70 Co 337/2024 - 70

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Noskové a soudců Mgr. Zdeňka Lehovce a JUDr. Renaty Polákové v právní věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] žalované: [název], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. června 2024, č. j. 14 C 215/2023-46, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené vyhovující části meritorního výroku I. mění v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím tak, že ohledně částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá. Ve zbývající vyhovující části výroku o věci samé I., tj. ohledně částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, jakož i v napadené zamítavé části meritorního výroku I. se rozsudek potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku [částka] a na náhradu nákladů odvolacího řízení částku [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0].

Odůvodnění

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku, současně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum]. Výrokem II. uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka], do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne [datum] a dne [datum] bylo usnesením Nejvyššího soudu pravomocně skončeno.

3. Podle odůvodnění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba je z části opodstatněná. Po provedeném dokazování soud dovodil, že řízení trvalo od [datum], kdy byla podána žaloba, do [datum], kdy bylo řízení pravomocně skončeno, tudíž za celkovou délku řízení ke dni vyhlášení rozsudku považoval 8 let 5 měsíců. Sdělil, že dne [datum] Ústavní soud odmítl ústavní stížnost žalobkyně, nicméně toto období 1 roku a 2 měsíců pro nepovažoval posouzení dané věci za stěžejní. Uvedl, že žalobkyně uplatnila nárok ve výši [částka] na poskytnutí zadostiučinění u žalované podáním ze dne [datum]. Žádost žalobkyně byla projednána dne [datum], přičemž žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, proto nároku částečně vyhověla a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši [částka]. Uzavřel, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., v jehož důsledku vznikla žalobkyni nemajetková újma, kterou je s ohledem na délku řízení nutno odškodnit v penězích. Sdělil, že na délce řízení se zásadní měrou podílel soud, konkrétně Nejvyšší soud, u něhož se spis zdržel 2 roky při prvním dovolání. Soud v předmětném řízení neshledal další relevantní období nečinnosti. Dále poukázal na procesní složitost předmětného řízení, spočívající v podání jak odvolání, tak dovolání, což mělo za následek, že řízení probíhalo na všech stupních soudní soustavy. Nejvyšší soud rozhodoval ve věci dvakrát, přičemž posléze rozhodoval i Ústavní soud. Soud konstatoval zvýšený význam řízení pro žalobkyni, jelikož se původně odškodňované řízení týkalo nezákonného rozhodnutí v [podezřelý výraz] řízení manžela žalobkyně, jenž byl nezákonně trestně stíhán. Při stanovení základní částky vycházel z částky [částka] za rok (za první dva roky trvání řízení vycházel z částky v poloviční výši) a dospěl k základní částce [částka] za 8 let a 5 měsíců trvání řízení. Základní částku snížil soud prvního stupně o 20 % z důvodu procesní složitosti věci a dále přistoupil k zvýšení základní částky o 25 % z důvodu významu řízení pro žalobkyni. Soud tak základní částku zvýšil o 5 %. Výsledkem úvah a výpočtů soudu prvního stupně byla částka [částka], tedy nad rámec toho, co žalovaná již plnila, přiznal žalobkyni další částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Co do zbytku uplatněného nároku pak žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti části výroku I. shora uvedeného rozsudku, jíž byla žaloba zamítnuta co do částky [částka], podala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včasné odvolání. Ztotožnila se se soudem prvního stupně, který při stanovení základní částky vycházel z částky [částka] za rok, jelikož šlo o odškodňovací řízení, již řízení odškodňovacího, které trvalo přes osm let. Namítla, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], docházelo k průtahům v řízení jak z důvodu nečinnosti, tak pro to, že některé úkony nebyly činěny koncentrovaně, soustředěně a procesně správně. V řízení absentovala schopnost ujasnit si, co je ve věci podstatné, což vedlo k tomu, že řízení bylo vedeno neúměrně dlouhou dobu a zbytečně probíhalo na více stupních soudní soustavy. Vytkla soudu, že nepřihlédl ke skutečnosti, že původní žalobce se nedožil konce řízení a po dobu svého života sdílel útrapy soudního řízení spolu s nynější žalobkyní. Podotkla, že sdílené útrapy v žádném případě nesnižují útrapy toho, kdo se s nimi má komu svěřit. Zpochybnila aplikovatelnost Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, na všechny případy náhrad za nesprávný úřední postup, zejména s ohledem na délku řízení a různorodost životních situací. Konstatovala, že Stanovisko Nejvyššího soudu postrádá jakýkoliv preventivní a výchovný účinek, což je patrné již z přístupu žalované, která v případě prodlevy v jejím rozhodování o žádosti o náhradu škody předem odkazuje poškozené na soud. Dodala, že za této situace Obvodní soud pro [adresa] supluje v prvém sledu příslušný odbor Ministerstva spravedlnosti a stává se součástí moci výkonné, čímž je fakticky vyprázdněno právo účastníků garantované dle čl. 36 Listiny a čl. 6 Úmluvy. Poukázala na to, že výše náhrady odpovídající jednomu dni, jež je určena Stanoviskem, je v současné době nepatrná a neodpovídá újmě poškozených. Sdělila, že posuzované řízení bylo traumatizující, do smrti původního žalobce způsobovalo újmu nejen jemu, ale i nynější žalobkyni, a toto by mělo být zohledněno v rámci modifikace základní částky, a to i s přihlédnutím k významu řízení předmětu řízení pro poškozeného. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek v napadené části výroku I. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

5. Proti výrokům I. a II. rozsudku shora uvedeného podala žalovaná včasné odvolání. Předně odkázala na své vyjádření k žalobě ze dne [datum]. Vyjádřila přesvědčení, že soud prvního stupně nesprávně zhodnotil okolnosti řízení, v důsledku čehož došlo k přiznání neadekvátního zadostiučinění. Nesouhlasila s postupem soudu, jímž při stanovení základní částky vycházel z částky [částka] za rok, když tato částka odpovídá dle stávající judikatury a soudní praxe řízením přesahujícím svou délkou 11 let. Namístě je vycházet ze základní částky [částka] za rok. Dále konstatovala, že soud nedostatečně snížil výslednou částku zadostiučinění z důvodu složitosti věci. Uvedla, že soud přistoupil k modifikaci základní částky z důvodu četnosti rozhodování soudů, což lze podřadit spíše pod složitost právní, nicméně již nezohlednil složitost skutkovou a procesní. V této souvislosti poukázala na prováděné dokazování, nutnost vyzývat žalobce k doplňování žaloby a jednotlivých podání a přerušení řízení pro probíhající dědické řízení, odkázala přitom na rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka]. Adekvátním shledala snížení výsledného zadostiučinění z důvodu skutkové, právní a procesní složitosti, včetně četnosti rozhodování soudů minimálně v rozsahu 35-40 %. Namítla, že nebyl prokázán význam řízení pro žalobkyni v takovém rozsahu, jak naznačil soud prvního stupně. Z hlediska významu předmětu řízení pro poškozeného se tento typ řízení neřadí mezi řízení, jímž se přisuzuje zvýšený význam řízení pro účastníky, neboť se jedná o standardní kompenzační řízení. Poznamenala, že jakkoli nelze přehlédnout, že podkladovým řízením bylo odškodnění v [podezřelý výraz] věci, nelze pominout, že se jedná „jen“ o kompenzační řízení. Navyšování základní částky o 25 % z důvodu zvýšeného významu pro žalobkyni považovala za nedůvodné, jelikož takovýto význam nebyl prokázán. Upozornila, že výpočet, resp. procentuální úprava dle bodu 17. rozsudku nedává smysl, a rozsudek je v tomto směru vadný. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek v napadených výrocích I. a II. změnil tak, že žaloba se zamítá, znovu rozhodl o nákladech řízení a přiznal jí náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka.

6. Žalobkyně se k odvolání písmeně vyjádřila prostřednictvím svého právního zástupce. S odvoláním žalované se neztotožnila a nepovažovala jej za důvodné. K argumentaci, kterou žalovaná zpochybňovala navýšení základní částky na [částka] za rok, sdělila, že samotné stanovisko, od něhož se odvíjí stanovená základní částka v rozmezí [částka] až [částka], je zastaralé a neodpovídající stávající ekonomické situaci. Dále se ohradila proti žalovanou navrhovanému snížení základní částky v rozmezí 35-40 % z důvodu složitosti věci. Dodala, že sama žalovaná ve svém původním stanovisku základní částku snížila o 30 %. Zopakovala, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] docházelo k průtahům v řízení jednak z důvodu nečinnosti, jednak pro to, že úkony nebyly činěny koncentrovaně, soustředěně a procesně správně. Nesouhlasila s námitkou žalované, že navýšení základní částky o 25 % z důvodu významu řízení pro žalobkyni je nedůvodné, neboť nebyl prokázán zvýšený význam řízení. V otázce významu řízení se žalobkyně zcela ztotožnila se závěry soudu prvního stupně. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek v napadené části výroku I. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, a ve zbytku vyhovující výrok I. potvrdil.

7. Z podnětu obou podaných odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že námitky žalobkyně nejsou opodstatněné, odvolací námitky žalované však odvolací soud v jisté části opodstatněnými shledal.

8. Soud prvního stupně zjistil správně skutkový stav, z něhož mohl i odvolací soud vycházet, aniž bylo v rámci odvolacího řízení třeba doplňovat či opakovat důkazy. Pokud jde o faktický průběh namítaného řízení, tj. řízení vedeného Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], v němž se manžel (a právní předchůdce) žalobkyně a posléze, po úmrtí manžela, žalobkyně sama, domáhala odškodnění imateriální újmy za nezákonné [podezřelý výraz] stíhání manžela, odkazuje odvolací soud na podrobnou rekapitulaci všech podstatných skutečností a procesních úkonů realizovaných v rámci celého namítaného řízení, jak ji pojal do odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně. Ze zjištění učiněných soudem prvního stupně v rámci dokazování je zřejmé, že namítané odškodňovací řízení ve vztahu k žalobkyni a jejímu právnímu předchůdci započalo dnem [datum], kdy byla podána žaloba u Obvodního soudu pro [adresa]. Řízení pak skončilo dnem, kdy usnesení Nejvyššího soudu ČR, jímž bylo odmítnuto dovolání žalobkyně, nabylo právní moci, tj. dnem [datum]. Trvalo osm let a šest měsíců, žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce výslovně sdělila odvolacímu soudu na jeho dotaz vznesený při odvolacím jednání, že náhradu újmy za období, kdy probíhalo řízení o ústavní stížnosti, nepožaduje.

9. Odvolací soud se se soudem prvního stupně ztotožňuje v jeho zásadním právním závěru, že v namítaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Odvolací soud s ohledem na to, že délka řízení přesáhla dobu osmi let, resp. se přiblížila desetileté hranici, akceptuje také závěr, že jako adekvátní formu zadostiučinění je třeba zvolit finanční satisfakci. Délka namítaného řízení, které bylo (dnes již) svým obsahem poměrně obvyklým občansko-právním sporem, byla přemrštěná a nepřiměřená charakteru sporu. Na druhé straně, nebyla délka trvání sporu ještě alarmující zejména s přihlédnutím k počtu instancí, jež se do rozhodování věci opakovaně zapojily, a k celkové, zejména procesní, složitosti řízení. Vzhledem k celkové délce namítaného řízení, která sice nebyla přiměřená, nebyla však ani extrémní, akceptuje odvolací soud názor soudu prvního stupně, jenž vyšel při stanovení finanční satisfakce ze základní částky [částka] za jeden rok trvání řízení (vyjma prvních dvou let započítávaných jednou polovinou), neboť u řízení trvajícího dobu, jež se přibližuje deseti letům je na místě stanovit výchozí částku odškodnění o něco výše, než je sama spodní hranice rozpětí stanoveného judikaturou Nejvyššího soudu, včetně stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Odvolací soud se ve své dosavadní praxi přiklání u řízení nedosahujících deseti let trvání maximálně právě k této výchozí částce, což je patrné i z jeho dosavadní rozhodovací praxe. Základní částku odškodnění tedy soud prvního stupně správně stanovil položkou [částka].

10. Odvolací soud, stejně jako v každé jiné kauze tohoto typu, i v této věci zvažoval, zda jsou v souzeném případě dány specifické okolnosti konkrétního průtažného řízení naplňující kritéria, k nimž je dle judikatury Nejvyššího soudu ČR i dle judikatury ESLP třeba přihlédnout ve smyslu § 31a odst. 3 zákona, tj. průběh řízení, jeho význam z obecného pohledu, délka jeho trvání, postup orgánů státu i subjektivní význam řízení pro poškozené, a dospěl k následujícím závěrům: Při hodnocení jednotlivých kritérií se odvolací soud může v zásadě ztotožnit se soudem prvního stupně v jeho závěru, že řízení vykazovalo zvýšenou míru složitosti, nicméně odvolací soud nespatřuje pouze složitost instanční spočívající v tom, že na řízení participovaly soudy všech tří stupňů (dokonce opakovaně), nýbrž hodnotí namítané řízení za poměrně složité i po procesní linii. V průběhu řízení musela být řešena řada procesních otázek (osvobození od soudních poplatků, úpravy žaloby, procesní nástupnictví, v řízení byli vyslýcháni svědci a řízení bylo také přerušeno z důvodu probíhajícího dědického řízení po původním žalobci). Uvedené okolnosti a s tím spojené procesní úkony si vždy vyžádají delší čas a nemohou se na délce řízení neprojevit. Složitost řízení byla, jak již bylo zmíněno, zintenzivněna i tím, že v řízení rozhodovaly opakovaně soudy všech tří instancí. [adresa] soudní soustavy, ve kterých bylo rozhodováno, jsou okolností, která je posuzována v rámci úvah o složitosti věci dle § 31a odst. 3 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud prvního stupně kategorii „instanční“ složitosti samostatně hodnotil 20% snížením základní částky, přičemž další složitost, na rozdíl od odvolacího soudu neshledal. Tento postup není přiléhavý, nicméně je třeba přitakat soudu prvního stupně v tom, že i počet instancí zúčastněných, dokonce opakovaně, na řízení je nutno v rámci kritéria složitosti řízení zohlednit. Odvolací soud má ovšem za to, že percentuální snížení, které z důvodu složitosti řízení provedl soud prvního stupně, není dané situaci odpovídající. Jak již bylo rovněž zmíněno, namítané řízení bylo složité nejen instančně, nýbrž i procesně, a výše celkového snížení základní částky pro složitosti by tedy podle odvolacího soudu měla činit 30 % (jež lze v zásadě charakterizovat jako 15 % za složitost procesní a 15 % za složitost instanční, tedy za počet zúčastněných instancí). K námitce žalobkyně je v této souvislosti třeba dodat, že žádné z rozhodnutí soudů nižších stupňů nebylo zrušeno soudem vyššího stupně pro nezákonnost či z důvodu flagrantního procesního pochybení. Nešlo tedy o takový postup, jenž by měl bránit percentuálnímu snížení základní částky pro složitost.

11. Pokud jde o význam řízení, považuje jej odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně a na rozdíl od žalované z obecného pohledu za standardní. Posuzované řízení bylo řízením odškodňovacím, tedy klasickým a v současné době zcela obvyklým občanskoprávním sporem, který nepatří mezi typy sporů, u nichž judikatura zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) zákona č. 82/1998 Sb., presumuje. Takovými spory jsou typicky věci [podezřelý výraz], opatrovnické, nebo věci týkající se zdraví a života (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). S [podezřelý výraz] řízením, jež bylo nezákonně vedeno proti manželovi žalobkyně, nikterak bezprostředně nesouvisí, neboť všechna specifika a výrazně zvýšený význam původního [podezřelý výraz] řízení již měly a musely být zohledněny v namítaném odškodňovacím řízení, jehož nepřiměřená délka je předmětem tohoto sporu.

12. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud neshledal, že by se žalobkyně či její právní předchůdce jakýmkoli (ať již pozitivním či negativním) relevantním způsobem podíleli na délce řízení, že by jejich počínání zavdávalo důvod ke snížení částky odškodnění.

13. Pokud jde o činnost soudů v průběhu namítaného řízení, hodnotí ji odvolací soud sice jako víceméně kontinuální, nicméně přesto nelze odhlédnout od toho, že k úkonu nařízení jednání se nalézací soud dostal až více než třináct měsíců po podání žaloby a reálně konané první jednání ve věci proběhlo až osm měsíců poté, kdy se soud poprvé k nařízení jednání uchýlil (tedy cca dva roky po zahájení řízení). Ačkoli z obsahu spisu vyplývá, že uvedená prodleva byla zapříčiněna organizačními komplikacemi souvisejícími se změnou soudce, nesmí jít takové okolnosti k tíži účastníka. K uvedenému se ještě přidává fakt, že u Nejvyššího soudu ČR byla věc od předložení do vydání zrušujícího rozhodnutí další bezmála dva roky. Ačkoli lze dovolací soud považovat za ojedinělou soudní instituci, s velmi zásadní, závažnou a často i obtížnou agendou, nelze dobu dvou let běžící od přeložení věci k rozhodnutí hodnotit jako standardní. Zejména tomu tak nesmí být v případě, že jde o kompenzační řízení, u nějž sám Nejvyšší soud upozorňoval na nutnost co nejrychlejšího rozhodnutí věci. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl odvolací soud k závěru, že je na místě hledisko činnosti orgánů státu (soudů) promítnout do 15 % zvýšení základní částky.

14. Posledním hlediskem, jehož optikou je třeba pohlížet na imateriální újmu, je subjektivní význam namítaného řízení pro žalobkyni. Jak již bylo zmíněno shora, jedná se v daném případě od tzv. kompenzační řízení na druhou, tj. je v něm požadováno odškodnění za nepřiměřeně dlouho trvající odškodňovací řízení. Jak judikoval Ústavní soud ČR ve své rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2577/14: „je třeba se stavět k nárokům uplatňovaným účastníků opakovaně zdrženlivě a vždy s ohledem na individuální rozměr každého případu právě kvůli možnému zneužití práv v důsledku řetězení jednotlivých kompenzačních řízení“. V daném případě se žalobkyně domáhá odškodnění za nepřiměřeně dlouho trvající odškodňovací řízení, v němž se domáhala (po svém manželovi) odškodnění za nezákonné [podezřelý výraz] stíhání. Teoreticky jde sice o kompenzaci na druhou, avšak nelze přehlédnout, že v prvním případě nebyla předmětem odškodnění délka řízení, nýbrž nezákonné [podezřelý výraz] stíhání. Jakkoli se tedy jedná v souzené věci o odškodnění délky odškodňovacího řízení, nelze požadavek žalobkyně považovat za nikterak nelegitimní, a tedy ani méně významný. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně spatřuje v daném případě mírně zvýšený subjektivní význam pro žalobkyni, který vyplývá především z toho, že v průběhu namítaného odškodňovacího řízení manžel žalobkyně (původní žalobce) zemřel a nedočkal se osobně přiznání adekvátní satisfakce, což mohlo být a zjevně i reálně bylo pro žalobkyni stresující více, než pokud by k takovým událostem v průběhu nepřiměřeně dlouho trvajícího řízení nedošlo. Odvolací soud souhlasí s tím, že z hlediska subjektivního významu namítaného řízení pro žalobkyni je na místě základní částku poněkud zvýšit, nicméně 25 % zvýšení zvolené soudem prvního stupně považuje za značně přemrštěné. Odvolací soud se ztotožňuje s ohodnocením zvýšeného významu tak, jak jej ohodnotila žalovaná, tj. v rozsahu zvýšení základní částky o 10 %.

15. Po snížení základní částky o 30 % z důvodu složitosti řízení a zvýšení o 15 % za činnost orgánů státu (soudů) a zvýšení o 10 % za zvýšený subjektivní význam řízení pro žalobkyni dospěl odvolací soud k závěru, že je na místě žalobkyni odškodnit částkou [částka]. Vzhledem k tomu, že soud žalovaná dobrovolně uhradila žalobkyni částku [částka], náleží žalobkyni ještě [částka]. Soud prvního stupně vyhověl žalobě v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím, proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené zamítavé části meritorního výroku I. dle § 219 o.s.ř. potvrdil, v napadené části vyhovující pak rozsudek potvrdil pouze ohledně částky [částka] s příslušenstvím, ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně částky [částka] s příslušenstvím, rozsudek ve vyhovující části výroku změnil dle § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že i v tomto rozsahu se žaloba zamítá. Úroky z prodlení, jejichž výši ve svém rozhodnutí odvolací soud specifikoval, neboť soud prvního stupně to neučinil, přísluší ve výši vyplývající z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ke shora uvedenému dni prodlení činila jejich výše 15 % ročně.

16. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (z důvodu částečné změny meritorního rozhodnutí) bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla procesní úspěch (byť částečný) v obou fázích řízení, neboť ačkoli jejímu odvolání nebylo vyhověno, přesto se jí na základě její žaloby finálně dostalo finanční satisfakce, a vzhledem k tomu, že jde o řízení, v němž rozhodnutí o výši přiznané částky závisí na úvaze soudu, náleží jí náhrada všech nákladů, jež účelně vynaložila. Tyto náklady jsou tvořeny před soudem prvního stupně odměnou za čtyři a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a účast na jednání soudu prvního stupně, písemné podání ve věci samé a účast u jednání, při němž byl pouze vyhlášen rozsudek, s poloviční sazbou) dle § 9 odst. 4 tarifu po [částka], pěti náhradami hotových výdajů dle § 13 odst. 3 tarifu po [částka], částkou [částka] zaplacenou na soudním poplatku ze žaloby a částkou odpovídající 21 % DPH z odměn a náhrad – celkem [částka]. Náhrada nákladů odvolacího řízení je tvořena odměnou za tři úkony právní služby (odvolání proti zamítavému výroku, vyjádření k odvolání žalované a účast u jednání odvolacího soudu) dle § 9 odst. 4 tarifu po [částka], třemi náhradami hotových výdajů dle § 13 odst. 3 tarifu po [částka], částkou odpovídající 21 % DPH – celkem [částka]. Při stanovení odměny za úkony právní služby advokáta vycházel odvolací soud z ustálené rozhodovací praxe vycházející z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám advokáta žalobců (§149 odst. 1 o.s.ř.).

17. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení odvolací soud stejně jako soud prvního stupně modifikoval (prodloužil) tak, jak mu to umožňuje ust. § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř., neboť uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí, přičemž o poskytnutí této lhůty žalovaná požádala a žalobkyně v tomto směru žádné relevantní námitky nevznesla.