70 Co 80/2024 - 243

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Čuhelové, Ph.D., a soudců Mgr. Ivy Krejčířové a JUDr. Michala Ryšky ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne [datum], [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. a III. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v II. výroku mění pouze ohledně lhůty k plnění, a to tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému k rukám jeho zástupkyně náklady řízení ve výši 95 782 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč měsíčně, vždy do 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek; ve zbytku se II. výrok potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 25 598,62 Kč k rukám jeho zástupkyně v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně, vždy do 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá určení, že je vlastníkem nemovité věci, a to podílu ve výši 5/8 vzhledem k celku na pozemku parcelní [číslo], jehož součástí je stavba, rodinný dům číslo popisné [číslo] a na pozemku parcelní číslo [číslo] vše zapsané na listu vlastnictví číslo [číslo] pro katastrální území a obec [adresa] (I. výrok), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 91 782 Kč (II. výrok), rozhodl, že Česká republika – Okresní soud v Hodoníně nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). Dospěl k závěru, že darovací smlouva, kterou žalobkyně jako dárkyně uzavřela s žalovaným, svým synovcem jako obdarovaným dne [datum], na základě které darovala žalobkyně žalovanému spoluvlastnický podíl ve výši 5/8 na pozemku p. č. [číslo], jehož součástí je rodinný dům č. p. [číslo] a na pozemku p. č. [číslo] k. ú. [adresa] (dále jen „podíl“), je platným právním jednáním. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by byla žalovaným v souvislosti s darovací smlouvou uvedena v omyl, přestože byla soudem prvního stupně poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Nejedná se ani o neplatné právní jednání, s poukazem žalobkyně na to, že účastníci neuzavřeli darovací smlouvu, ale smlouvu kupní, kdy hodnota podílu je v hrubém nepoměru s protiplněním žalovaného. Právní jednání označené jako darovací smlouva, jehož součástí byl kromě závazku žalobkyně převést na žalovaného bezplatně vlastnické právo k podílu, rovněž závazek žalovaného zaplatit za žalobkyni její dluhy v insolvenčním řízení, posoudil podle jeho obsahu jako darovací smlouvu, a zmínil tzv. smíšené darování, pro které je typický nepoměr vzájemných plnění, proto hrubý nepoměr nebo lichva nemůže v případě darování neplatnost smlouvy vyvolat. Skutečnost, že žalobkyně má oční vadu, jí neznemožnila s obsahem smlouvy se seznámit, neboť pomocí lupy je schopna smlouvu sama přečíst; je proto irelevantní, zda se skutečně s obsahem smlouvy seznámila či nikoliv. Darovací smlouva nemohla být neplatným právním jednáním z důvodu omylu, neboť i pokud by omyl žalobkyně prokázán byl, nejednalo by se o omyl omluvitelný, neboť žalobkyně při uzavírání smlouvy nepostupovala s obvyklou mírou péče a opatrnosti.

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně, v němž zopakovala argumentaci učiněnou již v řízení před soudem prvního stupně. Poukázala na protichůdná vyjádření žalovaného týkající se způsobu a okamžiku, jakým byla žalobkyně seznámena s obsahem darovací smlouvy, měla zato, že darovací smlouvu podepsala v důvěře v osobu žalovaného, který jí pomohl se zařízením insolvence. Věděla, že podíl nemůže být v rámci insolvence prodán a v insolvenci měla zaplatit pouze 33 % z celkové dlužné částky 315 385 Kč, tedy 72 381 Kč. Uvedla, že je nelogické, aby uzavřela darovací smlouvu obsahující závazek žalovaného zaplatit 100 % jejích dluhů, když mohla zaplatit pouze 33 % těchto dluhů. Vytkla soudu prvního stupně, že se nikterak nezabýval její námitkou, že právní jednání žalovaného je nutno posoudit jako neplatné, neboť se příčí dobrým mravům. Žalovaný mohl oddálit dražbu i exekuci podílu tím, že by dluhy, pro které byly nařízeny exekuce, za žalobkyni zaplatil a nebylo třeba zahajovat insolvenční řízení. Měla za to, že žalovaný byl jako zástupce žalobkyně v insolvenčním řízení nečinný a způsobil jí škodu ve výši nároku, který jí měl být přiznán. Právní jednání ze dne 6. 9. 2021 není možné posoudit jako darovací smlouvu, neboť podle jeho obsahu se jedná o kupní smlouvu, když z odůvodnění napadeného rozsudku není zřejmé, zda po právní stránce soud prvního stupně posoudil právní jednání jako čistou darovací smlouvu, smlouvu smíšenou nebo darovací smlouvu s podmínkou. Hodnota podílu činila 670 000 Kč, v insolvenčním řízení žalovaný zaplatit 350 755 Kč, což je 53,1 % hodnoty podílu. Jelikož žalovaný zneužil tísně, nezkušenosti a zrakového omezení žalobkyně, je nutno tuto smlouvu posoudit jako lichevní, tudíž neplatnou, neboť se svojí povahou příčí dobrým mravům. V otázce nákladů řízení žalobkyně poukázala na své osobní, majetkové a výdělkové poměry, pro které jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a ustanoven zástupce, pro které je na místě použití moderačního práva soudu dle ust. § 150 o. s. ř., případně umožnění zaplatit náklady řízení ve splátkách nebo poskytnou žalobkyni další lhůtu k plnění.

3. Žalovaný považoval napadený rozsudek za věcně správný a navrhl jeho potvrzení. Uvedl, že žalobkyně byla schopna i přes zrakovou vadu, kterou trpí, jednoduchý text smlouvy přečíst, když v minulosti jiné smlouvy běžně uzavírala. Žalovaný splnil vše, k čemu se ve smlouvě zavázal, pomohl žalobkyni s insolvencí, umožnil žalobkyni v domě bydlet, zajistil opravy domu. Tvrzení žalobkyně, že za ni žalovaný v insolvenci zaplatil více než musel, považoval za nepřípadnou, neboť podle insolvenčního zákona má dlužník činit vše proto, aby plnil svým věřitelům v co nevyšší míře. Za irelevantní považoval to, jak soud prvního stupně jednání účastníků právně kvalifikoval (darování, smíšené darování, inominátní smlouva), poněvadž podstatný je obsah smlouvy. S aplikací § 150 o. s. ř. nesouhlasil, poněvadž v dané věci nejsou splněny zákonné předpoklady.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle odst. 2 cit. ust. neplatné je právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

6. Podle § 583 o. z. jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

7. Podle § 1746 odst. 1 o. z. zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Podle odst. 2 cit. ust. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

8. Podle § 1793 odst. 1 o. z. zaváží-li se strany k vzájemnému plnění a je-li plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana, může zkrácená strana požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu, ledaže jí druhá strana doplní, oč byla zkrácena, se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy. To neplatí, pokud se nepoměr vzájemných plnění zakládá na skutečnosti, o které druhá strana nevěděla ani vědět nemusela.

9. Podle § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

10. Podle § 2055 odst. 1 o. z. darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

11. Podle § 2064 odst. 1 o. z. bylo-li darováno s příkazem, může dárce požadovat splnění příkazu, jen pokud již sám plnil.

12. Podle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle odst. 2 cit. ust. neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.

13. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dospěl k závěru ve vztahu k otázce, jaké okolnosti mohou zakládat neplatnost právního jednání z důvodu omylu, že u právního jednání se omyl může týkat právního důvodu (error in negotio, tj. vůle jednající osoby byla zaměřena k jinému právnímu úkonu), resp. předmětu, a to buď totožnosti předmětu (error in corpore) anebo podstatné vlastnosti předmětu (error in qualitate) nebo osoby (error in personam), popř. jiné skutečnosti, která byla pro uskutečnění právního jednání podle projevené vůle subjektu rozhodující. Neplatnost je v těchto případech omezena s ohledem na zabezpečení právní jistoty v občanskoprávních vztazích pouze na rozhodující, tj. podstatný omyl (jednající osoba učinila právní jednání v omylu vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro právní jednání rozhodující a bez níž by k právnímu jednání nedošlo). Právně významný je omyl tehdy, je-li tento omyl skrytý (tj. účastník jednající v omylu o něm neví) a druhý účastník se na vzniku takového omylu podílel. Jde především o případy, kdy druhý účastník tento omyl způsobil přímo úmyslně. O omyl však půjde i tehdy, kdy druhý účastník omyl vyvolal jinak (tedy i neúmyslně), nebo o něm musel vědět (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1164/2000, ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1251/2002, či ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 33 Cdo 942/2017, jež se dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3121/2021, prosadí i v poměrech právní úpravy platné a účinné po 1. 1. 2014, shodně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020, uveřejněný pod číslem 98/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

14. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je rovněž ustálena v tom, že jednající osoba se může účinně dovolat podstatného omylu vyvolaného osobou, které bylo právní jednání určeno, jen jde-li o tzv. omluvitelný omyl. Omluvitelným omylem je jen takový omyl, k němuž došlo přesto, že jednající (mýlící se) osoba postupovala s obvyklou mírou opatrnosti (že vyvinula obvyklou péči), kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat k tomu, aby se takovému omylu vyhnula. Jinak řečeno, o omluvitelný omyl jde, nemohl-li jednající rozpoznat skutečný stav věci ani poté, co by vyvinul obvyklou péči, kterou lze na něm požadovat. Byl-li omyl jednající osoby zaviněn její nedbalostí při využití možnosti ověřit si skutečnosti rozhodné pro uskutečnění zamýšleného právního jednání (skutečný stav), o omluvitelný omyl nejde (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1830/2007, uveřejněný pod číslem 55/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1251/2002, ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. 33 Odo 1472/2006, ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1560/2006, či ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 33 Cdo 942/2017). Uvedené závěry se přitom uplatní taktéž ve vztahu k právní úpravě účinné od 1. 1. 2014 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3717/2022, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 24 Cdo 2178/2019). Tj. jinak řečeno, o omyl, který lze omluvit, nepůjde tehdy, měla-li jednající, a omylu se pak dovolávající osoba, možnost se takovému omylu vyhnout vlastní pečlivostí při seznání skutečností pro uskutečnění právního úkonu rozhodujících. Nelze totiž akceptovat možnost, že by se bylo lze účinně dovolat neplatnosti pro omyl za situace, kdy by omylu se dovolávající osoba zanedbala pro ni ve věci objektivně existující možnost přesvědčit se o pravém stavu věci, a bez příčiny se ve svém úsudku nechala mylně ovlivnit případnými dojmy, náznaky řešení apod.

15. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně založil své rozhodnutí na dostatečně zjištěném skutkovém stavu, na jehož základě učinil přiléhavé právní závěry, a současně ani řízení nezatížil procesními vadami, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pro stručnost a výstižnost lze na skutkové závěry soudu prvního stupně a jeho posouzení věci po právní stránce plně odkázat.

16. Ke zdůraznění správnosti rozsudku soudu prvního stupně a vzhledem k potřebě vypořádat se s argumenty obsaženými v odvolání odvolací soud dále doplňuje následující.

17. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně trpí pigmentovou formou zeleného zákalu s výrazným postižením zorného pole, trpí glaukomem úzkého úhlu, kdy není schopná samostatné orientace v prostředí a má omezenou schopnost čtení na blízko. Samotná žalobkyně u jednání před Okresním soudem v Hodoníně dne [datum] ve věci vedené pod [spisová značka] prohlásila, že kolem sebe nevidí, ale na co se zblízka podívá, to vidí. Usnesením Krajského soudu v Brně (insolvenční soud) ze dne [datum], [číslo jednací], byl zjištěn úpadek žalobkyně, bylo povoleno řešení úpadku oddlužením, výše přihlášení nezajištěných pohledávek věřitelů činila 316 117,55 Kč. Usnesením insolvenčního soudu ze dne [datum], [číslo jednací], soud schválil oddlužení žalobkyně plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Dne [datum] žalobkyně jako dárkyně a žalovaný jako obdarovaný uzavřeli darovací smlouvu, na základě které žalobkyně darovala podíl ve výši 5/8 na pozemku st. p. č. [číslo], jehož součástí je stavba č. p. [číslo] a pozemku p. č. [číslo] vše v k. ú. [adresa], žalovanému, bylo sjednáno, že dárce může odvolat dar pro nouzi a pro nevděk a jelikož je obdarovaný synovcem dárkyně, je osvobozen od příjmu v souvislosti s přijetím daru. Součástí darovací smlouvy byl i závazek žalovaného, že zaplatí žalobkyni veškeré dluhy a poplatky vyplývající z insolvenčního řízení pod [číslo jednací] žalovaný podpisem potvrdil doživotní služebnost pro žalobkyni a v případě potřeby vyhotovit nájemní smlouvu na výše uvedený podíl, byla výše ročního nájmu sjednána částkou 1 Kč. Pro případ, že by žalovaný nezaplatil dluhy žalobkyně v insolvenčním řízení, měla žalobkyně právo na vrácení daru. Žalovaný zaplatil za žalobkyni v rámci jejího insolvenčního řízení její dluhy ve výši 315 385 Kč. Na podíl, který byl předmětem darovací smlouvy mezi účastníky, byla v době, kdy jej vlastnila žalobkyně, vedena celá řada exekucí (viz výpis z katastru nemovitostí na č. l. 85 až 89). Soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO] usnesením ze dne [datum], [číslo jednací], vydal dražební vyhlášku pro elektronickou dražbu na 21. 10. 2020, jejímž předmětem byl podíl žalobkyně, jehož cena obvyklá byla stanovena znaleckým posudkem na částku 670 000 Kč, nejnižší podání bylo stanoveno ve výši 2/3 této ceny. Usnesením insolvenčního soudu ze dne [datum], [číslo jednací], vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení žalobkyně a žalobkyně byla osvobozena od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny, když žalobkyně uhradila nezajištěným věřitelům 100 % jejich pohledávek. Žalovaný podal dne [datum] návrh na vklad vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu na nemovitostech, jenž byl předmětem darovací smlouvy ke Katastrálnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], avšak návrh na vklad byl zamítnut, neboť k podílu na nemovitostech byly vydány exekuční příkazy, kdy tyto údaje nebyly z katastru nemovitostí vymazány, přestože pohledávky, jichž se exekuce týkaly, byly uspokojeny v rámci insolvence. Na základě druhého návrhu na vklad ze dne 9. 1. 2023 byl žalovaný následně zapsán do katastru nemovitostí jako vlastník podílu ve výši 5/8 na nemovitostech. Na základě podání žalobkyně Policie ČR, Územní odbor [adresa], Obvodní oddělení [adresa], zahájila úkony trestního řízení pod sp. zn. KRPB-239208/T-2022-060612, pro podezření z přečinu podvodu, kterého se měl dopustit žalovaný, který měl dne 6. 9. 2021 využít zdravotního handicapu (zeleného zákalu žalobkyně), které přislíbil pomoc v insolvenčním řízení, kdy mu tato měla podepsat plnou moc k zastupování v řízení, avšak místo toho jí dal podepsat darovací smlouvu, o čemž se dozvěděla až z oznámení Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště [adresa], dne [datum], čímž se měl na úkor žalobkyně obohatit, kdy žalobkyni uvedl v omyl, jejího omylu využil a způsobil tak na cizím majetku škodu ve výší 670 000 Kč. Policie ČR usnesením ze dne 17. 3. 2023 věc odložila, neboť nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak, usnesení nabylo právní moci dne 25. 4. 2023. Bylo zjištěno, že žalovaný splnil veškeré povinnosti sjednané darovací smlouvou, žalobkyně v důsledku ukončení insolvence nebude krácena na vypláceném důchodu a může pobývat v prostředí, k němuž má rodinné a citové vazby, k čemuž se žalovaný zavázal. Šetřením Policie ČR bylo zjištěno, že trestní oznámení na žalovaného žalobkyně podala poté, co její syn [jméno FO] zjistil, že se žalovaný stal vlastníkem podílu ve výši 7/8 na nemovitostech, čímž se on jako menšinový spoluvlastník (ve výši podílu 1/8) dostal do nevýhodné situace.

18. Mezi účastníky nepanovala shoda převážně ohledně právního posouzení písemného právního jednání ze dne 6. 9. 2021 označeného jako darovací smlouva, když žalobkyně považovala právní jednání za neplatné pro omyl, dále tvrdila, že se nejednalo o darovací smlouvu, ale kupní, která naplňuje znaky lichevní smlouvy a je tudíž pro nemravnost neplatná. Žalovaný měl za to, že darovací smlouva uzavřená mezi účastníky je platným právním jednáním, když žalovaný veškeré povinnosti z této smlouvy splnil, žalobkyně neuzavřela darovací smlouvu v omylu a z jejího obsahu je zcela zřejmé, že se o kupní smlouvu jednat nemůže.

19. Žalobkyně tvrdila, že nevěděla tom, že s žalovaným uzavřela darovací smlouvu, neboť žalovanému jako svému synovci důvěřovala a tento využil jejího nepříznivého zdravotního stavu (oční vady) a smlouvu jí podstrčil; žalovaného pouze pověřila vyřízením insolvence. Žalobkyně tvrdila, že darovací smlouva je neplatná z důvodu omylu, bylo proto její povinností tato tvrzení prokázat (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1149/2020), o čemž byla soudem prvního stupně poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř. (bod 31 odůvodnění); žalobkyně však žádné relevantní důkazy neoznačila, soud prvního stupně logicky zdůvodnil, proč neprovedl některé z žalobkyní navržených důkazů a jaké závěry z provedených důkazů učinil. Jednotlivé důkazy nejsou ve vzájemném rozporu, naopak na sebe navazují a doplňují se, a plně postačují k závěru soudu prvního stupně o neunesení břemena tvrzení ohledně těchto rozhodných skutečností.

20. Žalobkyně měla možnost se s obsahem darovací smlouvy seznámit a pokud tak neučinila (je jedno z jakých důvodů), musí nést veškeré následky spojené se svojí lehkovážností, když nebylo prokázáno, že by jí žalovaný jakýmkoliv způsobem bránil seznámit se s obsahem smlouvy nebo nutil k jejímu uzavření. Případné nesrovnalosti v tvrzeních žalovaného o tom, kdy přesně jí byl návrh smlouvy žalovaným předložen, jsou nepodstatné. Pokud se žalobkyně s obsahem smlouvy neseznámila, ačkoliv objektivně mohla, nemůže relevantně namítat, že nevěděla, jakou smlouvu podepisuje, neboť tuto skutečnost zavinila vlastní nedbalostí, když dle svých tvrzení zanedbala pro ni ve věci objektivně existující možnost přesvědčit se o pravém stavu věci. Pokud tvrdí, že darovací smlouva je neplatná, neboť žalovaný zneužil příbuzenského vztahu mezi účastníky a jejího zdravotního stavu, když žalobkyni smlouvu k podpisu „podstrčil“, nemohlo se jednat o omyl omluvitelný, neboť žalobkyně se mohla s obsahem smlouvy před jejím podpisem objektivně seznámit a pokud tak neučinila, musí nést veškeré následky s tím spojené.

21. Námitka žalobkyně spočívající v tom, že za ni žalovaný zaplatil v insolvenčním řízení více než by zaplatila sama, pokud by plnila splátkový kalendář, nemá žádný vliv na posouzení platnosti darovací smlouvy. Žalovaný splnil svůj závazek vůči žalobkyni, když v souladu s darovací smlouvou za ni uhradil v insolvenčním řízení její dluhy. Pokud by zaplatil více než ve skutečnosti musel, poškodil by tím pouze sám sebe, nikoli žalobkyni. Navíc žalobkyně se mýlí, pokud se domnívá, že smyslem oddlužení je uhradit pouze část 33 % dluhů nezajištěných věřitelů. Podle § 412 odst. 1 písm. h) zák. č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon) je insolvenční dlužník povinen vynaložit veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů. Na tuto skutečnost byla žalobkyně upozorněna insolvenčním soudem v usnesení ze dne [datum], [číslo jednací]strana 9, první odstavec).

22. Námitky žalobkyně týkajících se nesprávného právního posouzení smlouvy, kdy žalobkyně tvrdí, že darovací smlouvu neuzavřela, neboť tato jí byla žalovaným podstrčena a žalobkyně nevěděla, co podepisuje, proto by měla být posouzena jako smlouva kupní podle svého obsahu, shledal odvolací soud nedůvodnými. Žalobkyně tvrdí, že její vůle k uzavření jakékoliv právního jednání absentovala, proto soud prvního stupně posoudil smlouvu podle jejího obsahu a chování stran, které uzavření smlouvy předcházelo. Závěr soudu prvního stupně, který nepřisvědčil tvrzení žalobkyně, že se jedná o kupní smlouvu, které je pak absolutně neplatná, neboť nese znaky lichevní smlouvy a představuje hrubý nepoměr vzájemných plnění, je správný. S odvolatelkou lze sice souhlasit v tom, že se soud prvního stupně ne zcela přesně vypořádal s právním posouzením této smlouvy (viz bod 34.), když smlouvu hodnotil jako darovací a pouze se zmínil o tzv. smíšeném darování, což však na konečném závěru o platnosti smlouvy ničeho nemění.

23. Darovací smlouva je dvoustranné právní jednání, jímž dárce bezplatně přenechává nebo se zavazuje přenechat obdarovanému určitý majetkový prospěch, aniž by k tomu měl právní povinnost, a obdarovaný tento dar, případně slib přijímá. K pojmovým znakům darování patří vedle způsobilého předmětu daru dobrovolnost a bezúplatnost. Soudní praxí je také zastáván názor, podle něhož jde o platnou darovací smlouvu, jestliže dar nebo slib daru je spojen se závazkem obdarovaného spočívajícím v omezení výkonu jeho vlastnického práva po uskutečněném darování, a to jak bezplatným (smlouva o zřízení věcného břemene nebo o osobním závazku umožnit převádějící osobě /dárci/ užívání předmětu daru), tak úplatným (užívání na základě budoucí nájemní smlouvy). Není rovněž vyloučeno, aby darování bylo vázáno na odkládací či rozvazovací podmínku.

24. Závazkový právní vztah může být založen nejen smlouvou výslovně v zákoně upravenou, ale i smlouvou v zákoně neupravenou (tzv. smlouvou nepojmenovanou, inominátní), popřípadě smlouvou smíšenou, která obsahuje prvky různých smluv. Jestliže převod majetkových hodnot ve vztahu mezi dárcem a obdarovaným je jen zčásti bezúplatným, jedná se o částečné darování, které má základ ve smlouvě smíšené (negotium mixtum cum donatione); taková smlouva je pak co do obsahových náležitostí konglomerátem subjektivních práv a povinností charakterizujících jednotlivé smluvní typy (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 33 Cdo 645/2016).

25. Darovací smlouva tudíž může obsahovat další ujednání, na základě kterých se obdarovaný zavazuje plnit a ani v těchto případech smlouva neztrácí charakter darovací; může jít i o vzájemné (§ 2061) nebo darování s příkazem (§ 2064 o. z.) nebo smíšené darování (§ 1794 odst. 1 o. z.).

26. Příkaz nevylučuje znak bezúplatnosti a není protiplněním. Hodnota daru se však snižuje o hodnotu příkazu. Příkazem se obdarovaný (obligačně) zavazuje ke splnění sjednané povinnosti. Obsahem příkazu dárce může být jakékoliv konání (dare, facere) nebo nekonání (omittere, pati). Ke splnění příkazu má dojít zpravidla z vlastní hodnoty daru.

27. Smíšené darování (negotium mixtum cum donatione) není v o. z. výslovně upraveno; zmínka o něm je pouze v § 1794 odst. 1 o. z., když případ smíšeného darování je vyloučen z neúměrného zkrácení. Při smíšeném darování strany ujednávají nižší protiplnění, než je jeho objektivní hodnota (§ 492 o. z.). Zahraniční judikatura buduje přístup k této modalitě na tom, že darováním je v tomto případě toliko rozdíl mezi hodnotou plnění a hodnotou protiplnění [viz Janoušek, M. In: Petrov, J., Výtisk, M. Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 2055].

28. Jak má být darování s příkazem vymezeno vůči smíšenému darování, je silně sporné. Dělící kritérium představuje dle části nauky a německé judikatury to, zda má obdarovaný financovat provedení příkazu z daru (darování s příkazem), anebo nezávisle na něm (smíšené darování). Plnění příkazu je přitom částečným protiplněním. Plnění příkazu je částečně ekvivalentem za dárcovo plnění, které slouží dvojí kauze: provedení příkazu a obdarování příkazníka. Smíšené smlouvy, pod které smíšené darování spadá, jsou řazeny buď mezi inominátní smlouvy (viz Kolmačka, V. Práva z vad při smíšeném darování. Časopis pro právní vědu a praxi. 2021, č. 3, s. 447) nebo jsou považovány za další samostatnou kategorie ke smlouvám pojmenovaným a nepojmenovaným (viz Pilík, V. Ke smíšeným smlouvám (a odlišným kategoriím smluv) [online]. Právní prostor. 7. 7. 2016.).

29. Žalovanému lze přisvědčit, že smlouva uzavřená mezi účastníky je nadepsána velkým nadpisem DAROVACÍ SMLOUVA NA VĚC NEMOVITOU, celý obsah je na dvou stranách jednoho listu, je formulována srozumitelně a její text nevzbuzuje žádné pochybnosti o jejím obsahu. Žalobkyně smlouvou daruje svůj podíl na nemovitostech žalovanému, žalovaný se zavazuje zaplatit za žalobkyni její dluhy v insolvenčním řízení a potvrzuje, že žalobkyně může i nadále podíl doživotně užívat. Žalovaný své závazky ze smlouvy splnil, za žalobkyni dluhy zaplatil, žalobkyně může nemovitost i nad rámec podílu už bezplatně užívat. Ze všech ujednání smlouvy je zřejmé, že vůle stran směřovala k uzavření darovací smlouvy (ujednání o dani, odvolání daru pro nesplnění povinnosti zaplatit za žalobkyni dluhy atd.) a dále k zaplacení dluhů žalobkyně v insolvenčním řízením žalovaným i k tomu, aby žalobkyně mohla doživotně užívat bezúplatně (případně za 1 Kč ročně) podíl.

30. Odvolací soud hodnotí smlouvu uzavřenou mezi účastníky dne 6. 9. 2021 jako platné právní jednání, obsahující tři samostatná právní jednání, a to darovací smlouvu na spoluvlastnický podíl na nemovitostech a dále závazek žalovaného zaplatit za žalobkyni její dluhy v insolvenčním řízení (§ 1936 o. z.), umožnit jí bezplatné doživotní užívání podílu dle § 2193 o. z. Nejedná se o vzájemná plnění, jedná se o tři samostatná jednání, darování není nikde ve smlouvě vázáno oproti zaplacení dluhu v insolvenci (nesplnění závazku žalovaného je důvodem pro odvolání daru), ani oproti bezplatnému užívání podílu, uzavření smlouvy časově předcházelo splnění závazku žalovaného, smlouva obsahuje výslovné a bezpodmínečné vyjádření vůle podíl na nemovitostech darovat a dar přijmout, jiná vůle účastníků odlišná oproti tomuto písemnému vyjádření z dokazování nevyplývá. Vedle darování byla uzavřena i dohoda o plnění dluhu za žalobkyni 3. osobě, nesprávné označení smlouvy jako pouze darovací, když šlo ve skutečnosti o více jednání, nezakládá neplatnost darování ani ostatních ujednání o závazcích žalovaného, podstatný je obsah úkonu. Nejde zde ani o případ simulovaného úkonu, závazky stran jsou uvedeny ve smlouvě a nic se nezastírá. Jedná se tudíž o smíšenou darovací smlouvu (negotium mixtum cum donatione), kdy spoluvlastnický podíl žalobkyně převedla do vlastnictví částečně bezúplatně a částečně úplatně, což vylučuje užití ust. § 1794 odst. 1 o. z. o neúměrném zkrácení, kdy právo žalobkyně z případného neúměrného zkrácení nebylo uplatněno u soudu ve lhůtě 1 roku (§ 1795 o. z.), tudíž i kdyby byly splněny podmínky neúměrného zkrácení (což se nestalo), došlo by k prekluzi práva dle § 1793 o. z. Toho si patrně byla žalobkyně vědoma, neboť tvrdila, že se jedná a o lichevní smlouvu.

31. Soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti lichevní smlouvy, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Právní úprava lichvy dle § 1796 o. z. představuje konkretizaci (typizaci) jednání, které se svojí povahou příčí dobrým mravům, a je tudíž neplatné dle § 588 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ČR, ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2885/2022).

32. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli platnou smlouvu, kterou posoudil jako darovací (o smíšeném darování se zmínil v bodu 34.), odvolací soud jeho právní posouzení pouze upřesnil, když smlouvu posoudil jako smíšenou darovací smlouvu s ohledem na ujednání o závazcích žalovaného. Tento závěr ze své podstaty vylučuje existenci hrubého nepoměru vzájemných plnění. Z obsahu spisu, ani z provedených důkazů, nebylo zjištěno, že by žalovaný při uzavírání smlouvy zneužil zdravotního stavu a věku žalobkyně, kdy ke stejným závěrům dospěla ve svém šetření i Policie ČR. Smlouva uzavřená mezi účastníky se tudíž nepříčí dobrým mravům a je platným právním jednáním.

33. Odvolací soud neshledal podmínky pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř., když žalovaný s ohledem na chování žalobkyně před zahájením soudního řízení i v jeho průběhu měl za to, že pro jeho užití nebyly splněny zákonné předpoklady.

34. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti zdůrazňuje, že základem pro rozhodování o náhradě nákladů řízení je ustanovení § 142 o. s. ř. Výjimečné použití § 150 o. s. ř. mohou ospravedlnit pouze důvody zvláštního zřetele hodné (nález Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. I. ÚS 2862/07, nebo nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11).

35. Ustanovení § 150 o. s. ř. stanoví výjimku z pravidla, že náklady řízení hradí druhé straně ten účastník řízení, jenž nebyl ve sporu úspěšný. Kdokoli podá žalobu k ochraně svého práva, musí počítat s tím, že v případě neúspěchu bude hradit žalované straně náklady řízení. Tento možný následek má ve vztahu k žalobci působit v tom směru, aby předem zvážil, zda jeho žaloba s ohledem na navrhované důkazy má šanci na úspěch. Umožňuje-li uvedené ustanovení zohlednit důvody hodné zvláštního zřetele, tato výjimka má zamezit tomu, aby povinnost hradit náklady řízení, ať už vznikne na straně žalobce nebo na straně žalovaného, nevedla k nespravedlivému či nepřiměřeně tvrdému výsledku řízení. Při jejím použití musí být posouzeny všechny okolnosti konkrétní věci (viz např. nález Ústavního soudu ze dne ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 191/06). Zohledněn musí být také možný dopad přiznání či naopak nepřiznání náhrady nákladů řízení u toho kterého účastníka (nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. III. ÚS 3705/15).

36. Nepřiznání náhrady nákladů řízení podle § 150 o. s. ř. účastníkovi řízení, který měl ve věci úspěch, obstojí z hlediska ústavních záruk spravedlivého procesu, vyplývajících zejména z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže existuje důvod, který je za tímto účelem s ohledem na okolnosti věci způsobilý být hodnocen jako důvod zvláštního zřetele hodný. Jen v takovém případě nedojde vůči tomuto účastníkovi k svévolnému odepření práva na náhradu nákladů řízení podle § 142 o. s. ř. (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 132/20).

37. Za důvody hodné zvláštního zřetele je třeba považovat takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivé ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Významné jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a okolnosti další, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

38. Důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. nemůže bez dalšího spočívat pouze v jakési "lítosti" soudu nad účastníkem, který neunesl žalobní břemeno, když se mu nepodařilo coby žalobci prokázat jeho žalobní tvrzení (nález Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2023, sp. zn. III. ÚS 3517/22).

39. Ustanovení § 150 o. s. ř. tedy neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Rozhodnutí, v souladu s nímž si ten, kdo v řízení uspěl, také ponese sám své náklady, se proto bude spravedlivým jevit především s ohledem na existenci okolností souvisejících s předprocesním stadiem sporu, s chováním účastníků v tomto stadiu, s okolnostmi uplatnění nároku apod. (nález Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. 2862/07).

40. Osobní, majetkové a výdělkové poměry žalobkyně by s ohledem na shora uvedený nález Ústavního soudu nemohly samy bez dalšího odůvodňovat aplikaci ust. § 150 o. s. ř., v tomto směru není tudíž názor žalobkyně správný.

41. K tomu, co jsou důvody hodné zvláštního zřetele, se Nejvyšší soud vyjádřil např. v usnesení ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2941/2013, nebo v usnesení ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2524/2014, v nichž vyložil, že okolnostmi hodnými zvláštního zřetele se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení účastníku, který neměl ve věci úspěch, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady nesl ze svého. Stejně tak Ústavní soud uvádí, že aplikace § 150 o. s. ř. slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. I. ÚS 2862/07, nebo nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. III. ÚS 3448/10).

42. Žalobkyně důvody pro nepřiznání nákladů řízení žalovaného spatřovala zejména ve svých osobních a příjmových poměrech s přihlédnutím ke špatnému zdravotnímu stavu. Je starobní důchodkyně, avšak k výzvě odvolacího soudu nedoložila, jaké jsou její aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry. Z obsahu spisu jsou známy pouze její poměry k 4. 4. 2023, kdy jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a ustanoven zástupce; v té době měla žít se synem [jméno FO], byl jí vyplácen starobní a vdovský důchod ve výši 16 227 (měsíční náklady v souvislosti se zdravotním stavem 300 Kč, synovi dávala na bydlení 3 000 Kč) měsíčně syn žalobkyně pobíral v roce 2022 příspěvek na péči na žalobkyni 12 800 Kč, vlastnila podíl na nemovitostech, který je předmětem řízení.

43. Žalovaný s návrhem žalobkyně na případnou aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. nesouhlasil, neboť z iniciativy žalobkyně se účastní po dobu několika let soudního řízení, kdy v souvislosti s právním zastoupením mu vznikly nemalé výdaje, žalobkyně není ochotna o věci jednat, žalovaný nemá z vlastnictví podílu žádný užitek, přestože v souvislosti s nabytím vlastnického práva k němu měl nemalé výdaje. Žalovaný je ženatý, má dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dcerám, pobírá invalidní důchod ve výši 6 395 Kč, přídavek na dítě 2 800 Kč, vlastní dvě starší osobní vozidla, garáž (LV [číslo]), v rámci společného jmění manželů rodinný dům v [adresa]), podíl na rodinném domě [adresa] (LV [číslo]), pole v k. ú. [adresa]), úspory cca 30 000 Kč, obdržel dotaci 250 000 Kč, má dluhy v celkové výši 865 000 Kč, které jsou splatné v roce 2029, je společníkem a jednatelem I. [právnická osoba] společnosti s.r.o., která byla zapsána do obchodního rejstříku dne [datum], má zanedbatelné roční příjmy z pachtovného (806 Kč) a z komise (29 000 Kč).

44. Odvolací soud vedl účastníky řízení ke smírnému vyřešení věci, za tímto účelem první jednání ve věci nezahájil, zpřístupnil jim v rámci zásady předvídatelnosti soudního rozhodnutí svůj názor na věc, když rozhodnutí soudu prvního stupně považoval za věcně správné, dal možnost ustanovenému zástupci žalobkyně jeho klientku seznámit s právním názorem odvolacího soudu, neboť tato se k prvnímu jednání nedostavila a požádal jej, aby zajistil účast žalobkyně u dalšího jednání, poněvadž chtěl, aby žalobkyně osobně reagovala na možnost smírného vyřešení sporu (i s ohledem na případný možný vliv syna [jméno FO] na žalobkyni, který se podává i ze spisu Policie ČR), jemuž se žalovaný nebránil a i po předestření názoru odvolacího soudu byl velmi vstřícný. Žalobkyně požadavku odvolacího soudu nedostála, k odročenému jednání se s poukazem na zdravotní stav (ničím neosvědčený) nedostavila a prostřednictvím svého zástupce projevila vůli o smírném vyřešení sporu nejednat.

45. Odvolací soud neshledal u žalobkyně podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smíšenou darovací smlouvu, na základě které na něj převedla vlastnické právo k podílu na nemovitostech, žalovaný svůj závazek ze smlouvy splnil, dluhy v insolvenci za žalobkyni zaplatil, nechává ji v nemovitosti zdarma bydlet (přestože již nyní žalobkyně užívá i další 2/8 podílu na nemovitostech, které jsou ve vlastnictví žalovaného a nebyly předmětem darovací smlouvy); žalovaný nemovitost na své vlastní náklady opravuje a ze svého vlastnictví nemá žádný užitek, na straně žalobkyně nedošlo k žádným zásadním změnám, žije obdobně jak před uzavřením darovací smlouvy, do nemovitosti neinvestuje a bezplatně ji užívá, insolvenční řízení bylo ukončeno. Žalobkyně podala na žalovaného trestní oznámení, které skončilo odložením věci, když na straně žalovaného nebylo shledáno žádné protiprávní jednání, usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 18. 3. 2023. Minimálně od tohoto okamžiku žalobkyně znala názor Policie ČR, která v jednání žalovaného, jenž žalobkyně považuje za nemravné, lichevní apod. (poté, co se celou věcí podrobně zabývala a shromáždila velké množství důkazů), nespatřovala žádné protiprávní jednání, které by vykazovalo znaky trestného činu či přestupku. I poté, žalobkyně setrvala na žalobě a pokračovala v zahájeném řízení. Odvolací soud si je vědom toho, že žalobkyně byla v řízení osvobozena od soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce, je si vědom i zdravotního stavu žalobkyně, který je popsán výše. Žalobkyně přestože byla u prvního jednání odvolacího soudu vyzvána, aby doložila aktuální potvrzení o svých majetkových a výdělkových poměrech včetně požadovaných příloh, právě pro účely případné aplikace § 150 o. s. ř., tak neučinila, když předložila pouze potvrzení a přílohy již nikoliv s poukazem, že od rozhodování od soudních poplatků se na její straně ničeho nezměnilo, což odvolací soud považuje za zcela nedostatečné, stejně tak jako to, že se žalobkyně přes požadavek odvolacího soudu nedostavila k odročenému jednání a nepředložila žádné potvrzení o zdravotním stavu, který by jí bránil v účasti u jednání.

46. Zdravotní stav je nepochybně jednou z mimořádných okolností, kterou je třeba posuzovat při zkoumání podmínek pro aplikaci § 150 o. s. ř. Odvolací soud s ohledem na celkové okolnosti případu má zato, že zdravotní stav žalobkyně (zraková vada), který byl prokázán v průběhu řízení, když další zdravotní problémy žalobkyně v řízení netvrdila ani neprokázala, nemůže vést k nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení úspěšnému žalovanému; žalobkyně užívá podíl žalovaného ve výši 7/8 na nemovitostech zcela zdarma, podáním žaloby i trestního oznámení prokazatelně vznikly žalovanému náklady za právní zastoupení; příjmy žalovaného, jeho osobní, majetkové a výdělkové poměry, umožňují učinit závěr, že by se aplikace § 150 o. s. ř. nepříznivě dotkla jeho majetkové sféry. Žalovaný se po celou dobu řízení chová k žalobkyni slušně, např. nečiní žádné kroky k vydání bezdůvodného obohacení za nadužívání převedeného podílu na nemovitostech, projevuje snahu se dohodnout apod. Žalobkyně po uzavření smlouvy s žalovaným užívá nemovitost ve stejném rozsahu jako před převodem podílu, žalovaný do nemovitosti, která byla v havarijním stavu, investuje. Uzavřením smíšené darovací smlouvy se nikterak negativně nedotklo životní úrovně žalobkyně, která ve vztahu k převedenému podílu nemovitost užívá stejně, má zaplacené dluhy a nemovitost je částečně opravená. Ustanovení § 150 o. s. ř. neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. V posuzované věci odvolací soud neshledal žádné důvody pro nepřiznání nákladů řízení úspěšnému žalovanému, naopak aplikace § 150 o. s. ř. by byla v této věci nespravedlivá.

47. Skutečnost, že žalobkyně byla osvobozena od soudních poplatků (byť aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry přes výzvu odvolacího soudu neosvědčila), zohlednil odvolací soud, když jí umožnil zaplatit náklady řízení ve splátkách dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výroky II. a III. rozsudku), nezaplacením splátky se stane celková částka splatnou, při plnění splátek bude celková výše nákladů řízení zaplacena do 2 let, tudíž se rozhodnutí nedotkne nepříznivě majetkové sféry žalovaného, který proti umožnění splátek žalobkyni žádných námitek neměl.

48. Odvolání žalobkyně do výše nákladů řízení přiznaných žalovanému, která rozhodnutí v této části považovala za nepřezkoumatelné a namítala, že dne 14. 11. 2023 se žádné jednání nekonalo, písemné podání nebylo blíže konkretizováno, není důvodné. Žalobkyně byla v řízení zastoupena ustanoveným zástupcem-advokátem, který vyúčtoval náklady řízení ve vyšší částce, než která byla přiznána žalovanému a byl si dobře vědom, jaké úkony právní služby v řízení učinil. Odměna za právní služby přiznaná žalovanému je takřka totožná (specifikací jednotlivých úkonů, většinou datem, případně délkou) s odměnou, kterou uplatnil ustanovený zástupce. Žalobkyni tak muselo být zcela zřejmé, z čeho se odměna zástupkyně žalovaného skládá. Náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 91 782 Kč, které je neúspěšná žalobkyně povinna zaplatit žalovanému, byly vyčísleny správně. Zástupkyně žalovaného v řízení učinila celkem 8 úkonů právní služby po 10 980 Kč podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT) ve znění účinném ke dni, kdy byly jednotlivé úkony právní služby poskytnuty (dne 11. 4. 2023 převzetí a příprava zastoupení, dne 26. 4. 2023 vyjádření k žalobě, dne 2. 11. 2023 účast u jednání přesahující dvě hodiny, dne 14. 11. 2023 písemné doplnění tvrzení a důkazů, dne 4. 1. 2024 účast u jednání, dne 1. 2. 2024 účast u jednání přesahující dvě hodiny), přičemž se jedná o účelně vynaložené náklady. Pokud v bodu 39 odůvodnění je uvedeno, že se přiznává odměna za úkon právní služby za účast u jednání dne 14. 11. 2023, jedná se o zřejmou nesprávnost, neboť uvedené datum patří k písemnému doplnění tvrzení a důkazů, která však nemá vliv na správnost rozhodnutí, neboť správně se jednalo o odměnu za účast u jednání dne 4. 1. 2024, počet úkonů právní služby byl stanoven správně.

49. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř. včetně výroků o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, pouze jej změnil ve II. výroku co do lhůty k plnění [§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], kdy žalobkyni umožnil zaplatit náklady řízení ve splátkách po 5 000 Kč. Za situace, kdy neúspěšné žalobkyni, které byl ustanoven zástupcem advokát, nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení, nemohlo státu vzniknout právo na náhradu nákladů řízení (§ 149 odst. 2 o. s. ř. a contr. a postup dle § 148 není na místě); o tom sice nebylo nutno rozhodovat samostatným výrokem rozhodnutí, nicméně pokud tak soud prvního stupně učinil ve výroku III., není takový výrok rozhodnutí nezákonný.

50. V souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud přiznal úspěšnému žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 25 598,62 Kč sestávající z: - náhrady za promeškaný čas ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny tj. 5 490 Kč za účast u jednání dne 9. 4. 2025, které nebylo zahájeno, účastníci byli vedeni ke smírnému vyřešení sporu, byl jim zpřístupněn názor odvolacího soudu, zjišťovány postoje žalovaného k návrhu na aplikaci § 150 o. s. ř., jednání tudíž bylo odročeno bez projednání věci dle § 14 odst. 2 AT ve spojení s § 7 bod 6., § 8 odst. 1 AT (tarifní hodnota 670 000 Kč), - odměny zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 10 980 Kč [za účast u jednání odvolacího soudu dne 30. 4. 2025 dle ust. § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) AT] a jednoho režijního paušálu ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z 21 % DPH z odměny a náhrady dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 714 Kč, celkem na náhradě nákladů odvolacího řízení náleží žalobkyni 4 114 Kč, - odměny zástupce za jeden úkon právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, tj. 5 490 Kč (za písemné podání ze dne 16. 4. 2025 obsahující vyjádření k aplikaci § 150 o. s. ř., předložení potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaného a vyjádření k odvolání dle ust. § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. c), odst. 3, když odvolací soud primárně požadoval pouze předložení potvrzení pro účely zvážení aplikace moderačního práva a vyjádření k odvolání, učiněné až poté, co již byl účastníkům sdělen právní názor odvolacího soudu dne 9. 4. 2025, tak považoval za neúčelné, - z 2 režijních paušálů á 450 Kč, tj. celkem 900 Kč (§ 13 odst. 4 AT), když za náhradu za promeškaný čas za účast u jednání, které bylo odročeno bez projednávaní věci, režijní paušál nenáleží, - náhrady hotových výdajů spočívající v cestovném zástupkyně žalovaného k jednání odvolacího soudu dne 9. 4. 2025 (§ 13 odst. 5 AT ve spojení s § 157 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce) určené dle vyhl. č. 475/2024 Sb., tj. 105 km (cesta Kyjov – Brno a zpět), při náhradě za 1 km jízdy á 5,80 Kč, při průměrné spotřebě 4,4 l na 100 km a ceně za 1 l nafty 34,70 Kč, tj. částky ve výši 769,31 Kč, - náhrady hotových výdajů spočívající v cestovném zástupkyně žalovaného k jednání odvolacího soudu dne 30. 4. 2025 (§ 13 odst. 5 AT ve spojení s § 157 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce) určené dle vyhl. č. 475/2024 Sb., tj. 105 km (cesta Kyjov – Brno a zpět), při náhradě za 1 km jízdy á 5,80 Kč, při průměrné spotřebě 4,4 l na 100 km a ceně za 1 l nafty 34,70 Kč, tj. částky ve výši 769,31 Kč, - náhrady za promeškaný čas zástupkyně žalovaného cestou k jednání soudů a zpět v částce 1 200 Kč, tj. 8 půlhodin po 150 Kč (dle § 14 odst. 3 AT).

51. Ze stejných důvodů, pro které umožnil žalobkyni splácet náklady řízení před soudem prvního stupně, tak odvolací soud učinil i v případě nákladů odvolacího řízení (výrok III. rozsudku), pouze výši splátek s přihlédnutím k výši nákladů odvolacího řízení a s přihlédnutím k již stanovené splátce nákladů řízení před soudem prvního stupně, stanovil částkou 1 000 Kč měsíčně.

Poučení