70 Co 88/2024 - 356

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Čuhelové, Ph.D., a soudců JUDr. Michala Ryšky a Mgr. Ivy Krejčířové ve věci žalobce: [jméno FO], narozený dne 29. 12. 1965 bytem v Nížkovicích 271, 684 01 Slavkov u Brna zastoupený advokátem [právnická osoba] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [právnická osoba] sídlem [adresa] 2. [právnická osoba]., [IČO] sídlem [adresa] 3. [právnická osoba]., [IČO] sídlem [adresa] 2. a 3. zastoupeni advokátem [právnická osoba] sídlem [adresa] za účasti: 1. [jméno FO], narozená dne 6. 11. 1970 bytem [adresa] 2. [jméno FO], narozená dne 11. 10. 1930 bytem [adresa] 3. [jméno FO], narozený dne 3. 2. 1957 bytem [adresa] jako vedlejších účastníků na straně žalobce všichni zastoupeni advokátem [právnická osoba] sídlem [adresa] o určení vlastnictví k nemovitostem, o odvolání 2. žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. ledna 2024, č. j. [číslo jednací] takto:

Výrok

I Rozsudek soudu prvního stupně se v VII. výroku a v části II. výroku pokud bylo určeno, že žalobce je vlastníkem ideální pozemku parc. č. [číslo], ost. plocha – jiná plocha o výměře [číslo], vedeného Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], katastrální území [adresa], tak, jak je vyznačen geometrickým plánem Ing. [jméno FO], ze dne [datum], č. [číslo] který je přílohou a nedílnou součástí rozsudku soudu prvního stupně, potvrzuje.

II. Žádný z účastníků, ani vedlejších účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. [číslo] – ost. plocha, jiná plocha o výměře [číslo] vymezeného geometrickým plánem č. [číslo] (I. výrok). Určil, že žalobce je vlastníkem ideální pozemku parc. č. [číslo], ost. plocha – jiná plocha o výměře [číslo], a parc. č. [číslo], ost. plocha – jiná plocha o výměře [číslo], vedených Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, kat. pracoviště [adresa], kat. území [adresa], tak, jak je vyznačen geometrickým plánem Ing. [jméno FO], ze [datum], č. [číslo]. Geometrický plán Ing. [jméno FO] ze [datum], č. [číslo], je přílohou a nedílnou součástí tohoto rozsudku (II. výrok). Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů řízení částku 25 570 Kč (III. výrok). Ve vztahu mezi vedlejšími účastníky na straně žalobce a žalovaným 3) se náhrada nákladů řízení žalovanému 3) nepřiznává (IV. výrok). Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) se žalobci náhrada nákladů řízení nepřiznává (V. výrok). Ve vztahu mezi vedlejšími účastníky řízení na straně žalobce a žalovanými 1) a 2) se žádnému z nich náhrada nákladů řízení nepřiznává (VI. výrok). Žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 22 342 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (VII. výrok).

2. Dospěl k závěru, že žalobce je nástupcem původní oprávněné osoby, jeho předchůdce podal restituční žádost včas u k tomu určeného orgánu (bod 22 odůvodnění), předmětné pozemky byly zahrnuty do konkurzní podstaty společnosti [právnická osoba] k 20. 10. 1998 přes vědomost SKP o uplatnění nároku (bod 23 odůvodnění). K sepisu pozemků do konkurzní podstaty došlo v rozporu s § 68 odst. 1 zákona o konkurzu a vyrovnání. Kupní smlouva ze dne 5. 4. 2000 je tak absolutně neplatná, když došlo i k porušení § 5 odst. 3 zákona o půdě (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. [spisová značka]). Nebyla podána excindační žaloba, když soud k takovému podání účastníky nevyzval, když tak učinil ohledně jiných pozemků, předmětné pozemky již v konkurzní podstatě zahrnuty nebyly (rozsudek Nejvyššího soudu v paralelně vedené věci ze dne 9. 11. 2021, č. j. [číslo jednací]). Dále se zabýval dobrou vírou nabyvatelů v to, že nabývají vlastnictví k pozemku. Ve vztahu k původnímu nabyvateli RNDr. [jméno FO] nelze o dobré víře ve smyslu § 130 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, vůbec hovořit s ohledem na to, že si byla vědoma uplatnění restitučních nároků ze strany [jméno FO] – manželky původního vlastníka, to plyne z dohody o úpravě budoucích vztahů, kde jsou přímo uváděny pozemky, jež jsou předmětem řízení (říjen 2004). Sama též uvedla, že s [jméno FO] jednala již dávno předtím, kdy věděla o dotčení oblasti [jméno FO] cihelny restitučními nároky. Dobrou víru, pokud ji někdy měla, musela ztratit nejpozději 24. 11. 2005 po doručení žaloby ve věci [spisová značka], v níž je platnost smlouvy se správcem konkurzní podstaty zpochybněna, když je nicméně zřejmé, že o existenci řízení věděla již v době sepisu dohody o úpravě budoucích vztahů, kde je citována (závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu z 16. 10. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1806/2006). Nemohla být v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem v době vyjádření se k žalobě, resp. jejího doručení k vyjádření. S ohledem na jednání s [jméno FO] již před koupí předmětných pozemků (sama to uvedla ve vyjádření k žalobě ve věci [spisová značka]) a vědomost o jejích restitučních nárocích v dané oblasti pak nemohla být v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem ani v době uzavření kupní smlouvy samotné, neboť jí nic nebránilo, aby se na stav pozemků pojatých do soupisu, k nimž případně byl uplatněn restituční nárok, dotázala. Takové obezřetnosti ji nepochybně nemůže zbavit ani skutečnost, že s dispozicí vyslovil souhlas konkurzní soud. Naopak, při vědomí uplatnění restitučních nároků oprávněnou osobou měla tím více vynaložit úsilí k tomu, aby zjistila, na které pozemky případně nároky uplatněny byly, a na které nikoli. To neučinila (bod 28 odůvodnění). V dobré víře nebyly ani [právnická osoba] a [právnická osoba]. RNDr. [jméno FO] byla členem dozorčího orgánu společnosti [právnická osoba]., její zakladatelkou a manželkou předsedy představenstva (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 29 Cdo 938/2021, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2426/2015), členem statutárního orgánu u společnosti [právnická osoba]. Navíc společnost [právnická osoba]., v osobě předsedy představenstva společnosti – manžela RNDr. [jméno FO], byla vedlejším účastníkem řízení o žalobě pod sp. zn. [spisová značka]. O ní Ing. [jméno FO] věděl minimálně od 20. 2. 2004 (sdělení o vstupu do řízení), následně rovněž byl signatářem dohody o úpravě budoucích vztahů, v níž byly oba předmětné pozemky – tehdy ještě oba vlastněné společností [právnická osoba]., zmiňovány výslovně (bod 29 odůvodnění). Uvedený závěr u společnosti [právnická osoba]., je rovněž určující s ohledem na personální propojení (oba manželé jsou členem statutárního orgánu) i při vložení nepeněžitého vkladu touto společností v podobě předmětných pozemků do základního kapitálu společnosti žalovaného 2) (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. [spisová značka] - lze právnické osobě přičítat rovněž vědomost osob, které ji při konkrétním právním úkonu zastupují). Výjimky, které by mohly prolomit uvedené pravidlo a zabránit tak případným nespravedlnostem v intencích rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2426/2015, nebyly v řízení shledány (bod 30 odůvodnění). ODVOLÁNÍ 3. Proti rozsudku se odvolal žalovaný 2), a to do II. výroku a závislého výroku o náhradě nákladů řízení VII. Uvedl, že správkyně konkurzní podstaty není osobou povinnou dle zákona o půdě a neměla povědomí o uplatněných restitučních nárocích k předmětnému pozemku, ustanovení § 68 ZKV se tak neuplatní. Zde rozsudek postrádá skutková zjištění. Důkazem zde není soupis konkurzní podstaty, přípis Pozemkového úřadu města Brna ze dne 20. 1. 1999, restituční výzvy ani protokol z jednání ze dne 19. 12. 2019 (řízení u Krajského soudu v Brně, sp. zn. [spisová značka]). Kupní smlouva ze dne 5. 4. 2000 tak není neplatná pro rozpor s § 5 odst. 3 zákona o půdě. Stejně tak není dán rozpor s § 68 odst. 1 ZKV. Opět poukázal na kauzu [název]. Zdůraznil, že s prodejem nemovitosti souhlasil konkurzní soud. Za nesprávný považoval názor soudu prvního stupně o absenci dobré víry RNDr. [jméno FO] a jejich právních nástupců. Poukázal na nález sp. zn. I. ÚS 17/16 ze dne 4. 9. 2018 s tím, že prodej byl odsouhlasen konkurzním soudem a uskutečněn se správkyní konkurzní podstaty. Žalovaný 2) i jeho předchůdci byli v dobré víře, pozemek nabyli vydržením, což je možné i ohledně pozemku, kde byl uplatněn restituční nárok. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného. Stejně tak vedlejší účastníci, kteří poukázali na pravomocné rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j. [číslo jednací], potvrzené usnesením Nejvyššího soudu č. j. [číslo jednací] a usnesením Ústavního soudu sp. zn. [spisová značka], dále poukázali na rozsudek Nejvyššího soudu č. j. [číslo jednací], který stanovil pevný rámec vztahů mezi účastníky a je stěžejní (dále jen „rozsudek NS“). Dále uvedli, že nárok byl uplatněn včas, k čemuž se vyjádřil i Nejvyšší soud v rozsudku. Poukaz na kauzu [název] Nejvyšší soud v rozsudku odmítl. Pokud jde o dobrou víru, pak dne 25. 7. 1994 RNDr. [jméno FO] s [jméno FO] uzavřely smlouvu o smlouvě budoucí, [jméno FO] se zavázala RNDr. [jméno FO] převést pozemky, jakmile jí budou vydány. K naplnění nedošlo, RNDr. [jméno FO] dne 31. 1. 2005 podala žalobu proti [jméno FO], vedenou u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], kde uvádí, že [jméno FO] požádala o vydání pozemků v restitučním řízení, pozemky jí byly vydány. Tedy RNDr. [jméno FO], členka statutárních orgánů, dozorových orgánů žalovaného 2) a jeho předchůdců, sama předložila důkaz o tom, že byl uplatněn restituční nárok k veškerému majetku rodiny [jméno FO]. Řízení bylo vedeno do 8. 11. 2011, kdy byla žaloba vzata zpět. RNDr. [jméno FO] se účastnila i řízení u Městského soudu v Brně pod sp. zn [spisová značka] od roku 2001, nejpozději od 16. 11. 2005, kdy jí byla doručena žaloba o neplatnost kupních smluv uzavřených mezí jí a SKP. Vstoupila sem 20. 1. 2004 jako vedlejší účastník společnost [právnická osoba]. propojená s žalovaným 2). RNDr. [jméno FO] v podání ze dne 24. 11. 2005 deklarovala, že si je vědoma restitučního nároku. Řízení zahrnovalo i projednávané pozemky, trvalo do 28. 1. 2013. Dále poukázali na dohodu o společném záměru a postupu ze dne 2. 10. 2004, kde RNDr. [jméno FO], její manžel i [právnická osoba]. deklarovali znalost odkazovaných dokumentů.

5. Usnesením ze dne 29. 1. 2025, č. j. [číslo jednací], odvolací soud rozhodl o procesním nástupnictví dosavadního prvního vedlejšího účastníka.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o.s.ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o.s.ř.), bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s ustanovením § 212a odst. 1 o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. ČASOVÁ OSA 6. 24.06.1991 7. účinnost zákona o půdě – pozemky zapsány na LV [číslo] k. ú. [adresa], ve vlastnictví Brněnských cihelen, s. p. 26.11.1992 9. uplatněn restituční nárok předchůdkyní žalobce [jméno FO] (č. l. 25) 10. 15.07.1998 11. prohlášen konkurz na majetek Brněnských cihelen, s. p., v likvidaci 12. 20.10.1998 13. soupis konkurzní podstaty s poznámkou „ke všem shora uvedeným pozemkům byl uplatněn restituční nárok“ (č. l. 136) 14. 20.01.1999 15. upozorněna SKP Pozemkovým úřadem [adresa] (č. l. 20) 16. 17. 18. 05.04.2000 19. kupní smlouva mezi [právnická osoba] a [jméno FO] ohledně pozamků parc. č. [číslo] a [číslo], z něhož byly vyděleny pozemky parc. č. [číslo][Anonymizováno]a [číslo] 20. 21. 23.10.2000 04.05.2001 20.02.2004 [jméno FO] vložila pozemky do kapitálu [právnická osoba]., jíž byla RNDr. [jméno FO] předsedkyní dozorčí rady, manžel předsedou představenstva SKP Vrchotová potvrdila doručení dopisu pozemkového úřadu (č. l. 166) do řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] vstoupila jako vedlejší účastník společnost [právnická osoba]., za kterou jednal předseda představenstva [jméno FO] 24. 25. 26. 22.10.2004 prohlášení o společném záměru a postupu uzavřené mezi [jméno FO], SKP, společností [právnická osoba]., v zastoupení J. [jméno FO] a A. [jméno FO] 12.10.2005 21.11.2005 24.11.2005 29.12.2008 splacení nepeněžitého vkladu ve společnosti žalovaného 2) pozemkem parc. č. [číslo] [jméno FO] členkou představenstva [právnická osoba] ([právnická osoba].) vyjádření [jméno FO] k žalobě ve věci vedené MS v Brně pod sp. zn. [spisová značka] podané [jméno FO] proti SKP Brněnských cihelen – odmítla nárok, uvedla, že uzavřela se žalobkyní smlouvu o smlouvě budoucí o pozemcích v předmětné oblasti, byla uzavřena dohoda o narovnání 25. 7. 1994 převod pozemku parc. č. [číslo] ze společnosti žalovaného 2) na žalovaného 1) 30. 21.05.2012 rozhodnutí MZ, Pozemkového úřad [adresa] o vlastnictví k předmětným pozemkům (č. l. 6) 11.12.2019 12.12.2019 22.06.2022 07.03.2023 27.09.2023 13.12.2000- 15.12.2015 13.12.2000- 22.12.2015 23.06.2020 vyslechnuta [právnická osoba] [jméno FO] ve věci [spisová značka] (č. l. 26) rozhodnutí [název] [spisová značka] určeno vlastnictví vedlejších účastníků k podílům na pozemcích par. č. [číslo], [číslo] rozhodnutí KS [spisová značka] určeno vlastnictví vedlejších účastníků k podílům na pozemcích par. č. [číslo] odmítnuto dovolání, usnesení č. j. [číslo jednací] odmítnuta ústavní stížnost, usnesení I. ÚS 1338/23 [jméno FO] předsedkyní dozorčí rady společnosti [právnická osoba]. [jméno FO] předsedou představenstva [právnická osoba]. [jméno FO] předsedou představenstva HODNOCENÍ ROZHODNUTÍ SOUDU PRVNÍHO [adresa]

8. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně založil své rozhodnutí na dostatečně zjištěném skutkovém stavu, na jehož základě učinil přiléhavé právní závěry, a současně ani řízení nezatížil procesními vadami, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pro stručnost a výstižnost lze na skutkové závěry soudu prvního stupně a jeho posouzení věci po právní stránce plně odkázat. V této souvislosti je vhodné doplnit, že Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva zastávají shodně stanovisko, že soudům adresovaný závazek plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, "nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument" a že odvolací soud "se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího soudu" (z mnoha srov. kupř. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 31/12 ze dne 21. 12. 2012 s poukazem na rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 1. 1999 ve věci Garcia Ruiz proti Španělsku). ODVOLACÍM SOUDEM DOPLNĚNÉ DŮKAZY A Z NICH UČINĚNÁ ZJIŠTĚNÍ 9. Odvolací soud nařídil jednání na den [datum], na jednání konstatoval, že skutečnostmi známými soudu z úřední činnosti jsou ty, které se podávají ze spisu [spisová značka] Krajského obchodního soudu v Brně a vztahující se k dobré víře kupující a jejích právních nástupců, o vědomí SKP o uplatněném restitučním nároku. Konkrétně šlo o skutečnosti, které se podávají z následujících listinných důkazů (které provedl ve věci sp. zn. [spisová značka], kdy účastníky byli účastníci tohoto řízení): svazek I. - č. l. 32 - vyjádření likvidátora z 29. 8. 1997 - č. l. 218-220 - vyjádření [právnická osoba] k odvolání úpadce z 18. 8. 1998 - č. l. 224-225 - zpráva [právnická osoba] ze dne 21. 8. 1998 - č. l. 277-278 - zpráva o průběhu likvidace z 3. 2. 1998 - č. l. 281-282 - zpráva o průběhu likvidace z 21. 7. 1997 - č. l. 285-286 - zpráva likvidátora z 14. 2. 1997 - č. l. 302 - zpráva [právnická osoba] z 23. 10. 1998 - č. l. 313 - zápis o schůzi věřitelů z 27. 10. 1998 svazek II. - č. l. 443 - vyjádření [právnická osoba] k dopisu Ing. [jméno FO] z 16. 9. 1999 - č. l. 491 - dopis Ing. [jméno FO] zastupujícího [jméno FO] z 6. 4. 2000 - č. l. 751 - dopis opatrovníka [jméno FO] adresovaný Vrchotové z 8. 12. 1999 - č. l. 502 - sdělení Ing. [jméno FO] za [jméno FO] z 30. 8. 1999 včetně srovnávacího sestavení parcel - č. l. 637 - pokyn konkurzního soudu adresovaný [právnická osoba] z 11. 3. 1999 - č. l. 368 - sdělení [právnická osoba] z 29. 3. 1999 - č. l. 416 - zpráva [právnická osoba] z 24. 5. 1999 - č. l. 808 - dopis [jméno FO] adresovaný SKP dne 15. 5. 2000 - č. l. 810 - dopis [jméno FO] adresovaný [jméno FO] z 30. 5. 2000 - č. l. 812 - dopis [jméno FO] adresovaný [právnická osoba] z 15. 6. 2000, doručený krajskému obchodnímu soudu dne 22. 6. 2000 - č. l. 1035 dopis [právnická osoba] adresovaný [právnická osoba]. z 23. 1. 2001 svazek III. - č. l. 1002 - dopis [jméno FO] z 24. 4. 2001 adresovaný krajskému obchodnímu soudu o prodeji pozemků [jméno FO] společnosti [právnická osoba]. - č. l. 1004 - dopis [jméno FO] členům představenstva a dozorčí rady [právnická osoba]. - č. l. 1021 - přípis [jméno FO] adresovaný pozemkovému úřadu z 15. 1. 1999 - č. l. 1021 - odpověď magistrátu z 20. 1. 1999. Z těchto důkazů je odvolacímu soudu i účastníkům známo: Předně je obsahem konkurzního spisu několik zpráv likvidátora, jde o zprávu likvidátora ze dne 14. 2. 1997, dle níž probíhají „dva významné spory o rozsah majetku – závod [adresa], který má být částečně předmětem restituce a restituent uplatňuje větší nárok, než mu náleží. Soud určil znalce, který má zpracovat geometrický plán, v němž stanoví rozsah restitučního nároku. Druhý spor u Městského soudu v Brně, který projednává rozsah restitučních nároků v lokalitě [adresa]. Dle zprávy o průběhu likvidace ze dne 3. 2. 1998 „soubor pozemků v Brně – Bohunicích zůstává blokovaný a rovněž i v tomto případě se čeká na rozsudek.“ Dle zprávy o průběhu likvidace z 21. 7. 1997 „na základě žádosti pozemkového úřadu byla provedena celková rekapitulace vlastnických vztahů k pozemkům v Brně-Bohunicích, právo hospodaření k 21,7 ha, z toho je 12,4 ha mimo zákon o půdě (2,9 ha byly znárodněny právnické osobě, dalších 7,6 ha v době znárodnění označeno jako půda neplodná nebo zastavěná, zbývajících 2,5 ha nabyl státní podnik na základě kupních smluv po znárodnění), zbývajících 9,3 ha bude patrně podléhat vydání dědicům restituenta [jméno FO].“ Tedy likvidátor informoval o restitučních sporech, měl přehled o pozemcích dotčených restitucí i o tom, že jde o několik restituentů. Ve vyjádření z 29. 8. 1997 likvidátor (úpadce označoval za žalovaného) konstatoval, že „žalovaný má dále právo hospodaření k nemovitému majetku v k. ú. [adresa] (bývalá [jméno FO] cihelna)… Protože na část pozemků byly vzneseny restituční nároky, o nichž nebylo doposud rozhodnuto… není možné do dnešního dne oddělit majetek, jenž zůstává žalovanému ve správě a majetek, jenž připadne restituentům. Tyto okolnosti brání zpeněžení této majetkové podstaty.“ Tedy likvidátor kvůli uplatněnému restitučnímu nároku neprodával nemovitosti, tyto tvořily celek, který se označoval jako „[jméno FO] cihelna“. K odvolání úpadce [právnická osoba] v podání ze dne 18. 8. 1998 uvedla: „Na prodlevy v prodeji majetku nemohly mít vliv ani tři restituční spory, které jsou vedeny proti úpadci, protože i tak existuje právně volný majetek, který bylo možno již dříve zpeněžit. Jedná se konkrétně např. o pozemky v [jméno FO] poli v Brně, o které projevuje zájem v zastoupení klienta [právnická osoba] advokátka JUDr. [jméno FO].“ Tedy [právnická osoba] o restitučních nárocích věděla již v srpnu 1998, za právně volný majetek označila pozemky v [adresa], o pozemcích v Brně-Bohunicích se jako o právně volných nevyjádřila. Ve zprávě ze dne 21. 8. 1998 [právnická osoba] uvedla: „Schůzka se zástupkyní likvidátora provázena nedostatkem dokladů, podávány ústní nepřesné info, není seznam nemovitého majetku, restitučními spory jsou zatíženy nemovitosti v rozsahu 1/20 majetku. Ozvalo se několik zájemců o odkoupení různých nemovitostí. Dne 18. 8. 1998 se konala první schůzka s likvidátorem, který předal doklady, ohledně řešení problémů s restituenty neměl žádné konkrétní návrhy.“ Dle zprávy [právnická osoba] ze dne 23. 10. 1998 „v současné době po obstarání soupisů probíhají jednání s restituenty o oprávněnosti jejich nároků a o možnosti uzavřít dohodu.“ Tedy [právnická osoba] o tom, že nemovitý majetek je restitucemi dotčen, věděla, jednala s restituenty o jejich nároku. Totéž se pak podává ze zápisu o schůzi věřitelů z 27. 10. 1998, kdy [právnická osoba] navrhuje prodávat podnik po částech „k jeho roztříštěnosti v různých k. ú. a ke komplikovanosti prodejů věcí zatížených restitučními nároky jednotlivých osob.“ Tedy věděla o tom, že restituční nárok uplatnila nejen bývalá manželka původního majitele, ale i jeho potomci (tj. žalobci).

10. Z dalších důkazů se podává, že [právnická osoba] byla na restituční nárok upozorněna. Byla upozorněna na to, že prodává majetek dotčený restitučním nárokem a že v tom nemá pokračovat. Ve vyjádření [právnická osoba] k dopisu Ing. [jméno FO] ze dne 16. 9. 1999 tato uvedla: „Ing. [adresa] zastupuje jednoho ze tří potomků [jméno FO], kteří žádali o vydání, totéž B. [jméno FO], zatímco jí vydán, nároky potomků zamítnuty z důvodu pozdě podané žádosti. [jméno FO] se odvolal, věc projednává Krajský soud Brno, [jméno FO] byla vydána nároku.“ „Pozemkový úřad vytvořil z dnes neexistujících parcel, tzv. PK, prostřednictvím několika GP nové pozemky, které nekopírují hranice bývalých lánů, které vlastnil P. [jméno FO], a ty určil k vydání. Tyto GP jsem zakreslila do snímků pozemkových map a pozemky k vydání nejsou předmětem kupních smluv. Požadavky F. [jméno FO] budou zamítnuty, proto Ing. [adresa] podal žalobu o určení.“ [právnická osoba] tedy byla informována o žalobě na určení, o tom, že žalobci uplatnili nárok, o tom, že jsou problémy s vyznačením pozemků, kdy nové hranice pozemků nekopírují hranice bývalých lánů. Totéž se pak podává z jejího přípisu konkurznímu soudu z 29. 3. 1999, kdy soudu sdělila, že „vyznačené nároky B. [jméno FO], totožné nároky tří dětí [jméno FO] z předchozího manželství, které však svůj nárok uplatnily pozdě, jsou ve stadiu, kdy paní [jméno FO] byla pozemkovým úřadem větší část požadovaného nemovitého majetku vydána, nároky potomků byly zamítnuty, jejich odvolání řeší Krajský soud v Brně pod [spisová značka] paní [jméno FO], které nebyly řešeny vydáním pozemků, se zabývá Městský soud v Brně. Tyto restituční nároky jsou v k. ú. [adresa] podle starých označení v Pozemkové knize, kdy hranice původních pozemků nejsou totožné s dnes vytyčenými hranicemi nově vzniklých pozemků.“ V dopisu z 6. 4. 2000 adresovaném konkurznímu soudu Ing. [jméno FO] zastupující [jméno FO] prosí o šetření, zda pozemky, na něž byl vznesen restituční nárok, patří do konkurzní podstaty a je s nimi manipulováno oprávněně či neoprávněně, že v prosinci 1999 Rada městské části [adresa]-střed pověřila starostu této městské části, aby na základě znaleckého posudku, který opatřila [právnická osoba] jednal o odprodeji pozemků v k. ú. [adresa] – těch pozemků, na které byl vznesen restituční nárok paní [jméno FO]. O vysvětlení telefonicky požádal [právnická osoba], která mu sdělila, že jedná s více zájemci o odprodeji, že si je vědoma rizik s tím postupem spojených, ale že si zjistila, jak soud rozhodne. „Tento týden se z KÚ dozvídám, že jistý [jméno FO] kupuje od [právnická osoba] cca 25 pozemků – pozemků, na které pro potřebu soudu nechala vypracovat restituenta geometrické plány.“ Tento dopis je sice zaslán až po předmětném prodeji, ale navazuje na dopis opatrovníka B. [jméno FO] adresovaný [právnická osoba] z 8. 12. 1999 – „Po vašem potvrzení toho, že s RMČ [adresa] střed skutečně jednáte o odprodeji, jste mě sdělila, že jednáte i s jinými možnými kupci. Dále po mém upozornění, že na pozemky byl vznesen restituční nárok, …, jste mně sdělila, že si jste vědoma všech rizik s prodejem spojených.“ Dne 30. 8. 1999 – Ing. [jméno FO] za [jméno FO] posílá konkurznímu soudu žalobu podanou dne 29. 7. 1999 mj. na [právnická osoba]. – v likvidaci – o určení vlastnictví (na soud doručena dne 1. 9. 1999, tedy před uzavřením předmětné kupní smlouvy), součástí podání je srovnávací sestavení parcel, v němž figuruje i p. č. 871, které odpovídá část pozemku p. č. 1206/3. Ke změně v přístupu [právnická osoba] došlo až v květnu 2000, tedy měsíc po uzavření kupní smlouvy v návaznosti na dopis [jméno FO] (zastupujícího restituenty). V dopise [jméno FO] adresovaném [právnická osoba] z 15. 5. 2000 označeném jako „věc restituce majetku P. [jméno FO] – výzva ke sjednání nápravy“ tento uvádí: „I přes naše předchozí opakované písemné upozornění nabízeny k odkoupení pozemky z majetku úpadce, na jejichž vydání byl řádně paní B. S. uplatněn restituční nárok. Jedná se např. o pozemek p. č. [číslo] a další.“ Na dopis reaguje [právnická osoba] dopisem z 30. 5. 2000, ve kterém uvádí: „rozsah uplatněných nároků jsem musela zjistit sama, ani v jedné z žádostí o vydání neuvádíte současná p. č., přesto, že jste byl soudem opakovaně od r. 1995 k identifikaci vyzýván. Vaší žádosti však přesto vyhovuji a od tohoto data vyřazuji veškeré pozemky v k. ú. [adresa] z nabídky.“ Odvolací soud nechápe, proč nyní „to jde“ (tedy [právnická osoba] přestává prodávat pozemky), když [právnická osoba] měla informace o restitučních nárocích již před uzavřením kupní smlouvy. Z dopisu [jméno FO] adresovaného [právnická osoba] z 15. 6. 2000 (tedy po prodeji, leč současně poté, co [právnická osoba] avizuje, že další prodeje provádět nebude, v důkazu [jméno FO] rekapituluje události před uzavřením předmětné kupní smlouva): „Byla jste na možnost kolize při prodeji pozemků upozorněna v souvislosti s jednáním p. [jméno FO] o prodeji spoluvlastnického podílu jeho manželky na pozemcích v k. ú. [adresa] v loňském roce a při osobní návštěvě pana Ing. [jméno FO] ve vaší kanceláři 6. 12. 1999. Nemohu souhlasit s Vaším tvrzením o absenci současných parcelních čísel. Specifikace pozemků byla provedena již v roce 1992 zpracováním tzv. identifikace parcel (srovnávacího sestavení), které bylo aktualizováno pro účely uplatnění nároku podle zákona č. 87/1991 Sb. v roce 1994 a vedle toho byla vyhotoveno rovněž grafické srovnávací sestavení pozemkových parcel, dotčených předmětnou restitucí. Zmíněné materiály byly jednak poskytnuty Pozemkovému úřadu a jednak je příslušná část písemné identifikace součástí spisu Městského soudu v Brně. Identifikace parcel neřeší, jakou výměrou původní parcely zasahují do parcel dnešních, neboť v minulosti došlo ke scelení a přečíslování původních pozemků. Tento nedostatek si plně uvědomuji a jeho odstranění je možné provedením GP. Vyloučeny by měly být i pozemky v k. ú. [adresa] apod.“ V dopisu [právnická osoba] adresovaném [právnická osoba]. ze dne 23. 1. 2001 [právnická osoba] uvádí, že „v k. ú. [adresa] byl uplatněn rozsáhlý restituční nárok dědiců P. [jméno FO]. Protože restituční nárok je formulován nepřesně, nelze určit, kterých konkrétních parcel dle současného označení v KN se týká a kterých ne. Do doby definitivního rozhodnutí proto nelze uzavírat smlouvy o převodu.“ Tedy v roce 2001 [právnická osoba] uvádí, že přesně neví, co bude vydáno, odvolací soud si klade otázku, jak to mohla vědět v roce 2000. Ing. [jméno FO] pak dne 24. 4. 2001 informoval konkurzní soud o prodeji pozemků [jméno FO] společnosti [právnická osoba]., s tím, že předsedou představenstva [právnická osoba]., je [jméno FO], dozorčí rady [jméno FO], kterou varoval před koupí pozemků. [jméno FO] zaslal dopis rovněž členům představenstva a dozorčí rady [právnická osoba]. ([jméno FO], Ing. [jméno FO], Ing. [jméno FO], [jméno FO]), informoval je, že [jméno FO] před krokem varoval, s tím, že [právnická osoba] věděla o vzneseném restitučním nároku, upozorňuje a radí jim stáhnout žádost o převod. Žalovaný 2) namítal, že [právnická osoba] nebyl doručen dopis pozemkového úřadu ze dne 20. 1. 1999. Jak tento dopis, tak přípis [právnická osoba] adresovaný pozemkovému úřadu z 15. 1. 1999 však jsou obsahem konkurzního spisu, tedy dopis z 20. 1. 1999 musel být [právnická osoba] doručen (č. l. 1021 konkurzního spisu).

11. Dále odvolací soud provedl k důkazu výpis z katastru nemovitostí, LV č. [číslo], k. ú. [adresa] k 22. 1. 2025. Z výpisu z katastru nemovitostí odvolací soud zjistil, že stav zápisu v katastru nemovitostí se od rozhodnutí soudu prvního stupně nezměnil. ODVOLACÍ NÁMITKY 12. Soud prvního stupně se s odvolacími námitkami vypořádal: - pokud jde o tzv. kauzu [právnická osoba] a vylučovací žalobu – v bodě 27 odůvodnění - k neplatnosti kupní smlouvy pro rozpor s § 5 odst. 3 zákona o půdě a § 68 odst. 1 ZKV v bodě 26 odůvodnění - absencí dobré víry RNDr. [jméno FO] v bodě 28 odůvodnění - absencí dobré víry nabyvatelů v bodech 29, 30, 31 odůvodnění rozsudku.

13. Vedle toho odvolací soud poukazuje i na aktuální judikaturu, která se s argumenty obsaženými v odvolání rovněž vypořádává. Konkrétně: - v usnesení ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] (jde o rozhodnutí o ústavní stížnosti proti rozsudku odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [číslo jednací]) v bodě 15 se Ústavní soud vyjádřil tak, že znalost ohledně uplatněných restitučních nárocích nutně nevyžaduje přesnou aktuální identifikaci konkrétního pozemku, postačí souhrnné označení, např. pozemky bývalé [jméno FO] cihelny. - vyjádřil se i ke kauze [právnická osoba] (bod 16 odůvodnění). - konečně i k dobré víře právnické osoby – konkrétně [právnická osoba]. v návaznosti na absenci dobré víry RNDr. [jméno FO] (bod 17 odůvodnění).

14. Dále si odvolací soud dovoluje odkázat na usnesení Nejvyššího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum], kdy dovolací soud rozhodoval o dovolání proti rozsudku odvolacího senátu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum], kdy účastníky byli účastníci odvolacího řízení, tedy žalobce a druhý žalovaný. Dovolací soud se v bodě 18 odůvodnění vyjádřil obšírně k absenci dobré víry RNDr. [jméno FO] v návaznosti na prohlášení o společném záměru ze dne [datum]. Dále pak k dobré víře právnických osob – právních nástupců RNDr. [jméno FO], kterou neshledal.

15. Konečně odvolací soud poukazuje i na rozhodnutí dalšího senátu odvolacího soudu, konkrétně na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka], kdy účastníky byli rovněž žalobce a druhý žalovaný. K vědomosti [právnická osoba] o uplatněném nároku v bodě 51 odůvodnění odvolací soud odkázal na soupis konkurzní podstaty úpadce ze dne [datum], žádost [právnická osoba] ze dne [datum]. Doručení přípisu Pozemkového úřadu z [datum] měl za prokázanou z přípisu správkyně ze dne [datum], kde sama označuje a daty identifikuje vlastní žádost a odpověď. K povinné osobě se vymezil v bodě 52 odůvodnění, kdy povinnou osobou byl státní podnik v likvidaci. S ohledem na to, že na povinnou osobu byl dne 15. 7. 1998 prohlášen konkurz, platilo podle § 14 ZKV, že oprávnění nakládat s majetkem podstaty přechází na správce konkurzní podstaty. Počínaje 15. 7. 1998 byla povinná osoba zastoupena správkyní konkurzní podstaty JUDr. [jméno FO] a z toho důvodu tedy byla povinna postupovat v souladu s blokačním ustanovením vyjádřeným v § 5 odst. 3 zákona o půdě. K aplikaci § 68 ZKV se odvolací soud vyjádřil v bodě 53 odůvodnění a k vylučovací žalobě v bodě 54 odůvodnění. K dobré víře právnické osoby pak v bodě 56 odůvodnění.

16. S ohledem na vše uvedené odvolací soud napadený rozsudek v odvoláním napadených výrocích jako věcně správný potvrdil dle § 219 o.s.ř.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř., úspěšnému žalobci účelně vynaložené náklady odvolacího řízení nevznikly, vedlejší účastníci se práva na náhradu nákladů řízení vzdali.