70 Co 88/2022- 323

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ireny Noskové a soudců JUDr. Renaty Polákové a Mgr. Zdeňka Lehovce v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], o zaplacení [částka] s příslušenstvím k odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 49/2018-278, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném vyhovujícím výroku o věci samé II. mění tak, že se žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítá; v napadeném zamítavém výroku o věci samé III. se rozsudek potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na náhradu nákladů státu částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 1.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do požadavku žalobce na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a zamítl žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím (výrok III.). O nákladech účastníků rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok IV.) a o nákladech státu tak, že uložil žalobci povinnost zaplatit České republice jí vynaložené náklady řízení ve výši [částka] na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, neboť žalovaná mu v uvedené výši nezaplatila sjednanou cenu za jeho odbornou podnikatelskou činnost vykonávanou na základě smlouvy o poskytování služeb ze dne [datum]. Za období, kdy vykonával funkci jednatele žalované, vzal žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím zpět a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, protože ze smlouvy není zřejmé, jakou činnost měl žalobce vykonávat, žalobce nevykonával činnost, která by odpovídala sjednané pozici interim manager, a smlouva je pouhým zdánlivým právním jednáním dle § 533 o. z.

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování služeb, ve které sjednali pro žalobce odměnu [částka] s osobním ohodnocením [částka] měsíčně, jež představovalo nenárokovou složku závislou na hodnocení osoby, která ji poskytuje. Žalobce se dle pokynu žalované podílel na zajištění realizace jejích zakázek, nejprve jako jednatel žalované a následně od září [rok] jako osoba se speciálním pověřením. Pracoval na zakázce Waltrovka, na výstavě For Arch představil žalované dvě osoby, které měly mít kontakty v Německu, ale nebyl s nimi uzavřen žádný kontrakt, snažil se zprostředkovat služby žalované i v rámci německého trhu a v [obec] spolupracoval s panem [příjmení], který byl nejprve u žalované tři měsíce zaměstnán a poté s žalovanou spolupracoval externě v rámci své firmy. Od srpna měl žalobce zůstat ve firmě externě a neměl řídit pracovníky. V říjnu žalovaná smlouvu vypověděla s tím, že nemá na spolupráci s žalobcem zájem, a předpokládala, že tím jejich smluvní vztah skončil. Výslovně mu neřekla, aby již nic nedělal. Výpověď byla žalobci doručena v listopadu [rok]. Žalobce řešil zakázky žalované ještě v lednu 2017. Faktury splatné ve lhůtě 14 dnů zaslal žalobce žalované poštou a e-mailem, jejich doručení žalovaná potvrdila k lednu [rok].

5. Po právním posouzení podle § [číslo] odst. 1, § [číslo] a násl. a § 2483 odst. 1 o. z. dospěl soud prvního stupně k závěru, že účastníci mezi sebou uzavřeli nepojmenovanou smlouvu s prvky příkazního typu, tj. smlouvy o zprostředkování a o obchodním zastoupení, v níž byla odměna sjednána za činnost žalobce jako interim manažera a zprostředkovatele, nikoliv za výsledek této činnosti. Obecné vymezení předmětu činnosti ve smlouvě přičetl k tíži žalované, která tuto smlouvu uzavřela jako podnikatelka. Byť činnost žalobce nebyla soudem prvního stupně prokázána jako činnost interim manažera, vykazoval žalobce činnost za žalovanou, a to i ve vztahu k německému trhu. Pokud žalovaná tvrdila, že od srpna 2016 pro ni nic nevykonával a žalovaná mu žádnou činnost neukládala, jedná se o překážky práce na straně žalované bránící výkonu této činnosti. Dovodil, že činnost žalobce při realizaci zakázek v ČR (např. Waltrovka) je možné podřadit pod ve smlouvě sjednané zprostředkování, které v sobě zahrnuje i činnost navazující, tedy činnost na zakázce, která byla sjednána jako opakovaná činnost za měsíční paušál a k tomuto byl žalobce i pověřen žalovanou. Žalovaná nikdy jeho činnost či nečinnost nereklamovala. Uzavřel, že po celou dobu trvání smlouvy, tj. do ledna 2017 včetně, trval závazek žalobkyně k úhradě sjednané odměny, a to ve výši [částka] bez osobního ohodnocení ve výši [částka], které soud prvního stupně posoudil jako pohyblivou a tedy nenárokovou složku, ostatně i sám žalobce za jeden měsíc toto osobní ohodnocení nefakturoval. Úrok z prodlení přiznal soud prvního stupně žalobci ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum] se zohledněním doručení faktur nejpozději ke konci ledna 2017 a 14 denní splatnosti faktur. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když vyšel z rovnocenné míry úspěchu a neúspěchu účastníků, o nákladech státu pak podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a tyto náklady rozdělil mezi účastníky rovným dílem.

6. Proti III., IV. a V. výroku rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, ve kterém namítl, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávných skutkových zjištěních a současně i na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasil s tím, že z pevně stanovené částky odměny ve výši [částka] soud prvního stupně částku [částka] posoudil jako osobní ohodnocení, které navíc v platném právu není definováno, a tedy jako složku nenárokovou. Pokud soud prvního stupně vycházel z návrhu pracovní smlouvy a mzdového výměru, tyto nejsou podstatné pro příkazní smlouvu. Mezi účastníky nikdy nebyl spor o to, co měl žalobce podle smlouvy vykonávat a jaký je cíl smlouvy, ani o to, že všechny činnosti žalobce byly v souladu se smlouvou a takto probíhaly po celou dobu smluvního vztahu. Žalobci tak náleží odměna za vykonanou činnost v plné sjednané výši [částka] tak, jak to žalovaná činila až do května [rok]. Do té doby žalovaná nikdy neuváděla žádná kritéria pro poskytnutí či neposkytnutí osobního ohodnocení a mezi účastníky nikdy nedošlo k dohodě o možnosti žalované schvalovat nebo rozhodovat o osobním ohodnocení ještě před fakturací odměny žalobcem. Samo sjednání podstatné části odměny jako pohyblivé a závislé na libovůli žalované by bylo pro jakéhokoliv dodavatele poskytovaných služeb iracionální a nepřijatelné. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná do činnosti žalobce nijak nezasahovala, nestanovovala výkonnostní cíle, ani ji nekontrolovala, tedy ji ani nemohla objektivně hodnotit ve vztahu k odměně. Navíc je zřejmé, že odměna v sobě zahrnuje jednak náhradu nákladů, které byly vzhledem k jeho pozici očekávatelné a na které žalobce neměl dle smlouvy samostatný nárok, ale zohledňuje i zákaz konkurence, kdy žalobce stejnou činnost nesměl provádět ve vztahu k jiné stavební firmě, tedy nelze očekávat sjednání části odměny jako nejisté. Pojem„ plus osobní ohodnocení [částka]“ je naopak třeba vykládat ve významu, jaký skutečně měl při sjednávání smlouvy, kdy na pozici obchodního ředitele a manažera běžného provozu, kterého žalovaná hledala inzerátem, byl žalobce překvalifikovaný. Ohledně výkladu právních jednání žalobce odkázal na platnou judikaturu a výkladová pravidla dle § 556 odst. 2 o. z. a navrhl, aby odvolací soud změnil napadený výrok III. tak, že vyhoví žalobě i co do částky [částka] s přísl.

7. Proti II. a IV. výroku rozsudku podala odvolání i žalovaná s tím, že se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně ohledně nenárokové povahy osobního ohodnocení ve výši [částka]. Namítla však nepřezkoumatelnost rozsudku po stránce skutkových zjištění, kdy žalobce přes výzvu soudu prvního stupně neprokazoval činnost v jednotlivých měsících, za které požadoval odměnu. Poukázala na vyjádření žalobce v žalobě i dalších podáních, že pokud prováděl pro žalovanou určitou práci spojenou s realizací již sjednaných stavebních zakázek, pak takto jednal nad rámec smlouvy o poskytování služeb, tedy nešlo o činnost podle uvedené smlouvy, za kterou by mu měla příslušet předmětná odměna. Soud prvního stupně správně dovodil, že žalobce neprováděl činnost interim managera, tedy nekonal v konkrétním fakturovaném období relevantní činnost, za kterou by mu příslušela i dle platné judikatury paušálně sjednaná odměna, přesto však přiznal žalobci základní sjednanou odměnu. Soud prvního stupně dále nesprávně vyšel z prokázaného doručení faktur minimálně ke konci ledna [rok], aniž by žalobce prokázal, že by vystavoval a předával žalobkyni faktury postupem podle čl. 3 smlouvy, tedy v měsíci následujícím po měsíci, v němž měl provést určitou činnost tak, jak to činil předtím. Z toho je zřejmé, že opravdu žádnou činnost v daném období neprováděl. Emaily navržené žalobcem po koncentraci řízení ani podací lístky s různou gramáží odesílaných listin nemohly takové doručení prokazovat. Soud prvního stupně dále neřešil rozpory mezi výpovědí žalobce a svědka [příjmení], z jehož výpovědi vyplynulo, že naopak žalobce v srpnu a září 2016 zprostředkovával zakázky firmě svědka, nikoliv žalované. Za nesprávné zjištění soudu prvního stupně označila žalovaná i shledanou absenci reklamace činnosti žalobce, když naopak právě kvůli totálnímu rozvratu zaměstnanců žalovaná žalobci v srpnu [rok] sdělila, že bude jako její jednatel odvolán a právě nedodávání žalovanou požadovaného hlášení o činnosti žalobce bylo důvodem výpovědi smlouvy. Ve výpovědní době žalobce žádnou činnost nevykonával a také neúčtoval žádnou odměnu, tedy žalovaná předpokládala, že obě strany již jen čekají na uplynutí výpovědní doby, proto vrátila počátkem roku 2017 zaslané dodatečně vyhotovené faktury. Za nesprávné právní posouzení označila žalovaná závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobce činnost interim managera neprováděl, protože mu to žalovaná znemožnila, neboť tato činnost nebyla nijak závislá ani na výkonu funkce jednatele, ani na fungování žalobce v sídle žalované, či na řízení pracovníků žalobce. Sám žalobce pak překážky na straně žalované netvrdil. Soud prvního stupně zcela nesprávně zahrnul činnost žalobce na zakázce Waltrovka pod zprostředkování, přestože sám při projednání věci konstatoval, že ne každá jeho činnost pod tuto smlouvu spadala. Pod smlouvu o zprostředkování, jejímž cílem mělo být zajištění možnosti uzavřít smlouvu, rozhodně nelze podřadit činnost stavbyvedoucího na rozpracovaných stavbách či vlastní manuální práce žalobce v podobě skládání materiálu na stavbě. Přes výzvu soudu žalobce smluvní činnosti nekonkretizoval, soud je vymezením činností žalobce vázán a toto posouzení by mělo vést k zamítnutí žaloby. Navrhla, aby vzhledem k nepřezkoumatelnosti rozsudku byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné, naopak odvolání žalované důvodným shledal.

9. Podle § 1746 o. z. zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. (2) Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

10. Podle § 2430 o. z. se příkazní smlouvou příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.

11. Podle § 2432 o. z. příkazník plní příkaz poctivě a pečlivě podle svých schopností; použije přitom každého prostředku, kterého vyžaduje povaha obstarávané záležitosti, jakož i takového, který se shoduje s vůlí příkazce. Od příkazcových pokynů se příkazník může odchýlit, pokud to je nezbytné v zájmu příkazce a pokud nemůže včas obdržet jeho souhlas. (2) Příkazník přenechá příkazci veškerý užitek z obstarané záležitosti.

12. Podle § 2438 o. z. příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání. (2) Příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže byl nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnosti. To platí i v případě, že splnění příkazu zmařila náhoda, ke které příkazník nedal podnět.

13. Podle § 2445 o. z. smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi. (2) Je-li již při uzavření smlouvy, kterou se jedna strana zaváže obstarat druhé straně příležitost k uzavření smlouvy s třetí osobou, z okolností zřejmé, že za obstarání bude požadována odměna, má se za to, že byla uzavřena smlouva o zprostředkování.

14. Smlouvou o poskytování služeb ze dne [datum] se v bodu 2.1 žalobce zavázal pro žalovanou provádět svou odbornou podnikatelskou činnost - interim manažer a zprostředkování obchodu a služeb. Bylo tedy v první řadě třeba vyjasnit, co obecně představuje činnost interim manažera a činnost zprostředkovatele, současně i to, co si pod touto činností představovaly strany této smlouvy, a nakonec to, zda žalobcem popisované činnosti v rozhodném období, tj. v období od [datum], kdy přestal být jednatelem žalované, do konce ledna 2017, kdy skončila uvedená smlouva uplynutím výpovědní doby, jsou činnostmi, ke kterým se žalobce uvedenou smlouvou zavázal a přísluší mu za jejich provádění ve smlouvě sjednaná odměna.

15. Dle informací dostupných na internetu ([webová adresa]) interim management (v překladu přechodné, dočasné vedení) znamená dočasné nasazení manažera do organizace, která chystá zásadní změnu nebo potřebuje externí pomoc na zvládnutí výjimečné situace. Interim management byl původně využíván hlavně v krizovém řízení organizací, posléze se rozšířil do oblasti transformačních projektů. Dnes se používá při zavádění nových postupů a metod řízení, při integraci podniků po fúzi nebo při náhlém výpadku klíčového vedoucího pracovníka. Interim manažer je zpravidla zkušený manažer a zároveň odborník v konkrétní profesi, má obvykle manažerské zkušenosti z několika organizací včetně řízení změnových projektů. V různých fázích svého působení spojuje práci externího poradce a projektového manažera s operativní činností manažera a kouče. [příjmení] zodpovědnost za analýzu problému, poskytování a implementaci funkčního řešení odlišuje činnost interim manažera od konzultanta nebo vedoucího pracovníka v pracovním poměru. Typický mandát sleduje obvyklé schéma zahrnující analýzu, návrh řešení, jeho realizaci po zakončení projektu spolu s předáváním zodpovědnosti zpět do organizace. Ve fázi analýzy a počátečního auditu je práce interim manažera podobná činnosti poradce, následně v implementační fázi přechází v projektový management a při předávání interim manažer často působí jako kouč či školitel. V první fázi (cca 10 dnů) interim manažer vypracuje situační analýzu a vytvoří projektový a časový plán s vytyčením cílů, priorit se stanovením očekávaného přínosu. Ve druhé fázi podá návrh řešení, změn a cílů. Pokud se vnímání výchozí situace a žádoucích změn zásadně liší od původního zadání, zákazník může tuto změnu akceptovat anebo spolupráce mezi ním a interim manažerem v tento okamžik skončí. Třetí fáze představuje implementaci řešení, které interim manažer řídí spolu s pracovníky organizace a zároveň informuje o postupu projektu a poskytuje zadavateli pravidelnou zpětnou vazbu. Oboustranná zpětná vazba je důležitá pro zachování nutné míry objektivity v hodnocení činnosti interim manažera a ostatních pracovníků a pro sledování možného vývoje původních cílů. Poslední čtvrtou fází je dokončení a předání projektu. Zde musí interim manažer ověřit dosažení definovaného zadání a spokojenost zadavatele. Tato fáze často zahrnuje předávání know-how a trénink stálých pracovníků organizace, identifikaci a případný nábor následovníků a zhodnocení procesu včetně omylů a získaných zkušeností. Úspěšný interim manažer se soustřeďuje na trvalost dosažených výsledků více než na délku vlastního mandátu, a bude trvat na hodnocení projektu ze strany zadavatele. V některých případech poskytuje další ad-hoc podporu nebo nastoupí na nový projekt u téhož klienta ([firma], [název] [anonymizována tři slova], 1999 ISBN [číslo] S. 144, [číslo]).

16. Smlouvou o zprostředkování se s ohledem na její vymezení v ustanovení § 2445 o. z. zprostředkovatel zavazuje aktivně působit s cílem umožnit zájemci uzavřít konkrétní smlouvu s třetí osobou a zájemce je pak povinen poskytnout zprostředkovateli za tuto činnost provizi. Platná judikatura (srov. usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 32 Cdo 3612/2017) dovodila, že není-li ve smlouvě dohodnuto jinak, je jedinou podmínkou pro vznik nároku mandatáře na úplatu jen jím řádně vykonaná činnost. Vznik nároku na úplatu není vázán na skutečnost, zda mandant dal či nedal mandatáři pokyny či v jaké formě byla sjednána úplata (např. ve formě paušálu či za skutečně odpracované dny), případně na jiné skutečnosti, ale pouze na řádně vykonanou činnost. Pokud tedy mandatář činnost řádně nevykonal, a to z jakéhokoliv důvodu (třeba i pro okolnosti na straně mandanta), nemá na úplatu nárok. Podstata jakýchkoliv paušálních náhrad nebo úhrad tkví ve zprůměrování příslušných nákladů tak, že vybočení z tohoto průměru jedním či druhým směrem je pro konkrétní případy oběma stranám takového vztahu vynahrazeno zjednodušením systému dokládání těchto náhrad či úhrad a vede ke snížení administrativní náročnosti při vykazování příslušných výdajů a při jejich kontrole.

17. Z obsahu spisu se podává, že v žalobě samotné žalobce neuvádí konkrétní činnosti, které vykonal pro žalovanou jako interim manažer či zprostředkovatel v rozhodné době, za které požaduje předmětnou odměnu z uvedené smlouvy. Naopak zde uvádí, že„ nad rámec náplně práce dle smlouvy“ vykonával dále práci v oblasti i kompletní realizace velkých stavebních zakázek, např. bytový dům [obec] a stavba Waltrovka [obec], přičemž pouze k těmto činnostem nabídl důkazy.

18. Za této situace soud prvního stupně správně žalobce vyzval usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 49/2018-55, aby svá žalobní tvrzení doplnil o specifikaci toho, co konkrétně pro žalovanou v rámci výkonu své funkce interim managera prováděl, jaký byl projekt, ke kterému byl angažován, jaký byl cíl, kterého měl dosáhnout, a zda jej dosáhl a za jakou konkrétní činnost požaduje odměnu v předmětné výši.

19. K tomuto se žalobce že ve svém vyjádření ze dne [datum] žalobce učinil nesporným, že stejně, jak žalovaná uvedla ve svém vyjádření ze dne [datum], i on chápal svůj výkon funkce interim managera tak, že měl pouze po nezbytně dlouhou dobu u žalované vykonávat takovou činnost,„ aby pro žalovanou zajistil zvýšení produkce služeb žalované, a to v rámci nově rozšířeného segmentu služeb o provádění konstrukcí i dalších typů chytrých odvětrávaných fasád, než jen dosavadní činnost pomocí cihel Lifebrick, a takto měl zajistit nové zákazníky, včetně expanze žalované směrem do zahraničí a zajištění realizace zakázek v zahraničí (EU). Očekávaný přínos činnosti žalobce pro žalovanou tedy mělo být to, že u žalované dojde k nárůstu jejích obchodních aktivit a nárůstu počtu obchodních zakázek z nově nabízeného segmentu služeb a konečně i k rozšíření zákaznické struktury o zákazníky ze zahraničí.“ Potvrdil, že takto skutečně byly strany dohodnuty, a dále uvedl, že pokud tuto činnost nemohl provádět, dle něj za to mohla nesoučinnost žalované. Konkrétní činnosti v rozhodném období od [datum] do [datum] však žalobce neuvedl, ani se nevyjádřil k projektu či cíli, kterého měl dosáhnout.

20. Na další výzvu soudu prvního stupně k doplnění žalobních tvrzení ve lhůtě 15 dnů o konkrétní činnosti interim managera, za které požaduje odměnu, uvedení projektu a cíle, obsaženou v usnesení ze dne 15. 1. 2020, č. j. 14 C 49/2018-64, tentokrát podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. s poučením o případném možném neúspěchu v řízení v podobě neunesení břemene tvrzení i důkazního břemene, odkázal žalobce na činnosti popsané v žalobě a svou činnost popsal obecně jako činnost, která zajišťovala zvýšení produkce služeb žalované, tedy komunikaci s třetími stranami.

21. Žalobce byl soudem prvního stupně vyzván k doplnění žalobních tvrzení o činnosti v souladu s předmětem smlouvy a k označení důkazů k nim ještě jednou, a to usnesením vyhlášeným při jednání dne [datum], a žalobce opět obecně uváděl obvyklé činnosti, které činí jednatel společnosti, navíc bez konkretizace těchto činností v rozhodné době.

22. Z provedeného dokazování pak v podstatě nevyplynula žádná jiná činnost žalobce, než realizace právě oné jiné činnosti mimo rámec smlouvy, jak byla uvedena i v žalobě, tj. stavba Waltrovka [obec], bytový dům [obec] či činnost jednatele žalované. Pokud uvedl svědek [příjmení] [příjmení] ve své výpovědi, že koncem roku, asi v listopadu 2016, vyrazil s žalobcem na cesty do Německa a společně začali pracovat s cílem vstoupit na německý trh, pak toto tvrzení zůstalo nekonkrétní. [příjmení] zmínil norimberské firmy [příjmení] und Partner a [právnická osoba], ale bez jakékoliv konkretizace dne, kdy se uskutečnilo jednání, či obsahu jednání, ze kterého by mělo být zřejmé naplnění činnosti předpokládané smlouvou. Navíc pokud při tomto jednání prezentovali pouze cihly Lifebrick, jak uvedl, nepředstavovalo by to naplnění výše uvedené smlouvy. Žalobce sám se v emailu zmiňuje o jednání s [právnická osoba] und Partner ve dnech [datum] a [datum], nedoložil však žádný zápis či výstup z takových jednání, a pouhý email nelze považovat za důkaz o tom, že k takovému jednání opravdu došlo a co bylo jeho obsahem, zejména za situace, že žalobci v uvedené době muselo být známo, že mu žalovaná neproplácí faktury, tedy že bude muset svou činnost prokazovat. O těchto jednáních se nakonec nezmínil ani ve svých vyjádřeních k výzvám k doplnění žalobních tvrzení. Svědek [příjmení] [příjmení] ještě uvedl, že žalobce s ním byl na výstavě For Arch v září 2016, ale sám sdělil, že tam žalobce nebyl za žalovanou, kterou tam reprezentoval pan [příjmení]. Pokud se žalobce v emailu z [datum] dovolával vypracované analýzy, rozboru, variant a postupu na zahraniční trh, pak tento dokument soudu nedoložil a nebylo možno posoudit, zda žalobce vykonal nějakou činnost, jež by odpovídala smlouvě.

23. S ohledem na uvedené se tedy odvolací soud ztotožňuje se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že žalobce přes výzvy soudu prvního stupně ani netvrdil ani neprokázal, že by v rozhodném období vykonával pro žalovanou činnost interim managera. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dospěl odvolací soud k závěru, že žalobce netvrdil a ani neprokázal jakoukoliv zprostředkovatelskou činnost. Odvolací soud totiž nesouhlasí s tím, že by účast žalobce při realizaci zakázek žalované, jako byla Waltrovka [obec], či bytový dům v [obec], takovouto činnost představovala.

24. Smlouva o poskytování služeb ze dne [datum] je typově nejbližší příkazní smlouvě. Z ustanovení občanského zákoníku upravujících příkazní smlouvu vyplývá, že odměna příkazníka je závislá na řádném plnění příkazu poctivě a pečlivě podle jeho schopností. V usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Cdo 3612/2017, pak Nejvyšší soud dovodil, že ani dohoda o paušální úhradě neopravňuje mandatáře požadovat úplatu bez řádně vykonané činnosti (srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Odo 303/2005).

25. Podmínkou úspěšnosti žaloby tedy bylo, aby žalobce prokázal, že vykonal v období od [datum] do [datum] pro žalovanou činnosti sjednané výše uvedenou smlouvou, které by odůvodnily oprávněnost jeho požadavku na úhradu odměny dle ní. K tomuto byl řádně a opakovaně vyzván a byla mu k označení tvrzení i důkazů poskytnuta dostatečná doba, které žalobce nevyužil a ani neuvedl, co mu v tom případně mohlo bránit. Je tak zřejmé, že žalobce neunesl své břemeno tvrzení a s tím spojené důkazní břemeno, a jeho žalobě tak nelze vyhovět.

26. V rozsahu, ve kterém soud prvního stupně žalobě vyhověl, tedy odvolacímu soudu nezbylo, než postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnit tak, že se i v tomto rozsahu žaloba zamítá, a v zamítavém výroku III. pak odvolací soud rozsudek jako věcně správný postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

27. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v řízení zcela úspěšná. Výši nákladů žalované odvolací soud určil především jako náhradu zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši [částka]. Dále ji určil jako náhradu nákladů jejího právního zastoupení sestávající z odměny za zastupování advokátem dle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.) za 15 úkonů (převzetí věci, odpor proti platebnímu rozkazu s vyjádřením ve věci, replika ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], replika ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednání ve dnech [datum], [datum] za 2 úkony, [datum], [datum] za 2 úkony, [datum], [datum]) po [částka] (počítáno z tarifní hodnoty [částka]), za 1 úkon (odvolání) za [částka] (počítáno z tarifní hodnoty [částka]), 1 úkon (vyjádření k odvolání žalované) za [částka] (počítáno z tarifní hodnoty [částka]), 1 úkon (účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) za [částka] (počítáno z tarifní hodnoty [částka]), a dále sestávající z náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 a. t. za 18 úkonů právní služby po [částka]. Dále náklady žalované určil jako cestovní náhradu za 6 cest na jednání osobním automobilem Mercedes, [registrační značka] s průměrnou spotřebou 7,6 l [číslo] km na trase [obec] [obec] a zpět, tj. 400 km, a to dne 21. 1. 2019 (náhrada 4,20 Kč/km, průměrná cena benzinu [částka]) ve výši [částka], dne [datum] a dne 11. 8. 2020 (náhrada 4,10 Kč/km, průměrná cena benzinu [částka]) po [částka], dne [datum], [datum] a 25. 8. 2021 (náhrada 4,40 Kč/km, průměrná cena benzinu [částka]) po [částka], tj. celkem [částka], a cestovní náhradu substitučního zástupce za cestu vlakem ve výši [částka]. Dále jako náklady žalované určil náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. za 7 x 10 půlhodin po [částka], tj. [částka]. Nakonec tvoří náklady řízení DPH z uvedených odměn a náhrad v celkové výši [částka]. Součet těchto nákladů činí celkem částku [částka], kterou odvolací soud přiznal plně úspěšné žalované.

28. Vzhledem k plné úspěšnosti žalované v řízení uložil odvolací soud žalobci v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. i povinnost nahradit České republice její náklady představující vyplacené svědečné ve výši [částka] na účet soudu prvního stupně.

Poučení