7 Co 503/2023 - 256

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Lisa a soudkyň JUDr. Marie Rudolfové a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobců: a) [tituly před jménem]. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] b) [tituly před jménem]. [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] oba zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 2/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0] o vyklizení pozemku, o vzájemném návrhu na určení vlastnictví, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 31.12.2021, č. j. 2 C 186/2019-118, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. mění takto: Žalovaný je povinen vyklidit a předat žalobcům pozemek parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] v rozsahu vymezeném geometrickým plánem č. [číslo] ze dne 28.5.2020 jako pozemek parc. č. [číslo] do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Vzájemný návrh na určení, že žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] vymezeném geometrickým plánem č. [číslo] ze dne 28.5.2020 se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů částku 80 747,04 Kč k rukám zástupce žalobců [tituly před jménem] [jméno FO] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen „soud prvního stupně“) napadeným rozsudkem (výrok I.) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal toho, aby žalovaný vyklidil pozemek parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] (dále jen „předmětný pozemek“). Dále určil (výrok II.), že pozemek označený geometrickým plánem č. [číslo] ze dne 28.5.2020 jako parcela č. [číslo] (dále jen „sporná část předmětného pozemku“) je ve vlastnictví žalovaného. Žalobci uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 38 938,50 Kč (výrok III.).

2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobci domáhali vyklizení předmětného pozemku. V žalobě (procesní předchůdce žalobců) tvrdil, že předmětný pozemek nabyl v elektronické dražbě konané Exekutorským úřadem [adresa] (právní účinky příklepu ke dni 22.11.2017). Žalobci tvrdili, že žalovaný užívá spornou část předmětného pozemku (je připlacena k pozemku žalovaného parc. č. [číslo]).

3. V průběhu řízení se žalovaný vzájemným návrhem (§ 97 zákona č. 99/1963 Sb. – dále jen „o.s.ř.“) domáhal určení, že je vlastníkem sporné části předmětného pozemku. Ve vzájemném návrhu tvrdil, že od uzavření kupní smlouvy (ze dne 19.8.2008) byl přesvědčený, že vlastní pozemky v hranicích stávajícího oplocení (včetně sporné části předmětného pozemku). Žalovaný dovodil, že vydržel vlastnické právo ke sporné části předmětného pozemku.

4. Ve skutkové rovině soud prvního stupně vyšel z toho, že procesnímu předchůdci žalobců byl udělen příklep v elektronické dražbě konané Exekutorským úřadem [adresa] dne 1.11.2017 ohledně předmětného pozemku (4 030 m2). Předmětný pozemek sousedí s pozemkem žalovaného parc. č. [číslo] (1 447 m2). Sporná část předmětného pozemku je připlocena k pozemku žalovaného parc. č. [číslo]. Se žalovaným se nedohodli (mimosoudně) na jeho vyklizení. Proto došlo k vytyčení hranic uvedených pozemků. Žalovaný užívá spornou část předmětného pozemku na základě historického oplocení (v návaznosti na své právní předchůdce). Žalovaný dne 19.8.2008 (prodávající [jméno FO] a [jméno FO]) uzavřel kupní smlouvu, jejímž předmětem byly (pouze) pozemek parc. č. [číslo], stavební parcela č. [číslo] a dům č. p. [číslo] (nikoli předmětný pozemek nebo jeho sporná část). V kupní smlouvě nebyly uvedeny výměry pozemků. Žalovaný vycházel z oplocení těchto pozemků, protože v tomto rozsahu uvedené pozemky užívali předchozí (výše uvedení) vlastníci.

5. V právní rovině soud prvního stupně odkázal na § 3028 odst. 1, 2, 3 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) a § 134 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“). Vyšel z toho, že žalovaný na základě výše zmíněné kupní smlouvy nabyl výše uvedené nemovitosti a (současně s nimi) začal (v roce 2008) užívat i spornou část předmětného pozemku. Vydržecí doba (10 let) uplynula v roce 2018. Přestože příklep byl udělen procesnímu předchůdci žalobců již v roce 2017, tak se na žalovaného obrátil s výzvou k vyklizení sporné části předmětného pozemku až v květnu 2019. Dále odkázal na § 129 odst. 1 obč. zák. a § 130 odst. 1 věta první obč. zák. Uvedl, že žalovaný se sice ujal držby (výše uvedených) pozemků o větší výměře. S přihlédnutím k tomu, že však znal rozsah užívání zmíněných (oplocených) pozemků (svými právními předchůdci [jméno FO] a [jméno FO]) dovodil, že neměl důvod zajímat se (podrobně zkoumat) jejich výměru. Proto byl v dobré víře, že mu náleží vlastnické právo k těmto nemovitostem v rozsahu oplocení (včetně sporné části předmětného pozemku). Byl tedy ve (skutkovém) omylu, který je omluvitelný. Soud prvního stupně proto došel k závěru, že žalovaný vydržel spornou část předmětného pozemku. Z popsaných důvodů žalobu zamítl a vzájemnému návrhu vyhověl. S ohledem na výsledek řízení soud prvního stupně rozhodl i o náhradě nákladů řízení.

6. Proti tomuto rozsudku se v plném rozsahu odvolali žalobci. Zpochybňují závěr soudu prvního stupně, že žalobce byl držitelem (vzhledem ke všem okolnostem) v dobré víře. S přihlédnutím k povaze koupě (výše uvedených) nemovitostí se nejednalo pro žalovaného o běžný obchod. S ohledem na tuto skutečnost lidé obvykle jednají se zvýšenou pozorností. S nabytím nemovitosti se pojí i řada povinností (např. podání daňového přiznání k dani z nemovitých věcí). Při plnění této zákonné povinnosti měl nabyvatel (žalovaný) zjistit výměru. Zaplocení sporné části předmětného pozemku si museli být vědomi i právní předchůdci žalovaného ([jméno FO] a [jméno FO]). Dále argumentují tím, že dobrá víra žalovaného byla opětovně narušována (projekce a povolení sjezdu ze silnice [adresa] na pozemek parc. č. [číslo], odsouhlasení hranic pozemku). Z toho dovozují, že žalovaný nebyl (ohledně sporné části předmětného pozemku) v dobré víře. Nešlo o omluvitelný omyl. Poukázali i na to, jak nabyl předmětný pozemek jejich procesní předchůdce (příklep v dražbě). Navrhli změnu napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů řízení. V průběhu odvolacího řízení na své odvolací argumentaci žalobci (v zásadě) setrvali. S ohledem na posun (zejména právní) argumentace žalovaného odmítali i závěr, že se stal vlastníkem na základě mimořádného vydržení sporné části předmětného pozemku.

7. Žalovaný s odvoláním nesouhlasil. Napadený rozsudek považoval za věcně správný a navrhl jeho potvrzení. Souhlasil se závěrem soudu prvního stupně o vydržení vlastnického práva ke sporné části předmětného pozemku. K vydržení vlastnického práva ke sporné části předmětného pozemku došlo již právními předchůdci žalovaného [jméno FO] a [jméno FO] (viz vyjádření žalovaného k odvolání č.l. 164). Poukazuje na to, že hranice (oplocení) pozemků nebyly v minulosti zpochybňovány. Proto ani nebyl důvod nechat hranice pozemků vytyčit geometrickým plánem (ani při jejich zakoupení). Argumentaci žalobců ohledně daně z nemovitých věcí odmítá. Při podání daňového přiznání se vychází z údajů evidovaných v katastru nemovitostí. Nemusí se pořizovat geometrické zaměření (ověřovat výměry). Dále poukazuje na to, že uvedené nemovitosti nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 19.8.2008. Procesním předchůdcem žalobců byl vyzván k vyklizení sporné části předmětného pozemku dopisem ze dne 15.5.2019 (po uplynutí vydržecí doby). Odmítá závěr žalobců, že během vydržecí doby byla jeho dobrá víra zpochybněna. Sporná část předmětného pozemku byla nejprve vydržena manžely [jméno FO]. Proto nemohla být předmětem dražby konané v listopadu 2017 a procesní předchůdce žalobců ji do svého vlastnictví (platně) nenabyl. Za této situace se nemohou domáhat vyklizení předmětného pozemku. V průběhu odvolacího řízení žalovaný (v zásadě) setrval na své argumentaci a dovodil (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.4.2022, č. j. 22 Cdo 3387/2021-221), že spornou část předmětného pozemku nabyl do svého vlastnictví na základě mimořádného vydržení (§ 1095 o.z.).

8. Odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 věta prvá o.s.ř.). Odvolací soud odvolání projednal a napadený rozsudek (ve výše uvedeném rozsahu) přezkoumal podle § 212 o.s.ř. a § 212a o.s.ř.

9. Pro úplnost odvolací soud dodává, že v průběhu odvolacího řízení na základě usnesení odvolacího soudu ze dne 1.8.2024, č. j. 7 Co 503/2023-227 na místo původního žalobce ([právnická osoba]. – v tomto rozhodnutí též zmiňovaný jako procesní předchůdce žalobců) do řízení vstoupili žalobci (§ 107a o.s.ř.). Stav řízení je pro ně závazný (§ 107 odst. 4 o.s.ř. a § 107a odst. 3 o.s.ř.). Dále je třeba připomenout, že předcházející rozsudek odvolacího soudu (rozsudek ze dne 9.6.2023, č. j. 7 Co 503/2023-179) byl částečně zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.5.2023, č. j. 22 Cdo 3664/2023-210. Výrok II. zmíněného rozsudku odvolacího soudu (potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně zamítnutí žaloby o vyklizení předmětného pozemku v rozsahu přesahujícím spornou část předmětného pozemku) je pravomocný. V tomto rozsahu proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně (opětovně) nepřezkoumával.

10. Odvolání je důvodné.

11. Odvolací soud vychází z výše uvedených skutkových zjištění soudu prvního stupně. Za zásadní odvolací soud považuje skutečnost, že procesnímu předchůdci žalobců byl usnesením soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] (Exekutorský úřad [adresa]) ze dne 1.11.2017, č. j. [číslo] udělen příklep ohledně předmětného pozemku. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 21.11.2017 a vlastnické právo žalobce bylo do katastru nemovitostí zapsáno s právními účinky zápisu ke dni 22.11.2017. Tyto skutečnosti vyplývají z uvedeného usnesení a vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí (věc sp. zn. [číslo] - Katastrální úřad pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Jindřichův Hradec). O této skutečnosti (mezi účastníky) panovala shoda. Dále je zřejmé, že nebyla podána žaloba ([jméno FO] a [jméno FO]) o vyloučení sporné části předmětného pozemku z exekuce (v případě úspěchu vylučovací žaloby by ostatně nebylo možné dražit spornou část předmětného pozemku). Odvolací soud považuje za potřebné připomenout chronologii základních skutečností v této věci. Dne 26.2.1990 byla uzavřena kupní smlouva mezi [jméno FO] a [jméno FO] (prodávající) a [jméno FO] a [jméno FO] (kupující), následně byla uzavřená dne 19.8.2008 kupní smlouva mezi žalovaným (kupující) [jméno FO] a [jméno FO] (prodávající). Vše se týkalo výše uvedených nemovitostí (pozemky parc. č.[Anonymizováno][číslo], [číslo], [číslo] a dům č.p. [číslo] v k.ú. [adresa]). Procesní předchůdce žalobců nabyl předmětný pozemek na základě již zmíněného usnesení soudního exekutora o udělení příklepu. Dále je třeba připomenout tvrzení žalovaného, že od uzavření zmíněné kupní smlouvy s [jméno FO] a [jméno FO] vycházel (stejně jako [jméno FO] a [jméno FO] po uzavření kupní smlouvy s [jméno FO] a [jméno FO] v roce 1990) z toho, že nabyl i spornou část předmětného pozemku a nebyl si vědom skutečnosti (stejně jako [jméno FO] a [jméno FO]), že došlo k (částečnému) zaplocení sousedního (předmětného) pozemku. V tomto rozsahu žalovaný po roce 2008 (obdobně [jméno FO] a [jméno FO] po roce 1990) spornou část předmětného pozemku nerušeně užíval (až do okamžiku, kdy obdržel od procesního předchůdce žalobců dopis ze dne 15.5.2019 s požadavkem na vyklizení sporné části předmětného pozemku). Odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) došel k závěru, že popsaná tvrzení žalovaného mají oporu v provedeném dokazování (proto odvolací soud odkazuje pro stručnost na odůvodnění napadeného rozsudku - zejména odst. 29).

12. V právní rovině odvolací soud se závěry soudu prvního stupně (v zásadě) nesouhlasí.

13. Pro úplnost lze dodat, odvolací soud (jistě ve shodě soudem prvního stupně) shledal u obou účastníků věcnou legitimaci (žalobou a vzájemným návrhem uplatněné nároky se týkají jejich právní sféry) i naléhavý právní zájem u žalovaného (§ 80 o.s.ř.) na určení (mezi účastníky sporného) vlastnického práva ke sporné části předmětného pozemku (při vědomí, že zápis v katastru nemovitostí svědčí žalobcům).

14. Nejprve je třeba se vypořádat s otázkou, jakou právní úpravu (a proč) lze v této věci aplikovat. Protože žalovaný uzavřel (výše uvedenou) kupní smlouvu dne 19.8.2008, jejímž předmětem nebyla (i) sporná část předmětného pozemku, tak se žalobce na základě této kupní smlouvy nestal jejím vlastníkem. Žalovaný tedy nemá ohledně sporné části předmětného pozemku právní titul (zde kupní smlouvu). Při posouzení otázky, zda (ne)došlo k vydržení vlastnického práva ke sporné části předmětného pozemku, je nutné aplikovat právní normu, která je účinná k okamžiku, kdy došlo (mělo dojít) k vydržení.

15. Protože § 134 odst. 1 obč. zák. vyžadoval u nemovitosti nepřetržitou držbu oprávněného držitele po dobu deseti let, tak s přihlédnutím k uzavření výše uvedené kupní smlouvy žalovaným (19.8.2008) k vydržení nemohlo dojít za účinnosti uvedeného ustanovení (do 31.12.2013). Proto tuto normu (obč. zák.) při posouzení uvedené (právní) otázky aplikovat nelze. Platí tedy, že žalovaný se vlastníkem sporné části předmětného pozemku na základě vydržení podle § 134 obč. zák. nestal.

16. S ohledem na výše uvedené závěry je tedy třeba aplikovat § 1089 a násl. o.z. Odvolací soud odkazuje na právní závěry, které učinil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 15.5.2024, č. j. 22 Cdo 3664/2023-210. Tyto právní závěry jsou pro odvolací soud závazné (§ 243g odst. 1 věta prvá o.s.ř. a § 226 odst. 1 o.s.ř.).

17. Žalovaný se nestal vlastníkem sporné části předmětného pozemku ani na základě řádného vydržení (§ 1089 a násl. o.z.). Zmíněná právní úprava k (řádnému) vydržení vyžaduje kromě poctivé držby i pravost držby a aby se tržba zakládala na právní důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou (§ 1090 odst. 1 o.z.). Protože kupní smlouva uzavřená mezi žalovaným a [jméno FO] a [jméno FO] dne 19.8.2008 nepředstavuje právní důvod, který by stačil ke vzniku (převodu) vlastnického práva ke sporné části předmětného pozemku (předmětný pozemek, ani jeho sporná část, nebyl předmětem uvedené kupní smlouvy), tak k řádnému vydržení vlastnického práva ke sporné části předmětného pozemku žalovaným nedošlo (nemohlo dojít).

18. Výše uvedených skutečností si (zřejmě) byl žalovaný vědom. Proto dovozoval (po rozhodnutí dovolacího soudu), že vydržel vlastnické právo ke sporné části předmětného pozemku na základě mimořádného vydržení (§ 1095 a násl. o.z.). Odvolací soud při řešení právní otázky, zda došlo k mimořádnému vydržení vlastnického práva, vycházel z právních závěrů, které učinil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 19.4.2022, č. j. 22 Cdo 3387/2021-221 (R 15/2023). S ohledem na uzavření kupní smlouvy mezi žalovaným a [jméno FO] a [jméno FO] dne 19.8.2008 je třeba aplikovat § 3066 o.z. Z tohoto ustanovení vyplývá, že do doby stanovené § 1095 o.z. se započte i doba, po kterou měl držitel (popřípadě jeho právní předchůdce) věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tedy před 1.1.2014). Tato doba však neskončí dříve než uplynutím pěti let (v případě nemovité věci). K mimořádnému vydržení tedy nemohlo dojít před 1.1.2019. Protože k mimořádnému vydržení vlastnického práva k nemovité věci je třeba nepřetržitá držba trvající dvacet let (§ 1095 o.z. a § 1091 odst. 2 o.z.), je doba držby sporné části předmětného pozemku žalovaným (2008-2019) nedostatečná. Pro úplnost je třeba uvést, že po obdržení dopisu procesního předchůdce žalobců (ze dne 15.5.2019) další držbu žalovaného již nelze zohlednit. Proto bylo třeba posoudit otázku, zda lze zohlednit dobu držby sporné části předmětného pozemku právními předchůdci žalovaného (zejména [jméno FO] a [jméno FO] po [jméno FO] a [jméno FO]). Platí totiž, že do vydržecí doby (jak pro řádné, tak i mimořádné vydržení - § 1092 o.z., § 1096 o.z.) se ve prospěch vydržitele započte i doba držby jeho předchůdce, jen pokud předchůdce sám nesplnil podmínky vydržení, a nestal se tak vlastníkem věci. Odvolací soud opět odkazuje na právní závěry, které učinil Nejvyšší soud ČR v posledně uvedeném rozsudku. Žalovaný tvrdil (prokazoval) skutečnosti, ze kterých vyplývá právní závěr, že jeho právní předchůdci ([jméno FO] a [jméno FO]) se stali vlastníky sporné části předmětného pozemku v souladu s § 134 odst. 1 obč. zák. Jmenovaní byli oprávněnými držiteli (§ 130 odst. 1 obč. zák.) sporné části předmětného pozemku a měli ji v nepřetržité držbě po dobu přesahující deset let (1990 - 2008), přičemž byli v (omluvitelném) skutkovém omylu (s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem), že ji nabyli na základě kupní smlouvy od [jméno FO] a [jméno FO]. Protože žalovaný tvrdil (prokázal) skutečnosti, ze kterých lze učinit právní závěr o vydržení vlastnického práva ke sporné části předmětnému pozemku jeho (zmíněnými) právními předchůdci, je třeba konstatovat, že nemohl započítat dobu držby před rokem 2008, neboť šlo o vlastnickou držbu jeho právních předchůdců. Z výše uvedených důvodů se tedy žalovaný nestal vlastníkem sporné části předmětného pozemku ani v důsledku mimořádného vydržení (§ 1095 a násl. o.z.). Tento závěr je dostatečný pro zamítnutí vzájemného návrhu žalovaného.

19. Pro posouzení důvodnosti žaloby (ve zbývající části) je však třeba doplnit následující.

20. Podle § 267 o.s.ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

21. Citované ustanovení (ve shodném znění i k okamžiku zmíněné dražby – 1.11.2017) upravuje vylučovací (excindační) žalobu. Platí totiž, že při exekuci (výkonu rozhodnutí) může být postižen (v zásadě) pouze majetek povinného (jeho manžela v rámci společného jmění manželů). Jen výjimečně lze postihnout majetek další osoby (např. v důsledku právní neúčinnosti právního jednání). Pokud je přesto v exekuci (výkonu rozhodnutí) postižen majetek osoby, která nemá povinnost strpět jeho zpeněžení, představuje vylučovací (excindační) žaloba zvláštní právní prostředek (nástroj) sloužící k ochraně jejích práv. Tato osoba však musí svého práva (možnosti) podat vylučovací (excindační) žalobu využít. Pokud totiž nevyužije tuto možnost ochrany svého práva, které nepřipouští exekuci (výkon rozhodnutí), tak dojde k (nevratnému) zpeněžení jejího majetku (např. nemovité věci a k přechodu vlastnického práva na vydražitele na základě usnesení o příklepu). Následně již tedy tato osoba nemůže úspěšně uplatňovat své (zaniklé) právo vůči vydražiteli, na kterého vlastnické právo přešlo. Ustanovení § 267 o.s.ř. přímo nedefinuje práva, která nepřipouští exekuci (výkon rozhodnutí). Tato práva však (konstantně) definuje právní teorie (odborná literatura). Jde zejména o vlastnické právo (do 31.12.2013 § 123 a násl. obč. zák., od 1.1.2014 § 1011 a násl. o. z.). Odvolací soud odkazuje na dostupnou odbornou literaturu (např. Velký komentář o.s.ř., Drápal, Bureš a kol., 1. vydání 2009, C. H. BECK, str. 2220, 2221 a 2531, Komentář o.s.ř., Svoboda, Smolík, Levý, Doležílek a kol., 3. vydání 2021, C. H. BECK, str. 1267 a násl.).

22. Procesní (právní) předchůdce žalobců nabyl vlastnické právo k předmětnému pozemku (tedy včetně jeho sporné části) na základě výše uvedeného usnesení o příklepu. Jde o přechod vlastnického práva. Právní předchůdci žalovaného ([jméno FO] a [jméno FO]) totiž nevyužili právo podat vylučovací žalobu, kterou by chránili své vlastnické právo (§ 1011 a násl. o.z.) získané v důsledku vydržení. Nepodání vylučovací žaloby mělo za následek zánik (ztrátu) vlastnického práva právních předchůdců žalovaného. To, zda si byli vědomi nutnosti výše popsaným způsobem postupovat, není významné. Obecně (i v této věci) je třeba chránit vydražitele (následně tedy i žalobce), který spoléhá na správnost zápisu v katastru nemovitostí a postup exekutora (exekučního soudu) během exekuce (výkonu rozhodnutí) Ostatně jen obtížně (bez aktivního přístupu právních předchůdců žalovaného) se exekutor (vydražitel) mohl dozvědět o tom, že sporná část předmětného pozemku je ve vlastnictví právních předchůdců žalovaného. Odvolací soud nevidí důvod pro ochranu osob (zde zmíněných právních předchůdců žalovaného), kterým svědčilo (vlastnické) právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí (exekuci) za situace, kdy si sami svá práva aktivně nehájili (podání vylučovací žaloby). Pro shodné právní závěry svědčí i ustanovení § 984 odst. 1 o.z. Důsledky nesouladu zapsaného stavu v katastru nemovitostí se skutečným právním stavem (v důsledku vydržení) lze připsat jen osobě, která měla učinit kroky k nápravě (změna nesprávného zápisu v katastru nemovitostí). I v tomto směru je třeba chránit dobrou víru vydražitele, který nabývá vlastnické právo za úplatu (zaplacení nejvyššího podání).

23. Za popsaného stavu tedy žalovaný neoprávněným užíváním (bez právního důvodu) sporné části předmětného pozemku zasahuje do vlastnického práva žalobců. Žalobci se tedy oprávněně domáhají vyklízení sporné části předmětného pozemku v souladu s § 1042 o.z. Žaloba je tedy (ve zbývající části) důvodná.

24. S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. a ve výše uvedeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně změnil.

25. O náhradě nákladů řízení (před soudy všech stupňů) bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. a § 243g odst. 1 věta druhá o.s.ř. Žalobci byli ve věci neúspěšní jen v poměrně nepatrné části (s přihlédnutím k předmětu řízení). Proto mají nárok (§ 142 odst. 3 o.s.ř.) na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení před soudy všech stupňů.

26. Za řízení před soudem prvního stupně žalobcům náleží částka 38 669,32 Kč. Jde o odměnu za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, žaloba, vyjádření ze dne 21.10.2019, jednání před soudem prvního stupně dne 7.1.2020 a 12.3.2020) po 1 500 Kč podle § 7 bod 4 a § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), odměnu za 1 úkon právní služby (vyjádření ke vzájemnému návrhu) ve výši 3 100 Kč podle § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. b/ advokátního tarifu, odměnu za 4 úkony právní služby (místní šetření, jednání soudu prvního stupně dne 10.11.2021 a 9.12.2021, závěrečný návrh) po 3 500 Kč podle § 7 bod 5 a § 9 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. b) a § 12 odst. 3 advokátního tarifu. Odvolací soud připomíná, že předmětem řízení ohledně posledních 4 úkonů právní služby před soudem prvního stupně bylo nejen vyklizení předmětného pozemku, ale i určení vlastnického práva ke sporné části předmětného pozemku. Dále náklady řízení před soudem prvního stupně představují cestovné zástupce žalobce k výše uvedeným jednáním (místnímu šetření) soudu prvního stupně ve výši 2 569,32 Kč, 11 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada za ztrátu času ve výši 1 700 Kč (17 půlhodin – 1 půlhodina / 100 Kč) podle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu a soudní poplatek 5 000 Kč. Náklady odvolacího řízení (před rozhodnutím dovolacího soudu) představují částku 19 828,08 Kč. Jde o odměnu za 2 úkony právní služby (odvolání, jednání odvolacího soudu dne 31.5.2023) po 3 500 Kč podle § 7 bod 5, § 9 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. b) a § 12 odst. 3 advokátního tarifu, 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za ztrátu času ve výši 600 Kč (6 půlhodin – 1 půlhodina / 100 Kč) podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, cestovné 1 628,08 Kč (jízda zástupce žalobce k jednání odvolacího soudu) a soudní poplatky ve výši 10 000 Kč. Za řízení před dovolacím soudem žalobcům náleží částka 3 800 Kč. Jde o odměnu (vyjádření k dovolání) ve výši 3 500 Kč (§ 7 bod 5, § 9 odst. 1 a 4 písm. b/ a § 12 odst. 3 advokátního tarifu) a o 1 paušální náhradu hotových výdajů (300 Kč) podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Za řízení před odvolacím soudem po rozhodnutí dovolacího soudu žalobcům náleží částka 18 449,64 Kč. Jde o odměnu za účast při 2 jednáních odvolacího soudu po 5 600 Kč (§ 7 bod 5, § 9 odst. 1, 4 písm. b/ a § 12 odst. 3, 4 advokátního tarifu), 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), náhradu za ztrátu času 1 200 Kč (12 půl hodin - 1 půlhodina/100 Kč) podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a o cestovné 5 449,64 Kč (cesty žalobce k jednáním odvolacího soudu - [adresa] - [adresa] a zpět, vozidlo [značka] RZ [SPZ], 116 km, spotřeba 8,4 litru/100 km, cena paliva 38,20 Kč/1 l, [adresa] - [adresa] a zpět, 98 km, a cesta zástupce žalobců k jednání odvolacího soudu dne 23.10.2024, [adresa] - [adresa] a zpět, vozidlo [značka] RZ [SPZ], 88 km, spotřeba 11,9 l/100 km, cena paliva 38,20 Kč/1 l). Celkem náklady řízení žalobců představují částku 80 747,04 Kč. Odvolací soud žalobcům nepřiznal odměnu (paušální náhradu hotových výdajů) za podání ze dne 15.11.2024, neboť nemělo pro rozhodnutí odvolacího soudu význam (nejde tedy o účelný náklad řízení).

27. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR jsou dostupná na jeho webových stránkách (www.nsoud.cz).

Poučení