 31. 1. 2005, neboť byl od 25. 1. - 8. 2. 2005 na organizovaném zájezdu s [právnická osoba]., a k tomu navrhl předložení pasu, který považoval za ztracený, soud však tento důkaz neprovedl, stejně jako výslech jednatelky uvedené cestovní kanceláře a účastnice předmětného zájezdu a též další účastnice zájezdu - průvodkyně. Provedení takových důkazů bylo pro spolehlivé zjištění skutkového stavu naprosto zásadní. Soud tento důkaz neprovedl a nezdůvodnil, proč jej nepřipustil. Všemi znalci byla potvrzena spornost koncového znaku podpisu předmětného pokladního dokladu. Soud tedy neúplně zjistil skutkový stav. 7) „Žalovaný“ se nemohl seznámit se znaleckým posudkem znaleckého ústavu [právnická osoba]., neboť byl předložen zástupci „žalovaného“ fyzicky až na jednání dne 2. 11. 2017 - soud si odporuje, když uvádí, že znalecký posudek byl předložen s dostatečným časovým předstihem. Ať už posudek obsahuje cokoliv, nemůže v žádném případě prokázat předání finančních prostředků do rukou [Anonymizováno] dne 31. 1. 2005 na základě výdajového dokladu č. 899/10003, účetnictví pravdivě neodráželo faktický stav, neboť dle vyjádření zástupců společnosti [Anonymizováno] ze dne 31. 10. 2017, které je součástí spisu, dne 12. 1. 2005 žádnou hotovost společnosti [Anonymizováno] nehradila. Peníze od společnosti [Anonymizováno] tedy dne 31. 1. 2005 v pokladně společnosti [Anonymizováno] fakticky nebyly a výdej dne 31. 1. 2005 byl pouze předstíraný. Důkazy provedené účetnictvím „žalobce“ a znaleckým posudkem znaleckého ústavu [Anonymizováno] mohou pouze potvrdit, že byl závazek „žalobce“ ze smlouvy o převodu obchodního podílu uzavřené dne 3. 1. 2005 zaúčtován, že dne 12. 1. 2005 byl zaúčtován příjem v hotovosti od společnosti [Anonymizováno] na úhradu faktury ve výši 264 000 Kč a že dne 31. 1. 2005 bylo z pokladny v hotovosti „žalovanému“ 295 000 Kč. Z tohoto pohledu je účetnictví průkazné, možná i úplné, ale pokud dojde k přímému porovnání s jinými důkazy prokázanou skutečností, není účetnictví věrohodné. 8) Není chybou ani vinou „žalovaného 1)“, že smlouva o převodu obchodního podílu datovaná dne 31. 8. 2011 uzavřená mezi [právnická osoba]. a [Anonymizováno] (dále též jen „smlouva z 31. 8. 2011“) nebyla zanesena do účetnictví „žalobce“. 9) Pokud bude v řízení vedeném před Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp.zn. 13 Cm 614/2012, vyslovena nicotnost rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady konané dne 20. 2. 2012, v rámci které byl [Anonymizováno] zvolen jediným členem představenstva společnosti, bude soudem prvního stupně uváděná výzva „žalobce“, odstoupení ze dne 9. 5. 2012, jakož i odstoupení ze dne 31. 5. 2012 nicotné; stejně nicotné budou důkazy a úkony, které [Anonymizováno] v tomto řízení učinil. 10) Soud prvního stupně vedl řízení jednostranně se snahou znevěrohodnit „žalovaného“ a za každou cenu najít oporu pro své rozhodnutí v důkazech předložených „žalobcem“. Důkazy předložené „žalovaným“ neprováděl, nebo jejich hodnocení prováděl nespravedlivě, postupoval v rozporu s § 3 o. s. ř. 11) Protiústavnost a nepřezkoumatelnost rozhodnutí, jež je také vždy založena tzv. opomenutými důkazy, proto je třeba předmětné rozhodnutí zrušit.

12. Navrhl změnu odvoláním napadeného usnesení tak, že se „žaloba“ zamítá, příp. zrušení odvoláním napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

13. V doplnění odvolání ze dne 15. 3. 2018 odvolatel - vzhledem k argumentaci soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti smlouvy z 31. 8. 2011, když tato transakce nebyla schválena představenstvem navrhovatele, uvedl, že v této souvislosti předkládá zápis ze zasedání představenstva obchodní společnosti [právnická osoba]. ze dne 23. 8. 2011 a zápis o vydání rozhodnutí ze dne 25. 8. 2011, kterým zpochybňuje věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně. Dále uvedl, že navrhovatel tvrdil, že neeviduje závazek vůči společnosti [Anonymizováno], proto nemohlo dojít k platnému započtení neexistující pohledávky. Z jiného soudního řízení vedeného před Městským soudem v Praze získal odvolatel listinný důkaz, že společnost [právnická osoba]. ve svém účetnictví ke dni 18. 2. 2011 vedla vůči společnosti [Anonymizováno] závazky ve výši 1 379 302 Kč, tj. v dostatečné výši, aby z této pohledávky mohla být část postoupena „žalovanému“ k tomu, aby uhradil kupní cenu podruhé. Tím je zpochybněn i závěr soudu prvního stupně, který z listiny nazvané „Započtení pohledávek jednostranným úkonem - odpověď, výzva ve věci [Anonymizováno] ze dne 12. 06. 2012“ zjistil, že „společnost [právnická osoba]. neeviduje závazek vůči společnosti [Anonymizováno] se sídlem v [Anonymizováno], proto nemohlo dojít k platnému započtení neexistující pohledávky.“ 14. Ve „zpřesnění doplnění odvolání“ ze dne 6. 1. 2019 odvolatel žádá, aby odvolací soud buď sám postavil najisto, zda úkony [Anonymizováno] jako statutárního zástupce „žalobce“ v tomto řízení (zahájení řízení, udělení procesní plné moci, atd.) jsou platné, resp. nejsou-li nicotné, nebo aby odvolací řízení do doby pravomocného rozhodnutí v řízení vedeném před Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 61/2012 (správně sp.zn. 13 Cm 614/2012 - poznámka odvolacího soudu) nebo před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 80 Cm 123/2017 přerušil.

15. K odvolání se též opakovaně vyjádřil navrhovatel. Uvedl, že před 31. 8. 2011 se nekonalo žádné zasedání představenstva, jehož předmětem by byl prodej jakéhokoliv obchodního podílu s tím, že bylo navrhovatelem prokázáno, že teprve v září 2011 se připravovala textace smlouvy, takže její znění těžko mohlo schvalovat představenstvo 23. 8. 2011. Nechápe, proč by mělo být podstatné, kde se [Anonymizováno] nacházel dne 31. 1. 2005, když bylo věrohodně prokázáno, že podpis na výdajovém pokladním dokladu patří jemu. [Anonymizováno] se s přibývajícím časem do svých lží zamotává, protiřečí si a nepamatuje si, co si kdy kde vymyslel. Opakovaně soudu tvrdil, že pas ztratil a pak se zázračně našel. Zajímavé je, že se našel zřejmě až v průběhu jednání u Městského soudu v Praze, tedy 10 let po nahlášení jeho ztráty, protože zpočátku předkládal jen jeho kopie. Při podání vysvětlení dne 25. 2. 2013 PČR uvedl, že pas neztratil, nýbrž se dohodl s úředníkem na příslušném pracovišti na Praze 11, že si jej ponechá na památku, protože v něm má exotická razítka. Z toho je vidět, že [Anonymizováno] nemluví pravdu a vlastně neví, která verze by mu měla více vyhovovat. Dále uvedl, že navrhovatel měl v pokladně dostatek hotovosti, aby mohl dne 31. 1. 2005 hotově vyplatit 295 000 Kč [Anonymizováno] a taky tak učinil. Částky v těchto řádech měl navrhovatel v pokladně běžně k dispozici s ohledem na své provozní potřeby. Dále setrval na svých dosavadních stanoviscích, ztotožnil se s postupem a závěry soudu prvního stupně a navrhl potvrzení odvoláním napadeného usnesení soudu prvního stupně.

16. K odvolání se vyjádřil též účastník 2) prostřednictvím procesního opatrovníka podáním ze dne 11. 6. 2021. Naléhavý právní zájem navrhovatele považuje za prokázaný. Považuje za prokázané, že smlouva z 31. 8. 2011 je absolutně neplatnou, jelikož nebyl dán souhlas valné hromady účastníka 2) k převodu tohoto obchodního podílu. Za prokázané považuje i to, že nemohlo dojít k uznání pohledávky ze strany navrhovatele, když žádná taková pohledávka neexistovala, neboť navrhovatel dle svého tvrzení svůj závazek vůči účastníku 1) již dříve splnil a k prokázání těchto tvrzení předložil důkazy, z nichž soud prvního stupně vycházel. Určení ceny za převod podílu je ve smlouvě uveden natolik neurčitým způsobem, že není možné uzavřít, o jaké započtení pohledávky se jedná a jakou pohledávku převodce uznal, což činí smlouvu také absolutně neplatnou. Poukázal též na to, že nelze vyloučit ani antedatování smlouvy, což vyplývá z ověřovacích doložek datovaných v listopadu 2011, tudíž [Anonymizováno] již nebyl statutárním orgánem navrhovatele, v důsledku čehož nemohou být platné ani následné převody. Neshledal porušení či omezení práva na spravedlivý proces, když neprovedení důkazů bylo dostatečně odůvodněno, a proto navrhl potvrzení odvoláním napadeného usnesení jako věcně správného.

17. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

18. Podle čl. II bod 2 zákona č. 293/2013, jímž byl s účinností od 1. 1. 2014 novelizován občanský soudní řád, se pro řízení zahájená před nabytím účinnosti tohoto zákona použije občanský soudní řád ve znění účinném do 31. 12. 2013. Předmětné řízení bylo zahájeno dne 16. 8. 2012, tedy před 1. 1. 2014, proto se aplikuje občanský soudní řád ve znění účinném do 31. 12. 2013. S ohledem na přechodná ustanovení v § 3028 o.z. a § 775 z.o.k., se právní poměry vzniklé přede dnem 1. 1. 2014 řídí dosavadními právními předpisy tj. občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. (dále obč. zák.). a obchodním zákoníkem č. 513/1991 Sb. (dále obch. zák.).

19. Odvolacímu soud je známo z vlastní činnosti, že dne 15. 6. 2021 soud prvního stupně, konkrétně Krajský soud v Českých Budějovicích v řízení vedeném tímto soudem pod sp. zn. 13 Cm 614/2012, rozhodl (vyhlásil usnesení) ve znění: „Veškerá rozhodnutí společnosti [Anonymizováno], se sídlem [Anonymizováno], registrační číslo [Anonymizováno] jako jediného akcionáře obchodní společnosti [Anonymizováno], se sídlem [Anonymizováno] (ke dni 20. 2. 2012 se sídlem [Anonymizováno]), IČO [Anonymizováno] při výkonu působnosti valné hromady společnosti [Anonymizováno] dne 20. února 2012 jsou nicotná.“ (výrok I.), „Společnost účastníka [Anonymizováno] je povinna nahradit navrhovateli náklady řízení, jejichž výše bude vyčíslena v písemném vyhotovení rozhodnutí, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám [Anonymizováno], advokáta, se sídlem [Anonymizováno].“ (výrok II.). Dle rozhodnutí společnosti [Anonymizováno] coby jediného akcionáře obchodní společnosti [Anonymizováno], dne 20. 2. 2012 při výkonu působnosti valné hromady společnosti [Anonymizováno] dne 20. února 2012 došlo k odvolání členů představenstva ve složení [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], změně stanov a volbě člena představenstva společnosti - [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno] (zachyceného v notářském zápisu sp.zn. [Anonymizováno]). Byť se jedná zatím o nepravomocné rozhodnutí, otázka v něm řešená má zásadní dopad na řízení vedené v této věci Městským soudem v Praze pod sp.zn. 79 Cm 127/2012, a to jak po stránce procesní, tak i hmotněprávní, jak vyloženo níže.

20. Podle § 29 odst. 2 o. s. ř. „Opatrovníka ustanoví předseda senátu též právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat (§ 21), je-li tu nebezpečí z prodlení.“ Z citovaného ustanovení vyplývá, že zákonnými důvody pro ustanovení procesního opatrovníka dle § 29 odst. 2 o. s. ř. jsou tyto situace: 1) absence osoby oprávněné jednat za právnickou osobu či 2) spornost toho, kdo je oprávněn jednat za právnickou osobu.

21. V posuzované věci došel dne 16. 8. 2012 soudu prvního stupně návrh na zahájení řízení, v němž je coby „žalobce“ označena obchodní společnost [Anonymizováno], za níž podal návrh ve věci samé [Anonymizováno], advokát, jehož zmocnil k zastupování před soudem [Anonymizováno] coby člen představenstva obchodní společnosti [Anonymizováno] (plná moc je zažurnalizována na č.l. 17), následně tento za společnost udělil plnou moc [Anonymizováno], jenž aktuálně zastupuje obchodní společnost [Anonymizováno] v tomto řízení. V posuzovaném případě však nelze vyjít z toho, že nevyslovil-li soud neplatnost usnesení valné hromady společnosti (myšleno pravomocně), je zásadně nutné na toto usnesení hledět jako na platné, neboť v daném případě byla dovozena soudem prvního stupně „nicotnost“ předmětného rozhodnutí (byť zatím nepravomocně), nikoliv „jen“ neplatnost. To v posuzovaném případě zakládá spornost, zda [Anonymizováno] udělil předmětné plné moci za společnost coby navrhovatele v době, kdy byl ve funkci jediného člena představenstva coby statutárního orgánu navrhovatele či nikoliv pro případ, že nedošlo k jeho ustanovení do funkce v důsledku „nicotného“ rozhodnutí. Nebyl-li by jmenovaný v postavení statutárního orgánu navrhovatele, nebyl by ani oprávněn za společnost před soudem jednat, a tedy ani udělit předmětné plné moci. Tato skutečnost (spornost ohledně toho, zda je [Anonymizováno] statutárním orgánem navrhovatele) byla soudu prvního stupně dobře známa, ostatně sám ji v odůvodnění napadeného usnesení konstatuje. Proto soud prvního stupně pochybil, neustanovil-li navrhovateli za dané situace procesního opatrovníka dle § 29 odst. 2 o. s. ř., když bylo sporné, kdo je oprávněn za navrhovatele jednat. Toto pochybení zatížilo řízení vadou, jež je sama o sobě důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí.

22. Odvolací soud konstatuje další procesní pochybení soudu prvního stupně, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a jež jsou též samy o sobě důvodem pro zrušení odvoláním napadeného usnesení. S odvolatelem lze souhlasit, že se nemohl seznámit se znaleckým posudkem č. 2335/211/2017 znaleckého ústavu [právnická osoba]., aby na něj mohl adekvátně reagovat, neboť tento byl předložen zástupci účastníka 1) fyzicky až na soudním jednání konaném před soudem prvního stupně dne 2. 11. 2017. Tím byl účastník 1) zkrácen na svých procesních právech. Z obsahu spisu nevyplývá skutečnost, jež soud prvního stupně uvedl v odůvodnění, že znalecký posudek byl předložen s dostatečným časovým předstihem. S odvolatelem lze souhlasit konečně i v tom, že k prokázání, že předmětný pokladní doklad na 295 000 Kč účastník 1) nemohl podepsat dne 31. 1. 2005, neboť byl od 25. 1. - 8. 2. 2005 na organizovaném zájezdu s [právnická osoba]., k čemuž navrhl předložení pasu, který považoval za ztracený, soud prvního stupně však tento důkaz neprovedl, stejně jako další dva důkazy: výslech jednatelky uvedené cestovní kanceláře a účastnice předmětného zájezdu a též další účastnice zájezdu - průvodkyně (viz č.l. 157). Soud uvedené důkazy neprovedl a v případě dvou posledně uvedených ani nezdůvodnil, proč je nepřipustil, což odporuje řádnému a přezkoumatelnému odůvodnění soudního rozhodnutí.

23. Dle ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. (ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř.) musí odůvodnění rozhodnutí obsahovat stručně a jasně, které skutečnosti má soud prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; …. Soud dbá o to, aby odůvodnění usnesení bylo přesvědčivé. Uvedené ustanovení se uplatní i pro posuzovaný případ.

24. Rozhodnutí ohledně věci samé je částečně nepřezkoumatelné. Chybí ucelené právní hodnocení věci, tedy uvedení konkrétních ustanovení zákona (paragrafů a jejich odstavců) a konkrétních ustanovení společenské smlouvy, resp. zakladatelské listiny společnosti, na základě nichž návrhu vyhověl. To činí předmětné rozhodnutí v podstatě nepřezkoumatelné. Právní hodnocení o danosti naléhavého právního zájmu na požadovaném určení považuje odvolací soud za dostatečně odůvodněný a správný. Následně se soud prvního stupně zabýval smlouvou o převodu obchodního podílu uzavřenou dne 3. 1. 2005 (na základě níž byl převeden 100% obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba]. z [Anonymizováno] na společnost [Anonymizováno]) a posléze smlouvou o převodu obchodního podílu datovanou dnem 31. 8. 2011, jíž měl být převeden 100% obchodní podíl obchodní společnosti [Anonymizováno] ve společnosti [Anonymizováno] zpět na [Anonymizováno]. Ohledně smlouvy z 31. 8. 2011 přijal soud prvního stupně - pro danou věc stěžejní právní závěr, o absolutní neplatnosti této smlouvy. K tomu soud prvního stupně toliko uvedl, že „nebyl ve smyslu ust. § 115 obch. zák. dán souhlas valné hromady společností [Anonymizováno] (rozhodnutí společníka v působnosti valné hromady) k převodu 100 % obchodního podílu ve společnosti [Anonymizováno] na [Anonymizováno]“ (první pilíř rozhodnutí). Navíc tato obchodní transakce ani nebyla schválena představenstvem navrhovatele, jakožto převodce, jak vyžadují jeho stanovy (druhý pilíř rozhodnutí). Tento závěr však nepředchází žádné ucelené právní hodnocení věci s uvedením konkrétních ustanovení zákona (paragrafů a jejich odstavců) a konkrétních ustanovení stanov společnosti, z nichž dovodil tento právní závěr, na němž postavil celé své rozhodnutí. Není zřejmé, na základě jakých právních úvah a myšlenkových pochodů, tedy jak k němu soud prvního stupně dospěl. Soud prvního stupně sice odkázal na § 115 obch. zák., tento paragraf má však celkem 4 odstavce a ne všechny se týkají souhlasu valné hromady společnosti s převodem obchodního podílu. A už vůbec soud prvního stupně neuvedl žádné specifikované zákonné ustanovení či navíc i případné rozhodnutí Nejvyššího soudu nebo závěry prezentované v odborné právní - komentářové literatuře, z nichž by vyplývalo, že absence takového souhlasu, byl-li by nezbytný, by znamenala její absolutní neplatnost. Odvolací soud k tomu tedy může jen v obecné rovině uvést, že z ustanovení § 115 odst. 3 obch. zák vyplývají obligatorní zákonné náležitosti smlouvy o převodu obchodního podílu, z § 115 odst. 1, 2, a 4 obch.zák. naopak to, že nezbytný souhlas valné hromady s převodem obchodního podílu je předpokladem účinnosti této smlouvy, nikoli její platnosti. Ostatně ke shodnému závěru dospěla i odborná právní teorie v komentářové literatuře - viz komentář k § 115 obch. zák. in Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 11.vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, 1528 s „ Až do následného schválení valnou hromadou pak bude smlouva o převodu obchodního podílu - při splnění zákonných podmínek - platná, ale neúčinná.“ To znamená, že je třeba důsledně rozlišovat mezi platnou smlouvou o převodu obchodního podílu a účinnou smlouvou o převodu obchodního podílu. Platnost a účinnost smlouvy o převodu obchodního podílu tedy nejsou synonyma, jak se zřejmě domníval soud prvního stupně. V daném případě však měla společnost [právnická osoba]. jediného společníka - obchodní společnost [právnická osoba]. Má-li společnost jediného společníka, není žádného rozumného, resp. logického důvodu, aby tento společník - v postavení valné hromady - uděloval sám sobě souhlas s převodem obchodního podílu na jinou osobu. Z účelu právní úpravy totiž vyplývá ochrana zbývajících společníků před tím, aby se společníkem společnosti nestal „někdo nechtěný“. Má-li však společnost jediného společníka, pozbývá jakýkoliv smysl, aby si tento jediný společník uděloval sám sobě souhlas s převodem podílu, kterýžto podíl či jeho část přitom jen on sám také převádí. Ostatně ke shodným závěrům jako odvolací soud dospěl i Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 29. března 2011, sp.zn. 29 Cdo 282/2010, jenž výslovně uvedl, že: „Má-li společnost jediného společníka, není totiž logického důvodu, aby tento společník - v postavení valné hromady - rozhodoval o tom, že na něj bude převeden obchodní podíl (uděloval sám sobě souhlas s převodem obchodního podílu).“ 25. Jako další důvod pro svůj právní závěr o absolutní neplatnosti této smlouvy (tedy druhý pilíř) soud prvního stupně uvedl, že „Navíc tato obchodní transakce ani nebyla schválena představenstvem navrhovatele, jakožto převodce, jak vyžadují jeho stanovy.“ Ani v tomto případě soud prvního stupně neuvedl vůbec žádné konkrétní zákonné ustanovení či navíc i případné rozhodnutí Nejvyššího soudu nebo závěry prezentované v odborné právní - komentářové literatuře, z nichž by vyplývalo, že neschválení této „obchodní transakce“ představenstvem navrhovatele by mělo za následek absolutní neplatnost posuzované smlouvy.

26. Na straně 6 odvoláním napadeného rozhodnutí soud prvního stupně ke smlouvě z 31. 8. 2011 učinil následující skutková zjištění: „…převod obchodního podílu je převodem úplatným. Podle bodu 2 téhož článku je cena stanovena na částku 295.000 Kč.“ V této souvislosti je proto nepřezkoumatelný závěr soudu prvního stupně (třetí pilíř jeho rozhodnutí) o tom, že při nedostatečně určené ceně za převod obchodního podílu je předmětná smlouva absolutně neplatná. Není totiž zřejmé, co tím soud prvního stupně vlastně myslel. Cena totiž určena byla, a to přesnou finanční částkou, jež uvedl sám soud prvního stupně: 295 000 Kč. Pro tento důvod (absenci určitého stanovení ceny za obchodní podíl) tedy předmětná smlouva absolutně neplatná být nemohla. Nebylo-li soudu prvního stupně zřejmé, resp. nepovažoval-li za dostatečně srozumitelné, jak došlo k úhradě kupní ceny, resp. které konkrétní pohledávky měly být dle smlouvy předmětem zápočtu (což je ovšem jiná otázka), tak se měl předně pokusit o odstranění této neurčitosti za pomoci aplikace výkladových pravidel u obchodních závazkových právních vztahů (viz § 266 obch.zák.). Nezdařilo-li by se mu to, pak teprve mohl z toho vyvodit příslušné právní důsledky a závěry.

27. Poté soud již jen uvedl, že „doplňuje“, že „poté, co došel k závěru, že smlouva datovaná dne 31. 08. 2011 je absolutně neplatná, nemohou být ani následné převody obchodního podílu na další účastníky platné.“ Soud prvního stupně však zřejmě přehlédl, byť je samozřejmě otázka platnosti /neplatnosti/ neúčinnosti smlouvy z 31. 8. 2011 stěžejní, že předmětem řízení nebylo ke dni jeho rozhodnutí určení neplatnosti smlouvy z 31. 8. 2011, ale určení jediného společníka předmětné společnosti. Proto bylo nezbytné, aby soud prvního stupně učinil i právní závěr ohledně osoby jediného společníka předmětné společnosti (vlastníka 100% obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba].). Takový závěr však zcela absentuje, resp. je obsažen toliko ve výroku rozhodnutí, nikoliv v odůvodnění. Je i možné, že si soud prvního stupně neuvědomil, že původně se sice navrhovatel skutečně domáhal určení neplatnosti smlouvy z 31. 8. 2011, avšak sám soud prvního stupně na jednání konaném dne 31. 8. 2017 usnesením připustil změnu petitu návrhu, v důsledku níž se navrhovatel již nedomáhal určení neplatnosti předmětné smlouvy.

28. Kromě výše uvedeného je usnesení soudu prvního stupně i vnitřně rozporné, pročež z tohoto důvodu též nepřezkoumatelné. V následujícím odstavci totiž soud prvního stupně ještě „pro úplnost“ a s odkazem na „580 obč. zák. uvedl, že „pohledávky ze smlouvy z 3. 1. 2005 zanikly splněním ve stanovené lhůtě“. Avšak - ob jeden odstavec (tj. ve druhém odstavci shora na straně 13 rozhodnutí) „pro komplexnost“ uvedl, že „navrhovatel řádně vyzval účastníka 1) k zaplacení ceny za převod obchodního podílu, určil mu dodatečnou lhůtu a následně podáním ze dne 31. 5. 2012 od takové smlouvy odstoupil, když toto odstoupení obsahovalo i ověřený podpis statutárního zástupce a bylo účastníku 1/ doručeno, tedy veškeré kroky byly učiněny de lege.“ (podtržení doplněno odvolacím soudem). Metaforicky řečeno, soud prvního stupně seděl na dvou židlích. Byla-li zaplacena kupní cena ze smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 3. 1. 2005 v hotovosti (jak předtím uvedl a dovodil soud prvního stupně), závazek z tohoto titulu zanikl. Potom je ovšem vyloučeno, aby veškeré kroky navrhovatele (myšleno právní úkony k odstoupení od smlouvy z 31. 8. 2011 pro nezaplacení ceny za předmětný obchodní podíl) mohly být učiněny „de lege“, jak následně a výslovně uvedl soud prvního stupně.

29. Posuzoval-li tedy soud prvního stupně řádnost (zákonnost) odstoupení navrhovatele od smlouvy z 31. 8. 2011 pro nezaplacení ceny za předmětný obchodní podíl, pak není zřejmé, proč dospěl k závěru (hned v následujícím odstavci odůvodnění), že „není žádného důvodu vyčkávat skončení řízení u Krajského soudu v Českých Budějovicích vedeného pod spisovou značkou 13 Cm 614/2012.“ Výše uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 13 Cm 614/2012, jímž tento vyslovil „nicotnost“ rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady společnosti [právnická osoba]. ze dne 20. února 2012, by mělo při posledně nastíněné úvaze soudu prvního stupně v tomto řízení významné (výše avizované) hmotněprávní důsledky. Bylo by tedy v souladu se zásadou hospodárnosti řízení toto řízení přerušit, což soud prvního stupně neučinil. Právní úkony za společnost [právnická osoba]. (myšleno kroky k odstoupení od smlouvy z 31. 8. 2011) byly dle soudu prvního stupně činěny totiž za společnost [právnická osoba]. [Anonymizováno]. Bylo-li by tedy v řízení vedeném Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp.zn. 13 Cm 614/2012 pravomocně rozhodnuto, že rozhodnutí jediného akcionáře obchodní společnosti [právnická osoba]., při výkonu působnosti valné hromady společnosti [právnická osoba]. dne 20. února 2012 bylo „nicotné“, pročež [Anonymizováno] své postavení statutárního orgánu navrhovatele odvozuje právě a jen z tohoto rozhodnutí, mělo by to pro posouzení úkonů, které činil [Anonymizováno] za společnost [Anonymizováno] (k odstoupení od smlouvy z 31. 8. 2011), fatální dopad. Rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné i z důvodu jeho - výše popsané, vnitřní rozpornosti.

30. Z vyložených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a), b) a odst. 2 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 221 písm. a/ o. s. ř.).

Poučení