70 Co 228/2024 - 234

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ivy Krejčířové a soudců JUDr. Michala Ryšky a JUDr. Ondřeje Sekvarda, Ph.D., v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně], [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované], bytem [Adresa žalované] o určení vlastnictví, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. července 2024, č. j. 14 C 144/2023-162, ve znění opravného usnesení ze dne 22. srpna 2024, č. j. 14 C 144/2023-170, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 27 285,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je vlastníkem nemovitostí, konkrétně pozemku p. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rod. dům, stavba stojící na pozemku p. [číslo], pozemku p. [číslo] zahrada, pozemku p. [číslo] zahrada, vše zapsané na LV [číslo] [adresa], obec a k. ú. [adresa] (dále též jen jako „předmětné nemovité věci“), (I. výrok), a dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 35 971 Kč (II. výrok).

2. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobkyně jako dárkyně uzavřela dne 15. 8. 2022 se svojí dcerou [jméno FO] (dále též i jako „obdarovaná“ či „dcera žalobkyně“) jako obdarovanou darovací smlouvu včetně smlouvy o zřízení služebnosti, jejímž předmětem bylo darování předmětných nemovitých věcí a zřízení práva služebnosti doživotního bezúplatného užívání předmětných nemovitých věcí ve prospěch žalobkyně. Dcera žalobkyně byla zapsána jako vlastnice předmětných nemovitých věcí do katastru nemovitostí ke dni 17. 8. 2022. Dne 11. 3. 2023 dcera žalobkyně jako prodávající uzavřela s [jméno FO] jako kupujícím kupní smlouvu (kupní cena 600 000 Kč), na jejímž základě byl ke dni 13. 3. 2023 [jméno FO] zapsán jako vlastník předmětných nemovitých věcí. Dne 26. 4. 2023 [jméno FO] jako prodávající uzavřel s žalovanou jako kupující kupní smlouvu (kupní cena 650 000 Kč), na jejímž základě byla žalovaná ke dni 27. 4. 2023 zapsána v katastru nemovitostí jako vlastnice předmětných nemovitých věcí. Služebnost ve prospěch žalobkyně zůstala zachována. Dne 15. 5. 2023 žalobkyně odvolala dar vůči [jméno FO] pro nevděk, odvolání daru bylo obdarované doručeno dne 16. 5. 2023. Dne 17. 5. 2023 bylo podáním žaloby zahájeno řízení v této věci a byl podán návrh na zápis poznámky spornosti do katastru nemovitostí, která byla doložena listinou – Oznámením o podaném žalobním návrhu na určení, že právní úkon je neplatný. Poznámka spornosti o určení vlastnického práva byla zapsána do katastru nemovitostí dne 19. 5. 2023 dle § 23 odst. 1 písm. o) katastrálního zákona. Smyslem převodu předmětných nemovitostí z [jméno FO] a [jméno FO] bylo očištění od exekucí a zbavení se dluhů, což kupující [jméno FO] splnil, když u výslechu na Policii ČR obdarovaná výslovně uvedla, že k uzavření kupní smlouvy nebyla nikterak nucena, podepsala ji dobrovolně a bez nátlaku. Žalobkyně napadala zejména platnost kupní smlouvy uzavřené mezi obdarovanou a [jméno FO] z důvodu lichvy, avšak ve vztahu k nabývacímu titulu žalované bylo tvrzeno pouze to, že [jméno FO] převedl předmětné nemovitosti na žalovanou jako osobu spřízněnou proto, aby vlastnickou strukturu zkomplikoval nebo že k převodu došlo za výhodnější cenu, než za kterou ji nabyl. V řízení však bylo prokázáno, že [jméno FO] převedl vlastnické právo k předmětným nemovitostem na žalovanou za cenu o 50 000 Kč vyšší, než byla kupní cena, kterou zaplatil obdarované. Tvrzení, že žalovaná je spřízněnou osobou [jméno FO] se žalobkyni prokázat nepodařilo. Pokud žalobkyně odvolala dar pro nevděk ke dni 16. 5. 2023, nemohla tato skutečnost způsobit obnovení vlastnického práva žalobkyně, neboť v období od 17. 8. 2022 do 26. 4. 2023 byl vlastníkem předmětných nemovitostí [jméno FO] a od 27. 4. 2023 byla jejich vlastníkem žalovaná. Žalobkyně neprokázala aktivní legitimaci, což bylo důvodem zamítnutí žaloby. Opravným usnesením (specifikovaným v záhlaví tohoto rozsudku) byl opraven nákladový výrok.

3. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně, která zopakovala argumentaci učiněnou před soudem prvního stupně. Měla za to, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, v důsledku čehož věc nesprávně právně posoudil. Nesouhlasila s tím, jakým způsobem soud prvního stupně hodnotil jednotlivé důkazy, což podrobně zdůvodnila a upozornila na nesprávná zjištění, která soud prvního stupně učinil jednak ze svědecké výpovědi [jméno FO], dále pak z výpovědi [jméno FO] učiněné na Policii ČR. Měla za to, že právní posouzení kupní smlouvy uzavřené mezi [jméno FO] a [jméno FO] je nesprávné, neboť z výpovědi [jméno FO] je zřejmé, že kupní smlouva byla uzavřena na oko, neboť [jméno FO] potřebovala pouze peníze na vyplacení exekucí a [jméno FO] si převodem vlastnického práva k předmětným nemovitostem chtěl zajistit, aby mu [jméno FO] peníze vrátila. Uvedené vyplývá zejména z výpovědi [jméno FO], ve které uvedla, že uzavřela s [jméno FO] dohodu, podle níž jakmile mu peníze za vyplacené exekuce vrátí, převede její vlastnické právo k předmětným nemovitostem zpět. Poněvadž kupní smlouva byla simulovaným právním jednáním, je nutno ji posoudit jako neplatnou podle § 552 o.z. Dále odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudky ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 30 Cdo 833/2008, ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3762/2016, ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2737/2017). Kupní smlouva uzavřená mezi [jméno FO] a [jméno FO] je dle názoru žalobkyně absolutně neplatná a obdarovaná nepozbyla vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Za platnou nepovažovala ani darovací smlouvu, poněvadž obdarovaná předmětné nemovitosti chtěla použít jako zástavu nebo propadlou zástavu. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně sám ve věci rozhodl a žalobě vyhověl, alternativně navrhla, aby soud určil, že vlastníkem předmětných nemovitostí je obdarovaná. V doplnění odvolání žalobkyně zdůraznila, že dle výpovědi svědka [jméno FO] měl obdarované za prodej předmětných nemovitých věcí zaplatit 350 000 Kč za exekuce obdarované a pak měl předat obdarované 300 000 Kč v hotovosti, což je v rozporu s ujednanou kupní cenou v kupní smlouvě, která činila 600 000 Kč. Dále poukázala na další rozpory ve výpovědi svědka [jméno FO], z níž vyplynulo, že obdarované zaplatil částku nejméně 900 000 Kč, případně nejméně 1 250 000 Kč, což je v rozporu s výpovědí obdarované, která uvedla, že od [jméno FO] neobdržela žádné peníze. Svědek [jméno FO] navštívil sestru obdarované p. [jméno FO] po vyhlášení napadeného rozsudku a vyjádřil zájem na tom, aby se v řízení nadále nepokračovalo, z čehož dovodila, že se svědek cítí být vlastníkem předmětných nemovitých věcí, nebo musí trpět onemocněním, jež mu způsobilo ztrátu paměti.

4. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Měla zato, že u žalobkyně není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť žalovaná je v pořadí 3. osobou, která má vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem po žalobkyni, když žalovaná nabyla vlastnické právo na základě platné a účinné kupní smlouvy od vlastníka v dobré víře. Vnitřní rodinné vztahy žalobkyně a jejích dcer nejsou relevantní pro výsledek v tomto řízení.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o.s.ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o.s.ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), v souladu s ustanoveními § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.] i nad rámec odvolacích důvodů a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

7. Zákonnou podmínkou, bez jejíhož splnění nemůže žalobce s určovací žalobou uspět, je existence naléhavého právního zájmu. Nedostatek doložení naléhavého právního zájmu je tedy samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát a který sám o sobě bez dalšího vede k jejímu zamítnutí.

8. Podle § 5 o.s.ř. soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech.

9. Podle § 118a odst. 1 o.s.ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle odst. 2 cit. ust. má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce 1. Podle odst. 3 cit. ust. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

10. Podle odst. 4 cit. ust. při jednání předseda senátu poskytuje účastníkům poučení též o jiných jejich procesních právech a povinnostech; to neplatí, je-li účastník zastoupen advokátem nebo notářem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními předpisy.

11. Podle § 107a odst. 1 o.s.ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107. Podle odst. 2 cit. ust. soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.

12. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o.s.ř. musí být dán k okamžiku vyhlášení rozhodnutí a nikoli pouze k okamžiku podání žaloby (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 22 Cdo 103/2020).

13. Pro rozhodnutí ve věci bylo podstatné, zda kupní smlouva uzavřená dne 26. 4. 2023 mezi žalovanou a [jméno FO] (s právními účinky zápisu ke dni 27. 3. 2023) byla platným právním jednáním či nikoli. Pokud by kupní smlouva byla platná, nebylo by třeba zkoumat platnost předchozích převodů předmětných nemovitých věcí a bylo by možné bez dalšího dospět k závěru, že na požadovaném určení nemá žalobkyně naléhavý právní zájem a že žaloba není důvodná, neboť skutečnost, že 16. 5. 2023 (po uzavření kupní smlouvy mezi [jméno FO] a žalovanou dne 26. 4. 2023 a po zápisu vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem do katastru nemovitostí dne 27. 4. 2023) odvolala žalobkyně dne 16. 5. 2023 dar předmětných nemovitostí obdarované pro nevděk. Bylo tudíž na žalobkyni, aby prokázala, že žalovaná při nabývání předmětných nemovitostí nebyla v dobré víře a na žalované bylo, aby prokázala, že předmětné nemovitosti nabyla od [jméno FO] za úplatu. Žalobkyně uvedla v průběhu odvolacího řízení u jednání dne 17. 9. 2025, že žalovaná nemohla být v dobré víře, že předmětné nemovitosti nabývá od vlastníka, neboť ještě před uzavřením kupní smlouvy se účastnila osobně schůzky spolu se svou matkou, na které byly přítomny další osoby, a to pan [jméno FO], paní [jméno FO], pan [jméno FO]. K tomuto setkání mělo dojít v přesně nezjištěném období, od zimy 2022 do jara 2023. Na schůzce se řešilo, že ve vztahu mezi obdarovanou a [jméno FO] se nejednalo o standardní transakci, ale jednalo se o půjčení peněz a převod se týkal pouze zajištění peněz. Kupní smlouva mezi těmito osobami byla simulovaným právním jednáním, o čemž tudíž žalovaná v době uzavírání kupní smlouvy s [jméno FO] věděla a nemohla být v dobré víře, že předmětné nemovitosti nabývá od vlastníka.

14. Žalovaná setrvala na svých dosavadních tvrzeních, podle nichž nabyla vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem v dobré víře od jejich vlastníka. Přislíbila předložit doklad o zaplacení kupní ceny.

15. Tvrzení žalobkyně o neplatnosti darovací smlouvy obsažené v odvolání je de facto jejím novým právním posouzením, kterým není odvolací soud vázán, s nímž žalobkyně přichází až v průběhu odvolacího řízení a žádné rozhodné skutečnosti v tomto směru v řízení před soudem prvního stupně neuváděla. Logicky tak popírá odvolání daru pro nevděk, neboť pokud by byla darovací smlouva neplatná, postrádalo by odvolání daru pro nevděk jakýkoliv smysl.

16. V průběhu odvolacího řízení dne 21. 10. 2025 sdělila dosavadní zástupkyně žalované [právnická osoba], že jí byla ukončena plná moc udělená žalovanou k zastupování, neboť žalovaná odstoupila od kupní smlouvy uzavřené s [jméno FO] dne 26. 4. 2023, listinou ze dne 25. 9. 2025.

17. Podáním ze dne 24. 11. 2025 sdělila žalobkyně odvolacímu soudu, že v mezidobí došlo ke změně vlastníka předmětných nemovitých věcí na základě souhlasného prohlášení o odstoupení od kupní smlouvy; aktuálně je v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitých věcí zapsán [jméno FO]. Žádný procesní návrh v souvislosti s touto změnou, k níž došlo v průběhu odvolacího řízení, žalobkyně neučinila.

18. Výpisem z katastru nemovitostí LV [číslo] pro k. ú. [adresa] bylo prokázáno, že na základě souhlasného prohlášení o odstoupení od smlouvy ze dne 25. 9. 2025 s právními účinky zápisu k 29. 9. 2025 je jako vlastník předmětných nemovitostí evidován v katastru nemovitostí [jméno FO]. K výslovnému dotazu odvolacího soudu u jednání dne 26. 11. 2025 žalobkyně v zastoupení advokáta sdělila, že změnu v osobě vlastníka předmětných nemovitých věcí sdělila odvolacímu soudu pouze pro informaci, žádný procesní návrh v souvislosti s touto změnou u jednání neučinila.

19. Předpoklad úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (určovací žaloby ve smyslu § 80 písm. o.s.ř.), po procesní stránce spočívá v tom, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný vztah nebo sporné právo týká. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak vyjadřuje způsob právní ochrany, který se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně legitimován. Naléhavý právní zájem představuje předpoklad právní ochrany, který se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně legitimován.

20. Při nedostatku naléhavého právního zájmu soud nezkoumá ostatní věcné aspekty žaloby a žalobu zamítne (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1121/2011).

21. Nedostatek věcné pasivní legitimace znamená, že žalovaný není nositelem hmotněprávní povinnosti, o kterou v řízení jde. Není-li ten, kdo jinak má způsobilost být účastníkem řízení, osobou podle hmotného práva povinnou a není tedy ve věci pasivně legitimován, jsou dány předpoklady pro zamítnutí žaloby.

22. Soudy nejsou podle § 5 o.s.ř. povinny poučit účastníky řízení ohledně nedostatku věcné legitimace. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3054/2021, 24. 11. 2021).

23. Nedostatek věcné legitimace nelze zhojit prostřednictvím poučovací povinnosti soudu, a to bez ohledu na to, kdy tento nedostatek nastal (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 795/2012).

24. Jednoznačný závěr o tom, že absence věcné legitimace není zhojitelná prostřednictvím poučovací povinnosti soudů, vyplývá dále např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2001, uveřejněného pod č. 37/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Shodný závěr pak je vyjádřen i v odborné literatuře (k tomu srovnej např.: Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 14).

25. Poučení vůči účastníku zastoupenému advokátem (popř. notářem) o procesních právech a povinnostech proto bude namístě jenom tehdy, ukládají-li to zvláštní ustanovení zákona, nebo tehdy, pokud by se při absenci poučení mohl jevit postup soudu jako nepředvídatelný.

26. Jelikož součástí poučovací povinnosti nemůže být ani poučení o věcné legitimaci včetně poučení o tom, že má být žalován správce konkursní podstaty, a nikoliv úpadce, na jehož majetek byl před podáním žaloby prohlášen konkurs, nebo poučení o nutnosti přistoupení dalšího účastníka či o záměně účastníků, je v rozporu s tímto přístupem právní názor, podle nějž má soud žalobce poučit o možnosti navrhnout procesní nástupnictví podle § 107a o.s.ř., jestliže za řízení vyjde najevo, že rozhodná právní skutečnost, mající z pohledu výsledku řízení vliv na věcnou legitimaci, nastala a žalobce není zastoupen advokátem nebo notářem (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2006, sp. zn. 32 Odo 473/2005). Procesní nástupnictví totiž stejně jako návrh na přistoupení dalšího účastníka či návrh na záměnu účastníka (§ 92 o.s.ř.) slouží k odstranění nedostatku věcné legitimace; rozdíl oproti zmíněným dvěma institutům je pouze v tom, že odlišný nedostatek nastal až v průběhu řízení. Tento rozdíl však neodůvodňuje rozdílný přístup k poučování účastníků. Poučuje-li soud žalobce o možnosti učinit návrh na procesní nástupnictví podle § 107a o.s.ř., poučuje jej o věcné legitimaci, a tedy o tom, koho má žalovat, aby v řízení uspěl (Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, s. 19.).

27. V posuzovaném případě proti rozsudku soudu prvního stupně žalobkyně podala odvolání. Než však bylo o odvolání rozhodnuto, žalovaná odstoupila od kupní smlouvy a jako vlastník je v katastru nemovitostí zapsán [jméno FO]. V průběhu odvolacího řízení tudíž nastala skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde. Bylo namístě, aby žalobkyně navrhla postup dle § 107a o.s.ř., o čemž neměl odvolací soud povinnost ji poučit (§ 5 a § 118a odst. 4 o.s.ř.), neboť byla zastoupena advokátem, navíc by se jednalo o poučení o tom, koho má v řízení žalovat. Žalobkyně, ačkoliv byla informována o tom, že na základě odstoupení od kupní smlouvy je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník předmětných nemovitostí [jméno FO] a nikoliv žalovaná, kdy tato skutečnost byla předmětem dokazování v odvolacím řízení, adekvátním procesním způsobem nezareagovala a návrh na postup podle § 107a o.s.ř. neučinila.

28. Naléhavý právní zájem na určení nemůže být dán, jestliže žaloba o určení vlastnictví nesměřuje proti osobě (příp. všem osobám), která je jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí, resp. nesměřuje vůči všem osobám, jež mají být (podle žalobce) jako vlastníci do katastru nemovitostí zapsány (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 30 Cdo 620/2008).

29. Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je po stránce procesní mj. skutečnost, že účastníci mají věcnou legitimaci.

30. Žalobkyně tvrdila naléhavý právní zájem na požadovaném určení s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 6. 1999 sp. zn. 2 Cdon 1690/97, podle něhož aktivně legitimována k žalobě na určení neplatnosti smlouvy je i osoba, která není účastníkem této smlouvy, jestliže by vyhovění žalobě mohlo mít příznivý dopad na její právní postavení, čímž měla na mysli zápis své osoby do katastru nemovitosti jako vlastnice předmětných nemovitostí. K alternativě navržené v odvolání, aby případně jako vlastnice předmětných nemovitých věcí byla v případě nevyhovění žalobního návrhu zapsána obdarovaná, která nikdy nebyla účastnicí řízení, odvolací soud nepřihlížel, neboť takový odvolací návrh není přípustný.

31. S ohledem na shora uvedené žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem, neboť žalovaná není pasivně věcně legitimována, když ke dni rozhodnutí odvolacího soudu byl jako jejich vlastník v katastru nemovitostí zapsán [jméno FO], o čemž žalobkyně věděla, avšak nenavrhla, ač zastoupena advokátem, postup dle § 107a o.s.ř. Na požadovaném určení tudíž nemůže mít naléhavý právní zájem, když žalovaná není ve sporu pasivně legitimována.

32. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud zamítl veškeré důkazní návrhy žalobkyně, neboť za tohoto procesního stavu by provedení navržených důkazů (výslechy svědků, audionahrávka rozhovoru [jméno FO] a sestry obdarované paní [jméno FO]) nezměnilo ničeho na tom, že žalovaná není ve věci pasivně legitimovaná a žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, což bez dalšího postačuje k zamítnutí žaloby, a tedy potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, byť z jiných důvodů s ohledem na změnu poměrů (změna v osobě vlastníka předmětných nemovitých věcí), která nastala až v průběhu odvolacího řízení.

33. Odvolací soud si je vědom zásady předvídatelnosti soudního rozhodnutí i své povinnosti upozornit účastníky na odlišné právní posouzení oproti soudu prvního stupně při věcné správnosti výroku. V posuzovaném případě však shora uvedené jiné právní posouzení odvolacího soudu nemohlo být účastníkům sděleno, neboť by tímto došlo k porušení zásady rovnosti účastníků, poněvadž by odvolací soud de facto musel žalobkyni sdělit, koho má v řízení žalovat, tedy poskytl by jí ve své podstatě poučení o hmotném právu, což je s ohledem na shora citovanou judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu zcela nepřípustné.

34. S ohledem na shora uvedené odvolací soud proto, byť z jiných důvodů než soud prvního stupně, a to na základě skutečnosti, která nastala až v průběhu odvolacího řízení, pro nedostatek naléhavého právního zájmu a pro nedostatek pasivní věcné legitimace, napadený rozsudek v souladu s § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

35. V souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. odvolací soud přiznal úspěšné žalované náklady odvolacího řízení ve výši 27 285,50 Kč sestávající z: - odměny zástupkyně za dva úkony právní služby po 10 900 Kč [za vyjádření k odvolání dne 14. 10. 2024 a účast u jednání odvolacího soudu dne 17. 9. 2025, dle § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve (dále jen AT)], při tarifní hodnotě 650 000 Kč, - jednoho režijního paušálu ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024), - jednoho režijního paušálu ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 12. 2025), - z 21 % DPH z odměny a náhrady dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 4 735,50 Kč.

36. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně neshledal žádné důvody pro aplikaci § 150 o.s.ř.

37. S ohledem na shora uvedené odvolací soud proto, byť z jiných důvodů než soud prvního stupně, a to na základě skutečnosti, která nastala až v průběhu odvolacího řízení, pro nedostatek naléhavého právního zájmu a pro nedostatek pasivní věcné legitimace, napadený rozsudek v souladu s § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

38. Jelikož v průběhu odvolacího řízení došlo k ukončení zastoupení žalované advokátkou, byla povinnost k náhradě účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení za právní zastoupení uložena žalobkyni přímo žalované.

Poučení