7 Co 870/2024 - 608

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobce: [fyzická osoba] [adresa] [adresa] [adresa] zastoupená opatrovnicí [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/1] zastoupená advokátkou [právní zástupce] [Adresa zainteresované osoby 1/0] proti žalovaným: 1) [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 2/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0] 2) [Jméno zainteresované osoby 3/0][Datum narození zainteresované osoby 3/0] [Adresa zainteresované osoby 3/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 3/0] o určení dědického práva účastníků, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 19.4.2024, č.j. 4 C 144/2019-543, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích v odstavci II., III., IV., V., VI., VII., VIII. a IX. potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení 11 714 Kč, každý jednou polovinou v částce 5 857 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky ve Strakonicích.

Odůvodnění

1. Okresní soud ve Strakonicích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19.4.2024, č.j. 4C 144/2019-543 (dále jen napadený rozsudek) rozhodl tak, že se určuje, že žalovaná [Jméno zainteresované osoby 3/0] není dědicem ze zákona po [jméno FO] (výrok II.), že se určuje, že žalovaný [Jméno zainteresované osoby 2/0] není dědicem zůstavitele [jméno FO] podle závěti ze dne 2.12.2015 (výrok II.), že se určuje, že [jméno FO] – [jméno FO][Anonymizováno][příjmení], narozený [datum], bytem [adresa], [adresa] [adresa], je dědicem ze zákona po [jméno FO], r[rodné číslo], posledně bytem [adresa] a účastníkem dědického řízení (výrok IV.), že žaloba, aby bylo určeno, že [Jméno zainteresované osoby 3/0] je dědičkou ze zákona po [jméno FO], se zamítá (výrok V.), že žalovaný [Jméno zainteresované osoby 2/0] je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 23 990,75 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.), že žalovaná [Jméno zainteresované osoby 3/0] je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 23 990 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VII.), že žalovaný [Jméno zainteresované osoby 2/0] je povinen zaplatit České republice Okresnímu soudu ve Strakonicích na náhradě nákladů státu částku, která bude uvedena v samostatném usnesení do tří dnů od právní moci usnesení (výrok VIII.) a že žalovaná [Jméno zainteresované osoby 3/0] je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Strakonicích na náhradě nákladů státu částku, která bude uvedena v samostatném usnesení do tří dnů od právní moci usnesení (výrok IX). V odůvodnění usnesení se uvádí, že [jméno FO] zemřel dne [datum]. Pozůstalostní řízení probíhá u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. [spisová značka] Jako v úvahu přicházející dědici jmenovaného zůstavitele přichází v úvahu [jméno FO] [příjmení] na něhož místě v řízení vystupuje žalobkyně, jako procesní nástupkyně, a to jako dědic ze zákona v šesté třídě zákonné dědické posloupnosti, žalovaný 1) [Jméno zainteresované osoby 2/0] jako dědic ze závěti zůstavitele ze dne 2.12.2015 a žalovaná 2) [Jméno zainteresované osoby 3/0] jako zákonná dědička ve druhé třídě zákonné dědické posloupnosti. Dědická práva účastníků řízení jsou sporná, proto došlo k odkázání dědiců na řízení v této věci za účelem odstranění spornosti jejich dědických práv. Pokud jde o v úvahu přicházejícího dědice zůstavitele [jméno FO] [příjmení], není pochyb o tom, že je v příbuzenském vztahu se zůstavitelem na úrovni šesté třídy dědiců ve smyslu občanského zákoníku. Soud prvního stupně vychází z toho, že zůstavitel pořídil závěť ze dne [datum], která nebyla sepsána vlastní rukou zůstavitele, byla zůstavitelem vlastnoručně podepsána před dvěma současně přítomnými svědky [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0]. Soud má za prokázané, že zůstavitel v okamžiku pořízení závětí trpěl středně těžkým stupněm demence, a to demencí smíšené etiologie se složkou atroficko degenerativní a alkoholovou. Jedná se o duševní poruchu, následkem které nebyl schopen činit žádná právní jednání. Proto bylo určeno, že žalovaný [Jméno zainteresované osoby 2/0] není dědicem zůstavitele podle uvedené závěti. Ve vztahu k žalované [jméno FO] soud prvního stupně dospěl k závěru, že nesplňuje podmínky osoby spolužijící ve smyslu § 1636 a § 1637 o.z. Jednou ze základních podmínek uvedených v citovaných ustanoveních je existence společné domácnosti zůstavitele a osoby, která má být dědicem. Společná domácnost je přitom soužitím osob, které spolu žijí trvale a které společně uhrazují náklady na své potřeby. Spolužijící osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny. Kromě toho se vyžaduje, aby pečovala o společnou domácnost, například obstarávala domácí práce, udržovala byt v pořádku, obstarávala prádlo a údržbu šatů, připravovala jídlo a poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti nebo aby byla na zůstavitele odkázaná výživou. V případě žalované 2) se o společnou domácnost se zůstavitelem nejednal. Zůstavitel hovořil o žalované a její rodině jako o nájemnících, požadoval jejich vyklizení ze své nemovitosti. Žalovanou nepovažoval za člena rodiny, v řízení o omezení svéprávnosti zůstavitele nebyla jmenována opatrovnicí. O tom, že se žalovaná 2) nechovala jako člen rodiny zůstavitele, svědčí i lékařské zprávy [právnická osoba], kde byl zůstavitel od 6.8.2015 do 13.8.2015 hospitalizován, kdy je uvedeno, že se jedná o pacienta se špatnou sociální situací, který dva dny pouze ležel doma, nejedl ani nepil, projevoval známky dehydratace a neutěšené sociální situace. Soud prvního stupně dospěl na tomto základě k závěru, že žalovaná 2) [Jméno zainteresované osoby 3/0] není dědicem ze zákona po zůstaviteli a současně zamítl její žalobu, že je dědičkou ze zákona po jmenovaném zůstaviteli.

2. Proti tomuto rozsudku podali oba žalovaní odvolání, v nichž soudu prvního stupně vytýkají, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým závěrům a v návaznosti na to k nesprávnému právnímu posouzení věci.

3. Žalovaný 1) namítá, že v roce 2022 se několik svědků vyjadřovalo k psychickému stavu zůstavitele v době pořízení závěti. Svědkyně [jméno FO] popsala vztah pana [jméno FO] se žalovaným 1) tak, že pan [jméno FO] říkal, že pan [jméno FO] je jediný člověk, kterému věří. Svědek [jméno FO] se vyjádřil ke zdravotnímu stavu pana [jméno FO], který se vyjadřoval tak, že už se těší, až mu to všechno dá, myslel tím [Jméno zainteresované osoby 2/0]. Říkal noblesně „[jméno FO] už jste hoden“. Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] vypověděla, že má za to, že pan [jméno FO] chápal význam své svědecké výpovědi, při které byla přítomna. Jako adekvátní hodnotil odpovědi zůstavitele při výslechu také svědek [jméno FO], který pracoval na Krajském ředitelství Policie v [adresa]. Ve prospěch dobrého psychického stavu pana [jméno FO] se vyjádřil i svědek [jméno FO], svědkyně [jméno FO] i [jméno FO]. Bylo tak jednoznačně prokázáno, že pan [jméno FO] si uvědomoval důsledky svého jednání a byl schopen těmto důsledkům v rozhodné době porozumět. Skutečnost, že pan [jméno FO] byl zanedbaný a v místě, kde žil, byl nepořádek, nemělo na jeho psychický stav vliv. Byl plně schopen komunikovat a probírat různá témata. Žalovaný 1) odkazuje na výpověď svědků přítomných při podpisu závěti [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]. Pokud jde o znalecké posudky, z nichž soud prvního stupně vychází, poukazuje na to, že soud opominul výslech znalce ze dne 29.7.2019, kdy znalec [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl: „Pokud se mne ptáte na to, zda mohu s jistotou říci, že zdravotní stav p. [jméno FO] v prosinci 2015 byl stejný jako v únoru 2016, kdy jsem ho vyšetřoval, tak v podstatě v psychiatrii nelze říci „s jistotou“. Znalec se vyjádřil i k podpisu plné moci panem [jméno FO]: V podstatě to je tak, jak jsem uvedl, p. [jméno FO] věděl, že podepsal plnou moc a že je to něco, co opravňuje toho druhého k tomu, aby za něho (správně má být dle názoru právního zástupce „něho“) vyřizoval. On byl tělesně na tom špatně, takže si uvědomoval, že potřebuje, aby některé záležitosti za něho vyřizoval někdo jiný. Žalovaný má za to, že v případě zůstavitele nebyly jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti sníženy tak podstatně, aby se to promítlo do neplatnosti závěti. Zůstavitel byl schopen porozumět mimo běžných záležitostí s rozhovorů i komplikovanějším věcem, jako jsou například investice, což potvrdila svědkyně [jméno FO] a také placení daně, jak uvedla svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Lze se jen těžko domnívat, že by zůstavitel nebyl schopen porozumět uzavření závěti, a to s ohledem na výpověď svědkyně [jméno FO] a svědka [jméno FO]. Žalovaný 1) soudu prvního stupně vytýká, že napadený rozsudek založil výhradně na znaleckých posudcích a zcela opominul rozsáhlé dokazování, které učinil, a to zejména výslechy svědků. Pokud uvedl, že závěry znaleckých posudků korespondovaly i se zjištěními vyplývajícími z výpovědi svědků, nelze toto tvrzení shledat jako pravdivé, neboť ze závěru svědeckých výpovědí lze jednoznačně dovodit, že zůstavitel byl v rozhodné době schopen právního úkonu.

4. Žalovaná 2) v podaném odvolání namítá rovněž nesprávnost skutkových zjištění soudu prvního stupně s tím, že hodnocení její výpovědi v dané věci je projevem přepjatého formalismu ze strany soudu. Pokud v průběhu řízení hovořila o nabídce k sňatku ze strany zůstavitele, mohlo dojít k určité nepřesnosti při sepisu jejího písemného vyjádření, nebo určitého nepochopení, kdy cílem nebyla jakákoliv mystifikace soudu, ale to, že p. [jméno FO] měl k odvolatelce velmi blízko. Ta však samozřejmě chápala, že se jedná o názory a žádosti staršího muže, ne zcela zdravého, a proto k žádnému sňatku nedošlo, neboť on to zřejmě myslel vážně, ale ona ne (uvádí se v odvolání). Dále vysvětluje i další soudem prvního stupně zmiňovanou rozpornost jejího vyjádření, a to zdravotním stavem a zmateností zůstavitele. O tom, jaký měla žalovaná k zůstaviteli vztah, svědčí i skutečnosti, že i po jeho smrti (již sedm let) se jako jediná stará o jeho hrobku a má od ní jako jediná klíče. Podle odvolatelky měl soud prvního stupně dojít k opačnému závěru a rozhodnout, že žila se zůstavitelem ve společné domácnosti po dobu jednoho roku před jeho smrtí a pečovala o společnou domácnost, a je proto jeho dědičkou.

5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného 1) souhlasí se závěry soudu prvního stupně. Má za to, že soud nepochybil v otázce hodnocení důkazů. Z rozsudku nelze seznat, že by soud nezohlednil provedené důkazy, především pak svědecké výpovědi. Ty je třeba vyložit jako celek, nikoliv jen jako určité pasáže, které by pro jednoho z účastníků byly příznivější. Připomíná přitom výpověď [jméno FO], z níž lze vyčíst potíže zůstavitele při podpisu závěti. Její výpověď nikterak neprokazuje, že by zůstavitel byl právně způsobilý jednat, naopak lze vyčíst, že advokát při podpisu měl určité pochybnosti, pokud se individuálně zůstavitele dotazoval, zda právnímu jednání rozumí. Navíc p. [jméno FO] měl uvedené jen odkývat (možná i slovně potvrdit). Advokát měl text závěti připravený a tento byl pouze kývnutím, možná slovy odsouhlasen zůstavitelem a podepsán. Pouhé odsouhlasení není potvrzením o způsobilosti právně jednat. K jednotlivým svědkům, které žalovaný 1) cituje v podaném odvolání uvádí, že ani jeden z těchto slyšených svědků nemá lékařské vzdělání, aby posoudil zdravotní stav zemřelého v roce 2015. Jedinou takovou osobou byla paní [jméno FO], která jednoznačně popsala zdravotní stav zůstavitele, jeho chování a zhoršování zdravotního stavu, neboť se se zemřelým[Anonymizováno][jméno FO] vídala přibližně jedenkrát za měsíc od roku 2015 a současně pracovala 25 let jako pečovatelka osob trpící právě demencí. Dalším obsahem vyjádření je rekapitulace výpovědi svědkyně [jméno FO] a[Anonymizováno]také svědkyně policistky [tituly před jménem] [jméno FO], jakož i výpovědi pana [jméno FO] a paní [jméno FO]. Žalobkyně připomíná, že i znalec [tituly před jménem] [jméno FO], který vypracoval doplněk svého znaleckého posudku uvedl, že poté, co se seznámil se všemi výpověďmi, které dříve při zpracování posudku neměl k dispozici, nebyly znaleckým zkoumáním zjištěny žádné nové skutečnosti, které by mohly vést ke změně znaleckých závěrů uvedených v posudku z roku 2016. Žalobkyně nesouhlasí s námitkou, že soud založil své rozhodnutí výhradně na znaleckých posudcích a opominul rozsáhlé dokazování, zejména výslechy svědků. Soud se řádně vypořádal s veškerými provedenými důkazy a své závěry dostatečně odůvodnil. V rozsudku jsou shrnuty výpovědi [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] st., [jméno FO], [jméno FO] ml., [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a dalších osob. Připomíná, že soud současně nevycházel jen z jednoho posudku [tituly před jménem] [jméno FO], ale i z jeho doplnění, dále z posudku [tituly před jménem] [jméno FO], lékařských zpráv, přičemž nelze opomenout vyjádření [tituly před jménem] Kuše či [právnická osoba].

6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované 2) souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o neexistenci společné domácnosti žalované 2) a zůstavitele. Nesouhlasí s odvolací argumentací žalované 2), pokud je namítáno, že soud prvního stupně uvedený závěr učinil na základě důkazů, které se vztahují ke skutečnostem, k nimž došlo mimo období jednoho roku před smrtí zůstavitele (tj. od 8.4.2016 do 8.4.2017). Žalobkyně uvádí, že doba jednoho roku je dobou minimální, období před začátkem doby jednoho roku před smrtí zůstavitele nelze opomíjet. Významná je celá doba, kdy žalovaná 2) žila na adrese v [adresa]. Sama žalovaná 2) konstantně uváděla, že se zůstavitelem žila déle než jeden rok ve společné domácnosti a o tuto domácnost pečovala. Svědci v projednávané věci vypovídali nejen k době před posledním rokem života zůstavitele, ale i k období po 8.4.2016. Přihlížet je třeba i k lékařským zprávám a znaleckým posudkům. Významný posun v povaze soužití žalované 2) a zůstavitele v roce 2016 nebyl prokázán. Žalovaný 1) uváděl, že žalovaná 2) a zůstavitel žili odděleně, byla mezi nimi uzavřena nájemní smlouva, což vylučuje existenci společné domácnosti ve smyslu § 1637 o.z. Žalovaná 2) vybírala s použitím platební karty zůstavitele finanční prostředky pro své potřeby, s čímž zůstavitel nesouhlasil. Existence nájemního vztahu mezi žalovanou 2) a zůstavitelem vyplývá i ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Svědkyně [jméno FO] uvedla, že péče žalované 2) o zůstavitele měla být za poplatek. Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] vypovídala o tom, že stav zůstavitele nesvědčil o tom, že by se o něj někdo staral. O smlouvě týkající se bydlení žalované 2) u zůstavitele věděl i svědek [jméno FO]. Je poukazováno i na svědectví svědkyně [jméno FO] a [jméno FO]. V dané věci vypovídali i členové rodiny p. [jméno FO], a to její druh p. [jméno FO], dcera [jméno FO], [jméno FO] ml. a jeho bratr [jméno FO]. Tyto osoby tvořily společnou domácnost, nikoliv však domácnost se zůstavitelem. Např. dcera paní [jméno FO] uvedla, že se s p. [jméno FO] moc nevídala, vykala mu. Dodává se, že v této věci je vyloučeno, aby p. [jméno FO], jako žalovaná č. [hodnota]) tvořila více společných domácností – společnou domácnost s dětmi a druhem a společnou domácnost, jak sama tvrdí, s p. [jméno FO]. Žalobkyně má za to, že nelze považovat výpověď žalobkyně za pravdivou, neboť její obsah je v rozporu s výpověďmi osob, které nemají žádný majetkový zájem po zemřelém, ani zájem na výsledku sporu např. vyslýchaní policisté, p. [jméno FO]. Právě policisté p. [jméno FO] a p. [jméno FO] popisovali zanedbalost zemřelého, špínu, ve které žil. Významná je výpověď [jméno FO], který byl se zemřelým v kontaktu, jak před rokem 2015, tak i poté, tj. i v posledním roce jeho života. Vypovídal o tom, že si p. [jméno FO] přál, aby se rodina p. [jméno FO] odstěhovala. Popisoval zanedbanost p. [jméno FO] i nedostatek jídla, kterým trpěl. Podle žalobkyně je závěr soudu prvního stupně o tom, že společná domácnost zůstavitele a žalované 2) neexistovala správný.

7. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že přípustné odvolání (§ 202 o.s.ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o.s.ř.) přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci II. – IX., jichž se podaná odvolání týkají a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného 1) a odvolání žalované 2) nejsou důvodná.

8. Předmětem řízení je určení dědického práva závětního dědice, tj. žalovaného 1), který v pozůstalostním řízení vedeném ohledně [jméno FO], který zemřel 8.4.2017 (zůstavitel) předložil allografní závěť zůstavitele ze dne 2.12.2015, tj. závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou. Takovou závěť musí zůstavitel vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli (§ 1534 o.z.). V projednávané věci byla zpochybněna způsobilost zůstavitele touto závětí o svém majetku pořídit. Bylo namítáno, že v době pořízení závěti zůstavitel trpěl duševní poruchou, která jej činila neschopným právně jednat a závěť a závěť je z tohoto důvodu neplatná (§ 581 o.z.).

9. Soud prvního stupně zjistil, že předmětnou závětí zůstavitel jako dědice svého jmění povolává [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] (žalovaný 1) ), jemuž odkazuje veškeré finanční prostředky uložené na bankovních účtech vedených u [právnická osoba] [jméno FO] a.s., [právnická osoba], [jméno FO], jakož i finanční prostředky, které jsou jeho vlastnictvím a nejsou podrobně specifikovány v závěti včetně finančních prostředků, které byly pořízeny do jeho vlastnictví po sepsání závěti. Předmětem závěti jsou dále veškeré cenné papíry zůstavitele, veškeré movité i nemovité věci, které jsou jeho vlastnictvím včetně věcí, které by byly pořízeny do vlastnictví zůstavitele po sepisu závěti. Závěť je ze dne 2.12.2015 a je vlastnoručně podepsána [jméno FO] a také [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] narozeným [datum] a [jméno FO], narozenou [datum], kteří v závěti prohlašují, že před nimi pan [jméno FO] výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli a jeho projevu byli současně přítomni.

10. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] (syn a zaměstnanec advokáta žalovaného 1) ) uvedl, že závěť byla vypracována v advokátní kanceláři, neví konkrétně kým. K jejímu podpisu se zůstavitel dostavil do advokátní kanceláře v [město]. Z výpovědi svědkyně závěti [jméno FO] soud prvního stupně zjistil, že se podpisu závěti účastnila na žádost [tituly před jménem] [jméno FO] (další svědek závětu) bylo to v podvečerních hodinách, závěť byla v advokátní kanceláři připravena, proběhla kontrola občanských průkazů, přítomní si závěť přečetli sami, pak byla nahlas přečtena [tituly před jménem] [jméno FO]. [jméno FO] hlavou odkýval, že tomu rozumí, svědkyně si myslí, že to řekl i slovně. [jméno FO] moc nemluvil. Neřekl skoro nic, byl hodně málo mluvný.

11. Ze spisu Okresního soudu ve Strakonicích sp. [spisová značka] soud prvního stupně zjistil, že na základě návrhu Okresního státního zastupitelství ve [město] ze dne 19.5.2016 byl podán návrh na zahájení řízení o omezení svéprávnosti [jméno FO], doložený znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne [datum], který provedl vyšetřené [jméno FO] na psychiatrickém oddělení [právnická osoba] dne [právnická osoba].2016 za přítomnosti pečovatelky [jméno FO]. Ta uvedla, že u [jméno FO] žije již třetí rok, je u něj v nájmu a pečuje o něj. Ze závěru znaleckého posudku vyplývá, že [jméno FO] trpí středně těžkým stupněm demence, jedná se o demenci smíšené etiologie se složkou atroficko-degenerativní a alkoholovou. V srpnu 2015 byla u posuzovaného také přítomna duševní porucha označovaná jako delirium, která po několika týdnech odezněla. V důsledku uvedených poruch došlo k podstatnému snížení schopnosti posuzovaného správně vnímat a rozhodovat se. Demence se projevovala hlavně výpadky paměti, snížením schopnosti jeho soběstačnosti a péče o vlastní osobu. K postupnému rozvoji demence u posuzovaného docházelo zřejmě od roku 2013. Delirativní stav se u posuzovaného rozvinul v době přijetí do nemocnice v srpnu 2015 a odezněl přibližně v září téhož roku. U posuzovaného došlo vzhledem k přítomnosti jeho duševních poruch hlavně k narušení jeho kognitivních a exekutivních funkcí, narušení paměti, jeho schopnosti ukládat do paměti nové skutečnosti vybavovat si je. Byla narušena schopnost vyjadřovat se, pečovat o vlastní osobu, byl snáze manipulovatelný a podléhal tlaku okolí. Posuzovaný v důsledku svého duševního stavu nebyl velmi pravděpodobně schopen objektivního posouzení situace, předvídání důsledku a následků svého jednání při podpisu smluv a závěti. Nebyl schopen samostatně vykonávat právní úkony, chápat jejich smysl a důsledky, a to od srpna 2015 do současné doby (únor 2016). [tituly před jménem] [jméno FO] vypracoval znalecký posudek v uvedeném řízení o omezení svéprávnosti a vyšetřil [jméno FO] v Psychiatrické nemocnici v [adresa] 18.11.2016. Ze znaleckého posudku vyplývá, že [jméno FO] trpí duševní poruchou, a to demencí smíšené etiologie, kdy jde o poruchu trvalou a neměnnou. Došlo k významnému narušení celkové intelektové schopnosti posuzovaného rovněž i paměťové funkce. Vyšetřovaný není schopen vystupovat sám za sebe, nakládat s finančními prostředky bez omezení s výjimkou drobných finančních prostředků výhradně pro svoji potřebu. Není schopen nakládat s majetkem, a to v jakémkoliv rozsahu a vyřizovat úřední záležitosti. Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 3.1.2017, č.j. [spisová značka] byl posuzovaný [jméno FO] omezen ve svéprávnosti tak, že není schopen činit žádná právní jednání s výjimkou práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života. Proti tomuto rozsudku podal prostřednictvím podal [jméno FO] prostřednictvím svého advokáta odvolání. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27.4.2017, č.j. 19 Co 485/2017-125 byl rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích zrušen a řízení zastaveno, neboť posuzovaný 8.4.2017 zemřel.

12. Z výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] v rámci jednání v této věci 29.7.2019, jeho znaleckého posudku ze dne 15.1.2024 a jeho výpovědi bylo zjištěno, že zdravotní stav zůstavitele v prosinci 2015, kdy byla pořízena závěť byl stejný jako v únoru 2016, kdy provedl vyšetření posuzovaného. Tato jistota znalce pramení z diagnózy, kdy se jednalo o demenci, což není akutně vzniklý stav v řádu hodin či dnů. U této diagnózy nelze předpokládat, že by dva měsíce před vyšetřením byl zdravotní stav rapidně jiný. Z hlediska schopnosti činit právní jednání byl stejný. Jednalo se o kombinaci typu alzheimerovské a alkoholické demence, Abstinence u p. [jméno FO] na jeho schopnost vliv neměla. Je pravděpodobné, že i laik by poznal, že jmenovaný trpí duševní poruchou a že s ním není něco v pořádku, byť by chorobu nediagnostikoval a nepoznal by o jaký stupeň choroby se jedná. Při vyšetření bylo velmi obtížné navázat s p. [jméno FO] plnohodnotný kontakt. P. [jméno FO] obecně věděl, co závěť znamená, nebyl však schopen posoudit její důsledky. Znalec vyloučil tzv. světlé chvilky u osob trpících demencí s tím, že nelze očekávat, že by nastal stav, kdy by osoba trpící demencí byla schopna reálně chápat význam svého jednání. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO], který vyšetřoval zůstavitele v listopadu 2016 potvrdil závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Odkázal na lékařskou dokumentaci, z níž vyplývá, že vyšetření mozku 6.8.2015 ukázalo mozkovou atrofii, tedy stav demence. Závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] se nezměnily ani poté, co měl možnost seznámit se s výpovědí svědků, kteří se zůstavitelem stýkali v určitém období a uvedli, že nezaznamenali změnu jeho chování či vyjadřování. Podle znalce osoby, které se stýkají s jedinci, kteří trpí nějakou formou demence, obecně nemusí postřehnout změny, ke kterým dochází. Pro člověka v každodenním nebo častém kontaktu s osobou trpící demencí nemusí být chování jedince s demencí nápadné a nemusí pozorovat progresi tohoto stavu. Pokud jde o jedince, kteří se s takovou osobou setkali třeba jednou či dvakrát do roka, rovněž není možné stav osoby trpící demencí posoudit, neboť hodnotí kvalitu chování v daném okamžiku. Například mu předloží nějaký papír k podpisu, on si ho přečte, je schopen o něm i něco říci, ale dále již si nemusí dát do souvislosti všechny věci, nemusí si pamatovat, že něco takového udělal, nebo že udělal jiný krok, který je třeba v protikladu proti tomuto, co podepsal. Znalec [jméno FO] vyšetřil dva měsíce před sepisem závěti. Psychiatrické vyšetření spočívá v cíleném rozhovoru s pacientem, který je strukturovaný a vede k diagnóze. Takové vyšetření trvá jednu až dvě hodiny za použití příslušných testů. Určitou roli mohou hrát výpovědi svědků, v daném případě jsou zde svědci, kteří říkají, že pacient byl naprosto dementní, nevěděl vůbec, co dělá, na druhé straně svědci vypovídali o tom, že se jedná o úplně zdravého člověka, který věděl vše. Za té situace není možné se o tato svědectví opírat. Ztěžejní je zdravotnická dokumentace a samotné vyšetření posuzovaného.

13. Z uvedených skutkových závěrů soudu prvního stupně odvolací soud vychází. Podstatné je zjištění, že zůstavitel trpěl duševní poruchou – středně těžkou demencí smíšené etiologie se složkou atroficko degenerativní a alkoholovou, následkem které nebyl způsobilý právně jednat při pořízení allografní závěti ze dne 2.11.2015. Tento závěr vyplývá ze znaleckých posudků [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a [tituly před jménem] [jméno FO], tedy znalců z oboru psychiatrie, který zůstavitele vyšetřili. V případě [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] odborné vyšetření proběhlo v únoru 2016, tj. cca tři měsíce po pořízení závěti. Znalec měl k dispozici zdravotní dokumentaci, z níž vyplývá, že vyšetření zůstavitele v srpnu 2015 ukázalo úbytek mozkové tkáně, což potvrzuje přítomnost demence. Znalec podal znalecký posudek v roce 2016, kdy byl také vyslechnut. Shodný závěr učinil i v roce 2024. Vysvětlil, že znalecký posudek zpracoval na základě psychiatrického vyšetření. Jedná se o cíleně vedený rozhovor, který je strukturovaný a vede k diagnóze. Znalec vysvětlil, že obsah svědeckých výpovědí, na které je poukazováno v odvolání žalovaného 1) nemění nic na jeho znaleckých závěrech, neboť vyjádření svědků, na něž je odkazováno, odporuje jiným svědeckým výpovědím, které se rovněž vyjadřovaly k duševnímu stavu zůstavitele, avšak naprosto odlišným způsobem. V řízení vyslechnutí svědci [Jméno zainteresované osoby 2/0] st., [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] či [jméno FO] potvrzovali dobrý duševní stav zůstavitele, zatímco [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] či [jméno FO], hovořili o zmatenosti a změnách duševního stavu zůstavitele. To je důvod, proč z těchto svědectví nelze vycházet. Odlišnost svědeckých výpovědí týkajících se duševního stavu zůstavitele je možné vysvětlit i tím, že svědci jako laici nemuseli být schopni skutečný duševní stav zůstavitele zjistit z důvodů, k nimž se znalec ve svém posudku a výpovědi vyjádřil. Závěr o přítomnosti duševní poruchy je závěrem odborným, příslušejícím znalci, který vycházel ze zdravotní dokumentace. V případě posuzovaného [jméno FO] šlo o postupné zhoršování jeho schopností, které však mohou mít i výkyvy během jediného dne. Pochybnost o schopnosti zůstavitele pořídit závěti s plným vědomím dopadu závěti svědčí i to, že ze svědeckých výpovědí (i těch, na které poukazuje žalovaný 1) v podaném odvolání) vyplývá, že zůstavitel sice uvažoval o žalovaném 1) jako dědici, nikoliv však ve vztahu k celému svému majetku, jak z předmětné závěti z prosince 2015 nakonec vyplývá. Tato závěť se dokonce týká i majetku, který zůstavitel v době pořízení závěti nevlastnil. Svědkyně [jméno FO] [jméno FO] uváděla, že zůstavitel dlouhodobě uvažoval o tom, jak naloží se svým majetkem, kromě žalovaného 1), o němž uvažoval ve vztahu k lesům, které vlastnil, mluvil o dalších dědicích ve vztahu k rybníkům o p. Vrbové, která se o ně starala, ale i o příbuzném původním žalobci či církvi.

14. Vzhledem k tomu, že na základě uvedených skutečností lze mít za prokázané, že zůstavitel v době pořízení závěti ze dne 2.12.2015 trpěl duševní poruchou, která jej činila k tomuto právnímu jednání nezpůsobilým, je namístě závěr o neplatnosti uvedené závěti podle § 581 věta druhá o.z., což je důvodem vyhovění žalobě, jíž se žalobkyně domáhá určení, že žalovaný 1) [Jméno zainteresované osoby 2/0] není dědicem zůstavitele [jméno FO] podle závěti ze dne [datum] (výrok III. napadeného rozsudku).

15. V posuzované věci je předmětem řízení nárok žalobkyně, že žalovaná 2) [Jméno zainteresované osoby 3/0] není dědicem ze zákona po [jméno FO]. Současně má být určeno, že [Jméno zainteresované osoby 3/0] je dědičkou ze zákona po [jméno FO]. Podstatou těchto nároků je tvrzení žalované 2), že s [jméno FO] žila ve společné domácnosti po dobu nejméně jednoho roku před jeho smrtí, o tuto společnou domácnost pečovala a byla na něj odkázána výživou. Je tak podle § 1636 odst. 1 o.z. dědičkou ze zákona v druhé třídě dědiců.

16. Ačkoliv současně platný občanský zákoník definici zákonného pojmu „domácnost“ z předchozí právní úpravy nepřevzal, je namístě shodně jako za účinnosti předchozí právní úpravy vycházet z toho, že společnou domácností se rozumí soužití dvou nebo více fyzických osob, které spolu žijí trvale a které společně uhrazují náklady na své potřeby. Společná domácnost zpravidla předpokládá společné bydlení v jednom nebo více bytech (k naplnění jejich znaků nepostačují například občasné návštěvy). Jde o spotřební společenství trvalé povahy, a proto společnou domácnost představuje jen skutečné a trvalé soužití, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb, nepostačuje např. jen příležitostná výpomoc v domácnosti, společné trávení dovolených apod.) a v němž společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny; vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost (obstarávání společných prací, udržováním pořádku v bytě obstarávání prádla a údržby šatů, přípravou jídla apod.) nebo poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti nebo aby byla odkázaná výživou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2.4.2020 sp. zn. 24 Cdo 3958/2019).

17. V projednávané věci soud prvního stupně zjistil, že žalovaná 2) se přistěhovala do domu zůstavitele v roce 2013 společně s druhem a dcerou, a to se souhlasem zůstavitele. Toto bydlení v domě zůstavitele bylo ošetřeno opakovaně nájemní smlouvou. Ještě v únoru 2016 při vyšetření zůstavitele znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] žalovaná 2) uvedla, že je ošetřovatelkou zůstavitele a žije u něho v nájmu. V roce 2015 usiloval zůstavitel o vyklizení žalované 2) a osob, které s ní žili. Z výpovědi svědků [jméno FO] i [jméno FO] vyplynulo, že vztahy žalované 2) a [jméno FO] nebyly dobré. Skutečnost, že žalovaná 2) se k zůstaviteli nechovala jako by byl člen její rodiny vyplývá i z lékařské zprávy [právnická osoba], interní oddělení, kde byl zůstavitel od [datum] do [datum] hospitalizován, kdy se uvádí, že se jedná o pacienta se špatnou sociální situací, dva dny pouze ležel doma, dva dny nejedl ani nepil, projevoval známky dehydratace a neutěšené sociální situace. Toto bylo potvrzeno i výpovědí svědka [tituly před jménem] [jméno FO], který uvedl, že pacient byl přijat s proleženinami. Skutečnost, že žalovaná [Jméno zainteresované osoby 3/0] nezajišťovala zůstaviteli péči jako by byl členem její domácnosti, byla zjištěna i z výpovědí svědků [jméno FO] Kadevy, která uvedla, že pan [jméno FO] měl ušmudlané peřiny, fleky na peřině, byly tam špinavé zdi, oblečení měl vytahané, špinavé. Z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] vyplynulo, že podmínky u [jméno FO] doma by nazvala jako otřesné. Bylo tam špinavé, černé povlečení, vypadalo, že nebylo prané rok. P. [jméno FO] měl na sobě trenýrky, tílko a v podstatě byl neoblečený, byl neumytý, špinavý, v podstatě bezdomovec, z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že ve dvou případech, kdy navštívil pana [jméno FO], našel ho nahého a špinavého. Tento svědek navštěvoval zůstavitele ještě v roce 2016. Výpovědi svědků navržených žalovanou 2) k prokázání existence společné domácnosti hodnotil soud prvního stupně jako nevěrohodné z důvodů, kterou v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl.

18. Odvolací soud z uvedených skutkových závěrů soudu prvního stupně vychází a souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v případě soužití žalované 2) a zůstavitele se o společnou domácnost ve smyslu ust. § 1636 o.z. nejednalo a žalovaná 2) není dědičkou zůstavitele, což se projevilo v rozhodnutí soudu prvního stupně výrokem v odstavci II. a V.

19. Se zřetelem k uvedeným závěrům a skutečnosti, že byl prokázán příbuzenský vztah [jméno FO] von Lumbe (původní žalobce) k zůstaviteli odpovídající šestí třídě dědiců podle § 1640 odst. 1 o.z. dospěl odvolací soud k rozhodnutí o věcné správnosti napadeného rozsudku soudu prvního stupně v části, jíž se podaná odvolání týkají, tj. ve výrocích v odstavci II. – IX. Napadený rozsudek soudu prvního stupně v tomto rozsahu potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

20. Podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci, který měl v odvolacím řízení úspěch, náhradu nákladů řízení v celkové výši 11 714 Kč, a to každý jednou polovinou, tj. částkou 5 857 Kč. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky žalobce za tři úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalovaného 1), vyjádření k odvolání žalované 2), účast u jednání krajského soudu) po 2 500 Kč za jeden úkon, z náhrady cestovného za cestu ze Strakonic do Českých Budějovic a zpět ve výši 881 Kč (bylo ujeto osobním automobilem celkem 120 km při průměrné spotřebě 4,5 l/100 km, ceně pohonných hmot podle vyhl. č. 398/2023 Sb. v částce 38,70 Kč/l a náhradě za použití vozidla podle uvedené vyhlášky ve výši 5,60 Kč/km). Náklady dále zahrnují náhradu hotových výdajů advokáta v paušální výši podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v částce 900 Kč, náhradu za promeškaný čas na cestě v částce 400 Kč a 21 % DPH.