71 Co 174/2025 - 240

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [tituly před jménem]. [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované A], IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] za níž jedná [jméno], IČO [IČO] sídlem [adresa] adresa pro doručování: [adresa], [Anonymizováno] sídlem [adresa] o náhradu škody 390 430,55 Kč s příslušenstvím k odvolání účastníků do rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 11. 6. 2025, č. j. 130 C 10/2023-201, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku, ohledně částky 50 000 Kč s příslušenstvím mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 50 000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 15 % od 13. 1. 2023 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývající části odstavce II. výroku se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení 73 363 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech odvolacího řízení 2 376 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud v odstavci I. výroku uložil žalované zaplatit žalobci 75 000 Kč s příslušenstvím. V odstavci II. výroku žalobu na zaplacení dalších 183 146 Kč s příslušenstvím zamítl. V odstavci III. výroku zavázal žalovanou nahradit na nákladech řízení 101 610,60 Kč.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne 9. 6. 2016 došlo Krajskému státnímu zastupitelství v [adresa] trestní oznámení, které nebylo podepsáno ani neobsahovalo označení oznamovatele /oznamovatelů a směřovalo vůči léčebnému postupu [tituly před jménem] [jméno FO], primáře oddělení [Anonymizováno] [právnická osoba] a [tituly před jménem] [jméno FO], primáře oddělení [Anonymizováno] Nemocnice s poliklinikou [adresa], při léčbě nejmenované pacientky, jejíž jméno si mělo zastupitelství vyžádat od [tituly před jménem] [jméno FO] a která měla vinou postupu lékařů umřít. Policie České republiky, Krajské ředitelství [Anonymizováno] kraje, územní odbor [adresa], 3. oddělení obecné kriminality [Anonymizováno] zahájilo dne 11. 7. 2016 pod č. j. [Anonymizováno] úkony trestního řízení proti neznámému pachateli. Nezávislá odborná komise Krajského úřadu [Anonymizováno] kraje, odbor zdravotnictví došla k závěru, že v průběhu léčebné péče poskytované [jméno FO] lékaři Nemocnice s poliklinikou [adresa] v době od 4. 3. 2016 do 29. 3. 2016 byl dodržen správný postup a není dána příčinná souvislost mezi neprovedením operačního zákroku a poškozením zdraví s následkem smrti. Usnesením ze dne 20. 11. 2017 zahájil policejní orgán trestní stíhání [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] pro postup non lege artis při léčbě pacientky [jméno FO]. Žalobce byl na počátku trestního stíhání vyslechnut jako svědek. Trestní stíhání žalobce, primáře mezioborové jednotky intenzivní péče a dalších dvou lékařů [Anonymizováno] nemocnice [tituly před jménem] [jméno FO], primáře oddělení [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [jméno FO], primáře oddělení [Anonymizováno] bylo zahájeno usnesením ze dne 20. 9. 2019, které nabylo právní moci dne 5. 12. 2019, a to pro podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku v souvislosti se zvoleným léčebným postupem [jméno FO] ve dnech 4. 3. 2016 až 29. 3. 2016. Žalobce byl dne 23. 10. 2019 vyslechnut jako obviněný, kdy mimo jiné uvedl, že v době, kdy byla pacientka přijata na jeho oddělení, byl pracovně na kongresu v [Anonymizováno]. Předloženým certifikátem bylo potvrzeno, že žalobce se ve dnech 15. 3. 2016 až 18. 3. 2016 účastnil [Anonymizováno]. mezinárodního sympozia intenzivní péče a urgentní medicíny v [Anonymizováno]. Dne 23. 1. 2020 byl Okresnímu státní zastupitelství v [adresa] – pobočka v [Anonymizováno] podán návrh na podání obžaloby. Ta byla podána u zdejšího soudu dne 28. 1. 2020. Hlavního líčení bylo nařízeno na den 17. 6. 2020. Mezitím znalecký ústav [Anonymizováno] sdělil soudu, že bude ke dni 30. 5. 2020 vyškrtnut ze seznamu znaleckých ústavů a jeho členové se tak nemohou účastnit soudního jednání. U hlavního líčení dne 17. 6. 2021 byli mimo jiné vyslechnuti obžalovaní a hlavní líčení bylo odročeno za účelem pokračování v dokazování na 21. 7. 2020. Dne 30. 6. 2020 byl soudu předložen znalecký posudek zpracovaný [tituly před jménem] [jméno FO] na žádost soudu, kterým došlo k dalšímu doplnění znaleckého posudku [Anonymizováno] a jeho čtyř dodatků. Dne 13. 7. 2020 se konalo neveřejné zasedání, jehož předmětem byla oprava protokolu z hlavního líčení ze dne 17. 6. 2020. Dne 21. 7. 2020 se konalo hlavní líčení, které bylo za účelem přibrání znaleckého ústavu odročeno na neurčito. Opatřením ze dne 13. 8. 2020 soud přibral znalecký ústav [adresa]. Dne 30. 7. 2021 oznámil [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] z [adresa], že tento znalecký ústav bude žádat o vyškrtnutí ze seznamu znalců, a požádal o změnu vyhotovitele znaleckého posudku na svou osobu. Opatřením ze dne 17. 8. 2021 soud opatření ze dne 13. 8. 2020 zrušil z důvodu zániku statutu znaleckého ústavu a přibral znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Znalecký posudek byl soudu předložen dne 22. 12. 2021. Hlavní líčení pak pokračovalo dne 21. 3. 2022, kdy trvalo od 9.00 hod. do 12.05 hod., a dne 4. 4. 2022, kde byli obžalovaní lékaři zproštěni obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byli stíháni. Státní zástupce se vzdal práva odvolání. Rozsudek č. j. [Anonymizováno] nabyl právní moci dne 4. 4. 2022. Trestní řízení bylo zahájeno dne 28. 1. 2020 a pravomocně skončeno dne 4. 4. 2022, bylo rozhodováno pouze jednou soudem I. stupně. Celková délka byla přiměřená, podílely se na ní protipandemické výluky bez možnosti souzení, věc musela být projednávána v přítomnosti 11 osob a svědků. Zanikl znalecký ústav, který znalecký posudek původně zpracoval, zanikl i znalecký ústav původně přibraný, musel být přibrán nový znalec. Šlo o věc po stránce skutkové i právní složitou. Účastníci řízení se svým chováním nijak nepodíleli na průtazích, stížnost na průtahy podána nebyla, nebyl podán návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu a nebylo shledáno porušení právního předpisu či nesprávný úřední postup konkrétních osob (spis Okresního soudu v Karviné sp. zn. [Anonymizováno]). Žalobce po dobu trestního stíhaní trpěl depresemi a nespavostí, byl podrážděný. Na počátku šetření policie se necítil nijak ohrožen, zahájení trestního stíhaní ho překvapilo. V době, kdy byla pacientka hospitalizována, byl na kongresu v [Anonymizováno]. Postup, kteří jeho kolegové zvolili, považoval za správný. Situaci vnímal jako absurdní. Před dětmi a matkou se styděl. Hodně se ho to dotklo, protože byl mezinárodně uznávaný odborník, věnuje se publikační činnosti a pedagogické dráze. Usiloval o získání docentury. Žalobce velmi lpí na své dobré pověsti a na své funkci, byl velmi nervózní.

3. Na takto zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud § 1 odst. 1 a 3, § 7 odst. 1 a 8, § 31 odst. 1 a 3, § 31a odst. 1 a 2 a § 14 a § 15 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „Zákon“) a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná a přiznal žalobci na nemajetkové újmě 75 000 Kč. Okresní soud přihlédl k tomu, že v době, kdy bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání, byl žalobce v [Anonymizováno] nemocnici [Anonymizováno] mezioborové jednotky intenzivní péče, byl mimořádně aktivně činný ve [Anonymizováno] i [Anonymizováno] připravoval se na získání docentury a dlouhodobě vykonával pedagogickou činnost na úrovni vysokoškolského vzdělávání. Pro žalobce bylo obvinění šokem, byl totiž přesvědčen, že jde o vyřizování účtů s [jméno FO] a [Anonymizováno]. Vnímal ho jako absurdní, v době, kdy byla pacientka přijata na jeho oddělení, ani nebyl v práci, neboť byl od 15. 3. do 18. 3. 2016 na konferenci v [Anonymizováno]. Po jeho návratu do práce již byla pacientka v takovém stavu, kdy nebylo možné smrt zvrátit. Trápil se, trpěl nespavostí a depresemi, které se zhoršovaly v době, kdy mělo proběhnout další hlavní líčení. Myšlenky na to, jak dopadne, ho sužovaly denně, neboť do práce jezdil stejnou cestou jako k soudu. Svoje duševní potíže řešil samoléčbou, předepisoval si léky na spaní a antidepresiva. Odbornou pomoc, ač ho k tomu manželka nabádala, nevyhledal, nechtěl, aby se o jeho stíhání vědělo. Měl obavu o svoji budoucnost, neboť je uznávaným odborníkem, členem řady [Anonymizováno]. Bál se, že se odborná veřejnost o jeho stíhání dozví, a styděl se. Ztratil také chuť pokračovat v přípravách na docenturu. Žalobce měl podporu na pracovišti a od vedení nemocnice. Nepociťoval nedůvěru ze strany spolupracovníků, ať už lékařů či nelékařského personálu nemocnice. Nikdo nezpochybňoval jeho úsudek, na pracovišti se však léčebné postupy více diskutovaly, řešily se i věci, dříve samozřejmé, probíhala vzájemná kontrola a větší sebekontrola. Na pracovišti i doma byl žalobce více uzavřený. S manželkou řešili i existenční otázky pro případ, že by byl odsouzen. Vyjma ukončení prací na docentuře trestní stíhání na pověst žalobce negativní vliv nemělo. Informace o trestním stíhání nebyla nijak medializována. Žalobce v důsledku trestního stíhání nepřišel o práci v nemocnici ani jako pedagog, neukončil členství v odborných společnostech, [Anonymizováno] Soud proto dospěl k závěru, že spravedlivým zadostiučiněním v případě žalobce je částka 150 000 Kč, z čehož 75 000 Kč již bylo žalobci uhrazeno z rozhodnutí žalované. Uvedená částka se pohybuje v rámci stanoveném komparativními rozsudky a soud ji považuje za minimální s ohledem na náročnost a odpovědnost lékařského povolání a aktuální ekonomickou realitu. Při jejím stanovení soud přihlédl k tomu, že žalobce nepřišel o práci, trestní stíhání nemělo vliv na rodinné a osobní vztahy, ani nebylo medializováno, nebylo poškozeno renomé žalobce a žalobce nadále pokračoval ve své publikační i pedagogické činnosti. Současně však zohlednil skutečnost, že žalovaný byl trestně stíhán a postaven před soud na základě nepřesvědčivých podkladů, dokonce v rozporu se stanoviskem nezávislé vyšetřovací komise krajského úřadu a obžaloby byl zproštěn již soudem I. stupně proto, že nebylo prokázáno, že se skutek stal, přičemž státní zástupce se ihned po vyhlášení rozsudku práva odvolání vzdal.

4. Pokud jde o nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení, nepovažoval okresní soud tento nárok za důvodný. Trestní stíhání před soudem probíhalo v letech 2020 až 2022, tedy v letech, kdy propukla pandemie COVID-19, v jejímž důsledku došlo ke státem nařízeným omezením ve všech sférách života a fungování státu, včetně justice. Tato omezení trvala s menšími přestávkami od března 2020 do března 2022. V daném případě bylo nutno provádět znalecké dokazování V řízení skutečně došlo k prodlení v trvání jednoho roku, když původně přibraný znalecký ústav [anonymizováno] [adresa] (přibrán 13. 8. 2020) zanikl a soud byl nucen dne 17. 8. 2021 přibrat nového znalce. K tomuto prodlení však nedošlo vinou soudu a žalované tak nelze přičítat k tíži.

5. Rovněž za nedůvodný považoval okresní soud nárok na majetkovou újmu ve výši 3 146 Kč, když hlavní líčení trvalo od 9.00 hod. do 12.05 hod. Za obhajobu u hlavního líčení tedy náležela obhájci mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby ve výši 4 600 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč s 21 % DPH, celkem 6 271 Kč. Odměna za další úkon ve výši 2 300 Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč a z toho vypočtená DPH ve výši 546 Kč, celkem 3 146 Kč, obhájci nenáležely, soud proto ve vztahu k tomuto nároku dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

6. Proti odstavci II. výroku podal včasné odvolání žalobce a domáhal se jeho změny tak, aby byl vydán rozsudek pro uznání a žalobě bylo v celém rozsahu vyhověno.

7. Žalobce předně namítal, že okresní soud pochybil, když nerozhodl rozsudkem pro uznání, ač měl splněny veškeré podmínky. Žalovaná byla po dobu téměř 11 měsíců nečinná, nereagovala, jak na výzvy žalobce, tak na prostou výzvu soudu, na kvalifikovanou výzvu reagovala až poslední den lhůty, ve kterém toliko reagovala na žalobcem uplatněné nároky všeobecnými tvrzeními, aniž by se blíže vyjádřila. Současně požádala o prodloužení lhůty s odkazem na skutečnost, že jí dosud nebyl poskytnut spis k prostudování. Vyjádření žalované proto nelze považovat za kvalifikované vyjádření a důvod uvedený žalovanou k prodloužení lhůty za vážný. Fikce uznání nároku tedy nastala. I kdyby nebylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání, je možné žalobě vyhovět. Trestní stíhání bylo zahájeno, i přes závěry nezávislé komise Krajského úřadu [Anonymizováno] kraje a argumenty žalobce státní zastupitelství nevyslyšelo a vedlo proti žalobci 30 měsíců trestní stíhání, a to za situace, kdy mělo k dispozici nezávislý znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], podle něhož, jakož podle závěru nezávislé komise, byla léčba pacientky správná. Naopak trestní stíhání bylo zahájeno na základě vadného znaleckého posudku [Anonymizováno], o jehož správnosti musely mít orgány činné v trestním řízení pochybnosti. Trestní stíhaní bylo zahájeno, i když se žalobce v době hospitalizace pacientky nenacházel v nemocnici. Žalobce byl pod obrovským stresem, představa, že by měl jít do vězení ho děsila. K trestnímu stíhání žalobce došlo až v závěru jeho profesní kariéry, jde o uznávaného odborníka, který po desítek let působil jako primář jednotky [Anonymizováno]. Nikdo z nezákonně obviněných lékařů nebyl na tak vysoké profesní úrovni jako žalobce. Žalobce se musel vzdát posledních let své odborné činnosti, jakož rezignoval na funkci primáře. Délku trestního stíhání nemohl žalobce ovlivnit.

8. Žalovaná své odvolání směřovala do nákladového výroku, když nesouhlasila s tím, že okresní soud přiznal odměnu i za podání ze dne 12. 7. 2022 na předběžné projednání nároku u příslušného úřadu Dále namítala, že nesprávně posoudil poměr procesního úspěchu a neúspěchu účastníků řízení a nesprávně stanovil tarifní hodnoty. K odvolání žalobce navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu s tím, že k zahájení trestního stíhaní žalobce došlo na základě závěru znaleckého posudku [Anonymizováno]. Byl zde tedy důkaz připouštějící závěr o spáchání trestné činnosti. Jestliže důkazy provedené v přípravném řízení dovolují závěr o vině, a i jeho nevině, musí státní zástupce přistoupit k podání obžaloby. Nemajetková újma, kterou okresní soud přiznal, je srovnatelná s obdobnými případy, zejména pak s případem [tituly před jménem] [jméno FO], který byl obviněn spolu s žalobcem a kterému bylo přiznáno na nemajetkové újmě 150 000 Kč.

9. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavci II. a III. výroku postupem dle § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné a rovněž je důvodné odvolaní žalované.

10. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení.

11. Na správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správná právní ustanovení. Odvolací soud s tímto právním posouzením věci souhlasí a ve vztahu k majetkové újmě a ve vztahu k nemajetkové újmě za nepřiměřenou délku řízení na přiléhavé právní závěry okresního soudu odkazuje.

12. Předně odvolací soud uvádí, že má za to, že pokud žalovaná zaslala okresnímu soudu, byť poslední den lhůty, vyjádření, ve kterém nárok žalobce neuznala a současně požádala o prodloužení lhůty a okresní soud žádosti žalované o prodloužení lhůty vyhověl, tj. považoval žádost za důvodnou a vyjádření za dostatečné, není důvod, aby odvolací soud tento postup okresního soudu neakceptoval. Fikce uznání nemůže nastoupit a rozsudek pro uznání nelze vydat v situaci, kdy žalovaný zřetelně projeví jednak svůj nesouhlas s žalobou a jednak svůj zájem účastnit se projednání věci a vyřešení sporu bez jakéhokoli záměrného ztěžování, zdržování či oddalování postupu soudu. K fikci uznání je tedy nutno přistupovat jako k nástroji výjimečnému, jehož použití je ospravedlněno jen v případech skutečně nesporných, přičemž podmínky jeho použití musí být interpretovány nikoli extenzivně, ale restriktivně. Nepřípadná a nespravedlivá aplikace § 114b odst. 5 občanského soudního řádu vede k porušení práva žalovaného být slyšen a vyjádřit se k věci dle čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i k porušení jeho práva na spravedlivý proces obecně, ba dokonce k odepření spravedlnosti (porušení práva na přístup k soudu) dle čl. 36 odst. 1 Listiny (rozhodnutí ÚS sp. zn. I. ÚS 1024/15).

13. Stejně tak odvolací soud neshledal pochybení v rozhodnutí okresního soudu o majetkové újmě ve výši 3 146 Kč. V tomto směru odvolací soud plně odkazuje na správné a výstižné odůvodnění v bodě 18 rozsudku okresního soudu.

14. Odvolací soud se ztotožnil i s právním názorem okresního soudu o nedůvodnosti požadavku žalobce na nemajetkovou újmu z titulu náhrady za nepřiměřenou délku řízení. Je pravdou, že trestní stíhání trvalo zhruba dva a půl roku a žalobce délku stíhání nezapříčinil.

15. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu, (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Důraz je kladen zejména na posouzení postupu příslušných orgánů veřejné moci, tj. zda měl soud snahu rozhodnout ve věci v co nejkratším čase a bez průtahů v řízení, a zda nedošlo k jinému pochybení ze strany soudu, například při nařizování jednotlivých jednání, zadávání znaleckých posudků, předávání spisů mezi jednotlivými institucemi atd. (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 3908/2009, ze dne 29. 12. 2010). ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Z hlediska postavení jednotlivce proto není rozhodující, jaké příčiny vedly ke stavu, kdy o jeho věci není rozhodováno dostatečně rychle. ESLP rozlišuje důvody zapříčiněné postupem státu a postupem účastníků řízení (srov. například rozhodnutí ve věcech [Anonymizováno]), resp. za základní kritéria při posuzování porušení práva na přiměřenou délku řízení považuje objektivní složitost věci, chování účastníků řízení a jednání soudu a to, co bylo při sporu pro stěžovatele v sázce (viz například rozhodnutí ve věcech [Anonymizováno].).

16. Při posuzování přiměřenosti délky řízení mohou být zohledněna i delší období nečinnosti, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časově náročné a vyžádají si určité časové prodlevy. Nepřesáhnou-li tyto prostoje určitou rozumně očekávatelnou míru, pak není důvodu považovat postup příslušných orgánů za nesprávný (viz rozs. NS ČR sp. zn. 28 Cdo 1143/2010).

17. Odvolací soud s přihlédnutím ke všem okolnostem případu má shodně s okresem za to, že délka řízení byla přiměřená. Jednalo se o složitou věc, která si vyžádala znalecké dokazování. Opatřením ze dne 13. 8. 2020 trestní soud přibral znalecký ústav [anonymizováno]. Opatřením ze dne 17. 8. 2020 trestní soud toto své opatření zrušil, neboť [anonymizováno] statut znaleckého ústavu. Musel tak být dne 17. 8. 2020 přibrán jiný znalec. Nový znalecký posudek byl předložen až 22. 12. 2021, tedy téměř po roce a půl, avšak, jak zdůraznil okresní soud, v této době propukla pandemie COVID-19, která měla dopad na celou společnost, včetně fungování státních orgánů a znaleckých ústavů. Byť justice i v této době fungovala, byla její činnost utlumena a soustředila se jen na rozhodování v nezbytných věcech. Pandemie COVID-19 byla v novodobé historii ojedinělá a stát v této době usiloval především o ochranu zdraví obyvatelstva a zachování funkčností sítě nemocnic. Věc žalobce musela být projednávána za přítomnosti 11 osob a svědků. Jestliže i za této situace trestní stíhání trvalo okolo 2 a půl let, jednalo se o délku přiměřenou celkové situaci.

18. Na rozdíl od okresního soudu však má odvolací soud za to, že jsou zde podmínky pro navýšení nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání. Okresní soud správně za základ svého rozhodnutí vzal rozhodnutí soudu v řízení sp. zn. 130 C 96/2003 ve věci [tituly před jménem] [jméno FO], spoluobviněného s žalobcem, kterému byla na nemajetkové újmě přiznána částka 150 000 Kč. Věci obou lékařů vykazovaly řadu shodných rysů, nicméně na straně žalobce lze shledat odlišnosti, které vedly odvolací soud k navýšení nemajetkové újmy. Jednalo se především o to, že k trestnímu stíhaní došlo na konci velmi úspěšné profesní kariéry žalobce, který se po řadu let věnoval nejen své práci v nemocnici na pozici primáře, ale i činnosti publikační a pedagogické. V této době usiloval o docenturu a byl mezinárodním odborníkem na klinickou výživu a člen řady lékařských společností. Trestní stíhaní tak ohrožovalo nejen jeho postavení v zaměstnání, ale pověst a jméno mezi širokou odbornou veřejností.

19. Z těchto důvodů má odvolací soud zato, že je namístě navýšit tuto nemajetkovou újmu o dalších 50 000 Kč. Celkem se tak žalobci dostane nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhaní ve výši 200 000 Kč, když 75 000 Kč zaplatila žalovaná v průběhu řízení a 75 000 Kč bylo přiznáno rozsudkem okresního soudu.

20. Ze všech těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavci II. výroku, ohledně částky 50 000 Kč s příslušenstvím dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a ve zbytku odstavec II. výroku jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. Z důvodu změny rozsudku okresního soudu bylo nově rozhodováno i o nákladech řízení před soudem I. stupně (§ 224 odst. 1 a 2 o. s. ř.).

22. Při vyčíslení nákladů řízení postupoval odvolací soud v intencích Nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3252/24, dle kterého při rozhodování o nákladech řízení nelze úspěch či neúspěch procesních stran posuzovat ve vztahu k řízení jako celku, nýbrž je nutno každou věc, tj. každý nárok, jenž je předmětem řízení, posoudit samostatně.

23. Předně bylo nutno míru úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení před okresním soudem vyčíslit do a po zpětvzetí žaloby, resp. zastavení řízení, a dále po novele vyhlášky č. 177/96 Sb. advokátního tarifu (dále jen AT) účinné k 1. 1. 2025.

24. Do zastavení řízení požadoval žalobce nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání ve výši 300 000 Kč. Tarifní hodnota dle tehdy platného AT činila podle § 9 odst. 4 částku 50 000 Kč, stejně jako pro nemajetkovou újmu, byť byla požadována ve výši 30 000 Kč. Dále žalobce požadoval majetkovou újmu ve výši 60 430,55 Kč. Žalovaná v průběhu řízení uhradila na majetkové újmě 57 284 Kč, což představuje její neúspěch ve věci a dále částku 75 000 Kč, která se však do míry úspěchu a neúspěchu nepromítne, neboť při rozhodování o nemajetkové újmě se uplatní § 143 odst. 3 o. s. ř., když výše plnění závisí na úvaze soudu. Pak úspěch žalobce v této fázi řízení činí 33 % [(50 000 + 3 146) – (50 000 + 57 284,55) : 160 430)]. Zástupci žalobce náleží odměna za 5 úkonů právní služby dle § 12 odst. 2 AT po 7 540 (2 × 50 000 + 60 430), když odvolací soud nepřiznal odměnu za písemné podání mimosoudního uplatnění nároků u příslušného orgánu (srov. Nález ÚS sp. zn. IV. 20/13 a další). Odměna za 5 ÚPS po 7 540 Kč činí 37 700 Kč a spolu s pěti režijními paušály po 300 Kč činí 39 200 Kč. Po navýšení o 21 % DPH ve výši 8 232 Kč je představována částkou 47 432 Kč, z toho 33 % činí 15 653 Kč.

25. Po zastavení řízení se však poměr úspěchu a neúspěchu změnil, neboť bez ohledu na změnu rozsudku ohledně nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání zůstává tarifní hodnota nezměněna, tj. 50 000 Kč, stejně jako tarifní hodnota za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení. U majetkové újmy je nutno vzít za tarifní hodnotu částku 3 146 Kč. Pak neúspěch a úspěch je v podstatě stejný a je na místě aplikovat § 142 odst. 2 o. s. ř. Proto za tuto fázi řízení až do novely AT nenáleží náhrada nákladů řízení žádnému z účastníků.

26. Po novele AT k 1. 1. 2025 je však nutno stanovit novou míru úspěchu a neúspěchu s ohledem na nové znění § 9a odst. 2 AT a vyjít z konkrétní přiznané částky.

27. Žalobci byla přiznána na nemajetkové újmě částka 125 000 Kč (z toho 75 000 Kč již rozsudkem okresního soudu). Tato částka pak představuje úspěch žalobce. Neúspěch je představován částkou 33 146 Kč (ke zbývajícímu požadavku na nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání pak odvolací soud nepřihlížel s ohledem na § 142 odst. 3 o. s. ř.). Porovnáním míry úspěchu a neúspěchu pak úspěch žalobce je představován 58 % [(50 000 + 75 000) – (3 146 + 30 000) : 158 146]. Za tuto fázi přiznal odvolací soud advokátovi žalobce odměnu za 6 ÚPS po 7 460 Kč, tj. 44 760 Kč a šest režijních paušálů po 450 Kč, tj. 2 700 Kč, dále mu bylo přiznáno již okresním soudem vyčíslené cestovné ve výši 688 Kč a ztráta času ve výši 600 Kč. Náklady řízení žalobce pak za tuto fázi řízení spolu s DPH ve výši 10 237 Kč a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč činí 60 985 Kč. Žalobci z této částky náleží 58 %, tj. 35 371 Kč.

28. Celkem tak žalobci náleží na nákladech řízení před soudem I. stupně 51 023 Kč.

29. Náklady odvolacího řízení pak byly vyčísleny takto: úspěch žalobce je představován částkou 50 000 Kč, jeho neúspěch 33 146 Kč. Porovnáním úspěchu a neúspěchu pak žalobci náleží 20 % z nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přiznal žalobci na nákladech odměnu za dva ÚPS z punktu 83 146 Kč po 4 460 Kč, tj. 8 920 Kč, dva režijní paušály po 450 Kč, tj. 900 Kč a DPH z částky 9 820 Kč, tj. částku 2 062 Kč. Celkem tak náklady odvolacího řízení činí 11 882 Kč, z toho 20 % činí 2 376 Kč.

30. Náklady řízení před soudy obou stupňů je žalovaná povinna nahradit ve lhůtě tří dnů k rukám advokáta žalobce (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení