70 Co 243/2024 - 101

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Noskové a soudců Mgr. Zdeňka Lehovce a JUDr. Renaty Polákové v právní věci žalobce: Mgr. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] žalované: [název], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. dubna 2024, č. j. 48 C 250/2023-72, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé (I.) potvrzuje; v napadeném zamítavém výroku o věci samé (II.) se rozsudek v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím z částky [částka] mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit do patnácti dnů od právní moci rozsudku žalobci ještě částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, jinak se i v tomto výroku rozsudek potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0].

Odůvodnění

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Výrokem III. uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku na náhradu nákladů řízení částku [částka].

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, jakožto přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce v předmětném řízení vystupoval jako žalovaný. Řízení bylo zahájeno žalobou dne [datum] a dosud nebylo skončeno.

3. Podle odůvodnění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba je z části opodstatněná. Soud s ohledem na splnění podmínek předvídaných v ust. § 115a o. s. ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání. Z předložených listin a z nesporných tvrzení účastníků soud dovodil, že ve vztahu k žalobci trvalo řízení od [datum] a dosud nebylo skončeno, tudíž za celkovou délku řízení ke dni vyhlášení rozsudku považoval 16 let a 7 měsíců. Uvedl, že žalobce uplatnil nárok ve výši [částka] na poskytnutí zadostiučinění u žalované podáním ze dne [datum]. Žádost žalobce byla projednána a stanoviskem ze dne [datum] žalovaná nároku částečně vyhověla a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši [částka]. Uzavřel, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., v jehož důsledku vznikla žalobci nemajetková újma, kterou je s ohledem na délku řízení nutno odškodnit v penězích. Sdělil, že na délce řízení se zásadní měrou podílel soud. V této souvislosti poukázal na dílčí průtah, a to v období od [datum] do [datum], jakož i na skutečnost, že soud opakovaně vyčkával na výsledek jiného řízení, aniž by rozhodl o přerušení. Soud konstatoval, že posuzované řízení bylo složité jak po stránce skutkové, neboť soudy se musely vypořádat s otázkou platnosti smlouvy o prodeji úpadce, důvody odstoupení správce konkursní podstaty od smlouvy, otázkou splnění dohod o narovnání uzavřených mezi účastníky posuzovaného řízení, tak i po procesní stránce, neboť v řízení bylo třeba provést rozsáhlé dokazování, soud musel rozhodnout o procesním nástupnictví, o žádosti o osvobození od soudního poplatku či žádosti o ustanovení zástupce. Uvedl, že řízení probíhalo ve třech stupních soudní soustavy, což samo sobě muselo mít nutně za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Soud prvního stupně jakož i odvolací soud rozhodovaly ve věci meritorně dvakrát, přičemž spis se aktuálně nachází u Nejvyššího soudu, jež bude rozhodovat o dovolání. Podotkl, že účastníkům řízení nelze klást k tíži využívání jejich procesních práv, na druhou stranu ani nelze přičítat státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na návrhy či podání účastníků. Poznamenal, že žalobce se na délce řízení částečně podílel, jelikož mezi účastníky došlo k uzavření dohody o narovnání, jejíž splnění bylo předmětem rozsáhlého dokazování. Dodal, že jakkoli nelze proti snaze účastníků dospět k smírnému řešení nic namítat, není možné dobu, po niž mimosoudní jednání probíhají, přičítat k tíži státu. Význam řízení pro žalobce považoval za standardní. Konstatoval, že z hlediska významu předmětu řízení pro poškozeného se tento typ řízení neřadí mezi řízení, jímž se přisuzuje zvýšený význam řízení pro účastníky. Při stanovení základní částky vycházel z částky [částka] za rok (za první dva roky trvání řízení vycházel z částky v poloviční výši). Základní částku zvýšil soud prvního stupně o 15 % z důvodu postupu soudu, z důvodu trojinstančnosti řízení naopak snížil základní částku o 15 %, dále přistoupil k snížení základní částky o 45 % z důvodu složitosti věci, a konečně zohlednil i kritérium jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení., když základní částku snížil o 5 %. Výsledkem úvah soudu prvního stupně byla částka [částka], tedy nad rámec toho, co žalovaná již plnila, přiznal žalobci další částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Co do zbytku uplatněného nároku pak žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 a § 151 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti výroku II. rozsudku shora uvedeného podal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce včasné odvolání, které posléze doplnil podáním datovaným dne [datum]. Namítl, že kritérium četnosti rozhodování soudu není samostatným modifikačním kritériem a je nutno je podřadit pod kritérium složitosti řízení, poukázal přitom a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Upozornil, že posuzované řízení neprobíhalo na třech stupních soudní soustavy, nýbrž pouze na dvou stupních, jelikož délka řízení od podání žaloby do předložení spisu Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání činí téměř 16 let. Konstatoval, že postupování pohledávek či úpadek na straně žalobců, jakož i odvolávání žalobců v posuzovaném řízení nelze přičítat k tíži žalobce. Dále žalobce nesouhlasil se snížením základní částky o 45 % z důvodu skutkové, procesní a právní složitosti věci. Uvedl, že v řízení šlo o posouzení toho, zda se podnik úpadce zhodnotil konkrétními stavebními úpravami a vyplacením odstupného a jestli má žalobce z tohoto titulu jakož i z titulu bezdůvodného obohacení nárok na náhradu škody. V posuzovaném řízení soud nemusel přezkoumávat konkursní řízení. Uzavřel, že délka řízení neodpovídá složitosti a skutkové a právní náročnosti řešené věci a současně poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a na Stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn. [číslo]. Dále se ohradil proti snížení základní částky o 5 % z důvodu jednání žalobce, kterým přispěl k průtahům v řízení. V této souvislosti sdělil, že dokazování k otázce splnění či nesplnění dohody o narovnání a případných důsledků této dohody bylo prováděno v jiném než posuzovaném řízení, tudíž soud pouze převzal skutkové a právní závěry ohledně dohody o narovnání z řízení vedeného u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. S poukazem na uvedené nemohlo dojít k průtahům v posuzovaném řízení. Zdůraznil, že žalobce nebyl v průběhu posuzovaného řízení nečinný a neobstruoval, tudíž se nedopustil jednání, jímž by přispěl k průtahům v řízení. Naopak byl aktivní, přičemž soud prvního stupně ani žalovaná nedovodily procesní obstrukce či nečinnost ze strany žalobce. Žalobce dále poukázal na stanovisko žalované ze dne [datum] v jiné věci, v níž žalovaná posoudila délku řízení 13 let a 8 měsíců jako nepřiměřeně dlouhou a přiznala žadateli náhradu za průtahy v řízení ve výši [částka], jež současně připojil ke svému podání. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek v napadeném výroku II. změnil tak, že žalobě vyhoví i co do částky [částka] s příslušenstvím a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

5. Proti výrokům I. a III. rozsudku shora uvedeného podala žalovaná včasné odvolání. Předně odkázala na své vyjádření k žalobě ze dne [datum] a vyjádřila přesvědčení, že soud prvního stupně nesprávně zhodnotil okolnosti řízení, v důsledku čehož došlo k přiznání neadekvátního zadostiučinění. Dále konstatovala, že nejsou dány důvody k navýšení odškodnění o 15 % z důvodu postupu soudu, neboť odškodnění se přiznává za nepřiměřenou délku řízení jako takovou, tudíž by došlo k odškodnění za tutéž skutečnost ještě jednou. Dodala, že byť vyčkávání průběhu souvisejícího řízení bez formálního přerušení není korektním postupem, nejedná se o zásadní nečinnost soudu. Navýšení výsledného zadostiučinění z důvodu postupu soudu shledala zjevně neopodstatněným. Dále nepovažovala za dostatečné zohlednění míry podílu žalobce na délce řízení. Uvedla, že žalobce v průběhu konkursního řízení uzavřel s původním žalobcem dvě dohody o narovnání, jejichž smyslem bylo odstranit celou řadu sporů mezi původním žalobcem a správcem konkursní podstaty. Pokud by žalobce splnil uzavřenou dohodu o narovnání, všechny spory by odpadly a nemusela se vést takto složitá řízení. Nicméně žalobce nezajistil naplnění všech podmínek uzavřené dohody o narovnání, a tím zmařil mimosoudní vyřešení věci. Uzavřela, že žalobce se na délce řízení podílel značnou měrou a v této souvislosti poukázala na odůvodnění rozsudku Okresního soudu ve [adresa] sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozhodnutím odvolacího a dovolacího soudu. S ohledem na uvedené shledala nezbytným snížení výsledného zadostiučinění v rozsahu 15-20 % z důvodu chování žalobce v rámci posuzovaného řízení. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek v napadených výrocích I. a III. změnil tak, že žaloba se zamítá, znovu rozhodl o nákladech řízení a přiznal jí náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka.

6. Žalobce se k odvolání písemně vyjádřil prostřednictvím svého právního zástupce. K argumentaci žalované, jež neshledala důvody pro navýšení odškodnění o 15 % z důvodu postupu soudu konstatoval, že postup orgánu veřejné moci během řízení je samostatným modifikačním kritériem, odkázal přitom na Stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn [číslo]. Připomněl, že soud prvního stupně správně posuzoval postup soudu jako orgánu veřejné moci samostatně a základní částku modifikoval v důsledku postupu orgánů veřejné moci během řízení. Dodal, že zatímco soud prvního stupně považoval za přiměřenou základní sazbu částku [částka] za rok, žalovaná přiznala ve svém stanovisku o poskytnutí zadostiučinění za nesprávný úřední postup dle zákona č. 82/1998 Sb., ze dne [datum] žalobci základní sazbu ve výši [částka] za řízení trvající 16 let a 1 měsíc. Dále se ohradil proti námitce žalované, která nepovažovala zohlednění podílu žalobce na délce řízení v rozsahu 5 % za dostatečné. Podotkl, že svůj nesouhlas s postupem soudu, jímž snížil základní částku o 5 % uplatnil již prostřednictvím svého odvolání. Upozornil, že dokazování k otázce splnění dohody o narovnání a případných důsledků této dohody bylo prováděno v rámci řízení vedeného u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. V této souvislosti uvedl, že soud v posuzovaném řízení pouze převzal skutkové a právní závěry ohledně splnění dohody o narovnání z řízení vedeného u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], tudíž nemohlo dojít k průtahům v posuzovaném řízení z důvodu dokazování splnění dohody o narovnání. Sdělil, že žalobce nebyl v průběhu řízení nečinný a ani neobstruoval, právě naopak, byl aktivní a osobně nebo prostřednictvím svého právního zástupce se účastnil každého soudního jednání ve věci. Uzavřel, že snížení výsledného zadostiučinění v rozsahu 15-20 % z důvodu podílu žalobce na délce řízení není důvodné. Navrhl proto, aby odvolací soud odvolání žalované jako nedůvodné odmítl a nápadné výroky soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení.

7. Z podnětu obou podaných odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že námitky žalované nejsou opodstatněné, odvolací námitky žalobce naopak částečně opodstatněnými shledal.

8. Soud prvního stupně zjistil správně skutkový stav, z něhož mohl i odvolací soud vycházet, aniž bylo v rámci odvolacího řízení třeba doplňovat důkazy. Pokud jde o faktický průběh namítaného řízení, tj. řízení vedeného Okresním soudem ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], v němž se proti žalobci v postavení žalovaného domáhala žalobkyně náhrady škody, kterou měl žalobce způsobit tamní žalobkyni v rámci výkonu funkce správce konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba]. IČ [IČO], odkazuje odvolací soud na podrobnou rekapitulaci všech podstatných skutečností a procesních úkonů realizovaných v rámci celého namítaného řízení, jak ji pojal do odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně. Ze zjištění učiněných soudem prvního stupně je zřejmé, že namítané řízení ve vztahu k žalobci započalo podáním žaloby dne [datum], řízení dosud neskončilo, neboť dne [datum] bylo žalující stranou podáno dovolání proti pravomocnému zamítavému rozsudku a ode dne [datum] se spis nachází u Nejvyššího soudu ČR, jenž má rozhodnout o podaném dovolání. Ke dni rozhodnutí odvolacího soudu tak činí celková délka řízení téměř přesně 17 let.

9. Odvolací soud se se soudem prvního stupně ztotožňuje v jeho zásadním právním závěru, že v namítaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Odvolací soud s ohledem na to, že délka řízení dosáhla již 17 let (ke dni rozhodování soudu prvního stupně 16 let a 7 měsíců), plně akceptuje také závěr, že jako adekvátní formu zadostiučinění je třeba zvolit finanční satisfakci. Délka namítaného řízení přesto, že se jednalo o řízení obsahově, procesně i právně složité, byla a je přemrštěná a nepřiměřená charakteru sporu. Sedmnáct let trvající spor se značně vymyká aktuální průměrné délce řízení a několikanásobně ji překračuje. To platí i přes to, že v současné době lze říci, že se na řízení podílely soudy všech tří instancí. Nelze ovšem odhlédnout od toho, že bezmála 16 let trvání řízení jde na vrub pouze soudů dvou instancí, tedy soudu nalézacího a soudu odvolacího, které oba rozhodovaly dvakrát. Teprve v posledním roce je věc předložena Nejvyššímu soudu, a tedy teprve jeden rok trvání jde k tíži dovolací instance. Vzhledem k celkové délce namítaného řízení, kterou lze v současné době označit již víceméně za extrémní, nicméně prozatím nepřesáhla hranici dvaceti let, akceptuje odvolací soud plně názor soudu prvního stupně, jenž vyšel při stanovení finanční satisfakce ze základní částky [částka] za jeden rok trvání řízení (vyjma prvních dvou let započítávaných jednou polovinou), neboť u řízení trvajících v rozsahu deseti až dvaceti let není leště na místě použít částku dosahující zcela horní hranice rozpětí stanoveného judikaturou Nejvyššího soudu, včetně stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn [číslo]. Odvolací soud se ve své dosavadní praxi přiklání u řízení pohybujících se v tomto časovém rozsahu obvykle právě k této či obdobné výchozí částce, což je patrné i z jeho dosavadní rozhodovací praxe. Základní částku odškodnění tedy odvolací soud ke dni svého rozhodnutí stanovil položkou [částka].

10. Odvolací soud, stejně jako v každé jiné kauze tohoto typu, i v této věci zvažoval, zda jsou v souzeném případě dány specifické okolnosti konkrétního průtažného řízení naplňující kritéria, k nimž je dle judikatury Nejvyššího soudu ČR i dle judikatury ESLP třeba přihlédnout ve smyslu § 31a odst. 3 zákona, tj. průběh řízení, jeho význam z obecného pohledu, délka jeho trvání, postup orgánů státu i subjektivní význam řízení pro poškozené, a dospěl k následujícím závěrům: Při hodnocení jednotlivých kritérií se odvolací soud může v zásadě ztotožnit se soudem prvního stupně v jeho závěru, že řízení vykazovalo zvýšenou míru složitosti po skutkové i procesní linii, a nebylo jednoduché ani po stránce instanční. Soud prvního stupně správně poukázal na to, že v průběhu řízení bylo nutné řešit řadu procesních úkonů (rozhodování o procesním nástupnictví, o žádostech o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce atd.), že bylo prováděno rozsáhlé dokazování výslechy svědků, především pak znaleckými posudky, které byly zadány a vypracovány celkem tři, jakož i to, že byla předmětem sporu skutkově i právně velmi náročná materie odpovědnosti správce konkurzní podstaty za újmu vzniklou věřiteli vyplacením odstupného zaměstnancům úpadce a tím, že došlo v rozhodné době k zhodnocení podniku úpadce, včetně řešení otázek souvisejících s platností smlouvy o prodeji úpadce, dohod o narovnání atd. Všechny uvedené okolnosti a s tím spojené procesní úkony si vyžadují jistý čas na řešení a nemohou se na délce řízení neprojevit. Složitost řízení byla zintenzivněna i tím, jak již bylo zmíněno shora, že opakovaně rozhodovaly soudu dvou instancí. [adresa] soudní soustavy, ve kterých bylo rozhodováno, jsou okolností, která je posuzována v rámci úvah o složitosti věci dle § 31a odst. 3 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud prvního stupně tuto kategorii hodnotil samostatně 15 % snížením základní částky. Jakkoli není tento postupu správný, je třeba přitakat soudu prvního stupně v tom, že i počet instancí zúčastněných dokonce opakovaně na řízení je nutno v rámci kritéria složitosti řízení zohlednit. Odvolací soud má ovšem za to, že percentuální snížení, které z důvodu složitosti a víceinstančnosti řízení provedl soud prvního stupně, není dané situaci přiléhavé. I přes avizovanou hmotně právní i procesní a instanční složitost nevykazovalo namítané soudní řízení takovou míru obtížnosti, která by v součtu představovala snížení základní částky o 60 %. Již Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně upozorňoval na to, že snížení základní částky o více než 50 % z důvodu složitosti by mělo být naprosto výjimečné. Vědom si tohoto upozornění považuje odvolací soud za přiléhavé snížit základní částku z důvodu složitosti řízení (spolu s víceinstančnosti, která je jedním z kritérií složitosti) celkem pouze o 50 %. Ponížení realizované soudem prvního stupně za složitost v rozsahu celkem [hodnota] % považuje odvolací soud, jak již bylo zmíněno, za přemrštěné.

11. Pokud jde o význam řízení obecně, považuje jej odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za standardní. Posuzované řízení nepatří mezi typy sporů, u nichž judikatura zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) zákona č. 82/1998 Sb., presumuje, takovými spory jsou typicky věci [podezřelý výraz], opatrovnické, nebo věci týkající se zdraví a života (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

12. Na rozdíl od soudu prvního stupně ovšem odvolací soud neshledal důvody pro snížení částky z důvodu podílení se žalobce na délce trvání řízení. Soud prvního stupně shledal podíl žalobce ohodnocený snížením základní částky o 5 % v tom, že mezi účastníky v rámci mimosoudního jednání došlo k uzavření dohody o narovnání, která ovšem nakonec nebyla splněna. Soud prvního stupně k tomu uvedl, že nelze proti snaze o mimosoudní vyřešení sporu nic namítat, nicméně čas tímto jednáním strávený nelze ani přičítat k tíži soudu. Obecně této tezi sice nelze nic vytknout, soud prvního stupně však vůbec nespecifikoval, jaký časový úsek podle jeho názoru jde v rámci řízení na vrub mimosoudního jednání, a není tak patrné, zda vůbec došlo v důsledku mimosoudních jednání účastníků k nějakému zásadnějšímu prodloužení řízení. Ostatně ani žalovaná žádný konkrétní časový úsek, o nějž se mělo prodloužit řízení v důsledku snahy žalobce o mimosoudní vyřešení sporu, nenamítala, pouze argumentovala tím, že žalobce přistoupil na dohodu o narovnání, nicméně posléze ji nenaplnil, a zabránil tak mimosoudnímu vyřešení tohoto a souběžných sporů. Je třeba připomenout, že Nejvyšší soudu ve své judikatuře (mimo jiné stanovisko sp. zn. Cpjn [číslo]) upozorňuje na to, že podíl účastníka na průtažném řízení má a může být percentuálně zohledněn tehdy, činí-li účastník v řízení obstrukce, účelová či nejasná podání nebo je naopak nečinný a tím výrazně přispěje k délce trvání řízení. Takové pohnutky či jednání však žalobci v namítaném řízení vytknout nelze, neboť nebyl ani nečinný a zjevně ani neobstruoval. Fakt, že účastníci nakonec nedospěli ke splnění dohody o narovnání, není sám o sobě důvodem, proč by měla být částka odškodnění snižována, neboť nelze sankcionovat účastníka namítaného řízení za to, že je účastníci nedohodli a že musel meritorně ve věci rozhodnout soud. Je věcí soudu, aby mimosoudní jednání účastníků korigoval časově tak, aby to nijak zásadně nezasáhlo do délky trvání sporu.

13. Pokud jde o činnost soudů v průběhu namítaného řízení, ztotožňuje se odvolací soud se soudem prvního stupně v jeho závěru, že při zohlednění tohoto zákonného kritéria je na místě zvýšení základní částky. V jinak poměrně plynulém a koncentrovaném postupu soudu se vyskytla zásadní pochybení spočívající v tom, že nalézací soud v namítaném řízení opakovaně vyčkával skončení jiného souběžně realizovaného sporu, aniž by ovšem namítané řízení přerušil a dal tím účastníkům najevo, že má v úmyslu vyčkávat výsledku jiného řízení. Takovýto postup, jak právně uvedl i soud prvního stupně, je nepatřičný a je nutno jej hodnotit jako opakovaný nedůvodný průtah (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka]). Kromě toho, jak rovněž poznamenal správně soud prvního stupně, došlo ze strany nalézacího soudu ještě k dalšímu období nečinnosti v trvání bezmála šesti měsíců před nařízením prvního jednání. Uvedená pochybení soudu je adekvátní hodnotit zvýšením základní částky o 15 %, jak to učinil soud prvního stupně.

14. Individuálně zvýšený či snížený význam řízení pro žalobce nebyl ani jednou ze sporných stran tvrzen, natož prokazován.

15. Po snížení základní částky o 50 % z důvodu složitosti řízení a po zvýšení o 15 % z důvodu pochybení procesního soudu dospěl odvolací soud k závěru, že je na místě žalobce odškodnit částkou [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná dobrovolně uhradila žalobci odškodnění již v částce [částka] a soud prvního stupně vyhověl žalobě v rozsahu částky [částka], přičemž v tomto rozsahu byl rozsudek soudu prvního stupně shledán správným, bylo na místě žalobci přiznal ještě částku [částka]. Ze shora uvedených důvodů tedy odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé dle § 219 o.s.ř. potvrdil včetně přiléhavě přiznaného příslušenství ve formě úroků z prodlení ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty, již zákon poskytuje žalované k dobrovolnému plnění. V zamítavém výroku o věci samé II. pak odvolací soud v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím dle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost v patnáctidenní lhůtě běžící od právní moci rozsudku zaplatit žalobci ještě tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení běžícím od téhož data, jež určil soud prvního stupně. Příslušenství bylo přiznáno odvolacím soudem pouze z částky [částka], neboť částka [částka] připadá jako odškodnění na pět měsíců, jež uplynuly od rozhodnutí soudu prvního stupně do rozhodnutí odvolacího soud a s touto částkou odškodnění se žalovaná nemohla dostat do prodlení. Odvolací soud, jak již bylo uvedeno shora, vycházel z celkové délky trvání řízení ke dni jeho rozhodnutí 17 let (zatímco soud prvního stupně pouze z délky trvání 16 let a 7 měsíců). Ve zbývajícím rozsahu pak v zamítavém výroku odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Úroky z prodlení přísluší žalobci ve výši vyplývající z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ke shora uvedenému dni prodlení činila jejich výše 15 % ročně.

16. Lhůtu k plnění odvolací soud stejně jako soud prvního stupně modifikoval (prodloužil) tak, jak mu to umožňuje ust. § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř., neboť uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí, přičemž o poskytnutí této lhůty žalovaná požádala a žalobce v tomto směru žádné námitky nevznesl.

17. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (z důvodu částečné změny meritorního rozhodnutí) bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl procesní úspěch (byť částečný) v obou fázích řízení, a vzhledem k tomu, že jde o řízení, v němž rozhodnutí o výši přiznané částky závisí na úvaze soudu, náleží žalobci náhrada všech nákladů, jež účelně vynaložil. Tyto náklady jsou tvořeny před soudem prvního stupně odměnou za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a sepis žaloby) dle § 9 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb, (dále jen tarifu) po [částka], dvěma náhradami hotových výdajů dle § 13 odst. 3 tarifu po [částka], částkou [částka] zaplacenou na soudním poplatku ze žaloby a částkou odpovídající 21 % DPH z odměn a náhrad – celkem [částka]. Náhrada nákladů odvolacího řízení je tvořena odměnou za tři úkony právní služby (odvolání proti zamítavému výroku, vyjádření k odvolání žalované a účast u jednání odvolacího soudu) dle § 9 odst. 4 tarifu po [částka], třemi náhradami hotových výdajů dle § 13 odst. 3 tarifu po [částka], náhradou cestovného za cestu právního zástupce k odvolacímu soudu na trase [adresa] a zpět ve výši [částka], náhradou za ztrátu času za 6 půlhodin po [částka], celkem [částka] a částkou odpovídající 21 % DPH – ve výsledku tedy za odvolací řízení [částka]. Náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů tak činí ve výrokové části specifikovanou částku [částka]. Při stanovení odměny za úkony právní služby advokáta vycházel odvolací soud z ustálené rozhodovací praxe vycházející z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám advokáta žalobce (§149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení