9 Cmo 193/2024 - 354

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Dušana Hrabánka a soudců JUDr. Evy Šnajdaufové a JUDr. Františka Švantnera ve věci navrhovatele: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupen advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] zastoupen advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o nicotnost rozhodnutí jediného akcionáře ze dne 16. 7. 2014, o odvolání účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2024, č. j. 80 Cm 50/2018-156 takto:

Výrok

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2024, č. j. 80 Cm 50/2018-156, se mění tak, že se zamítá návrh, aby soud určil, že nicotná jsou veškerá rozhodnutí společnosti [Anonymizováno], se sídlem [Anonymizováno], jako jediného akcionáře společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa], učiněná při výkonu působnosti valné hromady [právnická osoba]. dne 16. 7. 2014.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit účastníkovi na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 40 744,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám [Jméno advokáta C], advokáta.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 2. 11. 2017 a na jeho výzvu doplněným 2. 1. 2018 se navrhovatel vůči [právnická osoba]., sídlem [adresa], (dále jen „společnost“), domáhal, aby soud rozhodl, že nicotná jsou veškerá rozhodnutí společnosti Fiores Limited (dále jen „domnělý jediný akcionář“) jako jediného akcionáře společnosti, která učinil při výkonu působnosti valné hromady společnosti dne 16. 7. 2014.

2. Navrhovatel v návrhu uvedl, že domnělý jediný akcionář společnosti ve skutečnosti jejím jediným akcionářem nebyl. Původně totiž byl vlastníkem 54 ks akcií společnosti (98% podíl - dále jen „sporné akcie“) navrhovatel. Smlouvou o zajišťovacím převodu práva ze dne 7. 12. 2010 tyto akcie převedl na [právnická osoba]. k zajištění dluhu. Uvedená smlouva však byla již soudy v jiných řízeních shledána neplatnou, pročež na [právnická osoba]. nepřešlo ani vlastnické právo k sporným akcií. Vrchní soud v Praze již v usnesení ze dne 25. 5. 2017, č. j. 7 Cmo 191/2016-759, konstatoval, že jediným akcionářem společnosti nebyla ani společnost [Anonymizováno]. se sídlem v Panamě, neboť její zástupce [tituly před jménem] si musel být vědom, že [Anonymizováno] se nemohla stát nabyvatelem předmětných akcií. Podle navrhovatel se potom totéž týká i dalších údajných nabyvatelů sporných akcií, tj. právnické osoby [Anonymizováno] se sídlem v [Anonymizováno] a domnělého jediného akcionáře. Sporné rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady učinil jménem domnělého jediného akcionáře advokát [Jméno advokáta C], který z jiných soudních sporů, v nichž zastupoval společnost, musel vědět, že domnělý jediný akcionář nabyl akcie, které ve skutečnosti patří navrhovateli. Navrhovatel je přesvědčen, že je stále vlastníkem sporných akcií. Právní jednání, na jejichž základě měli tyto akcie nabýt [právnická osoba]. a jejich právní nástupci, jsou absolutně neplatná, a proto se na sporné rozhodnutí domnělého jediného akcionáře hledí, jako by nebylo přijato.

3. Výrokem II. usnesení ze dne 19. 5. 2022, č. j. 80 Cm 50/2018-44, soud prvního stupně rozhodl, že v řízení bude namísto společnosti pokračováno s účastníkem jako jeho právním nástupcem. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. 10. 2022, č. j. 19 Cmo 25/2022-56, uvedené usnesení potvrdil s tím, že účastník jako právní nástupce společnosti, která zanikla fúzí sloučením dne 3. 12. 2018, vstoupil do práv a povinností, o něž v řízení jde.

4. Soud prvního stupně napadeným usnesením návrhu vyhověl a „vyslovil nicotnost“ sporných rozhodnutí domnělého jediného akcionáře v působnosti valné hromady společnosti (výrok I.) a navrhovateli přiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.).

5. Soud prvního stupně vyšel ze shodných tvrzení účastníků, podle kterých společnost zanikla dne 3. 12. 2018 výmazem z obchodního rejstříku v rámci fúze sloučením s účastníkem. Ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva ze dne 17. 12. 2010, ve znění dodatku ze dne 28. 1. 2011, a z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2017, č. j. 7 Cmo 191/2016-759, zjistil, že navrhovatel byl vlastníkem 54 ks akcií společnosti na majitele, které na základě uvedené smlouvy předal společnosti [právnická osoba]. k zajištění úvěru ve výši 23 000 000 Kč, který [právnická osoba]. poskytla společnosti [právnická osoba]. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že nesplní-li dlužník své smluvní povinnosti, k přechodu vlastnického práva ke sporným akciím zpět na navrhovatele nedojde a ze zajišťovacího převodu se stane převod trvalý, neomezený a bezpodmínečný. Tuto smlouvy vyhodnotil Vrchní soud v Praze v označeném usnesení jako neplatnou a dovodil, že [tituly před jménem], který jednal za společnosti [Anonymizováno]., která od [právnická osoba]. nabyla sporné akcie, musel znát obsah smlouvy o zajišťovacím převodu práva a jako advokát si musel být vědom její neplatnosti. [Anonymizováno]. se tedy nestala jediným akcionářem společnosti a její rozhodnutí v působnosti valné hromady z 1. 9. 2011 jsou nicotná. Z výpisu z obchodního rejstříku potom soud prvního stupně zjistil, že od [Anonymizováno]. nabyla sporné akcie lichtenštejnská právnická osoba Zomar Anstalt, od ní domnělý jediný akcionář, od něj další společnost [Anonymizováno]. Domnělý jediný akcionář byl jako jediný akcionář zapsán v obchodním rejstříku od 14. 8. 2014 do 13. 12. 2016. Sporná rozhodnutí jediného akcionáře činil jménem domnělého jediného akcionáře advokát [Jméno advokáta C].

6. Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem navrhovatele se podává již z podstaty věci, neboť navrhovatel se považuje za 98% akcionáře společnosti, potažmo jejího právního nástupce, když mu byly sporné akcie protiprávně odňaty. Považoval za prokázané, že akcionářem společnosti se platně nestala ani [právnická osoba]., ani následně další společnosti, kterým byly akcie postupně předány, včetně domnělého jediného akcionáře, a to ani na základě vydržení. Smlouva o zajišťovacím převodu práva byla totiž absolutně neplatná, neboť jejím prostřednictvím byl obejit zákaz propadné zástavy. Věděl-li pak zástupce [Anonymizováno]A. při nabývání těchto akcií o uvedené neplatnosti, nemohla [Anonymizováno]A. sporné akcie nabýt od neoprávněného v dobré víře. Stejně na tom podle soudu prvního stupně byli i zástupci [Anonymizováno] [adresa] a domnělého jediného akcionáře [tituly před jménem]. [tituly před jménem] totiž zastupoval společnost v řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1952/2011, v němž byla řešena neplatnost rozhodnutí jediného akcionáře společnosti v působnosti valné hromady. Domnělý jediný akcionář nemohl sporné akcie ani vydržet, neboť je jednak nedržel po vydržecí dobu, jednak nebyl se zřetelem k okolnostem v dobré víře. V době rozhodování domnělého jediného akcionáře byli podle soudu prvního stupně akcionáři společnosti navrhovatel a [právnická osoba], pročež sporná rozhodnutí nejsou rozhodnutím jediného akcionáře společnosti.

7. Proti tomuto usnesení podal účastník odvolání. Namítal především, že navrhovatel nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Navrhovatel podle něj nebyl v době učinění sporných rozhodnutí akcionářem společnosti, od jejich přijetí uplynulo už 10 let a společnost již neexistuje, jelikož zanikla fúzí. Účastník trvá na tom, že [právnická osoba]. nabyla sporné akcie po právu, neboť jí je navrhovatel dobrovolně předal a vlastnictví listinných akcií na majitele přecházelo jejich pouhým předáním. Závěr o neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva sám o sobě neznamená, že akcie nemohly platně nabýt další osoby. Vlastníkem listinného cenného papíru na doručitele se podle právní úpravy účinné před 1. 1. 2014 stal ten, komu byl takový cenný papír předán, ledaže by věděl nebo musel vědět, že převodce nemá právo cenný papír převést. V pochybnostech se dobrá víra předpokládala. Soud prvního stupně se přitom nijak nezabýval otázkou, jak domnělý jediný akcionář sporné akcie nabyl, ačkoli v té době se již jednalo o akcie na jméno a k jejich převodu byl zapotřebí rubopis. Přitom soudem prvního stupně citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 191/2016-759 se podrobně zabýval otázkou, zda [Anonymizováno]. nabyla sporné akcie v dobré víře. Naproti tomu soud prvního stupně se nezabýval tím, kdo při nabytí sporných akcií jednal jménem domnělého jediného akcionáře, jak a od koho k tomuto nabytí došlo a zda se zástupce domnělého jediného akcionáře mohl dozvědět o neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Ze skutečnosti, že advokát [tituly před jménem] zastupoval domnělého jediného akcionáře při sporných rozhodnutích, nic takového neplyne, přičemž navíc účastníka (tj. [Jméno advokáta B].) začal [tituly před jménem] ve věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1952/2011 zastupovat až v následujícím roce 2015. Důvod, proč by samotná smlouva o zajišťovacím převodu práva měla být neplatná, se z napadeného usnesení také nepodává. Zápis jediného akcionáře v obchodním rejstříku má deklaratorní charakter, pročež z něj neplyne, že by posloupnost jednotlivých nabyvatelů sporných akcií měla být právě taková, jakou dovodil soud prvního stupně. Účastník nesouhlasil ani se závěrem soudu prvního stupně, že Zomar Anstalt věděl o existenci řízení sp. zn. 13 Cm 1952/2011, nebyl-li jeho účastníkem. Soud prvního stupně tedy neměl skutkové podklady pro závěr, že domnělý jediný akcionář nebyl při nabytí sporných akcií v dobré víře, a že tedy v době učinění sporných rozhodnutí nebyl jediným akcionářem společnosti. Účastník navrhl, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že návrh zamítne.

8. Navrhovatel trval na svých tvrzeních, že nikdy nepřestal být akcionářem společnosti, a stejně tak jím nepřestal být ani [právnická osoba], který vlastní zbývající akcii. [právnická osoba]. ani jeho právní nástupci, včetně domnělého jediného akcionáře a konče účastníkem, nikdy nebyli akcionáři společnosti. Zdánlivým právním jednáním byla tedy i plná moc, kterou nicotně jmenovaný statutární ředitel společnosti [Anonymizováno] udělil [Jméno advokáta C], ačkoli posledně jmenovaný věděl o pravomocném usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 191/2016-759. Zdánlivými jsou tedy i právní jednání, učiněná [Anonymizováno] v zastoupení společnosti, včetně notářského zápisu o fúzi společnosti s účastníkem. Podle navrhovatele tedy k fúzi společnosti s účastníkem nikdy nedošlo, bez ohledu na její zápis v obchodním rejstříku, a společnost tedy „de iure“ nadále existuje. Účastníkem řízení v projednávané věci tudíž má být i nadále společnost, nikoli [Jméno advokáta B]. Odvolací soud by tedy měl podané odvolání odmítnout jako podané neoprávněnou osobou, případně řízení zastavit pro nedostatek podmínek řízení.

9. Navrhovatel v dalších vyjádřeních uváděl, že naléhavý právní zájem má už proto, že tvrdí, že je akcionářem společnosti. Argumentoval usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3068/2013, podle kterého vady procesu přeměny nemohou být po jejím zápisu do obchodního rejstříku důvodem zrušení takového zápisu; jinak je tomu v případě, kdy by se např. valná hromada vůbec nekonala a zápis o jejím konání byl zfalšován. Situace, která nastala v projednávané věci, je podle navrhovatel obdobná situaci, která nastala v uvedené věci Nejvyššího soudu.

10. V reakci na výzvu odvolacího soudu, aby navrhovatel doplnil svá tvrzení a důkazní návrhy k otázce naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, navrhovatel zopakoval svou argumentaci, na základě níž má za to, že společnost nezanikla. Připustil, že se domohl částečné náhrady škody, avšak nikoli za protiprávní ztrátu sporných akcií, nýbrž za ztrátu možnosti s nimi nakládat, a to ve výši 54 000 000 Kč. Celková škoda však podle navrhovatelem opatřeného znaleckého posudku činí 258 597 000 Kč. Zbytku škody se navrhovatel také proti [právnická osoba]. domáhal, avšak návrh byl zamítnut; řízení je v současné době ve stadiu dovolacího řízení u Nejvyššího soudu. Naléhavý právní zájem navrhovatele vyplývá již z postavení navrhovatele jako osoby oprávněné domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, resp. rozhodnutí jediného akcionáře v její působnosti. Navrhovatel je stále vlastníkem sporných akcií, neboť na fúzi společnosti s účastníkem je třeba hledět, jako by se nestala. Zamítnutím žaloby pro nedostatek naléhavého právního zájmu by soud zmařil dvacetileté úsilí navrhovatele domoci se spravedlnosti a poskytl právní ochranu těm, kdo ze společnosti za bezmocného přihlížení jejích skutečných akcionářů vyvedli majetek v hodnotě přesahující 250 mil. Kč. Navrhovatel odkázal rovněž na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 6. 2021, č. j. 7 Cmo 301/2018-351, a ze dne 25. 5. 2023, č. j. 6 Cmo 74/2022-397. Spornými rozhodnutími jediného akcionáře byl podle navrhovatele také do funkce předsedy správní rady společnosti jmenován [adresa]. Naléhavý právní zájem navrhovatele přitom spočívá také v tom, aby posledně jmenovaný nahradil škodu, která společnosti a potažmo jejím akcionářům vznikla tím, že [adresa] připustil nezákonnou exekuci, jíž byl ze společnosti vyveden majetek v hodnotě 46 685 430 Kč. Stejně tak je naléhavý právní zájem navrhovatele dán i tím, že na základě určení nicotnosti sporných rozhodnutí jediného akcionáře a nicotnosti rozhodnutí ostatních domnělých nabyvatelů sporných akcií se bude moci domáhat určení zdánlivosti fúze společnosti s účastníkem a znovu se ujmout výkonu akcionářských práv ve společnosti. Bez určení nicotnosti těchto rozhodnutí se nedomůže ani náhrady způsobené škody. Navrhovatel upozornil také na ustálenou judikaturu, podle které osoba, která po přijetí usnesení valné hromady ztratila bez právního nástupce postavení společníka, avšak napadené usnesení valné hromady má stále dopad do jejích práv a povinností ve vztahu ke společnosti, neztrácí aktivní legitimaci v řízení. Sporné usnesení valné hromady podle navrhovatele nepochybně zasáhlo do jeho právního postavení. Naléhavý právní zájem navrhovatele na požadovaném určení je stejně nepromlčitelný jako je jeho vlastnické právo ke sporným akciím. Navrhovatel vedle toho nemá k dispozici jiný právní prostředek, jehož prostřednictvím by mohl hájit své zájmy. Sporná rozhodnutí pro něj představují právní nejistotu. Navrhovatel navrhl, aby odvolací soud, pokud odvolání neodmítne nebo řízení nezastaví, napadené usnesení potvrdil.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas. Dále se zabýval navrhovatelovou námitkou, že odvolání nebylo podáno oprávněnou osobou, protože na fúzi společnosti a navrhovatele má být nahlíženo jako na zdánlivou a účastníkem řízení má být i nadále společnost. Odvolací soud tento názor nesdílí.

12. Podle ustálené judikatury (srov. zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4727/2016 a ze dne 3. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3451/2020), řízení o určení, že rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady je nicotné (hledí se na ně, jako by nebylo přijato), je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Účastníkem takového řízení je vedle navrhovatele společnost, o jejíž rozhodnutí jde. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2667/2019, vydaného v jiné věci stejných účastníků, „povaha řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (rozhodnutí jediného akcionáře přijatého v působnosti valné hromady) společnosti zaniklé s právním nástupcem nevylučuje (ve smyslu § 107 odst. 5 o. s. ř.), aby soud v řízení pokračoval s právními nástupci zaniklé společnosti. Opačný závěr by totiž v konečném důsledku znamenal, že osoby dotčené nezákonným rozhodnutím valné hromady (jediného akcionáře) společnosti by zánikem společnosti navždy ztratily možnost dovolat se před soudem této neplatnosti, a s tím především právních (včetně majetkových) důsledků z ní plynoucích, jakkoliv by tyto důsledky jinak bylo možné vztáhnout na nástupnické společnosti. Pro společnosti, které protiprávními rozhodnutími své valné hromady poškodily akcionáře či třetí osoby (např. členy svých orgánů), by nebylo nic snazšího, než se takovým důsledkům vyhýbat rozhodnutím o svém zániku bez likvidace, a tím od těchto důsledků izolovat dokonce své univerzální sukcesory.“. Jinak řečeno, zanikla-li společnost skutečně fúzí a účastník je jejím právním nástupcem (nástupnickou společností při fúzi), je účastník správně účastníkem tohoto řízení.

13. Podle § 23 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), člověk má právní osobnost od narození až do smrti.

14. Podle § 118 o. z. právnická osoba má právní osobnost od svého vzniku do svého zániku.

15. Podle § 185 o. z. právnická osoba zapsaná do veřejného rejstříku zaniká dnem výmazu z veřejného rejstříku.

16. Podle § 175 odst. 2 o. z., stane-li se přeměna právnické osoby účinnou, nelze rozhodnout, že nenastala, ani vyslovit neplatnost právního jednání, které k přeměně vedlo, a nelze zrušit zápis přeměny do veřejného rejstříku. Podle § 177 odst. 1 věty první o. z. účinnost přeměny právnické osoby zapisované do veřejného rejstříku nastává dnem zápisu do veřejného rejstříku.

17. Podle § 57 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění ke dni zápis fúze společnosti a účastníka do obchodního rejstříku (dále jen „zákon o přeměnách“) po zápisu přeměny do obchodního rejstříku nelze ani (a) vyslovit neplatnost rozhodnutí o schválení přeměny; tím není dotčeno právo společníků nebo členů na dorovnání a na náhradu škody, popřípadě na přiměřené zadostiučinění, nebo (b) změnit ani zrušit projekt přeměny (odstavec 1). Probíhá-li v době zápisu přeměny do obchodního rejstříku soudní řízení o návrhu na určení neplatnosti projektu přeměny nebo o návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí o schválení přeměny, může navrhovatel ve lhůtě určené soudem, která nesmí být kratší než 30 dnů, i bez souhlasu soudu změnit návrh na zahájení řízení tak, že se bude domáhat určení, zda projekt přeměny nebo rozhodnutí o schválení přeměny jsou v rozporu s právními předpisy, společenskou nebo zakladatelskou smlouvou, zakladatelskou listinou nebo se stanovami. Je-li navrhovatelů více, jedná v řízení o takové změně návrhu na zahájení řízení každý z nich sám za sebe. Nelze-li v řízení pokračovat jen proto, že nedošlo v určené lhůtě ke změně návrhu na zahájení řízení, soud řízení o návrhu na určení neplatnosti projektu přeměny nebo o návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí o schválení přeměny zastaví; je-li navrhovatelů více, zastaví soud řízení jen ve vztahu k těm z nich, kteří návrh na zahájení řízení nezměnili (odstavec 2). Určí-li soud, že projekt přeměny nebo rozhodnutí o schválení přeměny jsou v rozporu s jinými právními předpisy, společenskou nebo zakladatelskou smlouvou, zakladatelskou listinou nebo se stanovami, nebo že jsou neplatné, mají osoby, (a) kterým v důsledku takového porušení nebo neplatnosti vznikla škoda, právo na její náhradu a (b) do jejichž práv bylo takovým porušením zasaženo, právo na přiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích (odstavec 3). Osoby uvedené v odstavci 3 mají tam uvedené právo (a) vůči všem osobám zúčastněným na přeměně nebo jejich právním nástupcům, má-li takové porušení, důvod neplatnosti projektu přeměny nebo neplatnosti rozhodnutí o přeměně základ v projektu přeměny, nebo (b) vůči osobě zúčastněné na přeměně, jejíž orgán o přeměně rozhodl, nebo jejímu právnímu nástupci, nemá-li toto porušení nebo důvod neplatnosti rozhodnutí o přeměně základ v projektu přeměny (odstavec 4). Právo na přiměřené zadostiučinění musí být uplatněno u soudu nejpozději ve lhůtě 3 měsíců ode dne, kdy rozhodnutí soudu podle odstavce 3 nabylo právní moci (odstavec 5).

18. Odvolací soud si je plně vědom navrhovatelem citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3068/2013, podle kterého: „při zápisu přeměn (§ 1 odst. 2 zákona o přeměnách) obchodních společností či družstev do obchodního rejstříku se bezvýjimečně uplatní princip nezvratitelnosti zápisu. Skutečnost, zda k zápisu přeměny do obchodního rejstříku došlo na základě pravomocného rozhodnutí rejstříkového soudu, či (třeba i chybou soudu) na základě rozhodnutí, které dosud právní moci nenabylo, tak pro nastoupení právních účinků přeměny předvídaných v ustanoveních § 57 a § 59 odst. 1 zákona o přeměnách není významná. Základním zákonným předpokladem pro uplatnění účinků přeměny tedy je, že přeměna byla zapsána do obchodního rejstříku. Uvedený závěr se podává jak z doslovného znění zákona o přeměnách, tak z důvodové zprávy k tomuto zákonu (II. Zvláštní část, k § 52 až 58), podle níž „celá konstrukce přeměn je (…) vybudována na pravidle, že po zápisu přeměny do obchodního rejstříku je tento proces bez ohledu na míru porušení zákona, ke kterému popř. při tom došlo, právně absolutně nezvratitelný. (…) Tím pochopitelně není dotčeno právo na náhradu škody a na dorovnání u poškozených společníků.“ O nevratných účincích zápisu přeměny do obchodního rejstříku se zmiňuje i důvodová zpráva k novele zákona o přeměnách provedené zákonem č. 355/2011 Sb. ve zvláštní části, k bodu 83. Princip nezvratitelnosti zápisu přeměny do obchodního rejstříku je prosazován z důvodu ochrany třetích osob, právní jistoty a často i faktické nemožnosti navrácení poměrů dotčených společností či družstev do stavu před zápisem přeměny do obchodního rejstříku; Z uvedených zásad vychází v obecné rovině i judikatura Nejvyššího soudu (srov. důvody dovolatelkami přiléhavě citovaných usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 565/2006 a sp. zn. 29 Odo 1271/2006, či usnesení ze dne 23. května 2007, sp. zn. 29 Odo 1128/2005, uveřejněné pod číslem 19/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že byla-li do obchodního rejstříku zapsána fúze sloučením, nastaly její účinky bez ohledu na to, zda rozhodnutí rejstříkového soudu, na jehož základě byla fúze zapsána, nabylo právní moci či nikoli. Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani postup rejstříkového soudu, který již provedený zápis fúze sloučením posléze z vlastní iniciativy z obchodního rejstříku odstranil. Nejvyšší soud však na tomto místě zdůrazňuje, že zákon nepředpokládá, že by fúze sloučením mohla proběhnout, aniž by všechny zúčastněné obchodní společnosti či družstva výslovně projevily svou vůli na ní participovat, či dokonce že by fúze sloučením mohla být prosazena proti vůli některé ze zúčastněných obchodních společností či družstev (viz § 61 zákona o přeměnách). To, zda všechny zúčastněné obchodní společnosti či družstva skutečně vyjádřily zákonem předvídaným způsobem vůli podrobit se procesu fúze sloučením, je rejstříkový soud povinen (v režimu § 200da odst. 1 o. s. ř.) vždy přezkoumat. Jakkoliv totiž případné vady v procesu přeměny (včetně porušení právních předpisů či stanov, jež by mohly vést k vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, jímž byla přeměna schválena) již po zápisu přeměny do obchodního rejstříku nemohou být důvodem pro zrušení tohoto zápisu či vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (§ 57 odst. 1 zákona o přeměnách), jinak je tomu v případě, kdy se např. valná hromada vůbec nekonala a zápis o jejím konání byl zfalšován.“ 19. Posledně citované úvahy, jimiž v citovaném usnesení Nejvyšší soud v podstatě zpochybnil své předchozí závěry uvedené v témže rozhodnutí, podle nichž je přeměna zapsaná do obchodního rejstříku absolutně nezvratitelná, považuje odvolací soud jednak za překonané pozdější judikaturou, jednak za rozporné se zásadami, na nichž stojí jak právní úprava veřejných rejstříků, tak civilní právo po 1. 1. 2014.

20. V usnesení ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2109/2023, již Nejvyšší soud cituje pouze závěry o bezvýjimečnosti principu nezvratitelnosti zápisu přeměny do obchodního rejstříku, přestože i v uvedené věci bylo argumentováno nezákonností notářského zápisu, na jehož základě byla přeměna zapsána.

21. Vedle toho ze shora citovaných § 185 a § 118 o. z. plyne, že výmazem z veřejného rejstříku právnická osoba zaniká a ztrácí právní osobnost. Výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku má tedy pro její právní osobnost stejné účinky, jako smrt pro člověka. Navrhovatel v podstatě argumentuje ve prospěch představy, že by právnická osoba vymazaná protiprávně z veřejného rejstříku měla být považována za existující, nezaniklou, s právní osobností. Takový závěr je ekvivalentní závěru, že protiprávně usmrcený člověk by měl být považován za živého. Velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu jej vyvrátil v rozsudku ze dne 21. 6. 2023, sp. zn. 15 Tz 9/2023, uveřejněném pod R 31/2023 trestní části Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Rt 31/2023“) takto: „právnická osoba spolu se svojí právní osobností zaniká tímto vymazáním, a to i když k němu dojde v rozporu s ustanovením § 32 odst. 2 t. o. p. o. Jeho zákonnou dikci, tedy že právnická osoba, proti které bylo zahájeno trestní stíhání, nemůže být do doby jeho pravomocného skončení zrušena a nemůže dojít k její přeměně, ani k jejímu zániku, nelze vykládat tak, že by trestně stíhaná právnická osoba, která byla v rozporu s ustanovením § 32 t. o. p. o. vymazaná z veřejného rejstříku, ve skutečnosti nikdy (bez dalšího) nezanikla. Lze pouze hovořit o jejím výmazu v rozporu se zákonem, a tedy vzniku zájmu hodného právní ochrany (spolu s případným zájmem na řádném průběhu trestního stíhání), který může být důvodem pro obnovení její právní identity zrušením jejího výmazu podle § 209 odst. 1 o. z. Opačný závěr by vedl k absurdním důsledkům. Právnická osoba by totiž byla na straně jedné vymazaná, ovšem na straně druhé v důsledku citovaného ustanovení § 32 odst. 2 t. o. p. o. by stále existovala. Tento stav by znamenal neudržitelné konsekvence pro jiné typy právních vztahů, např. vztahů závazkových, do kterých by pak s vymazanou právnickou osobou bylo na jednu stranu možné vstupovat a případně dále páchat třeba i majetkovou trestnou činnost, anebo činit úkony směřující k výkonu uloženého trestu (např. uveřejnění rozsudku), které by však na druhou stranu případní spolukontrahenti mohli odmítat (s ohledem na její výmaz z obchodního rejstříku). Docházelo by tak současně k narušení důvěry v princip materiální publicity veřejného rejstříku, v této věci obchodního rejstříku, podle nějž skutečnosti zapsané v obchodním rejstříku jsou účinné vůči každému ode dne, ke kterému byl zápis proveden; ode dne provedení zápisu se nikdo nemůže dovolávat toho, že mu zapsané skutečnosti nebyly známy. Zároveň platí obráceně, že dokud skutečnosti zapsané v obchodním rejstříku nejsou vymazány nebo změněny, jsou účinné vůči každému a nikdo se nemůže dovolávat vůči jednajícímu, že zápis v obchodním rejstříku již neodpovídá skutečnosti, ledaže by jednající nejednal v důvěře v zápis v obchodním rejstříku, protože mu rozpor se skutečností byl znám. Z uvedeného vyplývá, že výše odmítnutý výklad § 32 odst. 2 t. o. p. o. by významně narušil veřejný pořádek a právní jistotu ve společnosti, neboť by vládly pochybnosti ohledně toho, zda je obviněná právnická osoba nadána právní osobností či nikoliv. Má to ovšem i velmi praktické konsekvence, neboť by v případě uznání existence právnické osoby v rozporu se stavem v obchodním rejstříku vůbec nebylo zřejmé, jaká je struktura právnické osoby, kdo je oprávněn za ni jednat, s kým tedy má být vstupováno do právních jednání, po kom má být vyžadována součinnost, zda má platit stav platný ke dni zániku právnické osoby, do kdy tomu tak má být, jak má být případně dosaženo změny atd.“ 22. S posledně uvedenými závěry se odvolací soud zcela ztotožňuje, přičemž zároveň plně dopadají na projednávanou věc. Společnost byla vymazána z obchodního rejstříku dne 3. 12. 2018 a tím zanikla. Občanský zákoník sice umožňuje obnovit zaniklou právnickou osobu, ovšem transparentním postupem podle § 209 o. z., kdy se její obnovení zapisuje do veřejného rejstříku. V žádném případě však nelze připustit, aby za existentní (nezaniklou) byla považována právnická osoba z veřejného rejstříku vymazaná, byť by k výmazu došlo na základě právního jednání, na něž se hledí, jako by se nestalo. Podobně ostatně nelze na právnickou osobu zapsanou do veřejného rejstříku hledět jako na neexistující, byť by byla zapsána na základě neexistujícího zakladatelského právního jednání (§ 128 o. z.). Problémy, které by připuštění existence takových „zombie společností“ představovalo, trefně popisuje posledně citovaný rozsudek. Pravidlo, podle kterého výmazem z veřejného rejstříku právnická osoba bez výjimek zaniká, představuje základní princip soukromého práva, na němž stojí veřejný pořádek.

23. Odvolací soud proto uzavřel, že společnost výmazem z obchodního rejstříku pozbyla se svou právní osobností i způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.), a namísto ní soud prvního stupně správně nadále jednal s účastníkem jako jejím právním nástupcem. Odvolání je proto podané osobou oprávněnou, a je také důvodné.

24. Odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování a zjistil následující: Podle notářského zápisu N 936/2014, NZ 905/2014 notářky [tituly před jménem] se dne 16. 7. 2024 se dostavil k notářce [Jméno advokáta C] a vykázal se plnou mocí domnělého jediného akcionáře. Prohlásil a výpisem z obchodního rejstříku doložil, že domnělý jediný akcionář je jediným akcionářem společnosti. Následně rozhodl o tom, že společnost se podřídila zákonu o obchodních korporacích, změnil stanovy tak, že společnost bude mít napříště monistickou strukturu orgánů, z funkce člena představenstva společnosti odvolal [adresa] a do funkce člena (předsedy) správní rady jmenoval opět [adresa]. Podle notářského zápisu [Anonymizováno] notářky [tituly před jménem] ze dne 24. 10. 2018 vyhotovili účastník a společnost, oba zastoupení [Jméno advokáta C] na základě plné moci, projekt fúze sloučením, podle kterého měla společnost zaniknout a celé její jmění mělo přejít na účastníka. Účastník měl vstoupit do právního postavení společnosti. Protože účastník byl jediným akcionářem společnosti, nemělo podle § 134 zákona o přeměnách dojít k výměně akcií, pročež projekt neobsahoval údaje o výměnném poměru akcií. Fúze neměla mít žádný vliv na akcie účastníka (jejich počet ani jmenovitá hodnota se neměnily). Fúze byla do obchodního rejstříku zapsána 3. 12. 2018, téhož dne byla společnost z obchodního rejstříku vymazána.

25. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2023, č. j. 23 Cm 48/2014-1019, byla [právnická osoba]. uznána povinnou zaplatit navrhovateli částku 54 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 7,05 % ročně od 23. 5. 2013 do zaplacení jako náhradu škody, která navrhovateli vznikla tím, že [právnická osoba]. předala sporné akcie třetí osobě (společnosti MILROY S. A.), přestože sporné akcie držela neoprávněně a nebyla oprávněna je předat třetí osobě, nýbrž měla je vrátit žalobci. K odvolání účastníka Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 3. 2024, č. j. 2 Cmo 151/2023-1073, předeslaný rozsudek potvrdil. Rozsudkem ze dne 7. 3. 2024, č. j. 49 Cm 114/2021-92, zamítl Městský soud v Praze žalobu navrhovatele proti [právnická osoba].o zaplacení dalších 204 597 000 Kč s příslušenstvím jako další části škody, kterou měla [právnická osoba]. způsobit navrhovateli předáním sporných akcií společnosti [Anonymizováno]. Žaloba byla zamítnuta pro promlčení nároku. Posledně uvedený rozsudek potvrdil Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 3. 2024, č. j. 5 Cmo 121/2023-204. Navrhovatel proti němu podal dovolání.

26. Obsah shora uvedených důkazů nebyl mezi účastníky sporný. Odvolací soud z něj proto vycházel, stejně tak jako vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně.

27. Podle § 45 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“), v jakých případech se hledí na rozhodnutí orgánu obchodní korporace, jako by nebylo přijato, se posoudí podle ustanovení občanského zákoníku upravujícího spolky; to neplatí pro rozhodnutí, které se příčí dobrým mravům. Podle § 245 o. z. na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu, které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, se hledí, jako by nebylo přijato. To platí i v případě, že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout.

28. Podle (navrhovatelem částečně citovaného) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2805/2021, „následek vady usnesení valné hromady spočívající v tom, že se na dotčené usnesení hledí, jako by nebylo přijato, nastupuje ipso iure - tedy prostým působením zákona. Směřuje-li návrh na zahájení řízení k vydání rozhodnutí o tom, že se na usnesení valné hromady hledí, jako by nebylo přijato, jde o (obecný) určovací návrh ve smyslu § 80 o. s. ř., u něhož (aktivně věcně legitimovaný) navrhovatel musí - má-li být úspěšný - prokázat naléhavý právní zájem na požadovaném určení […] U osob oprávněných dovolávat se neplatnosti usnesení valné hromady pak zpravidla bude naléhavý právní zájem dán již jen s odkazem na jejich postavení (což vyplývá nepřímo i z § 90 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních; dále jen „z. ř. s.“); zachována zůstává i jejich aktivní věcná legitimace. To bude platit přinejmenším, je-li návrh na požadovaném určení podán ve lhůtách stanovených k uplatnění práva dovolávat se jejich neplatnosti. Plynutím času bude ovšem (i u osob oprávněných dovolávat se neplatnosti usnesení valné hromady) naléhavý právní zájem na určení, že se na usnesení valné hromady hledí, jako by nebylo přijato, slábnout. I u nich tak může dojít k tomu, že naléhavý právní zájem na takovém určení postupem času zanikne (obdobně - při zkoumání předpokladu naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti či zdánlivosti rozhodnutí zakladatele obecně prospěšné společnosti - srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3349/2020, odst. 46).“ 29. I Nejvyšší soud je tedy toho názoru, že závěr o tom, že akcionář společnosti má naléhavý právní zájem na určení nicotnosti usnesení orgánu společnosti, neplatí bezvýjimečně. Tak je tomu i v projednávané věci, kdy od sporného rozhodnutí jediného akcionáře uplynulo více než 10 let, během nichž společnost zanikla fúzí a s tímto zánikem zanikly i sporné akcie, které nebyly vyměněny za akcie účastníka. Zánik společnosti, a tedy ani zánik sporných akcií, již (jak shora vysvětleno) zvrátit nelze. 30. „Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 písm. c/ o.s.ř.; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné právní závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá […] Kromě toho je určovací žaloba podle § 80 písm. c/ o.s.ř. prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právnímu postavení žalobce dříve, než toto jeho postavení bylo porušeno, takže jejím cílem je zásadně poskytnutí preventivní ochrany; není proto opodstatněna zpravidla tam, kde právní vztah nebo právo byly porušeny a kde je třeba domáhat se ochrany žalobou na plnění […]“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2147/2018, s odkazy na starší judikaturu).

31. Závěr o tom, že navrhovatel pozbyl držby sporných akcií protiprávně, již soudy několikrát učinily (srov. navrhovatelem opakovaně zdůrazněné usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2017, č. j. 7 Cmo 191/2016-759, na něj navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2019, č. j. 27 Cdo 4956/2017-790, nebo shora citovaná rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Cm 48/2014). Navrhovatel se domohl i náhrady škody způsobené mu uvedeným protiprávním jednáním; žaloba o zbytek tvrzené škody byla zamítnuta pro promlčení. V projednávané věci tedy již navrhovatelovo postavení akcionáře společnosti bylo porušeno, pročež podle shora citované judikatury mají přednost žaloby na plnění. Plnění ve formě náhrady škody, se navrhovatel ostatně také domáhal, a zčásti i pravomocně domohl. Prokáže-li navrhovatel, že byl v době zániku společnosti stále jejím akcionářem (tuto otázku lze řešit jako předběžnou), je mu k dispozici nárok na náhradu škody podle § 57 zákona o přeměnách.

32. Navrhovatel navíc zjevně přehlíží, že předmětem řízení v projednávané věci není určení, že navrhovatel je stále akcionářem společnosti, ani určení, že byl jejím akcionářem ke dni výmazu společnosti z obchodního rejstříku. Navrhovatel se domáhá jedině určení, že nicotné je rozhodnutí domnělého jediného akcionáře z roku 2014, kterým se společnost podřídila zákonu o obchodních korporacích, který byly změněny stanovy společnosti tak, že společnosti přijala monistickou strukturu orgánů a kterým se osoba, která byla předtím členem představenstva, nově stala členem správní rady. Navrhovatel, vyzván k tomu odvolacím soudem, uvedl, že jeho naléhavý právní zájem má spočívat v tom, že se hodlá domáhat určení, že společnost nezanikla a že je stále jejím akcionářem, a dále že hodlá po [adresa] domáhat náhrady škody spočívající v tom, že [adresa] v pozici člena statutárního orgánu nebránil exekuci vedené pro údajně neexistující dluh společnosti.

33. Odhlédneme-li od shora vysvětleného závěru, že žaloba na určení, že společnost nezanikla, nemá naději na úspěch, není odvolacímu soudu zřejmé, jak by jejímu úspěchu prospělo určení nicotnosti sporných rozhodnutí jediného akcionáře. Požadované určení nemá ani povahu předběžné otázky pro vyřešení otázky, zda byl nicotný projekt fúze sloučením společnosti a navrhovatele, protože to nebyl [adresa], který jménem společnosti tento projekt připravil nebo schválil. V roce 2018 byl podle obchodního rejstříku předsedou správní rady a statutárním ředitelem společnosti Petr Buřil. Stejně tak pro odpovědnost [tituly před jménem] za případné porušení povinnosti při výkonu funkce člena orgánu společnosti je vcelku bez významu, zda byl [adresa] předsedou představenstva, nebo předsedou správní rady a zároveň i statutárním ředitelem. V obou případech byly jeho povinnosti člena orgánu společnosti v podstatě totožné.

34. Odvolací soud proto uzavřel, že za popsané situace by určení nicotnosti sporných rozhodnutí jediného akcionáře bylo pro navrhovatele bezcenným a jeho právnímu postavení by nijak nepomohlo. Navrhovatel proto na požadovaném určení nemá naléhavý právní zájem.

35. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že návrh zamítl.

36. O nákladech řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal plně úspěšnému účastníkovi. Náklady účastníka sestávají z a. soudního poplatku za odvolání ve výši 2 000 Kč, b. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 6 plnohodnotných úkonech právní služby a 3 úkonech o poloviční hodnotě (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření z 21. 5. 2018, odvolání proti procesnímu usnesení ze dne 10. 6. 2022, odvolání proti procesnímu usnesení ze dne 30. 3. 2023, účast u jednání soudu prvního stupně dne 2. 11. 2023, vyjádření z 30. 1. 2024, účast u jednání soudu prvního stupně dne 14. 3. 2024, odvolání ze 7. 5. 2024 /které je svým obsahem návrhem na opravu usnesení soudu prvního stupně/, odvolání ve věci samé z 1. 10. 2024) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 23 250 Kč, c. 9 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024, ve výši 2 700 Kč, d. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 1 plnohodnotném úkonu právní služby (účast u jednání odvolacího soudu) ze základu 113 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 5 620 Kč, e. 1 režijního paušálu podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025, ve výši 450 Kč, f. náhrady za 21 % DPH ve výši 6 724,20 Kč.