7 CO 807/2022 - 814

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a Mgr. Martiny Flanderové, Ph.D., v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o přezkumu oprávněnosti výpovědi z nájmu nebytových prostor, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 28. 4. 2022, č. j. 7 C 28/2021-735, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 15 575,27 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec a číslo].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal přezkumu oprávněnosti výpovědi z nájmu prostor sloužících k podnikání, kterou uzavřel se žalovanou jako pronajímatelkou dne 1. 3. 2019 ohledně 5 garáží bez č. p. na parc. [číslo] v k. ú. [obec] [jméno], a to včetně dodávky elektřiny přímým vedením z výrobny elektřiny (dále jen smlouva I.) a smlouvy ze dne 13. 12. 2019 o nájmu prostoru k podnikání, jejímž předmětem byla další garáž a nebytové prostory v prvním nadzemním podlaží o výměře 43,51 m2, celý nebytový prostor o výměře 364,57 m2 v budově bez č. p., jež je součástí pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] [jméno]. Dodatkem č. 1 z 26. 2. 2020 ke smlouvě ze dne 13. 12. 2019 (dále jen smlouva II.) byl upraven počátek nájmu ke dni 1. 5. 2020. Výpověď smlouvy I. ze dne 26. 11. 2020 (dále jen výpověď smlouvy) doručená žalobci datovou schránkou byla odůvodněna poruchou rozvaděče, která nastala v ranních hodinách dne 8. 11. 2020 s odkazem na § 2312 o. z. s tříměsíční výpovědní lhůtou. Žalobce podal proti výpovědi dne 30. 11. 2020 námitky, a to s odkazem na článek 1. smlouvy I., který po první 4 roky od uzavření smlouvy výpovědní důvod uvedený v obdržené výpovědi nepřipouští. Ustanovení smlouvy má jako dispozitivní ustanovení přednost před zněním zákona a vylučuje aplikaci § 2312 o. z., tedy vypovězení smlouvy z vážného důvodu, když vážný důvod není ve smlouvě obecně uveden. Zamýšlela-li žalovaná ukončit nájemní vztah proto, že žalovaný nechrání předmět nájmu před zničením a poškozením, měla podle žalobce postupovat podle § 2228 o. z., pokud by ovšem obě strany smluvním ujednáním tento postup nevyloučily tím, že sjednaly v článku 10.1 smlouvy I taxativní důvody pro možnou výpověď a k naplnění ani jednoho sjednaného důvodu nedošlo. Smlouva I zároveň vyloučila její ukončení vypovězením bez udání důvodu po dobu 4 let od jejího uzavření, tedy do 1. 3. 2023. Událost, ke které došlo na rozvaděči 8. 11. 2020, nebyla podle žalobce porušením bezpečnostních ani protipožárních předpisů či technických norem a odmítal tvrzení žalované, že by žalobce zasáhl do nastavení rozvaděče. Porucha nemohla podle žalobce způsobit, ani nezpůsobila následky, pro které by bylo možné smlouvu I. předčasně ukončit. Popíral, že by zkrat kabelů k přívodu rozvaděče měl jakoukoliv příčinnou souvislost s jeho nastavením a tvrdil, že nastavení a zapojení rozvaděče prováděla žalovaná coby stavebník, a že po uvedení datacentra provozovaného žalobcem do provozu do rozvaděče žalovaná dvakrát zasahovala. Realizace celé kabelové trasy a zapojení byla podle žalobce v kompetenci dvou odborných firem (žalované a [právnická osoba] [anonymizováno]) a případná chyba v nastavení rozvaděče pak vznikla pochybením těchto společností. Za skutečnou příčinu výpovědi smlouvy I označil žalobce širší rámec sporů mezi účastníky, šlo o zneužití práva ve smyslu § 8 o. z., které by nemělo požívat právní ochrany. Navrhl proto, aby soud určil, že výpověď smlouvy I. je neplatná.

2. Usnesením ze dne 12. 3. 2021, č. j. 7 C 28/2021-104, Okresního soudu ve Strakonicích zastavil řízení o určení neplatnosti, respektive přezkoumání oprávněnosti úkonu žalovaného z 30. 9. 2020 a předmětem řízení zůstala pouze oprávněnost výpovědi z 26. 11. 2020.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. V události, ke které došlo v pronajatých prostorech 8. 11. 2020, spatřovala hrubé porušení právních a bezpečnostních předpisů a nájemní smlouvy, když došlo k uhoření fáze L1 uvnitř rozvaděče 00UYQ20, a to ve vnitřní instalaci rozvaděče, na spoji mezi kabelem a přípojnicemi pro hlavní jistič rozvaděče, tedy v zařízení, s nímž může manipulovat pouze nájemce (žalobce). Přívodní rozvaděč byl v okamžiku zahoření na hlavním jistícím prvku rozvaděče manuálně nastaven na vypínací proud 504 A (304 kW), přičemž konstrukčně byl dimenzován na vypínací proud 400 A (276 kW). Chybné nastavení bylo podle žalované příčinou incidentu. Tento její závěr podporoval i graf výkonu elektrické energie dodávané do datacentra provozovaného žalobcem, kdy výkon stabilně překračoval hodnotu 289 kW, přičemž v období od dubna do května 2020 dosáhl dokonce až 450 A. Nájemní smlouva počítala s maximálním výkonem 300 kW (441 A). Žalovaný však osadil rozvaděč se jmenovitou hodnotou nižší, a to pouze 400 A, čemuž odpovídá výkon 276 kW. Průchod vyššího výkonu pak umožnilo právě přenastavení spouštěče hlavního jističe, neboť při vyšším výkonu než 400 A by jistič opakovaně vypadával. Provoz jističe byl ale trvalý a stálý. Přenastavení rozvaděče je závažným a hrubým porušením smluvních povinností a důvodem výpovědi nájemní smlouvy podle § 2312 o. z., neboť jednáním žalobce došlo k ohrožení předmětu nájmu i celého areálu žalované. Žalovaná zároveň popřela tvrzení, že smlouvu I lze vypovědět pouze z důvodů uvedených v článku 10.1 této smlouvy, neboť smluvní ujednání (text smlouvy I) nevylučuje jiné zákonné důvody ani jinou zákonnou výpovědní lhůtu a takové ujednání nevyplynulo ani z předsmluvního jednání účastníků.

4. Okresní soud ve Strakonicích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. 4. 2022, č. j. 7 C 28/2021-735 (dále jen napadené rozhodnutí), žalobu o určení neoprávněnosti výpovědi z 26. 11. 2020 smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání z 1. 3. 2019 zamítl (výrok I.). Výrokem II. uložil žalobci povinnost uhradit žalované náhradu nákladů řízení 104 542,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce. Výrokem III. uložil žalobci zaplatit České republice prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích náklady řízení státu ve výši 8 119,80 Kč.

5. Soud prvního stupně se v odůvodnění napadeného rozhodnutí prvotně zabýval otázkou včasnosti žaloby. Nezbytnou podmínkou úspěchu žaloby na přezkoumání oprávněnosti výpovědi je včasné podání námitek proti výpovědi. Ve skutkové rovině vyšel z toho, že žalovaná dala žalobci výpověď 26. 11. 2020, která byla žalobci téhož dne doručena a žalobce proti této výpovědi vznesl námitky 30. 11. 2020, doručené žalované 1. 12. 2020 a tyto skutečnosti byly zároveň mezi účastníky nesporné. Jelikož žalovaná na výpovědi setrvala i přes podané námitky, podal žalobce žalobu dne 18. 1. 2021 a žaloba pak byla ve smyslu § 2314 odst. 1 o. z. soudem prvního stupně posouzena jako včasná. Další spornou skutečností, kterou se zabýval soud prvního stupně bylo, zda smlouva I. vyloučila aplikaci obecných ustanovení zákona (§ 2312 o. z. a další), neboť ze znění smlouvy I. nelze učinit jednoznačný závěr a zabýval se pak úmyslem jednajících stran, neboť se jedná o dispozitivní úpravu. Na základě provedeného dokazování včetně hodnocení důkazů (odstavec 4., 5., 6., 7. napadeného rozhodnutí) dospěl ke skutkovému závěru, že účastníci neomezili možnost vypovědět smlouvu I. pouze z důvodů uvedených výslovně ve smlouvě a mohla být proto vypovězena i ze zákonných důvodů (odstavec 39. napadeného rozhodnutí). Další spornou skutečností bylo, zdali byl naplněn výpovědní důvod, tedy došlo k tvrzenému porušení povinností ze strany žalobce, zdali je takové jednání důvodem pro výpověď smlouvy. Výpověď smlouvy I. byla odůvodněna tím, že v průběhu nájmu došlo ke změně nastavení rozvaděče (spouště jističe) žalobcem, což žalovaná považovala za velmi hrubé porušení povinností nájemce. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že správné nastavení jističů v rozvaděči bylo podle pokynů výrobce na jmenovitý proud 400 A, a že dne 8. 11. 2020 došlo ke zkratu fáze uvnitř rozvaděče. Otázka nastavení spouště jističe rozvaděče v době události 8. 11. 2020 i v průběhu provozu byla mezi účastníky sporná. Sporná byla i hranice odpovědnosti žalobce a žalované ve vztahu k rozvaděči, kde došlo k zahoření. Po provedeném rozsáhlém dokazování (viz odstavec 10., 17., 23., 24., 25., 26., 27. napadeného rozhodnutí) dospěl soud prvního stupně ke skutkovému závěru, že provozovatelem rozvaděče, v němž nastal daný zkrat, je nájemce, tedy žalobce, který byl rovněž zodpovědný za nastavení spouště jističe. Že došlo skutečně ke zkratu rozvaděče, jehož součástí jsou vstupní svorky, k uhoření fáze L1, potvrdily zejména výpovědi svědků, znalce a fotodokumentace (odstavec 20., 21., 22., 27., 17., 8., 11., 12., 13., 14., 15. napadeného rozhodnutí). Výpovědi dalších svědků (odstavec 18., 19. napadeného rozhodnutí) vyloučily, že by se na nastavení spouště jističe podíleli zaměstnanci žalované. Učiněná skutková zjištění jsou výsledkem obsáhlého a pečlivého dokazování včetně hodnocení důvěryhodnosti slyšených svědků a vzájemných souvislostí provedených důkazů. Po právní stránce soud prvního stupně zhodnotil výsledky dokazování tak, že žalovaná unesla důkazní břemeno ohledně naplnění výpovědního důvodu podle § 2312 o. z. a žalobu na určení neoprávněnosti výpovědi zamítl. Při naplnění výpovědního důvodu podle ust. § 2312 o. z. vyloučil aplikaci § 2228 o. z., neboť v případě nájmu prostoru sloužících k podnikání občanský zákoník obsahuje zvláštní úpravu v ust. § 2302 – 2315 o. z. Jako nepodstatnou hodnotil námitku žalobce, že ukončení smlouvy působí škody oběma stranám a stejně tak i to, že v důsledku probíhajícího soudního řízení je smluvní vztah nadále oběma stranami plněn. Soud prvního stupně navíc zdůraznil, že v současné době je na místě provozován rozvaděč s jiným jističem, který prošel novou revizí. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT), za 22 úkonů právní pomoci, když při výpočtu sazby mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby v částce 2 500 Kč vycházel z tarifní hodnoty 35 000 Kč (§ 9 odst. 3 písm. e) ve spojení s § 7 bod 5 AT). Další položkou nákladů řízení žalované bylo 22 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), přičemž podrobně odůvodnil, za které úkony právní služby byla paušální náhrada a odměna za úkon přiznána. Odůvodnil rovněž, proč za některé úkony mimosmluvní odměnu nepřiznal (odstavec 51. napadeného rozhodnutí). Součástí nákladů řízení žalované bylo i cestovné za 7 cest v roce 2021, a to 9 458,30 Kč, za 2 cesty v roce 2022 3 080,60 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 AT 5 400 Kč. Další položkou nákladů řízení bylo DPH ve výši 21 % a celkem činily náklady právního zastoupení žalované 96 242,10 Kč. Do položky nákladů byly započteny i náklady žalované předtím, než byla ve věci právně zastoupena, vyčíslené v souladu s § 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., (300 Kč za vyjádření z 5. 2. 2021) a součástí vynaložených nákladů řízení žalované byla i záloha zaplacená na vypracování znaleckého posudku 8 000 Kč. Žalobci bylo proto uloženo zaplatit žalované na nákladech řízení 104 542,10 Kč. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. byla stanovena žalobci i povinnost uhradit náklady řízení vynaložené ze státních prostředků (celkem 16 119,80 Kč), když náklady řízení vznikly vyplacením svědečného a znalečného. Současně byla od položky nákladů státu 16 119,80 Kč odečtena zaplacená záloha žalobcem na znalecký posudek ve výši 8 000 Kč a bylo mu uloženo zaplatit 8 119,80 Kč (viz odstavec 52. napadeného rozhodnutí). V závěru rozhodnutí soud prvního stupně rovněž dostatečně zdůvodnil, proč neprováděl další dokazování z důvodu nadbytečnosti, když skutkový stav zjistil dostatečně z provedených důkazů. Ve vztahu k výpovědi svědka [titul] [příjmení] a [jméno] [příjmení] zdůvodnil zamítnutí návrhu na jejich provedení ze 14. 5. 2021 tím, že byly navrženy po uplynutí koncentrační lhůty a jelikož neměly zpochybňovat skutkovou verzi žalované, ale prokazovat další skutkovou verzi žalobce, vyhodnotil jejich provedení jako nepřípustné.

6. Proti napadenému rozhodnutí se žalobce odvolal, a to do meritorního rozhodnutí i výroku o nákladech řízení. Namítal nesprávné právní posouzení věci, neboť soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem, neúplně zjistil skutkový stav a na základě provedeného dokazování dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Soud prvního stupně podle žalobce nesprávně aplikoval § 2312 o. z., když odůvodnění výpovědi by byla přiléhavá aplikace § 2228 o. z. a za nesprávný označil i závěr soudu prvního stupně, že toto obecné ustanovení o nájmu není aplikovatelné v případě smlouvy o nájmu prostoru sloužícímu k podnikání. Žalovaná pak nebyla oprávněna ukončit nájemní vztah bez výzvy k nápravě, jak předpokládá § 2228 o. z. Žalobce zpochybnil i učiněný skutkový závěr soudu prvního stupně o tom, že smlouvu I. bylo možné vypovědět i z jiných než ujednaných důvodů ve smlouvě. Navíc výzvu k nápravě ve smyslu § 2228 o. z. je možné podle něho při systematickém výkladu předpokládat s ohledem na § 2309 písm. b) o. z. i u § 2312 o. z. V této souvislosti zopakoval žalobce důkazní návrh na výslech svědka [titul] [příjmení] a [jméno] [příjmení], když až v průběhu řízení zpochybnila žalovaná, že by svědek [příjmení] měl za žalovanou jednat, či být prostředníkem těchto jednání. Stejně tak návrh na výslech advokáta [titul] [příjmení] byl reakcí na výpověď slyšeného svědka [příjmení]. Výslech svědků proto nebyl v rozporu s koncentrací řízení. Žalobce v odvolání dále namítal, že nebylo prokázáno porušení technických norem v tvrzeném rozsahu, ani to, zda k přenastavení rozvaděče na hodnotu, kterou vykazoval po nehodě dne 8. 11. 2020, došlo ještě před nehodou samotnou a v této souvislosti zpochybnil výpověď slyšeného svědka [příjmení]. Okazoval zde i na odborné vyjádření vyžádané policií z 3. 5. 2021, podle kterého byl zkrat způsobem mechanickým poškozením v napojení rozvaděče. Žalobce poukazoval rovněž na závěry znalce [titul] [příjmení], že vedení elektrického proudu ve správě žalované mělo být podrobeno revizi s roční pravidelností, nicméně v průběhu provozu datacentra od května 2019 do nehody 8. 11. 2020 provedena nebyla, což je možné považovat za neplnění povinností ze strany žalované. Žalobce zdůrazňoval, že žalovaná odpovídala za vedení až do vstupních svorek rozvaděče a zpochybňoval, o které svorky se mělo jednat, z čehož vyvozoval nejméně spoluzavinění žalované na vzniku incidentu 8. 11. 2020. Ze všech uvedených důvodů navrhl změnit napadený rozsudek tak, aby bylo určeno, že výpověď žalované z 26. 11. 2021 je neoprávněná a navrhoval proto změnit i výroky o nákladech řízení.

7. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí. Namítala, že odvolání je postaveno na účelovém výkladu občanského zákoníku v rozporu s logickým a systematickým výkladem, neboť § 2312 o. z. řeší možnosti výpovědi z nájmu prostor sloužících k podnikání v případě nájmu na dobu neurčitou, a to jednak bez uvedení důvodu a jednak z vážných důvodů. Vážné důvody nejsou zákonem přesně definovány a podle komentářové literatury se jedná o důvody intenzity odpovídající výpovědi z nájmu na dobu určitou, případně se jedná o důvody, pro které lze vypovědět nájem bez výpovědní doby. Žalobkyně upozornila na dezinterpretaci obsahu samotné výpovědi z 26. 11. 2020, když vážný důvod je spatřován v porušení smluvně sjednaných a zákonem aprobovaných povinností. Porušením povinnosti nájemce ohrozil žalobce nejen předmět nájmu, ale i ostatní majetek žalované, včetně zdraví a majetku třetích osob. Plnění povinnosti ze smlouvy nebylo vázáno na vznik újmy či hrozbu zničení věci. Pokud žalobce připouští výpověď smlouvy I. ze zákonných důvodů (§ 2228 o. z.), dává jednoznačně najevo, že byla připuštěna i výpověď z důvodu podle § 2312 o. z. Podle žalované soud prvního stupně správně dovodil, že z obsahu smlouvy I. nevyplývá nemožnost dát výpověď z jiného než sjednaného důvodu. Jednající osoby potvrdily, že nikdy nejednaly o tom, že by takové vyloučení mělo nastat a soud prvního stupně správně věc posoudil tak, že aplikoval na právní vztah účastníků § 2312 o. z. a vyvodil z něho správné důsledky. K údajnému nenaplnění výpovědního důvodu označila žalovaná za klíčový důkaz znalecký posudek a výslech znalce a zcela se ztotožnila se závěry, které z těchto důkazů učinil soud prvního stupně. Za absurdní označila tvrzení žalobce, že pokud byly prostory řádně zkolaudovány a stavebníkem byla žalovaná, spoluzavinila tím porušení povinností žalobce při provozu rozvaděče. Upozornila, že žalobce zcela odhlíží od obsahu samotné nájemní smlouvy, kde podle článku 4.2. za uvedení prostor do souladu s technickostavebními předpisy včetně připojení na trafo NN odpovídá žalobce. Zdůraznila, že výpovědní důvod se netýká plnění povinnosti či stavu ve vztahu k přípojce do rozvaděče, tedy že údržba přípojky nemá na plnění povinnosti žalobce jakýkoli vliv a dále to, že žalobce zcela opomíjí, že neprovedl údržbu a revizi svého zařízení, za jehož provoz byl výlučně odpovědný. Pokud žalobce sváděl vinu za chybné nastavení jističe na [právnická osoba] [anonymizováno], která prováděla práci pro žalobce, byl žalobce za její činnost odpovědný, nikoliv žalovaná. Navíc jakákoliv závadná činnost uvedené společnosti nebyla tvrzena ani prokázána. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobce provozoval rozvaděč v rozporu s bezpečnostními normami a porušil tak povinnost, ke které se zavázal v rámci uzavřené nájemní smlouvy a byl tak naplněn výpovědní důvod nájmu dle § 2312 o. z., a s tímto závěrem soudu prvního stupně se žalovaná ztotožnila.

8. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně v celém rozsahu podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Podle § 545 o. z. právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

10. Podle § 555 odst. 1 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu.

11. Podle § 2312 o. z. jedná-li se o nájem na dobu neurčitou, má strana právo jej vypovědět v šestiměsíční výpovědní době; má-li však strana k výpovědi vážný důvod, je výpovědní doba tříměsíční; trvá-li nájem po dobu delší než 5 let a vzhledem k okolnostem strana nemohla předpokládat, že druhá strana nájem vypoví, je výpovědní doba vždy šestiměsíční.

12. Podle § 2314 odst. 1 o. z. vypovídaná strana má právo do uplynutí 1 měsíce ode dne, kdy jí byla výpověď doručena, vznést proti výpovědi námitky; námitky vyžadují písemnou formu. Dle odst. 2 nevznese-li vypovídaná strana námitky včas, právo žádat přezkoumání oprávněnosti výpovědi zanikne. Podle odst. 3 vznese-li vypovídaná strana námitky včas, ale vypovídající strana do 1 měsíce ode dne, kdy jí námitky byly doručeny, nevezme svou výpověď zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do 2 měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi.

13. Ze skutkových závěrů soudu prvního stupně vycházel i odvolací soud. Soud prvního stupně podrobně zhodnotil jednotlivé důkazy a všechny důkazy v jejich vzájemných souvislostech, pečlivě přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo a odůvodnil podrobně skutkové závěry ve všech oblastech, které byly mezi účastníky sporné. První spornou oblastí bylo, zda byla žalovaná oprávněna vypovědět uzavřenou nájemní smlouvu I z důvodů, které nebyly výslovně sjednány ve smlouvě, respektive, zda smluvní ujednání (sjednané výpovědní důvody) vyloučily aplikaci obecných ustanovení občanského zákoníku, konkrétně § 2312 o. z. Předně samotný text smlouvy (článek 10.1) výslovně nevylučuje užití jiných, než sjednaných důvodů pro ukončení smlouvy. Předmětná smlouva I. o nájmu prostor sloužících k podnikání byla uzavřena na dobu určitou a takovou smlouvu lze podle § 2312 o. z. vypovědět bez důvodu, případně z vážného důvodu. Strany nájemní smlouvy možnost výpovědi bez důvodu vyloučily na dobu 4 let (článek 3.2.) a v článku 10. rozšířily možnost výpovědi z konkrétních důvodů (článek 10.1, 10.2 smlouvy I.), což lze chápat jako rozšíření výpovědních důvodů, kdy se nebude zkoumat, zda se jedná o vážný důvod ve smyslu ust. § 2312 o. z. Ani výsledky dokazování k projevům vůle při uzavření smlouvy v tomto směru, zejména výpovědi svědka [titul] [příjmení] a [titul] [příjmení], nepřinesly žádné informace o tom, že by vůbec taková varianta byla mezi stranami projednávána, naopak zástupci žalované byli svým právním zástupcem ujištěni, že zákonná úprava je vždy použitelná i vedle smluvního ujednání. O záměru vyloučit zcela zákonnou úpravu skončení nájemního vztahu smluvním ujednáním nesvědčí ani provedené listinné důkazy, e-mailová korespondence mezi zástupci účastníků. Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně i v tom, že navrhované výslechy svědka [titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byly odmítnuty správně pro opožděnost ve vztahu ke koncentraci řízení, ke které došlo při prvním ústním jednání 16. 3. 2021 (uplynutím lhůty 30 dnů ke dne 15. 4. 2021), přičemž návrh na výslech uvedených svědků byl podán ze strany žalobce až 14. 5. 2021. V první reakci ze dne 13. 4. 2021 na výzvu soudu prvního stupně k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů ohledně vůle stran při uzavírání smlouvy a poučení soudu o koncentraci řízení reagoval žalobce jinými, než navrhovanými důkazy. Lze se ztotožnit i se závěrem soudu prvního stupně, že výslech [titul] [příjmení] a [jméno]. [příjmení] neměl zpochybnit provedené důkazy (výpovědi svědků [titul] [jméno] a [titul] [příjmení]), nýbrž měl přinést novou skutkovou verzi žalobce. Všechny provedené důkazy k této sporné skutečnosti soud prvního stupně řádně zhodnotil a odvolací soud nemá o skutkových závěrech soudu prvního stupně v tomto směru žádné pochybnosti. Odvolací soud se ztotožnil i se skutkovým zjištěním ohledně naplněnosti, respektive oprávněnosti výpovědního důvodu. Tato sporná skutečnost v sobě zahrnovala jednak spor o tom, kde je hranice odpovědnosti na elektrickém zařízení, kde došlo k zahoření fáze a dále to, co zahoření fáze L1 způsobilo, zda bylo příčinou porušení povinností ze strany nájemce, tedy žalobce. Rovněž k zodpovězení těchto sporných otázek provedl soud prvního stupně podrobné dokazování. Vyjma znaleckého posudku soud prvního stupně znalce opakovaně vyslechl, vyslýchal svědky, kteří se bezprostředně po zahoření nacházeli na místě, pořídili fotodokumentaci. Stěžejním důkazem pro určení hranice odpovědnosti byly výpovědi svědků (svědek [příjmení], [příjmení]). Shodný závěr učinil i soudní znalec [titul] [příjmení] a rovněž shodně zápis o dohodě účastníků z 6. 5. 2012 výslovně označuje místo, v němž se dělí provoz (tudíž i odpovědnost) účastníků ve shodě s těmito důkazy. Ze všech těchto důvodů učiněný skutkový závěr soudu prvního stupně o tom, že odpovědnost žalované končí na vstupních svorkách rozvaděče, je zcela jednoznačný a žádný z provedených důkazů tento skutkový závěr soudu prvního stupně nezpochybňuje. K zahoření došlo uvnitř rozvaděče, který je ve vlastnictví žalobce a dělení odpovědnosti mezi provozovatele rozvaděče a dodavatele proudu do něho za vstupními svorkami označil za standardní rovněž znalec. Výpovědi znalce, slyšeného opakovaně, fotodokumentace pořízené na místě dne 8. 11. 2020 po zahoření rozvaděče svědkem [příjmení] (a [příjmení]) a jeho svědecká výpověď, opět dávají ucelený obraz o skutkovém závěru soudu, že důvodem zahoření bylo špatné nastavení spouště jističe na vyšší hodnotu, než stanovenou výrobcem (400 A). K překročení došlo již v době provádění revize 9. 5. 2019 (470 A) a v době zahoření rozvaděče 8. 11. 2020 byl jistič nastaven na 504 A. Výpověď znalce, podložena grafem spotřeby, vedla k jasnému skutkovému závěru, že příčinou poruchového děje bylo dlouhodobé překračování při nastavení jmenovitého proudu do zařízení. Odpovědnost za nastavení spouště jističe rozvaděče, překročení oproti doporučení výrobce, bylo odpovědností žalobce, neboť je součástí rozvaděče tedy zařízení, za které zodpovídá a přes snahu zpochybnit výpověď svědka [příjmení] nebylo zjištěno a prokázáno, že by do elektrického zařízení provozovaného žalobcem zasáhla třetí osoba. Naopak výpověď znalce podpořená grafem dlouhodobé spotřeby včetně revizní zprávy z května 2019 podporuje skutkové zjištění soudu prvního stupně, že se jednalo o porušení povinnosti ze strany žalobce přetrvávající delší čas, které vyústilo v havárii zařízení dne 8. 11. 2020 Odvolací soud tedy přijal skutkový závěr soudu prvního stupně, že vlastníkem a provozovatelem rozvaděče, kde nastal zkrat a jehož součástí jsou vstupní svorky, byl žalobce, který byl zároveň zodpovědný za stav a nastavení spouště jističe a provozoval rozvaděč s nastavením spouště jističe neodpovídajícím doporučení výrobce. Závěry učiněné ze znaleckého zkoumání a z provedených dalších výslechů svědků i listinných důkazů nemohou vyvrátit jiné listinné důkazy (vyjádření odborných firem [právnická osoba], [právnická osoba]), které připouští i jinou možnost vzniku zahoření, (nedostatečné či špatné dotažení šroubového spoje, což vede k lokálnímu zvýšení teploty a následnému zahoření). Obdobně ani odborné vyjádření Policie ČR ze 4. 5. 2021 obsahující závěr, že nelze jednoznačně konstatovat, že k uhoření fáze L1 na vstupní svorce jističe došlo vlivem přenastavení proudové spouště jističe na hodnotu cca 504 A, není důkazem, který by skutkové zjištění soudu prvního stupně vyvrátil. Skutkový závěr soudu prvního stupně, učiněný na základě hodnocení jednotlivých důkazů ve vzájemných souvislostech a na logické argumentaci soudu prvního stupně při jejich hodnocení, lze označit za správný.

14. Při právním posouzení věci se soud prvního stupně zabýval nejprve otázkou včasnosti žaloby a posoudil ji správně, když výpověď smlouvy I byla z 26. 11. 2020 (doručená žalobci téhož dne), proti ní vznesl žalobce 30. 11. 2020 námitky (doručené žalované 1. 12. 2020), které nebyly žalovanou akceptovány, žalobce podal žalobu 18. 1. 2021, učinil tak včas, v souladu s § 2314 odst. 1 o. z. Za situace, kdy uzavřená smlouva o nájmu prostoru sloužících k podnikání výslovně nevylučovala užití obecných ustanovení o skončení nájmu podle občanského zákoníku (výklad právního jednání ve shodě s § 545 o. z. a § 555 odst. 1 o. z.), je možné považovat chybné nastavení spouště jističe v rozvaděči provozovaným žalobcem ve vazbě na událost z 8. 11. 2020 za hrubé porušení povinností nájemce (článek 6.4., 6.13, 8.1., 8.2. smlouvy I.), tedy za vážný důvod, pro který je možné vypovědět smlouvu o nájmu prostoru sloužícího k podnikání uzavřeného na dobu neurčitou ve smyslu § 2312 o. z. Výzvu k nápravě ust. § 2312 o. z. nepožaduje, a to ani při užití systematického výkladu ve vazbě na § 2309 o.z. Pokud žalovaná vypověděla nájemní vztah založený předmětnou smlouvou I výpovědí z 26. 11. 2020, učinila tak po právu. Žalobce namítal nesprávné právní posouzení věci a tvrdil, že před užitím výpovědního důvodu (§ 2312 o. z.) má přednost užití § 2228 o. z. Je možné souhlasit s argumentací žalobce, že obecná ustanovení o nájmu (§ 2201 a násl. o. z.) je možné užít i na právní vztahy vyplývající z nájmu prostor sloužících k podnikání, a to za situace, kdy zvláštní úprava schází. Podle odvolacího soudu použití obecných ustanovení soud prvního stupně obecně nevyloučil, ale pouze konstatoval, že pro naplnění výpovědního důvodu podle § 2312 o. z. nebude aplikovat ust. § 2228 o. z. (odstavec 45. napadeného rozhodnutí), s čímž lze souhlasit. Ust. § 2228 o. z. má preventivní povahu, má bránit opotřebení předmětu nájmu nad míru přiměřenou okolnostem či zničení věci. Pronajímatel nemá povinnost užít obecné ustanovení prevenčního charakteru (§ 2228 o. z.) předtím, než přistoupí k výpovědi nájmu podle zvláštního ustanovení o výpovědi nájmu prostoru sloužícího pro podnikání sjednaného na dobu neurčitou (§ 2312 o. z.), je-li takový výpovědní důvod dán. Jelikož soud prvního stupně učinil ucelená skutková zjištění, mohl být akceptován i závěr o nadbytečnosti provádění dalšího dokazování (odstavec 53. napadeného rozhodnutí). Důkazní návrhy k prokázání postavení žalobce jako stavebníka ohledně stavebních úprav předmětu nájmu, které žalobce zopakoval i v podaném odvolání, vyhodnotil i odvolací soud jako nadbytečné a jejich provedení zamítl. Shodně byl zamítnut návrh na výslech svědka [titul] [příjmení] a [jméno] [příjmení], když tento důkazní návrh byl učiněn po uplynutí koncentrační lhůty a jejich výpovědi mají vyvracet učiněná skutková zjištění a dotvrzovat jinou skutkovou verzi, nikoliv zpochybňovat věrohodnost již slyšených svědků a provedených listinných důkazů. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně ze všech uvedených důvodů podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správné, a to jak ve věci samé, tak ohledně nákladů řízení. Proti výši uložené náhrady nákladů řízení žalované a státu žalobce přes podané odvolání nic nenamítal a lze tak odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, se kterým se odvolací soud ztotožňuje.

15. Úspěšné žalované byla podle § 224 odst. 1 za užití § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v celkové částce 15 575,27 Kč Náklady odvolacího řízení žalované tvoří odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní služby, celkem 6 250 Kč (z tarifní hodnoty 35 000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. e) AT), a to za vyjádření k odvolání, účast na jednání a účast u vyhlášení rozsudku. Další položkou je náhrada za 3 paušály za 3 úkony (§ 13 AT) v účtované výši celkem 450 Kč, 1 600 Kč představujících náhradu za 16 půlhodin promeškaného času po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) AT při 2 cestách ze sídla advokáta v [obec] do sídla soudu a 4 572,12 Kč na cestovném ([značka automobilu] RZ [číslo] [příjmení] [číslo], ze sídla advokáta [obec], [ulice] [anonymizováno], k procesnímu soudu a zpět) 2 jízdy, celkem 600 Km, při průměrné spotřebě 6,2 l a ceně za 1 litr motorové nafty podle sazebníku 47,10 Kč, náhrady za 1 km 4,70 Kč podle § 157 z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce a vyhlášky č. 511/2021 Sb. Poslední položkou tvořící náklady řízení žalované je pak 21 % DPH, 2 703,15 Kč. V průběhu řízení bylo prokázáno, že zástupce žalované je registrovaným plátcem DPH. Uvedenou částku 15 575,27 Kč, představující náklady odvolacího řízení, je povinen žalobce zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalované [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec a číslo] (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení