70 Co 90/2025 - 857

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Noskové a soudců JUDr. Renaty Polákové a Mgr. Zdeňka Lehovce v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovaným: Česká republika – [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 314 999,99 USD s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. září 2025, č. j. 14 C 11/2021-818, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé I. mění ohledně příslušenstvím jen tak, že se žaloba co do úroků z prodlení z částky 299 131,49 USD od 2. 5. 2020 do 24. 6. 2020 a z částky 15 868,50 USD ode dne 6. 6. 2020 do 29. 6. 2020 zamítá, jinak se rozsudek v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna do patnácti dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 1 044 790 Kč k rukám advokáta [Jméno advokáta]

Odůvodnění

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 314 999,99 USD s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 299 131,49 USD ode dne 2. 5. 2020 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 15 868,50 USD ode dne 6. 6. 2020 do zaplacení (výrok I.), dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 112 621,50 Kč (výrok II.).

2. Žaloba vycházela z tvrzení, že žalobkyně se žalovanou uzavřely dne 18. 3. 2020 smlouvu o příkazu a o zajištění úhrady dluhu (dále také jen smlouva, nebo smlouva o příkazu), dle které se žalobkyně zavázala provádět za žalovanou platby dodavatelům ochranných pomůcek v [stát]. V čl. I bod 1.1 smlouvy se strany dohodly, že žalobkyně (jako agent) bude provádět platby za žalovanou v rámci obchodních aktivit žalované u jeho smluvního dodavatele, a to na základě a ve výši dle faktur dodavatele za dodávku zdravotnického materiálu. Dále se v čl. I bod 1.6 smlouvy strany dohodly, že žalobkyně má jako agent nárok na paušální úhradu nákladů spojených s plněním dle smlouvy ve výši 3 % z částky, která bude fakticky odeslána žalobkyní (agentem) dodavateli. Žalobkyně za účelem splnění povinnosti dle čl. I bod 1.1 smlouvy hradila dodavateli žalované platby za zdravotnický materiál, na základě toho jí vznikl nárok na paušální úhradu nákladů. Část nároku žalovaná uspokojila. Žalobkyně však provedla dne 26. 3. 2020 platbu částky 623 450 USD, dne 26. 3. 2020 platbu částky 5 347 600 USD, dne 31. 3. 2020 platbu částky 4 000 000 USD, dne 30. 4. 2020 platbu částky 528 950 USD, za jejichž provedení žalobkyni dle smlouvy náležela sjednaná paušální náhrada nákladů, kterou žalobkyně žalované vyúčtovala fakturami č. [číslo] na 299 131,49 USD a č. [číslo] na 15 868,50 USD, ty ale žalovaná neuhradila a dluží žalobkyni celkovou částku 314 999,99 USD.

3. Žalovaná učinila nesporným, že dne 18. 3. 2020 uzavřela se žalobkyní smlouvu o příkazu a o zajištění úhrady dluhu, aby zajistila v co nejkratší době co největší objem osobních ochranných prostředků pro zdravotnický personál v České republice v rámci centrálního nákupu, k němuž byla pověřena [orgán]. Nárok však neuznávala. Uvedla, že plnění ze strany dodavatelů bylo s dodací podmínkou EXW (dle dodacích podmínek Incoterms), což znamenalo úhradu za zboží ještě před jeho faktickým převzetím žalovanou. Žalovaná z důvodu ověření kvality dodaného zboží nechala již uhrazené dodávky respirátorů nezávisle testovat a bylo zjištěno, že respirátory nesplnily kvalitativní parametry pro respirátory třídy FFP2, a to zejména kritérium filtrační účinnosti. Žalovaná proto zahájila v září 2020 s dodavateli reklamační řízení, které stále trvá. Dne 17. 4. 2020 uzavřely žalovaná a žalobkyně dodatek č. 1 ke smlouvě o příkazu (dále také jen dodatek), jehož předmětem byl závazek žalované uhradit žalobkyni dne 17. 4. 2020 částku 500 000 USD na úhradu kupní ceny dodavatelům s tím, že žalobkyně následně umožní řádnou přepravu zboží do ČR, současně také bylo tímto dodatkem stanoveno, že zbývající platby za všechny objednávky dle smlouvy budou hrazeny až po řádném dodání do České republiky. S ohledem na znění dodatku a s ohledem na vadné plnění žalovaná nárok na úhradu faktur č. [číslo] a [číslo] (vystavených žalobkyní až po datu uzavření dodatku) neuznávala s tím, že nárok žalobkyni vznikne až okamžikem řádného dodání nových respirátorů namísto původních vadných.

4. Soud prvního stupně zjistil z provedených důkazů, že účastníce uzavřely dne 18. 3. 2020 smlouvu o příkazu se závazkem žalobkyně provádět za žalovanou platby dodavatelům v [stát] za zdravotní pomůcky, za což jí vznikl nárok na paušální úhradu nákladů ve výši 3 % z částky, která bude odeslána žalobkyní dodavateli. Ve smlouvě bylo současně stanoveno, že žalobkyně je platebním agentem a zajišťuje pro žalovanou platby v rámci obchodních aktivit žalované u jejích smluvních dodavatelů (čl. I bod 1.1 smlouvy), a že žalobkyně jako agent žádným způsobem neodpovídá za plnění dodavatele a vztah mezi žalovanou a dodavatelem je samostatným právním vztahem (čl. II bod 2.1 smlouvy). Žalobkyni dle smlouvy vznikl nárok na částku 18 703,50 USD (z částky 623 450 USD uhrazené z účtu žalobkyně dne 26. 3. 2020), částku 160 428 USD (z částky 5 347 600 USD uhrazené z účtu žalobkyně dne 26. 3. 2020), částku 120 000 USD (z částky 4 000 000 USD uhrazené z účtu žalobkyně dne 31. 3. 2020) a částku 15 868,50 USD (z částky 528 950 USD uhrazené z účtu žalobkyně dne 30. 4. 2020). Žalovaná však nárok neuspokojila, ač žalobkyni nevytýkala žádné porušení povinností ze smlouvy o příkazu. Soud prvního stupně neshledal, že by žalovaný nárok byl v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti sjednané odměny nechal soud prvního stupně společností [právnická osoba]., zpracovat znalecký posudek, který však konstatoval, že stanovení obvyklé odměny za služby platebního agenta není možné určit vzhledem k neexistenci tržních podmínek na daném trhu v daném místě a čase. Soud prvního stupně k tomu uvedl, že sjednání provize ve výši 3 % za provedení okamžité platby do [stát] v předmětné době, kdy [stát] dodavatelé výhradně dodali zboží jen tomu, kdo okamžitě a na místě zaplatil, bylo naopak adekvátní vůči žalované, která tak díky žalobkyni získala možnost zajistit rychlé dodávky zdravotnických pomůcek a materiálu v těžkém období začátku pandemie COVID 19, což sama nebyla schopna zajistit. Na základě uvedených úvah shledal soud prvního stupně nárok důvodným a žalobě vyhověl.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné odvolání. Soudu prvního stupně vytkla, že odůvodnění rozsudku postrádá ucelený argumentační systém, což činí rozsudek nepřezkoumatelným. Dle žalované se soud prvního stupně nevypořádal se zásadními námitkami žalované ohledně faktické role žalobkyně. Soud prvního stupně dle žalované nevzal v potaz, že žalovaná smluvní vztahy s [stát] partnery uzavřela na základě doporučení žalobkyně, která tyto [stát] partnery znala, již s nimi obchodovala a fakticky fungovala jako zprostředkovatel, který byl s [stát] dodavateli v přímém kontaktu, na rozdíl od žalované, která neměla personální zdroje ani zkušenosti v oblasti mezinárodního obchodu. Žalobkyně také s [stát] dodavateli obchodovala v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, ve stejné době jako žalovaná uzavřela kupní smlouvu na dodávky respirátorů s [stát] dodavatelem, avšak za výhodnějších dodacích a platebních podmínek, než které byly vyjednány pro žalovanou. Žalobkyně proto nenesla žádné riziko, když na účty jí známých [stát] partnerů zasílala finanční prostředky žalované, nikoli své vlastní. Soud prvního stupně také nezval v úvahu e-mailovou komunikaci mezi zástupcem žalobkyně [jméno FO] a zástupcem žalované [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 9. 4. 2020, v níž [jméno FO] vystupuje jako ten, kdo je zainteresován na přepravě zboží, objednaného a předplaceného žalovanou, z [stát] do České republiky, [jméno FO] jakožto zástupce žalobkyně byl také osobně přítomen odběru vzorků respirátorů z dodávek [stát] dodavatelů za účelem testování kvality. Dle názoru žalované uvedené skutečnosti dokládají, že žalobkyně plnila úlohu zprostředkovatele nákupu zboží od [stát] dodavatelů. Soud prvního stupně se rovněž nevypořádal s námitkou žalované, že žalobkyně nesplnila ani ujednání smlouvy o příkazu, když kupní cenu ve výši 623 450 USD žalobkyně uhradila dne 26. 3. 2020, tj. dva dny předtím, než byla uzavřena samotná objednávka [nazev]. Žalovaná také zaslala dne 17. 4. 2020 žalobkyni částku 500 000 USD, avšak žalobkyně si tuto částku ponechala až do 30. 4. 2020, než ji převedla na účet [stát] dodavatele. Dále žalovaná soudu prvního stupně vytkla, že pominul existenci dodatku č. 1 ke Smlouvě o příkazu a o zajištění úhrady dluhu ze dne 17. 4. 2020, uzavřeného na základě faktické aktivity žalobkyně při obchodním jednání s [stát] dodavateli a v reakci na podstatné zpožďování dodávek od [stát] dodavatelů. Uzavření dodatku podmínilo jakékoli další platby ze strany žalované vůči žalobkyni řádným dodáním zboží od [stát] dodavatelů do České republiky. Žalovaná soudu prvního stupně vytýkala i to, že se dostatečně nevypořádal s její námitkou neplatnosti sjednané výše odměny pro rozpor s dobrými mravy. Poukázala na to, že žalobkyně nepodstupovala žádná zvýšená rizika v souvislosti s bezhotovostními převody finančních prostředků žalované na účty [stát] dodavatelů. Své skutečné náklady na realizaci bezhotovostních převodů žalobkyně nevyčíslila ani nedoložila, dle názoru žalované proto, že náklady byly minimální, pandemie onemocnění covid-19 nijak neovlivnila fungování mezinárodního platebního systému SWIFT a realizaci mezinárodních bankovních operací. Žalovaná má za to, že jednání žalobkyně, která nejprve přislíbila žalované zprostředkování nákupu potřebného zboží od spolehlivých [stát] dodavatelů, následně fakticky participovala na jednání s [stát] dodavateli a přepravě zboží z [stát] do ČR, avšak po zjištění špatné kvality dodaného zboží tvrdila, že je pouhým platebním agentem, bylo zneužitím tehdejší pandemické situace ve snaze „vysát“ ze žalované co nejvíce finančních prostředků. Žalovaná poukázala na to, že za realizaci bezhotovostních převodů finančních prostředků [stát] dodavatelům žalobkyni zaplatila dne 31. 3. 2020 částku 316 516,49 USD (téměř 8 000 000 Kč), což z celkově poukázané částky 21 050 550 USD představuje více než 1,5 %. Za služby platebního agenta, které byly ze strany žalobkyně poskytovány s nulovým rizikem a minimálními náklady považuje žalovaná zaplacenou částku za dostačující, naopak celou sjednanou odměnu ve výši 3 % z částky odeslané žalobkyní považuje žalobkyně za nepřiměřenou, excesivní a zneužívající smluvní svobody na úkor žalované. Dalším pochybením soudu prvního stupně bylo dle žalované to, že se nevypořádal s námitkou o zákonné lhůtě splatnosti faktur vystavených žalobkyní. Žalovaná namítala, že ve smlouvě o příkazu nebyla řešena lhůta splatnosti faktur, dle § 1963 občanského zákoníku tak platila zákonná lhůta splatnosti 30 dnů ode dne, kdy byla druhé smluvní straně doručena faktura. Až dne 25. 5. 2020 byla žalovanou přijata faktura žalobkyně č. [číslo] znějící na částku 299 131,49 USD (předchozí faktura byla chybně vystavena na stejnou částku v CZK), z čehož plyne, že nelze po žalované požadovat úrok z prodlení ode dne 2. 5. 2020. Dále žalobkyně upozornila, že soud prvního stupně chybně vyúčtoval zálohy na znalečné. Obě strany uhradily zálohu 50 000 Kč. Po zpracování znaleckého posudku a po provedeném výslechu znalce provedl soud vyúčtování znalečného, kdy zbývající částku 1 385 Kč z celkem přijaté zálohy 100 000 Kč nerozdělil rovným dílem mezi žalobkyni a žalovanou, ale zaslal částku 1 385 Kč na účet žalobkyně. K nákladům řízení pak žalovaná namítala, že soud prvního stupně při přiznání odměny za právní zastoupení přejal údaje od žalobkyně, aniž by ověřil, zda účtovaná odměna odpovídá kurzu ČNB ke dni započetí právní služby a podrobil žalobkyní požadované úkony právní služby kritické analýze. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne, nebo aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání poukázala na to, že žalovaná nikdy nenamítala, že by plnění dle smlouvy nebylo poskytováno, teprve v rámci soudního řízení, žalovaná namítla, že docházelo k porušení čl. 1.1 příkazní smlouvy. Pro výši paušální úhrady nákladů však tento fakt dle žalobkyně nehraje žádnou roli, žalovaná totiž nikdy nevytkla jakékoliv vadné plnění a už vůbec ne v přiměřené lhůtě poté, co jej zjistila či mohla zjistit. Závěry žalované nemají dle žalobkyně oporu v důkazech, pokud dovozuje, že žalobkyně byla přímo stranou smluvních vztahů, ačkoli v objednávkách, tzv. [nazev], je žalobkyně výslovně označena jako „[nazev]“. Žalobkyně odmítla i námitku rozporu sjednané paušální náhrady nákladů s dobrými mravy. Poukázala na to, že výši paušální náhrady nákladů obě strany přijaly ve smlouvě, kterou při plném vědomí a zvážení všech okolností podepsaly. Ani znalecký posudek (vyžádaný žalovanou) exces při stanovení výše paušální úhrady nákladů neprokázal. Dle zprávy NKÚ žalovaná v téže době nakupovala zdravotní pomůcky a jiné zboží extrémně předražené (roušky a ústenky dokonce o 5000 %), přičemž žalobkyni není z veřejných zdrojů známo, že by snad všechny tyto smlouvy rozporovala z důvodu rozporu s dobrými mravy, jak se snaží v tomto případě. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

7. Z podnětu odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212, § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné co do samotného nároku, ale jen částečně ohledně příslušenství žalované částky.

8. Ačkoli je pravdou, že soud prvního stupně se v odůvodnění svého rozsudku nevypořádal se všemi námitkami žalované, provedl (s výjimkou dodatku č. 1 ke smlouvě) dokazování v dostatečném rozsahu, aby na jeho základě mohl o nároku žalobkyně rozhodnout. Odvolací soud pak při jednání doplnil dokazování dodatkem č. 1 ke smlouvě o příkazu uzavřeným stranami dne 17. 4. 2020, který soud prvního stupně opominul. Z dodatku vyplývá, že krom závazku žalované zaplatit žalobkyni dne 17. 4. 2020 částku 500 000 USD na úhradu kupní ceny dodavatelům, přičemž potom měla žalobkyně umožnit řádnou přepravu zboží, obsahoval i ustanovení, že „Zbývající část platby ze strany Zájemce za všechny objednávky dle smlouvy bude uhrazena po řádném dodání do České republiky“.

9. Vztah žalobkyně a žalované byl v tomto případě definován smlouvou o příkazu a o zajištění úhrady dluhu ze dne 18. 3. 2020. V jejím úvodu (preambuli) bylo deklarováno, že žalovaná plánuje uzavřít smlouvu o dodávce zdravotnických pomůcek, dodávka musí být uhrazena ještě před dodáním a rychlé dodání je prioritou žalované. Žalovaná není schopna provést platbu dříve něž za několik dní, žalobkyně (označená jako agent) je schopna zaplatit dodavateli okamžitě, žalobkyně proto provede platbu za žalovanou a žalovaná žalobkyni k tomu na účet poskytne jistotu v USD. Dále se dle čl. I bod 1.6 smlouvy smluvní strany dohodly, že žalobkyně má jako agent nárok na paušální úhradu nákladů spojených s plněním dle smlouvy ve výši 3 % z částky, která bude fakticky odeslána žalobkyní (agentem) dodavateli. V čl. II. bod 2.1 si pak strany ujednaly, že žalobkyně žádným způsobem neodpovídá za plnění dodavatele, když vztah mezi zájemcem a dodavatelem je samostatným právním vztahem. Za žalobkyni smlouvu podepsal ředitel [tituly před jménem] [jméno FO], za žalovanou ministr zdravotnictví [tituly před jménem] [jméno FO].

10. Z citovaných ustanovení smlouvy o příkazu nelze žádným způsobem dovodit, že by žalobkyně figurovala jako zprostředkovatel ve vztahu mezi žalovanou a [stát] dodavateli, naopak bylo výslovně sjednáno, že žalobkyně za plnění dodavatelů neodpovídá. Žalovaná ani netvrdila, že by žalobkyně učinila nějaký úkon, kterým by převzala odpovědnost za plnění [stát] dodavatelů. Nic takového neplyne ani z e-mailů mezi zástupcem žalobkyně [jméno FO] a zástupcem žalované [tituly před jménem] [jméno FO], ani to nelze dovodit z faktu, že [jméno FO] byl přítomen předání vzorků dodaného zboží k testům kvality. Pokud žalobkyně sama odebírala obdobné zboží od [stát] dodavatelů, a dokonce za výhodnějších podmínek, není to pro posouzení práv a povinností ze smlouvy o příkazu podstatné. Žalovaná rovněž netvrdila, že by podmínky, za nichž bude zboží od [stát] dodavatelů odebírat, vyjednávala žalobkyně, ze smlouvy o příkazu pak plyne opak, jak již bylo výše uvedeno. Žalobkyně si v příkazní smlouvě výslovně vymínila, že neodpovídá za dodávky od [stát] dodavatelů, zjištěné vady dodaných respirátorů tedy na práva a povinnosti žalované dle smlouvy o příkazu nemají žádný vliv.

11. Mezi stranami byl sporný obsah dodatku k příkazní smlouvě. Zatímco žalovaná měla za to, že uzavření dodatku podmínilo jakékoli další platby ze strany žalované vůči žalobkyni řádným dodáním zboží od [stát] dodavatelů do ČR, žalobkyně tento výklad odmítala a trvala na tom, že na vztah mezi ní a žalovanou dodatek neměl vliv.

12. Podle § 556 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odstavec první). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odstavec druhý).

13. Z citovaného ustanovení plyne, že pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), jíž je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé občanského zákoníku.

14. V tomto případě žalovaná dodatek vykládala tak, že do řádného dodání zboží bez vad nebude provádět platby nejen dodavatelům, ale ani žalobkyni. Žalobkyně tento výklad odmítla a v podání ze dne 29. 11. 2021 podala svůj výklad dodatku s tím, že dodatek uzavírala výhradně ve vztahu k platbám dodavatelům. Při takto odlišném stanovisku stran k obsahu dodatku, je nutno vycházet z jeho písemného znění, které říká, že „Zbývající část platby ze strany Zájemce za všechny objednávky dle smlouvy bude uhrazena po řádném dodání do České republiky“. Toto znění dodatku nepotvrzuje výklad žalované. Dodatek hovoří o platbách žalované (zájemce) za objednávky dle smlouvy, které mají být uhrazeny až po dodání zboží, nelze z něj dovodit, že by se týkal i jiných plateb než plateb dodavatelům za dodávané zdravotní pomůcky. Výklad žalované, že mělo jít i o platby pro žalobkyni dle čl. I bod 1.6 smlouvy, oporu v písemném znění dodatku nemá. Uzavření dodatku č. 1 ke smlouvě o příkazu tedy na povinnost žalované hradit žalobkyni paušální náhradu nákladů řízení dle čl. I bod 1.6 smlouvy vliv nemělo.

15. Odvolací soud nepřisvědčil ani námitce žalované, že žalobkyně nesplnila ani ujednání smlouvy o příkazu, když kupní cenu objednávky označené [nazev] uhradila dva dny předtím, než byla uzavřena samotná objednávka. S ohledem na to, že žalovaná ve smlouvě o příkazu deklarovala svůj zájem na rychlém nákupu, nelze takovou předčasnou platbu považovat za porušení smlouvy, a pokud by o porušení smlouvy mělo jít, jednalo by se o porušení natolik marginální, že by na povinnosti žalované nemohlo mít vliv, žalovaná ostatně toto pochybení počala vytýkat až v soudním řízení. Ani námitka, že si žalobkyně částku 500 000 USD, kterou jí žalovaná zaslala 17. 4. 2020 na základě uzavřeného dodatku č. 1, ponechala až do 30. 4. 2020, ačkoli ji žalobkyně žádala jako urgentní platbu nutnou pro zajištění dodávky zboží a její přepravy do ČR, nemá vliv na povinnosti žalované dle smlouvy o příkazu, když v dodatku nebyl sjednán žádný termín, do kterého má být [stát] dodavateli zaplaceno. Pokud šlo o platby, které žalobkyně hradila z peněz žalované [stát] dodavatelům, vyplynulo z dokazování před soudem prvního stupně, že byly podloženy objednávkami tzv. [nazev] které odpovídaly vzorové první objednávce dle smlouvy o příkazu. Odvolací soud tak na straně žalobkyně neshledal žádné pochybení v plnění povinností dle smlouvy o příkazu, které by mělo vliv na povinnost žalované hradit žalobkyni sjednanou paušální náhradu nákladů.

16. Důvodnou neshledal odvolací soud ani námitku žalované, že výše sjednané paušální náhrady nákladů je v rozporu s dobrými mravy. Z výše citovaných úvodních ustanovení smlouvy o příkazu vyplývá, že žalovaná měla zájem na co nejrychlejším zajištění dostatečných dodávek ochranných pomůcek v souvislosti s pandemií nemoci covid-19, žalovaná deklarovala, že není schopna dostát požadavku [stát] dodavatelů na okamžitou platbu, zatímco žalobkyně je schopna zaplatit dodavateli okamžitě. Za situace, kdy žalovaná nebyla schopna okamžitých plateb a musela proto využít služeb žalované, nelze hodnotit vysokou cenu, kterou za tyto služby žalovaná žalobkyni zaplatila, jako rozpornou s dobrými mravy, žalobkyně by totiž jinak zdravotní pomůcky nebyla schopna zajistit tak rychle, jak potřebovala. U žalované, která je povinna hospodařit se svěřenými prostředky s péčí řádného hospodáře, lze očekávat, že pokud by měla jinou, levnější možnost, jak zajistit rychlé platby za zdravotní pomůcky, byla by povinna ji využít. Situaci, která panovala v době pandemie covid-19, nelze hodnotit zpětně a srovnávat cenu, kterou platila žalovaná žalobkyni s bankovními akreditivy. V tom smyslu, že v době pandemie nepanovaly standardní tržní podmínky, se vyslovil i znalecký posudek, který nechal soud prvního stupně k posouzení adekvátnosti nároku žalobkyně zpracovat, a který nedospěl k žádným relevantním závěrům. Žalovanou organizační složku jakožto vrcholný orgán výkonné moci, jednající, jak sama uvedla, z pověření vlády pak rozhodně nelze považovat za slabší stranu smluvního vztahu, která by nebyla schopna pochopit obsah smlouvy o příkazu.

17. Odvolací soud tak konstatuje, že přes námitky, které žalovaná k nároku žalované vznesla, dospěl soud prvního stupně ke správnému závěru, že žalobkyně má právo na sjednanou paušální náhradu nákladů ve výši 3 % z objemu plateb, které pro žalovanou realizovala. Celkový objem plateb, jak potvrdila sama žalovaná, činil 21 050 550 USD, z toho 3 % činí 631 516,50 USD, žalovaná již žalobkyni uhradila 316 516,49 USD, nárok na doplacení částky 314 999,99 USD proto byl důvodný.

18. Odvolací soud přisvědčil pouze námitce žalované týkající se splatnosti nároku a počátku prodlení. Dle § 1963 občanského zákoníku platí, že nesjednají-li si strany splatnost závazku, je závazek splatný za 30 dnů ode dne, kdy byla doručena faktura. Žalované byla faktura č. [číslo] na částku 299 131,49 USD doručena ve verzi se správným označením měny dne 25. 5. 2020, do prodlení se tedy dostala až po uplynutí 30 dnů, tj. 23. 6. 2020. Doručení faktury č. [číslo] na 15 868,50 USD žalovaná nedoložila, ale faktura byla vystavena dne 29. 5. 2020, do prodlení se tedy žalovaná dostala až po uplynutí 30 dnů, tj. 29. 6. 2020. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

19. Z uvedených důvodů odvolací soud napadaný rozsudek soudu prvního stupně změnil dle § 220 odst. 1 o.s.ř. jen ohledně příslušenstvím tak, že žalobu co do úroků z prodlení z částky 299 131,49 USD od 2. 5. 2020 do 24. 6. 2020 a z částky 15 868,50 USD ode dne 6. 6. 2020 do 29. 6. 2020 zamítl, jinak rozsudek dle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správný.

20. Vzhledem ke změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud nově i o náhradě nákladů řízení (§ 224 odst. 2 o.s.ř.).

21. Žalobkyni, která byla v řízení procesně neúspěšná jen v malé části příslušenství, přísluší právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 3 o.s.ř.) ve výši stanovené vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Předmětem řízení v projednávané věci byla částka 314 999,99 USD, tedy v cizí měně, pro účely stanovení tarifní hodnoty je tudíž nutno předmět řízení vyjádřit v české měně podle devizového kurzu České národní banky platného v době provedení jednotlivých úkonů právní služby zvlášť (shodně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2837/2012, nebo ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2702/2012, nebo rozsudek Vrchního soudu v [adresa] ze dne 15. 1. 2016, sp. zn. 5 Cmo 241/2015).

22. Za řízení před soudem prvního stupně žalobkyni náleží náhrada odměny za právní zastoupení za 12 úkonů právní služby v plné výši a za jeden úkon v poloviční výši, celkem 461 170 Kč. Konkrétně za převzetí zastoupení dne 19. 11. 2020, kdy tarifní hodnota při kurzu 22,279 Kč / 1 USD byla 7 017 884,77 Kč, činila odměna 36 380 Kč; za předžalobní výzvu ze dne 20.11.2020, kdy tarifní hodnota při kurzu 22,201 Kč / 1 USD byla 6 993 314,77 Kč, činila odměna 36 300 Kč; za podání žaloby dne 12. 1. 2021, kdy tarifní hodnota při kurzu 21,535 Kč / 1 USD byla 6 783 524,78 Kč, činila odměna 35 460 Kč; za dupliku ze dne 29.11.2021, kdy tarifní hodnota při kurzu 22,762 Kč / 1 USD byla 7 170 029,77 Kč, činila odměna 37 020 Kč; za účast na jednání před soudem 8. 12. 2021, kdy tarifní hodnota při kurzu 22,544 Kč / 1 USD byla 7 101 359,77 Kč, činila odměna 36 740 Kč, žalobkyni náleží však dle § 11 odst. 2 písm. g) za použití § 11 odst. 3 advokátního tarifu jen odměna v poloviční výši 18 370 Kč, neboť jednání bylo odročeno aniž bylo zahájeno přednesem žaloby; za účast na jednání před soudem 4. 5. 2022, kdy tarifní hodnota při kurzu 23,402 Kč / 1 USD byla 7 371 629,77 Kč, činila odměna 37 8200 Kč; za vyjádření ze dne 6. 6. 2022, kdy tarifní hodnota při kurzu 23,043 Kč / 1 USD byla 7 258 544,77 Kč, činila odměna 37 340 Kč; za účast na jednání před soudem 27. 7. 2022, kdy tarifní hodnota při kurzu 24,212 Kč / 1 USD byla 7 626 779,76 Kč, činila odměna 38 820 Kč; za účast na jednání před soudem 2. 2. 2023, kdy tarifní hodnota při kurzu 21,657 Kč / 1 USD byla 6 821 954,78 Kč, činila odměna 37 340 Kč; za přípis s otázkami na znalce ze dne 21. 2. 2023, kdy tarifní hodnota při kurzu 22,252 Kč / 1 USD byla 7 009 379,78 Kč, činila odměna 36 340 Kč; za vyjádření ze dne 21. 5. 2024, kdy tarifní hodnota při kurzu 22,717 Kč / 1 USD byla 7 115 854,77 Kč, činila odměna 36 780 Kč; za vyjádření ze dne 18. 6. 2024, kdy tarifní hodnota při kurzu 23,115 Kč / 1 USD byla 7 281 224,77 Kč, činila odměna 37 340 Kč; za účast na jednání před soudem dne 7. 8. 2024, kdy tarifní hodnota při kurzu 23,142 Kč / 1 USD byla 7 289 729,77 Kč, činila odměna 37 460 Kč. Žalobkyni dále náleží paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024 za 13 úkonů po 300 Kč, tj. 3 900 Kč, 21 % DPH ve výši 97 664,70 Kč, náhrada spotřebované záloha na znalečné 49 307,50 Kč a soudní poplatek 339 602 Kč. Náhrada nákladů řízení žalobkyně tak celkem činí 951 644,20 Kč. Odvolací soud žalobkyni nepřiznal požadovanou náhradu odměny za poradu s klientem dne 20. 2. 2023, která nebyla doložena, ani nebyla vysvětlena její účelnost, dále za vyjádření ze dne 17. 4. 2024, kterým pouze sdělila, že žádá výslech znalce, ani za vyjádření ze dne 5. 8. 2024, které bylo pouze stručným, procesně nepřínosným vyjádřením k výslechu znalce, jež nelze hodnotit jako účelně vykonaný úkon.

23. Za odvolací řízení má žalobkyně právo na náhradu nákladů, kterou tvoří odměna za vyjádření k odvolání ze dne 19. 2. 2025 ve výši 38 660 Kč, kdy tarifní hodnota při kurzu 24,065 Kč / 1 USD byla 7 580 474,76 Kč, a za účast na jednání před odvolacím soudem dne 20. 3. 2025 ve výši 37 420 Kč, kdy tarifní hodnota při kurzu 23,082 Kč / 1 USD byla 7 270 829,77 Kč, dále paušální náhrada za dva úkony po 450 Kč dle § 13 advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025 a 21 % DPH ve výši 16 165,80 Kč, tj. celkem 93 145,80 Kč.