7 Co 654/2024 - 396

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátně složeném za předsedy Mgr. Tomáše Lisa a soudkyň JUDr. Marie Rudolfové a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovaným: 1) [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] 2) [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] 3) [Jméno zainteresované osoby 3/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] všechny [Adresa zainteresované osoby 3/0] všechny zastoupeny advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 3/0] o určení vlastnického práva, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 1. 2. 2024, č.j. 12 C 26/2023-348 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinné zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem částku 29 403 Kč rukám zástupce žalovaných [tituly před jménem] [jméno FO] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Písku (dále jen „soud prvního stupně“) napadeným rozsudkem (výrok I.) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem podílu o velikosti 1/4 pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba – budova č.p. [číslo], pozemku parc. č. stav. [číslo], jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., pozemku p. č. [číslo] a pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., to vše zapsáno na LV č. [číslo] pro obec a katastrální územní [adresa] (dále jen „předmětné nemovitosti“). Žalobci uložil zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 87 483 Kč do (výrok II.).

2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě (došlé soudu prvního stupně dne [datum]), kterou se žalobce domáhal určení (původně pouze vůči žalované 1/), že je (spolu)vlastníkem předmětných nemovitostí. Dovozoval (§ 630 zákona č. 40/1964 Sb. – dále jen „obč. zák.“), že žalovaná 1) vůči němu (členům jeho rodiny) hrubě porušila dobré mravy. Proto pro nevděk odvolal dar předmětných nemovitostí, které žalované 1) daroval darovací smlouvou ze dne [datum] (společně se svojí tehdejší manželkou [jméno FO], dříve [jméno FO]). Žalovaná 1) měla hrubě porušit dobré mravy tím, že odmítla podepsat návrh smlouvy o smlouvě budoucí, na jejímž základě by předmětné nemovitosti mohl v budoucnosti užívat žalobce. Dále tvrdil, že žalovaná vylákala (nemravným) způsobem na synovi žalobce ([jméno FO]) podíl ve výši 1/2 na předmětných nemovitostech. Jednala tak v rozporu s původní rodinou dohodou. Porušila tím dobré mravy i ve vztahu ke své matce (výše uvedené bývalé manželce žalobce). Dále tvrdil, že žalovaná 1) byla zapsána do katastru nemovitostí jako vlastnice dalších nemovitostí (byt a garáž v bytovém domě na stavebním pozemku p. č. [číslo] a dvě parkovací místa na pozemku p. č. [číslo] a [číslo] v k.ú. [adresa] – dále jen ,,nemovitosti v Písku“), neboť měl nedoplatek u finančního úřadu ve výši 700 000 Kč, který následně splácel. Nemovitosti v Písku žalobce nerušeně užíval do června 2021, kdy žalovaná (pro žalobce překvapivě) začala trvale užívat parkovací stání žalobce. Ten tak neměl možnost jedním ze svých vozů zde zaparkovat. Dozvěděl se, že jí parkovací místo měl darovat. Od této chvíli se začal obávat o svůj další majetek (zapsaný na jméno žalované). Současně měl (oprávněnou) obavu, že nebude moci parkovací stání užívat. Žalobce popsané (tvrzené) jednání žalované hodnotil v souhrnu. Dovodil, že hrubě prošila dobré mravy (§ 630 obč. zák.), a proto dopisem ze dne 30. 11. 2022 dar odvolal pro nevděk. Protože v průběhu řízení se (spolu)vlastnicemi předmětných nemovitostí staly žalované 2) a 3) (na základě darovací smlouvy ze dne 2. 1. 2023), tak na návrh žalobce soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 2. 2023, č. j. 12 C 26/2023–80 připustil, aby do řízení na straně žalované přistoupily žalované 2) a 3).

1. Ve skutkové rovině soud prvního stupně učinil tyto závěry. Žalobce a jeho (bývalá) manželka [jméno FO] získali předmětné nemovitosti koupí od [jméno FO] v roce 1996. Následně je darovali darovací smlouvou ze dne 24. 11. 2003 žalované 1) a synovi [jméno FO]. Ten následně daroval dne 3. 10. 2016 svůj spoluvlastnický podíl žalované 1). Žalovaná 1) převedla darovací smlouvou ze dne 2. 1. 2023 vlastnické právo k předmětným nemovitostem na své dcery [jméno FO] a [jméno FO]. Na předmětných nemovitostech vázne věcné břemeno ve prospěch [jméno FO] (matka žalobce) spočívající v užívání předmětných nemovitostí, bydlení a doživotního bezplatného užívání bytu a zahrady. V mezidobí žalobce neúspěšně usiloval o uzavření darovací smlouvy se žalovanou 1) ohledně předmětných nemovitostí po splnění daňových nedoplatků. Následně se žalobce vůči žalované 1) domáhal zřízení věcného břemene užívání k předmětným nemovitostem (opakovaně v říjnu 2022 e-mailem s přiloženým návrhem smlouvy o smlouvě budoucí. Žalovaná 1) nesouhlasila (z důvodů tehdejší starosti o zdravotní stav své dcery a potenciální hrozby konfliktů mezi žalobcem a babičkou, které by musela řešit. Žalobce poté zaslal žalované 1) odvolání daru pro nevděk z 30. 11. 2022 s odůvodněním, že „že se nechová vhodně k matce, že na bratrovi vylákala jeho podíl předmětných nemovitostí v době, kdy měl problémy s drogami a duševní potíže. Tím, že odmítla žalovaná podepsat smlouvu o smlouvě budoucí na doživotní užívání předmětných nemovitostí, musí žalobce bydlet v nájemním bytě, žalovaná zastavila parkovací místo žalobce bance, manžel žalované projevil vůči žalobce nevoli kvůli znečištění parkovacího místa vozidlem partnerky žalobce. Žalobce chce proto vrátit dary 1 000 000 Kč, 250 000 Kč a 120 000 Kč a odstupuje od darovací smlouvy.“ Žalovaná 1) dopisem ze dne 13. 12. 2022 sdělila, že není zřejmé, zda žalobce odstoupil od darovacích smluv či odvolává dar pro nevděk či pro nouzi, a že si není vědoma chování ve vztahu k žalobci v rozporu s dobrými mravy a neví o nouzi žalobce. Žalobce dne 19. 1. 2023 informoval katastrální úřad o zpětvzetí daru, což bylo důvodem vyznačení poznámky spornosti. Okolnosti pořízení předmětných nemovitostí popsala [jméno FO] (matka žalobce) v čestném prohlášení ze dne 9. 12. 2022 a ve své výpovědi. Uvedla, že prodala byt v [Adresa] za 1 150 000 Kč, částku 350 000 Kč dala synovi [jméno FO] a částku 350 000 Kč žalobci na stavbu nemovitostí ve [Adresa], kam se svědkyně nastěhovala a bylo jí zřízeno věcné břemeno doživotního užívání. Svědkyně investovala do předmětných nemovitostí nad rámec 800 000 Kč částku 186 000 Kč a 70 000 Kč. Současně vyplatila na zaplacení dluhů [jméno FO] celkem 350 000 tj. 180 000 Kč a 100 000 Kč prostřednictvím žalobce a 20 000 Kč a 30 000 Kč prostřednictvím žalované 1), když 120 000 Kč vybírala na poště. Žalobce se k ní nechová dobře, neposkytuje jí pomoc a asi 4 roky s ní nemluvil. Obdobně popsal okolnosti převodu vlastnictví k předmětným nemovitostem [jméno FO], a to v doplněném písemném prohlášení a ve své výpovědi. Uvedl, že daroval podíl na předmětných nemovitostech žalované 1), když finančně se s ním vyrovnala [jméno FO] a žalovaná 1), která mu zaplatila částky 30 000 Kč, 100 000 Kč, 100 000 Kč a částku 949 620 Kč poukázala na účet žalobce ve prospěch [jméno FO]. Částku 180 000 Kč od babičky nedostal, se splácením exekuce mu pomohl žalobce. [jméno FO] totiž dlužil společnosti [právnická osoba] částku 84 416,52 Kč, pro jejíž vymáhání byla prostřednictvím exekutora nařízena dražba poloviny předmětných nemovitostí na 7. 7. 2016. Svědek [jméno FO] (bratr žalobce) vypověděl, že žalobce koupil nemovitosti ve [Adresa] od bratrance a rekonstrukci hradila [jméno FO] z peněz za prodej bytu v [Adresa] ve výši 1 200 000 Kč, z nichž svědek dostal 300 000 Kč. Svědkyně [jméno FO] (přítelkyně žalobce od roku 2007 do roku 2012) uvedla, že z osobních důvodů převedl předmětné nemovitosti žalobce na děti, kvůli problémům s finančním úřadem. Přesto žalobce všichni respektovali jako vlastníka předmětných nemovitostí dále. Následně žalobce přispěl žalované 1) na koupi bytu 1 000 000 Kč a garáže 250 000 Kč. K plným mocím pro žalobce sice [jméno FO] uvedl, že po darování předmětných nemovitostí podepisovali se žalovanou 1) generální plnou moc k nakládání s předmětnými nemovitostmi žalobci, avšak soud prvního stupně měl k dispozici pouze scan plné moci, který není podepsán, přičemž dokument byl měněn 22. 2. 2023 a otevřen 7. 6. 2023, když datován je 24. 11. 2003. Sama žalovaná připustila, že s bratrem kdysi pověřili žalobce „správou“ předmětných nemovitostí, neboť je tento chtěl upravovat za účelem pronájmu cizincům. Důvod převodu předmětných nemovitostí žalobcem na žalovanou 1) a [jméno FO] (problémy s finančním úřadem) potvrdil i svědek [jméno FO], který je přítelem žalobce a ví od něj, že žalovaná 1) se k němu nezachovala dobře, přestože ji žalobce plně důvěřoval. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce žalované 1) poskytl dar 1 000 000 Kč v roce 2008 na zakoupení bytu v [Adresa] a 250 000 Kč na koupi garáže, přičemž prohlášení o poskytnutí tohoto daru podepsali i [jméno FO] a [jméno FO]. Žalobce a žalovaná 1) podepsali dne 23. 7. 2021 společné prohlášení o tom, že žalobce se stal v roce 2009 vlastníkem bytu č. [číslo] v [Adresa] i garáže [číslo] a dále parkovacích míst parc. č. [číslo] a [číslo], přičemž tyto nemovitosti byly z osobních důvodů zapsány na žalovanou 1) a žalobci byly k jejich prodeji vyjma parkovacího stání parc. č. [číslo], jež je darem v hodnotě 120 000 Kč, dány žalovanou plné moci, které však nejsou podepsány žalobcem. Plné moci k převedení garáže a parkovacího stání požadoval žalobce po žalované 1) e-mailem z října 2022 a 24. 3. 2023. Žalovaná 1) pronajala žalobci byt č. [číslo] dne 1. 9. 2021 (do 31. 5. 2024), s tím že kupní cena bude žalobci poukázána ve výši 3 200 000 Kč ve dvou splátkách, a to 600 000 Kč před podpisem smlouvy o nájmu a 2 600 000 Kč dne 20. 9. 2022, když žalobci bylo poukázáno 606 320 Kč, 1 900 000 Kč a 700 000 Kč. Žalovaná 1) odstranila zatížení pozemku parc. č. [číslo] zástavním právem, kterého se domáhal žalobce a darovala parkovací stání parc. č. [číslo] [jméno FO] dne 12. 7. 2021. Ten se domáhal čistého parkovacího stání po manželce žalobce [jméno FO], která toto potvrdila. Pokud jde o potřebu parkování auta, žalovaná 1) i její manžel uvedli, že měli jedno auto, až v roce 2021 si pořídili druhé vozidlo a v roce 2022 třetí auto pro dcery. Žalovaná 1) a [jméno FO] koupili dne 14. 12. 2015 nemovitosti v [Adresa] za 3 965 000 Kč a jako vlastníci nemovitostí je prodali třetí osobě ([tituly před jménem] [jméno FO] dne 1. 3. 2022) za 6 990 000 Kč v roce 2022, přičemž kupující část kupní ceny složil do advokátní úschovy, když předtím manžel žalované 1) vyzval k převzetí hypotéky [jméno FO]. Dle žalobce zaplatili [jméno FO] žalovaná 1) a [jméno FO] částky 491 120 Kč a 458 500 Kč, a to na účet žalobce. Po odečtení úvěru, hypotéky a provize RK mělo být zaplaceno [jméno FO] 1 662 036 Kč, což tvrdil i žalobce, když podle žalované 1) z prodejní ceny 6 990 000 Kč bylo poukázáno 942 620 Kč na účet žalobce a 2x100 000 Kč na účet [jméno FO]. Část peněz byla poukázána na výživné [jméno FO] pro dceru [jméno FO]. Z výslechu [jméno FO] vyplynulo, že nedosáhli s tehdejším přítelem [jméno FO] na hypotéku. Proto koupili nemovitosti v [Adresa] žalovaná 1) s manželem s tím, že [jméno FO] bude hradit splátky hypotéky, což zčásti činil, a až se jeho příjmová situace zlepší, převezme hypotéku (nejpozději do 2 let), k čemuž nedošlo, neboť [jméno FO] má problémy s drogami. Dům byl poničen, a kvůli exekucím, které za něho uhradila babička, převedl nemovitostí ve [Adresa] žalované 1). Manžel žalované 1) vypověděl podobně, že dům v [Adresa] byl poničen, [jméno FO] nepodnikal legálně, a se žalovanou 1) museli tuto nemovitost opravit a [jméno FO] vystěhovat. Dle manžela žalované 1) bylo hrazeno na splátky hypotéky [jméno FO] pouze 2 roky a podle žalované 1) bylo zaplaceno na splátkách ze strany rodiny 880 000 Kč, žalovaná 1) uhradila 220 000 Kč, babička 100 000 Kč, matka 25 000 Kč a žalobce 40 000 Kč. Přesto mu žalovaná 1) vyplatila z prodeje nemovitostí v [Adresa] polovinu částky po odečtení nákladů. Žalovaná 1) a [jméno FO] byli vyslýcháni policií na základě trestního oznámení žalobce. Žalovaná 1) nabídla žalobci 14. 9. 2023 smír, který tento nepřijal. Přesto žalovaná 1) dne 6. 12. 2023 souhlasila s darováním nemovitostí manželce žalobce. Žalobce společně podniká se žalovanou 1) a s [jméno FO] (i ve společnosti [právnická osoba].) V souvislosti s podnikáním dal žalobce žalované 1) plné moci k prodeji motocyklů v roce 2015 a 2016 a naopak žalovaná 1) umožňuje žalobci užívat předmětné nemovitosti k parkování člunu a užívat dílnu. Ohledně vztahu s matkou žalovaná 1) uvedla, že spolu mluví, s dcerami se s ní pravidelně vídají, i když vztahy jsou chladnější, než byly. Žalobce chtěl předmětné nemovitosti přestavět a bydlet tam s babičkou. Žalobce chápe vděk odlišně než žalovaná 1). Zajistil své matce důstojné stáří zřízením věcného břemene v nemovitostech ve [Adresa] a vždy jí poskytl pomoc, na rozdíl od žalované 1) ve vztahu k němu, neboť mu jednak upřela zřízení věcného břemena užívání předmětných nemovitostí a „okradla“ bratra [jméno FO], a to vše v době, kdy se žalobce nemohl bránit kvůli řešení vlastní obživy, v čemž shledal žalobce „hyenismus“. V dalším odvolací soud (pro stručnost) odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku (zejména odstavce 3. až 91.).

3. V právní rovině se soud prvního stupně nejprve zabýval existencí naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva žalobce k předmětný nemovitostem (§ 80 zák. č. 99/1963 Sb. - dále jen „o.s.ř.“). Došel k závěru, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětný nemovitostem, neboť vlastnické právo podléhá zápisu do katastru nemovitostí. Určovací žaloba je (v obecné rovině) způsob, jak dosáhnout shody mezi stavem zapsaným v katastru nemovitostí a stavem právním (faktickým). Soud prvního stupně v tomto směru odkázal i na zák. č. 256/2013 Sb. (dále jen „katastrální zákon“).

4. Dále postupoval podle § 630 obč. zák. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí ve věci sp. zn. 33 Cdo 124/2020). Protože předmětná darovací smlouva byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou 1) před 1.1.2014, tak aplikoval občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013. Za rozhodující v této věci považoval, zda žalovaná 1) hrubě porušila dobré mravy (žalobcem tvrzeným způsobem). Při posuzování (zkoumání) porušení dobrých mravů odkázal na další judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí ve věcech sp.zn. 33 Cdo 2163/2009, 33 Cdo 1416/2013, 32 Odo 429/2003, 33 Cdo 578/2021, 30 Cdo 160/2022, 33 Cdo 1794/2018). Poukázal i na to, že při zkoumání podmínek pro vrácení daru lze vycházet jen ze skutečností uvedených ve výzvě k vrácení daru. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 22 Cdo 1620/2001.

5. Ohledně důvodů pro vrácení daru (vymezených žalobcem) soud prvního stupně učinil tyto závěry.

6. Vztah žalované 1) k její matce (bývalé manželce žalobce) nemohl být důvodem pro vrácení daru (předmětných nemovitostí), neboť manželství rodičů žalované 1) bylo rozvedeno již v roce 2003. Matka žalované 1) tedy není členem rodiny žalobce, který v mezidobí vstoupil do dalšího manželství.

7. Ani způsob nabytí podílu (1/2) na předmětných nemovitostech od bratra žalované 1) ([jméno FO]) soud prvního stupně neshledal jako důvod pro vrácení daru. Uvedený podíl na předmětných nemovitostech žalovaná 1) získala na základě dohody v situaci, kdy její bratr měl dluhy a současně hodlal získat nemovitosti v [Adresa]. V tomto směru (na základě dohody) situaci řešila žalovaná 1) se svým bratrem i babičkou ([jméno FO]). Soud prvního stupně poukázal na výpověď bratra a babičky žalované 1). Toto jednání tedy neshledal v rozporu s dobrými mravy. Dále poukázal na to, že tyto skutečnosti (převod podílu bratra žalované 1/ na předmětných nemovitostech) nastaly již v roce 2016. Proto shledal námitku promlčení vznesenou žalovanou 1) jako důvodnou, neboť marně uplynula tříletá promlčecí lhůta vymezená § 101 obč. zák. Promlčecí doba počíná běžet od doby, kdy došlo k chování obdarovaného, které (podle dárce) představuje hrubé porušení dobrých mravů.

8. Ani odmítnutí podepsat smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene doživotního užívání předmětných nemovitostí žalobcem není podle soudu prvního stupně hrubým porušením dobrých mravů (§ 630 obč. zák.). Připoměl, že předmětné nemovitosti žalovaná 1) získala na základě darovací smlouvy z roku 2003. Tehdy (již) bylo zřízeno na předmětných nemovitostech věcné břemeno užívání ve prospěch matky žalobce ([jméno FO]). Žalovaná neporušila (konkrétní) závazek zřídit uvedené věcné břemeno na předmětných nemovitostech (nebo je darovat), a to ani v roce 2017 (respektive 2022), kdy se žalobce domáhal darování předmětných nemovitostí (zřízení věcného břemene užívání).

9. Nezávisle na těchto skutečnostech se žalovaná 1) stala vlastnicí nemovitostí v [Adresa], které žalobce užíval jako nájemce. Na základě dohody z roku 2021 žalobce obdržel od žalované 1) kupní cenu bytu 3 200 000 Kč. Soud prvního stupně neshledal jako důvod pro vrácení daru (hrubé porušení dobrých mravů) neshody při užívání parkovacího stání (v [Adresa]). Poukázal na to, že k poškození parkovacího stání došlo při parkování manželky žalobce a žalovaná 1) převedla vlastnictví stání (č. [číslo]) manželce žalobce. Soud prvního stupně rovněž poukázal na potřebu posuzovat jednání obdarovaného (případné porušení morálních pravidel) v objektivní rovině (nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce). Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 2163/2009. V popsaných (jednotlivých) skutečnostech (ani v jejich souhrnu) nespatřoval důvody pro vrácení daru ve smyslu § 630 obč. zák., neboť žalovaná svým jednáním hrubě neporušila dobré mravy (ve vztahu k žalobci nebo členům jeho rodiny). Proto žalobu (zcela) zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na úspěch žalovaných ve věci. Pro úplnost odvolací soud považuje za potřebné uvést, že odměna za 1 úkon právní služby byla soudem prvního stupně stanovena podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) a § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 6 000 Kč. Soud prvního stupně tedy vyšel z tarifní hodnoty 35 000 Kč. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku ( 93. až 100. odstavec).

11. Proti tomuto rozsudku se (v plném rozsahu) odvolal žalobce. Rekapituluje výsledky (rozsáhlého) dokazování soudu prvního stupně. Nezpochybňuje závěr, že (jeho) označením závadného chování dárce (žalované 1/) ve výzvě k vrácení daruje je dán okruh sporných skutečností. Namítá však, že soud prvního stupně se nedostatečně vypořádal s okolnostmi týkajícími se převodu parkovacích míst a prohlášení ze dne 23. 7. 2021. Žalobce zpochybňuje závěr, že žalovaná 1) se nezavázala ke zpětnému převodu předmětných nemovitostí (zřízení věcného břemene ve prospěch žalobce na těchto nemovitostech). V rodině bylo dohodnuto, že bude moci (ve stáří) užívat předmětné nemovitosti shodným způsobem jako jeho matka. Žalovaná 1) souhlasila (ústně) s uzavřením dohody o zřízení věcného břemene ve prospěch žalobce, ovšem (následně) písemnou smlouvu o smlouvě budoucí odmítla uzavřít. Tyto skutečnosti i nadále považuje za důvod pro vrácení daru. Namítá, že o okolnostech převodu (darování) nemovitostí mezi žalovanou 1) a jejím bratrem se dozvěděl až v průběhu řízení. Předtím byly před ním tajeny. Proto nemůže dojít k promlčení tohoto jednání. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 1416/2013 a 32 Odo 429/2003. Dovozuje, že žalovaná 1) jednala kontinuálně (šlo o mnoho dílčích porušení dobrých mravů) a žalobce dospěl ke svému rozhodnutí až na podzim 2022. Proto nemohlo dojít k promlčení (ve vztahu k převodu nemovitostí mezi žalovanou 1/ a jejím bratrem). Zpochybňuje věrohodnost výpovědi [jméno FO] (své matky). Její výpověď vysvětluje tím, že chtěla zvýhodnit svou oblíbenou vnučku (žalovanou 1/). I nadále považuje jednání žalované 1) za rozporné s dobrými mravy, neboť protiplnění získané jejím bratrem neodpovídalo hodnotě předmětných nemovitostí. Žalobce vše vysvětluje dlouhodobým užíváním drog bratrem žalované 1). Ohledně převodu parkovacích míst v [Adresa] uvádí, že požádal žalovanou 1), aby si je nechala napsat na sebe kvůli jeho sporům s finančním úřadem, ale nadále je užíval jako svůj majetek za účelem parkování svých vozidel. V červnu 2021 převedla žalovaná parkovací místo svému manželovi (bez vědomí a souhlasu žalobce). Odkazuje na společné prohlášení, které učinil se žalovanou 1) dne 23.7.2021. Parkovacího stání lze považovat za dar až ode dne podpisu tohoto prohlášení. Považuje za zjevné, že v té době musely existovat mezi ním a žalovanou 1) určité neshody, které vyústily v podpis tohoto dokumentu (prohlášení). Dále poukazuje na to, že ohledně parkovacího místa (č. [číslo] žalovaná zřídila zástavní právo. Jednalo se o pokus zbavit žalobce tohoto parkovacího místa. Do dispozice žalobce se dostalo až po 13 měsících od doby, kdy žalovanou 1) požádal o úředně ověřený podpis na plné moci (podle společného prohlášení ze dne 23.7.2021). Jednání žalované 1) ve vztahu parkovacím stáním považuje za důvod pro vrácení daru (předmětných nemovitostí). Nad rámec výše uvedených skutečností dále uvádí, že žalovaná 1) se nepodílela na jeho podnikání. Proto jí nemohl vzniknout nárok na podíl na zisku. Žalovaná 1) tedy popřela dar značné hodnoty. Dále zpochybňuje důvody převodu předmětných nemovitostí ze žalované 1) na žalované 2) a 3). Hodnotí to jako účelové jednání ve snaze ztížit vedení sporu. Kriticky hodnotí přístup soudu prvního stupně (formalistické hodnocení) ohledně pomoci žalované 1) bratrovi při získání nemovitostí v [Adresa] a posouzení námitky promlčení ve vztahu k tomuto jednání. Zpochybnil i pravost (údajné) komunikace mezi manželem žalované 1) a bratrem žalované 1). Poukázal na potřebu posoudit každou věc individuálně (vzhledem k poměrům dárce a obdarovaného). Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí ve věcech sp. zn. 33 Cdo 578/2021, 33 Cdo 160/2022). Žalobce dále poukázal na jednání žalované 1) k jejímu bratrovi (pod silným vlivem drog) i k samotnému žalobci, který ji štědře obdaroval. Dovozuje manipulativní jednání žalované 1) k babičce (matce žalobce). Zdůraznil velikost psychické újmy, kterou mu žalovaná 1) svým nemravným jednáním způsobila. Žalobcem milovaná dcera (žalovaná 1/) měla projevit alespoň elementární vděčnost (nikoliv svým jednáním hrubě porušovat dobré mravy). Pokud by (v době darování) tušil, čeho je žalovaná 1) v budoucnosti schopna, nikdy by jí dar neposkytl. Poukazuje na (jím dovozovanou) soustavnost (dlouhodobost) porušování dobrých mravů ze strany žalované 1). Z těchto důvodů navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl. V průběhu odvolacího řízení žalobce svou odvolací argumentace sám (osobně) doplnil. Zamýšlí se nad vztahy v rodině. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že jím popsané jednání žalované 1) není hrubým porušením dobrých mravů. Naopak je považuje za odporné. Odebrání parkovacího stání bylo pro něho bolestivé zjištění (pocit silného nevděku). Přesto dal přednost klidu v rodině. Poukazuje na to, že žalovaná 1) se nehodlala poctivě vyrovnat se svým bratrem. Žalobci odepřela možnost dožít v rodné chalupě (předmětných nemovitostech). Nadále již nemohl nečinně přihlížet, i když mu bylo jasné, že tento spor pro něho bude nesmírně obtížný. Poukazuje na povahu psychické újmy. Zažil bezesné noci, dodnes prožívá trýznivou bolest. V myšlenkách se neustále vrací k prožitkům, které mu žalovaná 1) způsobila. Za smutné považuje to, že žalovaná 1) ovlivnila i jeho matku. Žalované 1) bylo zatěžko i to, aby svou rodnou chalupu (předmětné nemovitosti) za své prostředky opravil a v klidu zde dožil (podle ústní dohody respektované po celou dobu). Za lež, která ho velmi ranila, považuje i tvrzení žalované, že částka 1 250 000 Kč nebyla darem (na pořízení bytu a garáže), ale nárokem za blíže nespecifikovanou (nedoloženou) pracovní činnost ve firmě. Popření daru je pro žalobce obzvlášť traumatizující (hrubě urážející). Žalobce požádal, aby i tuto argumentaci odvolací soud při svém rozhodování vzal v úvahu.

12. Žalované s odvoláním nesouhlasily. Navrhly potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Rekapitulují argumentaci žalobce, který v podstatě nepolemizuje se (skutkovými) závěry soudu prvního stupně. Tato zjištění však subjektivně interpretuje (v rozporu s jejich objektivním vyzněním). Následně činí (zkreslené) závěry o právním posouzením věci soudem prvního stupně. Ohledně „zkrácení“ bratra žalované 1) při darování nemovitostí žalované 1) poukazují na to, že pojmovým znakem darování je bezúplatnost. Již z tohoto důvodu nemohl být bratr žalované 1) zkrácen. Dále poukazuje na to, že bratr žalované 1) měl dluhy a hrozil exekuční prodej. Za této situace došlo k uzavření darovací smlouvy (následné i k pomoci bratrovi žalované 1/). [jméno FO] bratr žalované 1) se necítí být jejím postupem žalované 1). Dále poukazují na to, že z dokazování nevyplývá uzavření dohody o převodu předmětných nemovitostí na žalobce (zřízení věcného břemene pro žalobce). Dárce nemůže (po darování) ovlivňovat nakládání s darem (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 942/2012, 33 Cdo 2163/2009). Jednání žalobce vysvětlují tím, že v roce 2021 se rozhodl získat peníze z prodeje bytu v [Adresa], který byl od roku 2009 (formálně) ve vlastnictví žalované 1). Proto předpokládal (a na žalované 1/ požadoval) převod předmětných nemovitostí za účelem bydlení. Bratr žalované 1) se ani necítí být poškozen převodem provozovny (nemovitost v [Adresa]). Naopak žalovaná 1) vyvinula (společně se svým manželem) značné úsilí pomoci svému bratrovi. Ohledně převodu parkovacích stání v [Adresa] poukazují na to, že v souvislosti s vyplacení částky 3,2 miliony korun v roce 2022 (žalobci za byt) došlo (z vůle banky) k zástavě parkovacího stání č. [číslo]. To ztěžovalo převod uvedeného stání na žalobce. Po odpadnutí této překážky (zástavy) bylo zmíněné parkovací stání převedeno na manželku žalobce (na základě přání žalobce). Další parkovací stání (č. [číslo]) bylo ve vlastnictví žalované 1) a žalobce sám nepopíral, že došlo k jeho darování žalované 1). Doplnily i to, že o uzavření darovací smlouvy mezi žalovanou 1) a žalovanými 2) a 3) byl žalobce informován.

13. Odvolání byl podáno osobou oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 věta prvá o.s.ř.). Odvolací soud odvolání projednal a napadený rozsudek přezkoumal podle § 212 o.s.ř. a § 212a o.s.ř.

14. Odvolání není důvodné.

15. Ve skutkové rovině odvolací soud vychází ze zjištění soudu prvního stupně, která mají oporu v obsahu spisu. V průběhu odvolacího řízení tato zjištění nedoznala změn. Proto na ně odvolací soud plně odkazuje (přejímá je). S ohledem na odvolací argumentaci odvolací soud považuje za podstatné uvést následující. Odvolací soud nemá důvod pochybovat o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně (hodnocení jednotlivých důkazů i jejich souhrnu), a to ani s ohledem na odlišné hodnocení těchto zjištění (důkazů) žalobcem. Žalobce (v podstatě) předkládá své subjektivní hodnocení provedeného dokazování (v návaznosti na tvrzení o dopadech jednání žalované 1) na něho – viz doplnění odvolací argumentace provedené osobně žalobcem).

16. I v právní rovině odvolací soud (v zásadě) souhlasí se závěry soudu prvního stupně. S ohledem na odvolací argumentaci odvolací soud doplňuje následující.

17. Protože darovací smlouva byla uzavřena v roce 2003, je třeba aplikovat občanský zákoník účinný do 31.12.2013. Proto se při zkoumání podmínek pro vrácení daru postupuje s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen ,,o.z.) podle § 630 obč. zák. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 2339/2019).

18. Odvolací soud se při svém rozhodování nejprve zabýval otázkou věcné legitimace účastníků.

19. Obecně (i v této věci) platí, že (aktivně) legitimovanou osobou k uplatnění nároku na vrácení daru (§ 630 obč. zák.) je dárce. Aktivní legitimace žalobce ve věci je tedy dána. Dále platí, že pasivně legitimovanou osobou je obdarovaný (zde pouze žalovaná 1/). Je-li předmětem daru nemovitost (zde předmětné nemovitosti) zapsaná v katastru nemovitostí, tak je podstatné (rozhodující), zda k okamžiku rozhodnutí soudu (§ 154 odst. 1 o.s.ř.) svědčí zápis vlastnického práva k darované nemovitosti obdarovanému. Pokud zápis vlastnického práva obdarovanému (již) nesvědčí (případ této věci), tak dárce v řízení o určení vlastnického práva (vrácení darovaných nemovitostí) nemůže být ve vztahu k obdarovanému úspěšný. Mohl by jen uplatnit nárok na zaplacení peněžité náhrady, což se v této věci nestalo. Nedostatek (pasivní) legitimace žalované 1) ve vztahu k určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem je důvodem pro závěr, že žaloba je v této části (mezi žalobcem a žalovanou 1/) nedůvodná. Soud prvního stupně ji proto správně zamítl.

20. Žalobce má (aktivní) legitimaci ve věci s ohledem na (svůj) závěr, že je vlastníkem předmětných nemovitostí. Svědčí mu i naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem (§ 80 o.s.ř.) ve vztahu k žalovaným 2) a 3), neboť ty jsou v katastru nemovitostí zapsány jako jejich (spolu)vlastnice. Z uvedených skutečností vyplývá i pasivní legitimace žalovaný 2) a 3). Nárok uplatněný žalobou se tak týká právní sféry žalobce i žalovaných 2), 3).

21. Žaloba mohla být úspěšná ohledně žalovaných 2) a 3), přestože nejsou obdarovanými (ve vztahu k žalobci), pokud by se prokázalo, že stav zapsaný v katastru nemovitostí (k okamžiku uzavření darovací smlouvy mezi žalovanou 1/ a žalovanými 2/ a 3/) nebyl v souladu se skutečným právním stavem. Muselo by platit, že vlastníkem předmětných nemovitostí byl k uvedenému okamžiku (v důsledku oprávněného požadavku na vrácení daru) žalobce. Je třeba dodat, že mezi žalovanými 1), 2) a 3) byla ohledně předmětných nemovitostí uzavřena darovací smlouva. Nešlo by tedy (jen v případě oprávněného požadavku žalobce na vrácení daru) o nabytí vlastnického práva (žalovanými 2/, 3/) za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu v katastru nemovitostí (§ 984 odst. 1 o.z.). Žalovaná 1) by se však musela k žalobci (členů jeho rodiny) chovat tak, že by hrubě porušila dobré mravy. K tomuto závěru však odvolací soud (v souladu se soudem prvního stupně) nedošel.

22. Je třeba zdůraznit, že podstatné (z hlediska naplnění podmínek pro vrácení daru) je hrubé porušení dobrých mravů existující v objektivní rovině. Až následně (druhotně) je třeba posoudit subjektivní vnímání jednání obdarovaného dárcem. Platí tedy, že jednání obdarované (žalované 1/), které v objektivní rovině nenaplnilo (z níže popsaných důvodů) podmínky pro vrácení daru, byť mohlo být dárcem (žalobcem) vnímáno (subjektivně) způsobem popisovaným během řízení (viz jeho osobní dolnění odvolací argumentace), nezakládá důvody pro vrácení daru. Je vhodné také uvést, že podmínky pro vrácení daru nenaplní každé jednání obdarovaného, které je v rozporu dobrými mravy. Je totiž třeba, aby šlo o jejich hrubé (neběžné, mimořádné) porušení. Současně platí, že rozhodující jsou důvody vymezené dárcem při uplatnění práva na vrácení daru. Jiné (další) skutečnosti podstatné (rozhodující) již (v zásadě) nejsou.

23. Dále se odvolací soud vypořádal s otázkou, zda jednání žalované 1) naplňuje kritéria hrubého porušení dobrých mravů ve vztahu k členům rodiny žalobce.

24. Manželství žalobce s (předcházející) manželkou ([jméno FO], matkou žalované 3/) bylo rozvedeno. Následně žalobce uzavřel další manželství. Za této situace [jméno FO] není (bez dalšího) členem rodiny žalobce. Chování žalované 1) ke své matce tedy nemůže být důvodem pro vrácení daru (zde předmětných nemovitostí) na základě požadavku žalobce (i v případě, že by šlo o hrubé porušení dobrých mravů). Proto ani není dáno právo žalobce na vrácení daru.

25. Rovněž ohledně [jméno FO] (bratr žalované 1/, syn žalobce) odvolací soud sdílí závěry soudu prvního stupně. [jméno FO] jednání žalované 1) nehodnotí (nepociťuje) jako žalobce (např. jeho prohlášení ze dne 28.2.2023). Již tato skutečnost (v zásadě) brání úspěchu žalobce (v tomto směru). Soudem prvního stupně zjištěný (výše popsané) postup žalované 1) při převodu (bratrova) podílu na předmětných nemovitostech nelze kvalifikovat jako jednání, které by naplnilo podmínky stanovené § 630 obč. zák. (hrubé porušení dobrých mravů). Zjištěné (širší) okolnosti převodu tohoto podílu na předmětných nemovitostech svědčí o snaze řešit životní obtíže bratra žalované 1) /obdobně i [jméno FO] a žalobce/. I v tomto směru tedy odvolací soud argumentaci žalobce nepovažuje za důvodnou.

26. Obecně (i v této věci) platí, že dárce (zde žalobce) po uzavření darovací smlouvy (vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě darovací smlouvy) pozbývá vlastnické právo k darovaným (zde předmětným) nemovitostem. Proto uzavření darovací smlouvy (obdobné právní jednání spojené s převodem vlastnického práva) nelze brát na lehkou váhu. Na darované (převedené) nemovitosti nelze nadále pohlížet jako by nadále patřily dárci, který může rozhodovat o jejich dalším osudu (i s odstupem mnoha let po darování, jiném druhu převodu). Dárce nemůže (po vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí) rozhodovat o jejich dalším osudu (zcizování, zatěžování apod.). Nemůže se (bez dohody s dárcem nebo splnění zákonných podmínek pro vrácení daru) domáhat jejich vrácení (zpětného převodu) nebo zřízení právního titulu k jejich užívání (zde zřízení věcného břemene). Argumentace založená na ,,historických (ústních) dohodách v rodině“ k opačnému závěru opět (bez dalšího) nevede. V této věci je dále třeba přihlédnout k tomu, že žalobce se domáhal zřízení věcného břemene, které by ho opravňovalo k užívání předmětných nemovitostí v situaci, kdy již byly zatíženy (obdobným) věcných břemenem (smlouva z roku 1999) ve prospěch jeho matky ([jméno FO]). V řízení vyšlo najevo, že vztahy mezi žalobcem a jeho matkou nejsou (zdaleka) ideální. Namátkově lze odkázat na argumentaci žalobce v odvolání (hodnocení výpovědi jeho matky před soudem prvního stupně). Za této situace nelze odmítnutí žalované 1) uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene ve prospěch žalobce, která by ho opravňovala k užívání předmětných nemovitostí, hodnotit jako jednání, které by hrubě porušilo dobré mravy. Odvolací soud se tedy (pro stručnost) nezabývá tím, zda vedle věcného břemene pro matku žalobce by mohlo obstát (být zřízeno) další (obdobné) věcné břemeno pro žalobce. Proto ani zde odvolací soud neshledal právo žalobce na vrácení daru.

27. Ohledně parkovacího místa (stání) č. [číslo] v [Adresa] lze dodat, že vlastnické právo žalobkyni opravňovalo k zatížení této nemovitosti zástavním právem (i z výše popsaného důvodu). V kontextu s tím, že po jeho výmazu uvedené stání převedla (darovala) manželce žalobce (na jeho přání) ani toto jednání není důvodem pro vrácení daru. Nelze dovodit, že zřízení zástavního práva sledovalo dobrým mravům odporující cíl (zbavení žalobce majetku, jak při odvolání daru dovodil). V neposlední řadě odvolací soud neshledal důvody pro vrácení daru ani v žalobcem tvrzeném jednání žalované 1) při užívání (přenechání) parkovacího stání v [Adresa]. Zde je třeba doplnit, že sám žalobce (v listině o odvolání daru) ohledně parkovacího místa (stání) č. [číslo] vymezil (v zásadě) jen neshody ohledně užívání tohoto parkovacího stání (nucené parkování žalobce na ulici, spor s manželem žalované 1/ v důsledku znečištění stání olejem). Již z obsahu (povahy) uvedených výtek vyplývá, že nejde o zásadní (mimořádné) skutečnosti, které by mohly vést (bez dalšího) k naplnění předpokladů pro vrácení daru (předmětných nemovitostí). Pro úplnost lze dodat, že žalobce (při odvolání daru) žalované 1) vytýká (i) jednání jejího manžela, které měla tolerovat. V tomto směru lze dodat, že § 630 obč. zák. váže předpoklady pro vrácení daru na (hrubě nemravné) chování (jednání) obdarovaného. Proto (v zásadě) nejde o jednání jiné (od obdarovaného odlišné) osoby (zde manžel žalované 1/). Pouhá tolerance žalobcem vymezeného jednání manžela žalované 1) opět (sama o sobě) nemohla vést k naplnění předpokladů pro vrácení daru.

28. Protože žalobcem vytknuté jednání (žalované 1/) nenaplnilo předpoklady pro vrácení daru, nezabývá se odvolací soud otázkou promlčení. Zde (pro stručnost) jen odkazuje na právní závěry soudu prvního stupně.

29. Odvolací soud tedy (ve shodě se soudem prvního stupně) došel k závěru, že nárok žalobce na vrácení daru (předmětných nemovitostí) ve smyslu § 630 obč. zák. není dán. Soud prvního stupně žalobu správně zamítl.

30. Ve vztahu k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odvolací soud považuje za podstatné doplnit, že soud prvního stupně při stanovení odměny za jednotlivé úkony právní služby postupoval podle § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a) a § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Protože předmětem řízení je podíl na nemovitostech, měl soud prvního stupně postupovat podle § 9 odst. 3 písm. a) odst. 4 písm. b) advokátního tarifu (tarifní hodnota 50 000 Kč). Výše odměny za úkon právní služby měla být stanovena v částce 2 800 Kč (s přihlédnutím k § 12 odst. 4 advokátního tarifu). Celkem (při zastoupení třech žalovaných) odměna za jeden úkon právní služby měla činit 8 400 Kč (nikoli 6 000 Kč). Odvolací soud však nepřistoupil ke změně rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladu řízení mezi účastníky (výrok II.), neboť by tato změna byla k tíži žalobce, který podal odvolání.

31. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a věcně správný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

32. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud v rámci odvolacího řízení úspěšným žalovaným přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1. písm. g/, k/ odst. 2 písm. f/ advokátního tarifu). Jde o vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu a účast při vyhlášení rozsudku odvolacího soudu. Výše odměny za jednotlivé úkony právní služby byla stanovena v částce 8 400 Kč (§ 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a/ odst. 4 písm. b/ a § 12 odst. 4 advokátního tarifu) ohledně vyjádření k odvolání a účasti při jednání odvolacího soudu a ve výši 4 200 Kč ohledně účasti při vyhlášení rozsudku odvolacího soudu. Dále náklady odvolacího řízení představují 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, náhradu za ztrátu času 800 Kč (8 půlhodin – 1 půlhodina/100 Kč) podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a cestovné ve výši 1 600 Kč (2x Písek - České Budějovice a zpět, 208 km, automobil Škoda Superb RZ [SPZ], průměrná spotřeba 5,4 NM/100 km). Žalovaným náleží i náhrada za DPH ve výši 21 % z výše uvedených částek (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

33. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR jsou dostupná na jeho webových stránkách (www.nsoud.cz). V obecné rovině odvolací soud akceptuje právní závěry Nejvyššího osudu ČR v jeho rozhodnutích, která zmínil žalobce. V podmínkách této věci však nebyl důvod rozhodnout jinak.

Poučení