702 C 5/2018-232

Rubrum

Okresní soud v Blansku se sídlem [adresa] žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro 272 000 s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 223 297 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 121 297 Kč ode dne [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 102 000 Kč za dobu ode dne [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 48 703 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 48 703 Kč ode dne [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení částku 39 580 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice, Okresnímu soudu v Blansku na nákladech řízení částku 961 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice, Okresnímu soudu v Blansku na nákladech řízení částku 9 978 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] po žalované domáhal zaplacení částky 255 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení za užívání pozemku p. [číslo] o výměře [výměra], jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa] a pozemku p. [číslo] o výměře [výměra], to vše zapsáno na [list vlastnictví] pro [anonymizována dvě slova] [územní celek], a to za období od [datum] do [datum]. Žalobce v žalobě uvedl, že je na základě kupní smlouvy od roku 2014 vlastníkem předmětných nemovitostí, žalovaná byla zaměstnankyní [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], jejímž jediným společníkem a jednatelem je žalobce. Mezi žalobcem a žalovanou byly přátelské vztahy. Na konci srpna 2016 přestala žalovaná ve firmě žalobce pracovat, zároveň se zásadním způsobem zhoršily jejich vztahy. Pro žalobce proto přestalo být únosné, aby žalovaná předmětné nemovitosti užívala, což do té doby činila s jeho souhlasem. Vzhledem k tomu, že má žalovaná nezletilou dceru, nepožadoval žalobce, aby žalovaná nemovitosti ihned vyklidila. Emailem z [datum] doručil žalobce žalované návrh nájemní smlouvy, na nějž však žalovaná nepřistoupila. Dopisem ze dne [datum] vyzval žalobce žalovanou k vyklizení předmětných nemovitostí. Dle odhadu obvyklého nájemného činí obvyklá výše nájemného za předmětné nemovitosti 17 000 Kč měsíčně.

2. Podáním ze dne [datum] žalobce navrhl rozšíření žaloby o částku 102 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení za užívání pozemku p. [číslo] o výměře [výměra], jehož součástí je stavba [adresa] a pozemku p. [číslo] o výměře [výměra], to vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k.ú. a [územní celek], a to za období od [datum] do [datum]. Rozšíření žaloby bylo připuštěno usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací].

3. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce svou žalobu částečně zpět co částky 85 000 Kč s příslušenstvím, a to za bezdůvodné obohacení za užívání předmětných nemovitostí v období od [datum] do [datum]. Zdejší soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] řízení částečně zastavil.

4. Žalovaná nárok žalobce uplatněný žalobou neuznala. Uvedla, že není pravdou, že by nemovitosti užívala jako výprosu. Žalobce předmětné nemovitosti zakoupil proto, aby je žalovaná mohla doživotně bezplatně užívat, neboť v dané době byli účastníci partneři. V tomto směru právní zástupce žalobce připravil dohodu, a proto také žalovaná do nemovitosti investovala téměř veškeré své finanční prostředky. Žalovaná učinila nesporným, že předmětné nemovitosti užívá, resp. je užívala až do [datum]. Uvedla však, že mezi ní a žalobcem byla uzavřena ústní dohoda o bezplatném doživotním užívání předmětných nemovitostí, neužívala je tedy bez právního důvodu. Žalovaná dále zdůraznila, že nábytek do domu pořizovala ona, neboť žalobce si své věci odvezl v červenci roku 2016, což by muselo být zohledněno při určování výše obvyklého nájemného. V neposlední řadě pak žalovaná na nárok žalobce svým podáním ze dne [datum] započítala svou pohledávku za žalobcem v celkové výši 767 000 Kč. [příjmení] 23 700 Kč přestavuje souhrn nákladů, jimiž žalovaná zhodnotila předmětný rodinný dům [adresa]. [příjmení] 29 500 EUR je pohledávkou žalované za žalobcem vzniklá tím, že dne [datum] žalovaná na účet žalobce vložila částku 10 000 EUR, dne [datum] žalovaná na účet žalobce vložila částku 10 000 EUR a dne [datum] žalovaná na účet žalobce vložila částku 9 500 EUR. U jednání dne [datum] žalovaná doplila, že šlo o její vlastní finanční prostředky získané jednak jako její výdělek a jednak jako výnos z prodeje nemovitostí v k.ú. [obec], když dne [datum] prodala svůj byt za 850 000 Kč.

5. Soud nejprve přezkoumal svou pravomoc jednat ve věci a zjistil, že tato je dána ve smyslu čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále jen Brusel I bis), když bydliště žalované bylo a je v ČR a v době podání žaloby bylo též v místě sídla zdejšího soudu. Rozhodným právem je v souladu s čl. 10 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 (dále jen Řím II) právo české.

6. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav:

7. Dle internetového výpisu z [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] a dle nesporných tvrzení účastníků byl žalobce v rozhodné době (od [datum] do [datum]) výlučným vlastníkem pozemku p. [číslo] o výměře [výměra], jehož součástí je stavba, rodinný dům [adresa] a pozemku p. [číslo] o výměře [výměra], to vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k.ú. a [územní celek] (dále jen„ předmětné nemovitosti“). Dle nesporných tvrzení účastníků žalovaná v rozhodné době předmětné nemovitosti užívala, a to až do [datum], kdy žalovaná nemovitosti předala žalobci.

8. Z potvrzení poptávky ze dne [datum], smlouvy o zprostředkování ze dne [datum], faktury [právnická osoba], výslechu žalované, úředních záznamů PČR z [datum] a [datum] soud uzavřel, že žalobce po dohodě s žalovanou zakoupil předmětné nemovitosti (potvrzení poptávky předmětných nemovitostí za cenu [částka] učinila žalovaná, ve zprostředkovatelské smlouvě jsou žalobce a žalovaná označeni jako [jméno] a [celé jméno žalobce]), přičemž v dané době žalovaná byla zaměstnankyní [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov], jejímž jediným společníkem a jednatelem je žalobce, a zároveň žalobce a žalovaná měli blízký v osobní vztah. Žalobce po koupi předmětných nemovitostí umožnil žalované a její nezletilé dceři tyto nemovitosti bezplatně užívat (viz výpověď žalované, úřední záznam PČR z [datum]). Dle Úředního záznamu PČR ze dne [datum] podání vysvětlení žalované – se vztah účastníků v roce 2016 začal kazit. Toto dokládá též email zaslaný dne [datum] [anonymizována dvě slova] žalované, z nějž plyne, že účastníci začali jednat o způsobu o právního ošetření bydlení žalované v předmětné nemovitosti, který do této doby nijak výslovně neřešili (když právní zástupce zaslal žalované návrh smlouvy o zřízení služebnosti bezúplatného doživotního užívání) ve spojení s nesporným zjištěním soudu, že žádná smlouva o zřízení služebnosti bezúplatného doživotního užívání ve prospěch žalované nakonec zřízena nebyla.

9. Jak plyne z úředních záznamů PČR a nesporných tvrzení účastníků, na konci srpna 2016 byl ukončen pracovní poměr žalované ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] spol. s r.o., což provázelo též výrazné zhoršení, resp. ukončení osobního vztahu mezi účastníky, když - jak vypověděla žalovaná - tito se od srpna 2016 neviděli, ani spolu nekomunikovali.

10. Dle výpovědi svědka [příjmení] žalobce žalovanou za jeho účasti a účasti PČR vyzýval k vyklizení nemovitosti, žalobci při tom bylo fyzicky špatně, zvracel. Svědek [příjmení] však nebyl schopen časově určit dobu, kdy měl žalobce žalovanou k vyklizení nemovitostí vyzvat, neboť s žalobcem byl v nemovitosti celkem 2x, pokaždé řešili něco jiného. Svědek nebyl schopen tuto dobu specifikovat ani roky (cca 3-4 roky zpětně od podání svědecké výpovědi) ani ročním obdobím (svědek nevěděl, zda bylo teplo či zima).

11. Emailem z [datum] tehdejší právní zástupce žalobce [příjmení] [příjmení] navrhl nastavení pravidel do budoucna a zaslal žalované návrh nájemní smlouvy. Dle dopisu právního zástupce žalované [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] žalovaná návrh nájemní smlouvy odmítla, když namítla, že z jí neznámého důvodu nebylo do katastru nemovitostí vloženo právo odpovídající věcnému břemeni doživotního bezplatného užívání nemovitostí v její prospěch. Uvedla, že ona nemovitost užívá dlouhodobě, a to se souhlasem žalobce, což bylo naposledy potvrzeno dne [datum]; žalovaná má za to, že z uvedeného je zřejmá konkludentní dohoda o bezplatném užívání nemovitostí. Z úředního záznamu PČR z [datum] plyne, že žalobce uváděl, že i po zhoršení jeho vztahů s žalovanou nepožadoval ihned vyklizení nemovitostí, neboť žalovaná pečuje o nezletilou dceru.

12. Podle § 2189 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa. Dle § 2190 odstavce 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti.

13. S ohledem na shora uvedené zdejší soud právně posoudil shora zjištěný skutkový stav tak, že žalobce - s ohledem na svůj osobní vztah s žalovanou - přenechal žalované předmětné nemovitosti bezplatně k užívání, tedy jako výprosu, když mezi žalobcem a žalovanou – rovněž s ohledem na jejich osobní vztah – nebylo výslovně řešeno, do kdy má tato dohoda o užívání nemovitosti trvat. V řízení bylo mezi účastníky nesporné, že zvažovaná dohoda o zřízení služebnosti doživotního bydlení ve prospěch žalované uzavřena nebyla. Žalovaná pak neprokázala své tvrzení, že by mezi ní a žalobcem byla uzavřena ústní dohoda o bezplatném doživotním užívání předmětných nemovitostí. Uvedené neplyne z žádného provedeného důkazu, a to ani z výslechu žalované, která uvedla, že si myslí, že ona podepsala návrh smlouvy o zřízení věcného břemene a předala jej žalobci, který si jej odvezl do Německa. Žalovaná neuváděla, že by návrh podepsal též žalobce. Přesto, že se žalovaná žalobce na otázku právního řešení svého bydlení opakovaně ptala, žalobce jí opakovaně říkal, že se o to nemá starat, že to řeší JUDr. [anonymizováno]. Dle přesvědčení zdejšího soudu z uvedeného nelze jakkoliv dovodit tvrzení žalované, že se s žalobcem dohodla na bezplatném doživotním užívání nemovitosti. V této souvislosti pak soud podotýká, že ani v dopise právního zástupce žalované ze dne [datum] žalovaná nehovoří o„ doživotním“ bezplatném bydlení, ale toliko o„ konkludentní dohodě o bezplatném užívání nemovitostí“, tj. výprose.

14. V souladu s ust. § 2190 o.z. pak zdejší soud posoudil, do kdy trvala výprosa, a dospěl k závěru, že tuto žalobce vypověděl dopisem své právní zástupkyně ze dne [datum], jímž byla žalovaná vyzvána k vyklizení předmětné nemovitosti do 14ti dní od doručení této výzvy. Dle podacích lístků byl uvedený dopis zaslán doporučeně na adresu žalované i jejího právního zástupce v úterý [datum], doručen do dispozice žalované tedy mohl být již dne [datum] a poslední den lhůty k vyklizení nemovitosti tedy uplynul dne [datum]. Z uvedeného důvodu dospěl zdejší soud k závěru, že žalovaná užívala nemovitost bez právního důvodu ode dne [datum] nadále (nejméně do konce žalovaného období tj. do [datum]), když tento právní názor je podpořen jud. NS ČR 26 Cdo 1009/2004 dle nějž„ v případech, kdy jde o odvozený právní důvod bydlení, opírající se o souhlas nájemce či vlastníka bytu s užíváním bytu určitou osobou, zaniká takovýto právní důvod odvoláním souhlasu nájemce, resp. vlastníka s jeho dalším bydlením“. Žádný jiný z provedených důkazů, dle přesvědčení zdejšího soudu, nedokládá, že by žalobce žalovanou již před tímto datem vyzval k vyklizení nemovitosti či učinil jiný úkon k vypovězení výprosy, resp. že by byla uzavřena nová oboustranná dohoda měnící dřívější dohodu o bezplatném užívání nemovitostí (výprosu). Dopis JUDr. [anonymizováno] ze dne [datum] soud nemohl považovat za odvolání souhlasu vlastníka nemovitosti s dalším bydlením žalované v uvedené nemovitosti, resp. za výzvu k vrácení výprosy ve smyslu ust. § 2190 o.z., když z uvedeného vyplývá, že žalovaná byla vyzvána toliko k úhradě bezdůvodného obohacení za dobu srpen – listopad 2016 ve výši 35 000 Kč měsíčně ve lhůtě do [datum], nikoliv k „ vrácení věci“. Zároveň pak ještě po tomto dopise pak JUDr. Holub emailem z [datum] nabízel žalované možnost uzavření nájemní smlouvy k předmětným nemovitostem. Rovněž nebylo prokázáno, že by, resp. zda a kdy žalobce vyzval žalovanou k vyklizení nemovitosti ústně, když svědek [příjmení] sice uváděl, že žalobce žalované řekl„ tak už se konečně vystěhuj“, z výpovědi svědka však nebylo možno - a to ani v souvislosti s dalšími provedenými důkazy - ani přibližně určit, kdy k uvedené výzvě mělo dojít.

15. Podle § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

16. V souladu s § 1968 o.z. věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17. S ohledem na zjištění soudu, že žalovaná v době od [datum] do [datum] užívala předmětné nemovitosti bez právního důvodu, bylo nutno zjistit výši bezdůvodného obohacení, které takto získala. Při určení výše bezdůvodného obohacení vyšel soud plně ze znaleckého posudku Ing. [příjmení] [číslo] 2020 ze dne [datum] podpořeného Odhadem obvyklého nájemného Ing. [příjmení] ze dne10. 8. 2017. Oba důkazy odlišnými metodami (metodou porovnávací v případě odhadu ze dne [datum], resp. metodou výnosovou v případě ZP z [datum]) dospívají k v podstatě totožnému závěru o výši ceny obvyklé za užívání předmětných nemovitostí v dané době, tj. v soudem zjištěné výši 17 000 Kč měsíčně pro rok 2017, resp. ve výši 17 300 Kč měsíčně pro rok 2018. Znalecký posudek Ing. [příjmení] přitom vycházel z výnosové ceny nemovitosti, když pro její zjištění měl znalec k dispozici vysoce relevantní údaje o skutečné ceně předmětných nemovitostí (ceně, za niž byly nemovitosti reálně prodány) v roce 2014 a na počátku roku 2020. Při svém výslechu dne [datum] Ing. [příjmení] doplnil, že jím stanovená hodnota se týká plně uživatelného domu, tj. domu vybaveného základním vybavením tak, aby nebylo nutno dělat úpravy či rekonstrukce. Jedná se tedy o minimální cenu obvyklého nájemného dosažitelného v místě a čase, tj. bez dalšího zvažovaného vybavení domu. Pokud se týká námitky žalované, že v květnu 2017 mělo dojít k odpojení elektřiny a z toho důvodu nároku na snížení„ nájemného“, resp. ceny za užívání obvyklé, s tímto se soud neztotožnil. Soud odkazuje na Úřední záznam PČR ze dne [datum], v němž žalovaná sice zmiňuje, že„ došlo k demontáži elektroměru, ve schránce měla dopis od EO.Nu a zároveň došlo k odpojení plynu, přičemž ona toto bere jako schválnost od svého bývalého přítele“, zároveň však žalovaná uváděla, že si„ nyní bude zařizovat energie na svoji osobu“. Fakt, že nemovitosti se nestaly neuživatelnými, nýbrž žalovaná si pouze přehlásila platby plynu a elektřiny na svoji osobu, plyne - dle přesvědčení zdejšího soudu - již jen z toho, že žalovaná pak předmětné nemovitosti dále užívala, a to až do [datum] (viz nesporné prohlášení u jednání dne [datum]), to vše přesto, že se žalobce vyklizení předmětných nemovitostí aktivně domáhal u soudu (viz řízení zdejšího soudu sp.zn. [spisová značka]). Ani v uvedené době tedy nedošlo k snížení ceny obvyklé za užívání předmětných nemovitostí, když pouze došlo ke změně osoby plátce energií.

18. V neposlední řadě pak soud posoudil námitku započtení vznesenou žalovanou a shledal, že tato není důvodná.

19. Podle § 1982 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

20. Dle § 1989 odstavce 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) promlčení pohledávky započtení nebrání, nastalo-li po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení.

21. Z příjmových pokladních dokladů ze dne [datum], [datum] a [datum] bylo zjištěno, že žalovaná vložila na účet žalobce [číslo] vedený u [právnická osoba] celkem částku 29 500 EUR (2x 10 000 EUR a 1x 9 500 EUR), a to v případě vkladů z 31. 10. 214 a [datum] bez uvedení důvodu platby a v případě vkladu z [datum] s poznámkou„ splátka dluhu“. Soud neuvěřil tvrzení žalované, že se mělo jednat o její finanční prostředky, které ona žalobci„ na„ jeho žádost poskytla, neboť byli partneři“. Proti tomuto tvrzení žalované stojí potvrzení společnosti žalobce [příjmení] [jméno], dle nějž byla částka 20 000 EUR dne [datum] a částka 10 000 EUR dne [datum] vyplaceny přímo žalobci (přičemž se jedná o téměř shodnou výši finančních prostředků a data výplaty částek v hotovosti žalobci jen mírně předcházející datu vložení finančních prostředků na účet žalobce). Toto soud posuzoval zejména ve spojení s obsahem opatrovnického spisu vedeného [název soudu], kde žalovaná při svém výslechu dne [datum] výslovně uvedla, že„ kromě výdajů na bydlení a živobytí splácím půjčky měsíčně 1400 Kč [právnická osoba] Help, kde je zůstatek ještě 8 000 Kč a dále 5 000 Kč měsíčně UniCredit bank, kde je zůstatek ještě asi 100 000 Kč. Tento úvěr jsem si vzala na úhradu dluhů, které mi vznikly na mateřské dovolené, když jsem si musel půjčovat od přátel, neboť nás otec ponechal bez prostředků. Nyní mám auto na účelový úvěr, splácím 1 600 Kč měsíčně, dlužím ještě 80 000 Kč“ Dle kupní smlouvy ze dne [datum] prodala žalovaná svou nemovitost za částku 850 000 Kč. Soud při hodnocení důkazů jak samostatně, tak v souvislosti s ostatními provedenými důkazy (viz shora) pak naprosto neuvěřil nevěrohodnému tvrzení žalované z její výpovědi podané dne [datum], že peníze získané z prodeje své nemovitosti v roce 2006 žalovaná částečně svěřila bratrovi na podnikání (cca 300 000 Kč) a částečně je„ dala k dispozici matce, která pečovala o poměrně velký dům“ (500 000 Kč), přičemž o vrácení těchto peněz je žalovaná v době předcházející lednu 2014 (před svou výpovědí u OS [obec] venkov) nepožádala přesto, že byla ve finanční nouzi (musela si sama půjčovat), avšak tyto peníze jí - k její žádosti na podzim 2014 (tj. po 8ti letech od prodeje bytu žalované) – její matka (sama, nikoliv s bratrem) v plné výši (29 500 EUR činilo dle aktuálního kurzu ČNB v 10/ 2014 cca 820 000 Kč bez směnných poplatků) vrátila v obálce v obývacím pokoji, a to v eurech, kdy žalobkyně je pak bez dalšího na žádost žalobce vložila na jeho účet.

22. Pokud se pak týká tvrzené pohledávky žalované ve výši 23 700 Kč sestávající se z položek, jimiž měla být zhodnocena nemovitost žalobce, žalovaná přes výzvu soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. neoznačila důkazy k prokázání existence této pohledávky, když je nutno konstatovat, že pouhý dopis právního zástupce žalované ze dne [datum] s výzvou k úhradě dané částky, takovým důkazem není.

23. Z uvedených důvodů se soud již nezabýval námitkou žalobce ohledně nezpůsobilosti pohledávky žalované k započtení ve smyslu ust. § 1989 o.z., tj. promlčení případné pohledávky žalované, neboť žalovaná, dle přesvědčení soudu, neprokázala, že by za žalovaným skutečně měla tvrzené pohledávky, resp. v případě částky 29 500 EUR vložené na účet žalobce soud na základě dokazování uzavřel, že se ani nejednalo o finanční prostředky žalované.

24. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části, jíž žalobce požadoval vydání bezdůvodného obohacení za dobu od [datum] do [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaná užívala bez právního důvodu nemovitosti ve vlastnictví žalobce, dostalo se žalované bezdůvodného obohacení ve shora vyčíslené výši. Žalované proto vznikla povinnost vydat žalobci vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením (§ 3000 o. z.). Jelikož se v daném rozsahu žalobci podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení vyhověl žalobě v uvedeném rozsahu, tedy ohledně žalované částky 223 297 Kč, a to i ohledně požadovaného příslušenství, když úrok z prodlení vždy běží od prokázané výzvy k vydání příslušená částky bezdůvodného obohacení za dané období (výrok I).

25. Soud pak naopak zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení za dobu od [datum] do [datum], tj. ve výši 48 703 Kč s příslušenstvím, neboť dospěl k závěru (viz shora), že v dané době užívala žalovaná předmětné nemovitosti jako výprosu, tedy na základě v dané době trvající dohody s žalobcem o bezúplatném užívání věci, a nikoliv tedy bez právního důvodu (výrok II).

26. Výrok III je odůvodněn ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. a § 142 odst. 2 o.s.ř.. Žalobce - nikoli z důvodů na straně žalované - vzal zpět žalobu co do částky 85 000 Kč a zároveň byl částečně neúspěšný co do 48 703 Kč, přičemž tyto částky činí 23,80% a 13,6% z celkově žalované částky 357 000 Kč (po rozšíření žaloby). Žalovaná byla neúspěšná v částce 223 297 Kč, tj. 62,6% z celkově z celkově žalované částky 357 000 Kč (po rozšíření žaloby). Žalovaná je tedy povinna uhradit žalobci 25,2% (62,6% 37,4%) z celkových nákladů řízení žalobce, tj. částku 39 580 Kč. Celkové náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 14 600 Kč (na SOP zaplaceno 12 750 Kč + 5 100 Kč a soudem byla po částečném zpětvzetí vrácena částka 3 250 Kč) a dále nákladů zastoupení advokátem ve výši 117 739 Kč plus 21% DPH z uvedené částky ve výši 24 725 Kč, tj. celkem 157 064 Kč. Náhradu nákladů zastoupení advokátem tvoří: a) odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), a to následovně: z tarifní hodnoty ve výši 255 000 Kč (před rozšířením žaloby) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava ze dne [datum], předžalobní upomínka ze dne [datum] a sepis žaloby ze dne [datum]) při sazbě odměny za jeden úkon pr. služby 9 340 Kč; z tarifní hodnoty ve výši 102 000 Kč (rozšíření žaloby) za dva úkony právní služby (předžalobní upomínka ze dne [datum] a sepis návrhu na rozšíření žaloby ze dne [datum]) při sazbě odměny za jeden úkon pr. služby 5 180 Kč; z tarifní hodnoty ve výši 357 000 Kč (po rozšíření žaloby) za čtyři úkony právní služby (sepis vyjádření ze dne [datum], účast u přípravného jednání [anonymizováno] [obec] dne [datum] a účast u přípravného jednání OS [obec] dne [datum] (2 x 1/2 úkonu dle § 11 odst. 2 písm. g) a.t.), účast u jednání OS Blansko dne [datum] a sepis částečného zpětvzetí žaloby ze dne [datum]) při sazbě odměny za jeden úkon pr. služby 9 740 Kč; z tarifní hodnoty ve výši 272 000 Kč (po částečném zpětvzetí žaloby) za dva a půl úkonu právní služby (účast u jednání [anonymizováno] [obec] dne [datum], účast u jednání OS [obec] dne [datum] a jednoduché vyjádření ke ZP ze dne [datum] (1/2 úkonu dle § 11 odst. 2 písm. d) per. analogiam a.t.) při sazbě odměny za jeden úkon pr. služby 9 420 Kč; celkem tedy 100 890 Kč; b) režijní paušál dle ust. § 13 odst. 4 a.t. za 12 úkonů právní služby po 300 Kč, celkem tedy 3 600 Kč; c) náhrada za promeškaný čas za 5x cestu k [anonymizováno] [obec] na trase [obec] [obec] po 12 promeškaných půlhodinách ve výši dle § 14 odst. 3 a.t. 100 Kč za jednu promeškanou půlhodinu, celkem tedy 6 000 Kč; d) 2 x cestovné za cestu osobním automobilem se spotřebou 4,8l NM na 100 km k přípravnému jednání dne [datum] a [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět (267km) při ceně pohonných hmota a sazbě základní náhrady dle vyhl.č. 333/2018 Sb., tj. ve výši 3 050 Kč, cestovné za cestu osobním automobilem se spotřebou 4,5l NM na 100 km k jednání dne [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět (267km) při ceně pohonných hmota a sazbě základní náhrady dle vyhl.č. 333/2018 Sb., tj. ve výši 1 498 Kč, cestovné za cestu osobním automobilem se spotřebou 4,5l NM na 100 km k jednání dne [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět (267km) při ceně pohonných hmota a sazbě základní náhrady dle vyhl.č. 358/2019 Sb., tj. ve výši 1 503 Kč, cestovné za cestu vlakem na trase [obec] [obec] a zpět k jednání soudu dne [datum] v doložené ceně 478 Kč plus v doložené ceně ubytování v místě sídla soudu 720 Kč, celkem tedy 7 249 Kč.

27. Výroky IV a V jsou odůvodněny ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl ve sporu neúspěšný co do 37,4%, žalovaná co do 62,6% z předmětu řízení a jsou tedy povinni v daném poměru hradit náhradu nákladů vzniklých České republice Náklady státu sestávají z tlumočného ve výši 6 075 Kč (usnesení čl. 103) a ve výši 900 Kč (usnesení čl. 142), svědečného ve výši 852 Kč (usnesení čl. 230) a znalečného ve výši 8 112 Kč (usnesení čl. 199), celkem tedy ve výši 15 939 Kč. Žalobce je povinen hradit 37,4% těchto nákladů státu, tj. 5 961 Kč, soud však zohlednil již zaplacenou zálohu na znalecký posudek ve výši 5 000 Kč, tj. žalobci zbývá uhradit částka 961 Kč. Žalovaná je povinna hradit 62,6% nákladů státu, tj. částku 9 978 Kč.

Poučení