71 Co 352/2021-1002

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudkyň JUDr. Šárky Žmolilové a Mgr. Šárky Bokůvkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: [titul] [jméno] [jméno], Ph.D., [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] 2. [titul]. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] 3. [titul] [jméno] [příjmení], [titul], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] 4. [titul] [jméno] [příjmení], [titul], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] 5. [titul] [jméno] [příjmení], [titul], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] 6. [titul] [jméno] [příjmení], [titul], [datum narození] bytem [adresa], [země] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] [titul] [jméno] [příjmení], [titul], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] 8. [titul] [jméno] [příjmení], [titul], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] 9. [titul] [jméno] [příjmení], [titul], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] 10. [titul] [jméno] [jméno], [titul], narozený dne [datum] bytem [adresa], [země] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] 11. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] 12. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro ochranu osobnosti k odvolání žalobce do rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 8. 2021, č. j. 20 C 140/2019-940, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se - v odstavci I. a II. výroku potvrzuje, - v odstavci III. výroku mění takto: Žalobce je povinen nahradit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 411.642 Kč do tří od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení ve výši 61.093 Kč do tří od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaných zdržení se výroků v odstavci I. výroku specifikovaných a současně za tyto výroky požadoval písemnou omluvu. Dále uložil žalobci nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 823.284 Kč.

2. Okresní soud vyšel při svém rozhodnutí ze skutkového stavu, kdy zjistil, že dne [datum] podali žalovaní [anonymizována dvě slova] a [titul] [jméno] [příjmení], [titul]., [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] Podnět k prošetření jednání žalobce od [datum] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok] (dále jen Podnět), protože mají velmi silné podezření o nepravdivosti jeho výroků, které současně s jeho jednáním a kroky, které činí, systematicky znevažují a tím i poškozují dobré jméno Katedry [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] (dále jen Katedra), jakož i všechny její zaměstnance a studenty. V Podnětu se dále uvádí, že dne [datum] žalobce legitimně nevyhrál výběrové řízení na vedoucího Katedry [anonymizována dvě slova], funkční období mu skončilo dne [datum] a od [datum] vede Katedru [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. Již od [datum] [rok], tedy ještě během funkčního období žalobce jako vedoucího Katedry, začalo z jeho strany docházet k různým opatřením a krokům, které mohly mít za cíl poškodit činnost pracoviště Katedry. Od [datum] došlo totiž k oddělení skupiny [název] od Katedry [anonymizována dvě slova] (do té doby to byla pracoviště sjednocená, vedoucím obou skupin byl [titul] [příjmení], nyní je pouze vedoucím skupiny [název]). Toto oddělení inicioval [titul] [příjmení] navzdory vůli zaměstnanců Katedry i [pracovní pozice] [anonymizována dvě slova]. Bohužel ani po této reorganizaci nedošlo k uklidnění situace, právě naopak – problémy se ještě vyostřily a vyvrcholily několika stížnostmi [titul] [příjmení] [pracovní pozice] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Žalovaní doposud ke všem stížnostem [titul] [příjmení] (mnohdy absurdním) přistupovali vysloveně defenzivním způsobem a snažili se je vyřešit na půdě [název] [anonymizováno]. Tento způsob řešení už ale není dostačující po veřejné medializaci článku„ [jméno] [příjmení]: [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“ na oficiálním webu [název] dne [datum]. Aby žalovaní zachovali kvalitu a důstojnost akademické půdy a očistili dobré jméno Katedry, předkládají tento podnět k prošetření Etickou komisí [název]. Žalovaní dále uvádí příklady jednání [titul] [příjmení]: - kontroverzní přiřazování afiliací pracovníkům Katedry a [název] v období [číslo] [rok] ([datum] [anonymizováno] [rok] afiliace obsahovala Katedru a [název], po tomto datu obsahovala pouze [název]) - nestandardní pokusy o převod finančních prostředků ze zdrojů Katedry na [název] v období [datum] - podezřelé pokusy o převody přístrojů z Katedry na [název] v období [datum] [rok] - nestandardní výběrová řízení na nákupy přístrojů z prostředků Katedry v období [datum] [rok] - [datum] - vymazání značného obsahu webových stránek Katedry (informace o [titul], [anonymizována tři slova] studiu, které vyhledávají především studenti a zájemci o studium, informace o projektech a o obhájených bakalářských a magisterských pracích) - [datum] [rok] [titul] [příjmení] svým příkazem nechal vyškrtnout z rozvrhu zimního semestru [rok] sebe a několik svých spolupracovníků během jeho tvorby (tj. v době, kdy byl ještě vedoucím Katedry) a [datum] [anonymizováno] [datum] následoval opakovaný pokus o násilnou změnu vyučujících v rozvrhu bez souhlasu a bez konzultace s vedoucím Katedry [jméno] [anonymizováno] - dopis děkanovi [název] [anonymizováno] ([datum]), žádost o projednání na akademickém senátu [název] ([datum]), stížnost rektorovi [název] podstoupená [název] ([datum] [rok]), kde ve všech těchto dokumentech je účelově snižována kvalita personálu, výuky i výzkumu na Katedře [název] [anonymizováno] - článek z [datum] zveřejněný na oficiálním webu [název], kde silně pochybujeme o pravdivosti tvrzení [titul] [příjmení] o poklesu kvality výuky na Katedře [název] [anonymizováno] a stížnosti studentů na její průběh a také o obvinění vedoucích představitelů fakulty týkajících se zbavení možnosti [titul] [příjmení] učit a garantovat výuku.

3. Žalovaní dále uvádí, že z výše zmíněných událostí a jednání [titul] [příjmení] vyplývá, že by mohl být porušen Etický kodex zaměstnanců a studentů [název] v části I - odst. 1, 2, 6 a 7. Způsob, jakým probíhaly výše zmíněné události (a celá řada dalších), jsou schopni jednoznačně podložit důkazy (dokumenty, kopie emailové korespondence apod.), které jsou ochotni poskytnout Etické komisi [název] během jejího šetření. Kopie podnětu dále na vědomí odeslána děkanovi [titul] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [titul] a předsedovi akademického senátu [název] [anonymizováno] [titul] [jméno] [příjmení], [titul]

4. Etická komise [název] v [obec] na svém zasedání dne [datum] k podání pracovníků Katedry [název] [anonymizována tři slova] ze dne [datum] přijala usnesení, v němž došla k závěru, že došlo k porušení Etického kodexu [název] ze strany žalobce v případě přiřazování afiliací v době od [datum] [rok] do [datum], v případě vymazání informací z webových stránek v době, kdy studenti vyhledávají relevantní informace o studiu a v případě publikované nepravdy v článku ze dne [datum]„ [jméno] [příjmení]: [název] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]“. V dalších případech pak etická komise neshledala porušení Etického kodexu, byť ne vždy jednání (např. změna rozvrhu) žalobce považovala za vhodné. U ostatních připomínek zastávala Etická komise názor, že šlo o výkon kompetencí žalobce jako vedoucího Katedry a vyjádření jeho vlastního kritického názoru. E-mailem ze dne [datum] sdělil rektor [název] děkanovi [název], že usnesení Etické komise [název] probral jak s [titul] [příjmení] tak se členy Katedry. Panu [titul] [příjmení] (vzhledem k charakteru usnesení) doporučil omluvu členům Katedry.

5. Na takto zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud § 81 a 82 o. z a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Okresní soud dospěl k závěru, že v daném případě nebyl splněn ani první předpoklad pro vznik občanskoprávních nároků z ochrany osobnosti, a to existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu, spočívající v zásahu do osobní cti, dobré pověsti a dobrého jména žalobce. V Podnětu byla obsažena kritika jednání žalobce a tedy co do obsahové stránky by Podnět jako takový mohl být potenciálně způsobilý přivodit újmu na osobnosti žalobce, pokud by skutečnosti uvedené v Podnětu nebyly postaveny na pravdivých okolnostech a byly veřejně šířeny. V řízení však bylo prokázáno, že předmětný podnět nebyl žalovanými zveřejněn, ale zaslán toliko kompetentním osobám stojícím v čele univerzity, fakulty a akademických senátů, přičemž se jednalo o Podnět k prošetření jednání žalobce Etickou komisí univerzity. Skutečnosti uvedené v Podnětu nebyly tak žalovanými zveřejněny, a tudíž podnět nebyl způsobilý zasáhnout do cti a dobrého jména žalobce. Okresní soud dále poukázal na to, že řada skutečností uvedených v Podnětu byla již před podáním samotného Podnětu k Etické komisi projednávána na akademické půdě fakulty i univerzity, a to v mnoha případech i z iniciativy samotného žalobce a byla veřejně známa (např. na zasedání Akademického senátu [název] [anonymizováno] dne [datum] byla projednávána situace s garancí programu [název] [anonymizována čtyři slova], která přímo souvisela s vyškrtnutím žalobce a jeho spolupracovníků z rozvrhu, rovněž zde byly projednávány otázky převodu finančních prostředků a převodu přístrojů z Katedry na [název]). Okresní soud pak uzavírá, že zásah nebyl protiprávní a nebyla splněna ani druhá podmínky pro vznik odpovědnosti za neoprávněný zásah. Žalovaní podáním Podnětu realizovali své právo, resp. povinnost vyplývající z Etického kodexu. Navíc z provedeného dokazování vyplynulo, že tvrzení uvedená v Podnětu byla pravdivá a jejich hodnocení tohoto jednání přiměřené a věcné.

6. Proti tomuto jednání podal žalobce včasné odvolání, ve kterém se domáhal jeho změny tak, aby žalobě bylo vyhověno. Okresnímu soudu žalobce vytýkal to, že neúplně zjistil, skutkový stav, když nevyslechl jím navržené svědky, a to [titul] [příjmení] [jméno], která by se mohla vyjádřit k výběrovým řízením a [titul] [jméno] [příjmení], [titul], které by se mohl vyjádřit k obsahu Podnětu. Okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, když na základě geneze případu nemůže vzniknout pochybnost o tom, že žaloba je důvodná. Okresní soud chybně definuje a interpretuje pojmy jako násilí či podezřelý či zveřejnění. Nesprávné právní hodnocení okresního soudu vychází z nesprávných skutkových zjištění a v tom, že okresní soud bez dalšího přijal závěry Etické komise [název] Okresní soud pominul, že afiliace byly přiřazeny na základě souhlasu všech spoluautorů. Za nesprávný je nutno považovat názor okresního soudu, že zamýšlený převod finančních prostředků z Katedry tvořil 36 % z rozpočtu Katedry, když s přihlédnutím k dalším příspěvkům a zůstatkům tato částka činila 1/5 rozpočtu. Navíc tato žádost byla standardní a byla žalobcem podávána i v minulých létech. V roce [datum] žalobce k tomu vedla nutnost finančně vyrovnat dluh Katedry vůči oddělení RCPTM. Pokud se jedná o převod přístrojů, tak jeden z převodu přístrojů byl skutečně uskutečněn, když přístroj byl nesprávně veden pro Katedru. Stejná situace je i v případě výběrového řízení, které mělo vést k zlepšení přístrojového vybavení Katedry, což žalovanému 2) jako budoucímu garantovi oboru [název] [anonymizováno] muselo být známo a mělo vést ke zlepšení kvality výzkumu [anonymizována tři slova]. Žalobce odmítá, že výběrová řízení byla nestandardní, když dodržel při zadávání příslušné univerzitní normy. Pokud k výběrovému řízení mělo dojít v období měsíců [datum] [rok] - [datum], je pro posouzení věci irelevantní. Žalobce nebyl tím, kdo smazal webové stránky, byť jejich smazání řešil s dalšími osobami v kontextu toho, že by zveřejnění některých stránek bylo v rozporu se zákonným předpisem. Rovněž okresní soud nesprávně uchopil tvrzení týkající se rozvrhu na zimní semestr [datum] [rok]. Žalobce pouze v červnu navrhl alternativní a dočasné řešení rozvrhu, avšak následně mu zapojení do výuky nebylo umožněno, ač byl garantem studijního oboru. Rozhodně je nutno odmítnout tvrzení žalovaných, že se domáhal změny rozvrhu násilím. Pokud se žalobce vyjadřoval ke kvalitě personálu, výuky a výzkumu na Katedře, tyto výhrady se týkaly pouze [anonymizována dvě slova] a jeho kritika vycházela z faktického stavu na Katedře a skutečnosti, že žalobci a jeho kolegům, kteří v minulosti zastávali klíčové pozice, nebylo umožněno se podílet na výuce a nebyla za ně nalezena odpovídající náhrada. Z výše uvedeného je zřejmé, že tvrzení v hanopise nebyla pravdivá, byl snůškou polopravd a lží, hanopis byl šířen mezi funkcionáře univerzity a dotkl se osobnosti žalobce, který zastává váženou pozici ve svém okolí a je činný nejen ve vědecké obci, ale obecně ve vědeckých a politických kruzích. Dále žalobce nesouhlasil s výší nákladů řízení.

7. Žalovaní ve svém vyjádření navrhovali potvrzení rozsudku okresního soudu. Skutkový stav považovali za dostatečný pro rozhodnutí ve věci a ztotožnili se i s právním posouzením okresním soudem. Setrvali na svém tvrzení, že podnět zaslali pouze rektorovi [titul] [příjmení] a [titul] [příjmení], který byl tím, kdo Podnět přeposílal členům akademického senátu. Navíc tvrzení uvedená v podnětu byla v minulosti řešena v rámci jednání orgánů univerzity. Okresní soud se zabýval pravdivostí tvrzení uvedených v Podnětu a správně dospěl k závěru, že jsou pravdivá.

8. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek okresního soudu postupem dle § 212 odst. 1 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. S ohledem na to, že žalovaný 2), žalovaný 7) a žalovaný 10) jsou příslušníci [země], zkoumal odvolací soud nejprve svou mezinárodní příslušnost a dospěl k závěru, že jeho příslušnost je dána ve smyslu článku 4 bodu 1 a dále článku 7 bodu 2 Nařízení EP a rady ze dne [datum] (EU) [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanskoprávních věcech (Brusel I.bis), když újma, za kterou by žalované stíhala deliktní odpovědnost, vznikla v obvodu Okresního soudu v Olomouci.

10. Dále se odvolací soud zabýval tím, jaké rozhodné právo je v dané věci nutno ve vztahu k těmto žalovaným aplikovat. Protože dle článku 1 bodu 2 písm. g) Nařízení EP a rady ([název] [číslo]) o právu rozhodném (Řím II.) jsou z oblasti působnosti tohoto nařízení vyjmuty závazkové mimosmluvní vztahy, které vznikají z narušení soukromí a osobnostních práv včetně pomluvy, aplikovat odvolací soud na posuzovanou věc § 101 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, dle kterého mimosmluvní závazkové poměry vznikající z narušení soukromí a osobnostních práv včetně pomluvy se řídí právem státu, ve kterém k narušení došlo. Postižená osoba může však zvolit použití práva státu, ve kterém a) má postižená osoba obvyklý pobyt nebo sídlo, b) má původce narušení obvyklý pobyt nebo sídlo, nebo c) se dostavil výsledek narušujícího jednání, pokud to původce narušení mohl předvídat. Lze tak uzavřít, že rozhodným právem, jež je nutno použít v tomto konkrétním případě je právo našeho právního řádu.

11. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení, když odvolací soud dosavadní skutkový stav považuje s ohledem na právní posouzení, které níže zaujal za dostatečný pro rozhodnutí ve věci. Proto odvolací soud shodně s okresním soudem neprovedl důkazy, které žalobce před okresním soudem navrhl.

12. Správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správná právní ustanovení, a to ust. § 81 a § 82 odst. 2 o. z. Odvolací soud s právním posouzením věci souhlasí a v podrobnostech na ně odkazuje. Odvolací námitky pak odvolací soud posoudil jako irelevantní.

13. Předmětem ochrany podle § 81 o. z. je osobnost každého občana jako individuality, resp. jednotlivé hodnoty tvořící integritu jeho osobnosti v jeho fyzické a psychickomorální jednotě, které občan jako její subjekt ve společnosti realizuje, tj. v občanskoprávních vztazích. Ust. § 81 o. z. poskytuje ochranu mimo jiné ve shodě usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod (dále též jen„ Listina“), právu na lidskou důstojnost, osobní čest a dobrou pověst.

14. Ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou neoprávněným zásahem do osobnosti fyzické osoby musí být splněny hmotněprávní podmínky. Musí být dána existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu, spočívající buď v porušení či jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její jednotě, dále neoprávněnost tohoto zásahu (protiprávnost) a jejich vzájemná příčinná souvislost.

15. Sankce za nemajetkovou újmu jsou založeny na objektivním principu bez zřetele na zavinění a bez ohledu na subjektivní pocity dotčené osoby. K porušení práva na čest může dojít jen takovými skutkovými tvrzeními, která jsou nepravdivá a která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na cti dotčené osoby v očích třetích osob, tedy působit difamačně, či hodnotícím úsudkem, který překračuje meze věcné a přiměřené kritiky, která přestane být přiměřena v případě, že v kritice k charakterizaci určitých jevů a osob jsou použity výrazy, jejichž míra expresivity je ve značném nepoměru k cíli kritiky, respektive je-li obsah kritiky nepřiměřený posuzovanému jednání kritizovaného a současně z kritiky vyplývá úmysl znevážit či urazit kritizovanou osobu (tzv. intenzivní exces). U výroků, které v sobě kombinují skutkový základ i prvek hodnocení (tzv. hybridní výroky či hodnotové soudy se skutkovým základem), je nezbytné určit, do jaké míry mají tyto hybridní výroky skutkový základ a zda nejsou tyto výroky vzhledem k prokázanému skutkovému základu přehnané, přičemž je nezbytné vzít v úvahu jejich celkový tón i okolnosti případu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 750/15, a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva v něm citovaná). Úmysl či dobrá víra v pravdivost tvrzení není rozhodný.

16. Žalobce spatřoval neoprávněný zásah v tom, že žalovaní sepsali Podnět, který předali rektorovi spolu se žádostí o projednání před Etickou komisí [název] s tím, že předmětný Podnět obsahuje nepravdivá tvrzení a dehonestující hodnotící úsudky.

17. Občanskoprávní ochrana osobnosti navazující na ústavněprávní zakotvení ochrany osobnosti v čl. 10 Listina, přitom bez dalšího neustupuje právu na svobodu projevu a právu na informace chráněným čl. 17 Listiny (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 1998, sp. zn. IV. ÚS 154/97, ze dne 4. 4. 2005, sp. zn. IV. ÚS 146/04, či ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. III. ÚS 2300/18). Při střetu základního práva na informace s právem na ochranu osobnosti a soukromého života je vždy věcí soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu pečlivě zvážily, zda jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým. Je proto třeba, aby na základě konkrétních okolností daného případu zvážily, zda výrok dosahuje takové intenzity, že zasahuje do práva na ochranu osobnosti dané osoby, či je situaci přiměřený, tedy zda v daném případě preferovat právo na ochranu cti a dobré pověsti dotčené osoby nebo upřednostnit právo na svobodu projevu a šíření informací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 30 Cdo 464/2016, či ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1914/2018).

18. Již dříve soudní praxe dovodila, že neoprávněným zásahem do všeobecného osobnostního práva nejsou projevy, které podle obsahu, formy a cíle lze považovat za upozornění, podněty k řešení nebo žádosti o objasnění a prošetření určitých okolnosti, byly-li proneseny v prostředí oprávněném věc řešit (Sborník III. SEVT, Praha 1980, str. 174). Jinak řečeno, ve věcech veřejného nebo jiného společenského zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi; petice představuje zvláštní kvalifikovaný případ svobody projevu (který je spjat s povinností orgánu veřejné moci na obsah petice reagovat), může tak dojít ke kolizi s ústavněprávní hodnotou, jíž je právo na ochranu cti a dobré pověsti (čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

19. Protože bez dalšího neplatí, že„ vyloučení neoprávněnosti zásahu do osobnostních práv“ je dáno již tím, že„ zásah“ byl vyjádřen obsahem petice, jakožto výrazu ústavně zaručeného práva na svobodu projevu, zabýval se odvolací soud shodně s okresním soudem tím, zda mohlo na základě Podnětu dojít k zásahu do práva na osobní čest, pověst a dobré jméno žalobce.

20. Podnět žalovanými byl sepsán dne [datum] za situace, kdy vztahy mezi oddělením [název] a Katedrou [název] [anonymizováno] začaly být od [datum] problematické a ke zlepšení nedošlo ani po oddělení těchto pracovišť a kdy se staly předmětem jednání univerzitních orgánů. Naopak tyto rozpory eskalovaly medializaci článku ze dne [datum]„ [jméno] [příjmení]: [název] [anonymizováno 6 slov]“. Podnět byl podán prostřednictvím rektora k Etické komisi [název], tedy k poradnímu orgánu rektora nepochybně oprávněnému se obsahem tohoto podnětu zabývat (což se i na doporučení rektora fakticky stalo). Lze tak uzavřít, že žalovaní měli právo takový podnět podat a žádat univerzitní orgán o prošetření jednání žalobce, ve kterém spatřovali porušení etického kodexu.

21. Jednání, které bylo v Podnětu žalobci vytýkáno, se týkalo převážně období od [datum] do [datum]. Jednalo se tedy o jednání směřující k oddělení Katedry od pracoviště [název]. Tohoto jednání se měl žalobce dopouštět poté, co vešlo ve známost, že nevyhrál výběrové řízení na vedoucího Katedry, a následně od poloviny [datum] [rok] do [datum] pokračovalo různými stížnostmi.

22. V tomto směru ani žalobce ve své podstatě nepopíral, že by tyto kroky nečinil, pouze poukazoval na to, že se jednalo o standardní postupy a že tyto kroky činil v rámci svých kompetencí a v souladu s univerzitními vnitřními předpisy. Žalobce tak ve své podstatě brojil především proti hodnotícím soudům uvedeným v předmětném Podnětu, jakožto faktu, že žalovaní Podnět vůbec sepsali. Odvolací soud předně souhlasí s okresním soudem, že je na jednání žalobce nutno pohlížet ve vzájemných souvislostech. V řízení nevyplynulo, že by žalobce své kroky vedoucí k vypořádání vztahů s Katedrou konzultoval s jejím budoucím vedoucím pracovníkem, žalovaným 2), a na základě svých kompetencí rozhodoval výlučně sám. Navíc žalovaní mohli nabýt pochybností o postupu žalobce nejen z toho, že došlo ke změně při přiřazování afiliaci, ale i proto, že děkan např. převod finančních prostředků a převod přístrojů nepovolil a výběrové řízení zastavil. Lze tak uzavřít, že Podnět měl reálný základ.

23. Za této situace nelze výrazy„ nestandardní či podezřelé“ užité v Podnětu považovat za nepřiměřené. Výraz„ násilně pak nelze chápat v celém kontextu tak, že by se snad měl žalobce domáhat změny rozvrhu násilím, nýbrž že tak činil opakovaně bez souhlasu kompetentní osoby. Stejně z obsahu Podnětu se nepodává, že by snad žalobce měl sám vymazat website Katedry, ale to, že k tomu došlo na jeho pokyn, bylo v řízení spolehlivě zjištěno.

24. Pro úplnost zbývá dodat, že odvolací soud nezpochybňuje, že rozhodnutí, která žalobce přijal, byla v jeho kompetenci a že byl veden jako vedoucí funkcionář univerzity úmyslem zabezpečit chod jím vedených oddělení, tj. [název] a Katedry, nicméně předmětem tohoto řízení o ochranu osobnosti není přezkum věcné správnosti kroků či rozhodnutí žalobce, popřípadě akreditace či kvalita jednotlivých vyučujících na fakultě, nýbrž pouze to, zda opatření žalobce a jeho postoje ve vzájemné souvislosti a časové souslednosti mohly objektivně vzbudit u žalovaných pochybnosti, které vyústily v žádost o prošetření a zda tedy jejich Podnět (petice) byl tedy podán oprávněně či nikoliv. V tomto směru pak odvolací soud uzavírá, že Podnětem, který nebyl nepřiměřený a šikanózní a neměl za cíl osobu žalobce znevážit a urazit, bylo realizováno právo svobody projevu, když tento Podnět byl oprávněnou žádostí o prošetření určitých okolností orgánem univerzity k tomu určenému. Proto tímto podnětem nemohlo být zasaženo do osobnostních práv žalobce.

25. Žalobce je význačnou osobností [název], je osobou veřejně známou díky své publikační a vědecké činnosti, což vše bylo umocněno přijetím funkce vedoucího pracovníka na univerzitě. Žalobce lze tak považovat za osobu veřejného zájmu, minimálně v univerzitním prostředí. Právě v souvislosti s touto funkcí je u žalobce nutno vyžadovat větší míru tolerance k negativním postojům či hodnocením, kterým se vystavil poté, co se stal význačným funkcionářem univerzity.

26. Ze všech těchto důvodů byl rozsudek okresního soudu v odstavci I. a II. výroku dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

27. V odstavci III. výroku byl rozsudek okresního soudu dle § 221 odst. 1 změněn, když okresní soud sice správně přiznal náklady řízení žalovaným dle jejich úspěchu ve věci a rovněž počet úkonů právní služby (dále jen ÚPS) odpovídá obsahu spisu, avšak při úvaze o jejich výši vyšel z toho jako by předmětem řízení byly dva nároky, a to nárok na zdržení se a omluvu. Soudní praxe však již dříve dovodila, že bez ohledu na to, kolik nároků vzešlo ze skutku tvrzeného v žalobě, jedná se vždy o jedno řízení o ochranu osobnosti, což platí jak pro soudní poplatky, tak pro odměnu advokáta (srov. rozh. NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1215/2013).

28. V poměrech projednávané věci tak každému z žalovaných náleží odměna za 14 ÚPS po 2.500 Kč dle § 9 odst. 3 písm. d) vyhl. č. 177/96 Sb. advokátního tarifu v platném znění (dále jen AT), tj. 35.000 Kč. Vzhledem k zastupování více osob byla odměna ponížena dle § 12 odst. 4 AT o 20 % na částku 28.000 Kč pro jednoho žalovaného. Za zastupování všech 12 žalovaných činí odměna za zastupování 336.000 Kč, spolu s 14 režijními paušály po 300 Kč, tj. 4.200 Kč a 21 % DPH ve výši 71.442 Kč činí konečná výše nákladů řízení 411.642 Kč.

29. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. a procesním úspěchem žalovaných. Náklady odvolacího řízení žalovaných za použití stejných ustanovení AT jako ve shora uvedeném odstavci se sestávají z odměny advokáta za dva ÚPS, tj. 5.000 Kč pro jednoho z žalovaných, pro 12 žalovaných činí 60.000 Kč, po ponížení o 20 % za zastupování více osob konečná výše odměny za 2 ÚPS je představována částkou 48.000 Kč. K odměně za 2 ÚPS přiznal odvolací soud dva režijní paušály po 300 Kč, tj. 600 Kč, dále náhradu za promeškaný čas z místa sídla advokáta k procesnímu soudu a zpět dle § 14 AT za 4 půlhodiny po 100 Kč, tj. 400 Kč, a dále cestovní náhrady ve výši 1.490 Kč za použití osobního auta s průměrnou spotřebou 6.1 l /100 km a ceně paliva 37,10 Kč a paušální náhradou za 1 km 4,70 Kč při ujeté vzdálenosti 214 km. Celkem náklady odvolacího řízení činí 50.490 Kč. Po navýšení o 21 % DPH, jejíž je advokát žalovaných plátcem, konečná výše nákladů odvolacího řízení činí 61.093 Kč.

30. Náklady řízení před soudy obou stupňů je žalobce povinen zaplatit k rukám advokáta žalovaných ve lhůtě tří dnů (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení