14 C 215/2023 - 46

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 114 250 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 243 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9.9.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku, když v převyšující části co do 74 007 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 5. 9. 2023 se žaloba zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 684 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení nemajetkové újmy z nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2, 17 C 178/2014. Uvedla k tomu, že předmětné řízení o žalobním žádání ze dne 6. 6. 2014 trvalo minimálně od 6. 6. 2014 do 13. 12. 2022 tedy po dobu 8,5 let. Manžel žalobkyně zemřel a pravomocného rozhodnutí o alespoň části uplatněného nároku (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, ze dne 11. 1. 2022, č. j. 17 C 178/2014-803) se nedožil. Částku 200 000 Kč (resp. 114 250 Kč) považuje žalobkyně za přiměřené zadostiučinění k nápravě nemajetkové újmy, způsobené nesprávným úředním postupem (průtahy v řízení). Stanoviskem ze dne 4. 9. 2023 žalovaná přiznala žalobkyni odškodnění za nepřiměřenou délku soudního řízení ve výši 85 750 Kč. Tu však žalobkyně nepovažuje za přiměřenou.

2. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 8.3.2023 uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 200 000 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 4.9.2023. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 85 750 Kč, které považuje za odpovídající újmě žalobkyni způsobené.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil :

4. Z přílohového spisu zdejšího soudu č.j. 17 C 178/2014 se podává iniciace řízení žalobou manžela nynější žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] proti žalované [Anonymizováno], o nemajetkovou újmu jako zadostiučinění ve výši 5 milionů Kč. Žaloba byla podána u soudu dne 10. 6. 2014. Jde o projednání nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu. Usnesením soudu (číslo listu 433) ze dne 19. 6. 2014 byl žalobce vyzván k odůvodnění svého návrhu na osvobození od soudních poplatků. Usnesením soudu z 19. 6. 2014 byla žalovaná vyzvána, aby se vyjádřila k žalobě. Byl zaslán vzor 60 (o.s.ř.) žalobci k vyplnění údajů ohledně svého majetkového statusu a prohlášení žalobce bylo podáno dne 4. 7. 2014. Následovalo usnesení soudu (č.l. 447) z 1. 8. 2014, aby žalobce doplnil žalobu, aby splňovala náležitosti požadované o. s. ř., § 42 odst. 4 a 79 odst.

1. Bylo vydáno usnesení soudu (č.l. 448) ze dne 1. 8. 2014 o tom, že návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků se zamítá. Poté následovala žádost žalovaného o prodloužení lhůty k podání vyjádření došlá soudu 13. 8. 2014, prodloužení lhůty žalované k vyjádření k žalobě ze dne 21. 8. 2014, doplnění žaloby ze strany žalobce došlé soudu 21. 8. 2014, vyjádření žalované o tom, že schvalovací proces ohledně odškodnění byl ukončen z důvodu technickoadministrativních, nicméně jeho definitivní ukončení se předpokládá v řádu dní, je to sdělení ze dne 24. 10. 2014. Vyjádření žalované k žalobě ze 16. 12. 2014, které bylo zasláno protistraně 30. 12. 2014. Soud stranám zaslal usnesení vzor 73, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání (datováno 26. 2. 2015). Následovalo vyjádření žalobce, aby bylo nařízeno jednání, výzva žalobci, zda trvá na žalobě, když žalovaná uvedla, že žalobci uhradí částku 1 481 500 Kč, rovněž vyžádán trestní spis k připojení, uvedené datováno 8. 4. 2015. Sdělení žalobce, částečné zpětvzetí žaloby do 1 481 500 Kč, když na zbylém požadavku setrvává (3 518 500 Kč). Usnesení soudu z 5. 6. 2015 (číslo listu 497), že se řízení zastavuje v části požadující zaplacení 1 481 500 Kč. Nařízení jednání z 30. 7. 2015 na 6. 11. 2015. Na to referát soudu z 3. 11. 2015 o zrušení jednání z důvodu změny předsedkyně senátu a stanovení nového termínu na 1. 3. 2016. Další referát z 14. 11. 2015, že se jednání nařízené na 1. 3. 2016 z důvodu změny v obsazení soudu odročuje na 12. 4. 2016, spis předložen soudkyni [tituly před jménem] [jméno FO] s tím, že se účastníci mohou případně k její podjatosti vyjádřit. Protokol o jednání 15. 4. 2016, číslo listu 512, s vyhlášeným usnesením, že se přerušuje z časových důvodů do 19. 5. 2016. Sdělení žalobce z 25. 4. 2016, upřesnění žaloby. Protokol o jednání 19. 5. 2016 (číslo listu 536), s vyhlášeným usnesením, že se jednání odročuje na 20. 9. 2016. Sdělení žalobce dne 9. 6. 2016 (číslo listu 548 spisu), s předložením důkazu v příloze. Oznámení o ukončení právního zastoupení zástupcem žalobce z 26. 7. 2016, (číslo listu 574). Protokol o jednání z 20. 9. 2016 (číslo listu 600), jednání odročeno na 8. 12. 2016 z důvodu výslechu navržených svědků. Návrh žalované na doplnění dokazování z 10. 10. 2016 (číslo listu 606). Replika žalované k sdělení žalobce (17. 5. 2016). Protokol o jednání 8. 12. 2016 odročeno na 21. 3. 2017 za účelem doplnění dokazování. Doplnění žaloby o důkazní návrhy z 31. 1. 2017 (číslo listu 631) ze strany žalobce. Vyjádření žalované k replice žalobce na čísle listu 637 ze dne 31. 1. 2017. Protokol o jednání z 21. 3. 2017 (číslo listu 653) s vyhlášeným usnesením, že za účelem vyhlášení rozsudku se jednání odročuje na 30. 3. 2017. Protokol o vyhlášení rozsudku 30. 3. 2017 (výrok I. - žaloba o 3 222 500 Kč se zamítá, výrok II. - že je žalovaná povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 1 481 500 Kč). Rozsudek v písemném vyhotovení na čísle listu 662. Odvolání žalobce došlé soudu 18. 5. 2017 (číslo listu 678). Odvolání žalované z 19. 5. 2017, číslo listu 684. Zpětvzetí odvolání žalované z 5. 6. 2017. Spis předložen Městskému soudu v Praze 20. 7. 2017. Referát odvolací instance z 28. 7. 2017 k nařízení jednání na 12. 9. 2017. Rozsudek odvolací instance 35 Co 278/2017–697 ze dne 12. 9. 2017, (výrok I. - návrh žalobce na přerušení řízení se zamítá, výrok II. - odvolací řízení o odvolání žalované se zastavuje, výrok III. - rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé /výrok I./ a výroku o nákladech řízení potvrzuje, a výrok IV. - žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení atd). Na rozsudku vyznačena právní moc 23. 10. 2017. Dovolání 20. 12. 2017 ze strany žalobce (číslo listu 705). Výzva žalobci k zaplacení soudního poplatku z dovolání (na čísle listu 715) ze dne 20. 4. 2008. Poplatek zaplacen 10. 5. 2018. Spis předložen Nejvyššímu soudu 30. 5. 2018. Rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 2139/2018–724 z 30. 4. 2020, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2017, 35 Co 278/2017–697 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 3. 2017 č. j. 17 C 178/2014–662 se v rozsahu zamítnutí žaloby do částky 3 018 500 Kč s příslušenstvím a v navazujících výrocích o náhradě nákladů řízení zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení, jinak se dovolání žalobce odmítá. Právní moc vyznačena 15. 4. 2021 a spis vrácen soudu prvního stupně 3. 6. 2020. Rozsudek vypraven účastníkům 12. 6. 2020. Sdělení zástupce žalobce, že žalobce zemřel dne 16. 6. 2020, (sděleno na číslo listu 753). Vyčkání, respektive zjišťování, ohledně dědického řízení, poslední úkon ohledně tohoto zjišťování je z 14. 9. 2020. Opětovný dotaz na stav dědického řízení 30. 10. 2020. Usnesení soudu z 16. 11. 2020 (číslo listu 763), že řízení se přerušuje z důvodu vedení dědického řízení u Okresního soudu Blansko, č.j. 60 D 671/2020. Spis dán na lhůtu dva měsíce od 10. 12. 2020. Další dotaz ohledně dědického řízení z února 2021. Sdělení notáře (na čísle listu 766), že věc byla skončena dne 10. 2. 2021 vydáním usnesení a datum právní moci předpokládá se 4. 3. 2021, poté bude usnesení soudu zasláno. Spis dán na lhůtu 4. 3. 2021, a to s datem 24. 2. 2021. Zasláno pravomocné rozhodnutí dědické na čísle listu 769 s účastníky, jako první je uvedena [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] žalobce bude v řízení pokračováno s [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0]. Usnesení soudu (číslo listu 776) z 18. 5. 2021 jako výzva žalobkyni, aby žalobu doplnila o zde uvedené skutečnosti, neboť žaloba trpí vadami, pro které je prozatím neprojednatelná, neboť žalobkyně nespecifikovala, z čeho konkrétně se skládá žalovaná částka 3 018 500 Kč, z jakých jednotlivých titulů odvozuje svoje nároky a v jaké výši požaduje odškodnění za každý konkrétní uvedený titul. Doplnění žaloby ze strany žalobkyně 14. 6. 2021, (číslo listu 779). Dále 5. 10. 2021 úřední záznam, že s ohledem na nedostatek volných jednacích termínů vzhledem k nadcházejícímu nástupu předsedkyně senátu na mateřskou dovolenou, spis uložen na lhůtu 5. 10. 2021. Dne 25. 10. 2021 je stanoven termín jednání na 11. 1. 2022. Vyjádření žalované z 23. 11. 2021 k podání žalobkyně z 11. 6. 2021, (číslo listu 789). Protokol o jednání z 11. 1. 2022 s novým soudcem, jemuž byla věc přidělena, (číslo listu 795), s vyhlášeným rozsudkem (I. - žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 327 000 Kč s příslušenstvím, II. - žaloba se v částí 2 691 500 Kč s příslušenstvím zamítá, a pak je pod bodem III. nákladový výrok). Odvolání žalované došlé soudu 10. 2. 2022. Odvolání přeposláno protistraně usnesením z 15. 2. 2022. Vyjádření žalobkyně k odvolání žalované, došlé soudu 22. 2. 2022, (číslo listu 817). Odvolání žalobkyně, (číslo listu 820), z 15. 2. 2022, přeposláno protistraně, aby se k tomuto vyjádřila. Předložení věci k rozhodnutí o odvolání Městskému soudu v Praze dne 7. 4. 2022. Referát odvolacího soudu z 8. 4. 2022 k nařízení jednání na 3. 5. 2022. Rozsudek (na čísle listu 830) č.j. 35 Co 127/2022, ze dne 3. 5. 2022 (pod výrokem I. - že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje a pod výrokem II. - žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení), vrácen spis Obvodnímu soudu pro Prahu 2 s vyznačením právní moci 6. 6. 2022. Opravné usnesení ve vztahu ke jménu žalobkyně ze dne 3. 6. 2022, (číslo listu 837). Dovolání žalobkyně došlé soudu 5. 8. 2022. Usnesení soudu z 8. 8. 2022, (číslo listu 847), že žalobkyni se nepřiznává osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. Usnesení z 8. 8. 2022 zaslané žalované, aby se vyjádřila k dovolání. Vyjádření žalované k dovolání došlé soudu 25. 8. 2022, (číslo listu 850). Předložení věci Nejvyššímu soudu 24. 10. 2022. Usnesení Nejvyššího soudu z 13. 12. 2022, že se dovolání odmítá, spis vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 22. 12. 2022. Usnesení Ústavního soudu v této věci, II. ÚS 539/2023, ze dne 20. 2. 2024, že se ústavní stížnost a návrh s ní spojený odmítají. Spis vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 2, dne 23. 2. 2024.

5. Skutkovým závěrem soudu je, že v prozkoumávaném řízení byl žalobcem manžel žalobkyně, který v průběhu řízení zemřel a následně pak žalobkyně do již vedeného řízení vstoupila v březnu 2021. Jde o odškodnění již odškodňovacího řízení. V původním řízení byla žaloba podána 10. 6. 2014, přičemž řízení až po fázi u Nejvyššího soudu ČR trvalo do prosince 2022. Poté ještě rozhodoval ve věci na základě ústavní stížnosti žalobkyně Ústavní soud ČR, který 20. 2. 2024 rozhodl, že ústavní stížnost se odmítá. Relevantní období trvajícího řízení je 8,5 roku, tedy řízení spočívající ve vedení počínaje u soudu prvního stupně až po Nejvyšší soud, a pak 1 rok a 2 měsíce do rozhodnutí u Ústavního soudu ČR. Pro posouzení této věci je stěžejní období, kdy věc byla u Nejvyššího soudu uzavřena, a to v prosinci 2022.

6. Podle § 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle odst. 3 stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

7. Podle § 5 cit. zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, správním řízení nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

8. Podle § 13 citovaného zák., se nesprávným úředním postupem rozumí také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (např. čl. 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

9. Podle § 31a cit. zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možné nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků, způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), který mj. zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73). Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40). Chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (viz např. rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28). Obecně je délka řízení je dána nejen činností či nečinností příslušného orgánu veřejné moci, ale i složitostí věci, počtem úkonů, které je třeba ve věci provést, a počtem instancí, které ve věci rozhodují, chováním účastníků řízení, jímž přispěli k průtahům v řízení, a též chováním, jímž přispěli k odstranění vzniklých průtahů v řízení, a významu řízení pro poškozeného. Přiměřenost délky řízení je jen jedním z aspektů práva na spravedlivý proces, který nelze uplatňovat na úkor aspektů dalších, jimiž je zejména zájem na řádném zjištění skutkového stavu věci, který je cílem každého procesu. Délku řízení lze označit za nepřiměřenou tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících výlučně z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR, stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků řízení a jsou vyvolány okolnostmi, které nemají původ v povaze soudů a jejich institucionálním a organizačním vybavení. Evropský soud pro lidská práva považuje za základní kritéria při posuzování otázky porušení práva na přiměřenou délku řízení před soudem objektivní složitost věci, chování účastníků řízení a jednání soudu a to, co bylo při sporu pro poškozeného v sázce (viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne 5. října 2011, sp. zn. I. ÚS 1531/11).

11. Za spravedlivou k odškodnění nemajetkové újmy je třeba považovat takovou náhradu, která umožní poškozenému napravit důsledky nesprávného úředního postupu a procesní subjekt se tak přestane považovat za poškozeného (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2010, sp. zn. 30 Cdo 3269/2009). Smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřeně dlouho trvající nejistoty stran jeho právního postavení, nikoliv sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.10.2010, sp.zn. 30 Cdo 1313/2010). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je třeba zohlednit stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp.zn. Cpjn 206/2010, které bylo vydáno v zájmu sjednocení rozhodování soudů prvních stupňů a soudů odvolacích o otázce postupu při stanovení přiměřeného zadostiučinění podle ustanovení § 31a) zákona č. 82/1998 Sb.

12. V první fázi posuzovaného řízení byly řešeny standardní otázky procesního charakteru, osvobození od soudních poplatků, o které požádala žalující strana, to bylo zamítnuto, pak se odstraňovaly vady žaloby, pak bylo rozhodováno o částečném zpětvzetí žaloby po částečném plnění žalovanou. Dne 30. 7. 2015 bylo nařízeno jednání na listopad 2015, to však bylo zrušeno, neboť došlo ke změně v obsazení senátu a pak následně probíhalo řízení v několika jednáních a první rozsudek soudu prvního stupně byl vyhlášen 30. 3. 2017. Následovalo odvolání žalobce, v říjnu 2017 bylo o této otázce rozhodováno, a pak probíhalo řízení u dovolacího soudu, kam byl spis zaslán v prosinci 2017. Na Nejvyšším soudě ČR byl spis od května 2018 a rozhodnutí Nejvyšší soud vydal v dubnu 2020, tedy po dvou letech. Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu pak zrušilo předchozí rozhodnutí soudu první a druhé instance. Spis byl vrácen v červnu 2020 soudu prvního stupně, v tomto měsíci žalobce zemřel a do řízení pak vstoupila jeho manželka – nyní žalobkyně, a to poté, co bylo řízení přerušeno na dobu, než dědické řízení bylo ukončeno. Tak se stalo v březnu 2021, když bylo rozhodnuto o jejím vstupu do řízení místo manžela. V květnu 2021 byla vyzvána žalobkyně k doplnění žaloby, to učinila v červnu 2021. Pak v říjnu 2021 soud učinil záznam, že je nedostatek volných jednacích síní a soudkyně jednání nenařizovala, zřejmě z důvodu, že odcházela na mateřskou dovolenou. Spis pak byl uložen na lhůtu a dne 25. 10. 2021 bylo nařízeno jednání na 11. ledna 2022 pod novým soudcem, který vyhlásil rozsudek. Pak následovalo odvolání žalované i žalobkyně z února 2022. V dubnu 2022 byl spis odeslán na Městský soud v Praze k odvolacímu řízení, který pak obratem nařídil jednání na 3. 5. 2022, u něhož vyhlásil rozsudek, potvrzující rozsudek soudu prvního stupně. Poté bylo podáno ještě dovolání v srpnu 2022 k Nejvyššímu soudu ČR, spis tento soud obdržel v říjnu 2022 a následně v prosinci 2022 rozhodl Nejvyšší soud, že se dovolání odmítá. Spis byl pak vrácen v prosinci 2022 soudu prvního stupně.

13. Ve věci lze konstatovat jednu výraznou prodlevu, a to u Nejvyššího soudu ČR, kde se spis zdržel dva roky při prvním dovolání.

14. To, že první jednání v projednávané věci bylo nařízeno až po roce, bylo způsobeno rozhodováním o osvobození od soudních poplatků, které žalobce požadoval, dále bylo učiněno částečné zpětvzetí žaloby, o čemž musel soud rozhodnout, pak se odstraňovaly vady žaloby, což jsou standardní postupy, kdy o návrzích účastníků (tady žalující strany) bylo třeba procesně rozhodnout. Proto lze konstatovat, že na začátku řízení k prodlevám nedocházelo, jinak i další řízení bylo bez prodlev i přesto, že nastaly změny v obsazení senátu, a to dvojí. Úkony plynule na sebe navazovaly, vyjma, když se odročovalo již nařízené jednání, což však opět relevantní prodlevy nevyvolávalo. Takže vyjma uvedené dvouleté výraznější prodlevy (vis bod 13), řízení probíhalo bez prodlev. Nicméně pro tuto zásadní prodlevu (vis bod 13) je nutno poskytnout relutární satisfakci, neboť se v posuzované věci jednalo již o odškodňovací řízení. Pokud žalovaná poskytla 85 750 Kč, žalobkyně požaduje ještě doplatit 114 250 Kč, a to do celkové výše 200 000 Kč, přičemž žalovaná vycházela z částky 15 000 Kč za jeden rok řízení, pak s takto stanovenou bazální částkou podepsaný soud nesouhlasí a má za to, že by uvedená základní částka měla vycházet z 16 000 Kč/1 rok řízení, neboť šlo o odškodňovací řízení, již řízení odškodňovacího, a které trvalo přes osm let.

15. Soud následně přistoupil ke korekci základního výpočtu a z hlediska jednotlivých kritérií snížil výpočet o 20% pro složitost procesní, spočívající v podání odvolání, dovolání, řízení probíhalo na všech stupních soudní soustavy, dvakrát u Nejvyššího soudu, posléze rozhodoval též Ústavní soud.

16. Zvýšil pak částku o 25% pro význam řízení pro žalobkyni. Původně se odškodňovalo nezákonné rozhodnutí v trestním řízení ve vztahu k jejímu manželovi, do jejíhož průběhu vstoupila žalobkyně po smrti svého manžela, který byl nezákonně trestně stíhán, s nímž po tu dobu sdílela okolnosti vedeného trestního řízení.

17. Jiné parametry pro korekci výpočtu základu soud neshledal. Takže výsledkem je 16 000 Kč za první dva roky (toliko polovina), za dalších šest let 16 000 x 6, tj. 96 000 Kč a za další půlrok 7 998 Kč, tudíž základem odškodnění je částka 119 998 Kč. Pokud jde o shora nastíněnou korekci – tj. mínus 20%, plus 5%, jde o celková zvýšení o 5%, tedy o 5 995 Kč. Tudíž 119 998 + 5 995 Kč a výsledkem je částka 125 993 Kč, kteroužto jako plnění ve prospěch žalobkyně považuje zdejší soud za přiléhavou.

18. Žalovaná poskytla 85 750 Kč. Rozdíl mezi 125 993 a 85 750 Kč činí 40 243 Kč, kteroužto částku je žalovaná povinna žalobkyni ještě doplatit. Úrok z prodlení, jeho počátek je vázán na lhůtu 6 měsíců od 8.3.2023, v níž měla žalovaná nárok žalobkyně vyřídit (§ 15 Odpšk), který v přiznané části 85 750 Kč sice vyřídila (4.9.2023, jak plyne z jejího stanoviska), avšak zbylo ještě doplatit celkem 40 243 Kč.

19. V převyšujícím rozsahu pak byla žaloba zamítnuta.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná kdy rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Soud tak žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 4 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání ve věci samé a účasti u jednání soudu a 0,5 úkon za účast u vyhlášení rozsudku (13 950 Kč). K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze pěti vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu (1 500 Kč). Soud rozhodl o lhůtě k plnění v délce 15 dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. Celkem ve výši 17 450 Kč + DPH (z 15 450 Kč) ve výši 3 234 Kč. Dohromady 18 684 Kč.

Poučení