71 Co 33/2025 - 354

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený dne [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] 2. [jméno žalované], narozená dne [datum narození] bytem [adresa] zastoupená advokátkou [jméno zástupce] sídlem [adresa advokáta] o 200.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. března 2024, č. j. 132 C 3/2022-258, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 28. srpna 2025, č. j. 132 C 3/2022-313 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku mění tak, že žaloba na zaplacení dalších 100.000 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 67.760 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši 34.948 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit náklady řízení státu ve výši 3.433 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Ostravě.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalované zaplatit žalobkyni částku 100.000 Kč spolu s úrokem z prodlení (odstavec I. výroku), zamítl žalobu co do další částky 100.000 Kč s příslušenstvím (odstavec II. výroku) a zavázal žalované zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 22.056 Kč (odstavec III. výroku). Doplňujícím usnesením zavázal žalované zaplatit náklady státu ve výši 3.433 Kč.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla v době od jara 2015 do 24. 5. 2021 majitelkou a jednatelkou firmy [právnická osoba] s předmětem podnikání stavební činnost (dále jen společnost). Mezi touto společností a žalovanými byla dne 15. 3. 2019 uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla stavba rodinného domu na pozemku parc. č. [Anonymizováno], v k. ú. [adresa], obec [adresa] (dále jen rodinný dům). Do jara 2019 probíhal obchodní vztah v pořádku, poté vznikl mezi společností jako zhotovitelem a žalovanými jako objednateli nesoulad, který vyústil v podání trestního oznámení dne 14. 10. 2019. V tomto žalovaní uvedli vědomě nepravdivé údaje a podstatné údaje pro posouzení činnosti žalobkyně, resp. společnosti záměrně zamlčeli. Další navazující konání, ať už žalovaných, tak dalších osob, pak vyústilo ve zrušení a prodej společnosti, žalobkyně ztratila možnost pracovního uplatnění na trhu, došlo k rozvodu jejího manželství a poškození zdraví v psychické rovině.

3. Nárok žalobkyně posoudil okresní soud dle ust. § 81 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a dospěl k závěru, že základ nároku je dán. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2017 sp. zn. III. ÚS 1017/2015 uzavřel, že v případě podání nepravdivého trestního oznámení, v němž oznamovatel nebyl odsouzen pro křivé obvinění, připadá v úvahu jeho občanskoprávní odpovědnost za vzniklou újmu. Samotné podání trestního oznámení a tím vyvolaného řízení o jeho posouzení, je způsobilé zasáhnout do osobnostní sféry žalobkyně, potažmo do její profesní cti, neboť takové informace ve veřejnosti vzbuzují nedůvěru a mohou způsobit v kombinaci s dalším jednáním nedobrou finančně ekonomickou situaci společnosti na trhu. Koloběh konání, které započalo v roce 2019 vyústil v roce 2021 v nutnost ukončení činnosti firmy [právnická osoba] a tím ukončení činnosti, kterou žalobkyně vykonávala v rámci svého profesního života. Žalovaným nelze upřít právo podat trestní oznámení v situaci, kdy mají za to, že došlo ke spáchání přečinu či trestnému činu. V daném případě žalovaní argumentovali nedobrým postupem společnosti, potažmo žalobkyně, v rámci uzavřené smlouvy o dílo. Okresní soud uvedl, že má za to, že pokud žalovaní chtěli činit nápravu dané věci, bylo na místě postupovat občanskoprávní cestou, aby došlo k naplnění smlouvy o dílo, příp. vrácení a vyřešení finančních závazků a pohledávek mezi účastníky. Takový účinek podané trestní oznámení nevyvolalo, pokud v něm byly uvedeny nepravdivé údaje či tyto byly záměrně zamlčeny. Za této situace je namístě volat žalované k odpovědnosti dle zmíněného ústavního nálezu. Trestní oznámení nevedlo k zahájení trestního stíhání, toto bylo odloženo a bylo konstatováno, že žalovaní měli v trestním oznámení uvést vědomě nepravdivé informace a že záměrně jisté skutečnosti zamlčeli a tím mohli uvést policejní orgán v omyl. Z tohoto vyhodnocení trestních orgánů okresní soud vycházel. Jednáním žalovaných bylo zasaženo jednak do profesní sféry žalobkyně, jednak do její sféry osobní a zdravotní. Okresní soud vycházel ze zjištění, že těžiště toho, čím bylo zasaženo do sféry přirozených práv žalobkyně je v širší, určitým způsobem propojené, skupině, v rámci, které byli žalovaní více koncovými subjekty, nikoliv ti, kteří by vše iniciovali. K této skutečnosti přihlédl při stanovení výše přiznaného odškodnění, když zavázal žalované k zaplacení toliko částky 100.000 Kč.

4. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání žalovaní a domáhali se jeho změny tak, že bude žaloba v celém rozsahu zamítnuta. U jednání odvolacího soudu upřesnili, že své odvolání nesměřovali do odstavce II. výroku, kterým byla žaloba částečně zamítnuta. V podaném trestním oznámení neuvedli žádné lživé skutečnosti a nezamlčeli podstatné okolnosti. Mezi stranami smlouvy o dílo nebylo nikdy sporu o to, podle jaké projektové dokumentace se má stavba provést. Společnost od počátku fakturovala práce provedené na zděné stavbě. Důvodem pro podání trestního oznámení byla pochybná fakturace provedených prací, které byly dle znaleckého posudku vadné. Skutečnost, že reálně existovaly dvě projektové dokumentace, neměla v dané věci ani v podaném trestním oznámení žádný význam. Jednání, kterým měli zasáhnout do osobnostních práv žalobkyně, tak nebylo protiprávní. Pokud žalobkyni vznikla újma, je jejím původem spíše [jméno FO], popř. jiná osoba. V řízení nebylo zjištěno žádné organizované spojení osob za účelem poškození žalobkyně nebo její společnosti.

5. Žalobkyně navrhovala potvrzení rozsudku v napadené části. V řízení bylo prokázáno, že žalovaní se zneužitím trestní represe dopustili nezákonného jednání a žalobkyni se snažili poškodit tím, že v něm uváděli zjevné nepravdy. Na žalobkyni a její společnost tak podali šikanózní trestní oznámení, tím zpochybnili její důvěryhodnost a zasáhli žalobkyni na citlivém místě. Nesprávná fakturace, proti které žalovaní brojí, nebyla ani předmětem dokazování. Žalovaní v tomto směru nepostupovali formou podání civilní žaloby, ale opakovaně jen vyhrožovali trestním oznámením. Poukazovala na vzájemné kontakty žalovaných s [jméno FO], který byl opakovaně odsouzen za nekalé obchodní praktiky. Žalovaní si museli být vědomi skutečnosti, že realizace výstavby jejich rodinného domu probíhá dle jiné než příslušným stavebním úřadem schválené projektové dokumentace a je tak v rozporu se stavebním zákonem. Své pochybení se pak snažili přenést na zhotovitele, tedy na žalobkyni coby jednatelku a jedinou majitelku uvedené stavební společnosti.

6. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Dle § 81 odst. 1 o. z. chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

8. Dle § 81 odst. 2 o. z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

9. Dle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

10. Odvolací soud doplnil dokazování čtením obsahu listin, které byly předloženy okresnímu soudu, ale ze kterých neučinil žádná skutková zjištění. Z trestního oznámení žalovaných ze dne 14. října 2019 bylo zjištěno, že žalovaní prostřednictvím společnosti [právnická osoba] podali oznámení o skutečnostech nasvědčujících podezření ze spáchání zločinu podvodu, event. zpronevěry, kterého se mohla dopustit právnická osoba [právnická osoba] (dále jen společnost) a jednatelka této společnosti [Jméno žalobkyně] (dále jen žalobkyně). V podání popsali průběh smluvního vztahu mezi žalovanými a společností s tím, že v průběhu realizace díla zjišťovali, že některé fakturace jsou zcela neopodstatněné, což se jim potvrzovalo v tom, že zhotovitel nedodržoval smluvní podmínky jak z hlediska časového harmonogramu, tak i kvality práce. Základová deska vykazovala vady, žalovaní odmítli uhradit zjevně neodůvodněné fakturované částky. Reklamované závady zhotovitel neodstranil, bezdůvodně přerušil realizaci díla a s poškozenými finanční újmu nechtěl řešit. Neodůvodněně vystavenými fakturami mohla mít společnost v úmyslu vylákat další finanční prostředky od žalovaných. Poukazovali na úhradu požadovaných částek před uzavřením smlouvy s tím, že toto může signalizovat i to, že společnost uzavřela smlouvu o dílo vědoma si své neschopnosti dostát svým závazkům vůči věřitelům. Bylo poukazováno na neuhrazení pohledávek subdodavatelům společnosti, kteří se podíleli na stavbě základové desky.

11. Z přípisu [právnická osoba] ze dne 3. 12. 2019, č. j. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že po provedeném vyšetřování nezjistila žádné relevantní skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že byl spáchán trestný čin a navrhla věc uložit. Shrnula obsah podaného trestního oznámení, jakož i úkony, které v rámci vyšetřování učinila. Konstatovala, že šetřená věc je zjevně věcí civilněprávní. V trestním oznámení jsou uvedeny některé ze skutečností nepravdivě (bezdůvodné přerušení realizace díla ze strany zhotovitele a neochota řešit finanční újmu) a některé podstatné skutečnosti byly zamlčeny (dvojí projektová dokumentace). Bylo konstatováno, že reklamovaná vada díla je odchylkou od projektové dokumentace, se kterou je dílo zhotoveno, v daném případě od řádně schválené projektové dokumentace stavebním úřadem.

12. Z přípisu Okresního státního zastupitelství ze dne 7. 1. 2020 bylo zjištěno, že po přezkoumání spisového materiálu [právnická osoba] č. j. [Anonymizováno] s tím, že závěr policejního orgánu shledal správným. Předmět oznámení má jednoznačně soukromoprávní charakter a nebylo zjištěno, že by se dodavatel dopustil podvodného jednání ani zpronevěry.

13. Po doplnění dokazování s přihlédnutím k tvrzení samotných účastníků u odvolacího řízení, odvolací soud nesouhlasí s právním posouzením dané věci ze strany okresního soudu. V řízení nebylo zjištěno, že by ze strany žalovaných došlo k zásahu do osobnostních práv žalobkyně a že jsou splněny podmínky pro přiznání nemajetkové újmy v penězích.

14. V soudní praxi je ustálen závěr, že pro vznik soukromoprávních odpovědnostních nároků z ochrany osobnosti musí být splněny 3 obecné hmotně právní předpoklady, a to existence zásahu, který je objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení nebo jen v ohrožení osobnosti člověka, dále neoprávněnost, resp. protiprávnost tohoto zásahu a existence příčinné souvislosti mezi zásahem a jeho neoprávněností. Z ustálené judikatury soudů vyplývá, že o neoprávněný zásah do osobnosti fyzické osoby nejde tam, kde k němu došlo v rámci výkonu jiného subjektivního práva stanoveného zákonem, respektive kde jiný subjekt plnil právní povinnost, kterou mu uložil zákon. Toto se týká i práva obrátit se s trestním oznámením na orgány činné v trestním řízení. Jedná se o základní důležité zákonné právo, které je odrazem veřejného zájmu na prošetření společensky škodlivého jednání.

15. V úvodu je nutno uvést, že daná věc pramení z občanskoprávního vztahu mezi společností a žalovanými. V tomto vztahu společnost jako zhotovitel vystupovala z pozice podnikatele a žalovaní jako objednatelé z pozice spotřebitelů. Je nepochybné, že žalovaní měli enormní zájem na hladké a co nejrychlejší výstavbě rodinného domu, který měl sloužit k jejich bydlení. Mezi účastníky nebyl a ani nemohl být žádný primárně nepřátelský, konkurenční či jiný vztah, který by odůvodňoval tvrzený zájem žalovaných na poškození či likvidaci společnosti a žalobkyně.

16. U odvolacího řízení žalobkyně uvedla, že samotné podání trestního oznámení ze strany žalovaných nepovažuje za takovou újmu, kterou by musela řešit podáním žaloby. Toto však spustilo lavinu dalších trestních oznámení ze strany jiných osob – zákazníků společnosti, se kterými měla společnost rovněž neshody ohledně smluvních vztahů. Tuto žalobu podala až v roce 2022, a to poté, kdy žalobci v rámci jejich vysvětlení u [Anonymizováno] uvedli, že peníze posílali na účet syna žalobkyně, p. [jméno FO]. Potvrdila, že mezi účastníky byly spory ohledně financí, vad stavby, jakož i časovému harmonogramu provádění stavby.

17. Je pravdou, že podání trestního oznámení je výkonem subjektivního práva každého člověka, nemůže se tak jednat o neoprávněný zásah do osobnostních práv, avšak toto neplatí vždy a absolutně. V této souvislosti okresní soud správně odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1017/15, který uvedl, že nelze přisvědčit „imunizaci“ obsahu trestního oznámení, neboť nelze vyloučit, že nejen subjektivní právo, nýbrž i dokonce zákonem uložená oznamovací povinnost může být zneužita k nelegitimnímu účelu a vykonána v občanskoprávních vztazích v rozporu s dobrými mravy anebo šikanózním způsobem, tedy porušením uložené právní povinnosti. Právo podat a nechat prošetřit trestní oznámení je na straně přímé oběti trestné činnosti nenahraditelnou složkou jejího ústavního práva na účinné vyšetřování. Na druhou stranu si každý musí být vědom, že může být volán k odpovědnosti za jednání, které nebere, ať už konáním či nekonáním, přiměřené ohledy na ústavně garantovaná práva ostatních členů společnosti.

18. Z judikatury soudů rovněž vyplývá, že skutečnost, že věc byla na základě trestního oznámení orgány činnými v trestním řízení odložena či zastavena, nemůže vést bez dalšího k závěru, že oznamovatel se dopustil protiprávního jednání v důsledku nepravdivě podaného trestního oznámení. Na druhou stranu platí, že i v případě podání trestního oznámení může dojít k porušení právní povinnosti, pokud je toto legitimní právo každého člověka zneužito k nelegitimním účelům, popř. vykonáno v rozporu s dobrými mravy nebo šikanózním způsobem. Vždy je tak nutno zkoumat a vycházet z konkrétních okolností každého jednotlivého případu.

19. V nyní projednávané věci měli žalovaní způsobit žalobkyni nemajetkovou újmu zásahem do její osobnosti tím, že na ní a na společnost, jejímž byla jediným společníkem a jednatelem podali nedůvodně trestní oznámení pro přečin podvodu a zpronevěry. Na základě tohoto oznámení si orgány činné v trestním řízení vyžádali listiny a vytěžili jak účastníky, tak další osoby, které byly účastny smluvního vztahu mezi účastníky, k podání vysvětlení. Následně byla celá věc odložena. Jak bylo výše uvedeno, u odvolacího jednání žalobkyně uvedla, že zásah nespatřuje v samotném trestním oznámení, ale v řetězci dalších navazujících trestních oznámení, která byla podávána na společnost jinými osobami.

20. Okresní soud v napadeném rozsudku při posuzování trestního oznámení žalovaných vyšel toliko a pouze z konstatování učiněné v odůvodnění rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení o odložení věci. Tento závěr však nelze bez dalšího považovat za správný a odvolací soud s ním nesouhlasí.

21. V průběhu řízení nevyšlo najevo, že by tvrzení žalovaných uvedená v trestním oznámení neměla žádný skutkový základ v jednání mezi účastníky a že by byla zcela smyšlená a uměle vytvořená. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byl smluvní vztah na základě uzavřené smlouvy o dílo. V rámci plnění této smlouvy mezi nimi vznikl spor ohledně fakturování provedených prací a oprávněnosti výše účtovaných plateb. Tento nebyli schopni vyřešit smírnou cestou, došlo k přerušení stavby, na jejímž dokončení měli žalovaní nepochybně zájem, když se jednalo o výstavbu jejich rodinného domu. Tento stav se žalovaní rozhodli řešit podáním trestního oznámení, když měli za to, že byli ze strany žalobkyně podvedeni, popř. došlo ke zpronevěře jejich finančních prostředků, které již žalobkyni zaplatili, a to nad rámec dosud provedených prací.

22. Po oznamovateli trestné činnosti nelze v době podání trestního oznámení spravedlivě požadovat, aby předvídal, jak věc po stránce právní orgány činné v trestním řízení posoudí. Samotná skutečnost, že trestní stíhání bylo odloženo nelze vést k závěru, že by oznamovatel oznámil skutečnosti nepravdivé, potažmo tyto nepravdivé skutečnosti oznámil sledujíc nelegitimní a nemravné cíle vůči údajnému pachateli nebo své právo vykonával šikanózním způsobem (viz rozhodnutí NS sp. zn. 20 Cdo 142/2024). Uvedené platí i za situace, kdy orgány činné v trestním řízení v odůvodnění svého rozhodnutí uvedli, že v trestním oznámení měli žalovaní uvést vědomě nepravdivé informace či záměrně jisté skutečnosti zamlčeli a tím mohli uvést policejní orgán v omyl. Toto konstatování nesvědčí o tom, že žalovaní vykonali své zákonné právo toliko a pouze ze šikanózního důvodu či že jednali vůči žalobkyni v rozporu s dobrými mravy. Důvodem odložení dané věci byla skutečnost, že předmět oznámení má čistě soukromoprávní charakter a tento závěr platí bez ohledu na to, z čí strany došlo k zastavení předmětné stavby a jakou projektovou dokumentaci měla žalobkyně, resp. její společnost jako zhotovitel k dispozici. Žalovaní v trestním oznámení vyslovili své podezření na možnost spáchání nezákonného jednání žalobkyně a její společnosti v souvislosti s účtováním a nekvalitním provedením sjednaných prací. Žádali prošetření celé záležitosti z hlediska trestněprávní odpovědnosti žalobkyně a její společnosti ze strany orgánů činných v trestním řízení. V této souvislosti vycházeli z uzavřené smlouvy o dílo, jakož i ze znaleckého posudku, který si v souvislosti s posouzením kvality provedených prací nechali vypracovat. Za této situace nelze konstatovat, že by tímto měli v úmyslu sledovat nikoliv legitimní cíl, ale jen a pouze poškození žalobkyně a tím zásah do jejich osobnostních práv.

23. V této souvislosti je nutno uvést, že v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaní jednali v rámci zločinného či organizovaného spolčení, jak tvrdila žalobkyně. Její tvrzení jsou v tomto směru značně rozporuplná a nedůvodná. Sama žalobkyně v průběhu jednání uváděla, že žalované, jakož i další osoby k danému jednání naváděl [jméno FO], jindy uváděla, že veškeré její problémy začaly v souvislosti s problematickým propuštěním [jméno FO] z pracovního poměru, jindy zase, že vše bylo podněcováno osobou [jméno FO]. Jakákoliv spojitost a organizovanost všech, popř. některých uváděných osob nebyla v řízení zjištěna. Samotná skutečnost, že některé osoby věděly, či byly informovány o problémech žalobkyně a její společnosti na jiných jejich zakázkách, nemůže vést k závěru o organizovaném a smluveném společném jednání za účelem poškození žalobkyně. Je zcela obvyklé, pokud si žalovaní jako objednatelé, kteří nebyli spokojeni s prací smluveného zhotovitele, zjišťovali reference na jeho práci. Tato skutečnost nemůže vést k závěru, že se objednatelé žalobkyně smluvili a po vzájemné dohodě jednali s cílem šikanózního jednání vůči žalobkyni. Žalobkyně sama v rámci odvolacího řízení potvrdila, že další osoby, které podávaly trestní oznámení či soudní žaloby, byly se společností ve sporu s ohledem na jejich nespokojenost s průběhem sjednaných zakázek. Skutečnost, že se vyskytlo více nespokojených zákazníků, se kterými se společnost nebyla schopna domluvit, a tito tak byli nuceni spory řešit občanskoprávní či trestněprávní cestou, nemůže znamenat, že jednali po vzájemné domluvě. Pokud žalobkyně poukazovala na jednotlivé výpovědi těchto osob v rámci probíhajících šetření policie či [právnická osoba], je nutno uvést, že tito popisovali skutečnosti, které jim byly známy a popisovali věci tak, jak je vnímali. I v tomto případě se jedná o zákonnou licenci, která vylučuje protiprávnost tohoto jednání. V této souvislosti je nutno uvést, že v řízení nebylo tvrzeno ani zjištěno, že by žalovaní záměrně podání trestního oznámení jakýmkoliv způsobem zveřejňovali či medializovali. Pokud se o tomto dověděly další osoby, pak to mohlo být toliko v rámci zjišťování zkušeností a referencí na společnost ze strany ostatních zákazníků. Tato skutečnost nemůže jít k tíži žalovaných.

24. K závěru o zásahu žalovaných do osobnostních práv žalobkyně nemůže vést ani skutečnost, že se žalovaní svých práv z uzavřené smlouvy o dílo nedomáhali cestou občanskoprávní žaloby namísto podávání trestního oznámení. Podmínkou podání trestního oznámení není podání občanskoprávní žaloby a žalovaní se mohli svých nároků domáhat i v rámci připojení se s nárokem na náhradu škody k případnému trestnímu stíhání. Neuplatnění nároků žalovaných samostatnou občanskoprávní žalobou nemůže znamenat šikanózní jednání či jednání v rozporu s dobrými mravy.

25. Z výše uvedených důvodů má odvolací soud za to, že v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by vedly k závěru, že podáním trestního oznámení bylo ze strany žalovaných zasaženo do osobnostních práv žalobkyně. Žalobkyně jako podnikatelka si musela být vědoma možných rizik souvisejících s uzavíranými obchodními vztahy, s nespokojeností klientů – spotřebitelů, v souvislostí s realizací jednotlivých staveb a v této souvislostí s možností neshod a sporů, které mohou být řešeny soudní cestou, popř. také formou podávání trestních oznámení. Podání trestního oznámení ze strany žalovaných nelze hodnotit jako šikanózní jednání či jednání ve vztahu k žalobkyni v rozporu s dobrými mravy.

26. Pouze na okraj odvolací soud dodává, že okresní soud v napadeném rozsudku prakticky jen uvedl tvrzení žalobkyně, v čem spatřuje zásah do svých osobnostních práv, aniž by tato jakýmkoliv způsobem prokazoval a hodnotil. Zcela nedostatečně je rovněž odůvodněna přiznaná výše zadostiučinění. S ohledem na přijatý právní názor se však odvolací soud tímto dále nezabýval, když nebyl zjištěn protiprávní zásah ze strany žalovaných.

27. Z těchto důvodů odvolací soud dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavci I. výroku změnil tak, že žalobu zamítl.

28. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně neúspěšná žalobkyně byla zavázána nahradit náklady řízení žalovaným před soudem prvého stupně ve výši 67.760 Kč. Odvolací soud vycházel dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen vyhláška) z tarifní hodnoty 50.000 Kč, když předmětem řízení byl nárok na náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s tvrzeným zásahem do osobnostních práv žalobkyně. Za této situace nebylo možno vycházet z žalované částky, jak žalovaní požadovali, když výše případné finanční satisfakce záležela na úvaze soudu. Každému z žalovaných tak náleží odměna ve výši 3.100 Kč snížená dle ust. § 12 odst. 4 vyhláška o 20 %, tj. 2.480 Kč. Za zastupování obou žalovaných tak náleží odměna za každý úkon právní služby ve výši 4.960 Kč. V této výši přiznal odvolací soud odměnu za 10 úkonů právní služby (převzetí věci a příprava zastoupení, jednání u OS dne 31. 8. 2022, 28. 2. 2023 – zde byla přiznána odměna za dva úkony, když jednání trvalo déle než 2 hodiny, dne 17. 10. 2023 a 28. 2. 2024, písemné podání ze dne 23. 8. 2022, 18. 11. 2022, 30. 8. 2023, 27. 9. 2023), tj. 49.600 Kč, odměnu ve výši 3.100 Kč za další poradu s klientem dne 31. 10. 2022 [této porady se účastnil pouze žalovaný 1), z tohoto důvodu byla přiznána pouze odměna za jednoho účastníka v plné výši] a režijní paušál po 300 Kč za 11 úkonů, tj. 3.300 Kč. Odvolací soud nepřiznal požadovanou odměnu za poradu s klientem dne 7. 1. 2022, když odměna je již zahrnuta v rámci úkonu převzetí věci a příprava, která obsahuje rovněž první poradu. Dále nebyla přiznána odměna za písemné vyjádření ze dne 19. 1. 2022, když toto předcházelo podané žalobě a ze dne 23. 2. 2024, když toto neobsahovalo žádné nové důležité skutečnosti a právní zástupce pouze shrnoval dosavadní průběh jednání. Přiznaná částka obsahuje rovněž částku DPH ve výši 11.760 Kč, když právní zástupkyně žalovaných doložila, že je plátcem této daně.

29. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně neúspěšná žalobkyně byla zavázána zaplatit procesně úspěšným žalovaným částku 34.948 Kč. Tato částka představuje zaplacený soudní poplatek za podané odvolání ve výši 2.000 Kč, odměnu za podané odvolání ve výši 4.960 Kč (výše přiznané odměny viz odůvodnění odstavce 29), odměnu ve výši 3.100 Kč za poradu před podaným odvoláním dne 17. 6. 2024 [této porady se dle potvrzení účastnil pouze žalovaný 1), proto byla přiznána odměna pouze za jednoho klienta v plné výši], odměna za podané odvolání proti doplňujícímu usnesení ve výši 900 Kč, když předmětem usnesení byla částka 3.433 Kč, odměna tak činí 1.000 Kč dle § 7 vyhl., jedná se o procesní rozhodnutí, proto byla odměna snížená na jednu polovinu [§ 11 odst. 2 písm. c) vyhl.], tj. 500 Kč. Odvolání bylo podáno již po účinnosti novely vyhlášky provedené z. č. 258/2024 Sb. Za tento úkon tak dle ust. § 12 odst. 4 vyhl. náleží odměna u prvého žalovaného v plné výši a u druhé žalované snížená o 20 %, tj. na 400 Kč. Přiznaná částka dále zahrnuje odměnu za dva úkony právní služby v souvislosti s účastí u jednání odvolacího soudu, které trvalo déle než 2 hodiny. S ohledem na skutečnost, že žalovaní požadovali toliko částku 16.320 Kč (tj. částku nižší), byla přiznána toliko tato požadovaná částka. Dále byly přiznány režijní paušály za jednotlivé úkony právní služby, a to 2x ve výši 300 Kč a 3x ve výši 450 Kč (za úkony učiněné v roce 2025). Součástí přiznané částky je rovněž DPH ve výši 5.718 Kč.

30. Náklady řízení byla žalobkyně zavázána zaplatit ve lhůtě stanovené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalovaných (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

31. S ohledem na procesní neúspěch žalobkyně, zavázal odvolací soud žalobkyni dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. k náhradě nákladů státu ve výši 3.433 Kč. Tato částka představuje vyplacené svědečné. Náklady státu byla žalobkyně zavázána zaplatit ve lhůtě stanovené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. na účet okresního soudu.

Poučení