706 C 32/2019-171

Rubrum

Okresní soud v Blansku rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Aleny Šparlinkové a přísedících Sylvie Boudové a Ireny Haasové ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalované, žalobkyně a žalobce] b) nezl. [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalované, žalobkyně a žalobce] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] za účasti vedlejšího účastníka [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] pro zaplacení částky 633 266 Kč s příslušenstvím pro každého z žalobců takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 398 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 213 270 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) částku ve výši 398 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Zamítá se žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci b) částku ve výši 213 270 Kč.

V. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni a) a žalobci b) na nákladech řízení částku 86 394 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně a) a žalobce b) [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Blansku soudní poplatek ve výši 39 840 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je nárok žalobců na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nemajetkové újmy. Žalobci a) a b) v žalobě uvedli, že dne [datum] kolem 11:45 hod. v obci [obec], okr. [obec], na místním pracovišti sušičky obilí [jméno] [celé jméno žalobce] [datum narození], bytem [adresa žalované, žalobkyně a žalobce] (dále jen "poškozený"), jako zaměstnanec žalovaného vykonával pracovní činnost - řídil manipulační vozík s vlastním pohonem, typ [anonymizována dvě slova] [číslo], kterým přepravoval vak naplněný obilím ze sušičky, přičemž při couvání najel na neoznačenou hromadu písku, došlo k převrácení manipulačního vozíku, který poškozeného svým rámem přitlačil v oblasti krku a hlavy a poškozený následkům pracovního úrazu na místě podlehl.

2. Šetřením předmětného smrtelného pracovního úrazu se zabýval mimo jiné Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj, který při kontrolách ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] zjistil závažná porušení ze strany zaměstnavatele, tedy žalovaného. Žalobkyně a) dne [datum] obdržela jako jednorázové odškodnění pozůstalých od zákonného pojistitele žalovaného [právnická osoba] (dále jen "zákonný pojistitel") částku ve výši 432 000 Kč s tím, že jednorázové odškodnění pozůstalých bylo zákonným pojistitelem stanoveno na částku ve výši 480 000 Kč, avšak z této částky byla odečtena částka ve výši 48 000 Kč z údajné spoluviny poškozeného. Tato částka představuje základní jednorázové odškodnění pro ni a pro [celé jméno žalobce] (syn poškozeného), a to v základní minimální výši odškodnění dle ust. § 271 i odst. 1 zákoníku práce (dále jen "ZP"), které přísluší pozůstalému manželovi, partnerovi a nezaopatřenému dítěti, a to každému ve výši nejméně 240 000 Kč. Spoluvina poškozeného byla vyčíslena na 10 %, ačkoli toto stanovení spoluviny poškozeného postrádalo jakékoli zdůvodnění. V době úmrtí poškozeného bylo žalobkyni a) 38 let a nezl. žalovanému b) pouhých 7 let. Žalobci zažili s poškozeným mnoho pozitivních zážitků a s ohledem na jeho věk ([anonymizováno] let) a dobrou kondici, kdy byl pracovně aktivní, nebyl postižen žádnou nemocí, bylo možné předpokládat, že bude žalobce dále aktivně provázet životem. Vazby mezi rodinnými příslušníky jsou naprosto unikátním druhem společenských pout, vyznačující se dlouhodobým, silným a úzkým sepjetím jedinců. Dále je třeba si uvědomit, že poškozenému svědčila vyživovací povinnost k oběma žalobcům. Ke spoluzavinění ze strany poškozeného žalobci uvádějí, že nespatřují jakékoliv zavinění ze strany poškozeného, protože došlo k pracovnímu úrazu s následkem smrti poté, kdy na straně žalovaného došlo k několikanásobnému porušení právních a ostatních předpisů. Vzhledem k uvedenému mají žalobci za to, že s ohledem na následek, který v příčinné souvislosti s pracovním úrazem nastal v životě žalobců, částka 240 000 Kč pro každého z nich, nemůže být dostatečná. Žalobci při určení výše jednorázového odškodnění použili jako vodítko rozsudek [název soudu], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a aktuální judikaturu soudu. Optikou tohoto rozsudku by se tedy v případě žalobců základní částka měla pohybovat až do výše 551 780 Kč. Pro žalobce byl zesnulý poškozený [jméno] [celé jméno žalobce] nejbližší osobou, měli s ním nejintenzivnější vztah, vazby mezi nimi byly velmi silné. U nejbližších příbuzných poškozeného by tedy z těchto důvodu měla být základní částka navýšena, a to o 50 % oproti částce základní, tedy na částku 827 670 Kč (551 780 Kč x 1,5). V rámci pojistného šetření byla zákonným pojistitelem vyplacena každému ze žalobců částka ve výši 216 000 Kč. Žalobci a) a b) tedy požadují doplatek na jednorázové odškodnění pozůstalých, a to každý ve výši 611 670 Kč (827 670 Kč - vyplacených 216 000 Kč). Žalobci a) a b) dále požadují náhradu nákladů řízení, které jim vznikly za právní zastoupení před podáním žaloby, každý ve výši 21 596 Kč.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Učinil nesporným, že dne [datum] došlo ke smrtelnému pracovnímu úrazu pana [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], manžela žalobkyně a) a otce žalobce b) (dále jen "poškozený"). K uvedenému pracovnímu úrazu došlo tak, že po uložení vaku naplněného obilím ve skladovací hale poškozený vycouvával s vozíkem bez břemene a najel zadním kolem vysokozdvižného vozíku [anonymizována dvě slova] [číslo] na sněhem zasněženou hromadu písku před objektem, přičemž došlo k převrácení vysokozdvižného vozíku a přimáčknutí poškozeného železnou konstrukcí ochranného rámu vozíku v oblasti hlavy a krku. [příjmení] je rovněž skutečnost, že se jedná o pracovní úraz, kdy jej poškozený utrpěl při plnění pracovních úkolů. V této souvislosti však žalovaný poukazuje na to, že jsou zde dány podmínky pro plné, popř. výrazné částečné zproštění odpovědnosti žalovaného za předmětný pracovní úraz, a to z důvodu spoluzavinění samotného poškozeného. V prvé řadě je to skutečnost, že poškozený neměl k řízení vysokozdvižného vozíku žádné oprávnění, od žalovaného nedostal pokyn k řízení vysokozdvižného vozíku a jeho použití nebylo žádoucí ani nutné k výkonu pracovní činnosti poškozeného. Naopak ke splnění zadaného pracovního úkolu měl poškozený k dispozici traktor s vlečkou, který byl předmětný den přistavený na pracovišti posklizňové linky. Vyprazdňování odpadového zásobníku se standardně provádí výsypem na plochu dopravního prostředku (traktorová vlečka, nákladní automobil, [příjmení] vůz). Přes to všechno poškozený, který byl vedoucím směny, použil vysokozdvižný vozík v rozporu s pokyny žalovaného a předpisy BOZP, se kterými byl prokazatelně dne [datum] seznámen, a to konkrétně i s výslovným zákazem manipulace se zařízeními, stroji, nástroji apod. zaměstnanci bez příslušné zdravotní a odborné způsobilosti (konkrétně se jedná o část [číslo], bod 6 a 10). Přestože seznámení s těmito předpisy stvrdil poškozený dne [datum] svým podpisem, svévolně, bez jakéhokoliv oprávnění, souhlasu či pokynu žalovaného použil vysokozdvižný vozík, který nebyl ani nezbytný ke splnění úkolu, k němuž byl poškozený určen (naopak byl přidělen a na pracoviště posklizňové linky přistaven traktor s vlečkou, k jejichž obsluze měl poškozený příslušné oprávnění), a způsobu, jímž se zadaný úkol (čištění sladovnického ječmene a jeho odvoz volně na vlečce z odpadového zásobníku do jiného střediska žalovaného) plnil. Navíc byl na příslušné směně přítomen i pan [jméno] [příjmení] (pomocník na sušce), jenž je držitelem oprávnění k obsluze vysokozdvižného vozíku a poškozenému, který si byl vědom, že není oprávněn ovládat vysokozdvižný vozík, nic nebránilo pověřit ho řízením vysokozdvižného vozíku. Dle žalovaného je tedy na místě plné zproštění odpovědnosti žalovaného za vzniklou újmu na straně žalobců, minimálně výrazné zvýšení stanoveného zproštění odpovědnosti žalovaného, které neodpovídá závažnosti porušení povinností ze strany poškozeného. Protiprávní jednání poškozeného je tak jedinou a zcela zásadní příčinou vzniku předmětné události, ke které by v případě použití přiděleného traktoru s vlečkou, dodržení předpisů BOZP a pokynů žalovaného poškozeným nedošlo.

4. Vedlejší účastník na straně žalovaného se plně ztotožnil se stanoviskem žalovaného uvedeným v jeho vyjádření k žalobě a také navrhl zamítnutí žaloby. Shodně se žalovaným je vedlejší účastník názoru, že hlavní a rozhodující příčinou smrtelného pracovního úrazu poškozeného [jméno] [celé jméno žalobce] je jeho jednání v rozporu s předpisy BOZP, s nimiž byl prokazatelně seznámen dne [datum], a to včetně zákazu používání zařízení, strojů, nástrojů apod. zaměstnanci bez příslušné zdravotní a odborné způsobilosti. Byl to sám poškozený, který se jako vedoucí směny v inkriminovaný den rozhodl použít ke splnění zadaného úkolu vysokozdvižný vozík, přesto, že měl v tento den k dispozici zaměstnance [jméno] [příjmení], který je držitelem oprávnění k manipulaci s vysokozdvižným vozíkem. Vedlejší účastník má za to, že jsou zde splněny podmínky pro plné zproštění odpovědnosti žalovaného za pracovní úraz poškozeného či alespoň výrazné zproštění odpovědnosti žalovaného v rozsahu minimálně 50 % pro zcela zásadní a rozhodující zavinění samotného poškozeného.

5. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně shodných skutkových tvrzení účastníků a má soud za prokázaný tento skutkový stav: Z úmrtního listu bylo zjištěno, že poškozený [jméno] [celé jméno žalobce] (dále jen„ poškozený“) zemřel dne [datum]. Oddacím listem bylo prokázáno, že poškozený byl manželem žalobkyně a), manželství s žalobkyní a) bylo uzavřeno dne [datum]. Z rodného listu nezl. žalobce b) vyplývá, že poškozený [jméno] [celé jméno žalobce] byl zapsán jako jeho otec. Pracovními smlouvami bylo prokázáno, že poškozený byl u žalovaného zaměstnán od roku [rok], vždy kromě jiného jako pracovník na sušce, na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] byl jeho pracovní poměr sjednán na dobu neurčitou, druh práce byl označen jako pracovník na sušce, v sadech, pomocný pracovník v RV a v ŽV, žalovaná jako zaměstnavatel a poškozený [jméno] [celé jméno žalobce] se dohodli na vzniku pracovního poměru od [datum]. Záznamem o úrazu ze dne [datum] a pitevní protokolem bylo prokázáno, že dne [datum] a mezi účastníky bylo nesporné, že došlo ke smrtelnému pracovnímu úrazu poškozeného [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], manžela žalobkyně a) a otce žalobce b). K uvedenému pracovnímu úrazu došlo tak, že po uložení vaku naplněného obilím ve skladovací hale poškozený vycouvával s vysokozdvižným vozíkem bez břemene a najel zadním kolem vysokozdvižného vozíku [anonymizováno] DV [číslo] na sněhem zasněženou hromadu písku před objektem, přičemž došlo k převrácení vysokozdvižného vozíku a přimáčknutí poškozeného železnou konstrukcí ochranného rámu vozíku v oblasti hlavy a krku. Z protokolu o kontrole sepsaného Oblastním inspektorátem práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj ze dne [datum] soud zjistil, že poškozený [jméno] [celé jméno žalobce] utrpěl dne [datum] smrtelný pracovní úraz při řízení manipulačního vozíku s vlastním pohonem typ [anonymizována dvě slova] [číslo], kdy poškozený couval ven z haly na venkovní prostor. Při couvání s manipulačním vozíkem najel zadní částí na hromadu štěrku o výšce 40 cm, která byla uložena vedle vjezdu – výjezdu z haly. Po najetí na hromadu štěrku došlo k převrácení manipulačního vozíku, poškozený vypadl z vozíku a došlo k přimáčknutí poškozeného železnou konstrukcí ochranného rámu vozíku v oblasti hlavy a krku. Inspektorát práce zjistil pochybení na straně žalovaného spočívající v porušeních: - § 102 odst. 1 zákoníku práce – zaměstnavatel nevytvářel bezpečné a zdraví neohrožující pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům, - § 102 odst. 1 zákoníku práce – zaměstnavatel nevytvářel bezpečné a zdraví neohrožující pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům, vztahujících se k provozu vysokozdvižných vozíků, - § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů. Rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj ze dne [datum] byl námitky žalovaného proti výše uvedenému kontrolnímu řízení zamítnuty. Z Rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] soud zjistil, že žalovaný se dopustil správních deliktů na úseku bezpečnosti práce podle § 30 odst. 1 písm. f) a písm. r) zákona o inspekci práce a byla mu uložena pokuta ve výši 120 000 Kč. Mezi účastníky dále nebylo sporné, a tato skutečnost vyplývá i z listiny označené jako Informace o výplatě pojistného plnění ze dne [datum], že vedlejší účastník na straně žalovaného rozhodl o náhradě způsobené újmy, z jednorázového odškodnění pozůstalých ve výši 480 000 Kč odečetl spoluzavinění poškozeného ve výši 48 000 Kč a vyplatil žalobcům a) a b) celkem 432 000 Kč. Předžalobní výzvou k plnění ze dne [datum] vyzvali žalobci žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k doplatku jednorázového odškodnění pozůstalých, a to každému ve výši 611 670 Kč. Vedlejší účastník na straně žalovaného na tuto výzvu reagoval dopisem ze dne [datum], ve kterém uvedl, že navýšení částky 240 000 Kč pro každého ze žalobců podle § 271i zákoníku práce by přicházelo v úvahu pouze za existence zvláštních okolností, které však nebyly tvrzeny ani prokázány a žalovaný se zprostil odpovědnosti za škodu ze smrtelného pracovního úrazu poškozeného v rozsahu 100 % s ohledem na konkrétní okolnosti případu, zejména pak s ohledem na skutečnost, že poškozený nebyl držitelem oprávnění pro řízení vozíků a byl dne [datum] prokazatelně proškolen a seznámen mimo jiné s tím, že není oprávněn obsluhovat stroje, pro které nemá oprávnění. Poškozený zcela svévolně podstoupil dané riziko a tento jeho vědomý krok byl příčinou vzniku pracovního úrazu. Listinou označenou jako Vstupní a periodické školení BOZP bylo prokázáno, že poškozený byl dne [datum] žalovaným proškolen o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti o ochrany zdraví při práci a technických zařízeních, kromě jiného byli zaměstnanci podle bodu [číslo] školení poučeni i o tom, že jsou povinni pohybovat se po vyznačených trasách, nezdržovat se v prostoru nakládky a vykládky, pokud k této činnosti nejsou určeni, nemanipulovat se zařízením, stroji, nástroji apod., pokud k této činnosti nejsou určeni, dbát na zvýšenou pozornost v prostoru areálu, komunikace, kde se pohybují motorové vozíky a dopravní prostředky, podle bodu [číslo] školení BOZP byli poučeni, že zaměstnanci pracují pouze s tím technickým zařízením, pro jehož obsluhu mají oprávnění a vyhrazené technické zařízení na pracovišti – zdvihací zařízení, elektrické zařízení, plynové zařízení, tlakové zařízení – smí obsluhovat pouze zdravotně a odborně způsobilí zaměstnanci. Z listiny, která je psána dětskou rukou a podepsána [příjmení], bylo zjištěno, že pisatel píše„ mám tě rád mami, chybí mi táta“, listina je opatřena i dvěma nakreslenými srdíčky. Dne [datum] zveřejnil poškozený na svém facebookovém profilu dvě fotografie vysokozdvižného vozíku, ke kterému dopsal poznámku„ moje prácička, tak se parkuje“. Ze zprávy Oblastní pedagogicko – psychologické poradny [obec] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně a) zažádala v lednu 2017 o psychologickou intervenci pro žalobce b) po tragickém úmrtí poškozeného dne [datum]. Žalobce b) v té době navštěvoval 1. třídu a na sdělení o úmrtí otce reagoval somatickými i psychickými projevy, nemluvil, popíral smrt otce, péče probíhala pravidelně do konce května 2017, objevovaly se u něho výkyvy nálad doma i ve škole. V březnu 2017 se objevila agresivita, doma s tendencí přebírat roli otce, v květnu 2017 došlo ke zlepšení a zklidnění stavu u nezl. žalobce b). Ze zprávy o psychologickém vyšetření žalobkyně a) z [nemocnice] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně a) se po oznámení, že její manžel zemřel dne [datum] na následky pracovního úrazu psychicky zhroutila, bezradná se obrátila o profesionální pomoc. Bylo zjištěno, že se nachází v akutní stresové situaci po náhlé smrti manžela, vyčerpaná s omezenou schopností pracovat a věnovat se jakékoliv systematické činnosti, doporučen klidový režim s dostatkem péče o sebe a syna, psychologickou podpůrnou péči a provázení procesem„ oplakávání“. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že v daný moment pracoval na posklizňové lince, ale výjimečně, poslal ho tam vedoucí pan [příjmení]. [příjmení] se stala v zimě, v ten den tam pracoval jako pomocník poškozeného pana [celé jméno žalobce], který byl předák a on byl pracovně zařazený jako jeho pomocník. Nejprve odklízeli sníh od vrat a jiných míst než těch, kde se stala nehoda. Potom měli za úkol vakovat a nasypávat obilí, on měl jít k násypce, poškozený přijel s vysokozdvižným vozíkem, i když správně by se obilí mělo sypat přímo do vlečky, ale občas bylo potřeba mít obilí takto navakované. Dodal, že před tím na vysokozdvižném vozíku poškozeného neviděl. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že nebyl svědkem nehody, pomáhal až nakladačem po nehodě zvednout vozík, v tu chvíli byl už poškozený bez známek života. Dodal, že pracuje u žalovaného jako řidič nákladního auta, pracuje s nakladačem, na posklizňové lince přímo nikdy nepracoval, ale občas se tam pohyboval, protože mu ze zásobníku nakládali obilí přímo na auto, což se tak běžně dělalo. Neviděl, že by se obilí nakládalo do vaku, u vakování obilí nikdy nebyl. On sám má oprávnění jezdit s vozíkem, a jak jsem se dozvěděl, poškozený ho neměl. K dotazu, zda je nějakým způsobem žalovaným kontrolováno dodržování předpisů BOZP nevěděl jak odpovědět, uvedl, že má za to, že za dodržování předpisů BOZP si odpovídá každý sám. Kontroly např. na požívání alkoholu jsou žalovaným prováděny, to však považoval za automatické. Před nehodou viděl poškozeného jezdit s vozíkem, nedokázal však uvést, kolikrát to bylo. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], který pracuje na pozici vedoucího posklizňové linky, vypověděl, že nehoda se stala první pracovní den roku 2017, on sám přímo svědkem nehody nebyl. Ráno se domlouvali s poškozeným, že bude pokračovat v čištění sladovnického ječmene a on už věděl, jak má tuto práci dělat. Ten den tam s poškozeným pracoval pan [příjmení], který tam běžně nepracuje, chodívá pouze občas na výpomoc. Svědek uvedl, že podle jeho názoru dělali svoji práci, tak jak má dělat, do vaků sypali odpadový ječmen, který se potom může použít jako krmivo, popř. z toho dělají směsi pro myslivce apod., mohou se s tím krmit i hospodářská zvířata. Mohla nastat i varianta, že zásobník byl tak plný, že se poškozený rozhodl odsypat do vaku s tím, že on jako vedoucí potom rozhodne, co s tím odpadovým ječmenem dál. Vozík běžně k dispozici neměli, byl na tomto pracovišti někdy od konce roku 2016. Svědek vypověděl, že nemůže říct, že by s vozíkem jezdil poškozený běžně, ani nemůže říct, že ho na něm neviděl. Viděl poškozeného jezdit s vozíkem, nedokázal však již říct kolikrát. Dodal, že takováto možnost ten den pracovat tu byla, pracovali tímto způsobem, o tom, jestli se bude obilí vakovat, či bude odvážet vlečkou, rozhodoval poškozený. Poškozený neměl v ten moment oprávnění vozík řídit. Svědek uvedl, že ani on v té době nevěděl, že na vysokozdvižný vozík je potřeba speciální školení. Obecně v rámci školení BOZP říkal zaměstnancům, že nesmí používat zařízení, pro jejichž obsluhu nemají oprávnění. Přímo neřekl poškozenému, že nesmí použít vozík, ale bylo to obecně v rámci tohoto školení. Tím, že poškozený použil vozík, dalo by se říct, že porušil zákaz používání zařízení, pro které nemá oprávnění. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedl, že je předsedou představenstva žalovaného a vykonává funkci vedoucí rostlinné výroby, v den nehody byl v pracovní neschopnosti. Vypověděl, že neměl vědomost o tom, že by zrovna v ten den byl nějaký požadavek na prodej ječmene, a tudíž že bylo potřeba vakovat ho do menšího obalu, správně se měl dát do vlečky a odvézt do [obec]. Nedozvěděl se, že by poškozený měl příkaz směs vakovat, měl pouze ječmen vysypat a nechat ho odvézt na krmení. Poškozený porušil především to, že neměl do vozíku sedat, neměl na to oprávnění a dobře to věděl. Dodal, že neví, jestli dostal konkrétní rozkaz, že nesmí sedat do vozíku, ale na školení, která provádí, jsou zaměstnanci upozorňováni, že nesmí sedat na zařízení, pro která nemají oprávnění. Vozík se na tomto pracovišti nacházel asi měsíc, byla tam obsluha pan [příjmení], který měl oprávnění s tímto vozíkem jezdit. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že pro žalovaného zabezpečuje službu v oblasti bezpečnosti práce a požární ochrany, nebyl svědkem této události, pouze vypracovával závěrečnou zprávu v rámci šetření pracovního úrazu. V závěru této zprávy je uvedeno, že kdyby poškozený využil svého podřízeného a svěřil mu práci nebo manipulaci se strojem, na který neměl oprávnění, tak s největší pravděpodobností k události nemuselo dojít. Poškozený v tu chvíli porušil to, že ovládal zařízení, na které nebyl proškolen, nebyl proškolen na manipulaci s vysokozdvižným vozíkem. Poškozený měl pověřit pana [příjmení] pracovní činností, kterou vykonával on. Žádné další důkazy nebyly účastníky navrženy. Soud hodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při svém rozhodování ve věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne [datum] utrpěl [jméno] [celé jméno žalobce], který byl manželem žalobkyně a) a otcem nezl. žalobce b) smrtelný pracovní úraz. Poškozený [jméno] [celé jméno žalobce] jako zaměstnanec žalovaného vykonával pracovní činnost - řídil manipulační vozík s vlastním pohonem, typ [anonymizována dvě slova] [číslo], kterým přepravoval vak naplněný obilím ze sušičky, přičemž při couvání najel na neoznačenou hromadu písku, došlo k převrácení manipulačního vozíku, který poškozeného svým rámem přitlačil v oblasti krku a hlavy a poškozený následkům pracovního úrazu na místě podlehl. Rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] bylo prokázáno, že žalovaný se dopustil správních deliktů na úseku bezpečnosti práce podle § 30 odst. 1 písm. f) a písm. r) zákona o inspekci práce a byla mu uložena pokuta ve výši 120 000 Kč. Žalovaným bylo žalobkyni a) a žalobci b) vyplaceno jednorázové odškodnění pozůstalých ve výši každému 216 000 Kč. Žalovaný se bránil tím, že navýšení částky 240 000 Kč pro každého ze žalobců podle § 271i zákoníku práce by přicházelo v úvahu pouze za existence zvláštních okolností, které však nebyly tvrzeny ani prokázány a žalovaný se zprostil odpovědnosti za škodu ze smrtelného pracovního úrazu poškozeného v rozsahu 100 % s ohledem na konkrétní okolnosti případu, zejména pak s ohledem na skutečnost, že poškozený nebyl držitelem oprávnění pro řízení vozíků a byl dne [datum] prokazatelně proškolen a seznámen mimo jiné s tím, že není oprávněn obsluhovat stroje, pro které nemá oprávnění. Poškozený zcela svévolně podstoupil dané riziko a tento jeho vědomý krok byl příčinou vzniku pracovního úrazu. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Projednávanou věc je třeba vzhledem k tomu, že pracovní úraz nastal dne [datum] – posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ zákoník práce“).

6. Podle § 269 odst. 1 zákoníku práce, zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle odst. 2 citovaného ustanovení zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. Podle odst. 4 citovaného ustanovení zaměstnavatel je povinen nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela nebo zčásti nezprostí.

7. Podle § 271i odst. 1 a odst. 2 zákoníku práce jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší pozůstalému manželovi, partnerovi a nezaopatřenému dítěti, a to každému ve výši nejméně 240 000 Kč. Jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší dále rodičům zemřelého zaměstnance, jestliže žili se zaměstnancem v domácnosti, v úhrnné výši nejméně 240 000 Kč; jednorázové odškodnění ve výši nejméně 240 000 Kč přísluší i v případě, že se zemřelým zaměstnancem žil v domácnosti pouze jeden rodič. Vláda vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně a životních nákladů, zvýší nařízením výši jednorázového odškodnění pozůstalých.

8. Podle § 270 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela, prokáže-li, že vznikla a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo b) v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě nebo nemajetkové újmě zabránit, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy.

9. Podle § 270 odst. 2 zákoníku práce zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, prokáže-li, že vznikla a) v důsledku skutečností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody nebo nemajetkové újmy, nebo b) proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce.

10. Podle § 270 odst. 3 zákoníku práce zprostí-li se zaměstnavatel povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, je povinen určit část, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění; v případě uvedeném v odstavci 2 písm. b) je však povinen zaměstnavatel uhradit alespoň jednu třetinu škody nebo nemajetkové újmy.

11. Podle § 270 odst. 4 zákoníku práce při posuzování, zda zaměstnanec porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, se zaměstnavatel nemůže dovolávat všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných.

12. Pracovněprávní úprava náhrady újmy je většinou vnímána jako zcela autonomní a úplná, což platí také pro újmu zapříčiněnou úrazem a nemocí z povolání. Komplexnost úpravy vede k tomu, že se zde ani podpůrně nepoužije zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) jenž je v pracovněprávních vztazích obecně aplikován subsidiárně. Pokud jde o jednorázové odškodnění pozůstalých zapříčiněné pracovním úrazem, mohou nárok na jednorázové odškodnění vůči zaměstnavateli pozůstalí uplatňovat pouze podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.11.2015 sp. zn. 21 Cdo 1161/2014).

13. V prvé řadě se soud zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady vzniku povinnosti žalovaného jako zaměstnavatele k náhradě újmy. Mezi tyto předpoklady náleží jednak splnění definičních znaků pracovního úrazu a dále vznik újmy pozůstalých a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem nemajetkové i majetkové újmy pozůstalých.

14. Zaměstnavatel, jako silnější strana v pracovněprávních vztazích, nese dle zákona tzv. objektivní odpovědnost ohledně následků pracovních úrazů a nemocí z povolání zaměstnanců. Zaměstnavatel má dle § 269 odst. 1 a 2 zákoníku práce povinnost nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže„ škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním“.

15. Přímo z textu zákona tedy vyplývá, že pro vznik odpovědnosti zaměstnavatele není vyžadováno zavinění ani porušení jakékoliv právní povinnosti. Zákonodárce sám pro vyloučení pochybností stanovuje v § 269 odst. 4 zákoníku práce, že zaměstnavatel odpovídá za pracovní úraz či nemoc z povolání a je povinen nahradit škodu a nemajetkovou újmu, i když řádně dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

16. I přes objektivní povahu odpovědnosti zaměstnavatele za poškození zdraví zaměstnance, v jejímž rámci se pro vznik odpovědnosti a tím povinnosti k náhradě škody nevyžaduje zavinění zaměstnavatele, existuje možnost dle § 270 zákoníku práce, jak se zaměstnavatel může této odpovědnosti zcela či zčásti zprostit.

17. Úplné zproštění přichází v úvahu důsledkem opilosti či zneužití návykových látek zaměstnancem nebo v případě porušení předpisů či pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ze strany zaměstnance, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány. Bylo-li příčin škody více, a tyto uvedené důvody byly jen jednou z příčin, dochází ke zproštění částečnému. Třetím důvodem zproštění zaměstnavatele je tzv. lehkomyslnost spočívající v jednání v rozporu s obvyklým způsobem chování, jde o situaci, kdy si zaměstnanec vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem musel být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Lehkomyslnost ovšem, na rozdíl od dvou výše uvedených důvodů, může sloužit jako důvod maximálně pro částečné zproštění.

18. Škodou rozumíme újmu, která se projevuje úbytkem v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná v penězích, když se dle zákoníku práce jedná o náhradu ušlého výdělku či nákladů na výživu pozůstalých, nákladů léčení, nákladů spojených s pohřbem a náhradu věcné škody. Nemajetkovou újmou poté rozumíme jakoukoliv újmu, která se neprojevuje v majetkové sféře, jde tedy dle zákoníku práce o bolestné, ztížení společenského uplatnění a institut jednorázové náhrady nemajetkové újmy nahrazující od [datum] dnešní jednorázové odškodnění pozůstalých.

19. Mezi účastníky bylo nesporné, že poškozený [jméno] [celé jméno žalobce] utrpěl pracovní úraz, na jehož následky zemřel. K úrazu došlo při plnění pracovních úkolů. Za situace, kdy jako zaměstnanec žalovaného následkem pracovního úrazu zemřel, vzniklo žalobcům, tedy manželce a synovi poškozeného, právo na jednorázové odškodnění ve výši nejméně 240 000 Kč. Jednorázové odškodnění pozůstalých spočívá v odškodnění újmy v psychickém strádání (utrpení) pozůstalých. Primárním smyslem náhrady nemajetkové újmy proto není kompenzovat vzniklé majetkové ztráty, ale zmírnit strádání prostřednictvím poskytnutí peněžních prostředků (zadostiučinění), které mohou pozůstalí podle svého uvážení vynaložit. Smyslem a účelem ustanovení § 271i zákoníku práce je odškodnit jak prožité strasti pozůstalých, ztrátu blízké osoby pozůstalých participující na rodinných vztazích a to nejen„ svým výdělkem“, tak zmírnění majetkových dopadů smrti zaměstnance. Jednorázové odškodnění pozůstalých lze charakterizovat jako smíšený nárok s nemajetkovými i majetkovými aspekty (nález Pl. ÚS 4/99). Pozůstalým zemřelého zaměstnance v důsledku pracovního úrazu náleží jednorázové odškodnění ve výši nejméně 240 000 Kč, tzn., že nelze„ jít“ pod tuto hranici. Při úvahách o zvýšení náhrady musí soud vyjít z celkové povahy, tak i jednotlivých okolností konkrétního případu a současně respektovat zásadu proporcionality.

20. Z tohoto důvodu se soud zabýval intenzitou vztahu mezi zesnulým poškozeným a žalobci. Vazby mezi rodinnými příslušníky jsou naprosto unikátním druhem společenských pout, vyznačujících se dlouhodobým, silným a úzkým sepjetím jedinců. Za nejsilnější vazby pak lze označit ty, které se tvoří v přímé příbuzenské linii. Mezi tradičně nejužší spojení lze proto řadit vztahy mezi manžely a vztahy mezi rodiči a dětmi. V projednávané věci bylo v řízení prokázáno, že žalobci měli s poškozeným nadstandardně pěkné vztahy, do momentu pracovního úrazu žili spokojeným rodinným životem, postavili dům, který byl zatížen hypotečním úvěrem. Manželství žalobkyně a) s poškozeným trvalo od roku 2010, bylo šťastné, z manželství se v roce 2010 narodil nezl. syn [jméno] – žalobce b). Silné pouto mezi žalobcem b) a poškozeným bylo umocněno i tím, že na rodičovské dovolené byl s nezl. synem právě poškozený, vazba mezi nezl. žalobcem b) a poškozeným tak byla velmi silná, v době úmrtí poškozeného bylo žalobci b) sedm let, ztrátu otce si velmi dobře uvědomoval a vzhledem k jeho věku bude ještě dlouhá léta výživou existenčně závislý na svých rodičích. Pokud by poškozený dále žil, mohly se jeho vztahy s žalobcem b) dále rozvíjet, mohly se prohlubovat citové vazby a poškozený mohl na svého syna dále výchovně působit a provázet ho životem po celé dětství a dospívání, kdy výchovné působení otce je pro syna nenahraditelné. Nezl. žalobce b) musel po této tragické události a úmrtí poškozeného vyhledat psychologickou pomoc, nebyl schopen řadu měsíců se se smrtí svého otce vyrovnat, což se u něho projevovalo jednak popíráním úmrtí, ztrátou komunikace, výkyvy nálad, agresivitou. Se ztrátou jednoho z rodičů se vypořádával velmi obtížně. Stejně tak po smrti manžela se musela i žalobkyně b) s nastalou situací vyrovnat za pomoci psychologů, v době úmrtí poškozeného jí bylo [anonymizováno] let, poškozenému [anonymizována dvě slova], dá se tedy předpokládat, že měli před sebou dlouhá léta společného života. Žalobkyně a) po nehodě trpěla akutní stresovou poruchou, došlo u ní k omezení schopnosti pracovat, musela změnit stávající zaměstnání, které přestala zvládat i kvůli péči o nezl. žalobce b) i kvůli svým psychickým problémům.

21. Při posuzování kritéria existenční závislosti je třeba si uvědomit, že to byl právě poškozený, kterému společně s žalobkyní a) svědčila zákonná vyživovací povinnost k žalobci b). Poškozený plnil svoji vyživovací povinnost řádně, rodina měla rodinný rozpočet zatížen hypotečním úvěrem, na jehož splácení se poškozený významně podílel. Žalobkyně a) i nezl. žalobce b) v poškozeném ztratili nejbližšího člověka, který jim poskytoval nejen finanční podporu, ale byl i někdo, kdo jim současně poskytoval komplexní péči, podporu a ochranu.

22. Soud má v daném případě za to, že veškerá podstatná kritéria, která je třeba zohlednit při stanovení výše jednorázového odškodnění pozůstalých, jsou naplněna, a to na samé jejich horní hranici.

23. Postoj žalovaného i vedlejšího účastníka na straně žalovaného k nárokům žalobců a) a b) není od samého počátku příliš vstřícný. Vedlejším účastníkem byla každému ze žalobců vyplacena pouze částka 216 000 Kč, neboť vedlejším účastníkem byla ještě krácena i zákonem stanovená minimální částka pro oba žalobce ve výši 480 000 Kč o 48 000 Kč kvůli spoluzavinění poškozeného. V průběhu mimosoudního jednání jako vstřícný krok bylo vedlejším účastníkem navrženo odškodnění nad zákonný limit na celkovou částku 333 000 Kč pro každého z žalobců, což však nebylo ze strany žalobců akceptováno.

24. Pokud se týká namítaného spoluzavinění poškozeného, soud na rozdíl od žalovaného a vedlejšího účastníka v daném případě neshledává, že by se žalovaný zprostil své odpovědnosti, byť částečně a výše jednorázového odškodnění by se tak měla kvůli jednání poškozeného snížit. Jak ve výše uvedeno, odpovědnost žalovaného za pracovní úraz je objektivní. Je to žalovaný jako zaměstnavatel, který nastavuje pravidla na pracovišti, je obecně povinen vytvořit takové pracovní prostředí, aby výkon práce v něm byl zcela bezpečný a v souladu s právními předpisy. Zároveň musí dodržování těchto pravidel vyžadovat a soustavně kontrolovat. V řízení bylo prokázáno, že to byl žalovaný jako zaměstnavatel, který dal poškozenému na místo výkonu jeho práce koncem roku 2016 k dispozici vysokozdvižný vozík a umožnil mu ho používat. Skutečnost, že poškozený vozík používal, potvrdilo několik svědků i přímý nadřízený poškozeného [příjmení] [příjmení]. Bylo na žalovaném, aby vozík zabezpečil tak, aby ho poškozený nemohl používat, pokud k jeho provozu neměl potřebná oprávnění. To žalovaný neudělal, nezkontroloval, že poškozený nemá potřebná oprávnění k řízení vozíku, nezakázal poškozenému vozík používat. Přímý nadřízený poškozeného [příjmení] [příjmení] poškozeného viděl vozík řídit, nezasáhl, nenařídil mu vozík opustit, neřekl mu, že vozík řídit nemůže, používání vozíku mu nezakázal. Vozík nebyl žalovaným zabezpečen tak, aby nemohl být na pracovišti použit i zaměstnanci, kteří neměli k jeho řízení potřebná oprávnění, žalovaný dodržování těchto předpisů bezpečnosti práce nevyžadoval ani soustavně nekontroloval. Žalovaný se tak nemůže zprostit své odpovědnosti pouze s poukazem, že byl poškozený proškolen o bezpečnosti práce a dobře věděl, že nemá používat zařízení, k jejich provozu nemá potřebná oprávnění. O to, že poškozený nemá toto patřičné oprávnění, se začal žalovaný zajímat až po nehodě, do té doby řádně nezkontroloval dodržování předpisů k zajištění BOZP (manipulaci s vysokozdvižným vozíkem pouze osobami s patřičným oprávněním), jejich znalost a dodržování nevyžadoval ani nekontroloval. Žalovaný se tedy ani částečně své odpovědnosti nezprostil.

25. Žalovaný je právnickou osobou, která vyvíjí podnikatelskou činnost od roku 1993, jedná se o agrární družstvo, které zaměstnává řadu zaměstnanců. Na povinnost žalovaného k náhradě škody nebo nemajetkové újmy způsobené pracovním úrazem se vztahuje povinné zákonné pojištění každého zaměstnavatele, který zaměstnává alespoň jednoho zaměstnance. Za situace, kdy má žalovaný v rámci zákonného pojištění právo, aby za něj pojišťovna nahradila újmu, která vznikla při pracovním úrazu a to v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce, má soud za to, že přiznání nároku žalobcům v tomto řízení nebude mít pro žalovaného likvidační důsledek.

26. Pokud se týká samotné výše jednorázového odškodnění, je soud toho názoru, že částka 240 000 Kč vyplývající ze zákona s ohledem na následek, který v příčinné souvislosti s pracovním úrazem nastal v životě žalobců, nemůže být dostatečná. Možnost navýšení částky 240 000 Kč soudem upravuje výslovně zákon.

27. Dle právní úpravy účinné v době škodní události a obsažené v § 271i zákoníku práce náleží v případě smrti zaměstnance způsobené pracovním úrazem či nemocí z povolání manželovi, partnerovi a nezaopatřenému dítěti zaměstnance tzv. jednorázové odškodnění pozůstalých spočívající v náhradě ve výši nejméně 240 000 Kč pro každou vyjmenovanou osobu. Částka 240 000 Kč stanovená zákonem je nejnižší možná (arg.„ nejméně“); je tedy možné tuto částku s přihlédnutím k okolnostem případu přiměřeně zvýšit. Stanovení výše minimální náhrady v roce 2007 částkou 240 000 Kč však neodráží reálné hodnoty náhrad poskytovaných v dnešní době a současně je třeba zohlednit i ekonomický vývoj společnosti.

28. Novelou zákoníku práce s účinností od 1.1.2021 dochází k přiblížení výše náhrady dle zákoníku práce výši náhrad poskytovaných v obecném režimu podle občanského zákoníku, tedy případům, kdy újma na zdraví nebyla způsobena pracovním úrazem či nemocí z povolání. Prozatímní minimální výše 240 000 Kč je zvýšena na dvacetinásobek průměrné mzdy za první až třetí čtvrtletí předcházejícího kalendářního roku, dle důvodové zprávy jde tedy v současnosti o navýšení čítající 384 000 Kč na částku cca 624 000 Kč. Jde sice o novelizace, jejichž účinnost nastala po škodní události v projednávané věci, avšak ilustrují směr vývoje právní úpravy v této oblasti a představu zákonodárce o úrovni odškodnění typově obdobných újem.

29. Od roku 2007, kdy byla stanovena základní výše náhrady částkou 240 000 Kč, došlo k výrazným změnám ve vývoji mzdové úrovně a životních nákladů, je tedy na místě přiměřeně základní náhradu zvýšit. Vzhledem k tomu, že novela zákoníku práce považuje za správné vycházet z údajů průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. – 3. čtvrtletí, neboť vázanost na výši průměrné mzdy v národním hospodářství zajistí pravidelnou valorizaci. V roce 2007, kdy byla stanovena částka 240 000 Kč, činila průměrná mzda v národním hospodářství za 1. – 3. čtvrtletí 2007 částku 21 119 Kč (Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí 330/ 2007 Sb.). V roce 2016 (pracovní úraz se stal začátkem ledna 2017) činila průměrná mzda v národním hospodářství za 1. - 3. čtvrtletí částku 27 000 Kč (Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí 448/ 2016 Sb.) Výše průměrné mzdy se od roku 2007 do roku 2016 zvýšila o 28 %. Soudem byla částka 240 000 Kč navýšena o 28 % a soud tedy jako z minimální částky výše náhrady vycházel z částky 307 200 Kč. Tato dle názoru soudu minimální výše odškodnění byla soudem navýšena o 100 % vzhledem k výše popsané kvalitě a intenzitě vztahů v rodině a výše uvedeným důsledkům vyplývajícím pro žalobce ze ztráty manžela a otce po pracovním úrazu. Soud tak dospěl k částce 614 400 Kč pro každého ze žalobců. Po odečtení částky 216 000 Kč, která byla již každému ze žalobců vedlejším účastníkem uhrazena, zbývá k úhradě částka 398 400 Kč. Soud po zvážení všech shora uvedených kritérií jednotlivě i ve vzájemné souvislosti považuje částku 614 400 Kč za přiměřenou a dostatečnou. Z rozhodování soudů vyplývá, že v obdobných případech jsou poskytovány částky jednorázového odškodnění i ve vyšších částkách (např. rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30. srpna 2019 č.j. 116 C 111/2018 – 111 ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16.6.2020 č.j. 15 Co 268/2019 – 145).

30. Žalobkyně a) a žalobce b) učinili součástí žalobního petitu každý ještě částku 21 596 Kč, která tvoří náklady žalobců před podáním žaloby. O této částky tedy nebylo soudem rozhodováno samostatně, nárok na její úhradu nevyplývá z hmotného práva a o této částce pro každého ze žalobců bylo rozhodováno až v souvislosti s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení. Žalovanému byla tedy uložena povinnost zaplatit každému ze žalobců částku 398 400 Kč a v částce 213 270 Kč byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výroky I. až IV. rozsudku).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, i když žalobci byli v řízení pouze částečně úspěšní, rozhodnutí o výši plnění však záviselo na úvaze soudu, může soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení. Soudem bylo při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházeno z tarifní hodnoty ve výši 796 800 Kč představující přiznané plnění pro oba žalobce. Podle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) jde-li o společné úkony při zastupování neb obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 % Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 796 800 Kč sestávající z částky 11 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 11 500 Kč za sepsání výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 11 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 11 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 11 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 11 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], neboť toto jednání přesahovalo dvě hodiny, z částky 5 750 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. a z částky 11 500 Kč za jednání s protistranou před zahájením řízení dle § 11 odst. 1 písm. i) a. t., odměna celkem 86 250 Kč, snížená o 20 % činí 69 000 Kč, včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 71 400 Kč ve výši 14 994 Kč, právnímu zástupci žalobců tedy náleží odměna ve výši 86 394 Kč a soudem byla žalobcům přiznána vzhledem k výše uvedenému plná náhrada nákladů řízení (výrok V. rozsudku).

32. Navrhovatel, jemuž byla způsobena újma, v řízení o náhradu újmy na zdraví nebo újmy způsobené usmrcením vzniklé v souvislosti s ublížením na zdraví nebo usmrcením je ve smyslu ust. § 11 odst. 2 písm. d) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, od placení soudních poplatků osvobozen, žalobci a) a b) tedy byli při podání žaloby osvobozeni od placení soudního poplatku. V souladu s ust. § 2 odst. 3 cit. zákona, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Soud tedy podle § 2 odst. 3 cit. zákona rozhodl o přenesení poplatkové povinnosti na žalovaného, který nemá proti žalobcům právo na náhradu nákladů řízení a není od poplatků osvobozen. Povinnost žalovanému zaplatit soudní poplatek ve výši 39 840 Kč byla stanovena žalovanému ve výroku VI. rozsudku.

Poučení