70 Co 276/2025 - 181

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Noskové a soudců JUDr. Renaty Polákové a Mgr. Zdeňka Lehovce v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení vlastnického práva k nemovitosti, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. května 2025, č. j. 24 C 47/2025-136, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 14 689,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta B].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je jediným a výlučným vlastníkem jednotky číslo [číslo], byt, vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, v budově č.p. [číslo], bytový dům, postavené na pozemku parc. č. [číslo] v katastrálním území [adresa], obec [název], spolu s příslušným spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a na pozemku zastavěném bytovým domem, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [veřejnoprávní korporace], u Katastrálního pracoviště [adresa] na LV č. [číslo] (byt) a LV č. [číslo] (bytový dům) pro k. ú. [adresa], obec [název] (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 29 379 Kč (výrok II.).

2. Rozhodl takto o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je výlučným vlastníkem výše uvedené bytové jednotky, kterou nabyla odkoupením od [veřejnoprávní korporace] v rámci privatizace za kupní cenu 625 384 Kč, z níž polovinu poskytl ze svých prostředků žalovaný. Žalobkyně následně na žalovaného převedla spoluvlastnický podíl k uvedené nemovitosti o velikosti ideální celku darovací smlouvou ze dne 17. 10. 2011. Tento dar žalobkyně odvolala dopisem ze dne 10. 6. 2024 pro nevděk žalovaného projevený vůči ní tím, že trvale a soustavně vůči ní vystupuje v rozporu s dobrými mravy, což má zejména v poslední době negativní dopady na její zdravotní stav. Dle jejích tvrzení žalovaný krátce po uzavření manželství v roce 2015 začal užívat anabolické steroidy, čímž došlo ke změně jeho osobnosti, choval se dominantně, agresivně, v roce 2017 měl žalobkyni nakazit chlamydiemi, navazoval mimomanželské vztahy s jinými ženami, s nimiž provozoval SM praktiky, jimiž se žalobkyni chlubil, žalobkyní manipuloval, vyžadoval po ní submisivní poslušnost a bezchybný servis. V roce 2021 se žalovaný odstěhoval, dále se o žalobkyni nezajímal. Následně ji vystavil náročnému rozvodu, v němž uváděl nepravdivé informace, čímž docílil toho, že podíl na rozvratu manželství byl shledán i u ní. Naléhavý právní zájem na určení odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný s odvoláním daru nesouhlasil.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že darovací smlouva ze dne 17. 10. 2011, kterou žalobkyně darovala žalovanému ideální předmětné bytové jednotky byla uzavřena řádně a platně. Dopisem ze dne 10. 6. 2024 odvolala žalobkyně tento dar pro nevděk s odůvodněním, že žalovaný vůči žalobkyni úmyslně porušil dobré mravy, když ji zejména po uzavření manželství účastníků vystavoval psychickému nátlaku, své agresivitě, týrání, nejpozději od roku 2017 dlouhodobě a soustavně porušoval manželskou věrnost a zároveň žalobkyni úmyslně očerňoval i během řízení o rozvod manželství, poškozoval její pověst, předkládal nepravdivé informace, tvrzení a dokumenty, čímž vším jí způsobil psychické útrapy a obtíže, kvůli kterým jí musela být nasazena 13. 6. 2023 psychiatrická medikace a které činil za účelem, aby byla nepravdivě vykreslena jako osoba, která přispěla k rozvratu manželství účastníků. Žalovaným vznesenou námitku promlčení soud prvního stupně shledal odůvodněnou ohledně případných jednání žalovaného učiněných před uplynutím tříleté promlčecí doby od uplatnění vrácení daru, tj. před 10. 6. 2021. S ohledem na předcházející pravomocně skončené řízení o určení vlastnického práva k předmětné nemovitosti, vedené na základě dřívějšího odvolání daru dopisem žalobkyně ze dne 5. 10. 2022 u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], posoudil případná žalobkyní popsaná jednání trvající k uvedenému datu za posouzená v rámci uvedeného řízení, k nimž vzhledem k tomu, že se jedná o věc pravomocně rozhodnutou, nelze přihlížet.

4. Dále se tedy soud prvního stupně zabýval otázkou rozporu s dobrými mravy pouze v souvislosti s jednáními označenými žalobkyní v odvolání daru a pokračujícími po datu 5. 10. 2022, spočívajícími zejména v tvrzeném lživém a nepravdivém osočování žalobkyně a předkládání nepravdivých informací, tvrzení a dokumentů v rámci řízení o rozvod, které žalobkyně vnímala jako silně dehonestující a devastující její fyzické a psychické zdraví a jež měly vést k označení žalobkyně jako osoby spolupodílející se na rozvratu manželství. Dle zjištění soudu prvního stupně rozvodový soud vycházel pouze z výpovědí účastníků a svědků obou stran, k důkazu neprováděl žalobkyní navrhovanou lékařskou zprávu o vyšetření žalovaného pro podezření na pohlavní onemocnění z roku 2017 ani fotodokumentaci, kterou měl dle tvrzení žalobkyně žalovaný získat neoprávněným přístupem ke [název] účtu žalobkyně, tedy ač jejich užití v rozvodovém řízení bylo žalobkyní označeno jako zásadní, nebyly tyto dokumenty vůbec podkladem pro rozhodnutí o rozvodu manželství účastníků, a žalovaný tak jejich prostřednictvím objektivně nijak neovlivnil řízení o rozvodu ani odůvodnění rozvodového rozsudku. V rámci řízení o rozvod manželství či předchozího řízení o určení vlastnictví soud prvního stupně neshledal žádné písemné podání nebo ústní vyjádření žalobce, které by bylo možné vnímat jako urážlivé, dehonestující či ponižující žalobkyni, ani takové, které bylo agresivní, šikanózní nebo jakkoliv excesivní, vybočující z předmětu soudního řízení. Dle soudu prvního stupně byla žalovaným užitá podání či vyjádření obsahově obvyklá v daném typu řízení, a byl to právě žalobce, který usiloval o dohodu o neutrální příčině rozvratu manželství bez dokazování, na kterou ale žalobkyně nepřistoupila. Žalobcem předkládaná fotodokumentace z jejich společného života taktéž nebyla dle závěru soudu prvního stupně nijak urážlivá či zesměšňující žalobkyni a zjištění z ní učiněná v předchozím řízení o určení vlastnictví pouze konstatovala společné volnočasové aktivity účastníků v období od března 2017 do prosince 2019. Skutečnost, že žalovaný interpretoval skutkové okolnosti jinak, než je prožívala žalobkyně, označil soud prvního stupně za běžné ve sporném řízení, zejména v řízení o osobním stavu. Žádné konkrétní tvrzení či jednání žalovaného pak dle soudu prvního stupně žalobkyně v odvolání daru neoznačila. Ani výzvu žalobce k vydání bezdůvodného obohacení z 6. 2. 2025 nelze dle soudu prvního stupně považovat za rozpornou s dobrými mravy, ale za běžné uplatnění zákonného nároku. V rámci šetření státního zastupitelství i policie pak podezření žalobkyně, že došlo ke zfalšování zprávy z roku 2017 o negativním výsledku vyšetření žalovaného na pohlavní choroby, zůstalo v pouhé rovině domněnek a dané jednání nebylo žalovanému prokázáno. Naopak v předchozím řízení o určení vlastnictví bylo potvrzeno ze záznamu [tituly před jménem] [jméno FO], že žalovaný byl dne 8. 12. 2017 dle její žádanky na dermatovenerologii testován s negativním výsledkem. Pokud k žalobkyní označené nevěře žalovaného došlo po 5. 10. 2022, dospěl soud prvního stupně k závěru, že ji nelze vzhledem k již rozvrácenému vztahu účastníků (k ukončení soužití účastníků došlo v roce 2021) a mimomanželskému vztahu i na straně žalobkyně považovat za jednání v rozporu s dobrými mravy. Soud prvního stupně dále neshledal žádná konkrétní jednání nastalá po 5. 10. 2022, kterými by žalovaný mohl vůči žalobkyni hrubě porušit dobré mravy. Po právním posouzení podle § 630 obč. zák. ve znění zák. č. 40/1964 Sb. soud prvního stupně neshledal naplnění objektivních podmínek pro odvolání daru s tím, že žalobkyní popisované obtíže nutné léčit psychofarmaky dle jeho závěru nelze bez dalšího přičítat jakémukoliv jednání žalovaného specifikovanému v odvolání daru. Náklady řízení posoudil soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž nesouhlasila se zjištěním skutkového stavu věci ze strany soudu prvního stupně ani s jeho následným právním posouzením. Upozornila, že odvolání daru založila nikoliv na jednom konkrétním skutku, ale na dlouhodobém tlaku ze strany žalovaného na žalobkyni, v jehož důsledku se u žalobkyně rozvinula závažná psychická nemoc vyžadující medikaci a odbornou pomoc. Soud prvního stupně ovšem nesprávně zjišťoval konkrétní jednání žalovaného, které by bylo v rozporu s dobrými mravy, přičemž nepříznivý fyzický i psychický zdravotní stav žalobkyně připsal rozvodovému období s tím, že nemá souvislost s konkrétním předchozím jednáním žalovaného. Zdůraznila, že k nepříznivému následku jednání žalovaného došlo právě až během rozhodujícího období. Znovu zrekapitulovala vývoj skutkového stavu. V roce 2011 darovala žalovanému spoluvlastnický podíl o velikosti k předmětné bytové jednotce, a to pod nátlakem žalovaného, v omylu a v očekávání společné budoucnosti. Manželství účastníků bylo uzavřeno v roce 2015, nicméně žalovaný jako dovedný manipulátor po celou dobu soužití zneužíval jejích slabých stránek, ochoty o něj pečovat i její naivity a uplatňoval vůči žalobkyni metody domácího násilí, psychický nátlak a manipulaci. V roce 2017 jí ublížil na zdraví přenosem infekce a její zdravotní stav se postupně zhoršoval v důsledku traumat ze soudních procesů a množství agresivních lží žalovaného v nich použitých včetně jejího ponižování a dehonestace před soudem, v důsledku čehož musela žalobkyně vyhledat v červnu 2023 pomoc [ústav] [adresa]. Zmínila, že proces domácího násilí není otázkou týdnů nebo měsíců a spočívá v připoutání oběti k agresorovi a jeho manipulaci s ní, která vede k prohlubování psychických problémů, k nimž se postupně přidávají i fyzické. Jeho důsledky pak přetrvávají i poté, co je působení agresora ukončeno. Jednotlivá jednání agresora se pak nemusí jevit jako excesivní či způsobilá vytvořit újmu. Nebezpečnost tohoto jednání spočívá právě v dlouhodobém působení a intenzity nabývá až ve svém součtu. Pochybení soudu prvního stupně spatřuje žalobkyně i v zamítnutí návrhu na provedení důkazu výslechem [tituly před jménem] [jméno FO] a zprávou o vyšetření žalovaného ve FN [adresa] na přítomnost chlamydií, což dle ní mohlo prokazovat konkrétní dílčí jednání žalovaného ve vztahu k jeho postupu v soudních řízeních. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby jej změnil a žalobě vyhověl.

6. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání označil rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný. Poukázal na to, že předmětná bytová jednotka byla pořízena na základě společného koordinovaného a rovnocenně financovaného partnerského projektu účastníků, kteří využili příležitosti v podobě privatizace obecních bytů, tedy nejednalo se o dar zneužité oběti, ale formálně právní vypořádání rovného podílu obou účastníků na získání bytové jednotky. Podotkl, že se žalobkyně stylizuje do role oběti toxického vztahu a dlouhodobého týrání, přičemž ignoruje svůj podíl na rozpadu manželství v podobě osobních změn u žalobkyně a jejího příklonu k alternativním životním stylům. Dle něj to byla žalobkyně, která jako první navázala mimomanželský poměr, a to koncem roku 2019. Zdůraznil, že měl zájem na neutrálním rozvodu manželství, přičemž to byla naopak žalobkyně, která nastavila konfrontační tón celého sporu a odmítala veškeré návrhy na civilizované ukončení manželství, a nyní se paradoxně pokouší důsledky této své strategie klást za vinu žalovanému. Připomněl, že stěžejní pro posouzení dané věci je pravomocné rozhodnutí soudu o předchozí žalobě žalobkyně o určení vlastnictví pouze na základě jiného odvolání téhož daru, které brání rozhodnout o skutcích a jednáních uskutečněných do 5. 10. 2022, přičemž již v něm je označena žalobkyní tvrzená nákaza chlamydiemi ze strany žalovaného v roce 2017 za promlčenou. Zmínil, že soud prvního stupně správně posoudil vytýkanou obranu žalovaného v soudních řízeních o rozvodu a o určení vlastnictví jako nevybočující z mezí standardní a legitimní procesní obrany, což nelze považovat za nevděk, stejně jako výzvu k úhradě bezdůvodného obohacení. Naopak opakované nepravdivé obvinění žalobkyní z padělání lékařské zprávy z roku 2017, vyloučené policejním šetřením, je dle něj urážlivé a excesivní, navíc události z roku 2017 jsou promlčené a pravomocně rozhodnuté, tedy pro toto řízení právně irelevantní. Soud prvního stupně dle něj správně neshledal příčinnou souvislost mezi jeho konkrétním jednáním v rozhodném období a zdravotním stavem žalobkyně, s nímž spojují lékařské zprávy stres ze soudních jednání, což je primárně důsledek její volby a procesní strategie i její potřeby stále se soudit a eskalovat konflikty, či obavy ze spravedlivého majetkového vypořádání. Upozornil, že v řízení je posuzováno jeho chování, nicméně dle něj je to právě jednání žalobkyně a její nepravdivá a dehonestující obvinění vznášená proti němu, která vykazují rozpor s dobrými mravy. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

7. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Podle § 630 občanského zákoníku ve znění zák. č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“) se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

9. Předpokladem vzniku práva požadovat vrácení daru, jak správně uvedl soud prvního stupně, není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného, ale pouze takové, které s ohledem na okolnosti případu je možné kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů s ohledem na značnou intenzitu a váhu (je-li uskutečněno jedním činem) nebo soustavnost a dlouhodobost (například fyzické napadání, hrubé urážky, neposkytnutí pomoci apod.). Rozhodující není subjektivní pocit dárce (například lítost a pociťovaný nevděk), ale to, zda dané jednání obdarovaného lze objektivně posoudit jako hrubě porušující dobré mravy.

10. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení jejího vlastnictví, neboť, jak dovodila platná judikatura, domáhá-li se dárce, který převedl na obdarovaného jednu ideální polovinu nemovitosti, přičemž zůstal vlastníkem její druhé poloviny, určení svého práva, obnoveného v důsledku zrušení darovací smlouvy, může žádat toliko určení, že je vlastníkem celé nemovitosti (srov. usnesení NS ze dne 7. 3. 2001 , sp. zn. 22 Cdo 1968/2000, či ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3491/2020).

11. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně provedl dokazování ve zcela dostačujícím rozsahu, správně zjistil skutkový stav věci a odvolací soud se ztotožňuje i s jeho správným právním posouzením.

12. Soud prvního stupně se správně v první řadě zabýval otázkou, zda darovací smlouva, kterou převedla žalobkyně na žalovaného ideální polovinu předmětné bytové jednotky, byla platná, neboť se jedná o základní podmínku pro možnost posouzení, zda došlo k platnému uplatnění práva na vrácení daru. Tato skutečnost nakonec v řízení nebyla mezi účastníky spornou, a ani žalobkyně, byť ve svých tvrzeních uváděla, že darovací smlouvu uzavřela pod nátlakem a v omylu, se případné neplatnosti darovací smlouvy nedovolávala. Odvolací soud souhlasí i s odkazem soudu prvního stupně na řízení vedené žalobkyní proti žalovanému u stejného soudu pod sp. zn. [spisová značka], jehož předmětem bylo taktéž určení vlastnictví k téže nemovitosti, pouze na základě předchozího odvolání daru ze dne 5. 10. 2022, v němž byla tato předběžná otázka vyřešena a platnost darovací smlouvy uzavřené dne 17. 10. 2011 byla postavena na jisto.

13. Při řešení další předběžné otázky, tj. zda došlo k naplnění podmínek pro vrácení daru, soud prvního stupně správně určil, že s ohledem na ustanovení 101 obč. zák. a žalovaným vznesenou námitku promlčení lze přezkoumávat pouze jednání žalovaného, které nastalo v době tří let před uplatněním práva na vrácení daru, tj. před 10. 6. 2021. Zároveň správně omezil pro přezkum negativní jednání žalovaného uvedené žalobkyní v odvolání daru ze dne 10. 6. 2024 o jednání, které již bylo pravomocně posouzeno v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], neboť o ně opírala žalobkyně svůj požadavek na vrácení daru ze dne 5. 10. 2022, přičemž toto jednání nebylo pravomocně shledáno jednáním hrubě rozporným s dobrými mravy. Správně tak soud prvního stupně dovodil, že přezkumu podléhá pouze jednání žalovaného v řízení o rozvodu manželství účastníků, v němž měla být žalobkyně žalovaným agresivně, lživě a nepravdivě osočována, v němž využil žalovaný dle ní padělané listiny o negativním vyšetření na pohlavní choroby a neoprávněně získané fotografie, což mělo vést k označení žalobkyně jako osoby spolupodílející se na rozvratu manželství, či excesivní a dehonestující jednání žalovaného v předchozím sporu o určení vlastnictví k předmětné bytové jednotce, případně jiné jednání neuplatněné v předchozím odvolání daru dne 5. 10. 2022, které nastalo poté.

14. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, který neshledal ani v řízení o rozvod manželství účastníků, ani v řízení o předchozím určení vlastnictví k předmětné bytové jednotce žádné excesivní jednání žalovaného, které by vybočovalo z mezí projednávané věci a bylo agresivní či úmyslně dehonestující žalovanou. Jak soud prvního stupně správně zjistil ze spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], řízení o rozvod inicioval žalovaný obecně formulovanými důvody rozvratu manželství, a to dlouhodobými neshodami, odlišnými představami o budoucím životě a citovým odcizením. Žalobkyně na to reagovala upozorněním na jí později podaný návrh na rozvod, v němž příčinu rozvratu manželství označila výlučně na straně žalovaného s podrobným popisem jednání tak, jak je uváděla v předchozím řízení o určení vlastnictví i v tomto řízení. Byla to žalobkyně, která odmítla shodnout se na neutrální příčině rozvratu manželství, v důsledku čehož bylo vedeno klasické sporné řízení. V něm, aniž by byly prováděny žalovaným navržené důkazy zprávou o negativním testování žalovaného na pohlavně přenosné choroby či žalobkyní namítanými fotografiemi, byl rozhodujícím soudem shledán hluboký, trvalý a nenapravitelný rozvrat manželství účastníků nastalý v důsledku vzájemných neshod účastníků, jejich nedostatečné komunikace, navázání mimomanželských vztahů na obou stranách, a to na základě výpovědí účastníků a svědků. V řízení přitom nebyla ani soudem prvního stupně ani soudem odvolacím shledána žádná jednání či slovní vyjádření žalovaného směřující vůči žalobkyni, která by neodpovídala předmětu sporu, byla by agresivní, útočná, cílila na dehonestaci žalobkyně a neodpovídala očekávatelné procesní obraně žalovaného proti tvrzením žalobkyně. Jednání žalovaného v tomto řízení tak nelze považovat za hrubě rozporné s dobrými mravy.

15. Taktéž v předchozím řízení o určení vlastnictví k předmětné bytové jednotce vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] stejně jako soud prvního stupně ani odvolací soud neshledal, že by jakékoliv procesní úkony žalovaného byly obsahově žalobkyni urážející, ponižující či jinak vybočující z mezí procesní obrany. Soudy konstatovaly, že důvody odvolání daru korespondují s důvody rozvratu manželství, opět nevycházely z doložených fotografií, žalobkyní tvrzený přenos chlamydií posoudily jako případně promlčené jednání nemající právní relevanci pro posouzení jednání žalovaného v rozporu s dobrými mravy, stejně jako mimomanželské vztahy žalovaného po roce 2019, kdy takový vztah navázala i žalobkyně, či prostý nezájem žalovaného o žalobkyni po opuštění společné domácnosti.

16. Pokud se jedná o předžalobní výzvu žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení za nadužívání předmětné bytové jednotky, tuto stejně jako iniciaci řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětné bytové jednotce soud prvního stupně správně vyhodnotil jako uplatnění zákonných práv žalovaného, nikoliv jako jednání v hrubém rozporu s dobrými mravy s cílem zintenzivňovat negativní působení na žalobkyni, jak prezentovala žalobkyně v žalobě.

17. Žádné jiné jednání žalobkyně ve vrácení daru neoznačila, přičemž odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala, že by se vůči ní v rozhodné době žalovaný dopouštěl tvrzeného domácího násilí (jež nebylo shledáno ani v předchozím řízení o určení vlastnictví), které by ve svém důsledku vedlo ke špatnému psychickému i fyzickému stavu žalobkyně, kterého se žalobkyně dovolává. V rozhodném období, kdy již účastníci nesdíleli společnou domácnost, si žalobkyně naopak stěžovala na naprostý nezájem ze strany žalovaného a absenci jakékoliv komunikace i přesto, že žalovaného opakovaně informovala o zhoršení svého zdravotního stavu. Naopak z lékařských zpráv vyplývá, jak správně zjistil soud prvního stupně, že nepříznivý zdravotní stav žalobkyně je v příčinné souvislosti s dlouhodobým stresem z probíhající manželské krize s tím, že k nárůstu úzkostné symptomatiky dochází u žalobkyně při soudních jednáních. To však je očekávatelné vzhledem k psychologem shledanému úzkostnému ladění žalobkyně s hraničním skóre v emocionalitě a s obtížným překonáváním negativních prožitků. Nelze však přehlédnout, že to byla právě žalobkyně, která se takovému působení zejména v rámci emočně náročného řízení o rozvod manželství dobrovolně vystavila, neboť žalovaný měl zájem zjevně rozvrácené manželství ukončit bez hledání příčin jeho rozvratu, žalobkyně však tento přístup nesdílela. Odvolací soud tak souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že příčiny nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně jsou subjektivního, nikoliv objektivního charakteru, a že je nelze přičítat na vrub žalovaného. V podrobnostech pak odvolací soud pro stručnost odkazuje na velmi podrobné a pečlivé odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, s nímž se ztotožňuje.

18. Odvolací soud pokládá (k odvolací námitce žalobkyně) za správné i to, že soud prvního stupně neprovedl žalobkyní požadované důkazy lékařskou zprávou z prosince 2017 a výslechem [tituly před jménem] [jméno FO], neboť informace z těchto důkazů získané by i s ohledem na omezení období, z něhož soud vychází, neměly právní relevanci pro posouzení věci. Zároveň ani odvolací soud nepovažoval za potřebné provést žalobkyní v odvolacím řízení navržené důkazy dotazem na laboratoř FN [adresa] ohledně lékařské zprávy z roku 2017, či dotazem na [právnická osoba] s vyžádáním výpisu úkonů účtovaných žalovanému v prosinci 2017 a 2018, neboť opět směřují k událostem v období, za něž nelze jednání žalovaného posuzovat, a tedy ani jejich provedení by nemělo vliv na skutkový stav a jeho následné právní hodnocení, resp. nebylo by způsobilé změnit náhled odvolacího soudu na danou věc a napadené rozhodnutí změnit.

19. Žalobkyně v řízení neprokázala, že byly dány důvody pro vrácení daru a že její požadavek na vrácení daru byl opodstatněný. Jeho uplatnění vůči žalovanému tak nemohlo mít následky obdobné odstoupení od darovací smlouvy tak, jak je předpokládá ustanovení § 630 obč. zák., a nemohlo tedy vést ve svém důsledku k pozbytí spoluvlastnického podílu žalovaného na předmětné nemovitosti. Žaloba o určení, že vlastnictví celé předmětné bytové jednotky svědčí žalobkyni, je tak nedůvodná a soud prvního stupně ji správně zamítl.

20. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud postupem podle § 219 o.s.ř. napadený rozsudek potvrdil včetně správného a výsledku řízení odpovídajícího výroku o náhradě nákladů řízení.

21. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. a právo na jejich náhradu přiznal žalovanému, který byl v odvolacím řízení plně úspěšný. Výši nákladů určil jako náhradu nákladů právního zastoupení žalované sestávající z odměny advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) po 5 620 Kč dle § 7, § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), z paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a z 21 % DPH ve výši 2549,40 Kč, tj. v celkové částce 14 689,40 Kč.

Poučení