70 Co 75/2025 - 491

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Noskové a soudců JUDr. Renaty Polákové a Mgr. Zdeňka Lehovce v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 1 729 190,43 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. září 2024, č. j. 28 C 392/2022-405, ve spojení s doplňujícím usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 11. 2024, č. j. 28 C 392/2022-423, takto:

Výrok

I. Návrh žalovaného na doplnění dokazování světelně-technickou studií denního osvětlení [tituly před jménem] [jméno FO] č. [číslo] ze dne 27. 9. 2024 se zamítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném vyhovujícím výroku I. mění jen tak, že lhůta k plnění se stanoví na 6 měsíců od právní moci rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. V napadeném zamítavém výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu částky 60 500 Kč s příslušenstvím mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 6 měsíců od právní moci rozsudku ještě částku 60 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 15. 7. 2022 do zaplacení, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení vzniklých státu částku 485,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 4.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení vzniklých státu částku 2 290,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 4.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 6 měsíců od právní moci rozsudku na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 410 340 Kč k rukám advokáta [Jméno advokáta A].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni ve lhůtě do 1 měsíce ode dne právní moci rozsudku částku 1 366 190,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 15. 7. 2022 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu ohledně nároku na zaplacení částky 363 000 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 300 975,64 Kč taktéž ve lhůtě do 1 měsíce ode dne právní moci rozsudku (výrok III.). Usnesením ze dne 29. 11. 2024, č. j. 28 C 392/2022-423, doplnil napadený rozsudek o výroky, kterými rozhodl o náhradě nákladů státu tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně náklady státu ve výši 582,70 Kč (výrok IV.) a žalované náklady státu ve výši 2 193,30 Kč (výrok V.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 729 190,43 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení s tvrzením, že uvedenou částku vyplatila žalovanému na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi ní a žalovaným jako zhotovitelem dne 24. 4. 2019 ve znění jejího dodatku, od níž z důvodu prodlení s plněním žalovaného odstoupila.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 24. 4. 2019 uzavřena smlouva o dílo jejímž předmětem bylo zpracování zjednodušené verze projektové dokumentace k územnímu rozhodnutí za účelem posouzení stavebního záměru [orgán] [veřejnoprávní korporace] pro návrh 13patrového bytového domu v rámci projektu „[název] [název]“, kterou se žalovaný zavázal vypracovat ve lhůtě 4 týdnů od zaplacení zálohy, a žalobkyně se zavázala zaplatit mu za zpracování dokumentace odměnu 200 000 Kč bez DPH tak, že částku 100 000 Kč (bez DPH) zaplatí při podpisu smlouvy a částka 100 000 Kč (bez DPH) se stane splatnou při podání dokumentace na [orgán] [veřejnoprávní korporace]. Ve smlouvě bylo zakotveno, že po realizaci této fáze vznikne žalobkyni právo požadovat po žalovaném dokončení kompletní projektové dokumentace pro vydání územního rozhodnutí na základě nově stanovených podmínek spolupráce. K uvedené smlouvě byl následně bez uvedení data, nicméně s ohledem na okolnosti lze dovodit, že po 15. 7. 2020, uzavřen dodatek č. 1, kterým se účastníci dohodli na dalších podmínkách spolupráce s tím, že žalovaný se zavázal pro žalobkyni zpracovat plnou verzi projektové dokumentace k územnímu rozhodnutí za účelem podání žádosti o vydání územního rozhodnutí na příslušný stavební úřad a získat pro žalobkyni všechna k tomuto potřebná stanoviska a vyjádření dotčených orgánů státní správy. V případě vydání územního rozhodnutí měly být dohodnuty další podmínky spolupráce za účelem dokončení kompletní projektové dokumentace pro vydání stavebního povolení. Odměna žalovaného za tuto fázi byla sjednána ve výši 1 100 000 Kč bez DPH s tím, že před podpisem dodatku byla uhrazena částka 600 000 Kč, další částku 400 000 Kč měla žalobkyně zaplatit žalovanému poté, co dokončí práci na plné verzi projektové dokumentace, která bude připravena k podání na dotčené orgány státní správy, a částka 100 000 Kč bez DPH měla být uhrazena žalovanému poté, co budou na základě žalovaným zpracované dokumentace vydána stanoviska dotčených orgánů státní správy.

4. Dle orientačního harmonogramu žalovaného ze dne 28. 1. 2019 žalovaný označil za potřebnou dobu na zpracování architektonické studie žalovaný 1 měsíc a na získání stanoviska [orgán] 3 až 4 měsíce, poté na dopracování kompletní projektové dokumentace 2 měsíce, na získání ostatních stanovisek a vyjádření dotčených orgánů státní správy a správců sítí 1 až 2 měsíce, následně 1 až 2 měsíce pro konzultaci/projednání záměru na stavební komisi městské části (s tím, že toto lze řešit souběžně se získáváním stanovisek), na zapracování podmínek z jednotlivých stanovisek do projektové dokumentace a přípravu projektové dokumentace pro podání na stavební úřad 1 měsíc, po podání žádosti o územní rozhodnutí na stavební úřad očekával dobu na vyřízení 2 měsíce včetně nabytí právní moci, na dopracování projektové dokumentace pro stavební povolení 2 až 3 měsíce a na podání žádosti o stavební povolení na stavební úřad a získání stavebního povolení 2 měsíce včetně nabytí právní moci. Emailem ze dne 28. 6. 2019 zaslal žalovaný žalobkyni zjednodušenou projektovou dokumentaci pro územní rozhodnutí na akci „[název]“ (architektonickou studii) dle smlouvy ze dne 24. 4. 2019. Dne 25. 11. 2020 zaslal žalovaný mailem žalobkyni předběžnou dokumentaci k územnímu rozhodnutí opatřenou časovým údajem 05/2019, jejímž obsahem byla i Technická zpráva – stavebně-konstrukční řešení“ (datum 07/2020), Požárně bezpečnostní řešení stavby“ (datum 05/2020), Technická zpráva – ústřední vytápění – [název] (datum 05/2020) a Technická zpráva ÚR – elektroinstalace“ (datum 07/2020), ohledně níž žalovaný dle emailové komunikace poté, co mu byly emailem ze 7. 12. 2020 vytknuty podstatné vady, uvedl, že byla vytvořena pro státní orgány za účelem získání jejich stanovisek a bude přepracována dle jejich připomínek. Dne 9. 12. 2020 zaslal žalovaný žalobkyni 36 z celkem 50 potřebných stanovisek. Dne 22. 12. 2020 žalovaný poslal žalobkyni emailem aktualizované pohledy na budovu doplněné o dětské hřiště, prolézačky apod., dne 12. 3. 2021 zaslal žalovaný žalobkyni email s odkazem na koncept projektové dokumentace pro územní rozhodnutí. Dne 23. 6. 2021 zaslal žalovaný žalobkyni nabídku spol. [společnost] na provedení hlukového měření a emailem ze dne 9. 11. 2021 ji vyrozuměl o měření hluku dne 25. 11. 2021 v případě příznivých klimatických podmínek a následně zaslal žalobkyni fakturu na částku 216 690,43 Kč. Dne 28. 3. 2022 byla žalobkyni poslána emailem tabulka ploch jednotlivých bytů doplněná vždy o plochu terasy. V rámci emailové komunikace z dubna 2022 bylo řešeno zpoždění při dodávání výstupů ze strany žalovaného (nedodal původní nabídku na měření hluku, která se však již vypracovávala, ani nabídku na dopravní studii, měl dodat aktualizovanou tabulku se seznamem stanovisek dotčených orgánů státní správy a s doplněnými termíny jejich platnosti, řešení odměny za poskytnutí autorských práv, sdělení víceprací nad rámec smlouvy a dodatku. Emailem ze dne 22. 4. 2022 zaslal žalovaný žalobkyni dosud opatřená závazná stanoviska (34 z potřebných 57) s tím, že většinu stanovisek bude nutné obnovit po revizi projektu na základě výsledků hlukové studie či z důvodu propadlé platnosti. Dopisem ze dne 31. 5. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného, aby jí do 10. 6. 2022 poskytl požadované plnění včetně poskytnutí práv k dílům, za která již zaplatila předmětnou částku, s odkazem na to, že toto je po žalovaném požadováno bezvýsledně již po několik měsíců s tím, že další spolupráci vypovídá a nemá o ni zájem. Dopisem ze dne 30. 6. 2022 žalobkyně odstoupila od smlouvy ze dne 24. 4. 2019 ve znění jejích dodatků s tím, že žalovaný dosud nedodal požadované dílo, poukázala na harmonogram vytvořený žalovaným, podle něhož byl splněn pouze první bod, ač žalovaný sám předpokládal plnění v řádu měsíců, a to přesto, že byl k plnění vyzván, a ještě dne 14. 6. 2022 telefonicky přislíbil nápravu. Nesplnění závazků označila jako podstatné porušení smlouvy a odstoupení od smlouvy odůvodnila postupem dle § 2002 o. z. Žalovaného vyzvala k vydání předmětné částky jako bezdůvodného obohacení do 7 dnů od účinnosti odstoupení od smlouvy. Žalovaný se s tímto dopisem seznámil dne 7. 7. 2022.

5. Dne 3. 5. 2019 žalobkyně zaplatila žalovanému částku 121 000 Kč jako zálohu na plnění na akci [název] dle faktury č. [číslo]. Dne 3. 7. 2019 zaplatila žalovanému částku 121 000 Kč jako doplatek plnění na akci [název] dle faktury č. [číslo]. Dne 15. 7. 2020 zaplatila žalovanému částku 786 500 Kč, která představovala jednak platbu za získání souhlasného stanoviska [orgán] [veřejnoprávní korporace] v částce 60 500 Kč včetně DPH a dále zálohovou platbu za dokumentaci pro územní rozhodnutí ve výši 600 000 Kč + 126 000 Kč DPH dle faktury č. [číslo]. Ve dnech 8. 3. 2021 a 19. 8. 2021 zaplatila žalobkyně žalovanému částku 484 000 Kč jako doplatek za dokumentaci pro územní rozhodnutí na základě faktury č. [číslo] splatné dne 15. 10. 2020. Dne 17. 1. 2022 žalobkyně uhradila žalovanému částku 216 690,43 Kč na měření hluku dle faktury č. [číslo].

6. Podle posouzení návrhu novostavby [název] z hlediska zastínění okolí z května 2023 [tituly před jménem] [jméno FO], projektová dokumentace pro umístění stavby předložená žalovaným žalobkyni nesplňuje limity pro přístup denního světla do oken v prvním a druhém podlaží bytového domu č.p. [číslo] a [číslo] a do oken sousedícího rodinného domu č.p. [číslo]. Dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] obdobný projekt zabere projektantovi do vydání rozhodnutí o povolení stavby cca 14 až 45 měsíců, jinak znalec odhadl obvyklou potřebnou dobu na vyhotovení architektonické studie přibližně 1 až 3 měsíce, na vyhotovení dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění stavby bytového domu přibližně 3 až 6 měsíců, na získání všech potřebných stanovisek a vyjádření dotčených orgánů státní správy k umístění stavby 1 až 6 měsíců a na vydání územního rozhodnutí 1 až 3 měsíce. Jmenovaný znalec dále shledal, že návrh novostavby nesplňuje požadavky pro přístup denního světla pro většinu stávajících oken do obytných místností v 1. a 2. podlaží bytové domu č. p. [číslo] a [číslo] a pro všechna okna v přilehlém průčelí rodinného domu č. p. [číslo]. Podle znalce nevyhovují normám ČSN obytné místnosti některých bytů a některých parkovacích stání, absentují úložné prostory, nebyl řešen přístup na zelenou střechu a její údržba, některé chodby nesplňují průchodnou šířku schodišťových ramen, nebyly navrženy ani instalační šachty pro stoupací potrubí kanalizace a vodovodu, nebyla řešena problematika přípojek a návrh by bylo třeba přepracovat. Znalec dále uvedl, že Souhrnná technická zpráva, Popis území stavby a Základní charakteristika stavby a jejího užívání nerespektují přílohu č. 1 vyhl. č. 499/2006 Sb. a dokumentace by musela být přepracována zejména v nejdůležitější části projektové dokumentace žalovaného. Dle něj chybí i speciální situační výkres na bezbariérová opatření a není řešena ani demolice stávající stavby, resp. není zde ani obsažena zmínka o tom, že se na místě stavby nachází jiná stavba, kterou bude třeba demolovat. Není zachycen ani výsledek hlukového měření od akreditované firmy. Bytový dům je podle něj možné na pozemcích postavit, ale za předpokladu změny návrhu z hlediska umístění či hmotové úpravy ve spolupráci se specializovaným projektantem na stavební fyziku. Upozornil, že v dalších fázích projektování by byl s výstupy žalovaného problém a při přepracování by se musela znovu získávat stanoviska dotčených orgánů. Problematika zastínění by musela být řešena buď změnou umístění stavby či výjimkami.

7. Po právním posouzení dle § 2586 odst. 1, § 2590 odst. 1, § 2610 odst. 1, § 1978 odst. 1, § 1979, § 2001, § 2004 odst. 1 o. z. dospěl soud prvního stupně k závěru, že v dané věci byly fakticky sjednány dva samostatné smluvní závazky, jeden založený smlouvou ze dne 24. 4. 2019 a druhý na základě dodatku č. 1 ke smlouvě ze dne 24. 4. 2019. U prvního závazku dovodil, že zanikl splněním, neboť z řízení vyplynulo, že žalovaný pro žalobkyni vypracoval zjednodušenou verzi architektonicko-stavební části projektové dokumentace k územnímu rozhodnutí a technickou zprávu v rozsahu, jaký je požadován v územním řízení pro vydání stanoviska [orgán] [veřejnoprávní korporace], odboru územního rozvoje, a toto souhlasné stanovisko na jejím základě bylo vydáno. Dospěl tak k závěru, že za toto plnění žalovaný oprávněně obdržel od žalobkyně sjednanou cenu díla ve výši 363 000 Kč s DPH.

8. Ohledně druhého závazku soud prvního stupně uzavřel, že na základě podkladů žalovaného nedošlo k vydání územního rozhodnutí o umístění stavby, což bylo základním předpokladem pro to, aby byla žalovanému za jeho výstupy vypracované dle dodatku vyplacena sjednaná odměna. Práce, která dle znalce [tituly před jménem] [jméno FO] obvykle projektantovi zabere celkově cca 6 až 18 měsíců (včetně vydání územního rozhodnutí), nebyla dle jeho zjištění z podstatné části hotová ani za téměř dva roky poté, co žalovaný obdržel zálohu na plnění dle dodatku a u žalobce došlo k nedůvodným a nestandardním průtahům. Shledal tak oprávněným odstoupení žalované od tohoto smluvního závazku v důsledku prodlení žalovaného s plněním jako nepodstatného porušení smluvních povinností za současného zjištění, že žalovanému byla poskytnuta dostatečná lhůta k dodatečnému plnění. Dovodil tak, že žalovanému vznikla povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 1 366 190,43 Kč. Vzhledem k tomu, že plnění, které žalovaný na základě druhého závazku žalobkyni poskytl, bylo vadné, dospěl k závěru, že z uvedených vad zachycených znalcem a potvrzených svědkem [tituly před jménem] [jméno FO], je využitelnost výstupů žalovaného pro žalobkyni nulová, aniž by ji bylo třeba zjišťovat za pomoci znaleckého posudku. Zároveň neshledal, že by žalobkyně neposkytovala žalovanému součinnost, to ani ohledně hlukového měření, neboť jednak nedoložil, že by žalobkyni jakkoliv urgoval, či zvažoval odstoupení od smlouvy, a navíc byla platba na toto měření uhrazena ještě před vlastním měřením. Ani kompenzační námitky žalovaného neshledal důvodnými. Jeho požadavek na licenční odměnu v částce 1 050 000 Kč posoudil jako neopodstatněný proto, že žalobkyně nijak neporušila autorská práva žalovaného tím, že dokumentaci předložila k posouzení [tituly před jménem] [jméno FO] či znalci, kteří se věnovali pouze jejímu vyhodnocení, ale nebylo z ní vycházeno při aktuální tvorbě nové projektové dokumentace. Ani požadavek žalovaného na úhradu smluvní pokuty za opožděné platby vyfakturovaných částek nepovažoval za důvodný, neboť faktura č. [číslo] byla proplacena v obecné lhůtě splatnosti dle § 1963 odst. 1 písm. a) o. z., která nebyla účastníky sjednána v kratším termínu, a faktura č. [číslo] byla žalovaným vystavena ještě před vznikem nároku žalovaného na doplatek odměny, který byl vázán na vyhotovení takové projektové dokumentace, jež by byla dokončena se zapracováním všech připomínek a připravena k předání orgánu pravomocnému k vydání územního rozhodnutí. Faktura [číslo], kterou byla vyúčtována záloha na hlukovou studii, řešila platbu za vícepráce, na které se smluvní pokuta nevztahovala, navíc byla proplacena ještě před tím, než hlukové měření proběhlo (v březnu 2022). Samotnou studii pak žalovaný žalobkyni nedodal, proto soud prvního stupně dovodil, že i částka na její úhradu musí být vydána jako bezdůvodné obohacení žalovaného. Úrok z prodlení posoudil soud prvního stupně dle § 1968 a § 1970 o. z. tak, že lhůta 7 dnů k plnění dle výzvy uplynula žalovanému dne 15. 7. 2022, a dovodil tak prodlení žalovaného od uvedeného data. Náklady řízení posoudil podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla úspěšná jen v rozsahu 79,01 %, tedy uzavřel, že jí přísluší náhrada nákladů v rozsahu 58,02 % 9. Proti zamítavému výroku II. a výroku o nákladech řízení podala žalobkyně včasné odvolání. Upozornila, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně do jejích nákladů nezahrnul náklady znalečného, které byly hrazeny z jí složené zálohy na tento důkaz, a ani dosud nerozhodl o vrácení nevyužité části zálohy. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že by mezi účastníky byly uzavřeny dva samostatné smluvní závazky. Dle ní z textu smlouvy i jejího dodatku vyplývá, že se jedná o jeden smluvní vztah, který je pouze rozfázován, proto se také její odstoupení od smlouvy týká celé smlouvy ve znění jejího dodatku jako jednoho celku. Podotkla, že již plnění ze samotné smlouvy bez dodatku bylo vadné, neboť dle znalce již v první fázi měl žalovaný vyžadovat studii zastínění okolí stavbou a dle toho navrhnout vhodný tvar a umístění budovy. O problému zastínění se žalobkyně dozvěděla až v průběhu řízení od nového zpracovatele projektu, proto v řízení tyto vady vůči žalovanému uplatnila bez zbytečného odkladu. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v jeho zamítavém výroku II. změnil a žalobě vyhověl i v tomto rozsahu a zároveň rozhodl znovu o nákladech řízení.

10. Žalovaný svým odvolání napadl vyhovující výrok I. rozsudku. Souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že smlouvou o dílo ze dne 24. 4. 2019 a dodatkem č. 1 k uvedené smlouvě byly uzavřeny dvě smlouvy s rozdílným plněním, přičemž první ze smluv zanikla splněním. Odmítl však, že by z jeho strany docházelo k neodůvodněným průtahům, pro které by mohla žalobkyně odstoupit od druhé ze smluv. Své odstoupení odůvodnila žalobkyně podstatným porušením smlouvy ve smyslu § 2002, pro které jí ale nesvědčil žádný zákonný důvod, navíc nebylo učiněno bez zbytečného odkladu, jak vyžaduje pro takové porušení občanský zákoník. Poukázal na to, že na vady díla upozornila žalobkyně již emailem ze dne 28. 6. 2019 a 12. 12. 2019, následně svou nespokojenost s prováděním díla i vytčení prodlení vyjádřila v prosinci 2020 a v dubnu 2022 a nakonec žalobkyně vady vytkla ve své výzvě ze dne 31. 5. 2022. Z uvedeného dovodil, že žalobkyni byly vady známy již od roku 2019, přičemž nevyužila svého práva odstoupit od smlouvy a může se tak domáhat na žalovaném maximálně plnění samotného díla. Navíc další případné vady žalobkyně namítala až v rámci tohoto soudního řízení. Nesouhlasil s vyhodnocením odstoupení od smlouvy soudem prvního stupně jako postupem podle § 1978 a § 1979 pro nepodstatné porušení smlouvy prodlením, neboť mezi účastníky nebyla záměrně sjednána doba plnění, což by mělo být respektováno s ohledem na zásadu autonomie vůle smluvních stran, a žalovaný se tak nemohl dostat do prodlení. Dovolal se toho, že sám znalec uvedl časovou potřebu na plnění žalovaného v rozmezí 14 až 45 měsíců, přičemž ona maximální doba ještě neuplynula. Dle něj trpí samo odstoupení od smlouvy podstatnými vadami, neboť z něj není patrné, pro jaké důvody žalobkyně od smlouvy o dílo odstupuje, ani že odstupuje právě od dodatku č.

1. Soudu prvního stupně dále vytkl, že neocenil hodnotu byť i jen částečně zhotoveného díla ani reálnou využitelnost činnosti žalovaného pro žalobkyni, a nezadal za tím účelem žalovaným požadovaný znalecký posudek. K žalobkyní označené vadě zastínění uvedl, že znalec ji hodnotil na základě posouzení [tituly před jménem] [jméno FO], který v řízení doložila žalobkyně, přičemž znalec sám uvedl, že pro posouzení zastínění sám nemá dostatečné znalosti. Posouzení [tituly před jménem] [jméno FO] je podle něj nesprávné a jeho závěry vylučuje světelně-technická studie zpracovaná [tituly před jménem] [jméno FO], kterou zajistil žalovaný. Tu však soud prvního stupně odmítl provést k důkazu, ačkoliv sám své závěry o bezcennosti celého projektu opřel právě o tuto vadu. Odkázal na závěry znalce, podle něhož všechny ostatní vady byly odstranitelné v dalších fázích projektu. Dále uvedl, že nemohl zajistit všechna stěžejní závazná stanoviska, neboť mu žalobkyně neposkytla jím požadovanou součinnost s odkazem na problémy s měřením hluku. Ostatní vady, jako např. minimální rozměry půdorysné a výškové, či číslování, členění a absence kót, dle něj nemají vliv na návrh na vydání územního rozhodnutí a byly by dopracovány při zapracování podmínek uvedených ve stanoviscích potřebných orgánů. Neznamená to ale, že jeho projekt nebyl realizovatelný. Upozornil také, že záměrem žalobkyně nebylo stavět, ale dovést projekt k územnímu rozhodnutí a následně jej prodat dalšímu investorovi. Poukázal na to, že pokud dospěl soud prvního stupně k tomu, že žalovaný měl plnit v přiměřené době, pak znalec ve svém posudku sám uvedl, že tato doba by se měla pohybovat okolo 14 až 45 měsíců, kterou ale žalovaný od uzavření dodatku č. 1 nepřesáhl. Platba za studii měření hluku podle něj taktéž nemůže být předmětem bezdůvodného obohacení, neboť se nejedná o odměnu za zpracování projektové dokumentace, ale hrazení faktury za vícepráce. K úroku z prodlení uvedl, že vzhledem k tomu, že se nedostal do prodlení s provedením díla, nemohl se dostat do prodlení ani vzhledem ke lhůtě stanovené dodatečně žalobkyní, jíž by musela adekvátně odpovídat lhůta minimálně jednoho roku, nikoliv jeden měsíc. Prodlení tak nemohlo začít plynout dne 14. 7. 2022. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby jej změnil a žalobu zamítl.

11. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného poukázala na to, že žalovaný měl celé dva roky na to, aby vznesl námitky proti jejímu odstoupení od smlouvy, což však učinil až v závěrečném návrhu. Zrekapitulovala skutkový stav ohledně průběhu jednotlivých jednání účastníků v době jejího odstoupení od smlouvy a poukázala na to, že k odstoupení došlo až po poskytnutí náhradního termínu plnění z důvodu prodlení žalovaného s plněním, ke kterému se zavázal. Svůj vstřícný postup vůči žalovanému vysvětlila ochotou ke smírnému vyřešení dané situace, kdy žalovaný opakovaně ubezpečoval, že je jeho plnění v pořádku, a sliboval písemnou reakci na její požadavky, kterou ale nedodal. Žalobkyně mu pak dlouho jako odborníkovi důvěřovala. Zdůraznila, že závěry soudu prvního stupně o prodlení žalovaného jsou podloženy zjištěními jak ze znaleckého posudku, kde znalec označoval potřebnou dobu na práci žalovaného dle dodatku č. 1 v rozsahu měsíců, tak z listinných důkazů, podle nichž za dobu od dubna 2021 do dubna 2022 žalovaný fakticky získal pouze 4 nová souhlasná stanoviska, a o dalších uvedl, že se budou muset získat znovu po revizi projektu. Jeho práce nebyla v době odstoupení ani v takové fázi rozpracovanosti, že by bylo možno její dokončení očekávat v dohledné době. Uvedla, že žalovaný s ní přestal spolupracovat a nebyl schopen jí dodat ani to, co již měl mít hotové. Dle ní tak byly jednoznačně dány důvody k odstoupení od smlouvy i přesto, že nebyla smluvně zakotvena konkrétní doba splnění. Poukázala také na to, že znalecké posudky k ocenění bezdůvodného obohacení začal žalovaný navrhovat až na posledním jednání před vyhlášením rozsudku, tedy po koncentraci řízení. Přitom v průběhu řízení měl dost času na to, aby si takový případný znalecký posudek zajistil sám, případně navrhl jeho zpracování. Soud prvního stupně dle ní správně dovodil, že využitelnost projektu žalovaného je pro ni nulová. Pokud pak žalovaný nesouhlasil se světelnou studií [tituly před jménem] [jméno FO], měl možnost ji vyvrátit od 15. května 2023, kdy byla provedena k důkazu. Namítla, že světelná studie měla být součástí již jeho projektu. Světelnou studii [tituly před jménem] [jméno FO], kterou následně žalovaný doložil, označila za vykazující zásadní nedostatky, a to kvůli nesprávně nastaveným vstupním koeficientům (odrazivosti terénu i odrazivosti ozeleněného skleněného zábradlí). K částce uhrazené za hlukovou studii uvedla, že ji žalovaný měl správně uhradit ze své odměny a vyúčtovaná částka byla fakturována neoprávněně. Soulad projektu s normami byl pro žalobkyni předpokládatelný a nebylo třeba jej zakotvit ve smlouvě. Dle ní nebylo možné vytýkané vady odstranit v dalších fázích stavebního řízení, neboť se jednalo o potřebu změn ohledně disposice a objemů objektu a s tím i nové získávání stanovisek.

12. Žalovaný se taktéž vyjádřil k odvolání žalobkyně. K nákladům řízení uvedl, že dle něj měl soud prvního stupně postupovat dle § 150 o. s. ř. a přihlédnout k tomu, že plnění požadované po žalovaném je pro něj likvidační, přičemž veškeré peněžní prostředky, které žalovaný obdržel od žalobkyně, použil k obstarání posudků, tj. k úhradě nákladů souvisejících s činností žalovaného pro žalobkyni. Jsou tak dle něj dány důvody zvláštního zřetele hodné k tomu, aby žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Souhlasil se závěrem soudu prvního stupně o splnění první ze smluv a oprávněností odměny žalovaného za poskytnuté plnění. Jeho projekt měl podle něj v podstatě prověřit ambici žalobkyně vybudovat na pozemku po rodinném domě vícepodlažní budovu, přičemž od počátku bylo zřejmé, že může být problém se zastíněním okolních budov i s objemem nového domu. Samo odstoupení od smlouvy nemohlo mít za následek, aby vydával již poskytnuté plnění, neboť na základě uzavřené smlouvy splnil svůj závazek. Znovu se dovolal opožděného odstoupení od smlouvy, které nebylo učiněno bez zbytečného odkladu. Trval na tom, že dílo nebylo zatíženo vadou spočívající v nadměrném zastínění okolí. Poukázal na to, že si žalobkyně protiřečí, pokud uvádí, že jí dílo nebylo předáno a současně tvrdí, že trpí vadami.

13. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo dle § 212 a § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zčásti opodstatněné, odvolání žalovaného však důvodné není.

14. Podle § 2586 věty první o. z. se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

15. Podle § 2587 o. z. se dílem rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.

16. Podle § 2604 o. z. je dílo provedeno, je-li dokončeno a předáno.

17. Podle § 2615 odst. 1 a 2 o. z. má dílo vadu, neodpovídá-li smlouvě. O právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. (2) Objednatel však není oprávněn požadovat provedení náhradního díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli.

18. Podle § 2099 odst. 1 o. z. je věc vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci.

19. Podle § 1978 odst. 1 o. z. zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky.

20. Podle § 2004 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku. (2) Plnil-li dlužník zčásti, může věřitel od smlouvy odstoupit jen ohledně nesplněného zbytku plnění. Nemá-li však částečné plnění pro věřitele význam, může věřitel od smlouvy odstoupit ohledně celého plnění.

21. Podle § 2590 odst. 1 o. z. zhotovitel provede dílo s potřebnou péčí v ujednaném čase a obstará vše, co je k provedení díla potřeba. (2) Není-li doba plnění ujednána, provede zhotovitel dílo v době přiměřené jeho povaze. Má se za to, že je čas plnění ujednán ve prospěch zhotovitele.

22. Podle § 2591 o. z. je-li k provedení díla nutná součinnost objednatele, určí mu zhotovitel přiměřenou lhůtu k jejímu poskytnutí. Uplyne-li lhůta marně, má zhotovitel právo podle své volby si buď zajistit náhradní plnění na účet objednatele, anebo, upozornil-li na to objednatele, odstoupit od smlouvy.

23. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a správně zjistil skutkový stav věci, přičemž odvolací soud se ztotožnil s jeho závěrem, že provedení dalších navržených důkazů by bylo nadbytečné a nemělo by vliv na právní hodnocení dostatečně zjištěného skutkového stavu.

25. Odvolací soud nepovažoval za potřebné ani doplnění dokazování v rámci odvolacího řízení o světelně-technickou studií denního osvětlení [tituly před jménem] [jméno FO] č. [číslo] ze dne 27. 9. 2024, zpracovanou na žádost žalovaného, kterou odmítl provést k důkazu i soud prvního stupně a jíž žalovaný dle svých odvolacích námitek hodlal prokazovat, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO], který nemá k posouzení zastínění dostatečnou odbornost, nesprávně ze studie [tituly před jménem] [jméno FO] dovodil, že žalovaným zpracovaná dokumentace trpěla vadou nedostatečného přístupu denního světla nové budovy či v okolí. K tomu odvolací soud uvádí, že vada zastínění označená znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] byla jen jednou z mnoha znalcem označených vad dokumentace žalovaného, nikoliv natolik zásadní, že by právě o ni soud prvního stupně opíral své rozhodnutí nepříznivé pro žalovaného (jak nesprávně uvádí žalovaný ve svých námitkách). Naopak možná zásadnější vadou bylo právě to, že posouzení zastínění v dokumentaci žalovaného absentovalo, což taktéž dovodil znalec. Z uvedených důvodů tedy odvolací soud návrh žalovaného na doplnění dokazování zamítl.

26. Soud prvního stupně správně rozlišil, že v dané věci byly fakticky uzavřeny dvě samostatné smlouvy o dílo. První z nich byla zakotvena v původní smlouvě o dílo ze dne 24. 4. 2019 a jejím předmětem bylo zhotovení zjednodušené verze architektonicko-stavební části projektové dokumentace k územnímu rozhodnutí a technické zprávy v rozsahu, jaký je požadován v územním řízení pro vydání stanoviska [orgán] [veřejnoprávní korporace], odboru územního rozvoje. Druhá byla založená dodatkem č. 1 k uvedené smlouvě a jejím předmětem byl závazek žalovaného zpracovat plnou verzi projektové dokumentace k územnímu rozhodnutí za účelem podání žádosti o vydání územního rozhodnutí na příslušný stavební úřad a získat pro žalobkyni veškerá potřebná stanoviska a vyjádření dotčených orgánů státní správy za účelem podání žádosti o vydání územního rozhodnutí na příslušný stavební úřad.

27. Soud prvního stupně se dále správně zabýval otázkou, zda a v jaké případné fázi realizace byla jednotlivá sjednaná díla ke dni 7. 7. 2022, kdy mělo dojít k odstoupení od smlouvy. Odvolací soud se ztotožňuje s tím, že první ze závazků byl ze strany žalovaného splněn, neboť žalovaný vypracoval onu zjednodušenou verzi architektonické studie a na jejím základě bylo dne 4. 11. 2019 vydáno souhlasné stanovisko [orgán] [veřejnoprávní korporace]. Za toto plnění poskytla žalobkyně žalovanému sjednanou odměnu ve výši 200 000 Kč bez DPH jednak ve formě zálohy ve výši 121 000 Kč (včetně DPH) dne 3. 5. 2019 a jednak formou doplatku ve výši 121 000 Kč (včetně DPH) dne 3. 7. 2019 (oba účastníci se vzhledem ke dvěma rozdílným verzím smlouvy o dílo ze dne 24. 4. 2019, nacházejícím se v příloze ke spisu, k dotazu odvolacího soudu shodli na tom, že platnou verzí smlouvy je ta, v níž je sjednána odměna ve výši 200 000 Kč bez DPH). Za získání souhlasného stanoviska poskytla žalobkyně žalovanému ještě odměnu ve výši 60 500 Kč (včetně DPH) dne 15. 7. 2020. Uvedené částky tak byly žalovanou uhrazeny oprávněně a soud prvního stupně správně dovodil, že tím, že závazek zanikl splněním, nemohlo se na něj vztahovat odstoupení od smlouvy, a na straně žalovaného nemohlo vzniknout v uvedeném rozsahu ani bezdůvodné obohacení, které by musel vydat. Rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby ohledně plateb za první smluvní závazek je tedy správné. Soud prvního stupně se však dopustil početní chyby, neboť na plnění tohoto závazku započítal částku 363 000 Kč, ačkoliv oprávněně uhrazené platby ze strany žalobkyně v součtu činí částku 302 500 Kč (121 000 Kč + 121 000 Kč + 60 500 Kč), přičemž v řízení nebylo prokázáno, že by žalovanému bylo přislíbeno a poskytnuto za tento první závazek ještě další plnění v rozsahu 60 500 Kč. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. ohledně přesahující částky 60 500 Kč změnil tak, že žalovaný je povinen žalobkyni vydat jako bezdůvodné obohacení ještě tuto částku včetně příslušenství, a ve zbylém rozsahu, tj. v částce 302 500 Kč s příslušenstvím zamítavé rozhodnutí postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

28. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně i ohledně jeho závěru, že ke dni odstoupení od smlouvy nebyl závazek žalovaného z druhého závazkového vztahu řádně splněn. V řízení bylo prokázáno, že poté, co žalovaný vytvořil a dne 25. 11. 2020 zaslal emailem žalobkyni předběžnou dokumentaci k územnímu rozhodnutí (opatřenou časovým údajem 05/2019) s technickými zprávami a požárně bezpečnostním řešením stavby, které byly jejími přílohami, žalobkyně mu obratem dne 7. 12. 2020 vytkla podstatné vady, k nimž žalovaný emailem z 15. 12. 2020 uvedl, že se nejedná o konečnou verzi, ale pouze dokumentaci vytvořenou pro státní orgány za účelem získání jejich stanovisek, která bude následně přepracována dle připomínek dotčených orgánů. Do odstoupení od smlouvy tedy žalovaný nedodal dokumentaci v takovém stavu, aby mohla být předložena k územnímu řízení, ani nezajistil všechna k ní potřebná stanoviska (z 57 potřebných dodal 34), a k většině z těch, které doložil, upozornil, že budou muset být kvůli časovému omezení jejich platnosti získávána znovu.

29. Žalobkyně opřela svůj požadavek na vydání bezdůvodného obohacení o odstoupení od smlouvy o dílo, které učinila přípisem ze dne 30. 6. 2022. Dle jeho obsahu žalobkyně odstoupila od smlouvy ze dne 24. 4. 2019 ve znění jejích dodatků a jako důvod odstoupení uvedla, že žalovaný je v prodlení s dodáním sjednaného díla. K námitce žalovaného, že nemohl být v prodlení s dodáním díla, neboť doba plnění nebyla mezi účastníky sjednána, odvolací soud uvádí, že doba plnění není (stejně jako místo plnění) podstatnou náležitostí smlouvy o dílo, a nemusí být tedy ve smlouvě ujednána tak, jak tomu bylo i v této věci. Neexistuje-li platné a účinné ujednání o době plnění, nastává aplikace ustanovení § 2590 odst. 2 o. z. a zhotovitel je povinen dílo provést v době přiměřené povaze tohoto díla. Zhotovitel tedy musí i v případě nesjednání doby plnění postupovat s potřebnou, resp. odbornou péčí, a nesmí provedení díla bezdůvodně zdržovat. Od uzavření dodatku (cca od 15. 7. 2020) do odstoupení od smlouvy (dne 30. 6. 2022) uplynuly cca 2 roky, přičemž znalec pro danou fázi územního řízení, tj. od zadání díla do vydání územního rozhodnutí, označil za přiměřenou časovou potřebu maximálně do 18 měsíců. Sám žalovaný dle orientačního harmonogramu ze dne 28. 1. 2019 přitom pro tuto fázi označil jako obvykle potřebný čas cca 7 měsíců. Pokud tedy ještě dva roky od jeho zadání zůstalo dílo ve fázi rozpracovanosti s podstatnými nedodělky a vadami a v takovém stavu, že nebyla ani v dohledné době očekávatelná možnost dokumentaci se stanovisky předložit stavebnímu úřadu k zahájení územního řízení, soud prvního stupně správně dovodil, že provádění díla bylo zatíženo neodůvodněnými průtahy a že žalovaný byl s jeho provedením ve významném prodlení, které umožňovalo žalobkyni odstoupit ve smyslu § 1978 o. z. od smlouvy z důvodu prodlení jako nikoliv podstatného porušení smluvní povinnosti žalovaným. Zároveň žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému dostatečnou lhůtu pro dodání požadovaných plnění včetně práv k nim, což žalovaný v dané době i přislíbil, ale nedodal. Za této situace správně soud prvního stupně vyhodnotil, že žalobkyně oprávněně přípisem ze dne 30. 6. 2022 odstoupila od smlouvy.

30. Odvolací soud považuje za správný i závěr soudu prvního stupně ohledně nemožnosti využít dosavadní žalovaným vytvořenou dokumentaci a jím získaná stanoviska. Žalovaným dodané výstupy obsahovaly prvky řešení bytového domu, ohledně nichž žalobkyně vyjádřila určité pochybnosti (minipodlož v přízemí) a zejména podstatné vady, jejichž existenci potvrdil znalec. Nejednalo se přitom jen o problematiku zastínění (z tohoto důvodu ani nebylo třeba provádět k důkazu novou studii zpracovanou [tituly před jménem] [jméno FO] na žádost žalovaného), ale byly shledány vady i ohledně konstrukčního řešení, např. nevyřešená otázka bezbariérovosti, přístupu na střechu či instalačních šachet pro stoupačky, pokoje o menší než minimální podlahové výměře, neexistence úložných prostor apod., přičemž ani jeho technické zprávy nesplňovaly zákonné náležitosti. Ohledně zjištěných vad pro stručnost odkazuje odvolací soud na podrobná a správná zjištění učiněná soudem prvního stupně. Je zřejmé, že v dané fázi rozpracovanosti by bylo třeba tyto vady odstranit tak, že by v podstatě bylo třeba celou dokumentaci změnit, a k nové dokumentaci by se musela získat znovu potřebná stanoviska. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud za takto prokázaného skutkového stavu dovodil, že takový výsledek činnosti žalovaného nebyl pro žalobkyni využitelný a uzavřel, že všechny ostatní platby v rozsahu 1 426 690,43 Kč, poskytnuté žalobkyní žalovanému ohledně tohoto druhého smluvního závazku, byly vyplaceny bez odpovídajícího plnění, a vzhledem k odstoupení od smlouvy představují bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně. Mezi tyto platby je třeba zahrnout i zálohu na hlukovou studii, neboť ze strany žalovaného nebyla tato studie žalobkyni dána k dispozici. Proto v tomto rozsahu považuje odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně (ohledně výroku I.) za věcně správný (včetně správného posouzení kompenzační námitky žalovaného, na které odvolací soud ve stručnosti odkazuje a s ním se ztotožňuje, nicméně blíže se k této námitce nevyjadřuje, neboť nebyla obsahem odvolacích námitek). Proto jej včetně správně určeného úroku z prodlení plynoucího ode dne následujícího po uplynutí 7denní lhůty od doručení výzvy k zaplacení, tj. od 15. 7. 2022, jej postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

31. Vzhledem ke změně rozhodnutí soudu rozhodl odvolací soud i o nákladech řízení před soudy obou stupňů, které posoudil podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla úspěch jen částečný v rozsahu 82,5 %, tedy přísluší jí náhrada nákladů v rozsahu 65 % (82,5 % - 17,5 %). Výši nákladů žalobkyně určil odvolací soud jako náhradu zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 86 460 Kč a za odvolání ve výši 18 150 Kč a dále náhradu jejího právního zastoupení. Ta sestává z odměny advokáta za 25 úkonů a 2 půlúkony právní služby dle § 7 a § 11 a. t., tj. převzetí věci, jednoduché výzvy k plnění ( úkon), podání žaloby, vyjádření ze dne 26. 6. 2023 k výzvě soudu, podání otázek znalci ze dne 31. 8. 2023, přípis ze dne 15. 12. 2023 k výzvě soudu, vyjádření ze dne 6. 3. 2024 na výzvu soudu, vyjádření ze dne 12. 7. 2024 k výzvě soudu, závěrečný návrh ze dne 10. 9. 2024 na výzvu soudu, nahlížení do spisu za účelem seznámení s nově založenými listinami dne 5. 4. 2023, 22. 6. 2023, 13. 9. 2023 a 27. 1. 2025, porada s klientem ze dne 21. 8. 2023 (za účelem podání otázek znalci), ze dne 25. 7. 2024 (příprava na výslech znalce, kdy jednatel žalobkyně nebyl přítomen při jednání) a ze dne 13. 12. 2024 (za účelem odvolání), podání odvolání ze dne 16. 12. 2024, vyjádření k odvolání žalovaného ze dne 6. 2. 2025, ústní jednání ve dnech [datum], [datum] – 2 úkony (přesáhlo 2 hodiny), [datum], [datum], [datum] – 2 úkony (přesáhlo 3 hodiny), [datum] – úkon (vyhlášení rozsudku), účast při odvolacím jednání dne [datum], to vše po 15 220 Kč, dále sestává z náhrady hotových výdajů za 24 úkony po 300 Kč a 3 úkony po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a DPH ve výši 84 896,71 Kč, tj. celkem 631 292,40 Kč. Dále, jak správně žalobkyně upozornila, je třeba do jejích nákladů zahrnout i realizovanou část jí složené zálohy na znalce v rozsahu 37 165,70 Kč (zbytek ze složené zálohy 50 000 Kč ve výši 12 834,30 Kč bude žalobkyni vrácen soudem prvního stupně z jeho účtu). Z těchto nákladů pak činí 65 % částku 410 340 Kč, které odvolací soud přiznal převážně úspěšné žalobkyni k náhradě.

32. Odvolací soud nepovažuje za účelně vynaložené ve smyslu § 11 a. t. náklady na následující úkony: doplnění tvrzení žalobkyně ze dne 18. 4. 2023 – mělo být obsaženo již v žalobě, která je ve vztahu k předmětu sporu velmi stručná na popis skutkového stavu, porada s klientem před prvním jednáním – nebyla potřebná, postačila porada před podáním žaloby, vyjádření ze dne 30. 5. 2023 – sdělení 1 větou, že originály smluv nemá žalobkyně k disposici, nelze považovat za vyjádření ve věci, podání z 20. 6. 2023 byla jen žádost o prodloužení koncentrační lhůty, doplnění tvrzení a důkazů ze dne 31. 8. 2023 – žalobkyně k nim nebyla vyzvána soudem, bylo možno je přednést a doložit při ústním jednání, odpověď na výzvu soudu ze dne 8. 12. 2023 představovala jen přeposlání vyjádření z 31. 8. 2023 a sdělení adresy svědka, vyjádření ze 7. 2. 2024 nebylo k výzvě soudu, postačilo vyjádření při nařízeném jednání, porada s klientem dne 15. 2. 2024 – nedošlo ke změně skutkového stavu, při následujícím jednání byl jednatel přítomen, vyjádření k závěrečnému návrhu žalovaného ze dne 25. 9. 2024 nebylo soudem vyžadováno, bylo možné jej přednést při jednání i nahlížení do spisu ve dnech 16. 2. 2023, 12. 4. 2023, 25. 4. 2023, 28. 8. 2023, 14. 11. 2023, 29. 11. 2023,[Anonymizováno]9. 1. 2024, 13. 2. 2024, 24. 5. 2024, 18. 9. 2024, která nebyla potřebná, neboť spis neobsahoval žádné nové listiny, se kterými by bylo třeba se seznámit.

33. Protože v řízení vynaložil stát náklady na svědečné, ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil odvolací soud povinnost nahradit tyto náklady poměrně oběma účastníkům dle jejich neúspěchu v řízení.

Poučení