71 Co 247/2024 - 295

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] b) [Jméno advokáta B], narozená dne [Datum narození advokáta B] bytem [Adresa advokáta B] zastoupená advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] proti žalované: [jméno žalované] IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za niž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o odškodnění nemajetkové újmy k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 25. července 2024, č. j. 8 C 127/2022-207, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku v napadené části, tj. ohledně částky 400.000 Kč s příslušenstvím - co do částky 250.000 Kč s příslušenstvím potvrzuje, - co do částky 150.000 Kč s příslušenstvím mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku 150.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 20. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V odstavci II. výroku se v napadené části, tj. ohledně částky 550.000 Kč s příslušenstvím - co do částky 350.000 Kč s příslušenstvím potvrzuje, - co do částky 200.000 Kč s příslušenstvím mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku 200.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 20. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit na nákladech řízení žalobci a) částku 48.164 Kč a žalobkyni b) částku 48.164 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci a) a žalobkyni b) náklady odvolacího řízení v plné výši v částkách, jež budou vyčísleny v písemném vyhotovení tohoto rozsudku, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

V. Žalovaná je povinna nahradit žalobcům náklady odvolacího řízení a to žalobci a) ve výši 27.373 Kč a žalobkyni b) ve výši 35.249 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu ve vztahu k žalobci a) na úhradu částky 470.000 Kč (odstavec I. výroku), ve vztahu k žalobkyni b) na úhradu částky 620.000 Kč (odstavec II. výroku) a oba žalobce zavázal zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalované byla dne 19. 5. 2022 doručena žádost žalobců o přiznání přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v souvislosti s trestním řízením vedeným u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. [Anonymizováno]. Z titulu nepřiměřené délky se každý z žalobců domáhal odškodnění ve výši 70.000 Kč. Z titulu zásahu do osobnostních práv na základě vydaného nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání požadovali každý z nich částku 150.000 Kč. Dále požadovali odškodnění za újmu na zdraví, kterou utrpěli v souvislosti s trestním stíháním, a to žalobce ve výši 250.000 Kč a žalobkyně ve výši 400.000 Kč. Po posouzení žádosti žalovaná přiznala oběma žalobcům náhradu za právní zastoupení vždy ve výši 46.623,10 Kč. Nevyhověla nároku na náhradu škody na zdraví, ani nároku na náhradu nemajetkové újmy. Dále konstatovala, že nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání došlo k porušení práv žalobců a za toto se omluvila. Tuto omluvu považovala za dostatečnou satisfakci. V průběhu řízení žalobci změnili žalobu s tím, že nadále požadovali v souvislosti s nezákonným trestním stíháním náhradu nemajetkové újmy ve výši 150.000 Kč + 250.000 Kč u žalobce a) a ve výši 150.000 Kč + 400.000 Kč u žalobkyně b). Trestní stíhání žalobců bylo zahájeno usnesením ze dne 8. 6. 2017, stížnost žalobců byla Okresním státním zastupitelstvím v Bruntále zamítnuta. Rozsudkem okresního soudu ze dne 5. 11. 2019 byli žalobci uznáni vinnými z vytýkané trestné činnosti. Tento rozsudek byl usnesením odvolacího soudu ze dne 11. 6. 2020 zrušen a věc vrácena k dalšímu jednání. Po doplnění dokazování byli oba žalobci zproštěni obžaloby rozsudkem ze dne 31. 3. 2021, a to z důvodu, že skutek není trestným činem. Odvolání, které bylo proti tomuto rozsudku podáno ze strany státního zástupce, bylo odvolacím soudem odmítnuto usnesením ze dne 19. 11. 2021. Trestní stíhání trvalo u žalobce a) od 29. 6. 2017 do 19. 11. 2021, kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek, tj. 4 roky, 4 měsíce a 13 dnů. U žalobkyně b) pak trvalo 4 roky, 4 měsíce a 21 dnů.

3. Po právní stránce posoudil okresní soud nárok žalobců dle ust. § 13 a 31a zákona č. 82/1998 Sb. a přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu týkající se této problematiky.

4. Okresní soud konstatoval, že v souvislosti s vydáním usnesení o zahájení trestního řízení došlo ve vztahu k žalobcům k vydání nezákonného rozhodnutí a tímto je dán základ vzniku odpovědnosti žalované za nemajetkovou újmu. Po provedeném dokazování okresní soud uzavřel, že výslechy navrhovaných svědků se nepodařilo prokázat, že v souvislosti s trestním stíháním došlo na straně žalobců k pochroumání jejich pověsti ve vztahu k nejbližší rodině, přátelům, v pracovní či intimní sféře. Nebyl zjištěn ani zásah do jejich pracovní sféry a k tvrzenému dopadu trestního stíhání do pracovní sféry jejich syna nelze přihlížet, když tento není účastníkem řízení. V řízení nebylo rovněž prokázáno, že by trestní stíhání mělo dopad do jejich zdravotního stavu, resp. do jeho zhoršení. Nebyly předloženy žádné lékařské zprávy a příčinnou souvislost nelze prokázat ani účastnickými výslechy žalobců. Soud nepřihlédl k možnému zásahu v souvislosti s provedenou domovní prohlídkou, když tato byla provedena před zahájením trestního stíhání a není zde dána příčinná souvislost. Význam trestního řízení pro žalobce hodnotil okresní soud jako standardní, probíhalo přiměřenou dobu a konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s omluvou žalované považoval za dostatečnou satisfakci. Uplatněnou námitku promlčení shledal okresní soud nedůvodnou, když žalobci po podání žaloby svůj nárok nerozšířili, pouze ho jinak právně kvalifikovali.

5. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba žalobci, ve kterém uvedli, že nenapadají rozsudek co do částky 70.000 Kč za nepřiznání odškodnění za nepřiměřenou délku řízení. Odvolání směřovalo do nepřiznání nemajetkové újmy ve výši 400.000 Kč u žalobce a) a ve výši 550.000 Kč u žalobkyně b). Nesouhlasili s hodnocením svědeckých výpovědi, které byly hodnoceny ze strany soudu v jejich neprospěch. V rozsudku absentuje zjištění, jakou újmu žalobci utrpěli v důsledku nezákonného stíhání a nelze tak učinit závěr, zda se jednalo o újmu závažnou či nikoliv. Závěr o absenci takové újmy by byl v rozporu s obsahem provedených důkazů. Poukazovali na judikaturu soudů týkající se této problematiky s tím, že ze strany okresního soudu je zjevná neochota odškodňovat uplatňovaný nárok. Vychází z takových premis, že fakticky vyprazdňuje právo na náhradu škody a tím zasahuje do základních práv žalobců. Judikaturní závěr, že odškodnění by nemělo být přiznáváno v rozporu s hlediskem obecné slušnosti, směřuje na případy, kdy okolnosti jsou takového charakteru, že odškodnění by bylo nemístné například z důvodu nemorálního jednání zproštěného obviněného. O takový případ však v projednávané věci nešlo. Od počátku se jednalo o absurdní trestní stíhání, které nemělo být vůbec vedeno. Žalobci a) hrozilo uložení nepodmíněného trestu a nelze tak hovořit o standardním významu trestního řízení pro oba žalobce. Konstatování porušení práva a omluva ze strany žalované jsou obsaženy hluboko v textu přípisu a nejsou dostatečným odškodněním. Projednávaná věc je značně odlišná od běžných trestních věcí, když zde od počátku prověřování bylo zřejmé, že stíhaný skutek nemohl být trestným činem bez ohledu na vyšetřování a dokazování. Okresní soud měl přihlédnout i k zásahu do osobnostních práv v souvislosti s provedenou domovní prohlídkou.

6. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a po opakování dokazování dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

7. S ohledem na odvolací námitky odvolací soud částečně zopakoval dokazování, a to výslechem svědků [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], kteří se vyjadřovali k dopadu trestního stíhání na oba žalobce.

8. Z výpovědi [jméno FO] bylo zjištěno, že její sestra – žalobkyně b) celou trestní kauzou hodně trpěla, měla dopad na její duševní i fyzické zdraví. Byla apatická a mělo to dopad na fungování celé rodiny, zejména na nejmladšího syna [Anonymizováno]. Ten byl přítomen zásahu policie, zhoršil se ve škole, řešil se jeho přestup na jinou školu. Nezná přesnou podstatu trestního stíhání, ale ví, že došlo k zabavení zboží, mělo to vliv na fungování celé firmy, kterou vlastnil její synovec [jméno FO] a v té souvislosti to ovlivnilo i finanční stránku celé rodiny. Žalobkyně je spíše uzavřená, nemluvná, nechtěla svými problémy zatěžovat celou rodinu. Byla jako duchem nepřítomna, svědkyně viděla, že ji něco hrozně trápí. Celá situace ovlivnila i širší rodinu, veškeré rodinné oslavy musela pořádat odděleně, nemohla dopustit, aby se její část rodiny setkávala s rodinou sestry. Jejich bratr nechtěl, aby se žalobkyně b) stýkala s jejich matkou, která byla nemocná. Už v době, kdy byl žalobce a) ve vězení, si její manžel nepřál, aby se se sestrou více stýkala, mělo to vliv i na jejich vztah. Se sestrou se tak stýkala jen sporadicky. Větší kontakt měla se svými synovci [Anonymizováno] a [jméno FO]. Ví, že byla sestra hospitalizována s problémy se zády. Žalobci byli rozvedeni, ale snažili se kvůli dětem dát vztah zpátky dohromady.

9. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že je kamarád žalobců. Sdělili mu, že mají problém s policií, že byla u nich domovní prohlídka, byly jim zabaveny věci a že se to týká firmy. Byli z celé situace špatní, obávali se poškození jejich jména v souvislosti s podnikáním, z ostudy. V [adresa], kde svědek bydlí, se o tom vědělo, lidé se ho na to ptali. Oba byli skleslí, mělo to dopad i na finanční situaci. Snažil se je vždy odvést na jiné téma. Oba byli později všeho zproštěni. Žalobkyně si stěžovala třeba na domovní prohlídku, že proběhla před synem.

10. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že informace o trestním stíhání má od žalobců. Žalobkyně b) brala nějaké uklidňující léky. Na jeho dotazy mu řekli, že mají problémy ohledně firmy, že jsou ve vyšetřování. Všiml si přítomnosti policie v místě jejich bydliště. Snažil se žalobce někam dostat, aby se odreagovali, ale oni už nechtěli nikam chodit. Dříve mu žalobce a) pomáhal v obchodních věcech, pak už to vůbec nedělal. Jako rodina drželi pohromadě, ale ven už nikam nechodili, začali se stranit, nebrali už ani moc telefony. Nechodili k němu do kavárny, kterou provozuje, jako dříve. Žalobkyně byla z celé situace úplně vyřízená, byla na tom špatně. O celé situaci se vědělo i mezi známými, mezi lidmi. Mělo to dopad i na jejich finanční situaci. Ví, že žalobce prodával nějaký majetek. Nejmladší syn přestal dělat své sportovní aktivity, stojí to peníze. Dopad to mělo i na vztah žalobců, už se spolu tolik nebavili. Žalobkyně na tom byla špatně už když byl žalobce ve vězení, musela si půjčovat peníze, snažila se přežít.

11. Z výpovědi [jméno FO] – syna žalobců bylo zjištěno, že přestože se snažili vyvrátit obvinění policie, byla u něho i u rodičů provedena domovní prohlídka, při které bylo zabaveno zboží. Bylo to těžké pro podnikání. Žalobkyně měla často problémy se zády, chodila a chodí k psychologovi. Byla spíše uzavřenější, žalobce byl více nervózní. Před tím se moc nehádali, potom docházelo k mírným hádkám. Jeho bratr [Anonymizováno] prý nemá rád, když se zvoní u dveří, když je doma sám, sedí potmě. Celou situaci se s ním rodiče snažili řešit, byli i u psychologa. Zhoršily se i vztahy mezi rodiči. Místo, aby se věnovali sobě, řešili spolu jen soud, aby nešli do vězení, aby z toho nebyl problém nejen pro svědka, ale i pro bratra [Anonymizováno]. Méně se stýkali se svými přáteli, ale neví, z jakého to bylo důvodu. Probíralo se to i v širší rodině, trošku se zhoršily vzájemné vztahy. Co skončil soud, je celková situace v rodině lepší. Žalobkyně b) byla zaměstnána v jeho firmě, a to i po dobu trestního stíhání, otec nebyl zaměstnán, ale pomáhal mu. O trestním stíhání rodičů se vědělo jak ve městě [adresa], tak v lékárnách, kde dodával zboží.

12. Po zopakování dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že zde jsou důvody pro přiznání relutární náhrady za nezákonné trestní stíhání žalobců, když s ohledem na okolnosti dané věci není poskytnuté konstatování nezákonnosti rozhodnutí a omluva ze strany žalované dostačující.

13. V řízení bylo zjištěno, že žalobci byli trestně stíhání po dobu přesahující 4 roky, ve věci probíhala hlavní líčení jak před okresním, tak před krajským (odvolacím) soudem. Prvním rozsudkem okresního soudu byli žalobci uznáni vinnými z vytýkané trestné činnosti. Ke zproštění obžaloby došlo až následným druhým rozsudkem vydaným okresním soudem a odvolání OSZ bylo následně ze strany odvolacího soudu odmítnuto. V podrobnostech o průběhu trestního řízení odvolací soud pro stručnost odkazuje na rozsudek okresního soudu, a to včetně správného závěru, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí.

14. Nesprávný je závěr okresního soudu, že nelze přihlížet k provedené domovní prohlídce, když tato byla provedena ještě před zahájením trestního stíhání. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1029/21, soudy jsou povinny přihlédnout ke všem nepříznivým následkům vyvolaným trestním řízením a zvážit jeho veškeré negativní dopady dotýkající se zejména osobnostní integrity konkrétního poškozeného. Samotné usnesení o zahájení trestního stíhání nelze posuzovat izolovaně bez okolností, jež k jeho vydání vedly. Je třeba vzít v úvahu, že jde o vyústění předchozího prověřování a v něm prováděných úkonů orgánů činných v trestním řízení, které se také mohly negativně projevit v životě poškozeného nebo jeho rodiny. Za této situace je nutno přihlédnout také k provedené domovní prohlídce, která proběhla v domácnosti žalobců. Je nepochybné, že provedení domovní prohlídky je obecně úkonem nepříjemným, který výrazně zasahuje do osobní sféry každého zúčastněného. V daném řízení však nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by tato domovní prohlídka jakýmkoliv způsobem vybočila z běžného rámce nezbytného pro její faktické provedení. Tento exces nemůže být spatřován v tom, že došlo ke kontrole běžných a osobních věcí žalobců a jejich rodiny, když toto je podstatou provedení tohoto úkonu. Nelze však přehlédnout, že samotnému provedení byl alespoň v počátku přítomen nejmladší syn žalobců. Výpověďmi svědků bylo prokázáno, že tato skutečnost ho zasáhla a určitým způsobem se projevila v jeho dalším životě.

15. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že v souvislosti s trestním řízením nedošlo k pochroumání pověsti žalobců ve vztahu k sousedům. Tento závěr jednoznačně vyplývá z výpovědí svědků [jméno FO] a [jméno FO] a odvolací soud tak neměl důvod přistoupit k zopakování jejich výpovědi.

16. Odvolací soud nesouhlasil s hodnocením svědeckých výpovědí rodinných příslušníků a kamarádů žalobců a se závěry, které z nich učinil okresní soud. Z tohoto důvodu bylo přistoupeno k opakování těchto důkazů, ze kterých bylo zjištěno, že trestní řízení citelně zasáhlo do rodinného, profesního a osobního života obou žalobců.

17. Výpovědí svědků bylo zjištěno, že žalobci trestní stíhání citelně prožívali, nedokázali pochopit jeho smysl, obávali se „ostudy“, narušení jejich pověsti ve vztahu k jejich rodině, obchodním partnerům a nejbližšímu okolí. V této souvislosti se uzavřeli do sebe, přestali vyhledávat kontakty s přáteli, stranili se společnosti, až na výjimky nechtěli svou situaci s lidmi probírat, za celou situaci se styděli. O trestním stíhání se vědělo v okruhu jejich známých, jakož i bývalých obchodních partnerů. Přestože v té době již žádný z nich nepodnikal, mělo to dopad i do jejich pracovní sféry a tím na celkovou ekonomickou rodinnou situaci. Oba, zejména pak žalobce a), byli s ohledem na dřívější podnikání stále vnímáni nejbližším okolím jako součást podnikatelské činnosti, které se trestní stíhání týkalo. V řízení bylo zjištěno, že oba žalobci pracovali pro firmu jejich syna [jméno FO], když žalobce zde vypomáhal a žalobkyně zde byla zaměstnána. Trestní stíhání bezprostředně souviselo s předmětem činnosti této společnosti, odrazilo se na její činnosti a tato skutečnost se pak musela projevit na finanční situaci žalobců. Tito sice byli v předmětné době již rozvedeni, avšak žili stále (nebo opětovně) ve společné domácnosti a společně vychovávali v té době nezletilého syna [Anonymizováno]. Jako rodiče pak prožívali a vnímali vliv trestního stíhání na společného syna [jméno FO] a jeho problémy s tehdejší firmou a podnikáním.

18. V souvislosti s nezletilým synem Arisem bylo zjištěno, že trestní stíhání mělo vliv na jeho následné chování, jakož i prospěch ve škole. Je nepochybné, že vedení trestního stíhání nebylo a nemohlo být jedinou příčinou těchto problémů, avšak nepochybně přispělo k jejich prohloubení. Svědeckými výpověďmi bylo prokázáno, že žalobci neměli s ohledem na své problémy a psychické nastavení, dostatek času a prostoru se nezletilému synovi věnovat a vznikající problémy adekvátně a včas řešit. Jako rodiče si však byli daných problémů vědomi a obávali se výsledku trestního řízení a jeho dopadu v souvislosti s další výchovou nezletilého syna.

19. Je nepochybné, že vedení trestního stíhání mělo vliv i na vztahy v širší rodině. Došlo k omezení vzájemných kontaktů, ať už ze strany žalobkyně, která je nechtěla zatěžovat svými problémy, tak ze strany rodinných příslušníků, kteří nechtěli být s trestním stíháním spojováni. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že jejich bratr kontakty s žalobkyní omezil a nechtěl, aby se stýkala s matkou, která byla nemocná. Rovněž nebylo možné pořádat společné rodinné oslavy, aby se rodinní příslušníci nesetkali. Manžel svědkyně nechtěl, aby se s žalobci stýkali, svědkyni pouze toleroval, pokud se snažila pomoci v souvislosti s dětmi žalobců. Je pravdou, že tato situace nastala již v době dřívějšího trestního stíhání a výkonu trestu žalobce. Poté však došlo ke zlepšení situace, která se následně opět vrátila a zhoršila po zahájení tohoto společného trestního stíhání žalobců.

20. Průběh trestního řízení měl vliv i na osobní vztahy mezi žalobci a v této souvislosti i na jejich syny. Bez ohledu na to, že žalobci bylo rozvedeni, žili společně a vedli společnou domácnost. Z výpovědí svědků vyplynulo, že nebyli schopni probírat prakticky cokoliv jiného, než záležitosti okolo trestního řízení, byli podráždění, docházelo mezi nimi k častějším hádkám a neshodám.

21. Celá situace pak byla umocněna skutečností, že žalobce již byl ve výkonu trestu odnětí svobody a toto mělo nepříznivý dopad na celou rodinu. Žalobkyně zůstala sama na tehdy ještě aktivní firmu, musela zajistit fungování rodiny, a to jak po stránce organizační, tak zejména finanční. Žalobci se tak oprávněně obávali opakování celé situace a dopad trestního řízení pro ně byl o to citelnější. Skutečnost, že žalobce již byl v minulosti trestně stíhán a odsouzen, nemůže bez dalšího znamenat, že další trestní stíhání nezasáhne do jeho osobnostních práv. Naopak to vede k umocnění jeho obav z celé situace a možností dopadu na jeho rodinu, jakož i na reakci jeho okolí. Žalobkyně byla osobou dosud netrestanou. Trestní stíhání vnímala o to citelněji, když se týkalo podnikání žalobce, kterému v jeho podnikání pouze pomáhala.

22. Vedení trestního řízení mělo vliv na zdravotní stav žalobkyně. Je obecně známou skutečností, že dlouhodobý stres má nepříznivé důsledky na zdravotní stav člověka a v této souvislosti na zhoršení jeho zdravotních problémů. Výpověďmi svědků bylo zjištěno, že žalobkyně byla uzavřená, byla „mimo“, ztratila zájem o jakékoliv dříve prováděné aktivity a stranila se společnosti. Citelně se zhoršily její neurologické problémy se zády, v této souvislosti musela být hospitalizována. O zdravotních problémech svědčí i průběh trestního řízení, kdy dlouhodobou pracovní neschopnost žalobkyně nelze bez dalšího přičítat toliko její snaze vyhnout se trestnímu stíhání. Tyto skutečnosti byly zjištěny a prokázány ze svědeckých výpovědí, přestože nebyly ze strany žalobců předloženy v této souvislosti žádné lékařské zprávy. Svědeckými výpověďmi nebylo naopak prokázáno zhoršení zdravotního stavu žalobce. Pokud byly uváděny jakékoliv zdravotní problémy, nebylo zjištěno, že by došlo k jejich vzniku, popř. ke zhoršení právě v souvislosti s trestním stíháním.

23. Při stanovení odpovídající výše náhrady je nutno přihlédnout k výši přiznané náhrady v obdobných případech. Odvolací soud nepřihlédl k rozhodnutím týkajícím se trestního řízení ve věci trestného činu podvodu, které byly ze strany účastníků předloženy. Jedná se obecně ze strany veřejnosti o hůře vnímanou trestnou činnost, než přečin poškozování věřitele, ze kterého byli obviněni žalobci. Z předložených referenčních případů týkajících se stejné trestné činnosti vyplývá, že byla uložena peněžitá náhrada v rozmezí od 25.000 Kč do 500.000 Kč. V případě nejvyšší přiznané náhrady (rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 54 Co 247/2019) však trestní řízení trvalo více než 9 let a poškozený měl do skončení trestního řízení pozastavenu činnost advokáta. I po jejím obnovení utrpělo jeho dobré jméno a musel tuto činnost ukončit. Toto v daném řízení zjištěno nebylo. V dalších uváděných případech je nutno přihlédnout k tomu, že o těchto nárocích bylo rozhodováno před pěti a více lety a je tak nutno přihlédnout k vývoji ekonomické situace v České republice tak, aby nyní přiznané náhrady odpovídaly obecným zásadám slušnosti a přiměřenosti.

24. Odvolací soud shrnuje, že trestním stíháním bylo zasaženo do osobnostních práv žalobců, a to práva na soukromí a čest. Mělo vliv na jejich rodinné vztahy, a to jak v nejbližších vztazích, tak v rámci širší rodiny. Přestože nedošlo ke ztrátě zaměstnání, projevilo se na finanční situaci rodiny a v obavách o její další budoucnost. Došlo k poškození dobrého jména a pověsti žalobců, když vedení trestního stíhání vešlo ve známost širšího okolí žalobců. Na tom nic nemění skutečnost, že v řízení slyšení svědci o zhoršení dobrého jména žalobců ve vztahu k jejich konkrétní osobě nehovořili. U žalobkyně došlo ke zdravotním problémům, ať už psychickým, či ke zhoršení stávajících problémů.

25. S ohledem na výše uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že žalobcům náleží peněžitá satisfakce za nezákonné trestní stíhání. V rámci obecných zásad slušnosti a přiměřenosti náleží žalobci náhrada ve výši 150.000 Kč a žalobkyni ve výši 200.000 Kč. Žalobkyni přiznal odvolací soud vyšší náhradu, když přihlédl k jejímu zdravotnímu stavu, podpůrné účasti na podnikání žalobce a její dosavadní bezúhonnosti.

26. Z těchto důvodů odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil rozsudek v napadené části a zavázal žalovanou zaplatit žalobcům výše uvedené částky. Ve zbylé části pak rozsudek dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 3 o. s. ř., když rozhodnutí záleželo na úvaze soudu. Žalobci požadovali náhradu nemajetkové újmy, nárok byl shledán co do základu shledán důvodným a mají nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Na tom nic nemění skutečnost, že požadovali rovněž náhradu za nepřiměřenou délku řízení, ve které úspěšní nebyli. Nemajetkovou újmu požadovali v souvislosti s jedním trestním řízením, co do základu byl nárok shledán důvodným a žalovaná odmítla uhradit peněžitou náhradu v jakékoliv výši. Nedůvodný je odkaz žalobců na rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. 21 Co 217/2019-583, když v této věci bylo rozhodováno o nárocích na nemajetkovou újmu v souvislosti se dvěma trestními řízeními.

28. Při stanovení náhrady nákladů řízení vycházel odvolací soud z tarifní hodnoty 50.000 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, účinné do 31. 12. 2024. V souladu s ust. § 12 odst. 4 této vyhlášky se odměna za každou zastupovanou osobou snižuje o 20 %. Ze strany právního zástupce žalobců byly učiněny veškeré úkony společně za oba žalobce. Žalobcům tak náleží odměna za každý úkon právní služby ve výši 4.960 Kč (odměna ve výši 3.100 Kč snížená o 20 %, tj. na částku 2.480 Kč, která za oba žalobce představuje částku 4.960 Kč). Z obsahu spisu vyplývá, že bylo účelně učiněno 13 úkonů právní služby (převzetí věci, podání žaloby, porada ze dne 18. 10. 2023, 3 úkony za účast u jednání dne 23. 10. 2023, porada ze dne 20. 11. 2023, doplnění žaloby ze dne 22. 11. 2023, účast u jednání soudu dne 11. 3. 2024, 3 úkony za účast u jednání soudu dne 6. 5. 2024 a jeden úkon za účast u jednání soudu dne 15. 7. 2024), tj. odměna představuje celkovou částku 64.480 Kč. Dále byla přiznána za každý úkon společná paušální náhrada ve výši 300 Kč, tj. 3.900 Kč, cestovné za 4 cesty k jednání soudu v celkové výši 5.524 Kč (cesta z [adresa] a zpět v celkové délce 186 km, průměrné spotřebě vozidla 5,1 l benzínu na 100 km, ceně paliva dle platné vyhl. ve výši 41,20 Kč v roce 2023, resp. ve výši 38,20 Kč v roce 2024 a náhradě za kilometr ve výši 5,20 Kč v roce 2023, resp. ve výši 5,60 Kč v roce 2024), náhrada za ztrátu času za cestu k soudu a zpět v celkové výši 2.400 Kč (6 půlhodin za každou ze čtyř cest, tj. celkem 24 půlhodin po 100 Kč), to vše navýšeno o DPH ve výši 16.024 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 4.000 Kč. Každému z žalobců tak byla přiznána z takto stanovené částky, když bylo vycházeno ze stejné tarifní hodnoty a ke krácení odměny došlo u obou žalobců ve stejném rozsahu. Žalobcům nebyla přiznána požadovaná odměna za předžalobní výzvu 19. 5. 2022, když se jednalo o uplatnění nároku u žalovaného, za kterou náhrada nákladů dle ust. § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. nenáleží. Dále nebyla přiznána odměna za poradu ze dne 13. 5. 2022, když se jedná o poradu v souvislosti s převzetím věci a byla tak součástí odměny přiznané za tento úkon.

29. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř., když rozhodnutí záviselo na úvaze soudu a žalobcům, kteří byli co do základu úspěšní, náleží náhrada nákladů odvolacího řízení v plné výši. Žalobci podávali odvolání v srpnu 2024 a jednání odvolacího soudu proběhlo v roce 2025, tj. za účinnosti novely vyhlášky, provedené vyhláškou č. 258/2024 Sb. Za podané odvolání náleží žalobcům odměna stanovená dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky, tj. z tarifní hodnoty 50.000 Kč. Odměna za tento úkon představuje částku 3.100 Kč u každého z žalobců. Žalobci byli zastoupeni stejným advokátem, proto se odměna dle ust. § 12 odst. 4 u každého z žalobců krátí o 20 %, tj. na částku 2.480 Kč. Jednalo se o společný úkon, proto žalobcům náleží toliko jedna paušální náhrada ve výši 300 Kč (dle ust. § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky). Za tento úkon tak každému z žalobců náleží celková odměna ve výši 2.630 Kč navýšená o DPH ve výši 552 Kč, tj. celkem 3.182 Kč.

30. Za účast u jednání odvolacího soudu ve dnech 15. 1. 2025 a 15. 4. 2025 náleží žalobcům odměna za celkem 3 úkony právní služby, když jednání v dubnu 2025 trvalo déle než 2 hodiny. Pokud žalobci účtovali rovněž za jednání odvolacího soudu ze dne 15. 1. 2025 odměnu za 2 úkony právní služby, pak toto není důvodné, neboť jednání trvalo méně než 2 hodiny. Při stanovení tarifní hodnoty bylo vycházeno z ust. § 9a odst. 1 písm. a) vyhlášky účinné od 1. 1. 2025, tj. z výše přiznaného plnění. V souladu s ust. § 12 odst. 4 vyhlášky v tomto znění náleží odměna u žalobce a), který byl označen jako prvý, v plné výši a žalobkyně b), která byla označena jako druhá, snížená o 20 %. Z částky 150.000 Kč přiznané žalobci a) tak odměna představuje částku 7.100 Kč. Z částky 200.000 Kč přiznané žalobkyni b) představuje odměna částku 7.280 Kč (9.100 Kč snížená o 20 %, tj. o 1.820 Kč). Odměna za oba žalobce představuje částku 14.380 Kč za jeden úkon právní služby, za tři úkony představuje odměna částku 43.140 Kč. Účast u jednání soudu se týkala současně obou žalobců, proto jim za každý úkon náleží toliko jedna paušální náhrada dle ust. § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky po 450 Kč, tj. 1.350 Kč. Dále byla žalobcům přiznána náhrada za ztrátu času za 2 cesty ze sídla právního zástupce k odvolacímu soudu a zpět, vždy v rozsahu 2 půlhodin po 150 Kč, tj. celkem 600 Kč a náhrada cestovného ve výši 1.404 Kč (2 cesty po 702 Kč, v délce 46 km, průměrné spotřebě 5,1 l benzínu na 100 km, ceně paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. ve výši 35,80 Kč a náhradě za kilometr ve výši 5,80 Kč). Oběma žalobcům tak náleží odměna a náhrada hotových výdajů za odvolací řízení v celkové výši 46.494 Kč, to vše navýšeno o DPH ve výši 9.764 Kč, tj. celkem 56.258 Kč.

31. Oběma žalobcům byla přiznána v odvolacím řízení částka 350.000 Kč, z toho žalobci a) 150.000 Kč, tj. 43 % z celkové částky a žalobkyni b) 200.000 Kč, tj. 57 %. Skutečnost, že byla žalobkyně b) označena v žalobním návrhu v pořadí jako druhá, nemůže vést k závěru, že jí pouze z tohoto titulu náleží odměna snížená o 20 % dle ust. § 12 odst. 4 vyhlášky v platném znění. Z tohoto důvodu odvolací soud přiznal žalobcům odměnu dle poměru částek, které jim byly v rámci odvolacího řízení přiznány, a to za úkony učiněné v roce 2025. Žalobci a) tak náleží částka 24.191 Kč a žalobkyni b) částka 32.067 Kč. Spolu s odměnou za podané odvolání náleží žalobci a) celková částka 27.373 Kč a žalobkyni b) celková částka 35.249 Kč.

32. Přiznanou částku, stejně jako náhradu nákladů řízení byla žalovaná zavázána zaplatit ve lhůtě stanovené dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., z toho náklady řízení k rukám zástupce žalobců (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení