70 C 417/2023 - 170

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Kuřinovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A], bytem [Adresa žalobce A], zastoupený [Jméno žalobce B], advokátem, sídlem [Anonymizováno], proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované], bytem [Adresa žalované], zastoupená [Anonymizováno], advokátem, sídlem [Anonymizováno], o určení neexistence závětní dědičky a o neplatnosti závěti takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že žalovaná není dědičkou ze závěti ze dne 12.12.2019 zůstavitele [jméno FO], narozeného 8.6.1957, posledně bytem [adresa], zemřelého dne [datum], se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že závěť zůstavitele [jméno FO], narozeného [datum], posledně bytem [adresa], zemřelého dne [datum], je neplatná, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 47 190 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované [tituly před jménem] [Anonymizováno].

IV. Žalobce je povinen nahradit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 náklady státu ve výši 450 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 22.9.2023 domáhal určení, že žalovaná není dědičkou ze závěti ze dne 12.12.2019 zůstavitele [jméno FO], narozeného [datum], naposledy bytem [Adresa žalované], zemřelého dne [datum] (dále jen „zůstavitel“) a dále určení, že závěť zůstavitele je neplatná.

2. V žalobě uvedl, že je synem zůstavitele. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 bylo zahájeno řízení o pozůstalosti, vedeno pod sp.zn. 32 D 873/2023.

3. Formou notářského zápisu byla sepsána notářkou [tituly před jménem] [jméno FO] dne 12.12.2019 závěť pod sp.zn. NZ [Anonymizováno], N [Anonymizováno] (dále jen „závěť“). Závětními dědici byli žalobce i žalovaná.

4. Doplnil, že žalovaná byla rozhodnutím pověřené notářky určena správkyní pozůstalosti s tím, že proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání a věc je projednávána pod sp.zn. 32 D 873/2023 Obvodním soudem pro Prahu 5 (resp. Městským soudem v Praze pod sp.zn. 15 Co 241/2023).

5. Žalobci bylo pověřenou soudní komisařkou [tituly před jménem] [jméno FO] usnesením č.j. 32 D 873/2023-94 ze dne 24.7.2023 uloženo, aby ve lhůtě 2 měsíců od právní moci usnesení podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 žalobu proti závětní dědičce (žalované), kterou se bude domáhat určení jednak, že žalovaná není dědičkou ze závěti a jednak, že závěť je neplatná.

6. Uvedl, že závěť je neplatná pro její neurčitost a žalovaná nemá dědickou způsobilost, neboť se dopustila jednání zavrženíhodného a mající povahu úmyslného trestného činu proti zůstaviteli i jeho potomku (jinému dědici) ve smyslu ust. § 1481 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).

7. Uvedl, že dle závěti měla žalovaná získat podíl o velikosti 1/6 nemovitosti – pozemku parc.č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [hodnota], zapsáno na LV č. [hodnota], k.ú. [adresa], obec [adresa], a to včetně podílu 1/6 na všech součástech a příslušenství (dále jen „nemovitost“). Zůstavitel byl vlastníkem ideální nemovitosti. Nemohl tedy nakládat s větší částí majetku, než sám vlastnil. Výkladem textu závěti lze totiž dojít k závěru, že by žalovaná měla nárok na podíl o velikosti 1/6, nikoliv o velikosti 1/12 z podílu zůstavitele. Uvedený podíl o velikosti 1/6 se vztahuje k celé nemovitosti, nikoliv pouze k podílu zůstavitele, o kterém byl oprávněn rozhodovat. Závěť je s odkazem na ust. § 553 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z. neplatná pro neurčitost ve vztahu k velikosti podílu na nemovitosti, zda určení 1/6 se vztahuje k podílu na nemovitosti nebo na majetku zůstavitele.

8. Dále uvedl, že žalovaná se v závěru života zůstavitele dopustila trestného činu krádeže podle ust. § 205 odst. 1 trestního zákoníku, když v době, kdy byl zůstavitel v nemocnici a následně i po jeho smrti, žalovaná odnesla z bytu, ve které se zůstavitelem bydlela, finanční prostředky a movité věci např. pamětní zlaté mince z doby Rakouska – Uherska, pamětní hodinky aj. K pamětním mincím uvedl, že mají hodnotu nejen zlata, ale jedná se o rodinný klenot, předávaný z otce na syna, pro žalobce má i citový význam.

9. Žalovaná sama v rozhovorech s jinými osobami sdělila, že věci z domu odnese, což také následně učinila, týkalo se to věcí, o kterých věděla, že budou vlastnicky náležet žalobci a jen z části tyto věci vrátila, když žalobce žalovanou vyzval k vrácení věcí. O vrácení věcí byl sepsán protokol. Žalovaná odnesla z bytu zlato, peníze, doklady a počítač. Také měla skrýt závěť. Žalovaná znala závěť, tedy jí byla známa i skutečnost, které věci by měly být vlastnicky žalobce. Věděla tak, že jí odnesené věci měly připadnou dle závěti žalobci, tedy že jí tyto věci nepatří a z této okolnosti žalobce dovozuje nepřímý úmysl, což je jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu. Nesouhlasí také s argumentací žalované, že věci odnesla z bytu, aby je ochránila proti odcizení, je to pouze snaha o vyvinění s tím, že odnesení věcí bylo pokusem o trvalé odcizení. Není ani tvrzeno, před kým měly být věci ochráněny před odcizením. Skutečnost, že žalovaná věci odnesla a vrátila, sama uváděla ve svých vyjádření a toto je dostatečné, k prokázání nároku žalobce. Poukázal na skutečnosti, že v případě krádeže není možná ani účinná lítost, tu skutečnost, že věci vrátila, by trestní soud mohl zohlednit pouze v rámci posuzování výše trestu, a to jako polehčující okolnost.

10. Dále uvedl, že se krádeže movitých věcí snažily dopouštět i další osoby příbuzensky a přátelsky spjaté s žalovanou, na což žalobce reagoval zavoláním policie, která věc řešila. Žalobce byl ve věci odnosu věcí z bytu žalovanou odkázán také policií na civilní žalobu. Na policii žalovaná uvedla, že věci z bytu odnesla a následně je předala žalobci, policie ve věci trestní stíhání nezahájila, věc byla skončena nejprve již ve fázi prověření trestního oznámení a aktuálně probíhá opět prověřování z podnětu žalobce (vedeno [Anonymizováno]).

11. Doplnil, že dědická nezpůsobilost může nastat bez ohledu na to, zda je žalovaná trestně stíhána orgány činnými v trestním řízení, popř. zda dle zprávy policie nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu krádeže. Poukázal na znění ust. § 1481 o.z., podle kterého je z dědického práva vyloučen ten, kde se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu, z čehož dovozuje, že nemusí dojít k naplnění skutkové podstaty. Dále uvedl, že jednání žalované může spočívat i v trestném činu poškození cizích práv.

12. K důkazu navrhl svůj účastnický výslech a přehrání audiozáznamů s tím, že s umístěním záznamového zařízení v garáži souhlasil zůstavitel z důvodu obavy o svůj majetek před odchodem do nemocnice, což může dosvědčit přítelkyně žalovaného. Pokud soud nepřipustí provedení zvukových nahrávek jako zákonný důkaz, navrhl výslechy svědků.

13. Dále žalobce uvedl, že je pravdou, že žalovaná dlouhodobě žila se zůstavitelem v jedné domácnosti, ačkoliv uvedl, že zůstavitel měl blízké přátelské vztahy i s jinými ženami. Nemá za pravdivé tvrzení žalované, že financovala rekonstrukci bytu. Prostředky do rekonstrukce vkládal zůstavitel. Dále uvedl, že se mu zůstavitel svěřil s tím, že žalovaná uváděla, že zůstavitele opustí, pokud ji nedá část domu. Bylo pro něj překvapením, že dle závěti měla žalovaná získat konkrétní bytový prostor, zůstavitel se mu o takové věci nesvěřil.

14. K žalobě se vyjádřila žalovaná tak, že s zůstavitelem žalovaná žila ve společné domácnosti jako nesezdaný pár téměř 11 let a jejich vztah trval celkem 13 let. Žili v nemovitosti na adrese [adresa], kterou zůstavitel vlastnil v rozsahu jedné poloviny, v části na garáží, která byla uzpůsobena ke společnému bydlení (byt na garáží). Současně za života zůstavitele a ze společných prostředků rekonstruovali byt v prvním nadzemním podlaží domu (nový byt), ve kterém měli po rekonstrukci se zůstavitelem bydlet. Těsně před skončením rekonstrukce zůstavitel zemřel. Žalovaná byla seznámena s tím, že nový byt a jeho vybavení jí bude odkázán.

15. V době, kdy se zdravotní stav zůstavitele zhoršoval, se žalovaná o zůstavitele starala a byla mu oporou až do jeho smrti, vztah mezi žalovanou a zůstavitelem byl bezproblémový a šťastný. Dobré vztahy měla žalovaná i s žalobcem.

16. K namítané dědické nezpůsobilosti uvedla, že se nedopustila žádného trestného činu, což bylo zkonstatována v rámci již provedeného šetření policie, ačkoliv v současné době probíhá z podnětu žalobce vyšetřování znovu, nicméně ani nyní nebyly zahájeny žádné úkony trestního řízení proti žalované. Žalobce ani netvrdí, v jakém časovém období se měla tvrzeného protiprávního jednání dopustit a jaké konkrétní věci měla odcizit. Žalovaná s ohledem na velmi stresující období kolem smrti zůstavitele již nedokáže přesně určit, zda k přemístění věcí došlo za života zůstavitele či až po jeho smrti. Žalobce ve svých podání v rámci dědického řízení uváděl, že k jednání mělo (minimálně částečně) dojít po smrti zůstavitele, nikoliv za jeho života. K tomu žalovaná uvádí, že ve vztahu k údajnému odcizení věcí po smrti zůstavitele, takové jednání by nemohlo založit dědickou nezpůsobilost, a to i s odkazem na ustálenou judikaturu, která zdůrazňuje, že ke spáchání trestného činu musí dojít za života zůstavitele. V případě, že by bylo prokázáno, že k údajnému odcizení došlo již za života zůstavitele, pak není prokázáno, že došlo k spáchání trestného činu, zejména není prokázáno zavinění ve formě úmyslu, jelikož žalovaná žila se zůstavitelem ve společné domácnosti řadu let, měli řadu věcí ve i společných a některé odnesené věci byly právě věcmi spolčenými, současně zdůraznila motivaci k odnesení věcí, kterou nebylo věci si přivlastnit, ale opatrovat. Prosté přemístění věcí s úmyslem je ochránit nenaplňuje znaky trestného činu a žalobce neunáší důkazní břemeno ve vztahu k prokázání spáchání trestného činu krádeže – neprokazuje vlastnictví, úmysl žalované si věci přisvojit ani škodu.

17. Žalovaná uvádí, že v důsledku nátlaku a nepřípustného chování žalobce a ostatních členů rodiny zůstavitele byla donucena opustit byt, který obývala se zůstavitelem a při stěhování odstěhovala i část cenných věcí z pozůstalosti, a to za účelem jejich opatrování. Učinila tak v důsledku skutečnosti, že se v bytě opakovaně pohybovala ve její nepřítomnosti a bez jejího vědomí třetí osoba, což byl minimálně žalobce, který se tam vnikl za účelem instalace záznamového zařízení. Následně na výzvu žalobce vyhotovila soupis těchto věcí a tyto věci žalobci předala, o čemž byl vyhotoven protokol. Zdůraznila, že k vrácení věcí nebyla povinna, mohla si je nadále ponechat jako závětní dědička či osoba žijící se zůstavitelem ve společné domácnosti opatrujíce pozůstalost.

18. Pro úplnost uvedla, že se nedopustila ani zavrženíhodného činu proti poslední vůli zůstavitele, žalovaná v době přemístění věcí nebyla poučena o dědickém právu, nebyl zřejmý okruh dědiců. Nepopírá, že věděla o závěti sepsané notářským zápisem, nebylo však vyloučeno, že zůstavitel závěť změnil a problematické by dle žalované v tomto směru bylo, až pokud by předměty skrývala před notářem v průběhu předběžného šetření, což nenastalo. Neobstojí ani tvrzení, že žalovaná skrývala závěť, neboť závěť byla v registru závětí a nelze ji tak zatajit.

19. Dále uvedla, že nebyla nikdy informována o instalaci zařízení činící audionahrávku, a ačkoliv ji jejich obsah nemůže poškodit, nesouhlasí s provedením těchto nahrávek k důkazu s tím, že se jedná o nepřijatelný zásah do jejích osobnostních práv a jejich provedení by tento zásah pouze prohloubilo, a navíc by skutečnosti, které jimi mají být prokázány, bylo možné prokázat jinak. Poukázala na ust. § 88 o.z., které připouští možnost pořízení zvukového záznamu bez svolení nahrávané osoby, pokud se zvukový záznam použije k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. Korektivem tohoto ustanovení je ust. § 90 o.z., které zakotvuje zásadu, že zvukový záznam nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka. Výklad uvedeného ustanovení učinila i judikatura, podle níž je nutné ust. § 88 o.z. vykládat restriktivně a v pochybnostech by měl být učiněn výklad ve prospěch ochrany osobnosti. Tajnou nahrávku lze připustit jako důkaz pouze za splnění testu proporcionality. Soud je povinen poměřovat chráněná práva a zájmy, které se střetávají a rozhodnout, který z těchto zájmů je v konkrétním případě jejich střetu převažující (viz Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 14.8.2018). Pro poměřování je zapotřebí zohlednit okolnosti, ze nichž byla nahrávka pořízena, význam právem chráněného či uznávaného zájmu, který je předmětem vlastního řízení, nemožnost účastníka uplatňující informace z nahrávky prokázat skutečnost jiným způsobem a existence dalších okolností případu vedoucí k závěru, že nelze upřednostnit právo na ochranu osobnosti dotčené osoby před právem na spravedlivý proces účastníka, který se na nahrávky odvolává (viz Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 14.8.2018 sp.zn. 21 Cdo 1267/2018, nález Ústavního soudu ze dne 9.12.2014, sp.zn. II ÚS 1774/14). Ke konkrétním okolnostem případu uvedla, že žalobce nahrával žalovanou zcela skrytě, v soukromí jejího domova bez jejího vědomí a souhlasu, nebyl ani těchto hovorů přítomen a pořizováním nahrávek ani necílil na konkrétní jediný rozhovor, o kterém věděl, že proběhne. Zdůraznila, že žalobce tak činil s úmyslem sbírat na žalovanou kompromitující materiál a monitoroval veškeré dění v obydlí s tím, že nahrával i soukromé hovory žalované se zůstavitelem. Provedení takového důkazu by posvětilo jednání budoucích stran řízení, kdy by jedna ze stran za účelem sbírání důkazních materiálů instalovala do domova druhé strany odposlouchávací zařízení a následně byla za toto jednání odměněna lepší procesní situací ve sporu. Poukázala také na tu skutečnost, že důkaz byl pořízen neoprávněným vniknutím do obydlí žalované, které dle jejího názoru naplnilo skutkovou podstatu trestného činu porušování domovní svobody s tím, že obydlím dle shora uvedeného trestného činu je nejen byt, ale například ale i ostatní vedlejší místnosti, včetně garáže. Uvedený důkaz tedy mohl být pořízen v rozporu se zákonem a je nezákonným důkazem. Garáž, kde bylo umístěno nahrávací zařízení je příslušenstvím bytu, ve kterém žila žalovaná, resp. jeho součástí, neboť byt, ve kterém žili, byl stavebně-technicky vestavba garáže. Zdůraznila, také že žalobce mohl s nahrávkami manipulovat a dle svého uvážení předkládat jen útržky, které podporují jeho argumentaci, a proto je nelze mít ani jako autentické, a to i na možnosti úprav nahrávek, které přináší umělá inteligence. Se zřetelem k tomu, že žalobce se nezdráhal bez souhlasu vstupovat do obydlí žalované, by pro žalovanou nebylo překvapivé, ani pokud by došlo k postprodukční práci s cílem změnit obsah nahrávek. Poukázala na to, že o charakteru žalobce svědčí také řada přestupkových řízení, které se vztahují k jeho chování v [adresa].

20. K námitce neplatnosti závěti uvedla, že interpretace žalobce textu závěti je zavádějící, v rozporu se jazykových výkladem i vůlí zůstavitele. Vůlí zůstavitele bylo, aby žalovaná mohla užívat byt, který společně rekonstruovali. Vymezený podíl ve výši 1/6 na nemovitosti, ve které zůstavitel vlastnil podíl o velikosti tedy představuje 1/3 spoluvlastnického podílu zůstavitele na nemovitosti a zbývající část (2/3) měla dle jeho vůle připadnout žalobci. Tedy zůstavitel vlastnil podíl o velikosti nemovitosti, což při nezkráceném zlomu odpovídá podílu 3/6, mohl tedy nakládat s podílem o velikosti 1/6 a o velikosti 2/6. Zůstavitel tak nenakládal s podílem, který by byl větší nežli jeho spoluvlastnický podíl na celé nemovitosti, nelze dospět k závěru, že se jedná o neplatnost z důvodu počáteční nemožnosti plnění. Žalovaná proto uvedla, že zůstavitel byl oprávněn v závěti odkázat žalované podíl na nemovitosti ve velikosti 1/6. V tomto směru není závěť rozporná, neurčitá či zavazující v plnění od počátku nemožnému. Závěť by měla být shledána platnou i s ohledem na interpretační pravidlo výkladu jednání ve prospěch platnosti.

21. Pro vše uvedené navrhla zamítnutí žaloby.

22. Soud ve věci nařídil jednání a vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů a na základě nich postupem dle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř. po provedeném dokazování učinil za použití ust. § 132 o.s.ř. tato skutková zjištění. 23. [jméno FO], narozený [datum], bydliště [adresa] (dále jen „zůstavitel“ nebo „pan [jméno FO]“), byl podílovým spoluvlastníkem s podílem o velikosti na nemovitosti, a to pozemku v obci [adresa], k.ú. [adresa], parc.č. 1352/1, o výměře 138 m2 , jejíž součástí je stavba – rodinný dům č.p. 425 zastavená plocha a nádvoří, parc. č. 1352/2 o výměře 48 m2 , zastavěná plocha a nádvoří, parc.č. [hodnota], o výměře 686 m2, zahrada, vše zapsáno na LV č. [hodnota], v katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu (dále jen „nemovitost“) (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 28.2.2024).

24. Zůstavitel prohlásil dne 12.12.2019, že je způsobilý samostatně jednat v rozsahu právního jednání, o kterém je notářský zápis sepsán, a pořídil formou notářského zápisu závěť, podle níž za prvé dědičkou části své pozůstalosti, a to podílu o velikosti 1/6 na nemovitých věcech v katastrálním území [adresa], obec [adresa], a to pozemku parc. č. 1352/1- zastavěná plocha a nádvoří, na kterém stojí stavba budova č.p. 425 – rod. dům v části obce [adresa], která je jeho součástí, dále parc.č.[hodnota] – zahrada, vyjma parc. č. 1352/2 – zastavěná plocha a nádvoří, na kterém stojí stavba bez č.p./č.e. – garáž, která je zapsaná na listu vlastnictví č. [hodnota], vše zapsáno v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro hlavní město [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota], pro katastrální území [adresa], obec [adresa], a to včetně podílu 1/6 na všech součástech a příslušenství, je [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované], bytem [adresa], s přáním, aby jí bylo umožněno žít v bytě, který se nachází v prvním nadzemním podlaží budovy č.p. 425 u hlavního schodiště po levé straně situovaný na jižní stranu. V tomto bytě, který teď prochází rekonstrukcí je bytové zařízení a bude i nové bytové zařízení a vybavení, nechť je i tohoto zařízení a vybavení dědičkou žalovaná. Za druhé dědicem veškeré ostatní pozůstalosti vyjma majetku uvedené v bodě za prvé, ať již se nachází kdekoliv či kdykoliv bude objevena, je syn [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A], bytem [adresa]. Za třetí prohlásil, že osvojená dcera [jméno FO], narozená [datum], byla prohlášením o vydědění ze dne [datum] vyděděna a na tomto vydědění trvá s tím, že osvojená dcera žije nezřízeným životem a nestýkají se více než 25 let (zjištěno z notářského zápisu sp.zn. N [Anonymizováno], NZ [Anonymizováno]).

25. Dne 18.7.2023 proběhlo předběžné šetření ve věci pozůstalosti po panu [jméno FO], který zemřel dne [datum]. Šetření se účastnil žalobce, žalovaná a právní zástupce žalované, v rámci kterého byl mimo jiné zjišťován rozsah pozůstalosti – účastnici označili nemovité věci, účet u [právnická osoba], automobil s tím, že některé věci jsou mezi účastníky sporné - starožitnosti, obrazy, zbraně, sbírky vybavení domácnosti. Seznam šperků dodá žalobce. Účastníci byli poučeni o správě pozůstalosti. Žalovaná prohlásila, že ji není známo, že by došlo k zcizení dědictví, žalobce prohlašuje, že nesouhlasí s prohlášením, že mu není známo, že by došlo k zcizení dědictví nebo jeho části (zjištěno z protokolu o předběžném šetření).

26. Žalobci bylo uloženo usnesením pověřené notářky podat ve lhůtě 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení u Obvodního soudu pro Prahu 5 žalobu proti žalované na určení, že I. závětní dědička [Jméno žalované] není dědičkou ze závěti ze dne 12.12.2019, II. závěť ze dne 12.12.2019 je neplatná. Usnesení nabylo právní moci dne 10.8.2023 (zjištěno z usnesení č.j. [spisová značka]).

27. Policie ČR posoudila podnět žalobce postupem podle ust. § 158 odst. 1 trestního řádu tak, že nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin a odůvodňující zahájení úkonů trestního řízení. Na základě podaných vysvětlení a předložených důkazů policie zjistila, že žalobce převzal od žalované za přítomnosti [jméno FO] věci (hotovost 14 500 Kč, 5 300 EUR, kartu Visa č. [hodnota], řidičský průkaz [Anonymizováno], 2x rodný list, očkovací průkaz, výučný list, cestovní pas č. [hodnota], vojenskou knížku, hodinky zn. [právnická osoba] cibulové se zlatým řetězem, zlatý prsten pánský s červenými kameny, zlatý prsten s černým kamenem, 2 ks velkých a 2 ks malých zlatých dukátů (zjištěno z vyrozumění policie ze dne 2.8.2023, z odpovědi na žádosti ze dne 2.8.2023, včetně doručenky).

28. Žalobce svým podpisem potvrdil převzetí věcí dle vyhotoveného „seznamu pozůstalosti“ za přítomnosti svědka paní [jméno FO]: hodinky Samsung Digi, hotovost 14 500 Kč, 5 300 EUR, kartu Visa č. [hodnota], řidičský průkaz [Anonymizováno], 2x rodný list, očkovací průkaz, výučný list, cestovní pas č. [hodnota], vojenskou knížku, hodinky zn. [právnická osoba] cibulové se zlatým řetězem, zlatý prsten pánský s červenými kameny, zlatý prsten s černým kamenem, 2 ks velkých a 2 ks malých zlatých dukátů, počítač HP stříbrný (zjištěno z listiny seznam pozůstalosti). 29. [jméno FO], dcera žalované, uvedla, že zná jak žalobce, tak jeho zemřelého otce. Uvedla, že vztah žalované a zemřelého, pana [jméno FO], trval několik let, žili ve společné domácnosti 10- 11 let, krátce s nimi žil i žalobce. Žalovaná s panem [jméno FO] žili v podkroví a společně si rekonstruovali byt v domě, kde žili. Ve vztahu byla žalovaná spokojená. Dcera žalované neměla žádné povědomí o tom, jak žalovaná a pan [jméno FO] hospodařili, zda měli společné věci. Dále uvedla, že před odchodem pana [jméno FO] do nemocnice, kde pan [jméno FO] zemřel, probíhaly hádky ohledně osoby žalované, těsně před smrtí ji žalovaná volala, že je tam hádka. Žalobce kontaktoval svoji širší rodinu, která se sešla, žalobce jim říkal, že se žalovaná o otce nestará. Po smrti pana [jméno FO] žila žalovaná v jejich společném bydlišti jen krátce, z důvodů špatných vztahů s žalobcem se musela odstěhovat, žalobce jí dělal naschvály, např. zaparkoval auto tak, aby nemohla vyjet, dostat se dovnitř, vyměnil klíče, proto se žalovaná odstěhovala po smrti pana [jméno FO] k dceři. Sebou si vzala své osobní věci, oblečení a drogerii. Počítač si vzala, aby mohla převést fotografie. Bylo to po smrti pana [jméno FO] a policie potom žalované nařídila počítač vrátit. Žalovaná po smrti pana [jméno FO] vracela i jiné věci kromě počítače, byly to šperky a jiné další věci. S maminkou nehovořila o tom, co si má z bytu odnést (např. peníze, listiny, zlato, počítač). Žalovaná zjistila, že do domu někdo chodí, motá se kolem auta a věci jsou na jiných místech. Za života pana [jméno FO] se z bytu věci neodnášely a neví o tom, že by se z bytu odnášely např. listiny. Neví, ani zda žalovaná měla k dispozici závěť. O umístění audio-odposlechu v garáži dcera žalované nevěděla (zjištěno z výslechu svědkyně [jméno FO]). 30. [jméno FO], zeť žalované, uvedl, že zná jak žalobce, tak jeho zemřelého otce. V současné době je v rozvodovém řízení s dceru žalované a není s rodinou manželky ani s žalobcem v kontaktu. Uvedl, že ani v minulosti žalobce nevídal často, nebyl často doma. Žalovaná a pan [jméno FO] bydleli v malém bytě nad garáží a nevěděl podrobnější informace ohledně jejich společného bydlení ani majetku (zda měli společný majetek). Žalovaná bydlela v tomto bytě i po smrti pana [jméno FO], po jeho smrti se stěhovala a odnesla si v pár taškách osobní věci (šaty, kosmetiku) počítač (notebook). Nevěděl, co přesně si odnesla, zda mezi odneseními věcmi byly mince, hodinky, listiny, například závěť. Žalovaná se odstěhovala k nim (k němu a dceři žalované) protože byla v domě napadána. O věcech, které by byly v bytě žalované s nikým nehovořil, současně uvedl, že možná s žalovanou telefonicky hovořil o odnášení věci. O umístění audio-odposlechu v garáži svědek nevěděl (zjištěno z výslechu svědka [jméno FO]). 31. [jméno FO], přítelkyně žalované, uvedla, že zná jak žalobce, tak jeho zemřelého otce. Žalovaná s otcem žalobce, panem [jméno FO], měla dobrý vztah a žalovaná s žalobcem neměli žádné problémy. Uvedla, že žalovaná žila s panem [jméno FO] v domě, kde bydlela také sestra pana [jméno FO] (otce žalobce) se synem a žalobce. Žalovaná s panem [jméno FO] bydlela v garsonce nad garáží. Nebyla v bytě žalované a pana [jméno FO] v době, kdy pan [jméno FO] byl nemocen a bylo mu špatně, nebyla tam ani po jeho smrti ani krátce předtím. Informace o tom, jak žalovaná s panem [jméno FO] hospodařili a zda měli společné věci, svědkyně nevěděla. Žalovaná ji volala, že by chtěla odvést věci poté, co pan [jméno FO] zemřel O tom, že by se věcmi ve společné domácnosti pana [jméno FO] a žalované nějak nakládalo, odnášely věci nic nevěděla. Předtím než ji žalovaná požádala o pomoc se stěhováním o tom, co bylo v bytě nehovořily. Žalovaná ji volala, že nemůže autem odjet od domu, ale svědkyně se do jejich sporů nechtěla zapojit, protože se se všemi zná. Nevěděla o tom, že by měla žalovaná k dispozici závěť. O umístění audio-odposlechu v garáži svědkyně rovněž nevěděla (zjištěno z výslechu [jméno FO]). 32. [jméno FO], dlouholetý blízký přítel pana [jméno FO], uvedl, že zná díky tomu žalovanou i žalobce, žalobce zná především z vyprávění pana [jméno FO]. S žalovanou se stále přátelí. Uvedl, že žalobce nepracoval, bral drogy, měl exekuce, pan [jméno FO] jej finančně podporoval. [jméno FO] měl velmi pěkný vztah s žalovanou, společně bydlili v domě [Anonymizováno], v bytě nad garáží, kde je svědek navštěvoval. S žalovanou a panem [jméno FO] jezdili spolu i na dovolené. Nevěděl, jak hospodařili, zda měli společné věci. Uvedl, že někdy v letech 2019-2020 mu pana [jméno FO] ukazoval závěť (notářský zápis), ve které bylo uvedeno, že 1/6 domu připadne žalované. Na pana [jméno FO] byl činěn nátlak, aby závěť změnil, rodina dělala porady, kdo co dostane. Přítelkyně žalobce, paní [jméno FO], zasílala panu [jméno FO] zprávy, že je zbabělec a nezajistil syna a že jeho syn bral drogy, je jeho vina. Tu zprávu mu poslala, svěděk odhaduje asi týden před smrtí zůstavitele. [jméno FO] neměl s paní [jméno FO] dobrý vztah, neměl ji rád, komunikovali spolu patrně pomocí překladačů, ta SMS byl přeložena překladačem, jiný způsob nebyl možný, protože pan [jméno FO] nemluvil anglicky a paní [jméno FO] neumí česky. O tom, že by proběhlo nějaké stěhování věcí z bytu před smrtí pana [jméno FO], uvedl svědek, že nic neví. Dále uvedl, že žalovaná a pan [jméno FO] si rekonstruovali byt v domě v [adresa] v prvním patře s tím, že dosud bydleli v bytě nad garáží, ze kterého se chtěli přestěhovat. V době, kdy pana [jméno FO] odvezli do nemocnice, byla rekonstrukce již hotová, v bytě byl i nábytek, postel, válenda, televize, mahagonové stolky přivezené z Ukrajiny. Už se do zrekonstruované bytu nestihli přestěhovat. Ten zrekonstruovaný byt měl pan [jméno FO] namysli i v závěti ve vztahu k části domu, kterou odkázal žalované. [jméno FO] měl s žalovanou dobrý vztah, proto jí také odkázal část nemovitosti. [jméno FO] jej požádal, aby žalované pomohl se stěhováním, hlavně auta z garáže, protože žalovaná neřídí, auto musel nejdříve zprovoznit a následně nemohl s autem vyjet, jelikož žalobce zaparkoval před garáží, tak aby nemohl vyjet a věc byla řešena přivolenou policií. Stalo se, že byl zavřený v garáži a opouštěl ji až na výzvu policie, nechtěl se totiž potkat s žalobcem, který byl v té době agresivní i policii žalobce sdělil, že v garáži je zloděj, který to tam rabuje. V rámci telefonátu s žalovanou hodnotil práci policie negativně. Uvedl, že ještě jednou byla přivolána policie, když s autem s přívěsem chtěl pomoci žalované se stěhováním, žalobce přivolal policii, chtěl zajistit, aby si žalovaná neodnášela věci, které ji nepatří, což se odehrálo po smrti pana [jméno FO] a byli tam i dcera žalované a právní zástupci. Uvedl, že mu žalovaná sdělila, že žalobce se po smrti pana [jméno FO] vloupal do bytu nad garáží a hledal závěť, její kopii, protože originál byl u notáře. Myslí si, že závěť hledal v bytě i v autě. Žalovaná chodila do práce a v době, kdy tam nebyla, se tam pohyboval žalobce. Byt byl v podkroví a nešel zamknout, byl tam poškozený vstup. Žalovaná se bála o ztrátu cenností z bytu, vzala je k dceři domů, aby se neztratily a posléze ji neobvinili z krádeže. Žalované se z bytu ztratila peněženka, ve které bylo cca 300 EUR, nějaké hřivny a osobní doklady. Věci, které odnesla a chtěl je žalobce zpět, žalovaná vrátila, že by jí to radil si nepamatuje. Ví, že vracela nějaké zlato. Z doslechu ví, že žalované před smrtí pan [jméno FO] daroval nějaké zlato. Žalobce se na Facebooku chlubil, že bude mít po otci pěkný byt (ten zrekonstruovaný). O umístění audio-odposlechu v garáži svědek nevěděl a pan [jméno FO] se mu s tím, že by byl v garáži odposlech nesvěřil (zjištěno z výslechu svědka [jméno FO]). 33. [jméno FO], přítelkyně žalobce od června 2022, uvedla, že zná také žalovanou i pana [jméno FO], který byl otcem žalobce a se kterým se potkala 10.7.2022. Svědkyně hovoří pouze anglicky, neumí česky. O tom, jaký byl vztah mezi žalovanou a panem [jméno FO], má informace od žalobce a z pozorování, přičemž k času na pozorování uvedla, že netrávila s panem [jméno FO] tolik času. Ke vztahu žalované a pana [jméno FO] uvedla, že trval 12 -13 let, to byl vzájemný „obchod“, kdy pan [jméno FO] zajišťoval žalované bydlení a stravu, platil náklady na bydlení a žalovaná byla jeho ozdobou. Nebyl mezi nimi fyzický kontakt, pan [jméno FO] ji nebyl věrný, nebavili se intimně, až do chvíle, kdy umíral, to bylo také se záměrem, aby narušila vztah pana [jméno FO] k žalobci. Žalovaná pracovala většinu měsíce (29 dní v měsíci), dva dny měla volno, to šla nakupovat nebo na manikúru a jeden den trávila s panem [jméno FO]. Žalovaná pracovala načerno, byla placena v hotovosti a výdělek si spořila. Potraviny a čistící prostředky kradla v práci, v restauraci, kde pracovala. V den, co odešel pan [jméno FO] do nemocnice, bylo to 17.5.2023, začala žalovaná krást všechny cenné věci z bytu, což ví od žalobce a z nahrávek, kde žalovaná řekla, že vezme všechno, ač ví, že jí to nepatří. Od žalobce ví, že odnesla laptop, nový telefon, zlatý řetízek, šperky jako byly prsteny, hodinky, zlaté mince, dále aktovku s doklady, peníze v hotovosti (eura a české koruny). Z nahrávek také vyplývá, že mince a peníze odnesla a řekla, že si vezme zlatý řetízek a bude lhát, že jí ho zůstavitel daroval. [jméno FO] měl doma hotovost, schovával si jí pod vanou, žádná hotovost tam pak nebyla. Možná mezi odnesenými věcmi byla i závěť. Některé věci žalovaná vrátila na vyžádání žalobce, ale mnoho věcí má stále při sobě. K důvodům, proč odnášela žalovaná věci uvedla, že si žalovaná myslela, že bude strádat a racionalizovala své jednání tak, že si to zaslouží za péči o pana [jméno FO]. Plán žalované datovala k roku 2016. K nahrávacímu zařízení uvedla, že 11.5.2023 přišel žalobce za svědkyní, že musí do obchodu koupit nahrávací zařízení, kdy koupili dvě zařízení. S nakoupeným zařízením se vrátili do bytu pana [jméno FO] a žalované, seděli spolu u stolu a žalobce ukazoval otci zařízení a ten si jej prohlížel, v té době byl ještě pan [jméno FO] schopen sejít do garáže ze schodů dolů, sešli společně do garáže a z fatického jednání svědkyně pochopila, že pan [jméno FO] žalobci ukazoval, kam má umístit nahrávací zařízení. K důvodům umístění nahrávacího zařízení uvedla, že zdravotní stav pana [jméno FO] se zhoršoval, věděl, že půjde do nemocnice a obával se krádeží. Když šel do nemocnice (17.5.2023) domníval se, že to bude krátká hospitalizace a řekl, aby tam za ním nechodili. Žalovaná za ním byla 19.5.2023 a lékař jí sdělil, že je přesvědčen, že pacient přes víkend zemře, žalovaná tuto informaci nikomu neřekla a sama šla na celý víkend do práce. Nevzala si volno, ani když byl pan [jméno FO] nemocný, v únoru a březnu si vzala volno. Žalobce ji požádal, aby mu žalovaná zavolala, pokud se bude s otcem něco dít, žalovaná mu nezavolala, když jí sám volal tvrdila, že je vše v pořádku a žalobci nakonec musel zavolat strýc, aby se vrátil z Miami domů. Když pan [jméno FO] umíral v nemocnici, byla na promoci dcery. [jméno FO] byl rozrušen, dělal si starosti, aby se vrátila. V sobotu 3.6.2023 jela svědkyně rovnou z letiště do nemocnice, pan [jméno FO] byl rád, že ji vidí a druhý den na to zemřel. Z nahrávek také ví, že pan [jméno FO] říkal, že závěť z roku 2019 udělala hodně zlého, je nutné ji napravit a o pár dní později je na nahrávkách slyšet, že žalovaná na pana [jméno FO] křičí ohledně závěti a on jí říká, že je vše vyřešeno, proto si myslí, že byla nová závěť a že proto žalovaná byt vyplenila. Nahrávky zná, nechala si je přeložit od lektora z jazykové školy (zjištěno z výslechu svědkyně [jméno FO]). 34. [jméno FO], přítelkyně žalované, znala jak žalobce, tak pana [jméno FO]. Žalobce ji požádal, aby u něj uklízela, byla tam jednou, zná jej málo. Žalovaná měla s panem [jméno FO] hezký vztah, pan [jméno FO] se o ni staral, žalovaná byla s ním i v nemoci, ačkoliv si ji nevzal za ženu, žalovaná měla o pana [jméno FO] starosti, když šel do nemocnice, bála se, že trpí. Má to zprostředkovaně od žalované. Žalovaná pracovala v restauraci, kolik dní v měsíci, ale neví. Dále uvedla, že žalovaná a pan [jméno FO] bydleli v bytě nad garáží, kdy byla snad jednou, když byla žalobci uklízet, neví, co bylo a nebylo v bytě, byla tam krátce, ani neví, kdy to bylo. Od pana [jméno FO] vím, že žalovaná a pan [jméno FO] si zrekonstruovali byt v tom domě a chtěli se do něj přestěhovat, protože do bytu nad garáží se muselo po schodech a pan [jméno FO] byl nemocný. O tom, že by se k závěru života pana [jméno FO] z bytu stěhovaly věci, nic neví, v tom rekonstruovaném bytě téměř nic nebylo, ale vím, že něco kupovali. O jejich vzájemném hospodaření nic nevěděla. V tom období si telefonovala s žalovanou, protože žalobce postavil před garáž auto a žalovaná nemohla vyjet, nemohla jít do práce a k věcem v bytě uvedla, že tam měla žalovaná všechny svoje věci a že by spolu hovořili o odnášení šperků, zlatých mincí, řetízků, si svědkyně nepamatovala. Uvedla, že žalovaná měla doma i svoje šperky, pan [jméno FO] žalované koupil v Dubaji prstýnek (zjištěno z výslechu svědkyně [jméno FO]). 35. [jméno FO] je sousedem účastníků přes ulici, zná proto žalovanou, žalobce i pan [jméno FO]. [jméno FO] s žalovanou v domě naproti spolu žili 12 let, žili v jedné domácnosti v prostoru nad garáží, to nebylo zkolaudováno jako prostor k bydlení. Rekonstruovali si v domě bydlení v přízemí, měli se tam stěhovat, žalovaná tam kupovala nějaké věci, zařízení bytu. Žalovaná byla věčně v práci a pan [jméno FO] byl doma. Žalovaná mu nosila z práce zeleninu, byla kuchařkou. Záležitosti hospodaření žalované s panem [jméno FO] a eventuálně společného majetku mu nejsou známy. [jméno FO] radil, aby daroval polovinu domu žalobci a nedělil nemovitý majetek a s paní [jméno FO] se nějak vypořádal, koupil jí byt, aby měla střechu nad hlavou. Rozdělit dům na bytové jednotky, aby to nebylo na podíly, o tom nechtěl slyšet. Chodili spolu do hospody jednou týdně, pan [jméno FO] svoji pozůstalost řešil, že by byla závěť, se svědek dozvěděl až po smrti pana [jméno FO]. [jméno FO] žalovanou chtěl zaopatřit, nenechal by ji bez střechy nad hlavou. Ohledně závěru života pana [jméno FO] si nic nevybavuje, že by se něco odehrálo, například konflikt nebo odnášení věcí z domu. Po smrti pana [jméno FO] žalované radil, aby si odnesla své osobní věci, že tam může jít, je tam hlášena k pobytu, a pokud je jí nepříjemné se potkat s žalobcem, tak on s ním půjde do hospody nebo na kafe. O jakých konkrétních věcech hovořili si nepamatuje. Žalovaná mu dvakrát nebo třikrát po smrti pana [jméno FO] volala, že nemá oblečení, občanku, boty a o ní radil (zjištěno z výslechu pana [jméno FO]). 36. [jméno FO] uvedl, že v minulosti pracoval s žalovanou, žalobce nezná, pana [jméno FO] viděl možná jednou, o záležitostech rodinného života žalované mu není nic známo a s žalovanou je neřešil a není mu nic známo ani o věcech v domácnosti žalované, které by se odnášely z bytu. Měli pouze pracovní vztah nadřízený a podřízená. Ve vztahu k smrti pana [jméno FO] si pamatuje, že žalovaná v práci brečela (zjištěno z výslechu svědka [jméno FO]). 37. [jméno FO], bývalý zaměstnavatel žalované, u kterého pracovala 6 – 7 let, uvedl, že žalobce nezná. O panu [jméno FO] ví jen, že žalovaná měla partnera. Neví, jak žalovaná bydlela, jaký měla majetek, pouze ví, že mu říkala, že potřebuje hodně pracovat, protože vybavuje byt a chodila hodně do práce, jedno období asi roku, pracovala i 25 dní v měsíci, byla dobrý pracovník a nemůže si na ni stěžovat. Jestli odnášela věci z práce neví, nikoho nepřistihl. Z věcí, které tam zapomněli hosté restaurace, se nikdy nic neztratilo, z věcí zaměstnanců se také nikdy nic neztratilo, a to tam nemají žádné zamykatelné skříňky. V době, kdy umíral partner žalované, byla v práci, často telefonovala, byla nervózní. Po smrti jejího partnera s ním řešila bydlení, že jí zabránili používat garáž, měla tam vůz a oni ji zabránili vyjet z garáže, vzali jí klíče. Žalovaná svědkovi říkala, že ji napadla partnerka žalobce, byly tam spory a žalovaná si musela najít nové bydlení (zjištěno z výslechu pana [jméno FO]).

38. Žalobce při výslechu vedl, že vztah mezi žalovanou a otcem (panem [jméno FO]) hodnotil pozitivně, byl to vztah kamarádský s výhodami, chyběly v něm romantické projevy lásky. Z pořízených nahrávek zjistil pravou povahu žalované, jak manipuluje s otcem proti němu, je sprostá. Dále uvedl, že v domě bydlel otec (pan [jméno FO]), žalovaná a rodina sestry zůstavitele. Klíče od garáže měl táta (pan [jméno FO]), žalovaná a otcova sestra. Žalovaná žila s otcem (panem [jméno FO]) v bytě nad garáží, kam se vcházelo z garáže po železných schodech, jiný vchod do bytu není než přes garáž. Garáž byla užívána panem [jméno FO], ale měli tam věci i ostatní z domu. Žalobce klíče o garáže neměl, klíče od garáže měl až po smrti otce, možná, že byly v nemocnici.

39. Dále uvedl, že na podzim roku 2022 byl USA, v té době měl dobré vztahy s žalovanou a požádal ji, aby mu zavolala, pokud se stav otce zhorší, ona mu nezavolala, zavolal mu strýc a žalobce volal na onkologii, aby zjistil stav otce. Po příletu koncem března svolal rodinou radu, tátův stav (tj. stav pana [jméno FO]) se horšil a žalovaná se zdála žalobci podezřelá. Na rodinné radě, která se konala 30. dubna se měli řešit záležitosti domu, žalovaná na této radě reagovala podrážděně, nadávala mu.

40. Někdy kolem 10. nebo 12. května žalobce otec požádal o pořízení záznamového zařízení, které se umístí do garáže. Záznamové zařízení koupil žalobce za přítomnosti své přítelkyně [jméno FO]. Dále k nahrávacímu zařízení uvedl, že bylo o velikosti kávové lžičky, zhruba 1,5 cm velké zařízení, která má vlastní baterii, vlastní paměť, nabíjí se přes USB kabel, bylo šedivé barvy s magnetem. Záznamové zařízení se spouští při zvuku a nahrává vše, co je doslechu. K důvodům pro umístění zařízení uvedl, že se pan [jméno FO] obával, že až odejde do nemocnice, tak se bude rozkrádat majetek v domě, že je možné, že se bude rozkrádat zlato, peníze, šperky.

41. Nahrávací zařízení do garáže v době, kdy neměl klíče umístil tak, že jej do garáže vpustila teta, která měla klíče. Teta jej tam vpustila, on jí neřekl důvod, proč tam jde a ani se teta neptala. Souhlas od žalované k umístění záznamového zařízení do garáže neměl, už spolu v tu dobu neměli dobré vztahy.

42. Většina hovorů byla v ukrajinštině, musel je nechat přeložit, když to kostrbatě dostal přeložené zjistil, že se ztrácejí cennosti, že je žalovaná nechává v práci a u dcery. Také z těch přeložených částí zjistil, že se domlouvali na tom, aby byl vytažen do hospody, což se také stalo den před smrtí otce. Z nahrávek nabyl dojmu, že žalovaná ví o závěti, protože o ní mluvila.

43. Byla tam dvě zařízení, střídal je kvůli nabíjení, chodil je měnit v době, když otec byl doma a pak když byl v nemocnici. V momentě, když otec byl v nemocnici vyměňoval ty zařízení se souhlasem otce, souhlas žalované neměl, v té době v bytě nad garáží žila jen žalovaná, měla občas návštěvy, třeba pana [jméno FO]. Vstupoval tam opakovaně, baterie vydržela 4 dny, pouštěla jej tam teta a pak tam chodil s [jméno FO] a měl své klíče. U umístění zařízení byl i otec a jeho přítelkyně, zařízení dali na bojler.

44. Uvedl, že měl zpoždění ohledně obsahu, protože musel překládat části v ukrajinštině, ukládal soubory a upravoval je tak, aby zesílil zvuk. Otce s pořízenými nahrávkami neseznámil, že si je poslechne až se vrátí z nemocnice a pokud by se nevrátil, chtěl, aby pravda vyšla najevo.

45. Žalovanou konfrontoval s tím, že se ztrácejí věci 5.6., bylo to den po tátovi smrti, protože v den jeho smrti byla v práci. Ten den také odnesl nahrávky na policii, aby ve věci konala úkony trestního řízení (trestní oznámení). Také žalovanou konfrontoval před policií s tím, zda vzala věci a žalovaná to popřela. Věci chtěl vrátit a k vrácení nakonec došlo. [jméno FO] ji radil, ať to vrátí, tak vyndala ze skříňky tašku, o které řekla, že neví, co je uvnitř, bylo tam 530 EUR, 14 500 Kč, dva zlaté dukáty, což jsou jubilejní mince, které se v rodině po generace dědí, zlatý prsten, cibulové hodinky, vojenská knížka, fotka otce z mládí a jiné věci sentimentálního charakteru. [jméno FO] míval doma větší finanční obnos 100 – 200 000 Kč, měl skrýše (jámu u auta, pod vanou), když žalovaná odešla, díval se žalobce na tyto místa a žádné peníze tam nebyly. Ke své osobě uvedl, že byl v minulosti uživatelem drog, byl i na léčení, ale nyní drogy nebere, pracuje v oblasti cestovného ruchu. V roce 2018 mu byl odebrán řidičský průkaz za řízení pod vlivem drog. Před 20 – 18 lety měl žalobce exekuce. V současné době je vedeno správní řízení u Úřadu Městské části [adresa] za to, že poslouchá hlasitou hudbu, pálí odpadky. Jeho sestra byla vyděděna, byla ve vězení a 30 let otci nezavolala, otec ji vydědil, když byla ve vězení.

46. Ve věci podaného trestního oznámení nebylo dosud vydáno rozhodnutí, neboť důkazy, které předložil se musely překládat (zjištěno z účastnického výslechu žalobce).

47. Na základě výše uvedených skutkových zjištění soud učinil skutkový závěr, a to z listinných důkazů, jejichž věrohodnost nebyla v řízení zpochybněna a dále z provedených svědeckých výslechů a účastnického výslechu s tím závěrem, že pan [jméno FO] pořídil formou notářského zápisu závěť, podle níž za prvé dědičkou části své pozůstalosti, a to podílu o velikosti 1/6 na nemovitých věcech v katastrálním území [adresa], obec [adresa], a to pozemku parc. č. [Anonymizováno]- zastavěná plocha a nádvoří, na kterém stojí stavba budova č.p. [Anonymizováno] – rod. dům v části obce [adresa], která je jeho součástí, dále parc.č.[hodnota] – zahrada, vyjma parc. č. [Anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří, na kterém stojí stavba bez č.p./č.e. – garáž, která je zapsaná na listu vlastnictví č. [hodnota], vše zapsáno v katastru nemovitostí u [právnická osoba], Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota], pro katastrální území [adresa], obec [adresa], a to včetně podílu 1/6 na všech součástech a příslušenství, je žalovaná, s přáním, aby jí bylo umožněno žít v bytě, který se nachází v prvním nadzemním podlaží budovy č.p. 425 u hlavního schodiště po levé straně situovaný na jižní stranu. V tomto bytě, který teď prochází rekonstrukcí je bytové zařízení a bude i nové bytové zařízení a vybavení, nechť je i tohoto zařízení a vybavení dědičkou žalovaná. Za druhé dědicem veškeré ostatní pozůstalosti vyjma majetku uvedené v bodě za prvé, ať již se nachází kdekoliv či kdykoliv bude objevena, je žalobce. Zůstavitel byl podílovým spoluvlastníkem shora uvedené nemovitosti o velikosti podílu . Zůstavitel zemřel dne 4.6.2023. Dne 18.7.2023 proběhlo předběžné šetření ve věci pozůstalosti, kterého se zúčastnil žalovaný i žalovaná a byl označen rozsah pozůstalosti s tím, že některé věci jsou mezi účastníky sporné - starožitnosti, obrazy, zbraně, sbírky vybavení domácnosti. Účastníci byli poučeni o správě pozůstalosti.

48. Žalobce byl odkázán v dědickém řízení, aby podal ve lhůtě 2 měsíců od právní moci usnesení č.j. 32 D 873/2023-94, které nabylo právní moci dne 10.8.2023, žalobu proti žalované na určení, že žalovaná není závětní dědičkou a že závěť je neplatná.

49. Policie ve věci možného spáchání trestného činu prováděla šetření a dosud neučinila závěr, že byly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Žalovaná v průběhu dědického řízení vydala žalobci hotovost 14 500 Kč a ve výši 5 300 EUR, kartu Visa, doklady zůstavitele - řidičský průkaz, rodný list, očkovací průkaz, výučný list, cestovní pas, vojenskou knížku, hodinky zn. Prim a Samsung, hodinky cibulové se zlatým řetězem, zlatý prsten pánský s červenými kameny, zlatý prsten s černým kamenem, 2 ks velkých a 2 ks malých zlatých dukátů, počítač HP stříbrný.

50. Žalovaná a zůstavitel žili spokojeně několik let v nemovitosti, která je předmětem i tohoto řízení, a to ve společné domácnosti v malém podkrovním bytě nad garáží, kam se vstupovalo přes garáž po schodech. Současně si žalovaná a zůstavitel rekonstruovali byt v tomto domě v první nadzemním podlaží, který již byl v době smrti zůstavitele zrekonstruovaný a byl i částečně zařízen. V domě bydlela také rodina sestry zůstavitele a žalobce. Žalobce byl od poloviny května 2023 v nemocnici. Svoji pozůstalost řešil a chtěl žalovanou zaopatřit. Po smrti zůstavitele se žalovaná odstěhovala, z důvodu neshod s žalobcem, ze společné domácnosti k dceři a vzala si sebou některé věci – osobní věci, ale i počítač. Ze svědeckých výpovědí bylo jednoznačně prokázáno pouze to, že ke stěhování věcí došlo po smrti zůstavitele. Žádný ze svědků neměl bezprostřední vědomost o tom, jak žalovaná a zůstavitel hospodařili, zda měli společné věci či nikoliv s tím, že jediný svědek, který hovořil o jejich hospodaření byla přítelkyně žalobce, která měla své poznatky ovšem zprostředkované od žalobce.

51. Žádný ze svědků, vyjma přítelkyně žalovaného, nevěděli o tom, že žalobce umístil v domě nahrávací zařízení. Záznamové zařízení bylo o velikosti kávové lžičky, mělo vlastní paměť a baterii, která vydržela cca 4 dny. Bylo umístěno v garáži a nahrávalo veškerý zvuk. Zaznamenaný zvuk byly rozhovory i v ukrajinštině, žalobce je musel nechat přeložit a také zvýraznit zvuk. Otce s nahrávkami nikdy neseznámil. Žalobce uvedl, že umístění nahrávacího zařízení činil na žádost zůstavitele, který se obával, že se budou ztrácet věci a dále o něm věděla pouze přítelkyně žalobce, která ovšem neovládá český jazyk, hovoří anglicky a zůstavitel anglicky nehovořil a věrohodnost její výpovědi je snížena také okolností blízkého vztahu s žalobcem. Přítelkyně žalobce uvedla, že záznamové zařízení umístili s žalobcem a zůstavitelem v garáži, a to v první polovině května. Žalobce za účelem umístění nahrávacího zařízení a jeho pravidelné výměny cca co 4 dny opakovaně chodil do obydlí žalované v době, kdy byla žalovaná v práci. Do garáže jej pouštěla teta, nebo měl klíče a chodil tam se svojí přítelkyní. Žalovaná pracovala v restauračním zařízení, ve které byla kladně hodnocena mimo jiné také proto, že byla ochotná chodit do práce velmi často.

52. Žalobce navrhl provedení důkazu zvukovými nahrávkami, soud se předně zabýval tím, zda se jedná o zákonný důkaz s tím, že nezákonnými důkazy jsou důkazy, které v rozporu s právními předpisy zasahují do práva na ochranu osobnosti a soud musí v každém jednotlivém případě u nahrávek pořízených bez vědomí nahrávaného posoudit střet zájmu na ochraně osobnosti s zájmem na ochraně slabší strany právního vztahu, zejména je-li v důkazní nouzi (viz nález Ústavního soudu ze dne 9.12.2014, sp.zn. II. ÚS 1774/14), proto také nahrávku lze použít pouze tehdy, pokud nelze věci prokázat jinak (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1267/2018 publikován pod R 83/2019 ve Sbírce soudních rozhodnutí). V tomto směru žalobce navrhl provedení svědeckých výpovědí, které však tvrzení žalobce neprokázala.

53. Soud následně zamítl provedení důkazů označených jako audionahrávky s tím, že byl proveden test proporcionality s odkazem na ust. § 88 o.z., které připouští možnost pořízení zvukového záznamu bez svolení nahrávané osoby, pokud se zvukový záznam použije k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob a dále ust. § 90 o.z., které zakotvuje zásadu, že zvukový záznam nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka, včetně odpovídajícího výkladu, který vedl soud k restriktivnímu přístupu a poměřování chráněných práv a zájmů, které se v dané věci střetávají a rozhodnutí, který z těchto zájmů je v konkrétním případě jejich střetu převažující s tím, že pro poměřování je zapotřebí zohlednit okolnosti, ze nichž byla nahrávka pořízena, význam právem chráněného či uznávaného zájmu, který je předmětem vlastního řízení, nemožnost účastníka uplatňující informace z nahrávky prokázat skutečnost jiným způsobem a existence dalších okolností případu vedoucí k závěru, že nelze upřednostnit právo na ochranu osobnosti dotčené osoby před právem na spravedlivý proces účastníka, který se na nahrávky odvolává (viz shora uvedený nález Ústavního soudu ze dne 9.12.2014, sp.zn. II ÚS 1774/14). Soud tak vyšel z okolností, že na jedné straně stojí ochrana osobnostních práv žalované a na druhé straně právo a oprávněné zájmy žalobce na spravedlivý proces vedoucí k získání 1/6 odkazované nemovitosti. Shodně s žalovanou soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze mít některou ze stran, za stranu, která má slabší postavení. Dle tvrzení žalobce byly nahrávky prováděny tajně, bez souhlasu žalované, v soukromí žalované (v jejím obydlí), bez přítomnosti samotného žalobce, nepřetržitě po delší dobu a za účelem pravidelné výměny nahrávacího zařízení žalobce i docházel do obydlí žalované, a to v době, kdy tam nebyla přítomna. Soud neměl za dostatečně prokázané, že by žalobce měl souhlas s umístěním zařízení od zůstavitele s tím, že tento souhlas nelze mít za prokázaný výslechem přítelkyně žalobce, který v tomto směru nelze mít za věrohodný, neboť paní [jméno FO] se zůstavitelem přímo nehovořila pro jazykovou bariéru a jedná se o osobu blízkou žalobci a rovněž z výslechu žalobce soud nenabyl přesvědčení, že záznamové zařízení bylo v nemovitosti zůstavitele umístěno s jeho souhlasem, jelikož žalobce zůstavitele s nahrávkami neseznamoval, naopak sám je aktivně vyhodnocoval, zvýrazňoval zvuk rozhovoru a pořizoval překlady. Ve vztahu k těmto důkazům - tajným nahrávkám proto soud opakuje, že při dokazování zvykovými (obrazovými) nahrávkami je nutné posoudit shora uvedený střet jednotlivých zájmů, tj. veškeré okolnosti případu, zda v daném případě mohou vést k závěru, že lze či naopak nelze upřednostnit právo na ochranu osobnosti před právem na spravedlivý proces toho, komu je použití důkazu týkající se dotčené osoby nebo jejího projevu osobní povahy na prospěch a jaké měla tato osoba uplatňující informace z nahrávky možnosti uvedené prokázat jiným způsobem – například svědeckou výpovědí (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.8.2018 sp.zn. 21 Cdo 1267/2018). V civilním řízení není v zásadě nepřípustný zvykový záznam zachycující projevy, ke kterým dochází při výkonu povolání, při obchodní veřejné činnosti, neboť ty nelze považovat za zaznamenání projevu osobní povahy (viz Nejvyšší soud v rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 1585/2012), v daném případě nelze zkonstatovat, že projev osobní povahy (soukromé rozhovory žalované s třetími osobami) by měl shora uvedený charakter. Soud ve vztahu k použitelnosti měl za rozhodující právě okolnosti, za nichž byla nahrávka pořízena a které byly popsány výše, tj. velmi sofistikovaný a skrytý způsob nahrávání a jeho značný rozsah – tedy byl nahráván veškerý zvuk a po delší dobu a žalobce opakovaně tajně docházel do obydlí žalované a zejména se zřetelem k těmto okolnostem navrhovaný důkaz nepřipustil.

54. Po právní stránce soud věc posuzoval s odkazem na ust. § 170 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“), podle něhož v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho účastníka, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou, k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce. Dále soud věc posuzoval podle níže uvedených ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku (dále jen „t.z.“).

55. Podle ust. § 1475 odst. 1 o.z. dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní.

56. Podle ust. § 1476 o.z. dědí se na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona. Tyto důvody mohou působit i vedle sebe.

57. Podle ust. § 1481 o.z. z dědického práva je vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.

58. Podle ust. § 205 odst. 1 písm. a) t.z. se krádeže dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, přičemž podle ust. § 138 odst. 1 písm. a) t.z. se za škodu nikoli nepatrnou považuje škoda dosahující částky nejméně 10 000 Kč. Současně podle ust. § 13 t.z. k trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.

59. Podle ust. § 181 odst. 1 t.z. se poškození cizích práv dopustí ten, kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že uvede někoho v omyl nebo využije něčího omylu.

60. Podle ust. § 1494 odst. 1 o.z. závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná.

61. Podle ust. § 553 o.z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

62. Podle ust. § 555 odst. 1 o.z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Podle ust. § 556 o.z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

63. Podle ust. § 580 odst. 2 o.z. neplatné je právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

64. Soud na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu, který vzešel ze skutkových zjištění a příslušných zákonných ustanovení s ohledem na uplatněné námitky žalované učinil závěr, že žaloba byla podaná ve smyslu ust. § 170 odst. 1 z.ř.s., nejedná se určovací žalobou ve smyslu ust. § 80 písm. c) o.s.ř., ale je žalobou na určení právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá z právního předpisu. Žalobce podal předmětnou žalobu ve lhůtě 2 měsíců od právní moci usnesení vydaného v pozůstalostním řízení, ve kterém mu byla tato lhůta stanovena, když usnesení s uložením povinnosti žalobci podat žalobu proti dědičce ze závěti (žalované) nabylo právní moci dne 10. 8. 2023 a žaloba byla podána dne 22. 9. 2023. Vzhledem k uvedenému je rovněž dána aktivní i pasivní legitimace účastníků.

65. Soud měl za prokázané, že zůstavitel [jméno FO] (dále jen „zůstavitel“), zemřelý dne 4.6.2023, žil ve společné domácnosti s žalovanou a měl syna, kterým je žalobce. Zůstavitel byl podílovým spoluvlastníkem s podílem o velikosti na nemovitosti, a to pozemku v obci [adresa], k.ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno], o výměře 138 m2 , jejíž součástí je stavba – rodinný dům č.p. [Anonymizováno] zastavená plocha a nádvoří, parc. č. [Anonymizováno] o výměře 48 m2 , zastavěná plocha a nádvoří, parc.č. [hodnota], o výměře 686 m2, zahrada, vše zapsáno na LV č. [hodnota], v katastru nemovitostí vedeného [Anonymizováno] („nemovitost“). Zůstavitel zanechal závěť sepsanou formou notářského zápisu ze dne 12.12.2019, v níž prohlásil, že je způsobilý samostatně jednat a dále v níž dědičkou části své pozůstalosti, a to podílu o velikosti 1/6 na nemovitých věcech v katastrálním území [adresa], obec [adresa], a to pozemku parč. č. [Anonymizováno]- zastavěná plocha a nádvoří, na kterém stojí stavba budova č.p. [Anonymizováno] – rod. dům v části obce [adresa], která je jeho součástí, dále parc.č.[hodnota] – zahrada, vyjma parc. č. [Anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří, na kterém stojí stavba bez č.p./č.e. – garáž, která je zapsaná na listu vlastnictví č. [hodnota], vše zapsáno v katastru nemovitostí u [právnická osoba], Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota], pro katastrální území [adresa], obec [adresa], a to včetně podílu 1/6 na všech součástech a příslušenství, stanovil žalovanou s přáním, aby jí bylo umožněno žít v bytě, který se nachází v prvním nadzemním podlaží budovy č.p. [Anonymizováno] u hlavního schodiště po levé straně situovaný na jižní stranu s tím, že byt prochází rekonstrukcí a žalovanou ustanovil i dědičkou bytové zařízení a vybavení. Žalobce je dle závěti dědicem veškeré ostatní pozůstalosti vyjma majetku, kterým je dědičkou žalovanou.

66. Žalobce zpochybnil podanou žalobou platnost dané závěti s tím, že závěť je absolutně neplatná, protože zavazuje k plnění od počátku nemožnému a je neurčitá a dále že závětní dědička (žalovaná) není způsobilou dědičkou, a to z důvodu že v závěru života zůstavitele se dopustila trestného činu krádeže.

67. Pro shora uvedené se soud zabýval námitkou žalobce, že se žalovaná dopustila úmyslného trestného činu krádeže podle ust. § 205 odst. 1 písm. a) t.z., event. jiného úmyslného trestného činu.

68. Soud se proto zabýval tím, zda žalovaná je osobu, která by byla vyloučena z dědického práva ve smyslu ust. § 1481 o.z. K tomu, zda jsou dány důvody dědické nezpůsobilosti, musí soud přihlédnout z úřední povinnosti v řízení o dědictví (nyní pozůstalostní řízení) i v případném sporném řízení před soudem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3423/2011).

69. Dědická nezpůsobilost vylučuje z dědického práva osobu, která se dopustila činu, v jehož důsledku se stala nehodnou dědictví nabýt, protože by její podílení se na výhodách plynoucích z právního nástupnictví po zůstaviteli odporovalo zásadám spravedlnosti a obecné morálce. Důvody dědické nezpůsobilosti jsou v tom, že se určitá osoba dopustila tak těžkého poklesku vůči zůstaviteli, vůči některým osobám zůstaviteli zvláště blízkým, anebo vůči projevu jeho poslední vůle. Ten, kdo v okamžiku smrti zůstavitele není z těchto důvodů způsobilý dědit, je z dědictví vyloučen. Toto ustanovení vylučuje z dědění toho, kdo se dopustil vůči zůstaviteli nebo osobám jemu blízkým tak závažného úmyslného jednání, kvalifikovaného trestným právem jako trestný čin ve smyslu ust. § 13 tr. zák., nebo kdo se dopustil zavrženíhodného činu proti poslední vůli zůstavitele. Z uvedeného vyplývá, že se musí jednat o úmyslný trestný čin a pokud dané ustanovení uvádí, že se má jednat o trestný čin povahy trestného činu, je toto nutné vykládat tak, že se dědická nezpůsobilost vztahuje i na osoby, které se dopustily trestného činu, zakládajícího dědickou nezpůsobilost, avšak jsou osobami trestně neodpovědnými (např. těmi, které v době spáchání činu nedovršily patnáctý rok svého věku, ty, které byly v době spáchání činu nepříčetné a tedy nemohly rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání). Současně čin povahy úmyslného trestného činu spáchaný proti zůstaviteli nebo některé z osob vypočtených v ust. § 1481 o.z. způsobuje dědickou nezpůsobilost pouze v případě, že byl spáchán ještě za zůstavitelova života, jinak by totiž zůstavitel neměl možnost pachateli čin prominout (shodně usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.4.2019, sp.zn. 24 Cdo 614/2019).

70. Ohledně definice trestného činu soud musí vycházel z trestněprávních předpisů, podle nichž trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákoník označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákoník, že postačí zavinění z nedbalosti (§ 13).

71. Soud je dle ust. § 135 o.s.ř. vázán pravomocným rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin, a o tom, kdo jej spáchal. Jestliže trestní řízení nemůže být zahájeno, nebo bylo zastaveno, musí soud v toto řízení učinit úsudek o tom, zda jednání dědice vykazuje znaky skutkové podstaty úmyslného trestného činu, ovšem s účinky jen pro řízení o dědictví (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČSR Cpj 169/78 publikované pod R 21/79 ve Sbírce soudních rozhodnutí).

72. V daném případě vůči žalované dosud nebylo zahájeno trestní řízení za trestný čin spočívající v naplnění skutkové podstaty trestného činu krádeže event. jiného trestního činu směřující vůči zůstaviteli, tedy neexistuje ani pravomocné rozhodnutí, kterým by byl soud vázán, proto soudu nezbylo, než-li jakožto předběžnou otázku posoudit, zda se žalovaná dopustila jednaní povahy úmyslného trestného činu.

73. V řízení nebylo provedenými svědeckými výpověďmi ani listinnými důkazy prokázáno, že by se žalovaná dopustila za života zůstavitele úmyslného trestného činu krádeže s tím, že žalobcem navržený důkaz spočívající ve zvukových záznamech nebyl pro jeho nepřípustnost proveden (viz odůvodnění výše).

74. V prvé řadě nebylo bez pochybností prokázáno, že se žalovaná takového konkrétního jednání, které by naplňovalo znaky trestného činu, resp. činu povahy úmyslného trestného činu, konkrétně jednání spočívajícího v přisvojení cizí věc tím, že se věci zmocní a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou (tj. částce 10 000 Kč) dopustila za života zůstavitele a nebylo prokázáno ani zavinění spočívající v úmyslu žalované přisvojit si cizí věc tím, že se jí zmocní, ve smyslu toho si trvale přivlastnit.

75. K závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu krádeže není dostačující, že žalovaná věci zůstavitele ze společné domácnosti odnesla a následně je na výzvu žalobce předala žalobci s tím, že nebylo z provedených důkazů prokázáno, že by žalovaná znala podrobný obsah závěti a počínání žalované ve vztahu k období po smrti zůstavitele je možné mít i za souladné s ust. § 1677 o.z., podle něhož nepovolal-li zůstavitel správce pozůstalosti spravuje pozůstalost dědic, je-li více dědiců a neujednají-li si nic jiného, spravují pozůstalost všichni dědicové. Žalovaná tak v případě jednání spočívajícího v tom, že věci odnesla po smrti zůstavitele, mohla již vykonávat správu pozůstalosti.

76. Současně v řízení nevyšlo najevo, že by se žalovaná dopustila jiného činu povahy úmyslného trestného činu, například žalobcem uvedené poškození cizích práv, tj. že by se dopustila trestného činu, který bývá označován jako tzv. nemajetkový podvod a spočívá v podvodném jednání, kterým pachatel sebe či jiného tímto činem obohacuje a je tímto činem způsobována vážná újma na právech jiné osoby, a to jiného než majetkového charakteru, s tím, že v tomto řízení nebylo ani tvrzeno, v čem by měl omyl spočívat, ani nebyla tvrzena nemajetková újma. Shodně jako nebylo prokázáno, že by se žalovaná dopustila zavrženíhodného jednání proti poslední vůli zůstavitele.

77. Při vyhodnocení provedených důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti proto soud uzavírá, že dle ust. § 1481 o.z., žalovaná není vyloučena z dědického práva, jak to má na mysli shora citovaná judikatura, proto soud žalobu zamítl ve vztahu k určení, že žalovaná není dědičkou ze závěti ze dne 12.12.2019 zůstavitele [jméno FO], narozeného 8.6.1957, posledně bytem [adresa], zemřelého dne 4.6.2023 (výrok I.).

78. Soud nemá za důvodné ani námitky žalobce stran neurčitosti právního jednání (závěti) ve smyslu ust. § 553 o.z. s tím, že závěť uzavřená formou notářského zápisu je určitá a srozumitelná. K výkladu toho právního jednání postačí výklad jazykového vyjádření právního jednání, v němž bylo jasně vyjádřeno, že žalovaná je dědičkou 1/6 nemovitosti za současného vyjádření přání zůstavitele, jaké části nemovitosti tento podíl odpovídá (tzn. rekonstruovanému bytu) a že se týká i vybavení tohoto bytu. Zůstavitel byl vlastníkem nemovitosti (tj. 3/6 nemovitosti) mohl tak nakládat s podílem o velikosti 1/6 ve vztahu k celku a odkázat tuto část žalované s tím, že nedošlo nakládání s větší částí nemovitosti, než s jakou zůstavitel mohl nakládat a vlastnil a nelze tak učinit závěr, že by zůstavitelem učiněné právní jednání bylo od počátku nemožné ve smyslu ust. § 588 o.z. Závěť pořízenou zůstavitelem dne 12.12.2019 je tak třeba posoudit jako platnou, tj. z tohoto důvodu je na místě žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že závěť zůstavitele [jméno FO], narozeného 8.6.1957, posledně bytem [adresa], zemřelého dne 4.6.2023, je neplatná, jakožto nedůvodně podanou zamítnout (výrok II.).

79. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalované přiznal vůči žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše činí 47 190 Kč a je představována odměnou advokáta za úkony právní služby podle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/96 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) - převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé ze dne 1.3.2024, účast na jednání soudu dne 29.5.2024, písemné podání ve věci samé ze dne 27.6.2024, účast na jednání soudu dne 2.10.2024 trvající déle než dvě hodiny, účast na jednání soudu dne 5.12.2024 trvající déle než dvě hodiny, účast na jednání soudu dne 5.2.2025, vyjádření ve věci samé ze dne 20.2.2025, účast na jednání soudu dne 31.3.2025, účast na jednání soudu dne 7.5.2025 s tím, že tarifní hodnota byla určena dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu ve znění platném k uskutečnění každého úkonu právní služby, tj. za úkony uskutečněné do 31.12.2024 z tarifní hodnoty 35 000 Kč (tj. odměna za úkon právní služby činí s odkazem na ust. § 8 ve spojení s ust. § 7 bod 5 advokátního tarifu částku ve výši 2 500 Kč) a za úkony uskutečněné po 1.1.2025 z tarifní hodnoty 65 000 Kč (tj. odměna za úkon právní služby činí s odkazem na ust. § 8 ve spojení s ust. § 7 bod 5 advokátního tarifu částku ve výši 3 700 Kč). Celkem tak odměna činí částku 34 800 Kč (8x 2 500 Kč + 4 x 3 700 Kč). Dále má žalovaná právo na náhradu shora uvedeným úkonům odpovídající paušální náhradu hotových výdajů za 8 úkonů právní služby po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31.12.2024 a za 4 úkony právní služby po 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném po 1.1.2025, tj. v částce 4 200 Kč (8 x 300 Kč + 4 x 450 Kč). S ohledem na skutečnost, že zástupce žalované je plátcem DPH, byla odměna a náhrada hotových výdajů v celkové částce 39 000 Kč navýšena dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. o DPH v sazbě 21 % (tj. o částku 8 190 Kč). Pro úplnost soud uvádí, že neshledal žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu ust. § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení ve výši 47 190 Kč s lhůtou k plnění s odkazem na ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty a místem k plnění s odkazem na ust. § 149 o.s.ř. (výrok III.).

80. Soud dále rozhodl o nákladech státu dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., kdy stát hradil na základě usnesení ze dne 18.12.2024 č.j. 70 C 417/2023-105 tlumočné ve výši 750 Kč a podle úspěchu ve věci uložil náhradu těchto nákladů rovněž žalobci (výrok IV.).

Poučení