70 Co 281/2024 - 77

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Noskové a soudců JUDr. Renaty Polákové a Mgr. Zdeňka Lehovce ve věci žalobců: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] oba zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] proti žalované: [název], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobců i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. dubna 2024, č. j. 19 C 193/2023-50, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadených vyhovujících výrocích I. a II. potvrzuje. V napadeném zamítavém výroku III. o věci samé se rozsudek mění v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) ještě částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku, ve zbylém rozsahu se rozsudek v tomto výroku potvrzuje. V napadeném zamítavém výroku IV. o věci samé se rozsudek mění v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) ještě částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku, ve zbylém rozsahu se rozsudek v tomto výroku rovněž potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit každému ze žalobců částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výroky I. a II.) a zamítl vůči každému ze žalobců žalobu v rozsahu požadavku na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výroky III. a IV.). Posledním výrokem uložil žalované povinnost nahradit každému ze žalobců náklady řízení ve výši [částka].

2. Rozhodl takto o žalobě, kterou se žalobci domáhali poskytnutí zadostiučinění, každý ve výši [částka] s příslušenstvím, za nemajetkovou újmu, jež jim měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], které započalo v roce 2005 a dosud v něm nebylo vydáno meritorní rozhodnutí. Nárok uplatnili u žalované dne [datum], nicméně žalovaná jim jako přiměřené zadostiučinění poskytla pouze konstatování nesprávného úředního postupu.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] žalobou, v níž se žalobci domáhali vůči hlavnímu městu [název] vydání bezdůvodného obohacení za užívání jejich pozemků. Řízení probíhalo standardně v řádných lhůtách až do [datum], kdy bylo přerušeno do skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], v němž byla řešena zásadní předběžná otázka, a to otázka vlastnictví předmětných pozemků. V řízení bylo následně pokračováno na základě usnesení ze dne [datum] vzhledem k pravomocnému rozhodnutí uvedené věci. Částečným rozsudkem byla zamítnuta žaloba vůči druhému z žalovaných a ve věci byl ustanoven znalec z oboru stavebnictví, který řádně podal znalecký posudek. Následně byla věc přidělena novému soudci, odvolacím soudem byla vyřešena otázka znalečného a soud byl účastníky upozorněn na ukončení dovolacího řízení, v němž byl částečně zrušen rozsudek obou soudů ve výše uvedené věci. K návrhu žalobců soud dne [datum] znovu přerušil řízení do pravomocného skončení výše uvedené věci, nicméně usnesením ze dne [datum] odvolací soud jeho rozhodnutí změnil tak, že se řízení nepřerušuje, neboť otázka vyvlastnění předmětných pozemků dle něj měla být vyřešena. Následně v průběhu roku 2018 soud činil dotazy na výsledek výše uvedeného řízení, byly mu poskytnuty protokoly z jednání a následně si vyžádal spis. Jeho žádosti nebylo vyhověno z důvodu, že se spis nacházel u znalce. Žalobci mezitím na výzvu soudu aktuálně doplňovali svá tvrzení o aktivní legitimaci ve sporu a strana žalovaná k nim poskytovala svá vyjádření. Dne [datum] proběhlo jednání ve věci, které bylo odročeno za účelem ustanovení znalců z oboru stavebnictví a z oboru geodézie a kartografie, znalci byli ustanoveni dne [datum] a byla složena záloha na znalečné. Oba znalci podali znalecký posudek v požadované lhůtě, v lednu 2020 bylo rozhodnuto o znalečném a nařízeno jednání na [datum] za účelem výslechu svědků, které bylo odročeno na [datum] z důvodu nouzového stavu (covid). Následná jednání byla odročena z důvodu nepříznivého [podezřelý výraz] stavu právní zástupkyně žalované strany. Další jednání proběhlo dne [datum] v nepřítomnosti účastníků, soud vyzval účastníky ke složení zálohy na výslech znalců. Dne [datum] při nařízeném jednání soud znovu řízení na žádost účastníků přerušil do právní moci rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka]. Následně činil průběžně úkony ověřující stav uvedeného řízení. Usnesením ze dne [datum] rozhodl, že v řízení se pokračuje a vyzval žalobce ke sdělení aktuálního právního stanoviska, v jehož rámci byla částečně vzata žaloba zpět a po nezbytných procesních úkonech bylo řízení usnesením ze dne [datum] částečně zastaveno. Usnesením z [datum] soud znovu přerušil řízení do pravomocného rozhodnutí o dovolání ve výše uvedené věci a o pokračování v řízení bylo rozhodnuto usnesením ze dne [datum] se současným přerušením řízení do pravomocného skončení výše uvedené věci, neboť dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v části, kterou byla řešena otázka vlastnického práva k předmětným pozemkům. Usnesením ze dne [datum] bylo rozhodnuto o pokračování v řízení, neboť výše uvedená věc pravomocně skončila ke dni [datum]. Dále soud prvního stupně zjistil, že žalobcům bylo poskytnuto zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], a to za období od [datum] do [datum], tj. za 16 let a 5 měsíců. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobci uplatnili nárok u žalované dne [datum].

4. Po právním posouzení podle § 13 odst. 1 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb. dospěl soud prvního stupně k závěru, že byly naplněny všechny předpoklady odpovědnosti státu za újmu, neboť délku řízení trvajícího ke dni vydání rozhodnutí dle jeho zjištění 19 let a 10 měsíců (do ní započítal ve smyslu platné judikatury i dobu, po kterou bylo řízení přerušeno, a délka vedlejšího řízení byla shledána nepřiměřenou) je třeba považovat za nepřiměřeně dlouhou, a tedy představující nesprávný úřední postup, v jehož důsledku došlo u žalobců ke vzniku presumované nemajetkové újmy. Uzavřel, že nemajetkovou újmu je namístě odškodnit v penězích, a při určení základní částky označil za adekvátní částku [částka] za každý rok trvání přezkoumávaného řízení s poloviční výší za první dva roky. Od celkové délky řízení odečetl jím zjištěnou dobu 11 let a 4 měsíců, po kterou bylo řízení přerušeno a za niž byli žalobci již odškodněni v souběžném vedlejším řízení, a dospěl k závěru, že odškodnění přísluší žalobcům za 8 let a 6 měsíců. Takto zjištěnou základní částku [částka] soud prvního stupně snížil z důvodu skutkové a procesní složitosti o 35 % s tím, že věc byla složitá, vyžadovala vyřešení otázek účinků vyvlastnění předmětných pozemků, tj. otázek správního práva, dotčenost pozemků restitučními nároky, platnosti kupních smluv a vlastnictví předmětných pozemků, vedlejší řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy (15 % za složitost věci a 20 % za počet stupňů soudní soustavy). Dále soud prvního stupně snížil základní částku o 15 % z důvodu sdílené újmy žalobců, sourozenců, kteří nabyli předmětné pozemky v rámci dědictví po jejich otci, vystupovali v posuzovaných řízeních ve shodě a byli zastoupeni stejným právním zástupcem. Zvýšením základní částky o 10 % zohlednil období nečinnosti soudu ve vedlejším řízení, neboť i ta měla vliv na celkovou délku tohoto řízení. Význam řízení pro žalobce označil za standardní, přičemž neshledal podíl žalobců na délce řízení, proto tato hlediska v modifikaci základní částky nijak nepromítl. Výsledné satisfakci tak dle soudu prvního stupně odpovídá částka [částka], v jejímž rozsahu včetně příslušenství každému z žalobců vyhověl, a ohledně zbylé částky žalobu zamítl. Náklady řízení posoudil podle § 142 odst. 3 o. s. ř.

5. Proti výrokům III., IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně podali žalobci včasné odvolání, v němž v první řadě nesouhlasili s tím, že by při určení základní částky satisfakce měl soud vycházet z rozmezí [částka] – [částka] za rok nepřiměřeně dlouhého řízení stanoveného judikaturou v době před 10 lety, kdy hodnota koruny byla na jiné úrovni, a vzhledem k neustále probíhající inflaci má v současné době zcela odlišnou ekonomickou sílu. Upozornili, že otázka valorizace částek je dle judikatury otázkou skutkovou, kterou není dovolací soud oprávněn přezkoumávat. Za nesprávný označili i závěr soudu o souběhu řízení původního a vedlejšího. Poukázali na to, že mezi nimi a obcí [adresa] probíhají desítky sporů trvající většinou déle než 10 let, a úvaha o tom, že odškodněním jednoho již bylo poskytnuto odškodnění v jiném řízení, je dle nich v rozporu s účelem a smyslem zákona 89/1998 Sb. Odmítli, že by jejich příbuzenský vztah snižoval jim vzniklou újmu sdílením, naopak dle nich tento vztah vede k tomu, že si nemohou finančně vypomáhat a ani nemohou očekávat pomoc ze strany širší rodiny, v jejímž rámci by byli v pozici konkurentů. Soud prvního stupně dále dle nich nesprávně nezohlednil věk žalobců, kteří spor zahajovali ve středních letech, a ani nyní, kdy dosáhli důchodového věku, se nedočkali meritorního rozhodnutí. Nesouhlasili ani se snížením základní částky o 15 % z důvodu hmotněprávní a procesní složitosti věci, neboť byla-li spatřována v otázce určení vlastnického práva, ta byla řešena ve vedlejším řízení a zohledněna v jeho odškodnění. Pro snížení základní částky o 20 % pak dle nich nemůže hovořit projednání věci na více úrovních soudní soustavy, neboť nelze připustit, aby stát fakticky profitoval z neefektivity soudního řízení. Nesouhlasili ani s rozhodnutím o nákladech řízení, v nichž nebyla mezi úkony, za něž náleží právnímu zástupci žalobců odměna, zahrnuta výzva, kterou byl uplatněn nárok žalobců, ani podání ze dne [datum], které lze oba, podle nich, považovat za náklady potřebné k účelnému uplatnění práva. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná svým odvoláním napadla vyhovující výroky I. a II. rozsudku. Poukázala na velmi úzkou provázanost přezkoumávaného řízení se souvisejícím řízením vedeným u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (o určení neplatnosti kupní smlouvy k předmětným nemovitostem), do jehož konečného rozhodnutí bylo posuzované řízení ve svém výsledku přerušeno, navíc to byli žalobci, kteří přerušení navrhovali. Předmětná řízení byla zahájena v obdobnou dobu, probíhala souběžně po celou dobu trvání přezkoumávaného řízen, a vzhledem k jejich předmětu je lze považovat za jeden celek. Pokud tedy bylo jedno z nich již odškodněno, lze dle ní takové odškodnění považovat za odpovídající zadostiučinění i v druhém řízení. Nesouhlasila ani s tím, že by se měly zohledňovat průtahy, které nastaly ve vedlejším řízení, za situace, že v přezkoumávaném řízení k žádným nedošlo. Dle ní zadostiučinění poskytnuté žalobcům ve formě konstatování nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení odpovídá všem okolnostem přezkoumávaného řízení a lze je považovat za plnohodnotnou formu odškodnění.

7. Žalobci ve svém vyjádření k odvolání žalované upozornili, že žalovaná neuvádí žádnou relevantní úvahu na podporu svého tvrzení, že újma účastníka je stejná v hlavním i vedlejším řízení a nenásobí se počtem souběžných řízení, zejména když stav nejistoty vnímají účastníci v každém řízení samostatně. Tvrzení žalované, že konstatování porušení práva je dostatečnou kompenzací takto dlouho trvajícího sporu, označili za zjevně nesprávné.

8. Žalovaná taktéž vyjádřila nesouhlas s argumenty uvedenými v odvolání žalobců. K námitce nezohlednění inflace poukázala na ustálenou judikaturu NS ČR, podle níž na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá znehodnocení měny v důsledku inflace či změny kurzu vliv. Znovu zopakovala, že zásadní okolností je velmi úzká provázanost přezkoumávaného řízení s řízením souběžně vedeným u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] tak, že je lze považovat za jediné řízení. Nesouhlasila s tím, že by neměla být základní částka modifikována pro složitost věci, neboť řízení bylo samo o sobě složité, bylo třeba monitorovat výsledky souběžného řízení, vypořádat se s mnoha procesními otázkami, bylo provedeno rozsáhlé dokazování včetně znaleckého zkoumání. Za souladné s platnou judikaturou označila hodnocení sdílené újmy žalobců soudem prvního stupně. Závěrem upozornila na skutečnost, že právě speciální právní úprava předžalobního projednání nároku brání posouzení takové výzvy jako účelného a dle advokátního tarifu účtovatelného úkonu.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které mu předcházelo (§ 214 odst. 1, § 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobců je zčásti opodstatněné, naopak odvolání žalované důvodným neshledal.

10. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 31a cit. zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. ([právnická osoba] případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Soud prvního stupně velmi podrobně zjistil skutkový stav, správně na věc aplikoval zákon o odpovědnosti státu za škodu a správně dovodil, že v přezkoumávaném řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] po dobu ke dni jeho rozhodnutí přesahující 19 let byly naplněny všechny předpoklady vzniku odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu, a to nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení i v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení vzniklá presumovaná újma, jejíž vznik dovozuje evropská judikatura z vyvratitelné domněnky, že morální újma vzniká již samotným porušením práva a není třeba ji dokazovat (srov. Apicella proti Itálii, odst. 93). Nakonec naplnění těchto předpokladů shledala i samotná žalovaná a vycházela z nich i při mimosoudním poskytnutí zadostiučinění žalobcům, byť ve formě konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době, a lze je tak považovat za nesporné.

13. Odvolací soud se dále ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že za takto dlouhé řízení se nelze spokojit s pouhým konstatování nesprávného úředního postupu, ale jediným adekvátním zadostiučiněním je v tomto případě relutární náhrada. Byť obě řízení běžela souběžně, nelze újmu představovanou nejistotou z jeho výsledku či doby, kdy bude meritorně rozhodnuto, považovat za zcela totožnou v celé délce kratšího z řízení, které již bylo odškodněno, jak se toho dovolává žalovaná. Odlišnost újmy spočívá především v předmětu sporu a jedinou společnou újmu mohou účastníci z obou řízení pociťovat pouze tehdy, kdy se obě řízení prolnou v důsledku přerušení jednoho z nich za účelem vyřešení prejudiciální otázky v druhém z nich. Je tak zřejmé, že každé z řízení se musí posuzovat z pohledu nepřiměřené délky řízení samostatně. Odvolací soud však nesouhlasí s částkou [částka] za každý rok trvání přezkoumávaného řízení s poloviční hodnotou za první dva roky řízení, kterou soud prvního stupně považoval za adekvátní při výpočtu základní částky zadostiučinění. Dle názoru odvolacího soudu odpovídá délce přezkoumávaného řízení, které ke dni rozhodnutí odvolacího soudu trvalo 19 let a 3 měsíce (od [datum] do [datum]), v rámci judikatorně dovozeného rozhraní [částka] – [částka] částka při horní hranici tohoto rozhraní, tj. částka [částka] za každý rok posuzovaného řízení s poloviční hodnotou za první dva roky, neboť tato délka se již blíží těm, které jsou označovány za extrémní.

14. Zároveň odvolací soud považuje za správné odškodnit žalobce pouze za tu dobu trvání řízení, za kterou dosud nebyli odškodněni v rámci poskytnutého zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] poskytnutého za období od [datum] do [datum], pro které bylo přezkoumávané řízení několikrát přerušeno. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s důvodem tohoto odpočtu, neboť se jedná o souběh obou řízení, který platná judikatura vnímá jako řízení jediné, v němž se veškerá újma představující nejistotu z výsledku řízení i doby, kdy bude rozhodnuto, koncentrovala výlučně na řízení právě probíhající, a v rozsahu souběžného průběhu je tak újma vnímána za jedinou (srov. usnesení NS ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Řízení bylo přerušeno v obdobích od [datum] do [datum] (9 let a 3 měsíce), dále od [datum] do [datum] (1 rok a 4 měsíce) a od [datum] do [datum] (9 měsíců). Vzhledem k tomu, že žalobci byli odškodněni za období od [datum] do [datum], přichází v úvahu pouze odpočet prvního období přerušení v plném rozsahu, tj. 9 let a 3 měsíců za dobu od [datum] do [datum], a části druhého období od [datum] do [datum], tj. 1 roku a 2 měsíců. Celkem tedy přichází v úvahu odpočet již odškodněných 10 let a 5 měsíců.

15. Odškodnění tak ke dni vyhlášení odvolacího rozsudku žalobcům správně přísluší za 8 let a 10 měsíců a základní částka zadostiučinění představuje [částka] (7 x [částka] + 10 x [částka]). Dále se odvolací soud zabýval modifikaci takto určené základní částky dle parametrů obsažených v § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb.

16. Odvolací soud souhlasí s nezbytností ponížení základní částky z důvodu složitosti řízení, která po hmotněprávní stránce vychází ze samotné problematiky předmětu přezkoumávaného řízení, řešení otázky vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků, o nichž existovaly důvodné pochybnosti, zda je žalobci skutečně vlastní, navíc za situace, že pravomocná rozhodnutí, v nichž bylo vlastnictví žalobců řešeno, byla opakovaně dovolacím soudem rušena a vracena soudům nižších stupňů k dalšímu řízení. Na vyšší procesní složitost poukazuje i skutečnost, že řešení předmětu řízení záviselo na znaleckých posudcích, které musely být aktualizovány. Judikatura ESLP uzavřela, že větší složitost věci je odvozována i od počtu stupňů soudní soustavy potřebných ke konečnému vyřešení věci, přičemž vedlejší souběžné řízení opakovaně proběhlo na třech stupních soudní soustavy, což mělo vzhledem k řešení základní předběžné otázky podstatný vliv na přezkoumávané řízení. Podle odvolacího soudu takto zjištěné složitosti věci odpovídá minimálně potřeba snížení základní částky o 40 %.

17. Soud prvního stupně správně dovodil, že průtahy zjištěné v souběžném řízení je třeba promítnout i v hledisku postupu orgánů státu v přezkoumávaném řízení, a to přesto, že v něm samotném nelze shledat období nečinnosti. Odvolací soud zároveň souhlasí i se závěrem soudu prvního stupně, že adekvátním zvýšením základní částky je 10 %.

18. Namístě je dle odvolacího soudu i snížení základní částky z důvodu sdílení újmy žalobců. Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně uvádí závěr, že snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu sdílení újmy je důvodné zejména v těch případech, kde účastníci v posuzovaném řízení vystupují jako rodinní příslušníci v „zájmovém souladu“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Žalobci jsou sourozenci, bydlí na stejné adrese, předmětem jejich sporů je majetek zděděný oběma po otci, ve sporu je zastupuje vždy stejný advokát, tedy je zřejmé, že spory prožívají společně a jejich společenství jim nabízí jisté rozprostření sdílených subjektivních dopadů dlouhého vedení sporu. Odvolací soud má nicméně za to, že adekvátním je snížení pouze o 10 %.

19. Odvolací soud se zároveň ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že se význam řízení pro žalobce jeví jako standardní a byť žalobci namítají, že jsou již v důchodovém věku, nejedná se o takový věk, který by význam řízení pro ně zvyšoval a vyvolal by tak potřebu úpravy základní částky. K tomu odvolací soud odkazuje na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [číslo] (dále jen „Stanovisko“), v jehož části IV. pod písm. d) Nejvyšší soud uvedl, že soudy i jiné orgány veřejné moci by při vyřizování jim napadlých případů měly přihlížet k osobě účastníka řízení, a s větší péčí přistupovat k těm řízením, jejichž účastníky jsou osoby vážně [podezřelý výraz] či osoby vyššího věku, neboť negativní důsledky nepřiměřeně dlouhého řízení jsou osobami v pokročilejším věku či osobami těžce [podezřelý výraz] vnímány zpravidla intenzivněji, a jedná se tak objektivně o výraznější zásah do jejich práva na spravedlivý proces. Nejvyšší soud pak ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], vysvětlil, že osobami v pokročilejším věku ve smyslu Stanoviska nejsou myšleny osoby starší 60 let. Období věku od 60 do 74 let je považováno za rané stáří, zatímco věk nad 75 let za vlastní stáří, tedy minimálně od stáří 75 let lze s ohledem na konkrétní okolnosti případu a zejména [podezřelý výraz] stav konkrétního člověka dovozovat pokročilejší věk zvyšující význam řízení pro osobu.

20. Stejně jako soud prvního stupně pak neshledal ani odvolací soud důvod pro modifikaci základní částky ani z důvodu, že by se žalobci podíleli na délce řízení.

21. Vzhledem k uvedenému tedy dospěl odvolací soud k závěru, že adekvátním zadostiučiněním pro každého z žalobců je částka [částka] (60 % z částky [částka]). Protože soud prvního stupně přiznal každému ze žalobců částku [částka] s příslušenstvím, v tomto rozsahu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujících výrocích I. a II. jako věcně správný postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil a zamítavé výroky III. a IV. postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v rozsahu [částka] ([částka] – [částka]) s příslušenstvím změnil tak, že ještě ohledně uvedené částky žalobě vyhověl.

22. Co se týká požadavku žalobců na navýšení zadostiučinění s ohledem na změněnou hospodářskou situaci, Nejvyšší soud ve Stanovisku pod bodem VI., dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] za rok nepřiměřeně dlouhého řízení. K možnosti překonání těchto závěrů s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud opakovaně vyjadřuje tak, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění přitom dle jeho závěrů nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny či životní úrovně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], či sp. zn. [spisová značka]). To, že neexistuje důvod se od této judikatury odchýlit, vysvětloval Nejvyšší soud opakovaně (srov. např. rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka]), a k témuž závěru se přihlásil i Ústavní soud (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 1303/21). Uvedené rozmezí je nadto pouze orientační, a byť jde o důležité východisko, nezbavuje obecné soudy povinnosti individuálního posouzení každého případu a v závislosti na něm stanovení adekvátního zadostiučinění, a to (eventuálně) i mimo rozpětí, jež stanovil Nejvyšší soud (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1320/10, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud v dané věci neshledal (zejména s ohledem na skutečnost, že mezi žalobci a obcí [adresa], jak sami uvádějí, probíhají desítky sporů), že by byly dány takové individuální okolnosti, pro které by měl pro odškodnění stanovit částku mimo Stanoviskem dané rozhraní.

23. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce je třeba ve světle platné judikatury považovat za plně úspěšné, a vzniklo jim tak právo požadovat po žalované náhradu nákladů řízení. Výši nákladů určil odvolací soud jako náhradu soudního poplatku ve výši [částka] zaplaceného každým ze žalobců, náhradu nákladů právního zastoupení každého žalobce představující odměnu advokáta sníženou o 20 % dle § 12 odst. 4 a. t. za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, podání odvolání, vyjádření k odvolání žalované, účast u ústního jednání ve dnech [datum] a [datum]) po [částka] (počítáno z tarifní hodnoty [částka] dle § 9 odst. 4 písm. a) a. t.) podle § 7, § 11 odst. 1 a. t. a dále náhradu poloviny sdílených hotových výdajů za 6 úkonů právní služby po [částka] a DPH ve výši [částka]. Celkem tak činí výše nákladů každého žalobce [částka]. Stejně jako soud prvního stupně ani odvolací soud nevyhověl požadavku žalobců na náhradu úkonu představujícího výzvu, kterou byl uplatněn nárok žalobců, kterou vylučuje samo ustanovení § 31 odst. 4 zák. č. 82/1998 Sb., podle něhož poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Dle komentářové literatury má předběžné projednání nároku podle § 14 zákona za účel umožnit mimosoudní vyřešení sporu, přičemž nejde o formální řízení, a proto není potřeba, aby v něm byl poškozený zastoupen profesionálem. Námitka protiústavnosti daného ustanovení byla opakovaně odmítnuta Nejvyšším i Ústavním soudem (sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. III. ÚS 3120/11). Odvolací soud taktéž nepřiznal za účelně realizovaný úkon právní pomoci emailem soudu prvního stupně zaslané vyjádření k doplňujícímu vyjádření žalované ze dne [datum], k němuž došlo den před nařízeným jednáním, tedy žalobci je mohli přednést při jednání (navíc se jedná o polemiku se závěry žalované vyjádřenými již v jejím stanovisku, o něž opřela žalovaná důvod nepřiznání finanční kompenzace, tedy jedná se fakticky pouze o doplnění žalobních tvrzení).

Poučení