8 C 127/2022 - 207

Rubrum

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o odškodnění nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žaloba žalobce a) na zaplacení částky ve výši 470.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 470.000 Kč od 20. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba žalobkyně b) na zaplacení částky ve výši 620.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 620.000 Kč od 20. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce a) a žalobkyně b) jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 7.699 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 19. 5. 2022 domáhali náhrady škody způsobené jim při výkonu ve veřejné moci a požadovali odškodnění nemajetkové újmy z titulu vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a dále odškodnění nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky trestního řízení. Uvedli, že v trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, jímž je usnesení o zahájení trestního stíhání č. j. [spisová značka] ze dne [datum]. [podezřelý výraz] stíhání žalobců skončilo usnesením Krajského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne [datum], kterým bylo zamítnuto odvolání státní zástupkyně proti rozsudku Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne [datum], kterým byli žalobce a žalobkyně v plném rozsahu zproštěni obžaloby. Žalobci poukazovali na nezákonně provedenou domovní prohlídku, která jim způsobila obrovskou ostudu v domě a dodnes pochroumanou pověst. Ostudu způsobovali i příslušníci PČR, kteří doručovali předvolání k výslechům či k soudu žalobcům zpravidla osobně. Dále žalobci uvedli, že zásah policistů v bydlišti (provedení domovní prohlídky) měl negativní dopad na syna žalobců. Dále uvedli, že nezákonné trestní stíhání mělo dopad na pracovní sféru obou žalobců, kteří pracovali v oboru kosmetiky. Trestní stíhání žalobců mělo také dopad na vztahy žalobců a dalších osob, když byli opakovaně vyslýchaní blízcí spolupracovníci žalobců a sestra žalobkyně. Povědomí o trestním stíhání se dostalo i do širší rodiny žalobců. V době trestního stíhání byl žalobce podmínečně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci a žil v nejistotě z návratu do výkonu trestu odnětí svobody, což pro něj znamenalo stres, napětí, nejistotu a ztrátu životní pohody. Tyto obavy vnímala i rodina žalobce. Žalobci v důsledku trestního stíhání vnímali odsudek ze strany rodiny a svých přátel, ze strany pracovních kontaktů a ze strany širšího okolí. Trestní stíhání mělo dopad na dobrou pověst žalobců. Trestní stíhání mělo také dopad na intimní život žalobců. Trestní stíhání mělo negativní dopad na syna žalobců, kterému se zhoršil prospěch ve škole. Z titulu zásahu do osobnostních práv nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání se žalobce domáhal odškodnění ve výši 150.000 Kč a žalobkyně ve výši 150.000 Kč. Dále žalobci požadovali uhradit nárok označený jako újma na zdraví. Uváděli, že v důsledku trestního řízení žalobce fyzicky strádal a měl psychické vypětí a utrpěl zánět žaludku a zpřetrhání vazů a požadoval odškodnění ve výši 250.000 Kč. Žalobkyně v důsledku trestního stíhání fyzicky strádala a v důsledku stresu a psychického vypětí utrpěla úzkostnou panickou poruchu a postihla ji stresová inkontinence, nastaly potíže s vysokým tlakem a potíže s páteří. Žalobkyně se domáhala odškodnění ve výši 400.000 Kč. Dále žalobci tvrdili, že v daném trestním řízení byly průtahy a nepřiměřená délka trestního řízení. Uváděli, že trestní stíhání vůči nim trvalo od 8. 6. 2017 do 19. 11. 2021, tedy takřka 4,5 let. Uvedli, že trestní řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a jejich věc nebyla projednána bez zbytečných průtahů. Mají za to, že pokud by trestní řízení trvalo méně než dva roky, bylo by možné hovořit o přiměřené délce řízení. Dobu překračující tento rámec považují za nepřiměřenou. Z titulu nepřiměřené délky trestního řízení se žalobce domáhal odškodnění ve výši 70.000 Kč a žalobkyně odškodnění ve výši 70.000 Kč.

2. V podání ze dne 22. 11. 2023 žalobci upřesnili, že se nedomáhají újmy na zdraví, avšak domáhají se újmy na osobnostních právech, když v důsledku trestního řízení se zhoršil zdravotní stav žalobců, prohloubili se již existující nebo následně vznikající zdravotní problémy žalobců. Žalobce fyzicky strádal, zhoršil se mu celkový zdravotní stav a vše mělo negativní vliv na vzniklý zánět žaludku a žalobce požaduje uhradit odškodnění ve výši 250.000 Kč. Žalobkyně také fyzicky strádala a vše mělo negativní vliv na její objevší se úzkostnou panickou poruchu, stresovou inkontinenci, na potíže s vysokým tlakem a potíže s páteří a požaduje uhradit újmu ve výši 400.000 Kč. K výzvě soudu učiněné na jednání konaném u Okresního soudu v Bruntále dne 11. 3. 2024 žalobci upřesnili a doplnili, že co se týká uplatněných nároků, tak v podání z 22. 11. 2023 žalobci chtěli specifikovat, že se již nedomáhají odškodnění v souvislosti s újmou na zdraví, respektive z titulu odškodnění za újmu na zdraví, nýbrž se toliko domáhají odškodnění z titulu nepřiměřené délky řízení po 70.000 Kč jako doposud. Dále se z titulu odškodnění újmy na osobnostních právech domáhá žalobce 150.000 Kč + 250.000 Kč a žalobkyně ve výši 150.000 Kč + 400.000 Kč, přičemž ona částka u žalobce ve výši 250.000 Kč má připadat na osobnostní újmu v souvislosti s trestním řízením a částka ve výši 400.000 Kč u žalobkyně má připadat na osobnostní újmu v souvislosti s trestním řízením. S ohledem na změnu právní kvalifikace již uplatněného nároku, soud usnesením vyhlášeným dne 11. 3. 2024 tuto změnu žaloby připustil. Usnesení nabylo právní moci dne 11. 3. 2024.

3. Žalovaná neuznala žalobou uplatněné nároky a navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že nárok žalobců je co do základu důvodný v rozsahu nároku z titulu nezákonného trestního stíhání, neboť žalobcům vzniklo právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, jímž je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]. Na náhradě nemajetkové újmy za trestní stíhání byla žalobcům poskytnuta morální satisfakce, když bylo Ministerstvem spravedlnosti konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí a byla vyslovena omluva. Ostatní nároky žalobců považuje žalovaná za nedůvodné. Žalovaná učinila nesporným, že základ vzniku odpovědnosti za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním je v předmětném případě dán, neboť je dána existence nezákonného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 8 odstavec 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná však rozporuje závažnost a rozsah tvrzené nemajetkové újmy žalobců způsobené trestním stíháním. Poukazovala na to, že žalobce je osobou s poměrně bohatou kriminální minulostí, kdy v rejstříku trestů má celkem osm záznamů. Domovní prohlídka pak proběhla ještě před zahájením trestního stíhání žalobců a není tak splněna podmínka příčinné souvislosti. Žalovaná dospěla v rámci mimosoudního projednání nároku žalobců k závěru, že v případě obou žalobců je přiměřeným zadostiučiněním za způsobenou nemajetkovou újmu morální satisfakce, kdy bylo Ministerstvem spravedlnosti konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí a žalobcům byla poskytnuta omluva. Mimosoudně poskytnuté zadostiučinění považuje žalovaná za dostačující a přiměřené k předmětné věci. Co se týká nároků žalobců na náhradu újmy na zdraví způsobené trestním stíháním, žalovaná nároky nepovažuje za důvodné, neboť žalobci neprokázali, že by jim újma na zdraví, v příčinné souvislosti s trestním stíháním, vznikla. Jako nedůvodný považuje žalobkyně také nárok žalobců na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení. Poukázala na to, že ve stadiu vyšetřování byli policejnímu orgánu opakovaně podávány omluvy ze strany žalobkyně ze stanovených termínů výslechů. S ohledem na opakované omluvy z výslechu z důvodu špatného zdravotního stavu žalobkyně byl přibrán soudní znalec k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví ke zdravotnímu stavu žalobkyně, kdy bylo znalecky zkoumáno, zda je žalobkyně, s ohledem na svůj zdravotní stav, schopna výslechu a účasti na trestním řízení. Žalobkyně pak mohla být vyslechnuta až 17. 5. 2018. Po podání obžaloby muselo být hlavní líčení opakovaně odročováno z důvodu žádostí žalobců pro omluvy obou žalobců z důvodu jejich zdravotního stavu. Proto byl soud nucen opatřením ze 7. 5. 2019 přibrat dalšího soudního znalce z oboru zdravotnictví, tentokrát k posouzení zdravotního stavu žalobce, zda je žalobce schopen výslechu a účasti na trestním řízení. Celková délka trestního řízení činila cca čtyři roky a pět měsíců. Soud okresní rozhodoval dvakrát a soud odvolací rozhodoval dvakrát. V přípravném řízení byl proveden výslech obviněných a další výslechy. V trestním řízení byly prováděny další výslechy a bylo vypracováno několik znaleckých posudků. Žalovaná poukazovala na to, že na celkové délce řízení se poměrně výrazně podíleli i sami žalobci, když ve fázi vyšetřování nebylo po delší dobu možné vyslechnout žalobkyni. Po podání obžaloby pak byla délka trestního řízení ovlivněna i zdravotními problémy na straně žalobce a byla ovlivněna i pandemií covid. Žalovaná vyhodnotila délku řízení jako přiměřenou.

4. Provedeným dokazováním zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že Ministerstvu spravedlnosti byla dne 19. 5. 2022 doručena žádost žalobců ze dne 19. 5. 2022 o přiznání přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (viz sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 20. 5. 2022 včetně připojené žádosti žalobců z 19. 5. 2022). V žádosti ze dne 19. 5. 2022 žalobci požadovali uhradit přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v souvislosti s trestním řízením vedeným u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Z titulu nepřiměřené délky řízení se žalobce domáhal odškodnění ve výši 70.000 Kč a žalobkyně ve výši 70.000 Kč. Dále z titulu zásahu do osobnostních práv na základě vydaného nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání se žalobce domáhal odškodnění ve výši 150.000 Kč a žalobkyně ve výši 150.000 Kč. Dále žalobci uplatnili nárok označený jako újma na zdraví, který utrpěli v důsledku trestního stíhání. Žalobce požadoval odškodnění ve výši 250.000 Kč a žalobkyně ve výši 400.000 Kč (viz žádost ze dne 19. 5. 2020). Žalovaná informovala žalobce přípisem ze 14. 11. 2022, že posoudila žádost žalobců ze dne 19. 5. 2022 s následujícím výsledkem. Konstatovala, že v předmětném trestním řízení vedeném proti žalobcům došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, jímž je usnesení o zahájení trestního stíhání a základ vzniku odpovědnosti za škodu/nemajetkovou újmu z titulu nezákonného trestního stíhání je v tomto případě dán. Ministerstvo spravedlnosti přiznalo žalobci náhradu nákladů obhajoby trestního řízení ve výši 46.623,11 Kč a žalobkyni rovněž ve výši 46.623,11 Kč. Co se týká požadavku na náhradu škody na zdraví způsobené trestním stíháním, tak tento nárok byl zamítnut, když ze strany žadatelů nebyly předloženy relevantní doklady. Co se týká požadavku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí o zahájení a vedení trestního stíhání, uvedla žalovaná, že žadatelé nepředložili konkrétní doklad, který by prokazoval vznik, závažnost či rozsah nemajetkové újmy, respektive který by prokazoval nějaký konkrétní závažný zásah do některé ze složek osobnostní sféry života žadatelů. Bylo také zohledněno, že žalobce je osoba s poměrně bohatou kriminální minulostí. Dále bylo zohledněno, že domovní prohlídka proběhla ještě před zahájením trestního stíhání a není tak splněna podmínka příčinné souvislosti. Vzhledem k nespornosti existence práva na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním co do základu nároku, Ministerstvo spravedlnosti konstatovalo, že nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání vydaným Policií ČR došlo k porušení práva žalobce nebýt trestně stíhán jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon garantovaného článkem 8 odstavec 2 Listiny základních práv a svobod, za což se Ministerstvo spravedlnosti žalobci omluvilo vzhledem k nespornosti existence práva na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním co do základu nároku. Ministerstvo spravedlnosti dále konstatovalo, že nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání vydaným Policií ČR v dané věci došlo k porušení práva žalobkyně nebýt trestně stíhána jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon garantovaného článkem 8 odstavec 2 Listiny základních práv a svobod, za což se Ministerstvo spravedlnosti žalobkyni omluvilo. Ministerstvo spravedlnosti nedospělo k závěru, že by byly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě s tím, že konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou považuje za dostatečnou satisfakci. Poukázalo na to, že Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 4525/2017 konstatoval, že k odčinění určité míry nejistoty, frustrace a jiných negativ vnesených do života prostřednictvím trestního stíhání, které probíhalo přiměřenou dobu v souladu s právními předpisy zásadně postačují jiné než peněžní formy odškodnění. Co se týká uplatněného požadavku na náhradu újmy vzniklé v souvislosti s nepřiměřeně dlouho vedeným trestním řízením, tak tento nárok posoudilo Ministerstvo spravedlnosti jako nedůvodný. Celkovou délku řízení posoudilo jako přiměřenou ve vztahu ke konkrétním okolnostem projednávané věci. Dospělo k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu, ve smyslu § 13 odstavec 1 věta druhá a třetí zákona, nedošlo. Uvedlo, že okresní soud rozhodoval dvakrát a odvolací soud také dvakrát. Poukázalo na provedené výslechy obviněných a svědků a zadané a vypracované znalecké posudky a další získané důkazy. Poukázalo na to, že na celkové délce řízení se poměrně výrazně podíleli i sami žadatelé, když ve fázi vyšetřování nebylo po delší dobu možné vyslechnout žalobkyni. Po podání žaloby pak byla délka řízení ovlivněna i zdravotními problémy na straně žalobce. Ministerstvo spravedlnosti tak vyplatilo žalobkyni celkem částku 46.623,11 Kč jako náhradu nákladů obhajoby. Žalobci byla přiznána také náhrada nákladů obhajoby ve výši 46.623,11 Kč (viz sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 14. 11. 2022).

5. Dále bylo prokázáno, že dne 5. 8. 2015 byl Krajskému státnímu zastupitelství v [adresa] doručen podnět insolvenčního správce úpadce [jméno FO], ke vstupu státního zastupitelství do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] č. j. KSOS [spisová značka]. Insolvenční správce dal podnět ke vstupu státního zastupitelství do insolvenčního řízení, když v rámci své činnosti zjistil, že dlužník jako fyzická osoba od 1. 1. 1993 do 31. 12. 2013 podnikal pod IČO [IČO] pod obchodní značkou [právnická osoba]. v oblasti výroby a velkoobchodu s kosmetikou, kdy vyráběl a na svých webových stránkách prodával a distribuoval do lékáren v ČR a SR krémy, balzámy na rty, lesky na rty, balzámy na pokožku a jiné. Dne 7. 12. 2013 byla zapsána do obchodního rejstříku společnost [právnická osoba]. pod IČO [IČO], kdy jediným společníkem a jednatelem je [jméno FO], syn dlužníka. Je zde bezprostřední časová souvztažnost mezi vznikem společnosti a zánikem dlužníkova podnikání, když společnost formálně vznikla ke dni [datum] a dlužník formálně ukončil své podnikání ke dni [datum]. Insolvenční správce nemá k dispozici smlouvu o převodu podniku mezi dlužníkem a společností, ale má důvodné podezření, že došlo k převodu dlužníkova podniku na společnost, neboť dne [datum] byla zapsána do obchodního rejstříku společnost a následně [datum] dlužník ukončil své podnikání (podnět ke vstupu státního zastupitelství do insolvenčního řízení z [datum]).

6. Usnesením [právnická osoba], oddělení hospodářské kriminality v [adresa] ze dne 8. 6. 2017 bylo zahájeno [podezřelý výraz] stíhání osob: [jméno FO] (nyní [Jméno žalobce A]) a [Jméno žalobce B], pro podezření ze spáchání přečinu poškození věřitele podle § 222 odstavec 1 písmeno a) a odstavec 3 písmeno a) tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. [jméno FO] převzal usnesení osobně dne 29. 6. 2017. [Jméno žalobce B] převzala usnesení osobně dne 21. 6. 2017 (usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], doručenka pro [jméno FO], sdělení [právnická osoba] [adresa] ze dne 23. 6. 2017 a doručenka s datem převzetí 21. 6. 2017). Obviněná [Jméno žalobce B] podala stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]. Stížnost byla [právnická osoba] doručena dne 26. 6. 2017 (stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] a předložení stížnosti proti usnesení policejního orgánu ze dne [datum]). Stížnost [Jméno žalobce B] proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla zamítnuta usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (usnesení o zamítnutí stížnosti ze dne [datum]). Obviněný [jméno FO] podal také stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] (stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] sepsaná dne [datum] a předložení stížnosti proti usnesení policejního orgánu ze dne [datum]). Stížnost obviněného [jméno FO] byla také zamítnuta již zmíněným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (viz usnesení).

7. Žalobkyně se omluvila z účasti na výslechu z důvodu péče o nemocné dítě (přípis [Jméno žalobce B] ze dne 22. 6. 2017). Dne 4. 10. 2017 byl naplánován výslech obviněné [Jméno žalobce B], přičemž se dostavil pouze její obhájce a uvedl, že obviněná je na tom zdravotně špatně a omlouvá se z výslechu a doložil rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Obhájci bylo vysvětleno, že jde již o opakované nedostavení se k výslechu obviněnou, kdy jde navíc o formalitu, když bylo avizováno, že obviněná nebude ve věci vypovídat (úřední záznam [právnická osoba] v [adresa] ze dne [datum], email ze dne [datum] a rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti). Dle úředního záznamu policejního orgánu z 3. 11. 2017 bylo zjištěno, že 23. 10. 2017 byla policejním orgánem [adresa] zaslána žádost policejnímu orgánu [adresa] o provedení výslechu obviněné [Jméno žalobce B]. S ohledem na její pracovní neschopnost policejní orgán opakovaně provedl šetření v místě bydliště žalobkyně a ani v jednom případě nikdo neotevřel. Bylo zjištěno, že se žalobkyně léčila na ORL Fakultní nemocnice [adresa] a následně byla odeslána do péče svého obvodního lékaře (viz úřední záznam z 3. 11. 2017). Policejní orgán v [adresa] se opakovaně pokusil o doručení předvolání k výslechu žalobkyni, avšak s negativním výsledkem (viz záznam z 25. 10. 2017). Obvodní lékař žalobkyně sdělil policejnímu orgánu, že od 12. 10. 2017 je žalobkyně schopna práce a je schopna výslechu (viz sdělení [tituly před jménem] [jméno FO]). Žalobkyně se policejnímu orgánu v [Anonymizováno] omluvila, že se nemůže dostavit k výslechu s ohledem na svůj [podezřelý výraz] stav. Uvedla, že jakmile bude zdráva, k výpovědi se dostaví (viz sdělení z 10. 11. 2017). Policejní orgán [adresa] se pokoušel od 24. 10. 2017 do 13. 11. 2017 doručit žalobkyni předvolání k jejímu výslechu. Uvedl, že provedl opakované šetření na adrese pobytu žalobkyně a viděl, že se v bytě svítí, avšak ani po zazvonění na domovní zvonek nikdo neotevřel. Dle policejního orgánu je patrné, že se žalobkyně předmětnému úkonu z nějakého důvodu vyhýbá a tento tedy nemohl být proveden (viz sdělení ze 14. 11. 2017). Dále se hlídky policie pokoušely o kontakt s žalobkyní v období od 10. 11. 2017 do 30. 11. 2017, avšak nepodařilo se žalobkyni kontaktovat a vyslechnout (viz úřední záznam ze 30. 11. 2017 a další záznam z 5. 12. 2017 a další záznam z 13. 12. 2017). Žalobkyni se podařilo kontaktovat až 18. 12. 2017, když dveře bytu otevřel žalobce na výzvu pracovnice OSSZ [adresa] a zavolal žalobkyni. Po ukončení kontroly ze strany OSSZ [adresa] byla žalobkyně vyzvána policejním orgánem, aby ho následovala, aby mohla být vyslechnuta, což žalobkyně odmítla z důvodu svého [podezřelý výraz] stavu (viz úřední záznam z 18. 12. 2017). Žalobkyně se omluvila z předvolání k výslechu, který měl proběhnout 22. 1. 2018. Uvedla, že si včera převzala předvolání k výslechu, který již měl proběhnout, a proto se nemohla dostavit. Omluva byla doručena policejnímu orgánu 24. 1. 2018. Dále se žalobkyně omluvila z neúčasti na vyšetřování z důvodu zdravotního stavu (viz omluva z 5. 2. 2018 a rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti). Praktická lékařka [tituly před jménem] [jméno FO] sdělila, že žalobkyně je v pracovní neschopnosti od 1. 2. 2018 a neschopnost stále trvá. Další kontrola pracovní neschopnosti je plánovaná na 27. 2. 2018 (viz sdělení praktického lékaře z 27. 2. 2018). Dne 20. 4. 2018 se žalobkyně dostavila k policejnímu orgánu [adresa] ke svému výslechu. S výslechem nebylo ani započato s ohledem na zdravotní stav žalobkyně a její odvoz do nemocnice [adresa] na urgentní příjem k provedení vyšetření (viz úřední záznam 20. 4. 2018). Policejní orgán opatřením ze 18. 1. 2018 přibral znalce [tituly před jménem] [jméno FO] k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví posudkové lékařství. Znalecký posudek byl zadán k posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Znalkyně měla odpovědět na otázku, zda žalobkyně, s ohledem na medikaci a zdravotní problémy žalobkyně, je schopna účasti na trestním řízení, zda je schopná výslechu a dalších úkonů trestního řízení (viz opatření o přibrání znalce z 18. 1. 2018). Znalecký posudek byl vypracován 28. 3. 2018. Soudní znalkyně uvedla, že dočasná pracovní neschopnost žalobkyně pro práci fyzicky nenáročnou a mimo výšky není biologicky odůvodněná. Zdravotní stav žalobkyně jí dovoluje nadále vykonávat administrativní práce a práce obchodního zástupce. Znalkyně dospěla k závěru, že žalobkyně je schopna účasti na trestním řízení a je schopna výslechu a dalších úkonů trestního řízení (viz znalecký posudek). Žalobkyně se dne 17. 5. 2018 dostavila k výslechu k policejnímu orgánu a uvedla, že není schopna výslechu z důvodu, že je stále v pracovní neschopnosti a užívá pravidelně léky, (viz protokol o výslechu obviněného ze dne 17. 5. 2018, sdělení lékaře ze dne 3. 5. 2018 k dlouhodobé pracovní neschopnosti žalobkyně).

8. Žalobkyně požádala Krajské ředitelství PČR oddělení [adresa] o přerušení trestního stíhání s ohledem na svůj zdravotní stav (viz žádost z 9. 8. 2018). Návrhu žalobkyně nebylo vyhověno s ohledem na obsah spisového materiálu a zejména s ohledem na závěry znaleckého posudku (viz sdělení Okresního státního zastupitelství [adresa] ze 21. 9. 2018). Žalobce a žalobkyně požádali o posunutí termínu prostudování spisu (viz úřední záznam z 11. 6. 2018).

9. Výzvou z 5. 4. 2016 insolvenční správce požádal policejní orgán o poskytnutí součinnosti ve věci podezřelých [jméno FO] a [jméno FO]. Uvedl, že podezřelí nepředali insolvenčnímu správci vyžadované účetní podklady a označil adresy, na kterých může docházet k výrobě kosmetického zboží. Insolvenční správce navrhl, aby za účelem zjištění faktického místa výroby kosmetického zboží byly učiněny prohlídky na označených adresách (viz výzva insolvenčního správce ze dne [datum]). Dne [datum] podal policejní orgán u Okresního státního zastupitelství v [adresa] podnět k vydání příkazu k domovní prohlídce v místě bydliště žalobce (viz podnět ze 13. 5. 2016). Dne 18. 5. 2016 podalo Okresní státní zastupitelství v [adresa] u Okresního soudu v [adresa] návrh na nařízení domovní prohlídky (viz návrh z 18. 5. 2016). Dne 18. 5. 2016 vydal Okresní soud v [adresa] příkaz k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor-bytu číslo 316/1701 v sedmém patře domu číslo 316/5 na [adresa]. Je uvedeno, že domovní prohlídku provedou příslušníci Policie ČR v období od 23. 5. 2016 do 27. 5. 2016. Příkaz převzal žalobce dne 24. 5. 2016. Žalobkyně převzala příkaz dne 24. 5. 2016 (viz příkaz a poštovní doručenky). Domovní prohlídka byla provedena dne 24. 5. 2016 za účasti žalobce a žalobkyně. Jednalo se o byt [hodnota]. patro číslo [hodnota] (viz protokol o provedení domovní prohlídky dne 24. 5. 2016).

10. Opatřením ze dne 20. 5. 2016 policejní orgán přibral znalce [tituly před jménem] [jméno FO] z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika (viz opatření). Policejní orgán opatřením z 20. 9. 2016 přibral znalce [tituly před jménem] [jméno FO] k vypracování znaleckého posudku k ocenění licence ochranné známky [právnická osoba]. a ocenění celé know how firmy [jméno FO]. Znalecký posudek byl soudním znalcem vypracován v listopadu 2016 a byl do znaleckého deníku zapsán pod pořadovým číslem [hodnota]. Znalec zjistil mimo jiné, že žalobce ukončil činnost v režimu živnostenského zákona. Vznik oprávnění živnosti byl zapsán k [datum] a datum zániku k [datum] (viz opatření k přibrání znalce a znalecký posudek).

11. Žalobce byl rozsudkem Krajského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne [datum] uznán vinným ze spáchání trestného činu spočívající v přečinu výtržnictví a trestného činu spočívajícího ve zločinu ublížení na zdraví a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři léta a pro výkon trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Při ukládání úhrnného trestu bylo přihlédnuto k tomu, že žalobce již byl rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] uznán vinným a odsouzen mimo jiné pro [podezřelý výraz] čin výtržnictví. Dále bylo přihlédnuto k tomu, že žalobce již byl rozsudkem Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] uznán vinným a odsouzen mimo jiné pro trestný čin výtržnictví, přesto se opět dopustil obdobné trestné činnosti, a to veřejně na místě veřejnosti přístupném. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum] (viz rozsudek Krajského soudu v [adresa]). Z opisu z evidence rejstříků trestů fyzických osob u žalobce bylo zjištěno, že u žalobce je evidováno celkem osm záznamů. Co se týká nejnovějších záznamů: dle rozsudku Okresního soudu v [adresa] z [datum] [spisová značka] byl žalobce odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v počtu 14 měsíců. Dále byl žalobce odsouzen rozsudkem Okresního soudu v [adresa] z [datum] k odnětí svobody podmíněně. Dále byl žalobce odsouzen rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze [datum], [spisová značka] pro úmyslný trestný čin dle ust. § 358 odstavec 1 tr. zákoníku k obecně prospěšným pracem. Dále byl žalobce úhrnným rozsudkem Krajského soudu [adresa] z [datum] č. j. [spisová značka] odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v počtu čtyři roky. Podmíněné propuštění OS [adresa] dne [datum], zkušební doba do [datum] (viz výpis z rejstříku trestů). Žalobkyně nemá žádné záznamy v evidenci rejstříků trestů fyzických osob (viz opis z evidence rejstříků trestů fyzických osob).

12. PČR [adresa] podala dne [datum] u OSZ [adresa] návrh na podání obžaloby na žalobce a na žalobkyni (viz návrh ze dne [datum]). U Okresního soudu v [adresa] byla Okresním státním zastupitelstvím v [adresa] dne [datum] podána obžaloba na žalobce a na žalobkyni (viz obžaloba ze dne 21. 9. 2018).

13. Dne [datum] bylo ve věci Okresním soudem v [adresa] nařízeno hlavní líčení na den [datum] (viz nařízení hlavního líčení z [datum]). Žalobci požádali o odročení nařízeného hlavního líčení z důvodu [podezřelý výraz] žalobce (viz žádost o odročení ze [datum]). Ve věci bylo nařízeno další hlavní líčení na [datum] (viz referát z [datum]). Žalobce a žalobkyně požádali o odročení hlavního líčení ze [podezřelý výraz] důvodů (viz žádost o odročení ze dne [datum]). Ve věci bylo nařízeno další hlavní líčení na [datum] (viz referát z [datum]). Žalobce a žalobkyně požádali o odročení hlavního líčení (viz žádost z [datum]). Z důvodu žádosti žalobců bylo hlavní líčení opětovně odročeno na [datum] (viz referát z [datum]). Žalobci požádali o odročení hlavního líčení z důvodu závažných [podezřelý výraz] problémů žalobce (viz žádost z [datum]). Opatřením Okresního soudu v [adresa] z [datum] byla přibraná znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví posudkové lékařství, aby zodpověděla otázku, jaký je [podezřelý výraz] stav žalobce a zda je schopen účasti na hlavním líčení (viz opatření). Ve věci bylo nařízeno další hlavní líčení na den [datum] (viz referát z [datum]). Ve věci byl vypracován znalecký posudek dne [datum] se závěrem, že znalkyně nemůže vyloučit, že v termínu [datum], kdy je nařízeno hlavní líčení, nebude mít žalobce opět [podezřelý výraz] potíže znemožňující mu účast u soudu. Dle názoru znalkyně záleží i na motivaci obžalovaného. Jako omluvu neúčasti by doporučovala přijmout pouze aktuální nález ošetřujícího urologa. Do budoucna znalkyně nevylučuje i možnost účelového jednání obžalovaného. Došlo k tomu v minulosti a nelze je vyloučit ani nyní (viz znalecký posudek). (První) hlavní líčení se dne [datum] konalo. Žalobce a žalobkyně byli osobně přítomni. Hlavní líčení bylo odročeno na [datum] za účelem provádění dalších důkazů (viz protokol o hlavním líčení). Další hlavní líčení se konalo dne [datum]. Žalobce i žalobkyně byli osobně přítomní. Hlavní líčení bylo odročeno na [datum] za účelem provádění dalších důkazů (viz protokol o hlavním líčení). Ve věci byl proveden k důkazu znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO] [adresa] - jednalo se o oponenturu ke znaleckému posudku číslo [hodnota] Objednatelem posudku byl žalobce. Žalobci požádali žádostí ze dne [datum] o odročení hlavního líčení nařízeného na [datum] z důvodu podané žádosti o zpracování revizního znaleckého posudku (viz žádost z [datum]). Této žádosti o odročení hlavního líčení vyhověno nebylo. Hlavní líčení nařízené na [datum] se v tomto termínu konalo. Žalobce i žalobkyně byli přítomni. Hlavní líčení bylo odročeno na [datum] z důvodu pokračování v dokazování (viz protokol z hlavního líčení). Žalobce předložil soudu další znalecký posudek, kterým byl posouzen znalecký posudek znalců [právnická osoba] a [tituly před jménem] [právnická osoba] (viz znalecký posudek č. [hodnota] ze dne [datum] vypracovaný znaleckým ústavem [právnická osoba]). Ve věci se konalo další hlavní líčení dne [datum]. Žalobce i žalobkyně byli osobně přítomni. Na hlavním líčení okresní soud vyhlásil rozsudek, kterým uznal žalobce a žalobkyni vinnými ze spáchání [podezřelý výraz] poškození věřitele podle § 222 odstavec 1 písmeno a), odstavec 3 písmeno a) a písmeno b) tr. zákoníku. Žalobce byl odsouzen k trestu odnětí svobody trvání 2 roků a výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Žalobci byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu činnosti jako osoba samostatně výdělečně činná a ve výkonu funkce statutárních orgánů obchodních společností a korporací v trvání tří roků. Žalobkyně byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jeden rok a šest měsíců a výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Žalobkyni byl uložen trest zákazu činnosti stejně jako žalobci (viz protokol o hlavním líčení a rozsudek Okresního soudu v [adresa], č. j. [spisová značka] ze dne [datum]). Proti rozsudku ze dne [datum] podali odvolání žalobce i žalobkyně, a to do všech jeho výroků (viz odvolání ze dne [datum]). Rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum] byl z podnětu odvolání žalobce a žalobkyně zrušen v celém rozsahu a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení (viz usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Dle pokynu soudu odvolacího okresní soud přibral dalšího soudního znalce – Znalecký ústav oceňování majetku při [právnická osoba] [adresa] [právnická osoba] [adresa] (viz opatření z [datum]). Vypracovaný znalecký posudek byl předložen soudu dne [datum]/[spisová značka] ze dne [datum]). Ve věci bylo nařízeno další hlavní líčení na [datum]. Státní zástupkyně požádala o odročení termínu hlavního líčení s ohledem na plánované čerpání dovolené, pro nutnost osobní účasti na věci pro její složitost. Žádosti bylo vyhověno (viz nařízení hlavního líčení ze dne [datum], žádost o odročení hlavního líčení). Ve věci bylo nařízeno další hlavní líčení na [datum] (viz nařízení z [datum]). Žalobci požádali o konání hlavního líčení v jejich nepřítomnosti s ohledem na aktuální pandemickou situaci (viz žádost). Nařízené hlavní líčení se dne [datum] konalo. Žalobce i žalobkyně byli osobně přítomni. Hlavní líčení bylo odročeno na [datum] za účelem provádění dalších důkazů (viz protokol o hlavním líčení). Ve věci se konalo další hlavní líčení dne [datum]. Žalobce i žalobkyně byli osobně přítomni. Na hlavním líčení byl vyhlášen rozsudek, kterým byli žalobce a žalobkyně zproštěni obžaloby. Ke zproštění obžaloby došlo z důvodu, poněvadž stíhaný skutek není trestným činem (viz protokol o hlavním líčení, rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka]). Státní zástupkyně podala do protokolu odvolání vůči výroku o zproštění u obou obžalovaných v neprospěch obou obžalovaných (viz protokol o hlavním líčení ze dne [datum]). K odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [adresa] proti rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozhodl Krajský soud v [adresa] tak, že odvolání státního zástupce zamítl usnesením ze dne [datum] č. j. [spisová značka]. Usnesení převzali žalobce i žalobkyně dne [datum]. Napadený rozsudek Okresního soudu v [adresa] nabyl právní moci dne [datum] (viz rozsudek okresního soudu ve spojení s usnesením Krajského soudu v [adresa]).

14. Bylo prokázáno, že v případě žalobce trvalo jeho [podezřelý výraz] stíhání od 29. 6. 2017 (kdy převzal usnesení o zahájení [podezřelý výraz] stíhání) do právní moci konečného rozhodnutí, tedy do 19. 11. 2021. Jednalo se celkem o 1.605 dnů, tj. čtyři roky, čtyři měsíce a 13 dnů. [podezřelý výraz] stíhání u žalobkyně trvalo od 21. 6. 2017 (kdy převzala usnesení o zahájení [podezřelý výraz] stíhání) do 19. 11. 2021, tedy celkem 1.613 dnů, tj. 4 roky, 4 měsíce a 21 dnů.

15. Žalobci se podanou žalobou domáhali náhrady nemajetkové újmy způsobené v důsledku nepřiměřeně dlouhého trestního řízení a dále náhrady nemajetkové újmy způsobené v důsledku vydaného nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání. Jednalo se o dva samostatné nároky a soud je posuzoval samostatně. Nejprve se soud zabýval nárokem uplatněným žalobci na náhradu nemajetkové újmy způsobené v důsledku nepřiměřeně dlouhého trestního řízení.

16. Dle čl. 36 odst. 3 Listiny každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.

17. Daný případ hodnotil soud dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Nárok na náhradu škody za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem hodnotil soud dle ust. 13 odst. 1 a odst. 2 a ust. § 31a odst. 1, odst. 2, odst. 3 cit. zákona.

18. Dle ust. § 13 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

19. Dle ust. § 31a odst. 1, odst. 2, odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

20. Soud postupoval také dle závěrů vyslovených Nejvyšším soudem ČR ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010. V případě [podezřelý výraz] řízení je třeba považovat řízení za zahájené okamžikem sdělení obvinění osobě podezřelé ze spáchání [podezřelý výraz] činu, respektive doručením opisu usnesení o zahájení [podezřelý výraz] stíhání obviněnému. V této věci převzal žalobce usnesení o zahájení [podezřelý výraz] stíhání dne 29. 6. 2017 a k tomuto datu stanovil soud počátek vedeného [podezřelý výraz] řízení vůči žalobci. Žalobkyně převzala usnesení o zahájení [podezřelý výraz] stíhání dne 21. 6. 2017 a k tomuto datu pak stanovil soud počátek vedeného [podezřelý výraz] řízení vůči žalobkyni. V souladu s cit. stanoviskem Nejvyššího soudu pak dovodil soud okresní konec [podezřelý výraz] řízení k okamžiku nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno a v tomto případě se jednalo o usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka], kterým byli oba žalobci zproštěni obžaloby. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Délka [podezřelý výraz] řízení u žalobce trvala celkem 1.605 dnů, tj. 4 roky, 4 měsíce a 13 dnů. [podezřelý výraz] řízení u žalobkyně trvalo celkem 1.613 dnů, tj. 4 roky, 4 měsíce a 21 dnů.

21. Co se týká stanovení přiměřenosti délky [podezřelý výraz] řízení, vzal soud v potaz složitost případu, jednání poškozených, kterým přispěli k průtahům v řízení a přihlédl k tomu, zda využili dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, jakož i postup příslušných orgánů a dále význam předmětu řízení pro poškozené. Co se týká složitosti případu, je třeba přihlédnout k tomu, že dané [podezřelý výraz] řízení bylo vedeno u okresního soudu, který ve věci vyhlásil první rozsudek a z podnětu odvolání žalobců pak byl rozsudek zrušen soudem odvolacím. Okresní soud postupoval dle pokynů soudu odvolacího a ve věci rozhodl druhým rozsudkem, který již nabyl právní moci, když odvolání podané státním zastupitelstvím bylo soudem odvolacím zamítnuto. Okresní soud tedy rozhodl 2x a soud odvolací rozhodl 2x. Věc byla složitá sama o sobě, když bylo nutné věc posoudit několika znaleckými posudky.

22. Co se týká jednání poškozených, tak tito významně přispěli k navýšení délky [podezřelý výraz] řízení. Ve stadiu vyšetřování (v období od 31. 10. 2016 do 17. 5. 2018) byly policejnímu orgánu opakovaně podávány omluvy ze strany žalobkyně ze stanovených termínů výslechů. Byla podána i žádost o přesunutí stanoveného termínu prostudování spisu, a žádost o přerušení trestního řízení. S ohledem na opakované omluvy žalobkyně musel být přibrán soudní znalec k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví k posouzení zdravotního stavu žalobkyně, a bylo znalecky zkoumáno, zda je žalobkyně, s ohledem na svůj zdravotní stav, schopna výslechu a účasti na trestním řízení. Žalobkyně se pak k výslechu dostavila až 17. 5. 2018 (a uvedla, že ve věci chce vypovídat, avšak toho není schopná, když je stále na pracovní neschopnosti a pod vlivem léků). Po podání obžaloby (v období od 13. 11. 2018 do 25. 6. 2019) muselo být hlavní líčení opakovaně odročeno z důvodu žádostí žalobců pro omluvy obou žalobců z důvodu jejich zdravotního stavu. Proto byl soud nucen (aby mohl ve věci jednat) opatřením ze 7. 5. 2019 přibrat dalšího soudního znalce a musel být vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, tentokrát k posouzení zdravotního stavu žalobce, zda je žalobce schopen výslechu a účasti na trestním řízení.

23. Co se týká postupu orgánů veřejné moci během řízení, tak soud neshledal žádnou bezdůvodnou nečinnost, svévoli či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případu. Ve stadiu vyšetřování se žalobci opakovaně omlouvali z úkonů v trestním řízení pro zdravotní stav, a také z důvodu, že si převzali předvolání ke konci úložní doby zásilky a již nestihli termín úkonu. Policejní orgán se pak z uvedeného důvodu pokoušel doručovat žalobcům předvolání osobně, a to i prostřednictvím policejního orgánu v [adresa]. Tímto přístupem policejní orgán přispěl významně ke zkrácení délky trestního řízení. Okresní soud respektoval pokyny soudu odvolacího a v krátkém termínu vydal druhý rozsudek. Hlavní líčení bylo vždy nařízeno na pevný termín. Pokud se nařízené hlavní líčení nekonalo, bylo to z důvodu vyhovění žádosti žalobců o odročení pro špatný zdravotní stav. Pouze jednou bylo odročeno k žádosti státní zástupkyně.

24. Co se týká významu řízení pro poškozené, tak dle citovaného stanoviska je význam řízení pro poškozeného zvýšen, když se jedná o řízení trestní. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka] uvedl, že zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje poškozený. Výjimku z takového pravidla představují taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam jako jsou např. věci trestní. V takových případech se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka presumuje. V tomto případě se jednalo o řízení trestní a jeho zvýšený význam pro poškozené je nutno presumovat.

25. Bylo prokázáno, že trestní řízení trvalo dobu přiměřenou shora uvedeným okolnostem. Provedeným dokazováním nebyl zjištěn žalobci tvrzený nesprávný úřední postup státu. Trestní řízení trvalo dobu přiměřenou a bylo skončeno ve lhůtě přiměřené. Nebyly tedy splněny podmínky pro přiznání přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v souvislosti s nepřiměřenou délkou trestního řízení a soud žalobu v této části zamítl.

26. Dále se soud zabýval požadavkem žalobců na náhradu nemajetkové újmy způsobené v důsledku vydaného nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání.

27. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

28. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

29. V rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. [spisová značka] dovolací soud konstatoval, že nepopírá, že vedení trestního stíhání negativně ovlivňuje osobní život stíhané osoby, vnáší do jejího života nejistotu a způsobuje pocity frustrace. Na stranu druhou, spravedlivé postihování činů nebezpečných pro společnost je jedním z klíčových úkolů právního státu a jedním z raison d'etre státu jako takového vůbec (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12). Rovněž je třeba dodat, že přístup, kdy je zahájení trestního stíhání, jež neskončilo odsuzujícím rozsudkem, pokládáno na roveň nezákonného rozhodnutí, je přístupem velmi velkorysým, k němuž dospěl dovolací soud rozšiřujícím výkladem zákona, přičemž ani Úmluva na něco takového vůbec nepamatuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1711/2015, popř. Vojtek, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 6). Byť tedy stát v zásadě odpovídá osobám, které trestně stíhal a vůči nimž trestní stíhání neskončilo odsuzujícím rozsudkem, nelze uzavřít, že by rovněž každou takovou osobu v každém případě musel zásadně odškodnit penězi. K odčinění určité míry nejistoty, frustrace a jiných negativ vnesených do života prostřednictvím trestního stíhaní, které probíhalo přiměřenou dobu v souladu s právními předpisy, zásadně postačují jiné než peněžní formy odškodnění. Dále dle rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 ze dne 27. 6. 2012, soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

30. Shodně s účastníky řízení dospěl okresní soud k závěru, že v předmětném trestním řízení vedeném proti žalobcům došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, jímž je usnesení o zahájení trestního stíhání a základ vzniku odpovědnosti za škodu/nemajetkovou újmu z titulu nezákonného trestního stíhání je v tomto případě dán. Pokud jde o samotný vznik nemajetkové újmy, je na žalobcích, aby vznik újmy, jakož i konkrétní zásahy do některé z částí své osobnostní sféry tvrdili a prokázali. Zároveň je na žalobcích, aby tvrdili a prokázali závažnost konkrétního zásahu a intenzitu vzniku té které újmy. Peněžité zadostiučinění lze poskytnout jen tehdy, pokud se jedná o zásah skutečně závažný. Tvrzená nemajetková újma musí být žalobci prokázána. Musí být prokázán vznik a závažnost vzniklé újmy a existence příčinné souvislosti mezi konkrétním trestním stíháním a újmou.

31. Žalobci tvrdili, že v důsledku nezákonně vedeného trestního řízení mají pochroumanou pověst, a to ve vztahu k přátelům, známým, širší rodině, ve vztahu k sousedům, v pracovní rovině. Dále uvedli, že se v důsledku trestního stíhání u obou žalobců zhoršil zdravotní stav, nastaly problémy v intimní sféře.

32. K prokázání tvrzení ohledně zhoršení zdravotního stavu žalobců v důsledku vedeného trestního řízení, žalobci v podání ze dne 22. 11. 2023 navrhli provést označené lékařské zprávy. K dotazu samosoudkyně na jednání u okresního soudu dne 6. 5. 2024 žalobci uvedli, že označené listinné důkazy se nepodařilo dohledat, a proto je nepředkládají a tyto důkazní návrhy vzali žalobci zpět. Provedenými účastnickými výslechy žalobců na jednání dne 6. 5. 2024 pak nebyla tvrzená příčinná souvislost (a ani vznik újmy) prokázaná, když příčinou souvislost účastnickými výslechy prokázat nelze. Tvrzení ohledně zásahu do osobnostních práv a vznik újmy na zdraví žalobců v důsledku vedeného trestního řízení tak žalobci neprokázali.

33. Co se týká tvrzené pochroumané pověsti ve vztahu k sousedům, byl okresním soudem proveden výslech navržených svědků žalobci, tj. sousedů žalobců, [jméno FO] a [jméno FO] (viz protokol o jednání ze dne 6. 5. 2024). Svědci shodně uvedli, že o trestním stíhání žalobců nic neví a mezi sousedy se o trestním stíhání žalobců nehovořilo. Uvedli, že se lidé v domě, kde žijí žalobci, ani neznají. Žalobci neprokázali, že mají v důsledku vedeného trestního stíhání pochroumanou pověst u sousedů.

34. Z nejbližší rodiny byla žalobci k výslechu navržena sestra žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] (viz protokol o jednání z 6. 5. 2024). Svědkyně uvedla, že téměř nevěděla o trestním stíhání žalobců, když kontakty se žalobci omezila již v souvislosti s předchozími trestními a insolvenčními kauzami žalobců které byly vedeny, a také z důvodu, že si to nepřál její manžel. Svědkyně uvedla, že o trestním stíhání sestry toho moc neví. Neví, kdy probíhalo, neví, jak skončilo. Sama svědkyně uvedla, že ve vztahu k ní žalobci poškození dobré pověsti, v důsledku předmětného trestního řízení, neutrpěli. Dále byl vyslechnut svědek [jméno FO] navržený žalobci k výslechu jako jejich rodinný přítel (viz protokol o jednání z 6. 5. 2024). Svědek uvedl, že se dozvěděl od žalobců, že mají nějaké trestní stíhání a on si myslel, že říkají nějaké nesmysly. Nevěnoval tomu pozornost, pro něho to byla blbost. Neví, jak dopadlo trestní stíhání a nemyslí si, že dopadlo nějak špatně. Uvedl, že mu žalobci říkali o domovní prohlídce a pro něho to byla hloupost. Dále uvedl, že si žalobce stěžoval, že celý život byl po soudech a teď má zase tohle. Co měli žalobci doma za soužití, tak to neví. Pro svědka to byla hloupost, nevěnoval tomu pozornost. Bylo to pro něho nesmyslné. Svědek uvedl, že to byl právě žalobce, který ho sám o svém trestním řízení informoval. Svědek si pak byl vědom i předchozích trestních stíhání žalobce a aktuálně vedenému trestní řízení pozornost nevěnoval a považoval to za blbost. Z výslechu tohoto svědka vyplynulo, že ve vztahu k němu žalobci, v důsledku předmětného trestního řízení, poškození pověsti neutrpěli. Dále soud k návrhu žalobců vyslechl svědka [jméno FO], jejich rodinného přítele (viz protokol o jednání z 6. 5. 2024). Svědek uvedl, že pochopil už z předvolánky, „že se jedná o tu anabázi, kdy jim policie dělala domovní prohlídku a zničila podnikání“. Věděl o tom, že v bytě byla provedena domovní prohlídka. Uvedl, že žalobkyně z toho byla psychicky zničená, že za ní jezdili policajti a sledovali ji. Svědek to považuje za stalking. Svědek uvedl, že neví, jak trestní stíhání skončilo. Uvedl, že ho o trestním řízení informovala žalobkyně a ví, že to trestní stíhání u všech zastavili. Svědek také věděl, že žalobce vykonával trest odnětí svobody pro ublížení na zdraví. Svědek uvedl, že žalobkyně se začala stranit společnosti a nevycházela ven. Dále uvedl, že syn žalobců [jméno FO] s ním přestal chodit cvičit. Svědek se zastával žalobce i co se týká jeho odsouzení za ublížení na zdraví. Uvedl, že se jednalo pouze o nutnou obranu a oni to překvalifikovali jinak. Uvedl, že žalobce je jiný člověk, nechce být v kontaktu s lidma. Co se týká vedeného trestního stíhání, tak svědek uvedl, že ho o něm informoval žalobce. Svědek označil provedenou domovní prohlídku policií jako prohlídku s objednaným zadáním a uvedl, že žalobkyně byla z domovní prohlídky zničená a z toho, že za ní jezdili policajti a sledovali ji. Svědek má tendenci se žalobce zastávat, když jeho odsouzení za úmyslné ublížení na zdraví považuje za nutnou obranu. Také domovní prohlídku považuje za nezákonnou s objednaným zadáním. Ve vztahu k tomuto rodinnému příteli tedy nemohli žalobci utrpět poškození dobré pověsti. Co se týká zdravotního stavu žalobců a příčinné souvislosti s trestním stíháním, tak svědek není oprávněn toto hodnotit a není na to ani odborně vybaven. Pokud se svědek vyjádřil k synu [jméno FO], že se začal chovat jinak, byl roztěkaný, jako kdyby se změnil z normálního sportovce na nějaké ADHD, tak sama žalobkyně uvedla, že syn trpěl a trpí poruchami učení a je diagnostikován s poruchou ADHD. Ani výpovědí tohoto svědka tedy žalobci neprokázali své tvrzení ohledně zásahu do osobnostních práv, do své dobré pověsti a co se týká zásahu do svého intimního života. Výslechem označených svědků nebylo prokázáno poškození dobré pověsti žalobců v důsledku předmětného trestního stíhání.

35. Dále byl vyslechnut svědek, syn žalobců [jméno FO] (viz protokol o jednání z 6. 5. 2024). Tento svědek považuje vedené trestní řízení za nespravedlnost a protiprávní jednání. Ví o tom, že otec šel do vězení na konci roku 2012. Matka se snažila podnikat sama, avšak to nezvládla a podnikání ukončila. Svědek si je vědom toho, že rozsudek dopadl pro rodiče dobře, že to nebyla trestná činnost. Uvedl, že jsme vyhráli, nikdo není odsouzený, nikdo nesedí. Uvedl, že vedené trestní stíhání mělo špatný vliv na jeho podnikání, když do trestního spisu mohl každý nahlédnout a na základě toho ho jeho obchodní zástupci začali pomlouvat a pošpiňovat jeho firmu. Uvedl, že o trestním řízení věděli jeho kamarádi, jeho bývalá přítelkyně a bráchova bývalá přítelkyně. Dále uvedl, že žalobkyně trpěla bolestmi zad, měla několik operací, brala antidepresiva a žalobce měl také operace. Uvedl, že trestní stíhání mělo dopad na jeho finanční záležitosti, když začal podnikat. Uvedl, že trestní stíhání na rodiče a na jeho osobu bylo nepříjemné. Vrhalo to na něho špatné světlo. Uvedl, že vedené trestní řízení mělo dopad zejména na jeho podnikání. Co se týká svědkem uváděných zdravotních problémů rodičů, tak svědek nemá požadovanou odbornost, aby byl schopen posoudit příčiny těchto zdravotních problémů, případně zda byly skutečné. Žalobci výslechy shora označených svědků neprokázali, že mají v důsledku vedeného trestního stíhání pochroumanou pověst u nejbližší rodiny a přátel, v pracovní, intimní sféře.

36. Žalobkyně ve svém účastnickém výslechu (viz protokol o jednání z 6. 5. 2024) poukazovala na to, že v roce 2012 žalobce/manžel nastoupil do výkonu trestu. Poukazovala zejména na domovní prohlídku, což z jejího pohledu byl zásah do osobnostních práv žalobců. Jak je uvedeno shora, soud k provedené domovní prohlídce a možnými souvisejícími zásahy do osobnostní sféry žalobců přihlížet nemohl, z důvodu absence příčinné souvislosti. Co se týká příčinné souvislosti mezi trestním řízením a zdravotními problémy žalobkyně, tak tyto nemohly být prokázány účastnickým výslechem. Žalobkyně dále popisovala, že trestní řízení špatně psychicky nesla. Byla zde obava, že žalobce, který byl v tu dobu v podmíněném trestu, by mohl opět nastoupit do výkonu trestu. Poukazovala na to, že trestní řízení komplikovalo synovo podnikání. Žalobkyně se cítila být dotčena, že policie mohla nahlédnout do její zdravotní dokumentace, i když odmítla dát souhlas. Uvedla, že trestní stíhání mělo vliv na vztah žalobců. Uvedla, že trestní stíhání jí bylo nepříjemné kvůli sestře i kvůli mamce. Taky jí bylo nepříjemné se o tom bavit s bratrem, protože je šikovný a je inženýrem v [adresa]. Uvedla, že sousedi, co byli vyslechnuti, tak s nimi mají negativní vztah od té doby a obchází je. Soud pak výpovědi žalobkyně neuvěřil, když oba svědci/sousedi vypovídali shodně a oba vysvětlili, že dům, ve kterém byla provedena domovní prohlídka, je tak rozlehlý, že si toho ani nikdo nevšiml, nikdo o tom nevěděl a ani o trestním stíhání žalobců. Co se týká vlivu trestního řízení na podnikání syna žalobců, tak toto není předmětem tohoto řízení, když tento nárok synem žalobců uplatněn nebyl, a syn žalobců ani není účastníkem řízení. Co se týká sestry žalobkyně, tak sestra žalobkyně sama uvedla, že o trestním stíhání žalobců v podstatě nic nevěděla a nemělo to na nic vliv, protože již v tu dobu vztahy nebyly dobré s ohledem na trestní minulost žalobce a její manžel si nepřál, aby se proto se žalobci stýkala. Z výpovědi žalobkyně pak nevyplynuly žádné podstatné vztahové problémy mezi žalobci jako manželi, které měly vzniknout v průběhu trestního řízení.

37. Žalobce ve svém účastnickém výslechu (viz protokol o jednání z 6. 5. 2024) poukazoval na státní teror, který na něm byl proveden, poukazoval na nezákonné jednání státní zástupkyně. Uvedl, že syna to poškodilo v lékárnách. Uvedl, že si nenechají líbit sprostotu od státu. Uvedl, že žili ve strachu, poukazoval na provedenou domovní prohlídku, a na to, že sousedé věděli dopředu, že proběhne domovní prohlídka, začali je ignorovat. Dále poukazoval na své zdravotní problémy a uvedl, že důvěryhodnost je narušena. Lidé se jich stranili zbytečně, nikdo tomu nechtěl věřit, co to vymysleli tady v [adresa]. Uvedl, že úředníci se neštítili jeho rodinu pošpinit, pošlapat a zlikvidovat. Uvedl, že se stýkají se žalobkyní s obchodními partnery, udržují styky. Je nutno konstatovat, že účastnická výpověď žalobce je v rozporu s vyslechnutými svědky/sousedy, jak je vysvětleno shora. Vyslechnutí rodinní příslušníci a rodinní přátelé pak nepotvrdili poškození dobré pověsti žalobců. Pokud zaznamenali trestní stíhání, tak o něm smýšleli tak, že je vedeno nesmyslně. Co se týká možného dopadu trestního stíhání na podnikání syna žalobců, jednalo by se o zásah do osobnostní sféry syna žalobců a toto není předmětem tohoto řízení, když syn žalobců není účastníkem tohoto řízení.

38. Žalobci neprokázali své tvrzení, že v důsledku vedeného trestního řízení mají pochroumanou pověst. Sousedé o vedeném trestním řízení nevěděli. O tomto téměř nevěděla ani sestra žalobkyně, když tato stejně toto neřešila s ohledem na omezení kontaktu s žalobci na minimum, protože si kontakty nepřál její manžel s ohledem na bohatou trestní minulost žalobce. Rovněž žalobci neprokázali, že by došlo k zásahu přímo do jejich pracovní sféry. K prokázaní tohoto tvrzení byla navržena k výslechu [jméno FO]. Okresní soud musel zamítnout návrh na výslech svědkyně [jméno FO], když platnou adresu této svědkyně se nepodařilo zjistit (po provedeném pátrání v obvodu OS [adresa] a v obvodu OS [adresa]), a proto ji nebylo možné předvolat k výslechu. Pokusy o předvolání této svědkyně byly neúspěšné, vždy s výsledkem, že na zjištěné adrese svědkyně nebydlí. Pokud došlo k dopadu vedeného trestního řízení do pracovní sféry syna žalobců, nelze k tomu v tomto řízení přihlížet, když syn žalobců není účastníkem tohoto řízení. Dále žalobci neprokázali, že by trestní řízení mělo závažný dopad do osobnostní sféry týkající se zdravotních problémů, které měly vzniknout žalobcům v důsledku trestního stíhání, případně se v souvislosti s ním zhoršit. Lékařské zprávy žalobci nepředložili a účastnickými výslechy příčinou souvislost prokázat nelze. Listinnými důkazy a ani výslechy pak nebyli prokázány tvrzené problémy žalobců v intimní oblasti v důsledku trestního stíhání.

39. Co se týká provedené domovní prohlídky, tak soud nemohl k této přihlédnout a ani k možným zásahům do osobnostních práv žalobců v souvislosti s touto prohlídkou, když domovní prohlídka byla provedena již před zahájením trestního stíhání, a proto zde nemůže být dána příčinná souvislost.

40. Jak je popsáno podrobně shora, žalobci tvrzení ohledně závažného zásahu do osobnostních práv a vznik závažné újmy na straně žalobců v důsledku vedeného trestního řízení, neprokázali. Soud hodnotí význam vedeného trestního řízení pro oba žalobce jako standardní. Okresní soud dospěl k závěru, že trestní řízení žalobců probíhalo přiměřenou dobu v souladu s právními předpisy a nebyly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě s tím, že konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou od Ministerstva spravedlnosti ve vztahu k oběma žalobcům považuje za dostatečnou satisfakci. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl.

41. Ve věci se dne 23. 10 2023 konalo první jednání, kde byli účastníci ve smyslu ustanovení § 118b odstavec jedna občanského soudního řádu poučeni o tom, že koncentrace řízení nastává ke konci prvního jednání. K žádosti žalobců a po poučení dle ustanovení § 118 a odstavec jedna a odstavec tři občanského soudního řádu byla žalobcům poskytnuta lhůta 30 dnů od jednání k doplnění tvrzení a důkazních návrhů dle výzvy soudu učiněné na jednání. Žalovaná doručila soudu podání dne 7. 3. 2024, které obsahovalo nová tvrzení a důkazní návrhy, ke kterým soud, s ohledem na nastalou koncentraci řízení, nepřihlížel a zamítl provedení navržených důkazů obsažených v tomto podání, tj. internetový článek [Anonymizováno][Anonymizováno]ze dne [datum], internetový článek z [Anonymizováno] deníku ze dne [datum], dopis žalobce ze dne [datum]. Výjimku z koncentrace řízení v daném případě soud neshledal.

42. Žalovaná vznesla námitku promlčení. Uvedla, že žalobci uplatnili v podání ze dne 22. 11. 2023 vůči žalované rozšíření svého nároku na náhradu nemajetkové újmy za způsobené trestní stíhání o 250.000 Kč u žalobce a o 400.000 Kč u žalobkyně, když trestní stíhání žalobců pravomocně skončilo dne 19. 11. 2021. Soud posoudil vznesenou námitku jako nedůvodnou. Žalobci v podání ze dne 22. 11. 2023 svůj nárok nerozšířili, pouze jej jinak právně kvalifikovali. Uvedený nárok byl v této výši uplatněn již podanou žalobou a před podáním žaloby byl projednán u Ministerstva spravedlnosti. Nárok byl žalobci uplatněn včas, v souladu s § 32 odst. 3 z. č. 82/1998 Sb. Počátek běhu promlčecí lhůty soud odvodil od data právní moci ukončeného trestního řízení, tj. od 19. 11. 2021. Pokud byla žaloba podána u soudu dne 19. 5. 2022, byla podána ve stanovené 6měsíční lhůtě od skončení trestního řízení žalobců.

43. O nákladech řízení bylo rozhodováno podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Náklady řízení byly přiznány žalované s ohledem na plný procesní úspěch žalované, když žalobci nebyly úspěšní co do požadavku na přiznání finančního zadostiučinění. Dle § 2 odst. 3 cit. vyhlášky činí výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu 300 Kč za každý úkon. Žalovaná požadovala náhradu ve výši 3.000 Kč za 10 vykonaných úkonů: vyjádření k žalobě, vyjádření ze dne 7. 3. 2024, příprava účasti na prvním jednání, účast na jednání u Okresního soudu v [adresa]. Žalovaná se účastnila jednání u Okresního soudu v [adresa] dne 23. 10. 2023 v době od 9.00 hodin do 15.00 hodin, dále dne 11. 3. 2024 v době od 9.00 hodin do 10.48 hodin, dále dne 6. 5. 2024 v době od 9.00 hodin do 14.55 hodin, dále dne 15. 7. 2024 v době od 10.00 hodin do 10.35 hodin. Žalovaná požadovala odměnu pouze za 10 vykonaných úkonů ve výši 3.000 Kč, i když vykonala úkonů více. Žalované vznikl nárok na odměnu v rozsahu nejméně 10 vykonaných úkonů, a proto soud požadovanou odměnu ve výši 3.000 Kč (v hodnotě 10 úkonů) přiznal. Dále jsou náklady tvořeny cestovným k účastem u jednání soudu (viz shora) na trase 4x [adresa] a zpět o délce 160 km, použito osobní vozidlo Škoda Octavia, RZ [SPZ], při průměrné spotřebě 4,9 l NM/100 km. V roce 2023 při základní sazbě 4,90 Kč/km a ceně nafty dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve výši 34,40 Kč/l, tj. 832 Kč + 269,70 Kč, celkem 1.102 Kč. V roce 2024 při základní sazbě 4,90 Kč/km a ceně nafty dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. ve výši 38,70 Kč/l, tj. 896 Kč + 303,40 Kč, celkem 1.199 Kč x 3. Náklady řízení celkem činí 7.699 Kč a jsou splatné k rukám žalované.

Poučení