70 CO 300/2022 - 146

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Noskové a soudců JUDr. Renaty Polákové a Mgr. Zdeňka Lehovce v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] za níž jedná [anonymizováno 7 slov] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném zamítavém výroku o věci samé (II.) co do částky [částka] s příslušenstvím mění tak, že žalovaná je povinna do 15 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci ještě částku [částka] spolu s úrokem z prodlení [anonymizováno] výši 8,5% ročně od [datum] do zaplacení, jinak se rozsudek v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů [anonymizováno] před soudy obou stupňů částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

III. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé (I.) potvrzuje.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení [anonymizováno] výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení [anonymizováno] výši 8,5% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení [anonymizováno] výši 8,5% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a částky [částka] s úrokem z prodlení [anonymizováno] výši 8,5% ročně od [datum] za každý měsíc až do dne vynesení rozsudku (výrok II.), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů [anonymizována dvě slova] výši [částka] (výrok III.).

2. Žalobce se dle zákona č. 82/1998 Sb. domáhal náhrady nemajetkové újmy [anonymizováno] výši [částka], která mu měla být způsobena nepřiměřenou délkou prověřování [anonymizována dvě slova], které podal [anonymizováno] podezření ze spáchání [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (dále také jen posuzované [anonymizováno]). Žaloba vycházela z tvrzení, že žalobce podal dne [datum] jako jeden z mnoha desítek oznamovatelů [anonymizována dvě slova], neboť byl nucen pod hrozbou trestu a bez dobrovolného souhlasu vykonávat práci (výsadbu stromků). V žalobě popisoval postup orgánů činných v [anonymizována dvě slova]. Usnesením [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo rozhodnuto o odložení [anonymizováno] věci, žalobce společně s ostatními poškozenými podal proti odložení věci stížnost, která byla usnesením Obvodního státního zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítnuta. Na základě stížnosti podané poškozenými ale Ústavní soud nálezem ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], konstatoval, že uvedenými usneseními bylo porušeno právo poškozených na účinné vyšetřování a usnesení [stát. instituce] ze dne [datum] i usnesení Obvodního státního zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] dne [datum] zrušil. [anonymizována dvě slova] až dosud není skončeno. Nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnil u žalované dne [datum], ta mu však nevyhověla.

3. Soud prvního stupně z provedených důkazů zjistil, že žalobce podal dne [datum] [anonymizována dvě slova], podrobně popsal dosavadní průběh přípravného [anonymizováno], v němž již bylo celkem třikrát rozhodnuto o odložení věci, poslední rozhodnutí o odložení věci bylo zrušeno rozhodnutím Vrchního státního zastupitelství ze dne [datum]. Na základě zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně konstatoval, že [anonymizováno] vztahu k žalobci [anonymizováno], které dosud není skončeno, trvá od podání [anonymizována dvě slova] dne [datum] do doby rozhodování soudu, tj. k [datum], 10 let a 9 měsíců. Tuto dobu považoval za nepřiměřeně dlouhou a dospěl k závěru, že v posuzovaném [anonymizováno] došlo k nesprávnému úřednímu postupu [anonymizováno] smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., v jehož důsledku vznikla žalobci nemajetková újma, kterou je třeba odškodnit v penězích.

4. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud prvního stupně ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS], dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v [anonymizováno] částka [částka] až [částka], přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Délku [anonymizováno] soud prvního stupně nepovažoval za natolik extrémní, aby bylo důvodné vycházet z vyšší částky než [částka] za rok [anonymizováno]. Základní částku zadostiučinění za [anonymizováno] dlouhé 10 let a 9 měsíců stanovil na [částka]. Soud prvního stupně hodnotil [anonymizováno] jako složitější po skutkové stránce, neboť byl prováděn výslech velkého počtu poškozených, v čemž spatřoval důvod [anonymizováno] snížení základní částky o 5%. Z hlediska procesního byla složitost [anonymizováno] dána tím, že šlo o [anonymizováno] s mezinárodním prvkem s potřebou tlumočení a dožádání, navíc bylo rozhodováno [anonymizováno] více instancích na úrovni [anonymizováno] i státního zastupitelství, jednou rozhodoval i Ústavní soud, základní částku proto snížil o 25%. Za složitou věc považoval i po právní stránce, když trestná činnost byla překvalifikována, což vyvolalo nutnost posouzení věcné příslušnosti, základní částku proto snížil o 5%. Celkem tak soud prvního stupně z důvodu složitosti [anonymizováno] snížil základní částku o 35%. S ohledem na jednání poškozeného, který prostřednictvím svého zástupce podával řadu stížností, námitek a jiných podání, za účelem odstranění průtahů v [anonymizováno], zvýšil soud základní částku o 5%. Ke zvýšení základní částky o 40% přistoupil soud prvního stupně [anonymizováno] postup orgánů veřejné moci, když zjistil, že v posuzovaném [anonymizováno] docházelo k opakovaným průtahům a postup byl nekoncentrovaný až ledabylý. Význam [anonymizována dvě slova] žalobce soud hodnotil jako standardní. Základní částku tak soud prvního stupně zvýšil o celkem 10%, a žalobci přiznal jako přiměřené zadostiučinění částku [částka]. Z této částky přiznal soud prvního stupně žalobci i úrok z prodlení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od [datum] do zaplacení, když vycházel z toho, že žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku. [anonymizováno] zbývajícím rozsahu soud prvního stupně žalobu zamítl.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali včasné odvolání žalobce i žalovaná. Žalobce napadl rozsudek v zamítavém výroku II., zatímco žalovaná [anonymizováno] vyhovujícím výroku I.

6. Žalobce soudu prvního stupně především vytkl, že vyšel ze základní částky [částka] za rok trvajícího [anonymizováno] (za první dva roky [anonymizováno] pak v poloviční výši), poukázal na to, že [anonymizováno] prověřování v délce více než 10 let je nutno považovat za extrémně dlouhé [anonymizováno], proto by měla být základní částka vyšší, rozhodovací praxe Městského soudu v Praze se v obdobných [anonymizováno] ustálila na základní částce [anonymizováno] výši [částka] ročně (k tomu odkázal na rozsudky Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]). Vyjádřil přesvědčení, že postup orgánů činných v [anonymizována dvě slova] se na délce [anonymizováno] podílí mnohem podstatnějším způsobem, než samotná složitost věci, a základní částku z toho důvodu navrhoval zvýšit alespoň o 50%, nikoli jen o 40%, jak učinil soud prvního stupně. Z důvodu chování žalobce, jenž byl adekvátně aktivní, upozorňoval na vady v postupu a podával stížnosti dle [anonymizováno] řádu, by pak dle žalobce mělo být odškodnění navýšeno alespoň o 10%, nikoliv pouze o 5%. Žalobce nesouhlasil ani s výrokem o náhradě nákladů [anonymizováno], když soudu prvního stupně vytýkal, že mu opomněl přiznat náhradu nákladů [anonymizováno] za úkon právní služby za účast při vyhlášení rozsudku dne [datum]. Dále žádal i přiznání náhrady nákladů za uplatnění nároku u Ministerstva spravedlnosti, které plnilo obdobnou funkci jako předžalobní výzva dle § 142a o. s. ř. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený výrok II. rozsudku změnil a přiznal mu částku [částka] a částku [částka] měsíčně do vynesení rozsudku se zákonnými úroky z prodlení z těchto částek od [datum] do zaplacení, jakož i náhradu nákladů [anonymizováno] před soudy obou stupňů.

7. Žalovaná k odvolání žalobce písemné vyjádření nepodala.

8. Žalovaná [anonymizováno] svém odvolání nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně o tom, že se žalobce svým aktivním přístupem snažil zjednat nápravu průtahů v prověřování [anonymizováno] věci. Ten dle jejího názoru neodpovídá provedenému dokazování, neboť hromadná podání zmocněnce žalobce, který zastupuje velké množství poškozených, neprokazují individuální přístup žalobce k věci. V [anonymizováno] nebyl prokázán žádný konkrétní úkon, který by činil osobně žalobce. Nic z provedeného dokazování tedy neodůvodňuje, aby soud základní částku zadostiučinění zvýšil [anonymizováno] chování žalobce o 5%. Žalovaná dále namítala, že odškodnění žalobce by mělo být limitováno výší nároku, který byl žalobcem vyčíslen jako náhrada škody z nevyplacené mzdy. Adhezní [anonymizováno], kterého by žalobce mohl být účastníkem (pokud by [anonymizována dvě slova] vůbec začalo), se mohlo týkat jeho tvrzeného nároku na zaplacení částky [částka] jakožto dlužné mzdy. Soud prvního stupně tudíž měl dle žalované zastropovat výši přiměřeného zadostiučinění ekvivalentem částky [částka]. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu i v tomto rozsahu zamítne.

9. Žalobce [anonymizováno] vyjádření k odvolání žalované uvedl, že k navýšení základní částky z důvodu kritéria jednání poškozeného přistoupil soud prvého stupně v souladu s již konstantní judikaturou (odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]). K námitce žalované, že žalobce by v adhezním [anonymizováno] mohl dosáhnout náhrady škody jen [částka], a odškodnění by proto nemělo tuto částku přesáhnout, žalobce upřesnil, že mu byla přislíbena odměna za práci cca [částka] měsíčně, za tři měsíce, které odpracoval, tak jde o nevyplacenou mzdu [anonymizováno] výši [částka], vedle nároku na náhradu na nevyplacenou mzdu jsou [anonymizováno] žalobce v sázce také úroky z prodlení (a to po celou dobu, co se [anonymizována dvě slova] vede), náklady na zmocněnce, a dále také náhrada za nemajetkovou újmu, které se žalobce může domáhat svým návrhem, který je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování. Současně upozornil, že s touto námitkou se již opakovaně vypořádal Nejvyšší soud, který ji v obdobných případech neshledal důvodnou.

10. Odvolací soud poté na základě odvolání žalobce přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že z části je důvodné odvolání žalobce.

11. Odvolací soud musí předeslat, že soud prvního stupně provedl všechny potřebné důkazy, z nichž zjistil průběh posuzovaného [anonymizováno] vedeného Policií České republiky, Obvodní ředitelství policie [obec] I, [anonymizováno], Odbor hospodářské kriminality, 3. oddělení hospodářské kriminality, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [číslo] Odvolací soud se ztotožňuje se zásadním právním závěrem, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce [anonymizováno], za nějž žalobci dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, náleží odškodnění v penězích. Posuzované [anonymizováno] bylo [anonymizováno] vztahu k žalobci zahájeno podáním [anonymizována dvě slova] dne [datum] a nebylo skončeno ani ke dni rozhodnutí odvolacího soudu, kdy již trvalo 11 let a 3 měsíce.

12. Při určení samotné základní částky, však postupoval soud prvního stupně nesprávně, když s odvoláním na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. [stanovisko NS] vycházel z částky [částka] ročně (v poloviční výši za první dva roky [anonymizováno]), odvolací soud shledal v tomto smyslu učiněnou námitku žalobce důvodnou. Nejvyšší soud v uvedeném stanovisku dospěl k závěru, že poměrům [země] odpovídá, pohybuje-li se základní částka odškodnění v rozmezí mezi [částka] až [částka] za jeden rok řízení. Odvolací soud vzhledem ke skutečnosti, že posuzované [anonymizováno] je teprve první fází [anonymizována dvě slova] (fáze prověřování) a trvá již více než 10 let, dospěl k závěru, že základní částka za jeden rok [anonymizováno] zvolená soudem prvního stupně při samé spodní hranici rozpětí uváděného Nejvyšším soudem neodpovídá v tomto případě délce posuzovaného [anonymizováno] a měla být stanovena na [částka] (v poloviční výši za první dva roky [anonymizováno]). Základní částka odškodnění, kterého by se žalobci mělo dostat, tedy činí za dobu 11 let a 3 měsíců (od [datum] do [datum]) [částka] (tj. 2x [částka], 9x [částka], 3 x [částka]).

13. Při hodnocení jednotlivých kritérií stanovených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se odvolací soud plně ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že [anonymizováno] bylo složité po stránce skutkové i procesní s ohledem na vysoký počet poškozených, potřebu zajištění mnoha důkazů i cestou dožádání do ciziny (Slovensko, Rumunsko, Vietnam), zjištění místa pobytu některých poškozených, potřebu překladů a tlumočení spojenou s cizím prvkem, s ohledem na původní i změněnou právní kvalifikaci prověřovaného jednání. Složitost [anonymizováno] zahrnuje krom složitosti věci samé také počet instancí, v nichž byla věc řešena, [anonymizováno] věci bylo rozhodováno orgány [anonymizováno], státního zastupitelství i Ústavním soudem. Soud prvního stupně tedy dospěl ke správnému závěru, že složitosti věci odpovídá snížení základní částky o 35%.

14. Nesprávně naopak soud prvního stupně postupoval při hodnocení kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c/ zákona č. 82/1998 Sb.), když zvýšil základní částku o 5%, neboť žalobcem, resp. jeho zástupcem byla podána řada stížností, námitek a jiných podání směřujících ke zkrácení délky [anonymizováno]. Judikatura je ustálena v závěru, že skutečnost, že se účastník nepřiměřeně dlouze vedeného [anonymizováno] pokusil o odstranění jeho průtahů podáváním stížností, neznamená automaticky, že by mu mělo být přiznáno odškodnění [anonymizováno] vyšším rozsahu než účastníku, který si na průtahy v [anonymizováno] nestěžoval. V konkrétním případě však může dojít ke zvětšení újmy (frustrace) účastníka [anonymizována dvě slova] kterém dochází k průtahům navzdory úspěšným stížnostem na ně (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). K tomu, aby soud přistoupil ke zvýšení základní částky v situaci, kdy účastník [anonymizováno] využíval dostupné prostředky k odstranění průtahů, dle citované judikatury nepostačuje bez dalšího jen prokázání toho, že účastník o odstranění průtahů sám aktivně usiloval, ale musí být rovněž prokázáno, že v důsledku marných pokusů o odstranění průtahů narůstala frustrace poškozeného z délky [anonymizováno]. Je přitom povinností poškozeného tvrdit a prokazovat, že k takovému nárůstu frustrace došlo. V tomto případě ovšem žalobce takové tvrzení neprezentoval, a ani z provedených důkazů nelze dovodit, že by ke zvětšení frustrace u žalobce došlo. V [anonymizováno] nebyl předložen žádný důkaz o tom, jak délku [anonymizováno] subjektivně prožíval sám žalobce, žádné z předložených podání, která směřovala k odstranění průtahů, není psáno samotným žalobcem, všechny sepsal jeho právní zástupce hromadně za více poškozených. Není přitom povinností soudu při absenci tvrzení o nárůstu frustrace poučovat žalobce dle § 118a o. s. ř. o tom, že může dosáhnout vyššího odškodnění, pokud bude tvrdit, že v souvislosti s jím podávanými podněty proti nečinnosti, u něho došlo i ke zvětšení frustrace, tím by soud porušil zásadu rovnosti stran. Nelze přitom přisvědčit tvrzení žalobce, že se [anonymizováno] navýšení základní částky z důvodu jednání poškozeného v obdobných [anonymizováno] vyslovil Nejvyšší soud v rozhodnutích sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]. V nich Nejvyšší soud pouze nižším soudům uložil zabývat se daným kritériem, nepředjímal však, k jakému výsledku mají dospět. K názoru, že navýšení základní částky [anonymizováno] chování poškozeného není důvod, přitom dospěl v naprosto obdobném případě i Městský soud v Praze v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Je pravdou, že v některých rozhodnutích Městský soud v Praze [anonymizováno] chování poškozeného základní částku zvýšil (např. v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), avšak v nich se omezil na pouhé konstatování, že podání proti nečinnosti mohlo zvýšit frustraci poškozeného, aniž se blíže věnoval otázce, zda k tomu skutečně došlo. Odvolací soud tedy shledal námitku žalované, že soud prvního stupně neměl zvyšovat základní částku [anonymizováno] chování poškozeného, důvodnou, naopak za nedůvodnou považoval odvolací námitku žalobce směřující k dalšímu zvýšení základní částky z tohoto důvodu.

15. Správně soud prvního stupně hodnotil postup orgánů veřejné moci v posuzovaném [anonymizováno] (§ 31a odst. 3 písm. d/ zákona č. 82/1998 Sb.) Odvolací soud [anonymizováno] shodě s ním shledal, že postup orgánů činných v [anonymizována dvě slova] neodpovídal procesním pravidlům, ostatně tento postup v posuzovaném [anonymizováno] podrobil kritice i Ústavní soud v nálezu sp. zn. [ústavní nález], šetření trestních [anonymizováno] byla neorganicky roztříštěna, docházelo k průtahům, i po nálezu Ústavního soudu byla věc znovu odložena a toto rozhodnutí bylo následně znovu zrušeno. Teprve poté došlo k určitému posunu, věc byla řešena komplexně, avšak byla usnesením [stát. instituce] dne [datum] znovu odložena a toto usnesení bylo dne [datum] znovu zrušeno. Orgány činné v [anonymizována dvě slova] se svým postupem na délce [anonymizováno] významně podílely, z tohoto důvodu bylo zcela na místě základní částku odškodnění zvýšit o 40 %. Soud prvního stupně správně zohlednil, že postup orgánů veřejné moci přispěl k celkové délce [anonymizováno] vyšší měrou než složitost věci, proto základní částku odškodnění z důvodu postupu orgánů veřejné moci zvýšil o 40% a z důvodu složitosti věci snížil o 35%. K dalšímu zvýšení z tohoto důvodu až na 50%, jak navrhoval žalobce, však již odvolací soud důvody neshledal stejně jako Městský soud v Praze v obdobných [anonymizováno] v rozsudcích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nebo ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

16. Při hodnocení významu [anonymizována dvě slova] poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e/ zákona č. 82/1998 Sb.) poukázal soud prvního stupně přiléhavě na to, že posuzované [anonymizována dvě slova] prověřování) není řízením, u něhož se vyšší význam presumuje, [anonymizováno] vztahu k žalobci se nejedná o [anonymizována dvě slova], v němž by byl obviněným, byl zbaven osobní svobody, nejde ani o pracovně právní spor, ani o jiné [anonymizováno], či hledisko (věk, [anonymizována dvě slova]), s nímž by byl dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. [stanovisko NS] spojen vyšší význam [anonymizována dvě slova] žalobce jde o [anonymizováno] o náhradu škody, zaplacení finanční částky, jehož význam shledal odvolací soud shodně jako soud prvního stupně standardním, základní částku odškodnění na základě tohoto kritéria proto ani nesnížil, ani nezvýšil.

17. Důvod [anonymizováno] snížení základní částky neshledal odvolací soud ani [anonymizováno] možnou sdílenou újmu. Byť v posuzovaném [anonymizováno] vstupovalo více poškozených, z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by tito poškození měli bližší vztah a v [anonymizováno] se podporovali, a tak způsobenou újmu sdíleli.

18. Za nedůvodnou považoval odvolací soud námitku žalované, že výše odškodnění měla být limitována částkou [částka]. Jak žalobce vysvětlil, v jeho případě měla činit měsíční odměna [částka] a při třech měsících práce tak jeho nárok činil [částka], k tomu vznikl žalobci i nárok na úroky z prodlení a případné další nároky na náhradu nákladů [anonymizováno] apod. V [anonymizována dvě slova] lze přitom nárok poškozeného uplatnit až do doby prvního hlavního líčení. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], Nejvyššího soud vyslovil obecný závěr, že při poskytování relutárního zadostiučinění za [anonymizováno], jež trvalo nepřiměřeně dlouho, není důvodné, aby výše zadostiučinění značně přesahovala výši plnění, jež bylo předmětem průtahového [anonymizováno], současně ale zdůraznil, že základní zásadou vypořádání nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb. je individuální posouzení nároku a uvedená limitace se uplatní tam, kde by se při výpočtu na základě stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. [stanovisko NS] došlo ke zjevně nepřiměřenému peněžitému zadostiučinění. V tomto projednávaném případě však k nepřiměřenému rozdílu mezi nárokem, který mohl žalobce uplatnit ([částka] tj. více než [částka] s úroky z prodlení od roku [rok]) a základní částkou, jak ji určil odvolací soud ([částka]) žádný nepřiměřený rozpor není.

19. V celkovém výsledku tak odvolací soud základní částku odškodnění [částka] po snížení o 35% z důvodu složitosti [anonymizováno] a po zvýšení o 40% z důvodu postupu orgánů činných v [anonymizována dvě slova] zvýšil o 5 %, žalobci by tak mělo náležet odškodnění [anonymizováno] výši [částka]. Vzhledem k tomu, že žalobci bylo již předcházejícím rozsudkem přiznáno [částka] s příslušenstvím, přiznal mu odvolací soud ještě částku [částka] úrokem z prodlení [anonymizováno] výši 8,5% ročně od [datum] do zaplacení. V tomto smyslu proto odvolací soud dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil žalobcem napadený zamítavý výrok II., [anonymizováno] zbývající části shledal odvolací soud zamítavý výrok věcně správným včetně požadované renty do budoucna, kterýžto požadavek nemá v zákoně č. 82/1998 Sb. oporu. Věcně správným shledal odvolací soud i vyhovující výrok I. napadený odvoláním žalované a jako takový jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. Vzhledem k změně napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud jak o nákladech odvolacího [anonymizováno], tak i o nákladech [anonymizováno] před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). V obou případech odvolací soud vyšel z § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobci, který byl úspěšný se svým požadavkem na náhradu nemajetkové újmy, právo na plnou náhradu nákladů [anonymizováno]. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], odměna advokáta se v těchto případech vypočte z tarifní hodnoty stanovené po [datum] podle [ustanovení pr. předpisu], tj. z [částka], a činí [částka]. Před soudem prvního stupně vykonal právní zástupce žalobce čtyři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, vyjádření [anonymizováno] věci ze dne [datum] a účast u jednání dne [datum]), za které mu náleží odměna dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu [anonymizováno] výši [částka] (4 x [částka]), a jeden úkon (účast při vyhlášení rozsudku dne [datum]), za který mu náleží odměna dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu [anonymizováno] výši [částka], dále mu náleží pět paušálních náhrad po [částka] dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, 21% DPH v částce [částka] a náhrada soudního poplatku [částka], celkem náhrada nákladů před soudem prvního stupně činí [částka]. Před odvolacím soudem právní zástupce žalobce vykonal tři úkony právní služby (podání odvolání, vyjádření k odvolání žalované a účast u jednání), proto mu náleží odměna [částka], paušální náhrada [částka] a 21% DPH v částce [částka] celkem náhrada nákladů odvolacího [anonymizováno] činí [částka]. Za [anonymizováno] před soudy obou stupňů tak žalobci náleží náhrada nákladů [anonymizována dvě slova] výši [částka] Odvolací soud žalobci nepřiznal požadovanou odměnu advokáta za podání ze dne [datum], kterým žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované. Zákon [číslo] Sb. v § 31 odst. 4 jasně stanovuje, že poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Je sice pravdou, že předžalobní uplatnění nároku dle zákona č. 82/1998 Sb. naplňuje obdobný účel jako předžalobní výzva dle § 142a o. s. ř. [anonymizováno] standardním občanskoprávním [anonymizováno], ale tím se nic nemění na tom, že znění § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. je zcela jednoznačné, pročež za tento úkon nelze přiznat náhradu nákladů zastoupení.

Poučení