70 Co 181/2025 - 702

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Noskové a soudců JUDr. Renaty Polákové a Mgr. Zdeňka Lehovce v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení částky 216 838 Kč s příslušenstvím, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 19. 6. 2025, k odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. listopadu 2024, č. j. 27 C 218/2021-605, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném zamítavém výroku II. potvrzuje; v napadeném vyhovujícím výroku I. se rozsudek v rozsahu částky 846 Kč s příslušenstvím zrušuje bez náhrady a v rozsahu částky 35 920 Kč s příslušenstvím a v rozsahu příslušenství ze zbývající částky 74 402 Kč od 8. 7. 2020 do 22. 4. 2021 se v tomto výroku mění tak, že se žaloba ještě ohledně částky 35 920 Kč s příslušenstvím a ohledně příslušenství z částky 74 402 Kč od 8. 7. 2020 do 22. 4. 2021 zamítá, jinak se rozsudek ve zbylém rozsahu, tj. ohledně částky 74 402 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 74 402 Kč od 23. 4. 2021 do zaplacení, v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 80 872,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] náhradu nákladů ve výši 73 735 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] náhradu nákladů ve výši 37 985 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit na účet Obvodního soudu pro [adresa] soudní poplatek za odvolání ve výši 5 559 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 111 168 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 8. 7. 2020 do zaplacení do tří dnů ode dne právní moci rozsudku (výrok I.) a zamítl žalobu ohledně částky 105 670 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 88 721 Kč od 8. 7. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 16 949 Kč od 14. 4. 2021 do zaplacení (výrok II.). Žalobkyni (výrok III.) i žalované (výrok IV.) uložil nahradit náklady státu, každé ve výši 53 160 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro [adresa]. O nákladech účastníků rozhodl tak, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu (výrok V.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl již podruhé o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 181 528 Kč jako bezdůvodného obohacení žalované v důsledku neoprávněně účtovaného neodborného provedení opravy jejího vozidla tov. zn. [nazev], RZ [SPZ], po havárii ze dne 21. 1. 2019. Žalobkyně opravené vozidlo převzala dne 6. 7. 2020 a téhož dne jí byla vyúčtována fakturou č. [číslo] cena opravy ve výši 189 064 Kč. V ní byla započítána již žalobkyní předem uhrazená záloha 50 000 Kč, tedy jí zbývalo doplatit ještě 134 064 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18 361 Kč jako náhrady škody z důvodu poškození levého zadního vnějšího podběhu při provádění opravy a zaplacení částky 16 949 Kč představující náhradu nákladů vynaložených na znalecký posudek znalkyně [jméno FO] č. [číslo].

3. Usnesením ze dne 8. 3. 2022, č. j. 27 C 218/2021-196/2, bylo řízení zastaveno ohledně částky 846 Kč s příslušenstvím vzhledem ke zpětvzetí žaloby žalobkyní ohledně ceny upevnění blatníku.

4. Rozsudkem ze dne 17. 1. 2023, č. j. [spisová značka], soud prvního stupně věc posoudil podle zákonných ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobu zamítl s tomu neodpovídajícím odůvodněním, že vady opravy nebyly uplatněny včas. Odvolací soud tak ve svém zrušujícím usnesení ze dne 25. 5. 2023, č. j. [spisová značka], upozornil soud prvního stupně, že v první řadě si musí ujasnit, z jakých nároků žalobní požadavek vyplývá. Poukázal na recentní judikaturu, podle níž je při posuzování nároku na vydání bezdůvodného obohacení třeba v první řadě vyřešit otázku, zda by předmětný nárok nemohl vyplývat z jiného právního důvodu, a takovýto případně zjištěný jiný právní důvod upřednostnit. Zdůraznil, že ze skutkových zjištění vyplývá, že oprava předmětného vozidla proběhla na základě smlouvy o dílo, která byla mezi účastníky uzavřena, na jejímž základě proběhla plnění obou stran, tedy předmětný skutkový stav bude třeba posuzovat z pohledu odpovědnosti za vady z uvedené smlouvy. Zavázal soud prvního stupně svým právním názorem, že ve věci bude třeba vyjasnit konkrétní vady díla, postavit u nich najisto, zda byly zjevné či skryté a zda byly či nebyly vytčeny včas, k čemuž bude třeba znaleckého posouzení. Poukázal na potřebu zodpovězení otázek, zda oprava provedená žalovanou odpovídala požadavku nejlevnější nezbytné opravy, a přesto byla dostatečně profesionálně provedená, aby zajistila možnost bezpečného provozu opraveného vozidla, dále zda byla oprava provedena v souladu s pracemi a materiálem dle jejího vyúčtování a zda vyúčtovaná cena rámcově odpovídala obvyklé ceně těchto prací i materiálu, případně aby znalec určil sám obvyklou cenu provedené opravy. Znalec měl taktéž dle závěru odvolacího soudu vyjasnit, zda a jaké vady vykazovalo provedené dílo, zda mohly být zjistitelné již při převzetí vozidla nebo zda se jednalo o skryté vady, které se projevily až během provozování vozidla, a kdy.

5. Vzhledem k téměř doslovnému překopírování odůvodnění původního rozsudku do odůvodnění tohoto rozsudku lze dle odvolacího soudu shodně jako v případě předchozího rozhodnutí vyjít z totožných zjištění soudu prvního stupně, že při dopravní nehodě dne 21. 1. 2019 žalobkyně nezvládla v pravotočivé zatáčce řízení, vyjela s předmětným vozidlem mimo komunikaci a dostala se na betonový vymezovací mantinel a následně na kovová svodidla, čímž došlo k poškození levého předního disku, předního nárazníku, levé přední části a celého levého boku vozidla. Opravu vozidla zadala v únoru 2019 žalované s tím, že mezi účastníky bylo sjednáno vzhledem k finanční tísni žalobkyně, že má být provedena s co nejnižšími náklady. Převzetí vozidla po provedené opravě (v dubnu 2019) žalobkyně z finančních důvodů odkládala a vozidlo si u žalované vyzvedla až dne 6. 7. 2020. K převzetí se s žalobkyní dostavil ještě její přítel [jméno FO] se svým bratrem, který v minulosti opravoval vozidla a v dané době pracoval u [právnická osoba], a vozidlo na místě prohlédli, a to všechna opravovaná místa. Auto bylo přitom umožněno za pomoci zvedáku prohlédnout i zespodu a následně vyzkoušet při zkušební jízdě. Při prohlídce byla žalované vytčena mírná nerovnost kapoty a odlišný odstín barvy levého zadního ráfku, za což poskytla žalovaná žalobkyni slevu, s níž žalobkyně souhlasila. Téhož dne byla žalobkyni vystavena faktura č. [číslo], ve které byly popsány provedené práce a náhradní díly s uvedením nový a starý díl a vyčíslena jejich cena ve výši 189 064 Kč, do níž byla započtena již dříve žalobkyní složená záloha 50 000 Kč. Žalobkyni tak zbývalo zaplatit doplatek 139 064 Kč, což učinila dne 8. 7. 2020. V rámci komunikace s žalovanou přes [aplikace] žalobkyně sdělila dne 1. 6. 2020, že levé zadní kolo bylo poškrábané okolo šroubů, přední spojler spodní části předního nárazníku byl nastříkaný do lesklé černé barvy a namítala výměnu podvozku. V reakci na to poskytla žalovaná žalobkyni slevu z ceny opravy. Dne 28. 8. 2020 upozornila žalobkyně na zašpinění sedadla řidiče, na což reagovala žalovaná nabídkou renovace sedačky, kterou žalobkyně nevyužila. Dne 29. 8. 2020 pak výše uvedené vady žalobkyně znovu zopakovala. V listopadu 2020 předala žalobkyně předmětné vozidlo společnosti [právnická osoba] zabývající se autoservisem k prohlídce, kde byly pořízeny fotografie opravovaných částí vozidla. Následně v lednu 2021 předmětné vozidlo prohlédla v prostorách tohoto autoservisu i znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 15. 3. 2021 sdělila žalobkyně žalované, že vozidlo je nepojízdné v důsledku přetrvávajících zásadních poškození zjištěných po opravě provedené žalovanou s odkazem na závěry znaleckého posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] z téhož data. Přípisem ze dne 14. 4. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě předmětné částky do tří dnů od doručení výzvy.

6. Po doplnění dokazování znaleckým posudkem znalce [jméno FO], znalce z oboru doprava, ekonomika a strojírenství se zaměřením na autoopravárenství soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že způsob a kvalitu opravy vozidla byla znalcem vyhodnocena s přihlédnutím k požadavku žalobkyně na opravu za co nejnižší náklady a z tohoto pohledu vzal znalec zřetel i na posouzení technické přijatelnosti uvažovaných aspektů. Podle znalce přední nárazník není originálním dílem z prvovýroby, přičemž absence upevňovacích prvků by byla pro prohlížející osoby dobře viditelná. Pravý přední blatník byl vyměněn za továrně jiný kus a ručně lakován a k jeho upevnění musela být použita upevňovací sada. Absence spojovacího materiálu dle fotodokumentace znalkyně [jméno FO] nebyla dle znalce technicky vysvětlitelná, neboť na blatníku byly po tomto materiálu zřetelné stopy po jeho dřívějším použití. Levé dveře zůstaly původní a byly klempířsky opravovány, rovnány a tmeleny a následně lakovány. Na vnitřní části rámu dveří byly zjevné stopy po rovnacích pracích a bylo zjištěno i porušení souvislosti laku v přední dolní části dveří v místě spodního pantu dveří, tedy na místě, kde byly dveře poškozeny. Při vyrovnání a tmelení opravené části byla dodržena opravárenská technologie. Dveře byly však přelakovány pouze na vnější straně, nikoliv na vnitřním rámu. Levá prahová lišta byla vzhledem k absenci opěrné kostky na vozidle poškozena zvedacím zařízením při prohlídce vozidla po převzetí vozu, neboť chybějící opěrná kostka by byla při převzetí zřetelně vidět, zejména když vozidlo bylo prohlíženo na zvedáku. Plastový kryt prahu byl opravován a nikoliv měněn za nový díl, neboť je zřetelné lepení na spodní části krytu prahu, což bylo pohledem rovněž zjistitelné. Vnitřní prahová lišta u levých dveří nebyla správně umístěna a je vzdálena od sloupku dveří a ani krycí lišta nebyla správně namontovaná, což bylo viditelné při převzetí vozidla. K opravě levé zadní bočnice byl užito jak spotování zvnějšku, tak rovnání zevnitř přes podběh, jehož kryt je částečně kolem lemu s blatníkem uříznutý a část chybí, přičemž ve vnitřní části vnějšího podběhu jsou vyvrtány dva otvory a podběh nese stopy po úderech tvrdým a hraněným předmětem, které nejsou ošetřeny proti korozi. Způsob opravy vyvrtáním otvorů na nepřístupných místech je běžnou opravárenskou technologií, která však není uznávána značkovým výrobcem. Podběh zůstal bez další opravy vyrovnáním, zavařením nebo zaslepením otvorů a bez ochranného nátěru a bez ochrany dutin meziprostoru. Oprava daného dílu tedy nebyla provedena dostatečně, neboť nebylo opraveno poškození způsobené nutnými opravárenskými činnostmi. Dané poškození podběhu a vložky bylo dobře viditelné při samotném převzetí vozidla. Zadní část nadkolí byla vyměněna za továrně jiný kus, již použitý originální díl. Přední část nadkolí zůstala původní a neopravena. Obojí bylo viditelné při převzetí vozidla pouhým okem. Brzdové hadice jsou původní a nenesou stopy po demontáži, stejně jako kabely pro systém ABS a brzdové destičky. Samotný brzdič je nově instalován jako použitý, čistý, mechanicky nepoškozený a je opatřen černým nátěrem. Je zde zřetelný nový odvzdušňovací šroub a nepoškozená spodní část. To vše je viditelné ze zvedáku. Při opravě vozidla došlo k výměně pravého brzdového kotouče za levý poškozený brzdový kotouč, což podle znalce nemuselo být patrné při převzetí vozidla žalobkyní. Levá poloosa nebyla poškozena, pouze vyčištěna, což bylo viditelné. Přední kapota byla klempířsky opravována a celoplošně lakována na vnější části, nikoliv již na vnitřní části, která nese stopy po opravě. Přední kapota není na vnitřní části opatřena tepelnou izolací, nicméně podklady spisu neobsahovaly údaj o dané izolaci a není zřejmé, zda byla na vozidle před jeho poškozením, když vozidlo bylo již v minulosti poškozeno a lakováno. Na nedostatečné lícování přední kapoty a blatníku byla poskytnuta žalovanou žalobkyni sleva. U levého zrcátka bylo znalcem zjištěno lakování a následné výraznější mechanické poškození, než k jakému došlo při havárii, které nelze blíže časově zařadit. Toto bylo zjistitelné při předávací prohlídce. Opravu držáků světlometu vyhodnotil znalec jako nevyhovující a odpovídající spíše „kutilské“ variantě, než opravárenské technologii, byť třeba i při náhradní technologii, nezaručovala pevné uchycení světlometu ve vozidle, a tím i problematické vnitřní naklápění světlometů. Toto bylo zjistitelné prohlídkou vozidla při předání. V důsledku poškození levého předního tlumiče, jenž je současně nosným uložením přední nápravy v horní části nápravy vozidla, bylo nutno vyměnit celý pár, tedy i na pravé přední části, a následně bylo správně provedeno seřízení geometrie nápravy vozidla. S ohledem na nesolventnost žalobkyně byly nové tlumiče demontovány a nahrazeny zpět původními. Na toto byla žalobkyně žalovanou upozorněna a bylo to zjistitelné ze zvedáku při předání. Bylo provedeno i rovnání předního levého „A“ sloupku běžnou opravárenskou technologií, sloupek nebyl lakován a nesl stopy po rovnání pantů dveří. Při prohlídce vozidla v rámci předání bylo uvedené poškození zjevné. Znalec označil mezeru cca 1 cm mezi střechou a oknem po zavření dveří při odpojení akumulátoru za obvyklou, přičemž skutečnost, že po připojení akumulátoru okno vyjede až ke střeše, nebylo možno pro nesouhlas žalobkyně s připojením akumulátoru ověřit. Jelikož lícování dveří vůči přednímu blatníku, prahu a zadnímu boku je dle znalce odpovídající, není technicky možné, aby nelícovalo sklo dveří se střechou. Navíc i toto bylo možné při převzetí vozidla vyzkoušet. Znalce uzavřel, že žalovaná je neznačkovým opravcem a při opravě vozidla použila běžné opravárenské technologie, přípravky i prostředky ve snaze minimalizovat náklady. Právě neprovedení opravy vnitřních částí, jež nejsou přímo pohledové, pak celkovou opravu vozidla degradují do stavu nejlevnější a nezbytné opravy. Oprava byla jinak dle znalce provedena řádně. Oprávce však nevyměnil levou poloosu, přestože ji zaúčtoval do fakturace, provedl opravu uchycení světlometu s násobičem neodborným způsobem a oprava spíše byla zaměřena na vizuální dojem než na technickou preciznost. Vnitřní části vozidla nesou stopy po opravě a nejsou lakovány ani vyrovnány. Za předpokladu, že byl pravý brzdový kotouč vyměněn za levý brzdový kotouč, což nelze potvrdit ani vyvrátit, se nejednalo o opravu. Provedenou opravou byla dána možnost bezpečného provozu jen částečně, zejména s ohledem na vrácení původních tlumičů. Náklady na opravu vozidla podle účtovaných částek a vyhodnocení provedených oprav znalec stanovil na 105 670 Kč včetně DPH a dle něj účtovaná částka neodpovídá odvedené práci a dodaným náhradním dílům při ponechání brzdového kotouče a předního nárazníku. Za situace, že vozidlo bylo prohlíženo odborníky a bylo zvednuto na zvedacím zařízení, mohla být viditelná pouhým okem a zjistitelná většina vytčených vad s výjimkou poškození pravého brzdného kotouče Dle znalce by však při zvednutí vozidla byly vady viditelné pouhým okem i laiky. Znalec poukázal na to, že vozidlo bylo v mezidobí neodborně převážené a částečně demontované za účelem znaleckého zkoumání znalkyně [jméno FO], tedy nemohl vyhodnotit počet šroubů u předních kol, poškození předního nárazníku včetně uchycení, poškození krytu prahu a zejména chybějící spojovací materiál. Podle znalce se náhradní díly k tomuto typu aut na vrakovištích nacházejí velmi zřídka, a pokud jsou nepoškozené, jejich cena je pouze minimálně nižší oproti ceně nového dílu. Obecně díly, které jsou nejčastěji poškozené, jako přední a zadní nárazníky, chladiče, světlomety, masky apod., jsou i na vrakovištích za 80 % až 100 % ceny nových dílů. Soud posoudil znalecký posudek jako hodnověrný podklad pro své rozhodnutí.

7. Po právním posouzení podle § 2991, § 2894 odst. 1, § 2615 a § 1921 a násl. o. z. dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně nevytkla vady díla bez zbytečného odkladu poté, co je zjistila, resp. je měla zjistit při náležité pozornosti. Nesplnila tím svou povinnost bez zbytečného odkladu sdělit žalované, že zjistila vadu, a předat předmětné vozidlo žalované, aby vada mohla být přezkoumána, čímž byly vady vytčeny opožděně, a ve smyslu § 2618 o. z. tak nelze práva z vadného plnění žalobkyni přiznat. Dle překopírovaného závěru původního rozsudku opětovně soud prvního stupně konstatoval, že vzhledem k nedostatečné odbornosti znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] nelze vycházet ze závěrů jejího posudku a žalobkyni tak nelze ani přiznat náhradu nákladů na vyhotovení posudku. Stejně tak ani ve vztahu k požadavku žalobkyně na náhradu škody způsobené opravou levé zadní bočnice neshledal soud prvního stupně příčinnou souvislost s opravou vozidla s odůvodněním, že oprava proběhla vnější cestou a nikoliv vnitřní. Oprava vozidla byla dle soudu prvního stupně provedena zcela v souladu se zadáním žalobkyně. Poukázal na to, že účtovaná cena měla rámcově odpovídat ceně obvyklé, přičemž k nákupním cenám je třeba připočíst marži. Odkázal na laxní přístup servisu, v němž probíhaly následné prohlídky předmětného vozidla ať autoservisem či znalkyní, a kde bylo nešetrně manipulováno s vozidlem, což brání možnosti učinit závěry o tvrzeném chybějícím upevňovacím materiálu. Částku 18 361 Kč požadovanou jako náhradu nákladů na výměnu vnitřní části bočnice označil jako násobně převyšující náklady na opravu navrhovanou znalcem, tj. ošetření proti korozi a výměnu krytu podběhu. Dospěl k závěru, že účtované částky žalovanou byly oprávněné, nicméně se zohledněním skutečnosti, že žalobkyně byla spotřebitelkou, dle něj odpovídá ceně provedené opravy částka 105 670 Kč podle vyčíslení ceny opravy provedené znalcem. Ohledně zbývající částky žalobě vyhověl. Náklady řízení státu posoudil soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř., přičemž dovodil cca poloviční úspěch obou účastnic a stanovil každé polovinu nákladů vynaložených na znalce. Náklady účastnic určil soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s odkazem na stejným úspěch ve věci.

8. Zamítavý výrok II. včetně akcesorických výroků III., IV. a V. napadla žalobkyně včasným odvoláním. Namítla, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud prvního stupně dle ní zcela a bez výhrad převzal závěry znaleckého posudku znalce [jméno FO], který však dle ní vykazuje značné chyby, které sice v řízení vytkla, ale soud prvního stupně na ně nijak nereagoval a s jejími námitkami se nevypořádal. Ohledně předního nárazníku a upevňovací sady předního nárazníku uvedla, že dle ní se jedná o původní rozbitý díl, tedy nikoliv vyměněný a nalakovaný, jak tvrdí žalovaná, pouze neodborně opravený a přelakovaný, což dle ní nebylo cílem opravy. Usuzuje na to proto, že byla opravována prasklina v plastu v levém cípu. Poškození přitom byla natolik rozsáhlá, že nelze hovořit o jeho opravitelnosti, a dle znalce by se takto poškozený díl ani na vrakovišti nenacházel. Za něj si však žalovaná naúčtovala cenu 12 000 Kč jako za nově pořízený, byť starší náhradní díl. K upevňovací sadě předního nárazníku navrhla soudu prvního stupně fotografie (na flash disku), které však nebyly provedeny ani nebyly jako důkaz zamítnuty. Nesouhlasila ani s tím, že znalec přejal cenu dílů od žalované, přesahující cenu dle [nazev] o více než 400 Kč, v důvěře v její tvrzení, že díly za tuto částku opravdu koupila, aniž by to vysvětlil např. doklady od nákupu. Soudu prvního stupně dále vytkla, že odmítl učinit dotaz na vrakoviště ohledně obvyklých cen náhradních dílů a pouze konstatoval, že se taková zjištění žalobkyni nepodařilo získat. U předního blatníku a jeho upevňovací sady nesouhlasila se závěrem znalce, že blatník byl získán nový a následně nalakován, což dle ní vylučuje měření znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], podle něhož tloušťka laku poukazuje na to, že se jedná tovární prvolak a blatník tak lakován nebyl. Znalec si ani nevšiml drobného poškození na předním dolním rohu, které je neodborně zatřeno štětečkem. Soud prvního stupně taktéž nekriticky převzal tvrzení žalované, že staré upevňovací segmenty tohoto blatníku musely být znehodnoceny vlivem nárazu a demontáže. K levým předním dveřím uvedla, že nebyly vyměněny, ale pouze neodborně opraveny, a nalakována byla jen jejich vnější část, o čemž svědčí silnější vrstva laku v místech jejich poškození, aniž by byla jakkoliv lakována či jinak ošetřena jejich vnitřní část proti korozi. Částka za nákup, resp. výměnu dveří, tedy byla fakturovaná neoprávněně. I u levé prahové lišty žalovaná uznala, že nebyla vyměněna za nový tovární díl, ale náhradní díl pouze opravila a nalakovala, což znalec namísto označení za podvod posoudil jako chybu fakturace, ač jednání žalované dle názoru žalobkyně minimálně hraničí s trestnou činností. Ani zde není dle ní přezkoumatelný výpočet částky soudem prvního stupně přiznané žalobkyni. Oprava levé zadní bočnice byla podle ní provedena velmi neodborně a došlo při ní k poškození vnitřního podběhu tím, že byl v několika místech perforován a nezaslepen, a tedy ohrožen korozí. Silné tmelení v místě lemu způsobilo, že zanikl původní reliéfní lem, do něhož aby mohla být zapravena vložka nadkolí, byla žalovanou ustřižena a volně visí do prostoru. Upozornila, že sám znalec provedenou opravu nepovažoval za formu opravy lege artis. Soud prvního stupně přitom vyjádření znalce zkreslil, když pouze uvedl, že tento postup není výrobcem preferován, ačkoliv jej výrobce neuznává. Jeho závěr o řádné opravě tak nekoresponduje uvedeným závadám a není jím odůvodněn výpočet částky z titulu této opravy přiznané 3 žalobkyni. Navíc se soud prvního stupně nijak nezabýval požadavkem žalobkyně na náhradu znehodnocení vozidla právě v důsledku této opravy. Také levé přední nadkolí nebylo žalovanou vyměněno, ale jedná se jen o původní popraskaný díl. Přesto jej ale znalec ohodnotil ještě vyšší částkou, než činí cena nového originálního dílu, aniž by činil šetření, za kolik jej případně žalovaná skutečně koupila. I levý brzdič, trubky a hadice podle žalobkyně zůstaly původními díly pouze částečně opravenými, k čemuž soud prvního stupně pouze konstatoval, že žalobkyně k tomuto nedodala žádné důkazy. I v tomto případě znalec akceptoval vyšší než ceníkovou cenu. U levého brzdového kotouče i znalec konstatoval, že byla provedena pouze výměna za pravý brzdový kotouč, tedy poškozený levý se nachází na pravé straně. Soud prvního stupně přitom nejprve uvedl, že záměna nebyla prokázána, ale přesto v další části odůvodnění rozsudku si protiřečí tím, že konstatuje závěry znalce, aniž z nich cokoliv vyvozuje. I v tom žalobkyně shledává nepřezkoumatelnost rozsudku. Přední kapota byla dle žalobkyně opravena a lakována nedostatečně, takže neplní ochrannou funkci. Na vnitřní straně došlo k nedostatečné úpravě tmeleného podkladu, do něhož může vnikat vlhkost. Špatnou opravu konstatoval i znalec (resp. oba), nicméně přesto akceptoval práce na kapotě v rozsahu 1,2 hodiny mechanické a 2,5 hodiny klempířské práce i lakování kapoty v ceně 5 000 Kč. Tato oprava však je dle žalobkyně neužitečná a nepřinesla žádné zlepšení. Dle ní nedošlo v souvislosti s předmětnou opravou vozidla po havárii k lakování zrcátka, přičemž znalec nijak nevysvětlil, proč dle něj je současné poškození větší, než při autonehodě, ani zda nese stopy poškození při autonehodě. Pokud však k němu došlo, byla oprava provedena natolik nekvalitně, že bude třeba jej nechat přelakovat znovu, takže účtování tohoto úkonu nemá dle ní smysl. U světlometu jí žalovaná dle ní neoprávněně naúčtovala výměnu držáku, ač znalec upozornil, že byl pouze neodborně „kutilským způsobem“ opraven, což ho omezuje v jeho funkčnosti, tj. ohledně naklápění. Soud prvního stupně si však v odůvodnění rozsudku ohledně držáku světlometu protiřečí, když na jedné straně jej považuje za řádně opravený a na druhé straně souhlasí se znalcem, a jeho závěr je opět dle žalobkyně nepřezkoumatelný. Nesouhlasila ani s tím, že soud prvního stupně za oprávněně účtovanou považoval geometrii vozidla, když jí není k žádnému užitku a byla provedena po výměně tlumičů, které však žalovaná z důvodu údajné nesolventnosti žalobkyně vymontovala a namontovala původní, ač s tím žalobkyně nesouhlasila. Navíc tímto se stalo vozidlo technicky nezpůsobilým k provozu na pozemních komunikacích, a tedy i nebezpečným. Odmítla, že měla odvézt předmětný automobil k žalované a upozornit na vady, neboť žalovaná by jí jako laikovi vysvětlila, že je auto bez vad tak, jak to činí dosud. Nesouhlasila ani s tím, že by bylo prokázáno, že předmětem smlouvy o dílo byla co nejlevnější oprava, navíc cena opravy na levnou nepoukazuje a oprava nevedla k možnosti automobil užívat. Za neprokázanou považuje i skutečnost, že automobil převzala za přítomnosti dvou automechaniků, když ani jedna z osob přítomných při předání vozidla nebyla a není automechanikem, navíc se specializací na [nazev]. Předmětné vady jsou dle ní navíc mimo znalosti mechaniků. Zdůraznila, že výpověď [jméno FO] zejména ohledně obsahu smlouvy nemůže být považována za hodnověrnou, když on sám je sice zaměstnancem, ale žalovaná patří jeho manželce, navíc to byl on sám, který předmětné vozidlo opravoval. Vytkla dále soudu prvního stupně, že neprovedl jí navržené důkazy (fotografie z archivu znalce), zabránil žalobkyni klást znalci při jeho výslechu otázky, vycházel z důkazů, které neprovedl ([www] profil [nazev]), dopouští se nepředložených spekulací (např. známost znalkyně s majitelem [právnická osoba], byť ji znalkyně popřela), odchyluje se od závěrů znalce, přesto však přiznává částky tak, jak je určil znalec, a sám nečiní žádné výpočty. Nakonec poukázala na to, že soud prvního stupně ani nerozhodl o nákladech odvolacího řízení. Rozsudek označila za zcela nepřezkoumatelný a navrhla, aby jej odvolací soud změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl, případně jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Proti rozsudku podala včasné odvolání i žalovaná, a to do jeho vyhovujícího výroku I. včetně výroků akcesorických. Namítla soudem prvního stupně provedený nesprávný výpočet jednotlivých nároků uplatněných žalobou, neboť byť neshledal oprávněným nárok na zaplacení nákladů na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 16 949 Kč i nárok na náhradu škody ve výši 18 361 Kč, fakticky oba nároky žalobkyni přiznal. Dle ní se soud prvního stupně nezabýval ani otázkou opožděnosti vytknutí vadného plnění, ani otázkou, zda účtovaná cena rámcově odpovídá provedené opravě, k čemuž jej zavázal odvolací soud ve svém zrušovacím usnesení. Poukázala na to, že znalec dovodil, že vytýkané vady byly zjistitelné již při předávce vozidla, tedy dle ní měla být celá žaloba zamítnuta. Soud prvního stupně taktéž nijak nepromítl zjištění, že s předmětným vozidlem bylo po opravě manipulováno s laxním přístupem, takže vozidlo vykazovalo vady, které při převzetí nemělo. Zdůraznila, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně přebírala auto z opravy spolu se dvěma osobami s odbornými znalostmi a zkušenostmi, kteří kontrolovali jednotlivé opravované části vozidla, a to i na zvedáku a proběhla i zkušební jízda. Další kontrola proběhla v autoservisu svědka [jméno FO] minimálně v listopadu 2020 a k vytčení vad došlo až v dubnu 2021, tj. třičtvrtě roku po převzetí vozidla. Upozornila na § 1922 o. z., který stanovuje povinnost kupujícího oznámit vady bez zbytečného odkladu a umožnit posouzení jejich existence prohlídkou předmětu koupě. Nesouhlasila s aplikací rozhodnutí NS ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2422/2014 ohledně nemožnosti namítat opožděné oznámení, který odkazuje na dnes již zrušené ustanovení obchodního zákoníku o vědomých vadách, navíc odmítla, že by se jednalo o vědomé vady. K přednímu nárazníku a upevňovací sadě uvedla, že závěry znalce jsou v souladu s jejím tvrzením, že pořídila na vrakovišti starší použitý díl, který byl v minulosti opravovaný, a tento nechala přelakovat. Že byl řádně přichycen, prokázaly zřetelné stopy po upevňovacím materiálu. Znalec poukázal na to, že nárazník nese stopy mechanického poškození na jeho spodní části po provedené opravě, a dovodil, že bylo třeba použít upevňovací sadu, neboť původní levý držák byl nevratně poškozen. Soudu prvního stupně dále vytkla, že nepřiznal žalované nárok na účtovanou položku výměnu nárazníku, aniž by učinil ohledně něj zjištění, že by byla tato položka účtována neoprávněně. Co se týká blatníku, upozornila, že maximální tloušťka vrstvy laku o síle 280 mikronů byla znalcem naměřena na spodní části blatníku, kde už nebyla žalobkyní měřena, což přesahuje sílu laku z prvovýroby, a vylučuje tak tvrzení žalobkyně, že nebyl lakován. To potvrdil i znalec, který se vyjádřil i k tomu, že musela být použita upevňovací sada. U levých předních dveří byla žalobkyní namítaná tloušťka tmelu shledána znalcem v pořádku a lakování pouze vnějších částí odpovídalo dle znalce nejlevnější nezbytné opravě. Levá prahová lišta byla dle žalované deformována v důsledku absence zvedací kostky při prohlídce vozidla v autoservisu [právnická osoba], která by ale byla zjistitelná při prohlídce. Levá zadní bočnice pak byla dle znalce opravena běžnou technologií. Oprava podběhu je pak v řádech stokorun, nikoliv tisíců, jak se toho domáhá žalobkyně, a výměna za novou bočnici je zjevně nepřiměřený požadavek. Nesouhlasila s tvrzením žalobkyně, že znalec akceptoval vyšší cenu brzdiče, neboť znalec nevycházel z [nazev] ceny zvýšené o 10 %, ale z jí účtované podstatně nižší ceny, zároveň upozornila na zjištění znalce, že původní brzdič měl poškozené brzdové potrubí, tedy obojí bylo měněno. Jestliže znalec nepřiznal žalované nárok na odměnu za výměnu brzdového kotouče a poloosy, domáhá se žalobkyně přiznání stejného nároku dvakrát, tj. ještě ze zamítnuté části žaloby. Upozornila, že v obou případech se dle znalce jednalo o skutečnosti zjistitelné při převzetí vozidla. Pokud u přední kapoty došlo k prasknutí vrstvy tmelu, byla taková vada zjistitelná při převzetí vozidla. Lakována u ní byla jen vnější strana, a ta také byla vyúčtována. K žalobkyní namítané korozi u kapoty nemůže dojít, neboť je z hliníku. Znalec dále dovodil, že namítané levé zrcátko bylo v minulosti lakováno, nejsou na něm viditelné stopy dření v důsledku nehody, tedy muselo k lakování dojít po nehodě, a zároveň jsou na něm závady, které při předání nebyly. Opět poukázala na zjistitelnost vady při převzetí. U opravy světlometu zdůraznila, že nebyla znalcem ve vyčíslení zvažována, a soudem prvního stupně nebyla přiznána přesto, že soud prvního stupně sám považoval opravu za provedenou v souladu se zadáním žalobkyně. K účtované geometrii uvedla, že byla nutná po instalaci nepoškozených tlumičů, které však byly demontovány s ohledem na nedostatek financí na straně žalobkyně. Za této situace by nebylo spravedlivé, kdyby náklady na seřízení geometrie podvozku měla nést žalovaná. Zopakovala, že soud prvního stupně se vůbec nezabýval otázkou opožděnosti vytčení vad, nepromítl tento závěr do rozhodnutí o nárocích žalobkyně a bez dalšího přejal vyúčtování provedené znalcem, aniž by učinil zjištění o tom, jaké úkony opravy byly skutečně provedeny a správně též žalovanou účtovány. Namítla, že odůvodnění rozsudku neodpovídá jeho výrokům. Navrhla, aby odvolací soud změnil I. výrok a žalobu i v tomto rozsahu zamítl.

10. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované znovu poukázala na to, že soud prvního stupně se nijak nezabýval obsahem smlouvy a nesprávně přejal tvrzení žalované o tom, že oprava měla být provedena co nejlevnější možnou formou. Vyúčtovaná oprava v rozsahu cca čtvrt milionu korun však takové opravě neodpovídá, zároveň svědek [jméno FO] uvedl, že u něj by oprava stála cca 400 000 Kč, ale žalobkyně by měla v autě nové náhradní originální díly. Za správný označila postup soudu prvního stupně, kterým nezohledňoval včasnost vad, které byly dle ní vědomé. Požadavek na včasnost vytčení vad díla je podle ní pouhým přepjatým formalismem. Z tachometru také bylo zjistitelné, že žalobkyně s vozem nemohla nijak výrazněji manipulovat tak, aby to mělo vliv na zkreslení znaleckého šetření. Vytýkaný laxní přístup k vozidlu naopak mohla mít žalovaná, která mohla způsobit vytýkané vady, přičemž stav vozidla se od převzetí do prohlídky znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] nezměnil, což by prokázaly právě fotografie z jejího archivu, které soud prvního stupně neprovedl. I ostatní tvrzené vady vzniklé po předání vozidla označila za pouhou konstrukci, která byla vyvrácena ostatními důkazy. Datum pořízení fotografií je dle ní nepodstatné s tím, že navíc mohou být data zkreslena, např. časem nastaveným na fotoaparátu. Odmítla, že by postačilo vozidlo přivézt a sdělit, že má vady, neboť ty se specificky při provozu neprojevují, přičemž žalovaná by je stejně odmítla, jak po celou dobu činí. Znovu odkázala na neprovedený důkaz archivem znalkyně, z něhož by bylo zjistitelných více údajů.

11. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, dle § 212 a § 212a o. s. ř. a po zopakování důkazu znaleckým posudkem [jméno FO] dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, naopak odvolání žalované (byť jen zčásti) opodstatněné je.

12. Podle § 2586 odst. 1 o. z. (zkratkou „o. z.“ je míněn občanský zákoník ve znění platném ke dni předání díla, tj. k 6. 7. 2020) se smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

13. Podle § 2605 o. z. dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami, nebo bez výhrad. (2) Převezme-li objednatel dílo bez výhrad, nepřizná mu soud právo ze zjevné vady díla, namítne-li zhotovitel, že právo nebylo uplatněno včas.

14. Podle § 2615 odst. 1 o. z. dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě.

15. Podle § 2618 soud nepřizná objednateli právo z vadného plnění, neoznámil-li objednatel vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil nebo při náležité pozornosti zjistit měl, nejpozději však do dvou let od předání díla, a namítne-li zhotovitel, že právo bylo uplatněno opožděně. 16. § 2112 odst. 1 o. z. neoznámil-li kupující vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, soud mu právo z vadného plnění nepřizná. Jedná-li se o skrytou vadu, platí totéž, nebyla-li vada oznámena bez zbytečného odkladu poté, co ji kupující mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do dvou let po odevzdání věci.

17. Byť lze souhlasit s žalobkyní, že rozsudek soudu prvního stupně je na hranici přezkoumatelnosti s ohledem na rozpory v závěrech soudu prvního stupně a jeho faktickým rozhodnutím, má odvolací soud za to, že v řízení bylo provedeno potřebné dokazovaní v dostatečném rozsahu, které při zopakování důkazu znaleckým posudkem [jméno FO] umožňuje odvolacímu soudu ve věci rozhodnout. Toto dokazování není dle odvolacího soudu dále potřebné doplňovat dalšími důkazy, tedy ani dalšími fotografiemi z archivu znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], případně dalšími svědeckými výpověďmi, jak navrhovala žalobkyně. V řízení proběhlo znalecké zkoumání ve velmi širokém rozsahu, potřebná fotodokumentace byla znalcem provedena a závěry znalce jsou logické a odpovídající jeho zjištěním a závěry znaleckého zkoumání dostatečně zodpovídají otázky potřebné pro rozhodnutí ve věci. Další dokazování by nepřineslo z tohoto pohledu nové poznatky, které by byly s to změnit právní náhled na řešení věci a jejich provedení by časově náročné a nehospodárné.

18. Žalobkyně se fakticky svou žalobou domáhala téměř stoprocentní slevy z ceny opravy svého vozidla (částky 181 528 Kč z celkově vyúčtované ceny díla ve výši 189 064 Kč) s tvrzením, že nebyla provedena odborně, řádně a vykazovala vady. Zároveň se domáhala náhrady škody ve výši 18 361 Kč za poškození podběhu při opravě levé zadní bočnice a náhrady nákladů vynaložených na podání znaleckého posudku ve výši 16 949 Kč.

19. Jak zmínil odvolací soud již ve svém zrušovacím usnesení ze dne 25. 5. 2023, č. j. [spisová značka], mezi účastnicemi sporu o tom, že mezi nimi byla uzavřena smlouva o dílo, na jejímž základě žalovaná provedla pro žalobkyni opravu jejího vozidla tov. zn. [nazev], RZ [SPZ] po havárii ze dne [datum]. Co se týká náležitostí této smlouvy o dílo, již v uvedeném rozhodnutí odvolací soud nepochyboval o tom, že předmětem této smlouvy o dílo bylo provedení opravy předmětného vozidla žalobkyně s co nejnižšími náklady. Tuto skutečnost prokázal svou účastnickou výpovědí [jméno FO], který s žalobkyní smlouvu sjednával, z níž vyplývá, že žalobkyni upozornil na to, že by oprava novými díly stála cca 300 000 Kč (svědek[Anonymizováno][jméno FO] uváděl dokonce částku 400 000 Kč s originálními díly), což žalobkyně odmítla s tím, že nemá peníze, proto snížil odhadovanou cenu na cca 200 000 Kč, s čímž žalovaná souhlasila a zaplatila zálohu 50 000 Kč. Jednotlivé kroky při opravě s žalobkyní konzultoval, a to i ohledně opravy konkrétních poškozených dílů (např. dveří auta) či použití nikoliv originálních dílů. S jeho výpovědí koresponduje i výpověď svědka [jméno FO], který byl u několika rozhovorů [jméno FO] s žalobkyní a požadavek žalobkyně na co nejlevnější opravu potvrdil, i výpověď svědka [jméno FO], jenž prováděl u vozidla žalobkyně klempířské a autolakýrnické práce a byl na požadavek minimálních nákladů na opravu i finanční situaci žalobkyně upozorněn. O skutečnosti, že finanční situace žalobkyně nebyla dobrá a tedy chtěla, aby oprava byla co nejlevnější, vypověděl i svědek žalobkyně [jméno FO]. Na to, že žalobkyně měla v dané době finanční problémy, poukazuje i její neschopnost uhradit výměnu tlumičů, což vedlo k jejich odmontování a instalaci původních (včetně poškozeného levého tlumiče), a nakonec i opožděné převzetí opraveného vozidla, k jehož opravě došlo v únoru 2019, ale žalobkyní bylo převzato až 6. 7. 2020, tj. o cca rok a půl po opravě. Nakonec to, že oprava vozidla žalobkyně byla provedena s ohledem na co nejmenší náklady, prokázal i znalec, který takto opravu vyhodnotil.

20. Cena byla dle výpovědi [jméno FO] sjednána odhadem, přičemž ze skutečnosti, že žalobkyně po převzetí vozidla (dne 6. 7. 2020) vyúčtovanou cenu ve výši 189 064 Kč bez námitek (dne 8. 7. 2020) doplatila částkou 134 064 Kč (nakonec souhlas s doplatkem vyplývá i ze sms komunikace mezi účastnicemi z 1. 6. 2020), lze dovodit, že minimálně byla sjednána jako cena obvyklá, tedy ve smyslu § 2586 odst. 2 o. z. hrazená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.

21. V řízení bylo dále prokázáno, že při převzetí díla žalobkyní byli přítomni kromě předávajícího a vozidlo fakticky opravujícího [jméno FO] ještě svědci [jméno FO], který potvrdil, že [jméno FO] si ho přizval z důvodu, že již neměl s žalobkyní dobré vztahy, a [jméno FO], který byl [jméno FO] požádán o přítomnost z důvodu, že i s žalobkyni měly přijít další osoby, a dále kromě přebírající žalobkyně ještě svědek [jméno FO] a jeho bratr. Ohledně něho svědek [jméno FO] uvedl, že pracuje u [právnická osoba] v [adresa] (výrobce svařovaných dílů pro osobní automobily- pozn. odvolacího soudu dle internetových informací) a že v minulosti opravoval auta. Dle uvedeného svědka pracoval jeho bratr na vedoucí pozici, zná materiály na opravu vozů a jak mají vypadat. Prohlídka proběhla v odpoledních hodinách, kdy bylo denní světlo, vozidlo bylo vyzdviženo na žádost osob, které přišly s žalobkyní, na zvedák a uvedené osoby vozidlo důkladně prohlíželi, s porovnáním s fotografiemi z autonehody a seznamem dílů z opravy, a to i za pomoci svítidel. Dle svědka [jméno FO] konstatovali, že je vozidlo dobře a hezky opravené, pouze vytkli, že nesedí kapota, na což poskytla žalovaná slevu. Dle svědka [jméno FO] měl jeho bratr ještě konstatovat velkou vůli u zadní nápravy a doporučoval prohlídku v odborném servisu. Chybějících šroubů si nevšimli. Následně bratr svědka s žalobkyní absolvoval zkušební jízdu. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně věnovala při předání vozidla velkou pozornost stavu vozidla a lze souhlasit i se závěrem soudu prvního stupně, že minimálně přítomného bratra svědka [jméno FO] lze považovat za odborníka, v jehož schopnostech bylo rozpoznat vady zjistitelné při prohlídce, a za tím účelem byl i žalobkyní k prohlídce přizván.

22. Vzhledem k námitkám vadné opravy ze strany žalobkyně tak, jak je opakuje i ve svém odvolání, byl ke zjištění, zda skutečně oprava vykazovala vady, jaké a zda byly zjistitelné při předání vozu ustanoven znalcem [jméno FO]. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o hodnověrnosti posudku, neboť znalec se logicky vypořádal se všemi soudem prvního stupně uloženými otázkami a přesvědčivě své závěry obhájil i při svém výslechu. Dle odvolacího soudu představuje tento posudek zcela objektivní odborné posouzení podané navíc velmi srozumitelným způsobem se závěry odpovídajícími znalcem zjištěnému stavu. Tyto závěry pak jednoznačně vyvracejí žalobní i odvolací námitky žalobkyně zejména o neodborné opravě jejího vozidla, přičemž na jejich základě bylo možno naopak konkrétní námitky zejména ohledně nevyměněných dílů bez pochyb posoudit. Pokud žalobkyně namítala, že soud prvního stupně jí neumožnil klást otázky znalci, pak takováto skutečnost z protokolu o jednání ze dne 5. 9. 2024, při němž byl znalec vyslechnut, nevyplývá.

23. Znalec ve svém znaleckém posudku jednoznačně určil, že při prohlídce zejména na zvedáku by byla dobře zjistitelná absence upevňovacího materiálu u předního nárazníku i u předního blatníku, poškození lakové vrstvy u dolního pantu levých dveří, absence podpěrné kostky, stopy po lepení krytu prahu a nesprávné umístění vnitřní prahové lišty, poškození podběhu a vložky u levé bočnice, vyměněné nadkolí v horní části a neopravená přední část nadkolí, brzdič hadice i elektrické kabely od brzd, levou poloosu (na základě koroze krytu kloubu), přední kapotu, levé zrcátko, slepení držáků světlometů i zapření násobiče napětí, rovnaný „A“ sloupek a usazení na pantech dveří. Takovéto vady však žalobkyně při převzetí nevytýkala, byť prohlídku činila za ni osoba s potřebnými znalostmi z autoopravárenství. Znalec zároveň upozornil, že ze strany žalobkyně nebyla zjistitelná výměna brzdových kotoučů.

24. Ohledně oprav vozidla znalec uzavřel, že oprava vozidla byla provedena s ohledem na co nejmenší náklady. Díly byly převážně opraveny nebo nahrazeny jinými již použitými díly s výjimkou blatníku a lakování bylo provedeno pouze na vnějších a nejnutnějších částech dílů, přičemž oprava byla provedena řádně běžnou technologií pro neznačkové oprávce a odpovídá účtované ceně. Zcela logicky znalec vysvětlil i to, proč došel k závěru o tom, že vozidlo bylo s největší pravděpodobností poškozeno i následnou manipulací s ním, zejména v souvislosti s neodborným převozem a demontáží jeho částí (týká se to upevňovacích prvků, šroubů u kol, zrcátka, prahové lišty apod.).

25. Na opravě shledal znalec pouze následující vady či nedostatky. Dle znaleckého posudku bylo zřejmé, že přední nárazník není původním dílem opravovaného vozidla, ale byl k vozidlu dodán jako náhradní díl z vrakoviště, přičemž dle znalce nelze určit, zda k tomu došlo již při opravě předchozí havárie v roce 2013, nebo při této opravě. Následně znalec se při své výpovědi přiklonil k tomu, že nárazník byl pouze opraven, nikoliv vyměněn, neboť vykazuje opravy na místech, která byla porušena při havárii. Dále nebyla dle jeho zjištění vyměněna levá poloosa, byť ji žalovaná zaúčtovala do fakturace. U opravy levé zadní bočnice znalec uvedl, že oprava nebyla prováděna pouze spotováním (tj. zvnějšku tahem), ale současně z vnitřní části vozidla přes podběh. Tento způsob opravy zvnitřku označil za běžnou opravárenskou technologii, byť neuznávanou výrobcem vozidla. Zde však znalec žalované vytkl, že vyhotovené otvory v podběhu nezavařila či nezaslepila a opravovanou část neošetřila ani v meziprostoru, ani zvenčí, což znalec označil za nedostatečně provedenou opravu. Pro uvedení této části vozidla do původního stavu tak byla dle znalce nutná klempířská oprava podběhu včetně ochranných nátěrů a výměna krytu podběhu za továrně jiný kus. Dále znalec žalované vytkl, že provedla opravu uchycení světlometu způsobem, který neodpovídá odborné opravě. Konstatoval dále, že žalovaná pouze vyměnila poškozený levý brzdový kotouč za pravý, což nelze považovat za opravu. Zároveň uvedl, že samotné poškození tohoto brzdového kotouče nebránilo provozování vozidla. Při své výpovědi znalec pouze k upřesňujícím dotazům žalobkyně doplnil, že po obvodu při havárii obroušený levý brzdový kotouč nebude sice dynamicky vyvážený, ale tato skutečnost se nebude přenášet ani do volantu ani to nebude mít vliv na brždění či funkčnost brzd. Žádné jeho úpravy nebyly potřebné. Bezpečnosti provozu bránilo dle znalce pouze zpětné namontování původních tlumičů a s ohledem na jejich předpokládanou výměnu neseřízení geometrie přední nápravy.

26. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně převzala dne 6. 7. 2020 za účasti osoby se znalostmi z oboru autoopravárenství předmětné vozidlo, která podrobně kontrolovala jednotlivé dílčí provedené opravy, výše uvedené znalcem zjištěné vady nevytkla a k jí namítaným vadám jí byla poskytnuta sleva z ceny, s níž souhlasila. Následně nechala žalobkyně opravu vozidla přezkoumat v autoservisu [právnická osoba], kde byly jednotlivé části vozidla v opravovaných místech demontovány a minimálně v průběhu listopadu byly prohlédnuty a fotograficky zdokumentovány. Z výpovědi pana [jméno FO] zároveň vyplynulo, že žalobkyni odmítl opravu provést (dle něj by oprava stála 400 000 Kč) a doporučil jí, aby se obrátila na žalovanou. V lednu 2021 bylo znovu vozidlo částečně demontováno za účelem prohlídky znalkyní. Dne 15. 3. 2021 žalobkyně oznámila žalované, že dle znaleckého posudku není auto pojízdné a až 14. 4. 2021 vytkla vady a vyzvala k vrácení ceny díla. Znalec přitom dospěl k závěru, že dílo bylo provedeno dle požadavku žalobkyně řádně a běžnými opravárenskými technologiemi, a vady shledal, jak je výše uvedeno, pouze ohledně předního nárazníku (nebyl vyměněn za jiný byť starší díl), levé poloosy (nebyla taktéž vyměněna), levé zadní bočnice (neošetření zásahů do podběhu), uchycení světlometu (neodborná oprava) a brzdného kotouče (pouhá výměna levého za pravý a naopak). Pouze u onoho brzdného kotouče znalec konstatoval, že bez odmontování kola tato vada nebyla zjistitelná při převzetí, a k témuž lze dojít i ohledně nárazníku, kde nebylo možno hned poznat, zda byl či nebyl díl v souvislosti s touto opravou vyměněn. Je tedy zřejmé, že ostatní vady, které označil znalec, byly zjistitelné při prohlídce, tedy pokud žalobkyně tyto vady vytkla až třičtvrtě roku po převzetí vozu, nelze takové vytčení vad považovat za včasné a námitka žalované ve smyslu § 2605 odst. 2 o. z. je tak namístě (k tomuto odvolací soud uvádí, že je mu známo, že s ohledem na spotřebitelský vztah by bylo za současné právní úpravy možno aplikovat ustanovení § 2165 odst. 3 o. z., nicméně tato právní úprava nabyla účinnosti až od 1. 1. 2023).

27. Pokud se žalobkyně dovolává tzv. vědomých vad, pak odvolací soud souhlasí se žalovanou, že právní úprava smlouvy o dílo platná od roku 2014 s tímto pojmem nepočítá, jedná se o odkaz na již zrušené ustanovení § 562 ve spojení s § 428 odst. 2, 3 obchodního zákoníku, a tedy nelze tuto judikaturu na daný vztah aplikovat. 28.[Anonymizováno]Vzhledem ke sjednání ceny opravy jako ceny obvyklé se tedy soud prvního stupně (byť to blíže neodůvodnil) správně zabýval ještě otázkou, zda vyúčtovaná cena byla v souladu s takto sjednanou cenou. Byť soudní znalec dovodil, že cena rámcově opravdu odpovídá vyúčtované opravě, zjistil, že ve vyúčtování jsou zahrnuty položky, které nebyly provedeny. Z faktury vystavené žalovanou žalobkyni dne 6. 7. 2020 (součástí znaleckého posudku) odvolací soud zjistil, že byly vyúčtovány následující vyúčtované položky (cena dílu+ DPH): přední nárazník-starý díl 14 520 Kč (12 000 Kč + 2 520 Kč), sada upevnění nárazníku-nový díl 3 128,95 Kč (2 595 Kč + 544,95 Kč), přední blatník levý-nový díl 12 195,59 Kč (10 079 Kč+ 2116,59 Kč), upevnění blatníku-nový díl 1 023,66 Kč (846 + 177,66 Kč), dveře řidiče-starý díl 14 520 Kč (12 000 Kč + 2 520 Kč), levá spodní prahová lišta-nový díl 5 637,04 Kč (4 824 Kč + 1013,04 Kč), oprava zadní levé bočnice 10 285 Kč (8 500 Kč + 1 785 Kč), levé přední nadkolí-nový díl 1885,18 Kč (1 558 Kč + 327,18 Kč), přední levý brzdič-zánovní díl 18 150 Kč (15 000 Kč + 3 150 Kč), hadice a trubky brzdiče-nový díl 3 714,70 Kč (3 070 Kč + 644,70 Kč), brzdový kotouč 12 619,09 Kč (10 429 Kč+ 2 190,09 Kč), poloosa-nový díl 9 062,90 Kč (7 490 Kč + 1 572,90 Kč), lakování předního nárazníku 6 050 Kč (5 000 Kč+1 050 Kč), lakování předního levého blatníku 4 840 Kč (4 000+840 Kč), lakování levých předních dveří 6 050 Kč (5 000 Kč + 1 050 Kč), lakování prahu 4 235 Kč (3 500 Kč +735 Kč), lakování levé zadní bočnice 8 470 Kč (7 000 Kč + 1 470 Kč), lakování a oprava přední kapoty 9 680 Kč (8 000 Kč + 1 680 Kč), lakování zp. zrcátko 1 815 Kč(1 500 Kč + 315 Kč), kotva držák světlometu 2 250,60 Kč (1 860 Kč + 390,60 Kč), oprava světlometu 1 210 Kč (1 000 Kč + 210 Kč), geometrie vozu 1 815 Kč (1 500 Kč+ 315 Kč), rovnání A sloupku na pantech dveří 5 445 Kč (4 500 Kč + 945 Kč), práce na vozu po nehodě 30 250 Kč (25 000 Kč + 5 250 Kč). Celkem činila žalovanou vyúčtovaná cena 189 064 Kč včetně DPH.

29. Znalec vyčíslil obvyklou cenu provedené práce na vozidle částkou 25 482,60 Kč včetně DPH, obvyklou cenu lakování částkou 40 535 Kč včetně DPH a obvyklou cenu vyměněných náhradních dílů ve výši 39 644,97 Kč včetně DPH, do nichž nezahrnul oproti vyúčtování žalované přední nárazník (dle jeho zjištění se jedná pouze o opravený nevyměněný díl), poloosu, levou prahovou lištu a brzdový kotouč (nebyl vyměněn, pouze zaměněn za pravý), neboť jím bylo zjištěno, že tyto díly nebyly vyměněny, ač byly účtovány. K tomuto však odvolací soud považuje za nutné přidat ještě účtovaný díl hadice a trubky brzdiče-nový díl v ceně 3 714,70 Kč včetně DPH, které dle znaleckého posudku byly taktéž vyměněny, ale v posuzovaných dílech znalce nebyly zahrnuty. Naopak vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že držák světlometů byl pouze opraven a nikoliv vyměněn (oprava byla znalcem kalkulována, považuje odvolací soud za nezbytné odečíst od vyúčtovaných dílů i náklady na držák světlometu v částce 2 250,60 Kč. Cena skutečně poskytnutých náhradních dílů tak činí 41 108,37 Kč. O ní je však třeba odečíst ještě částku 846 Kč jako cenu nového dílu upevnění blatníku, ohledně níž již bylo řízení zastaveno, ovšem znalcem byl tento díl do ocenění zahrnut, tedy výsledná cena náhradních dílů činí 40 262,37 Kč. Celkem tak žalovanou oprávněně požadovaná cena za provedenou opravu vozidla včetně DPH činí po zaokrouhlení na celé koruny 106 280 Kč (40 262,37 Kč + 25 482,60 Kč + 40 535 Kč = 106 279,97 Kč), ohledně níž je třeba žalobu zamítnout.

30. Ohledně žalobkyní požadované náhrady škody dospěl odvolací soud k závěru, že ze znaleckého posudku vyplývá, že poškození podběhu při opravě levé zadní bočnice vyvrtáním otvorů do něj a jeho deformace údery do něj tvrdým hranatým předmětem představuje součást opravárenské technologie, přičemž aby mohla být oprava považována za řádně provedenou, bylo třeba dle znalce vzniklá poškození podběhu ošetřit. Vlastní poškození podběhu tedy nelze považovat za škodu, která vznikla při odstraňování vady a jíž se dovolává žalobkyně, ale za součást odstraňování poškození levé zadní bočnice vozidla, a skutečnost, že vyhotovené otvory v podběhu a opravovanou část žalovaná neošetřila, tak představuje vadu opravy, tj. vadu díla. Za této situace dospěl odvolací soud k závěru, že požadavek žalobkyně na náhradu škody uplatněné v rozsahu 18 361 Kč s příslušenstvím není důvodný, neboť se v tomto případě jedná o odpovědnost za vadu díla, která však byla zjistitelná při předávání vozidla, a byla tak uplatněna pozdě.

31. Stejně tak soud prvního stupně správně dovodil, že vzhledem k tomu, že znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] neměla dostatečnou odbornost k podání znaleckého posudku ohledně vad předmětného díla, nemůže žalobkyni příslušet ani náhrada nákladů, které na něj vynaložila a ani požadavek na částku [částka][Anonymizováno]s příslušenstvím nelze považovat za oprávněný.

32. Vzhledem k výše uvedenému tedy dospěl odvolací soud k závěru, že žaloba byla podána nedůvodně ohledně částky 141 590 Kč (106 280 Kč + 18 361 Kč +16 949 Kč) s příslušenstvím. Protože soudem prvního stupně byla žaloba zamítnuta II. výrokem rozsudku ohledně částky 105 670 Kč s příslušenstvím, odvolací soud tento výrok postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Vyhovující výrok I. pak následně změnil dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ohledně zbylé částky 35 920 Kč (141 590 Kč – 105 670 Kč) s příslušenstvím tak, že žalobu zamítl ještě v tomto rozsahu.

33. U částky 846 Kč s příslušenstvím odvolacímu soudu nezbylo, než rozsudek ve výroku I. postupem podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušit bez náhrady, neboť soud prvního stupně v tomto rozsahu přiznal žalobkyni částku, ohledně které bylo již řízení zastaveno, tedy řízení o této částce nemělo pro nedostatek podmínek řízení proběhnout.

34. Odlišně od soudu prvního stupně posoudil odvolací soud i žalobkyní uplatněný nárok na příslušenství pohledávky, neboť z provedených důkazů soudem prvního stupně se podává, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení požadované částky dopisem ze dne 14. 4. 2021 (středa) podaným téhož dne na poštu, tedy ve smyslu domněnky doby dojití dle § 573 o. z. lze stanovit jeho doručení na pondělí 19. 4. 2021. Dle výzvy měla žalovaná zaplatit požadovanou částku do tří dnů ode dne jejího doručení, tj. nejpozději ve čtvrtek 22. 4. 2021, tedy do prodlení s požadovanou částkou se žalovaná mohla dostat až od 23. 4. 2021. Proto odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. zamítl i žalobkyní požadované úroky z prodlení za dobu od 8. 7. 2020 do 22. 4. 2021.

35. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., podle nichž má převážně úspěšnější žalovaná s úspěchem v rozsahu 66 % (úspěch ohledně částky 142 436 Kč = 141 590 Kč + 846 Kč) právo na náhradu nákladů v rozsahu 32 % (66 % - 34 %). Výši nákladů žalované určil odvolací soud jako náhradu soudního poplatku za odvolání ve výši 5 559 Kč a náhradu nákladů právního zastoupení. Náklady právního zastoupení sestávají z odměny advokáta za 21,5 úkonu (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení 29. 8. 2021, odpor proti platebnímu rozkazu 3. 9. 2021 včetně vyjádření k žalobě ze dne 7. 10. 2021, porada s klientem 19. 9. 2021, účast na jednání 26. 10. 2021, porada s klientem 20. 2. 2022, účast na jednání soudu 8. 3. 2022, porada s klientem 29. 3. 2022, vyjádření žalované 6. 4. 2022 k výzvě soudu, porada s klientem 13. 10. 2022, účast na jednání ve dnech 12. 7. 2022, 25. 10. 2022, 17. 1. 2022, vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne 20. 3. 2023, účast na odvolacím jednání dne 25. 5. 2023, doplňující otázky na znalce ze dne 13. 5. 2024, replika ze dne 15. 11. 2024, účast na jednání ve dnech 5. 10. 2023, 5. 9. 2024, 19. 11. 2024, odvolání ze dne 16. 12. 2024 spolu s doplněním ze dne 31. 12. 2024, účast na odvolacím jednání dne 12. 6. 2025, účast na vyhlášení rozsudku dne 19. 6. 2025- úkon) po 9 180 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 a. t. (totožná výše odměny z tarifní hodnoty ve výši 216 838 Kč i následné tarifní hodnoty 215 992 Kč po 12. 7. 2022, kdy byla vzata zpět žaloba ohledně částky 846 Kč s přísl.), dále z náhrady hotových výdajů za 20 úkonů po 300 Kč a za 2 úkony po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a z DPH ve výši 42 896,70 Kč, tj. celkem 252 725,70 Kč. Z nich činí 32 % částku 80 872,20 Kč, kterou žalobkyni uložil odvolací soud k náhradě nákladů žalované.

36. Odvolací soud nepřiznal žalované jako účelně realizovaný úkon nahlížení do spisu 11. 8. 2022, neboť o něm není ve spise založen žádný doklad, přičemž ani další dva úkony nahlížení do spisu ve dnech 17. 4. 2023 a 30. 5. 2024 nejsou odůvodněny potřebou seznámit se s případně nově založenými důkazy či jinými listinami.

37. O nákladech státu rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 2 ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady jsou představovány náklady na znalečné hrazené z rozpočtu soudu prvního stupně, a to ve výši 5 400 Kč, které byly přiznány za výslech znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], ve výši 99 786 Kč přiznaných znalci [jméno FO] za podání znaleckého posudku a ve výši 6 534 Kč přiznaných za účast znalce při jednání dne 5. 9. 2024. Úhradu celkové částky nákladů státu ve výši 111 720 Kč rozdělil odvolací soud mezi účastnice dle poměru jejich úspěchu ve věci, tedy žalobkyni uložil povinnost nahradit 66 % těchto nákladů, tj. částku 73 735 Kč, a žalované 34 % v částce 37 985 Kč s tím, že uložil účastnicím tyto náklady zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu prvního stupně.

38. Protože za odvolání ohledně částky 111 168 Kč s příslušenstvím žalovaná nezaplatila soudní poplatek splatný dle § 4 odst. 1 písm. b) zák. č. 549/1991 Sb. ve výši 5 559 Kč dle položky 22 bodu 1. písm. a) sazebníku cit. zák., přičemž odvolací soud již začal ve věci jednat, uložil odvolací soud tuto povinnost žalované postupem dle § 9 odst. 4 písm. a) a 6 cit. zák. v tomto rozhodnutí, jímž se řízení končí.

39. V důsledku závady na technickém zařízení nebyly při vyhlášení rozsudku vyhlášeny výroky III., IV. a V. tohoto rozsudku, proto téhož dne při jednání ve věci bylo vyhlášeno usnesení tento rozsudek o uvedené výroky doplňující s tím, že výroky byly zakomponovány do písemného vyhotovení rozsudku.

Poučení