31 C 337/2022-65
Citované zákony (18)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 118a odst. 1 § 118a odst. 3 § 132 § 142 odst. 1 § 160 odst. 1
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 11 § 11 odst. 1 § 6 odst. 1 § 7 § 13 odst. 4
- o advokacii, 85/1996 Sb. — § 1 odst. 2 § 16 § 16 odst. 1 § 24 § 24 odst. 1 § 24 odst. 2
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 1970
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
Rubrum
Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Skálovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupen advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], CSc. sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] - [část obce] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalovaného] zastoupenému advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa žalovaného] za účasti vedlejšího účastníka: [osobní údaje vedlejšího účastníka] sídlem [adresa vedlejší účastnice] o zaplacení 260 643 Kč s příslušenstvím, takto:
Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 260 643 Kč s 15 % zákonným úrokem z prodlení ročně ode dne [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 70 277 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Vedlejší účastník na straně žalovaného je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 45 399 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu náhrady škody, způsobené porušením povinností advokáta v souvislosti s poskytováním právních služeb. Žalobce tvrdil, že žalovaný advokát byl v roce 2016 požádán žalobcem o poskytnutí právní pomoci ve věci nezaplacení odměny ze smlouvy o poskytování služeb, kterou dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) a pro kterou vykonával činnosti obchodního a provozního charakteru, resp. poskytoval služby určené smlouvou a která mu podle této smlouvy odměnu platila jen do června 2016. Pohledávka žalobce za společností činila 440 000 Kč a představovala jeho nezaplacenou odměnu za období od července 2016 do ledna 2017. Žalovaný zhodnotil nárok žalobce po předložení smlouvy a vylíčení skutkových okolností jako právně nekomplikovaný a vymahatelný bez obtíží. Žalobce po poradě se žalovaným souhlasil s podáním žaloby a udělil žalovanému plnou moc k zastupování v právní věci vymáhání dlužné částky, předložil pro účely vedení sporu se žalovanou společností [právnická osoba] uzavřenou smlouvu o poskytování služeb, faktury a emailovou komunikaci, stejně tak poskytl dostatečnou součinnost k přípravě žaloby. Tu poskytoval zejména na základě e-mailových výzev žalovaného, na které reagoval poskytováním požadovaných informací a písemných podkladů. Právní hodnocení nároku, obsah žaloby a vlastní vedení řízení ponechal žalobce plně na žalovaném, na jehož odbornou erudici se spolehl. Smluvní odměna za právní zastoupení mezi účastníky řízení sjednána nebyla, žalobce za poskytování právních služeb žalovanému zaplatil pouze požadovanou a vyúčtovanou první zálohu ve výši 10 000 Kč a vyměřený soudní poplatek ve výši 22 000 Kč. Žalovaný vyzval dne [datum] společnost [právnická osoba] předžalobní výzvou k zaplacení, žalovaná na nárok žalobce reagovala odmítavě. Žalovaný sepsal žalobu a podal ji dne [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 1, který dne [datum] vydal platební rozkaz, proti němuž byl žalovanou společností podán odpor a vyjádření ve věci samé /dne [datum], v němž žalovaná společnost uplatněný nárok žalobcem zcela odmítla a uvedla konkrétní výhrady proti nároku, mj. namítla nedostatek tvrzení žalobce ve vztahu k uzavřené smlouvě. Dne [datum], ještě před prvním jednáním ve věci samé před Obvodním soudem pro Prahu 1, které se konalo dne [datum], zaslal žalobce žalovanému jeho poznámky k vyjádření žalované společnosti o skutečné dohodě ve smlouvě, kde výslovně uvedl, že uvedená tvrzení žalované společnosti o sjednaném obsahu smlouvy nejsou pravdivá a výslovně upozornil žalovaného na vady tvrzení žalované společnosti a jí tvrzenou dohodu zásadně popřel. Po prvním jednání před OS pro Prahu 1 soudem řízení zkoncentrováno, byla nařízena mediace, když tato k výsledku sporu nevedla, neboť žalovaná společnost se odmítla dohodnout. OS pro Prahu 1 vyzval žalobce usnesením ze dne 27. 8. 2019, č. j. 14 C 49/2018-55, aby„ svá žalobní tvrzení doplnil o specifikaci toho, co konkrétně pro žalovanou v rámci výkonu své funkce interim managera prováděl, jaký byl projekt, ke kterému byl angažován, jaký byl cíl, kterého měl dosáhnout, a zda jej dosáhl a za jakou konkrétní činnost požaduje odměnu v předmětné výši.“ O této výzvě byl žalobce informován žalovaným a dne [datum] zaslal žalovanému email se svým původním vyjádřením k tvrzením žalované a opětovně uváděl, že k dohodě o tom, co má vykonávat dle smlouvy tak, jak tvrdí žalovaná, nedošlo, tedy„ to takto nebylo a nemohlo být v době podpisu smlouvy ani projednáno, natož domluveno“. Žalovaný však na tuto výzvu reagoval vůči soudu vyjádřením ze dne [datum], v němž tvrzení žalované společnosti z jejího vyjádření zkopíroval a výslovně potvrdil, v rozporu s pokynem žalobce, že právě tato tvrzení jsou nesporná a že to tak bylo mezi stranami skutečně dohodnuto. Na další výzvu soudu k doplnění žalobních tvrzení ve lhůtě 15 dnů o konkrétní činnosti interim managera, za které požaduje odměnu, uvedení projektu a cíle, obsaženou v usnesení ze dne 15. 1. 2020, č. j. 14 C 49/2018-64 podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. s poučením o případném možném neúspěchu v řízení v podobě neunesení břemene tvrzení i důkazního břemene, reagoval žalovaný vyjádřením ze dne [datum], kdy odkázal na činnosti popsané v žalobě a uvedl, že žalobce vykonával činnost, která zajišťovala zvýšení produkce služeb žalované, tedy komunikaci s třetími stranami s tím, že nebude opakovat svá tvrzení znovu a že další okolnosti sdělí přímo žalobce při svém účastnickém výslechu. Při jednání soudu dne [datum] soud opakovaně vyzval dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. žalobce, aby doplnil skutková tvrzení, a to tak, že uvede:„ okolnosti, z nichž žalobce dovozuje, že prováděl činnost dle smlouvy o poskytování služeb a to od doby jejího uzavření. Toto nechť uvede konkrétně k předmětu této smlouvy tj. poskytování služeb interim manažera a zprostředkování obchodu a služeb a dále aby označil veškeré důkazy k prokázání svých doplněných tvrzení. Současně soud poučil žalobce, že v případě, kdy výzvě soudu nevyhoví, vystavuje se riziku, že bude ve věci neúspěšný z důvodu neunesení břemene tvrdit rozhodné skutečnosti a břemene důkazního.“ Vzhledem k tomu, že žádosti žalobce o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení nebylo soudem již vyhověno, uvedl žalovaný při jednání do protokolu, že doplňuje svá tvrzení tak, že v rámci období trvání smlouvy o poskytování služeb ze dne [datum] vykonával tuto činnost: nastavoval proces ve společnosti žalované, nastavoval komunikaci mezi zaměstnanci, řešil otázky personalistiky, řešil vyhledávání nových obchodních příležitostí, vypracovával vizi a strategii společnosti, zpracovával strategii výrobního sortimentu a služeb žalované. V době výpadku výrobního programu žalované, kdy nebylo co dodávat a montovat, řešil z této situace vzniklé stavy, kdy žalovaná nebyla schopna plnit své obchodně právní závazky, vykonával pravidelná školení zaměstnanců, podílel se na zvýšení vnitropodnikové kultury. Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl rozsudkem ze dne 31. srpna 2021, č. j. 14 C 49/2018-278, tak, že řízení do částky 60 967 Kč s příslušenstvím zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby do této částky a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 254 033 Kč s příslušenstvím, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, žalobu zamítl co do žalované částky 125 000 Kč s příslušenstvím s tím, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu a k náhradě nákladů státu ve výši 1 373 Kč zavázal žalobce. Po vydání rozsudku soudu prvního stupně se žalobce a žalovaný dohodli na ukončení právního zastoupení. Žalobce po té v odvolacím řízení, kdy odvolání proti vyhovujícímu výroku II. a výroku IV. podala strana žalovaná, žalobce sám podával odvolání do zamítavého výroku III., zastoupen jiným advokátem.
2. Městský soud v Praze jako soud odvolací, dne [datum] rozhodl o odvolání účastníků řízení rozsudkem č. j. 70 Co 88/2022- 323, tak že rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném vyhovujícím výroku o věci samé změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 254 033 Kč s příslušenstvím zamítl a v napadeném zamítavém výroku o věci samé rozsudek potvrdil s tím, že žalobce zavázal k úhradě náhrady nákladů řízení žalované, a to před soudy obou stupňů ve výši 260 643,34 Kč a k úhradě náhrady nákladů řízení České republiky ve výši 2 746 Kč. Žalobce s ohledem na právní moc a vykonatelnost rozsudku uhradil náklady řízení ve výši 260 643,34 Kč v pariční lhůtě k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] dne [datum].
3. Žalobce dále tvrdil, že splněním povinnosti uložené rozsudkem Městského soudu v Praze vznikla žalobci újma v rozsahu uhrazené částky nákladů řízení ve výši 260 643,34 Kč, za kterou dle žalobce odpovídá žalovaný, neboť pokud by žalovaný splnil své povinnosti advokáta, pak by odvolací soud nerozhodl o zamítnutí žaloby pro neunesení břemene tvrzení a následně i břemene důkazního a žalované společnosti by nevznikl nárok na zaplacení nákladů řízení v takové výši. Pokud by žalovaný zcela bez důvodu nevymezil smluvní ujednání, na základě kterého požadoval žalobce zaplacení odměny, jako činnost vymezenou žalovanou jejím podáním tím, že ji jednoduše zkopíroval a prohlásil za nespornou, ale pokud by tvrdil a prokazoval skutečnou činnost žalobce pro žalovanou, kterou žalobce i před podáním žaloby žalovanému sdělil a opětovně jej upozorňoval na to, že činnost, kterou vykonával pro žalovanou a za kterou žádá zaplatit, není ta, kterou tvrdí žalovaná ve svém podání, byl by v řízení úspěšný. Pokud by žalovaný nevedl řízení tak dlouho a s tak nedostatečnými žalobními tvrzeními, které není schopen nadto ani dokázat (co se nestalo, dokázat nemohl), pak by nevznikly tak vysoké náklady řízení za zastoupení protistrany a za náhradu odvolacího poplatku žalované. Žalobce tak má za to, že žalovaný jako advokát měl zhodnotit jeho procesní situaci ve sporu již při první výzvě a poučení soudu a upozornit žalobce konkrétně, jak jsou vymezena žalobní tvrzení, která nelze již z důvodu koncentrace řízení měnit a jaké budou následky, pokud žalobce neprokáže to, co jako žalobce sám prostřednictvím advokáta tvrdí. Pokud by žalovaný vykonával svou činnost advokáta řádně, zhodnotil by právní postavení a smluvní ujednání obsažené v písemné smlouvě, vady žaloby a obsah výzev soudů, povinnost žalobce zaplatit částku 260 643 Kč na náhradě nákladů řízení protistraně by nevznikla. Žalobce žalovaného vyzval předžalobní výzvou ze dne [datum] k dobrovolnému plnění, avšak bezvýsledně.
4. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout v celém rozsahu s tím, že odpovědnost za škodu způsobenou jinému při výkonu advokacie je odpovědnost objektivní, která je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, resp. porušení povinnosti při výkonu advokacie (jako příčina), vznik škody (jako následek) a příčinná souvislost mezi porušením a vznikem škody (kauzální nexus). Učinil nesporným, že v části řízení žalobce zastupoval jako advokát, tj. při uplatňování majetkového nároku žalobce proti dlužníku - [právnická osoba], a to až do vydání prvostupňového rozsudku Obvodním soudem pro Prahu 1 ze dne 31. 8. 2021, čj. 14 C 49/2018-278, kterým soud I. stupně majoritně vyhověl uplatněným nárokům žalobce s tím, že náklady řízení účastníků nepřiznal žádnému z účastníků řízení. Po vydání citovaného rozsudku (pro žalobce příznivého) došlo k ukončení právního zastupování žalobce žalovaným a pro odvolací řízení, včetně podání samotného odvolání, žalobce pověřil jiného právního zástupce. Žalovaný namítal, že došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi vznikem škody a jednáním žalovaného, neboť nároky, které jsou předmětem žalobního návrhu, vzešly z výsledku odvolacího řízení ve smyslu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2022, čj. 70 Co 88/2022-323, tedy v době, kdy právní zastoupení žalovaného vůči žalobci nebylo sjednáno. Žalovaný tvrdil, že jeho povinnosti advokáta vůči žalobci neporušil, změnou právního zastoupení po vydání pro žalobce příznivého rozsudku soudu I. stupně, došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi tvrzeným pochybením žalovaného (ke kterému nadto nedošlo) a vznikem uplatňované škody. U takto vymezeného nároku proto není mezi vznikem škody, která spočívá v okolnostech uložení povinnosti náhrady nákladů řízení žalobci a tvrzeným (neexistujícím) pochybením žalovaného, který nemohl mít na tyto okolnosti již žádný vliv, bezprostřední vztah příčinné souvislosti. Žalovaný vždy jednal dle výslovných pokynů žalobce, ve snaze o doplnění skutkových tvrzení žalobce v předmětném sporném řízení se jej mnohokrát pokoušel přimět ke konkretizaci žalobcem účtovaných výkonů žalované / [právnická osoba], a to ať již v důsledku procesních výzev soudu, či během četných porad s klientem, případně v dílčích přípisech zasílaných elektronickou poštou. Samotný žalobní návrh byl podán OS pro Prahu 1 výslovný pokyn žalobce, který na základě předmětné smlouvy s předmětem činnosti definovaným jako„ interim manager a zprostředkování obchodu a služeb“ do 6/ 2016 žalované poskytované služby, účtoval odměnu, kterou za tyto činnosti obdržel, přičemž pro žalované období 7/ 2016 – 1/ 2017 k žádné změně smlouvy, její výpovědi či změně definované činnosti nedošlo. Pokud by tedy žalobce sám nebyl přesvědčen o oprávněnosti svého nároku, zjevně by nevystavil společnosti [právnická osoba] faktury na tuto činnost a neudělil by žalovanému pokyn k zahájení soudního řízení dle podkladových materiálů, které žalovanému dal k dispozici. O tom, že žalovaný v dané věci profesionálně postupoval v zájmu žalobce vypovídá skutečnost, že Obvodní soud pro Prahu 1 během existence právního zastoupení žalobce žalovaným, žalobci v jeho nárocích z předmětné smlouvy do částky 254 033 Kč vyhověl a tento nárok žalobci přiznal. Žalovaný při zastupování žalobce jednal profesionálně, pečlivě a bez jakéhokoli zanedbání. Výtky žalobce týkající se údajně chybné strategie při definování skutečných výkonů, které žalobce svému smluvnímu partnerovi účtoval, nejsou nijak opodstatněné, když stav důkazní nouze na straně žalobce, který dovodil odvolací soud v jeho rozhodnutí, nebyl v žádném případě způsobem zanedbáním, či jiným porušením povinností žalovaného při výkonu advokacie. Žalovaný rovněž namítal, že žalobce dosud žalovanému za poskytované služby v předmětném soudním řízení ani neuhradil sjednanou odměnu. Předpoklad existence příčiny v podobě porušení povinností žalovaného, jakož i předpoklad příčinné souvislosti mezi tvrzeným pochybením žalovaného a vznikem škody není v žádném aspektu naplněn, neboť k výroku o náhradě nákladů řízení žalobcem v předmětném řízení nedošlo v důsledku pochybení žalovaného.
5. Vedlejší účastník na straně žalovaného rovněž navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout s tím, že na straně žalovaného nedošlo při poskytování právních služeb při výkonu advokacie k žádnému pochybení ani porušení povinností advokáta.
6. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně.
7. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný je advokát zapsaný v seznamu České advokátní komory pod ev. [číslo] vykonávající advokacii samostatně, od roku 2016 byl právním zástupcem žalobce na základě smlouvy o poskytování právní pomoci ve věci nezaplacení odměny ze smlouvy o poskytování služeb, kterou žalobce uzavřel dne [datum] s dlužníkem [právnická osoba], poskytoval žalobci právní služby až do roku 2021 /nesporná tvrzení účastníků řízení /.
8. Z důkazu provedeného soudním spisem v řízení sp. zn. 14 C 49/2018, vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1, soud zjistil, že žalovaný advokát v právním zastoupení žalobce zahájil u tohoto soudu řízení o zaplacení částky 440 000 Kč ve věci žalobce proti žalované [právnická osoba] / prokázáno spisem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 14 C 49/2018 9. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 soud zjistil: Žalovaný v zastoupení žalobce zaslal dne [datum] společnosti [právnická osoba] předžalobní výzvu k zaplacení žalované částky, žalovaná nárok žalobce odmítla / prokázáno cit. předžalobní výzvou /. Ze žaloby ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný v zastoupení žalobce sepsal a podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 žalobu, v které mimo jiné uvedl„ … že žalobce uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o poskytování služeb (název společnosti„ [právnická osoba]“ byl zapsán do obchodního rejstříku dne [datum] a vymazán dne [datum]), která byla uzavřena dle čl. 4 odst. 4.1. na dobu neurčitou (dále jen„ smlouva“). V článku 2 této smlouvy se žalobce zavázal vykonávat pro žalovanou odbornou podnikatelskou činnost, a to„ interim manager a zprostředkování obchodu a služeb“. Podle čl. 2 odst. 2.3. vznikl žalobci nárok na zaplacení ceny podle čl. 2 odst. 3.1. smlouvy. V článku 3 odst. 3.1. je účastníky sjednána cena plnění měsíčně ve výši 58 000 Kč, plus vždy měsíčně navíc i 25 000 Kč jako osobní ohodnocení. Žalobce své povinnosti plynoucí z této smlouvy řádně splnil a vystavil žalované faktury [číslo] 2016 ze dne [datum], [číslo] 2016 ze dne [datum], [číslo] 2016 ze dne [datum], [číslo] 2016 ze dne [datum], [číslo] 2016 ze dne [datum] a č. 1 2017 ze dne [datum] všechny na částku 83 000 Kč. Žalobce tvrdil, že žalovaná zaplatila pouze část faktury [číslo] 2016, z té zbývá doplatit 25 000 Kč a zaplatit další žalobcem vystavené faktury v celkové výši 440 000 Kč. Pro úplnost žalobce uvádí, že náplň plynoucí z uzavřené smlouvy o poskytování služeb ze dne [datum] nebyla sjednána písemně. Žalovaná sjednala pouze rámec práce, kterou měl žalobce vykonávat, a to na níže uvedené oblasti, nicméně konkrétní plnění bylo již na žalobci, na jeho uvážení, co je potřebné pro žalovanou učinit, a to vzhledem k jeho již mnohaletým zkušenostem s řízením společností. Obchod - operativní (řešení denní obchodních případů, problémů…) i strategický (aktualizace obchodní vize, koncepce, směr, přidané hodnoty,…) standardní (běžný, aktuální obchod) i rozvojový (rozvojová aktivita - rozšíření produktů a služeb, zahraničí), marketing,… (reklama, podpora, prezentace, výstavy ….) Interim manager - náplní bylo pomoc při nastavení procesů a systémů, odpovědnosti a pravomoce,…v malé firmě. Nad rámec uvedené náplně práce žalobce vykonával dále práci v oblasti i kompletní realizace velkých stavebních zakázek - např. bytový dům [obec], stavba [anonymizována dvě slova] (jako důkaz žalobce předložil soudu uzavřenou smlouvu o dílo ze dne [datum],„ Předávací protokol stavebních prací, dodávek mater. a služeb“ ze dne [datum],„ Zápis - předání vad a nedodělků“ ze dne [datum]). Jednalo se o komplexní realizaci a koordinaci stavby: zajištění realizace stavby, plánování, organizace, výběr a podpora montážních firem, operativa na stavbě, vlastní práce – montáž na stavbě, logistika materiálu, nářadí, lidí, zajištění dodavatelských firem, materiálu, školení, jednání s dodavateli, jednání s objednavatelem, koordinace na stavbě s ostatními subdodavateli atd. Žalobce dále vykonával obdobnou činnost na projektu Bytový dům – [obec], uvedl i příkladmo další projekty, které žalobce koordinoval. Dále žalobce vykonával další práce v následujících oblastech v obchodu, v oblasti montáží, nákupu a logistiky, výroby personalistiky a zdůraznil, že z uvedeného nebylo ze strany žalované nikdy v průběhu spolupráce ničeho vytknuto …“ / prokázáno žalobou sepsanou žalovaným ze dne 15. 3. 2018 ve věci sp. zn. 14 C 49/2018, vedené Obvodním soudem pro Prahu 1 Z vyjádření žalované společnosti [právnická osoba] k žalobě dle výzvy Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 14 C 49/2018, ze dne 26. 6. 2018, soud zjistil, že žalovaná společnost nárok žalobce neuznala, učinila nesporným, že se žalobcem uzavřela smlouvu o poskytování služeb dne [datum], kdy již v době trvání této smlouvy vznikl mezi účastníky spor založený na tom, co měl vlastně žalobce konat, a zda – li jednal řádně dle toho, co bylo nejen jeho očekáváním a představou o naplňování smlouvy uzavřené se žalovanou, ale i co bylo očekáváním a představou o naplňování smlouvy ze strany žalované. Právní zástupce žalované se k žalobě vyjádřil tak, že„ ….žalovaná chápala výkon funkce interim managera žalobcem tak, že tento měl pouze po nezbytně dlouhou dobu u žalované vykonávat to, aby pro žalovanou zajistil zvýšení produkce služeb žalované, a to v rámci nově rozšířeného segmentu služeb o provádění konstrukcí i dalších typů chytrých odvětrávaných fasád než jen dosavadní činnost pomocí cihel [anonymizováno], a takto měl zajistit nové zákazníky, včetně expanze žalované směrem do zahraničí a zajištění realizace zakázek v zahraničí (EU). Očekávaný přínos činnosti žalobce pro žalovanou tedy mělo být to, že u žalované dojde k nárůstu jejích obchodních aktivit a nárůstu počtu obchodních zakázek z nově nabízeného segmentu služeb a konečně i k rozšíření zákaznické struktury o zákazníky ze zahraničí….žalobce dovozuje svůj nárok na zaplacení částky 440 000 Kč ze zdánlivého právního jednání, k čemuž nelze brát zřetel…“ /prokázáno cit. vyjádření právního zástupce žalované společnosti k žalobě ze dne [datum] Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne [datum] soud zjistil, že byla nařízena mediace a řízení bylo zkoncentrováno /cit. protokol, l. [číslo] spisu OS pro Prahu 1 Z„ vyjádření žalobce ze dne 12. 9. 2019“ k sp. zn. 14 C 49/2018, na základě usnesení soudu ze dne 27. 8. 2019, č. j. 14 C 49/2018-55, kdy soud uložil žalobci, aby doplnil žalobní tvrzení o specifikaci toho, co konkrétně pro žalovanou v rámci výkonu své funkce interium managera prováděl, jaký byl projekt, ke kterému byl angažován, jaký byl cíl, kterého měl dosáhnout a zda jej dosáhl a aby uvedl, za co konkrétně žádá částku ve výši 440 000 Kč a jakou jeho činnost pro žalovanou tato částka představuje. Žalovaný (v zastoupení žalobce) se na výzvu soudu vyjádřil tak, že učinil nespornými tvrzení žalované společnosti týkající se výkonu funkce (projektu i cíle) s tím, že stejně jako tvrdila žalovaná společnost ve vyjádření k žalobě ze dne [datum], i žalobce jeho výkon funkce„ interim managera“ chápal shodně, a potvrdil, že tak byly strany skutečně dohodnuty. Žalobce měl tedy pouze po nezbytně dlouhou dobu u žalované vykonávat takovou činnost,„ aby pro žalovanou zajistil zvýšení produkce služeb žalované, a to v rámci nově rozšířeného segmentu služeb o provádění konstrukcí i dalších typů chytrých odvětrávaných fasád, než jen dosavadní činnost pomocí cihel [anonymizováno], a takto měl zajistit nové zákazníky, včetně expanze žalované směrem do zahraničí a zajištění realizace zakázek v zahraničí (EU). Očekávaný přínos činnosti žalobce pro žalovanou tedy mělo být to, že u žalované dojde k nárůstu jejích obchodních aktivit a nárůstu počtu obchodních zakázek z nově nabízeného segmentu služeb a konečně i k rozšíření zákaznické struktury o zákazníky ze zahraničí.“ Pokud tuto činnost nemohl provádět, dle jeho názoru, to bylo jedině z důvodu nesoučinnosti žalované /prokázáno cit. vyjádřením žalovaného v zastoupení žalobce ze dne [datum] Z„ vyjádření žalobce k výzvě soudu [číslo]“ ze dne [datum], sepsaného žalovaným v zastoupení žalobce, k usnesení soudu I. stupně ze dne 15. 1. 2020, čj. 14 C 49/2018-64, vydaného dle ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř., kterým opakovaně soud vyzval žalobce k doplnění skutkových tvrzení žaloby, ke splnění břemene tvrzení a důkazního, a to ve lhůtě 15 dnů, o konkrétní činnosti interim managera, za které požaduje odměnu, uvedení projektu a cíle s poučením o následcích nesplnění výzvy, tj. o případném možném neúspěchu v řízení v podobě neunesení břemene tvrzení i důkazního břemene, odkázal žalobce na tvrzení v žalobě a jejím doplnění, k činnosti žalobce pouze uvedl, že se jednalo o činnost, která zajišťovala zvýšení produkce služeb žalované, tedy komunikaci s třetími stranami / prokázáno cit. vyjádřením žalobce ze dne [datum] Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 4. 6. 2020 ve věci sp. zn. 14 C 49/2018 soud zjistil, že ústního jednání ve věci samé se účastnil žalobce, jeho právní zástupce a právní zástupce žalované, Obvodní soud pro Prahu 1 provedl dokazování a usnesením dle ust. § 118 a odst. 1,3 o.s.ř. vyzval žalobce, aby„ doplnil skutková tvrzení, a to tak, že uvede okolnosti, z nichž dovozuje, že prováděl činnost dle smlouvy o poskytování služeb a to od doby jejího uzavření, toto nechť uvede konkrétně k předmětu této smlouvy tj. poskytování služeb interim manažera a zprostředkování obchodu a služeb a dále aby označil veškeré důkazy k prokázání svých tvrzení doplněných dle bodu I. této výzvy. Současně soud poučil žalobce, že v případě, kdy výzvě soudu nevyhoví, vystavuje se riziku, že bude ve věci neúspěšný z důvodu neunesení břemene tvrdit rozhodné skutečnosti a břemene důkazního.“ Žádosti žalovaného o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení nebylo žalobci soudem vyhověno, žalovaný tak při jednání do protokolu uvedl, že„ doplňuje svá tvrzení takto, že v rámci období trvání smlouvy o poskytování služeb ze dne [datum] vykonával tuto činnost nastavoval proces ve spol. žalované, nastavoval komunikaci mezi zaměstnanci, řešil otázky personalistiky, řešil vyhledávání nových obchodních příležitostí, vypracovával vizi a strategii společnosti, zpracovával strategii výrobního sortimentu a služeb žalované. V době výpadku výrobního programu žalované, kdy nebylo co dodávat a montovat, řešil z této situace vzniklé stavy, kdy žalované nebyla schopna plnit své obchodně právní závazky, vykonával pravidelná školení zaměstnanců, podílel se na zvýšení vnitropodnikové kultury“ /prokázáno cit. protokolem o jednání před soudem prvního stupně, l. č. 80 spisu OS pro [část Prahy] Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 11. 8. 2020 v řízení sp. zn. 14 C 49/2018 soud zjistil, že jednání se účastnil žalobce i žalovaný v jeho právním zastoupení / cit. protokol l. č. 170 /. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. srpna 2021, č. j. 14 C 49/2018-278, soud zjistil, že soud prvního stupně zastavil řízení co do požadavku žalobce na zaplacení částky 60 967 Kč s příslušenstvím (výrok I.) / v souladu s částečným zpětvzetím žaloby ze dne [datum] /, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 254 033 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a zamítl žalobu co do částky 125 000 Kč s příslušenstvím (výrok III.). O nákladech účastníků rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok IV.) a o nákladech státu tak, že uložil žalobci povinnost zaplatit České republice jí vynaložené náklady řízení ve výši 1 373 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.) /cit. rozsudek OS pro Prahu 1, č. 278 spisu OS pro Prahu 1 10. Po vydání rozsudku Obvodním soudem pro Prahu 1 se žalobce a žalovaný dohodli na ukončení zastoupení v řízení. Žalobce byl pro odvolací řízení, kdy žalovaná podala odvolání proti vyhovujícímu výroku II. a výroku IV. a žalobce sám podával odvolání do zamítavého výroku III., zastoupen jiným advokátem /prokázáno shodným tvrzením obou účastníků /.
11. O odvolání žalobce a žalované společnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 rozhodl Městský soud v Praze dne 7. 4. 2022 rozsudkem č. j. 70 Co 88/2022- 323, tak že rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném vyhovujícím výroku o věci samé II. změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 254 033 Kč s příslušenstvím zamítl; v napadeném zamítavém výroku o věci samé III. rozsudek potvrdil. Zavázal žalobce k povinnosti zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 260 643,34 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] k povinnosti zaplatit České republice na náhradu nákladů státu částku 2 746 Kč. Žalobce uhradil částku nákladů řízení 260 643,34 Kč v pariční lhůtě k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] dne [datum] Městský soud v Praze jako soud odvolací v odůvodnění jeho rozsudku mimo jiné uvedl:„ ….
17. Z obsahu spisu se podává, že v žalobě samotné žalobce neuvádí konkrétní činnosti, které vykonal pro žalovanou jako interim manažer či zprostředkovatel v rozhodné době, za které požaduje předmětnou odměnu z uvedené smlouvy. Naopak zde uvádí, že„ nad rámec náplně práce dle smlouvy“ vykonával dále práci v oblasti i kompletní realizace velkých stavebních zakázek, např. bytový dům [obec] a stavba [anonymizováno] [obec], přičemž pouze k těmto činnostem nabídl důkazy.
18. Za této situace soud prvního stupně správně žalobce vyzval usnesením ze dne 27. 8. 2019, č. j. 14 C 49/2018-55, aby svá žalobní tvrzení doplnil o specifikaci toho, co konkrétně pro žalovanou v rámci výkonu své funkce interim managera prováděl, jaký byl projekt, ke kterému byl angažován, jaký byl cíl, kterého měl dosáhnout, a zda jej dosáhl a za jakou konkrétní činnost požaduje odměnu v předmětné výši.
19. K tomuto se žalobce že ve svém vyjádření ze dne [datum] žalobce učinil nesporným, že stejně, jak žalovaná uvedla ve svém vyjádření ze dne [datum], i on chápal svůj výkon funkce interim managera tak, že měl pouze po nezbytně dlouhou dobu u žalované vykonávat takovou činnost,„ aby pro žalovanou zajistil zvýšení produkce služeb žalované, a to v rámci nově rozšířeného segmentu služeb o provádění konstrukcí i dalších typů chytrých odvětrávaných fasád, než jen dosavadní činnost pomocí cihel [anonymizováno], a takto měl zajistit nové zákazníky, včetně expanze žalované směrem do zahraničí a zajištění realizace zakázek v zahraničí (EU). Očekávaný přínos činnosti žalobce pro žalovanou tedy mělo být to, že u žalované dojde k nárůstu jejích obchodních aktivit a nárůstu počtu obchodních zakázek z nově nabízeného segmentu služeb a konečně i k rozšíření zákaznické struktury o zákazníky ze zahraničí.“ Potvrdil, že takto skutečně byly strany dohodnuty, a dále uvedl, že pokud tuto činnost nemohl provádět, dle něj za to mohla nesoučinnost žalované. Konkrétní činnosti v rozhodném období od [datum] do [datum] však žalobce neuvedl, ani se nevyjádřil k projektu či cíli, kterého měl dosáhnout.
20. Na další výzvu soudu prvního stupně k doplnění žalobních tvrzení ve lhůtě 15 dnů o konkrétní činnosti interim managera, za které požaduje odměnu, uvedení projektu a cíle, obsaženou v usnesení ze dne 15. 1. 2020, č. j. 14 C 49/2018-64, tentokrát podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. s poučením o případném možném neúspěchu v řízení v podobě neunesení břemene tvrzení i důkazního břemene, odkázal žalobce na činnosti popsané v žalobě a svou činnost popsal obecně jako činnost, která zajišťovala zvýšení produkce služeb žalované, tedy komunikaci s třetími stranami.
21. Žalobce byl soudem prvního stupně vyzván k doplnění žalobních tvrzení o činnosti v souladu s předmětem smlouvy a k označení důkazů k nim ještě jednou, a to usnesením vyhlášeným při jednání dne [datum], a žalobce opět obecně uváděl obvyklé činnosti, které činí jednatel společnosti, navíc bez konkretizace těchto činností v rozhodné době.
22. Z provedeného dokazování pak v podstatě nevyplynula žádná jiná činnost žalobce, než realizace právě oné jiné činnosti mimo rámec smlouvy, jak byla uvedena i v žalobě, tj. stavba [anonymizováno] [obec], bytový dům [obec] či činnost jednatele žalované…… 23. S ohledem na uvedené se tedy odvolací soud ztotožňuje se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že žalobce přes výzvy soudu prvního stupně ani netvrdil ani neprokázal, že by v rozhodném období vykonával pro žalovanou činnost interim managera. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dospěl odvolací soud k závěru, že žalobce netvrdil a ani neprokázal jakoukoliv zprostředkovatelskou činnost. Odvolací soud totiž nesouhlasí s tím, že by účast žalobce při realizaci zakázek žalované, jako byla [anonymizováno] [obec], či bytový dům v [obec], takovouto činnost představovala.
24. Smlouva o poskytování služeb ze dne [datum] je typově nejbližší příkazní smlouvě. Z ustanovení občanského zákoníku upravujících příkazní smlouvu vyplývá, že odměna příkazníka je závislá na řádném plnění příkazu poctivě a pečlivě podle jeho schopností. V usnesení ze dne 6. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3612/2017, pak Nejvyšší soud dovodil, že ani dohoda o paušální úhradě neopravňuje mandatáře požadovat úplatu bez řádně vykonané činnosti (srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 32 Odo 303/2005).
25. Podmínkou úspěšnosti žaloby tedy bylo, aby žalobce prokázal, že vykonal v období od [datum] do [datum] pro žalovanou činnosti sjednané výše uvedenou smlouvou, které by odůvodnily oprávněnost jeho požadavku na úhradu odměny dle ní. K tomuto byl řádně a opakovaně vyzván a byla mu k označení tvrzení i důkazů poskytnuta dostatečná doba, které žalobce nevyužil a ani neuvedl, co mu v tom případně mohlo bránit. Je tak zřejmé, že žalobce neunesl své břemeno tvrzení a s tím spojené důkazní břemeno, a jeho žalobě tak nelze vyhovět…“ / cit. rozsudek Městského soudu v Praze, l. č. 323 spisu OS pro Prahu 1 12. Z emailové korespondence mezi účastníky řízení soud zjistil, že žalovaný dne [datum] zaslal žalobci usnesení soudu ze dne [datum] a žádal žalobce o sdělení k zaslanému dokumentu, neboť se jedná o odborné otázky, tj. specifikaci toho, co v rámci výkonu jeho funkce„ interim manager“ prováděl a co bylo cílem činnosti žalobce s tím, že lhůtu soud žalobci poskytl do [datum] a pokud nebudou tvrzení doplněna, soud upozornil žalovaného na odmítnutí žaloby v důsledku nesplnění uložené povinnosti. Žalobce reagoval sdělením, že je třeba odpovědět koherentně a alespoň také účelově vybrat tvrzení, kdy podle něho bylo zapotřebí se rozhodnout jestli účelové upřesňování náplně jeho práce postavit obecně na smlouvě nebo na skutečnosti co opravdu v dotčeném období dělal a za co nedostal zaplaceno. K žalovaným zaslanému vyjádření strany žalované ze dne [datum] se žalobce vyjádřil tak, že všechny jeho faktury dle smlouvy za práci i náklady byly stále řádně a v pořádku po celou dobu průběžně žalované odesílány, žalovaná je přijímala a nevracela, na straně žalované se jedná o malou firmu, kdy při nástupu žalobce měl jediného podřízeného, žalobce byl přijat dle inzerátu na obchodní pozici, další náplň jeho práce a možnost jeho rozvoje navrhla žalovaná společnost, jakoukoli aktivitu žalobce objektivně ve výrobní a montážní firmě ovlivnila událost, že cca od ledna 2016 přestala totálně fungovat (kvantita i kvalita v celém sortimentu), dodavatelská výroba nosného materiálu, všech druhů cihel [anonymizováno] a tu měla na starosti a za ní odpovídala žalovaná společnost. K tvrzení žalované společnosti, že žalobce„ …. tento měl pouze po nezbytně dlouhou dobu u žalované vykonávat to, aby pro žalovanou zajistil zvýšení produkce služeb žalované, a to v rámci nově rozšířeného segmentu služeb o provádění konstrukcí i dalších typů chytrých odvětrávaných fasád než jen dosavadní činnost pomocí cihel [anonymizováno], a takto měl zajistit nové zákazníky, včetně expanze žalované směrem do zahraničí a zajištění realizace zakázek v zahraničí (EU). Očekávaný přínos činnosti žalobce pro žalovanou tedy mělo být to, že u žalované dojde k nárůstu jejích obchodních aktivit a nárůstu počtu obchodních zakázek z nově nabízeného segmentu služeb a konečně i k rozšíření zákaznické struktury o zákazníky ze zahraničí……“ žalobce žalovanému výslovně uvedl, že tomu tak nebylo a ani být nemohlo v době podpisu smlouvy toto nebylo ani projednáno, ani domluveno, ani strategicky ani výkonově /prokázáno emailovou korespondencí mezi účastníky řízení z ledna a ze září 2019 /.
13. Soud zamítl důkazy výslechy svědků Mgr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení], kteří v substituci žalovaného poskytovali žalobci právní služby a nebyli žalobcem zbaveni povinnosti advokátní mlčenlivosti. Důkaz výslechem těchto svědků by s ohledem na právní názor soudu na projednávanou věc a s ohledem na hospodárnost řízení nadbytečný.
14. Podle § 16 odst. 1 zákona o advokacii je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.
15. Podle § 24 odst. 1 zákona o advokacii advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena.
16. Podle § 24 odst. 2 zákona o advokacii se advokát nebo společnost odpovědnosti podle odstavců 1 až 3 zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na nich požadovat.
17. Úprava odpovědnosti advokáta za škodu v zákoně o advokacii je úpravou speciální, která nahrazuje obecnou úpravu odpovědnosti za škodu podle občanského zákoníku. Odpovědnost advokáta vzniká při současném splnění několika předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody; existenci těchto podmínek ve sporu prokazuje žalobce (poškozený klient) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2007/2009, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále jen„ Soubor“), pod C 9028). Měřítkem správnosti poskytování právních služeb nemůže být bez dalšího úspěšnost ve sporu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2011, sp. zn. 25 Cdo 121/2010, Soubor C 10101). Podmínku, že výkon advokacie nebyl advokátem činěn řádně, je třeba posuzovat z hlediska § 16 zákona o advokacii (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2992/2007, Soubor C 7850). Nejvyšší soud dovodil, že úprava odpovědnosti za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění (tzv. objektivní odpovědnost) a je založena na současném splnění jejích zákonných předpokladů.
18. Odpovědnosti advokáta za škodu způsobenou při výkonu advokacie vyplývá ze zvýšených nároků, jež jsou na advokátní stav kladeny z důvodu vyšší míry rizika spojené s jejich činností a z důvodu nezbytnosti zajištění důvěry ve vztahu advokát - klient. Odpovědnost advokáta je v § 24 zákona o advokacii vymezena poměrně široce, má však svoje limity vyplývající z charakteru výkonu advokacie, a nastupuje proto až tehdy, pokud bylo prokázáno, že advokát nesplnil, resp. porušil svoji povinnost, kterou lze po něm s ohledem na ustanovení § 16 a § 1 odst. 2 zákona o advokacii důvodně očekávat, tedy zejména znalost právních předpisů, schopnost jejich logické a vhodné aplikace, důsledné zastupování klienta, obstarávání jeho záležitostí podle smlouvy o poskytování právních služeb a provádění činností úzce souvisejících.
19. Škodou je míněna újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Ušlý zisk je v podstatě ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno - kdyby nebylo škodné události - důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR Cpj 87/70, publikované pod č. 55 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1971).
20. Závěr o příčinné souvislosti mezi výkonem advokacie a vznikem škody lze učinit jen tehdy, pokud nebýt pochybení advokáta, mohl klient právo úspěšně uplatnit, tedy jen v případě, že toto právo skutečně existovalo. Proto soud při posuzování odpovědnosti advokáta za škodu způsobenou při výkonu advokacie jako předběžnou otázku zkoumá, zda by při řádném postupu advokáta (žalovaného) klient (žalobce) se svým nárokem u soudu uspěl, tj. pokud nebýt pochybení advokáta mohl klient právo úspěšně uplatnit, tedy pokud toto právo skutečně existovalo (tj. nutnost zkoumat, zda, by při řádném postupu advokáta byl žalobce se svým nárokem úspěšný). (k tomu srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. 6. 1984, sp. zn. 1 Cz 17/84, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] ročník 1986, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1862/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ročník 2003, sešit č. 24, pod C 1743, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1515/2007, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soud ročník 2008, CD č. 6, pod C 5247). Na tomto místě se však sluší připomenout, že v posuzovaném případě příčinnou souvislost ani nebylo zapotřebí zkoumat. Žalobce se totiž po žalovaném nedomáhá náhrady škody v podobě ušlého zisku, resp. ušlého majetkového prospěchu spočívajícího v nenastalém zvětšení (rozmnožení) jeho majetku, které bylo možno, kdyby nebylo škodné události důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Požadoval nahradit škodu, která mu vznikla tím, že ve sporu vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 49/2018 marně vynaložil finanční prostředky na soudní poplatek a náhradu nákladů řízení protistraně; tyto výdaje, o které se zmenšil jeho majetek, by mu nevznikly, nebýt pochybení žalovaného jako advokáta, který za něho podal žalobu s nedostatečnými, neúplnými a žalobcem nepotvrzenými skutkovými tvrzeními, které navíc nemohl ani v řízení s úspěchem prokázat. Řečeno jinak, škoda, kterou žalovaný žalobci způsobil v souvislosti s výkonem advokacie, nespočívala v nenastalém zvětšení (rozmnožení) jeho majetku, nýbrž v jeho zmenšení. Dle soudu by tak bylo nadbytečné zkoumat, zda nebýt pochybení žalovaného, mohl žalobce vůči dlužníku úspěšně uplatnit jeho nárok a zda toto právo skutečně existovalo.
21. Soud vyšel ze shora zjištěného skutkového stavu a dospěl k závěru, že žalovaný jako advokát zastupující žalobce v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 1 pochybil, nechránil a neprosazoval práva a oprávněné zájmy klienta a neřídil se jeho pokyny, nejednal s náležitou odbornou péčí, jednal tak v rozporu s ust. § 16 zák. o advokacii. Jednal nesvědomitě a nedůsledně, nevyužil všechny zákonné prostředky v zájmu svého klienta, nevypracoval správně a úplně žalobu, dokonce soud ho poučil při nesplnění výzvy o možnosti odmítnutí žaloby. Žalovaný nepostupoval v souladu s judikaturou vyšších soudů v obdobné věci, na projednávanou věc aplikoval nesprávná ustanovení občanského zákoníku, zcela zásadním a rozhodujícím způsobem nerespektoval pokyny žalobce, když učinil nesporným tvrzení žalované společnosti, s nímž žalobce důrazně nesouhlasil, nereagoval adekvátním způsobem na výzvy soudu k doplnění žalobních tvrzení, netvrdil rozhodná skutková tvrzení a soudu k nim nenavrhl relevantní důkazní prostředky, byť byl soudem opakovaně vyzván ke splnění jeho povinnosti dle ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř., čímž zavinil neúspěch žalobce ve sporu, jak vyplynulo z rozsudku Městského soudu v Praze. V neposlední řadě lze pochybení žalovaného advokáta spatřovat i v jeho povinnosti upozornit žalobce na nastalou procesní situaci, kdy řízení bylo koncentrováno, vady žalobních tvrzení již nebylo možno napravit, další vedení sporu se stalo neúčelným a vedlo jen ke zvyšování jeho nákladů. Žalovaný advokát si musel být vědom, že v řízení již dokazovaná tvrzení nemohla vést k úspěchu ve sporu. Nic nebránilo tomu, aby se žalobce domohl splnění své pohledávky na dlužníkovi, kdyby žalovaný včas a řádně dle pokynů a poučení soudu doplnil skutková tvrzení a navrhl důkazní prostředky k jejich prokázání. Žalobci tak v příčinné souvislosti s tímto jednáním žalovaného vznikla újma spočívající v marně vynaložených nákladech na soudní řízení.
22. K otázce, zda vynaložené náklady řízení žalobcem lze pokládat za škodu lze uvést, že náklady soudního řízení, k jejichž úhradě je účastník rozhodnutím soudu zavázán, představují snížení jeho majetku, které lze pokládat za škodu, za níž odpovídá jeho advokát, avšak jen v případě, že pochybení advokáta při výkonu advokacie bylo příčinou neúspěchu účastníka v předmětném řízení, a tudíž i povinnosti nést jeho náklady. Taková příčinná souvislost v nyní posuzované věci byla shledána / srovnej Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3728/2019 ze dne 10.7.2020 /.
23. Pochybení žalovaného advokáta bylo přímým důsledkem, bylo rozhodující a hlavní příčinou majetkové újmy vzniklé poškozenému žalobci. Uvedené závěry jsou výrazem ustálené soudní praxe (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 860/2002, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C [číslo], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1573/2005, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C [číslo], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2789/2006) a soud nemá důvod se od nich odchylovat ani v projednávané věci.
24. O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný nárok ve vztahu k žalovanému, náhradu nákladů řízení ve výši 70 277 Kč a ve vztahu k vedlejšímu účastníku na straně žalovaného ve výši 45 399 Kč. Náklady řízení žalobce ve vztahu k žalovanému sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 13 033 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 260 643 Kč, sestávající ze 6 úkonů právní pomoci advokáta po 9 380 Kč /za převzetí a přípravu zastoupení, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepis žaloby, vyjádření žalobce ze dne [datum], účast při jednání soudu dne [datum] a [datum] dle § 11 a. t., 6 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 58 080 Kč ve výši 12 197 Kč. Náklady řízení žalobce ve vztahu k vedlejšímu účastníku na straně žalovaného sestávají z jeho nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 260 643 Kč, sestávající ze 4 úkonů právní pomoci advokáta po 9 380 Kč /za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření žalobce ze dne [datum], účast při jednání soudu dne [datum] a [datum] dle § 11 odst. 1 a. t., 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 37 520 Kč ve výši 7 879 Kč.
26. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž neshledal důvod pro lhůtu delší.
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.