71 Co 71/2022 - 693

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 2. [jméno žalovaného], narozený dne [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátem [Jméno advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] o určení existence služebnosti k odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 13. 10. 2021, č. j. 7 C 15/2020-481 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavcích I., II. a IV. výroku, potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení 71 328 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Rozsudkem okresní soud určil existenci práva služebnosti zřízení a umístění jímacích studní, zřízení a vedení vodovodu, umístění čerpacího zařízení, dalších zařízení potřebných pro jejich provoz a přístupu za účelem jejich kontroly a provádění oprav váznoucí na pozemcích parc. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] (jeho součástí je nyní také pozemek parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], který byl v době podání žaloby samostatným pozemkem), [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (jeho součástí je nyní také pozemek parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], který byl v době podání žaloby samostatným pozemkem), to vše v k. ú. [adresa], zapsaných na LV [Anonymizováno] vedeném u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], ve prospěch každého vlastníka pozemků parc. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], st. p. č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], zapsaných na LV [Anonymizováno] vedeném u Katastrálního úřad pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] (odst. I.), dále určil existenci práva služebnosti zřízení a vedení kanalizace, vodovodu, umístění čerpacího zařízení, dalších zařízení potřebných pro jejich provoz a přístupu za účelem jejich kontroly a provádění oprav váznoucí na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] (jeho součástí je nyní také pozemek parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], který byl v době podání žaloby samostatným pozemkem) a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], zapsaných na LV [Anonymizováno] vedeném u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], ve prospěch každého vlastníka pozemků parc. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], st. p. č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], zapsaných na LV [Anonymizováno] vedeném u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] (odst. II.), žalobu, aby bylo rozhodnuto o tom, že služebnost vznikla na základě smlouvy o služebnosti ze dne [Anonymizováno], uzavřená mezi [jméno FO]., [právnická osoba] a [Anonymizováno] a [Jméno žalované] se zrušuje bez přiměřené náhrady soud zamítl (odst. III.) a zavázal žalované k náhradě nákladů řízení žalobkyni ve výši 51 671,36 Kč (odst. IV.).

2. Vyšel ze zjištění, že právní předchůdci žalovaných a žalobce podepsali Smlouvu o služebnosti v roce 1957, na základě které bylo mimo jiné na služebných pozemcích zřízeno Vodní dílo, které získalo zákonná povolení k provozu a užívání. Soud nezjistil, že by na manžele [jméno FO] byl při uzavírání smlouvy činěn významný nátlak či že by se prokazatelně uzavření smlouvy výrazně bránili. Soud nemá k dispozici relevantní informace o tom, zda byla náhrada za zřízení služebnosti manželům [jméno FO] zaplacena, není to však pro řízení relevantní. Právo bylo zaneseno do tehdejších pozemkových knih. Není však evidováno v současné zákonné evidenci půdy, tj. katastru nemovitostí. Toto dílo bylo, resp. je užíváno právními předchůdci žalobce nepřetržitě až do dnešní doby, byť je nesporné, že od roku 2018 je již [název] napojen i na veřejný vodovod. Vodovod aktuálně nevede ve stejné trase jako v době jeho výstavby. Právní předchůdci žalovaných a žalovaní sami byli v kontaktu jak s žalobcem, tak jeho právní předchůdci přinejmenším od devadesátých let minulého století v tom směru, že žalovaní se pokoušeli o narovnání vztahů a zprvu uzavření nájemní smlouvy, což se neuskutečnilo.

3. Po právní stránce pak okresní soud uzavřel, že otázku vzniku věcného břemene je nutno posuzovat dle právních předpisů účinných ke dni zřízení tedy podle zákona č. 141/1950 Sb., (takzvaného „středního“) občanského zákoníku. Nebylo zjištěno, že by na předchůdce žalovaných byl při podpisu smlouvy činěn nátlak. Bylo též prokázáno, že pan [jméno FO] byl aktivním představitelem [adresa] a předseda [adresa], a to i dlouho po podepsání smlouvy, sám aktivně k uzavření smlouvy přispěl. Závodní výbor [název] pak měl právní subjektivitu k uzavření smlouvy a nabytí věcného břemene. V době podpisu smlouvy ještě nebyl znám přesný rozsah zatížení pozemku, v tom směru bylo odkazováno na budoucí projekt a bylo zřejmé, že strany si sjednaly zatížení pozemku jakýmkoli potřebným způsobem, aby tak byl naplněn základní účel smlouvy, a to zásobování [právnická osoba] vodou, resp. úprava kanalizace. Pokud strany hodlaly zatížit služebností celý pozemek, nehodlají ho vymezovat hranicemi, pak je to jejich svobodná vůle, učinit takový úkon je možné. Z obsahu a účelu smlouvy rovněž plyne, že věcné břemeno bylo zřízeno ve prospěch pozemků žalobkyně, zapsaných v knihovní vložce č. [hodnota], nikoli jako osobní věcné břemeno. Institut vykupitelnosti dle § 1261 o. z. na danou věc nedopadá. Proto shledal žalobu na určení existence věcných břemen důvodnou.

4. Tento rozsudek napadli včasným odvoláním oba žalovaní a domáhali se jeho změny ve smyslu zamítnutí žaloby, příp. zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Podstatu svého odvolání spatřují žalovaní v nesprávném právním posouzení otázky existence předmětné služebnosti. a) Žalovaní vytýkají okresnímu soudu procesní pochybení spočívající v tom, že neprovedl důkaz ohledně přečíslování dotčených pozemků a zjištění v tomto ohledu učinil interně z ohlášení změn do katastru nemovitostí ze dne 15. 7. 2021, ze záznamu o provedení zápisu ze dne 22. 7. 2021 a z výpisu z katastru nemovitostí. Žalovaní neměli možnost se k těmto důkazům vyjádřit. Žalobce v tomto ohledu změnil žalobní petit a sdělil, že se o změnu žaloby nejedná. Okresní soud pochybil, pokud o této změně nerozhodl. b) K samotné existenci služebnosti žalovaní namítli, že okresní soud nesprávně posoudil důvody stran platnosti smlouvy o zřízení služebnosti a dospěl k nesprávnému závěru, že tato smlouva je platná. Subjektem tohoto smluvního vztahu byl [název]. [právnická osoba], který k takovému jednání neměl právní subjektivitu. Okresní soud se ve svém odůvodnění zabýval pouze samotnou existencí právní subjektivity [název] nikoliv však jejím rozsahem a svůj závěr opřel o rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 1952, sp. zn. [Anonymizováno] a o rozhodnutí NS sp. zn. 1670/99 ze dne 29. 11. 2000. Žalovaní argumentují novějším rozhodnutím NS ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 32 Odo 311/2002, které předchozí rozhodnutí zpřesňuje a doplňuje o argumentaci vztahující se k jednotlivým stanovám [název], které postupně v časové návaznosti určovaly rozsah existující statutární právní subjektivity [název]. V dané věci stanovy z roku 1955 sice přiznávaly právní subjektivitu [název], avšak omezovaly její rozsah jen na uzavírání kolektivních smluv. c) Žalovaní dále namítli neurčitost smlouvy, a to jak ve vymezení rozsahu služebnosti, tak pokud jde o specifikaci panujících pozemků (které žalobkyně nepřípustně rozšiřuje nad rámec pozemků uvedených ve smlouvě) a pozemků zatížených touto služebností (kdy některé pozemky neexistovaly, nebyly ve vlastnictví předchůdců žalovaných a fyzicky tam nikdy břemeno umístěno nebylo). Okresní soud správně konstatuje, že v době podpisu smlouvy nebyl znám přesný rozsah zatížení pozemků a bylo odkazováno na budoucí projekt, který se měl stát součástí smlouvy, ale nikdy se její součástí nestal. Na tomto podkladě pak okresní soud však činí nesprávný závěr, že smluvní strany chtěly zatížit celé pozemky a služebnost neomezovat jakýmikoliv hranicemi. Argumentace okresního soudu pak vede k legalizaci nepovolené stavby vodovodu z roku 2017 a kanalizace z roku 2016 prováděné žalobkyní. V té souvislosti odkazovali žalovaní na § 12 zák. č. 95/1871 ř. z. obecný knihovní zákon obsahující jasně definovaný požadavek na kvalitu zápisu práva služebnosti do pozemkové knihy. Tomuto požadavku však označení služebnosti ve smlouvě neodpovídá. Předmětná smlouva je tedy neurčitá, a tudíž neplatná dle § 37 odst. 1 obč. zák. Tento nedostatek nelze nahradit výkladem smlouvy ve prospěch její platnosti, jak vyplývá z nálezu citovaného okresním soudem sp. zn. I ÚS 625/2003. d) Žalovaní dále upozornili na skutečnost, že smlouvou bylo zřízeno jak právo věcné (služebnost čerpání vody a jímacích studní), tak v článku V. právo osobní vedení vodovodu a kanalizace pro [název]. Okresní soud však dovodil, že všechny služebnosti jsou věcného charakteru. Ke stavbám studny a vodárny postaveným předchůdci žalobkyně nebylo vydáno přivolení [Anonymizováno], jedná se tedy o stavby neoprávněné a žalobkyně nemůže být jejich vlastníkem. Tyto stavby proto nemohou být součástí práva plynoucího ze služebnosti. e) Žalovaní dále uzavírají, že lze na část služebnosti umístěné na lesním pozemku uplatnit institut vykupitelnosti dle § 1261 o. z. Dle jejich názoru služebnost v rozsahu lesního pozemku zanikla, když žalovaní dopisem ze dne 30. 10. 2018 služebnost vypověděli. K námitce vydržení služebnosti pak argumentují, že vydržení na základě neurčitého právního úkonu není možné (viz sp. zn. III ÚS 50/2004). Navíc k lesním pozemkům nelze služebnost mimořádně vydržet. Namítají nepoctivý úmysl žalobkyně, pokud jde o vydržení služebnosti. f) Okresní soud se nezabýval ani promlčením věcných břemen, kdy v částech pozemků, kde se vodovod a kanalizace nikdy nenacházely, nebyla břemena vykonávána a břemena se promlčela. Promlčené břemeno pak nemůže být určeno žalobou na určení existence břemene. g) Nelze určit existenci břemen po celé ploše pozemků a posléze nutit strany k dalšímu sporu o rozsah věcného břemen dle § 171 zákoníku z roku 1950, když rozsah břemen je mezi účastníky sporný již nyní. Předmětem řízení není pouze určení existence, ale i rozsahu věcných břemen. h) Okresní soud se nezabýval lokálními zvyklostmi v době zřízení vodních děl, nezkoumal tehdejší a současné umístění vodních děl, což je v rozporu se zákonným požadavkem na minimalizaci zatížení povinných pozemků. Původní smlouvou z roku 1957 (se sporným rozsahem břemen) nelze legalizovat následné stavby žalobkyně z let 1983, 2016 a 2017. Žalobkyně totiž již nyní (ač tvrdí opak) nemá zájem na případných původních břemenech, ale snaží se legalizovat tyto novodobé stavby, které si svévolně posunula oproti původním stavbám vodovodu a kanalizace. i) Okresní soud pomíjí neexistenci práva stavby k výstavbě čerpací stanice. Navrhli změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta, v případě úspěchu žaloby by však žalobkyně neměla mít nárok na plnou náhradu nákladů řízení, ale měla by být zohledněna výměra pozemků panujících a výměra pozemků služebných a zohledněna skutečnost, že žalobkyně neoprávněně rozšiřuje rozsah břemen jak co do panujících, tak služebných pozemků.

5. Žalobkyně navrhovala potvrzení napadeného rozsudku v odstavcích I., II. a IV. výroku s odkazem na správné skutkové a právní závěry okresního soudu. Pokud jde o spojení žalobou dotčených pozemků s jinými pozemky žalovaných, došlo k tomu v samém závěru řízení a žalobkyně v tomto ohledu nijak neupravovala své žalobní tvrzení, pouze upozornila soud na přečíslování pozemků v důsledku jejich scelení. Nejednalo se tedy o změnu žaloby. V tomto úkonu žalobkyně navíc spatřuje obstrukční jednání žalovaných. Právní subjektivita [název] k uzavření smlouvy plynula ze článku 52 stanov obsahující mimo jiné oblast činností „…činí opatření pro zlepšení kulturní, zdravotní a sociální péče o dělníky a další zaměstnance…“ Právě pod touto činností je třeba podřadit uzavření smlouvy o služebnosti, která vedla k výstavbě rekreačního střediska. Smlouvu o služebnosti považuje žalobkyně za určitou ve všech ohledech. Smluvní strany zamýšlely stanovit služebnost v závislosti na tom, jak bude účel smlouvy proveditelný. Tomu odpovídá i široké stanovení služebnosti „jakýmkoli způsobem“ a „v potřebné míře.“ Posouzením obsahu smlouvy jako celku je nepochybné, že celá služebnost je povahy věcné. V článku IX. si smluvní strany ujednaly, že smlouva zavazuje a opravňuje veškeré právní nástupce obou stran. Tomu pak odpovídají i příslušné zápisy služebnosti v pozemkové knize. O tom, že stavby postavené na pozemcích žalovaných byly v socialistickém vlastnictví, svědčí okolnost, že [název] jako socialistická právnická osoba postavila stavby v dobré víře s odkazem na smlouvu, že má oprávnění ke stavbě. Tento závěr lze dovodit z analogické aplikace § 125 a násl. o. z. (o zpracování cizí věci socialistickou právnickou osobou v dobré víře). Institut vykupitelnosti obsažených v § 1261 o. z. nelze na daný případ aplikovat, neboť se vztahuje toliko ke služebnostem zřízeným po účinnosti nového občanského zákoníku. K otázce vydržení žalobkyně argumentuje, že i kdyby soud shledal smlouvu za neplatnou, k vydržení služebnosti došlo. Žalovaní pomíjí, že smlouvu uzavřeli předchůdci žalovaných a že služebnost byla užívána po celou dobu nerušeně až do té doby, než se vlastníkem [právnická osoba] stala žalobkyně. Také dlouhodobé a nerušené užívání předmětných pozemků svědčí o dobré víře držitele. Téměř 60leté nerušené užívání služebnosti vedlo k mimořádnému vydržení dle § 1095 o. z. ke dni 1. 1. 2019. Tento institut má poskytnout ochranu faktickým stavům, jejichž základ je sice pochybný nebo sporný, ale tvrzené nebo domnělé vlastnictví trvá značně dlouhou dobu. Pokud jde o promlčení, jde o tvrzení nové v odvolacím řízení nepřípustné. K odstavci III. výroku okresní soud sám uvedl, že v tomto rozsahu se vede samostatné řízení a o věci nemělo být v nynějším řízení rozhodnuto. Pokud jde o spor o rozsah břemene ve smlouvě, není to podstatnou náležitostí smlouvy a nemá vliv na její platnost, jak uzavřel Nejvyšší soud. Při platné smlouvě pak eventuální petit a otázka vydržení břemene již nehraje roli.

6. Odvolací soud již jednou o odvolání rozhodl tak, že změnil výrok I. tak, že žalobu včetně eventuálního petitu zamítl. Výrokem II. odvolací soud změnil odstavec III. výroku okresního soudu tak, že jej zrušil a řízení zastavil. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 25. 3. 2025, č. j. 22 Cdo 3413/2023-625, rozsudek odvolacího soudu zrušil ve výrocích I., III., IV. a zrušil rovněž i doplňující rozsudek odvolacího soudu. Výrok III. okresního soudu je tedy pravomocně zrušen a řízení zastaveno a není již předmětem odvolacího řízení. Předmětem odvolacího řízení tedy nyní je požadavek žalobkyně na určení existence práva služebnosti po celých pozemcích žalovaných, eventuálně požadavek na určení existence v rozsahu geometrického plánu ze dne 12. 5. 2021, č. plánu [Anonymizováno], a plánu č. plánu [Anonymizováno], vyhotovených společnosti [právnická osoba] IČO [IČO] se sídlem [adresa] ověřeného [tituly před jménem] [adresa].

7. Z podnětu včasného odvolání žalovaných přezkoumal odvolací soud rozsudek postupem dle § 212 odst. 1 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. v napadené části výroků I., II. a IV. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, se závěrem, že odvolání není důvodné.

8. Pokud žalovaní jako námitku uvádí, že žalobkyně měnila petit žaloby, neboť změnila před vyhlášením rozsudku okresního soudu čísla parcelní povinných pozemků a k tomuto nebylo okresním soudem provedeno žádné dokazování, pak je nutno uvést, že ke sloučení služebných pozemků došlo z popudu žalovaných. Okresní soud má skutková zjištění uvedena v odstavci 47. odůvodnění, ač formálně listinné důkazy týkající se změn v parcelách neprovedl u žádného z jednání. Odvolací soud u jednání dne 29. 9. 2025 doplnil dle § 213 odst. 4 o. s. ř. dokazování o Záznam o provedení zápisu Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, katastrální pracoviště [adresa] z 22. 7. 2021 a Ohlášení změn k zápisu do katastru nemovitostí z 28. 6. 2021 na číslech listu [Anonymizováno] až [Anonymizováno] spisu. Z tohoto záznamu odvolací soud zjistil, že pozemky v katastrálním území [adresa] parcelní číslo [Anonymizováno] a [Anonymizováno] se sloučily se zachováním čísla parcelního [Anonymizováno]. Pozemky číslo parcelní [Anonymizováno] a [Anonymizováno] se sloučily do pozemku číslo parcelní [Anonymizováno]. Pozemky číslo parcelní [Anonymizováno] a [Anonymizováno] se sloučily do pozemku číslo parcelní [Anonymizováno]. Pozemky [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] byly sloučeny pod číslo parcelní [Anonymizováno]. Pouhá změna čísel parcelních v důsledku sloučení pozemků nic nemění na petitu samotném a na vymezení, u kterých služebných pozemků se žalobkyně určení existence služebnosti domáhá. Žalobkyně vymezila služebné pozemky v žalobě podle čísel parcelních platných v době podání žaloby. Nejde tedy o žádnou změnu žaloby, že by žalobkyně požadovala určení služebnosti po nových pozemcích či v jiném rozsahu než v žalobě. Skutečnost, že okresní soud pouze upravil znění výroku, aby odpovídalo aktuálnímu číslu parcelnímu služebných pozemků v době vyhlášení rozsudku, není žádnou vadou řízení, jež by měla za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí, nadto po doplnění dokazování odvolacím soudem, se žalovaní mohli k provedeným důkazům vyjádřit, nebyla tak krácena jejich procesní práva, přičemž proti správnosti údajů z důkazů o sloučení pozemků a současných číslech parcelních žalovaní nic nenamítali.

9. Rovněž odvolací soud v návaznosti na aktuální stav označení pozemků k důkazu provedl listinu Náhled do katastrální mapy ke dni 29. 9. 2025 (na č. l. 660 a 661) zachycující k tomuto datu čísla parcelní, polohové a tvarové umístění panujících a služebných parcel, a porovnáním s již okresním soudem provedenými důkazy: vložkou č. [hodnota] (na č. l. 59), geometrickým plánem č. [hodnota] (č.l.73) a mapou pozemkového katastru (na č. l. 66) pokud jde o panující pozemky a dále smlouvou z 16. 12. 1957 (č. l. 67), geometrickým plánem č. [hodnota] (na č. l. 69) vymezujícím služebné pozemky odvolací soud zjistil, že žalobkyní nyní požadované panující pozemky odpovídají části pozemků uvedených jako panující ve smlouvě o zřízení služebnosti. Tedy k některým panujícím pozemkům uvedeným ve smlouvě odkazem na knihovní vložku [Anonymizováno] žalobkyně určení žalobou vůbec nepožaduje - např. dnes parcely č. [hodnota], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] cesta odpovídající dle smlouvy parcelám č. [hodnota] a [Anonymizováno]; nebo parcely č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] jsou dnes parcely č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]; nebo parcela číslo [Anonymizováno] les. Ve zbývajícím oprávněné pozemky uvedené ve vložce č. [hodnota] odpovídají pozemkům uvedeným ve výroku okresního soudu. Povinné pozemky uvedené ve smlouvě z roku 1957 odpovídají povinným pozemkům označeným v žalobě po úpravě aktuálních parcelních čísel. Námitka žalovaných o rozšiřování služebnosti na pozemky panující či služebné neuvedené ve smlouvě tedy není důvodná. Ani případná ojedinělá následná změna tvaru či výměry služebného pozemku například dnes parcela č. [Anonymizováno] (součást původní služebné parcely č. [hodnota] a při následném oddělení žalovanými byla doplněna o část vedlejšího pozemku 323) nemá na projednávanou věc vliv, neboť zvětšení služebného pozemku nic nemění na faktickém umístění zařízení v terénu (vymezujícím rozsah břemene) či platnosti smlouvy z roku 1957.

10. Ani námitka týkající se určitosti vymezení panujících a služebných pozemků není důvodná. Ve smlouvě jsou nemovitosti jasně identifikovány katastrálním územím, u oprávněných pozemků odkazem na knihovní vložku a z ní plynoucí čísla parcelní a v případě služebných pozemků kromě čísel parcelních dokonce i geometrickým plánem. V odstavcích 64. až 73. odůvodnění okresní soud přiléhavě uvedl změny v číslovaní parcel v důsledku slučování a dalších úprav pozemků od roku 1957 dosud (odvolací soud na takto zjištěný skutkový stav pro přehlednost odkazuje), a i dle zjištění odvolacího soudu panující a služebné pozemky označené žalobkyní odpovídají pozemkům označeným ve smlouvě o zřízení služebnosti. Odvolací námitka, že žalobkyně svévolně rozšiřuje panující či služebné pozemky, tedy není rovněž důvodná.

11. Ve zbytku pak odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění okresního soudu, na která pro stručnost odkazuje.

12. Pokud jde o právní posouzení, okresní soud správně uzavřel, že dle ustanovení § 168 a § 111 zákona č. 141/1950 Sb., (takzvaného „středního“) občanského zákoníku účinného v době uzavření smlouvy o zřízení služebnosti platí, že věcné břemeno vzniká již samotným uzavřením smlouvy.

13. Na projednávanou věc dopadá ustanovení § 166 zákona č. 141/1950 Sb. občanského zákoníku stanovící, že – Věcná břemena omezují vlastníka věci ve prospěch někoho jiného, a to tak, že vlastník je povinen buď trpět, nebo se něčeho zdržet, anebo něco činit. Podle § 168 odst. (1) o tom, jak se nabývá práv odpovídajících věcným břemenům, platí přiměřeně ustanovení o nabývání vlastnictví (§ 111 a násl.).

14. Podle § 171 je-li obsah nebo rozsah věcného břemena pochybný, rozhoduje místní zvyklost, a není-li jí, má se za to, že obtížený je zavázán spíše méně než více.

15. Podle § 31 odst. 1 projev vůle je třeba vykládat tak, jak to se zřetelem k okolnostem, za kterých byl učiněn, odpovídá pravidlům socialistického soužití.

16. Pokud žalovaní namítají, že věcné břemeno bylo sjednáno in personam (pouze pro [název]) a nikoli in rem (ve prospěch panujících pozemků), pak okresní soud přiléhavě uvedl, proč vyložil ujednání smlouvy jako věcné břemeno in rem v odstavci 113 odůvodnění. I dle odvolacího soudu z odstavce I. smlouvy o zřízení služebnosti plyne, že služebnost je zřizována Závodnímu výboru [název] v [adresa], jako vlastníku nemovitosti zapsané v knihovní vložce č. [hodnota]. Dle odstavce V. zřizují manželé [jméno FO] na svých parcelách … [název] právo vedení vodovodu. Dle odstavce XII. Smlouvy bude služebnost poznamenána v pozemkových knihách, vše ve prospěch vlastníka knihovní vložky č. [hodnota], [název], [právnická osoba]. v [adresa] jako statku panujícího. Dle článku IX. Smlouva zavazuje veškeré právní nástupce stran. Byť je tedy ve smlouvě uváděn [název], je kromě jedné výjimky odstavce V. smlouvy vždy uváděn v souvislosti s vlastnictvím nemovitostí vedených v knihovní vložce č. [hodnota]. Smlouva má zavazovat právní nástupce smluvních stran, služebnost má být evidována ve prospěch vlastníka knihovní vložky č. [hodnota] (což se posléze i dle zjištění okresního soudu i stalo). Povinní ze služebnosti měli dle smlouvy obdržet náhradu v rozsahu 85 % stanovené ceny pozemků, což se blíží téměř odkoupení služebných pozemků. Rovněž z účelu smlouvy zajištění zásobování vodou nově budovaného hotelu plyne, že úmyslem stran bylo zřídit služebnost in rem, tj. ve prospěch nově budovaného hotelu jako nemovitosti, nikoli pouze pro závodní výbor jako právnické osoby. Těžko by [název] budoval [Anonymizováno] s tím, že by v případě jeho převodu nový nabyvatel neměl zajištěno zásobování vodou a kanalizaci. Rovněž dle § 31 odst. 1 středního občanského zákoníku vzhledem k okolnostem za nichž byla smlouva uzavírána, tj. zásobování budovaného hotelu vodou, je výklad, že břemena byla zřízena ve prospěch panujících pozemků nikoli osoby, správným.

17. Nejvyšší soud v bodech 18 až 25 odůvodnění výše uvedeného rozsudku uvedl, že závodní výbor [název] měl právní subjektivitu včetně práva nabývat majetek včetně nemovitostí. Odvolací námitka žalovaných o nedostatku právní subjektivity či spíše o omezené subjektivitě co do nabývání majetku je tedy nedůvodná.

18. Pokud jde o namítanou neurčitost smlouvy o zřízení věcného břemene co do rozsahu, pak pod body 26. až 37. Nejvyšší soud uzavřel, že podle občanského zákoníku z roku 1950 rozsah věcného břemene je buď výslovně sjednán, nebo dán okolnostmi při uzavírání smlouvy o jeho zřízení. Rozsah břemene by neměl překračovat sjednaný rozsah, popřípadě by neměl překračovat rozsah, se kterým povinní mohli počítat, předvídat jej či mohli a měli na něj pomyslet. Spory ohledně konkrétního rozsahu věcného břemene, který lze případně určit dle § 171 obč. zák., či spory o jeho nadužívání nečiní samotnou smlouvu o jeho zřízení neurčitou a tedy neplatnou.

19. Okresní soud uzavřel, že smlouva o zřízení služebnosti zatížila celé povinné pozemky, protože v době uzavření smlouvy nebylo zřejmé, kde přesně a v jakém rozsahu bude nutné studny, čerpací a jiná zařízení a kanalizaci umístit pro plánovanou stavbu hotelu. Tedy umístění bylo ponecháno na vůli oprávněného. Nejvyšší soud v bodě 33. odůvodnění uzavřel, že určité je také ujednání, že služebnosti budou po služebném pozemku vedeny kdekoli. Výklad tohoto smluvního ujednání však nelze učinit z okolností nastalých až po uzavření samotné smlouvy. Odvolací soud tedy souhlasí s okresním soudem, že ke dni uzavření smlouvy v roce 1957 nebylo zřejmé, kde bude hotel přesně fyzicky stát, nebylo zřejmé, kde přesně bude umístěna studna (smlouva počítala v článku VII. i s tím, že by se voda na služebných pozemcích vůbec nenalezla či nenalezla v dostatečné kapacitě nebo voda nebyla pro zamýšlený účel použitelná, a byla ujednána možnost odstoupení oprávněného od smlouvy o zřízení služebnosti). Z tohoto plyne, že přesné umístění studny, čerpacích zařízení, vodovodu a kanalizace bylo ponecháno na vůli oprávněného, v návaznosti na jeho potřeby a možnosti služebných pozemků zejména ohledně množství a kvality teprve hledané vody. Tedy sjednáno bylo, že služebnost zatíží celé služebné pozemky s tím, že konkrétní umístění oprávněný provede na základě projektu, který pro vybudování svých sítí v budoucnu zajistí. Pokud žalovaní namítají, že okresní soud nezkoumal místní zvyklost v době zřízení věcného břemene ve smyslu § 171 středního občanského zákoníku, pak pomíjí tu skutečnost, že hotel byl teprve plánován, žádná jiná stavba obdobného rozsahu v okolí neexistovala, žádná břemena či vodní díla na pozemcích žalovaných nebyla. Těžko lze tedy shledat místní zvyklosti, které neexistovaly. Nadto místní zvyklosti nastupují až tehdy, pokud nelze vůli stran zjistit ani výkladem dle § 171 středního občanského zákoníku. Vůle stran byla okresním soudem a odvolacím soudem, jak je výše uvedeno zjištěna a vyložena, nelze tedy se zabývat místními zvyklostmi.

20. Pokud jde o námitku nepoměru výměry zatížených pozemků 8 978 m2, za něž byla smlouvou poskytnuta náhrada, oproti 15 686 m2, které chce žalobkyně nyní zatížit, pak dle geometrického plánu z roku 1957, na který smlouva odkazuje číslo [hodnota] (na č. l. 69) je zřejmé, že pozemky služebné měly v roce 1957 celkovou výměru 15 657 m2. Jde tedy o výměru odpovídající výměře požadované žalobkyní. Případná drobná nepřesnost ve výměře služebných pozemků (29 m2) pak není údaj zakládající neplatnost smlouvy o zřízení věcného břemene. Nejde ani o údaj nutný k označení pozemku v právních jednáních či soudních rozhodnutích. Nadto ke zvětšení jednoho ze služebných pozemků (dnešní parcela 324/2) došlo krátce před vyhlášením rozsudku okresního soudu z popudu žalovaných, kteří pozemky přeskupili, sloučili a jeden z nich zvětšili připojením části vedlejšího pozemku, který předmětem smlouvy nebyl. Pokud byla náhrada poskytnuta jen za výměru 8 978,84 m2, pak to odpovídá dle geometrického plánu z roku 1957 parcele č. [hodnota] role o výměře 8 979 m2, kde byla a stále fyzicky je umístěna studna, čerpací zařízení a mezi nimi vodovod. Zřejmě tím byl kompenzován zábor zemědělské půdy u této konkrétní parcely. Zde zřejmě vzniká nepoměr mezi výměrami, na který žalovaní poukazují. Nicméně smlouvou byly zatěžovány dle geometrického plánu vymezené celé pozemky o výměře celé, která až na uvedený rozdíl odpovídá dnešní výměře povinných pozemků.

21. Pokud jde o námitku promlčení výkonu služebnosti, neboť na některých pozemcích zařízení nebyla fyzicky umístěna, není důvodná. Pokud by povinným pozemkem byl jeden pozemek pod jedním číslem parcelním, pak by byl služebností zatížen dle smlouvy pozemek celý. Těžko by pak povinný žaloval na určení promlčení výkonu služebnosti po části neužívané parcely, protože služebnost byla sjednána po celém pozemku a oprávněný takto obecně zřízenou služebnost fakticky užívá a vykonává. Konkrétním umístěním zařízení a výkonem služebnosti, si oprávněný pouze fakticky omezí a určí výkon práva tím, že má respektovat co nejmenší zatížení služebného pozemku, nerozšiřovat služebnost nad nutný rozsah, pokud nedojde ke změně poměrů, které by změnu trasy odůvodnily a nezatížily nepřiměřeně povinného. Jak uvádí Nejvyšší soud konkrétní výkon práva věcného břemene či služebnosti může být předmětem jiného druhu sporů, kdy soud by posuzoval, zda služebnost sjednaná po celém pozemku, ale omezena faktickým umístěním je nadužívána či zneužívána rozšiřováním či přemisťování zařízení, či naopak je povinným neoprávněně bráněno ve výkonu takto široce sjednaného práva. Tyto spory se však netýkají existence samotné služebnosti jako takové, ale rozsahu jejího výkonu. Není důvodu jen proto, že povinné pozemky jsou vymezeny ve smlouvě více čísly parcelními, u části pozemků dovozovat promlčení sjednané služebnosti, protože je fakticky vykonávána jen po jiných sjednaných pozemcích (obdoba jako by byla vykonávaná služebnost po jiné části parcely, ač služebnost je sjednána pro celou parcelu).

22. Dále nutno uvést, že žalobkyně a její právní předchůdci od výstavby vodovodu a kanalizace, resp. od povolení užívání rozhodnutím z 26. 7. 1960 do současné doby kanalizaci a vodovod se studnou kontinuálně využívají. Ve smlouvě byl ujednán výslovně i přístup k těmto zařízením přes služebné pozemky žalovaných. Dnes je výslovně řešen přístup k sítím v ustanovení § 1267 odst. 1 o. z., který oprávněnému umožňuje přímo zákon přístup za účelem prohlídky a údržby sítí, pokud samozřejmě není ujednáno něco jiného. Jestliže tedy existuje, je užíváno a není promlčeno samotné věcné břemeno umístění sítí, resp. v nynější věci břemeno vodovodu, studny a kanalizace, pak nemůže být promlčena ani jeho sjednaná součást v podobě přístupu za účelem prohlídky a údržby, byť by prohlídka, oprava či údržba nebyla během promlčecí doby fakticky vykonávána. Připustit možnost promlčení jedné složky věcného břemene přístupu k sítím by ohrozilo funkčnost a údržbu sítí, mohlo by způsobit škody na majetku i zdraví. Teprve pokud by samotné věcné břemeno nebylo využíváno (vodovod, kanalizace, studny čerpací zařízení nebylo opraveno a nebylo užíváno) a bylo by promlčeno, pak současně ztrácí opodstatnění i přístup k této síti. Tedy dle odvolacího soudu, pokud není promlčeno samotné věcné břemeno, pak z něj plynoucí a sjednané právo přístupu k síti není rovněž promlčeno, byť by přístup pěšky či vozem byl vykonáván sporadicky či dokonce až po době delší než promlčecí, jak namítají žalovaní.

23. Pokud jde o otázku změny trasy vodovodu, kdy v roce 1982 se předchůdce žalobkyně přes lesní pozemek číslo parcelní [Anonymizováno] odchýlil od trasy původního vodovodu z 50. let a posléze žalobkyně v roce 2017 položila již třetí vodovod více či méně kopírující vodovod z roku 1982 o. z., pak změna trasy vedení je sporem z výkonu široce sjednaného věcného břemene (sjednáno je totiž po celé ploše pozemků žalovaných). Jiná situace je, pokud má věcné břemeno smluvně sjednán přesný rozsah daný geometrickým plánem, popř. zákonné věcné břemeno má rovněž daný rozsah. Zde při konkrétně dané trase již změna trasy sítě může mít za následek neoprávněnost nově budované sítě (viz například tolerovatelné posunutí sloupů vysokého vedení se zákonným věcným břemenem v poli o 30-40 cm, ale již netolerovatelné posunutí stožáru v rozpětí 2,7-4,6 metry od původního umístění; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2008 sp. zn. 22 Cdo 216/2006).

24. V projednávané věci je žalovanými tvrzená odchylka (i dle přiloženého plánu na č. l. 388 spisu) pozdějších vodovodů od původní trasy v největším rozsahu víc než 21 metrů, tedy již nikoli zanedbatelná. Nicméně stále jde o spor o výkon široce sjednaného věcného břemene. Otázkou je, jak nová trasa vodovodu fakticky omezuje žalované, kdy jde o svažitý lesní pozemek, kde nelze v zásadě předpokládat jiné užívání než pro hospodaření s lesem. Dále nutno uvést, pro případ, že by změna trasy neměla být právně posouzena jako výkon existujícího věcného břemene, že od roku 1982 do konce roku 1992 uplynula 10 letá vydržecí lhůta daná ustanovením § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku pro řádné vydržení. Předchůdci žalobkyně měli platný, určitý právní titul zřizující věcné břemeno po celé ploše povinných pozemků, toto vykonávali a poté v dobré víře, že zatížen je pozemek celý, přistoupili v roce 1982 ke změně trasy vodovodu. Současně změnou trasy neomezili vlastníka služebného pozemku více než dříve, jen vodovod „posunuli v lese“. Vlastník služebného pozemku se proti změně trasy vodovodu po dobu deseti let nijak nebránil. Z převážně nečitelného či obtížně čitelného vyjádření předchůdce žalovaných vůči předchůdci žalobkyně na č. l. 406 totiž plyne, že … v dnešní době bylo přikročeno k výměně vodovodního potrubí … (dále nečitelné, zřejmě slovo studny) do čerpací stanice a dále pak až do rezervoáru. Dále se řeší v přípisu otázka opravy či výměny oplocení, ale k samotné výměně potrubí či změně trasy není vlastníkem služebného pozemku vznášena žádná námitka.

25. Nicméně pro řešení otázky určitosti smlouvy z roku 1957, vzniku břemene a současné ne-evidence v katastru nemovitosti nemá následná změna fyzického umístění vodovodu vliv, neboť soud zkoumá určitost smlouvy a vznik břemene v roce 1957 a rozsah břemen byl vymezen po celé ploše pozemku.

26. Pokud jde o lesní pozemek a vykupitelnost služebnosti dle § 1261 o. z., pak předchozí právní úprava účinná v roce 1957 vykupitelnost břemen váznoucích na lesních pozemcích neupravovala, ani zákoník č. 40/1964 Sb. toto neupravoval. Jde tedy o institut navazující na historickou právní úpravu například patentu č. 130/1853 r. z., který směřoval k omezení specifických lesních služebností. Občanský zákoník z roku 2012 pak upravuje pouze zřizování nových služebností u lesních pozemků a neupravuje zánik stávajících věcných břemen, ani nestanoví ze zákona vykupitelnost stávajících a existujících věcných břemen, ani neupravuje, jak by vykupitelnost, (jež nebyla v zásadě nikdy sjednána) měla nyní nově stanovit. Okresní soud tedy správně uzavřel, že úprava ustanovení § 1261 o. z. na projednávanou věc nedopadá, neboť věcné břemeno bylo zřízeno ještě před účinností občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a okolnosti vzniku věcných břemen se posuzují podle dosavadních právních předpisů (§ 3028 odst. 2 o. z.). Pokud pak občanský zákoník výslovně nezakládá vykupitelnost u stávajících a existujících břemen, nedošlo ani zákonem ke změně právního vztahu ze stávajícího břemene plynoucího.

27. Pokud jde o námitku absence práva stavby, pak samotné věcné břemeno umístění studny, čerpacího zařízení, vodovodu a kanalizace samo o sobě obsahuje oprávnění žalobkyně k umístění staveb na služebném pozemku a odvolací námitka není důvodná.

28. Nad rámec výše uvedeného, pokud jde o mimořádné vydržení věcného břemene, pak dle závěru Nejvyššího soudu je možné i při absenci nabývacího titulu věcné břemeno vydržet, pokud není dán nepoctivý úmyslu držitele, případně jeho právního předchůdce. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby úmyslně nebylo poctivé (morální) v obecném smyslu, jde o (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou. Nejde o případ žalobkyně, která má platný, určitý titul, (tedy žádná lest či svémoc ani výprosa), břemeno je po desítky let bez rušení povinným vykonáváno, aniž by povinným byla podána vlastnická žaloba, která jako jediná mimořádnému vydržení může zabránit (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne sp. zn. 22 Cdo 2307/2022). Žalobkyně by pak břemeno, pokud by nebyl správný závěr o existenci břemene uvedený výše, na pozemku číslo parcelní 324/1 vydržela k 1. 1. 2019 dle § 1095 a § 3066 o. z. K pozemku číslo parcelní [Anonymizováno] však mimořádné vydržení není možné s ohledem na výslovnou taxativní úpravu nabývacích titulů v § 1261 o. z., mezi nimiž vydržení absentuje, a jde o zjevný záměr zákonodárce nepřipustit mimořádné vydržení služebností u lesních pozemků, dle důvodové zprávy U pozemkových lesních služebností je zachována zásada, že je vydržet nelze a že je lze zřídit jen jako vykupitelné.

29. Předmětem řízení a žaloby je určení existence věcného břemene. Žalobkyně požaduje určení existence po celých pozemcích dle ujednání smlouvy. Pouze z obrany žalovaných (kromě námitek neexistence břemene) plynou i námitky týkající se rozsahu výkonu věcného břemene, které mají být řešeny jinou formou žaloby než žalobou určovací k samotné existenci břemene. Z výše uvedeného plyne, že služebnost byla platně sjednána, vznikla a zatěžuje pozemky celé. Žalobkyně pak má naléhavý právní zájem na určení existence věcného břemene, které je nepřetržitě od výstavby a povolení k provozu využíváno, není promlčeno a není řádně evidováno v katastru nemovitostí.

30. Pokud jde o námitky týkající se poměru úspěchu a neúspěchu, tj. že fakticky je břemeno umístěno na malé části služebných pozemků, pokud jde o výměry, pak jak je uvedeno výše podstatou sporu je existence samotného věcného břemene, sjednaného určitě po celé ploše služebných pozemků a žalobkyně byla ve věci z tohoto pohledu plně úspěšná a náleží jí plná náhrada nákladů řízení.

31. Proto odvolací soud dle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek v napadené části jako věcně správný.

32. O náhradě nákladů dovolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 243g odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla s dovoláním zcela úspěšná, má tedy právo na náhradu nákladů dovolacího řízení za zaplacený soudní poplatek za odvolání 14 000 Kč, odměnu za podané dovolání 2 500 Kč dle § 9 odst. 3 písmeno a) a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Advokátního tarifu, dle § 13 náhradu hotových výdajů 300 Kč. Úkony v podobě vyjádření žalobkyně k podáním žalovaných ze dne 25. 9. 2023 a 6. 6. 2024 neshledal odvolací soud jako účelné, kdy žalobkyně podala dovolání, kde měla uvést všechny své argumenty, které uvést hodlala. Vyjádření žalovaných k dovolání jí bylo zasláno na vědomí a další podání žalobkyně jsou pouze opakováním stanoviska žalobkyně a polemikou s názory žalovaných, což už plyne z předchozích podání žalobkyně.

33. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, má tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Konkrétně odměnu 6 250 Kč za dva a půl úkonu po 2 500 Kč podle § 9 odst. 3 písmeno a) tarifu ve znění k 31. 12. 2024, za vyjádření k odvolání ze dne 1. 3. 2022, účast u odvolacího jednání dne 3. 4. 2023 a návrh na doplnění rozsudku, náhradu hotových výdajů 900 Kč dle § 13 tarifu. Dále od 1. 1. 2025 se sazbou odměny dle § 9 odst. 3 písmeno a) a § 7 tarifu po 3 700 Kč náleží žalobkyni odměna za tři a půl úkonu právní služby (za vyjádření po rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2025, za účast u jednání dne 29. 9. 2025, závěrečný návrh ze dne 21. 11. 2025 a polovina úkonu za účast u jednání dne 23. 1. 2026). Odměna tedy činí 12 950 Kč, k tomu náhrada hotových výdajů 1 800 Kč za 4 úkony právní služby. Cestovné k jednání z [adresa] a zpět dne 3. 4. 2023 činí 5 850,14 Kč (ujeto 720 km vozem se spotřebou 7,1 litrů na 100 km, ceně benzínu 41,20 Kč za litr a náhradě 5,20 Kč za km dle vyhlášky č. 467/2022 Sb.). Zmeškaný čas cestou k jednání za 16 půlhodin podle § 14 tarifu 1 600 Kč. Cestovné k jednání z [adresa] a zpět dne 29. 9. 2025 činí 6 006,10 Kč (ujeto 720 km vozem se spotřebou 7,1 litrů na 100 km, ceně benzínu 35,80 Kč za litr a náhradě 5,80 Kč za km dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.). Zmeškaný čas cestou k jednání za 16 půlhodin podle § 14 tarifu 2 400 Kč. Cestovné k jednání z [adresa] a zpět dne 23. 1. 2026 činí 6 022 Kč (ujeto 720 km vozem se spotřebou 7,1 litrů na 100 km, ceně benzínu 34,70 Kč za litr a náhradě 5,90 Kč za km dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.). Zmeškaný čas cestou k jednání za 16 půlhodin podle § 14 tarifu 2 400 Kč. Dále náhrada za DPH 9 949,43 Kč (21 % z 47 378,24). Celkem jsou žalovaní povinni nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení 71 328 Kč.