72 C 83/2014

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Soňou Novotnou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; a) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně] žalobkyně: ; b) [celé jméno žalobkyně], narozený/á dne [datum] bytem [adresa žalobkyně] obě zastoupeny advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného] zastoupenému advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen uzavřít s žalobkyněmi a) a b) kupní smlouvu, na základě které převede žalobkyni a) spoluvlastnický podíl o velikosti 3/4 a žalobkyni b) spoluvlastnický podíl o velikosti 1/4 na pozemku p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. [část obce], [územní celek], zapsaném v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví], na němž stojí stavba [adresa] za kupní cenu v částce v celkové výši 30.000 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) a žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 76.225 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyň a) a b) a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit ČR – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 178 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu v podobě náhrady projevu vůle žalovaného se žalobkyně domáhaly vydání rozsudku, kterým by bylo žalovanému uloženo uzavřít se žalobkyněmi kupní smlouvu o prodeji a koupi nemovité věci, přičemž jako předmět převodu vlastnického práva na základě kupní smlouvy, ve vztahu k níž se žalobkyně domáhaly nahrazení projevu vůle, byl označen pozemek p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří s tím, že prodávající touto smlouvou prodává podíl o velikosti id. na popsané předmětné nemovitosti za dohodnutou kupní cenu ve výši 22.500 Kč první kupující žalobkyni a) a dále podíl o velikosti id na shora popsané předmětné nemovitosti za dohodnutou kupní cenu ve výši 7.500 Kč druhé kupující žalobkyni b), kdy kupní cenu druhá prodávající uhradí v den uzavření této smlouvy. Žalobkyně se uvedeného domáhaly s tím, že žalobkyně a jejich další příbuzná, [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], jsou podílovými spoluvlastnicemi pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 130 m2, na kterém stojí stavba [část obce], [adresa], bydlení, která není součástí pozemku, vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [část obce], [územní celek], okres [okres], v katastru nemovitosti vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce]. První a druhá žalobkyně jsou pak podílovými spoluvlastnicemi stavby [adresa], bydlení, v [část obce], která je zapsána na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], přičemž žalobkyně a) je vlastnicí id. stavby a žalobkyně b) je vlastnicí id. stavby. Předmětný dům [adresa] je postaven na pozemcích p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] vše zastavěná plocha a nádvoří, v k. ú. [část obce]. Vlastníkem pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] je na základě kupní smlouvy ze dne 30. 1. 2014, s právními účinky zápisu ke dni 30. 1. 2014, žalovaný. Vlastníkem vedlejšího pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], na kterém stojí také předmětný dům [adresa], je žalobkyně a). Žalobkyně a) nabyla s manželem předmětný dům s nádvořím a zastavěnou plochou na základě smlouvy o převodu nemovitostí s označením RI [anonymizováno] 1982, kupní smlouva ze dne 26. 7. 1982, přičemž chybou státní notářky JUDr. [jméno] [příjmení] neobsahoval notářský zápis jako předmět převodu vlastnictví pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], přestože dům byl postaven na více pozemcích ve vlastnictví rodiny prodávajících. Vůlí prodávajících, [celé jméno svědka] a MUDr. [jméno] [příjmení], a kupujících manželů [příjmení], však nepochybně bylo převést dům i s pozemky, na kterých dům stojí a které byly v té době ve vlastnictví rodiny [příjmení]. Již podle plánu z roku 1967 je přitom zřejmé, že předmětný dům [adresa], který sestává z hlavní stavby a dvorní přístavby, stojí na pozemcích p. [číslo] v k. ú. [část obce], a jako takový jej také manželé [příjmení] v roce 1982 koupili. Předmětný dům je však v současnosti v katastrální mapě zakreslen chybně, když dvorní přístavba předmětného domu je vyznačena jako samostatná stavba, což žalobkyně a) zjistila až ze zápisu např. na listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [část obce], na kterém je uveden záznam ZDŘ [číslo] ze dne 8. 1. 2013 o nezapsané stavbě na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], stavba bez LV. Jakmile žalobkyně a) v létě roku 2013 zjistila nesprávné zápisy o svých nemovitostech v katastru nemovitostí, rozhodla se vše uvést na pravou míru a právní vztahy k nemovitostem vyřešit. Obrátila se proto na známou, realitní makléřku [celé jméno svědkyně] s žádostí o pomoc. Makléřka [celé jméno svědkyně] zjistila, že jako vlastník pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] je stále v katastru nemovitostí evidován zesnulý [jméno] [celé jméno svědka], [rodné číslo], který převáděl předmětný dům a celý pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] shora uvedeným manželům [jméno] a MUDr. [jméno] [příjmení], a to na základě smlouvy o převodu nemovitostí RI [číslo], a to kupní smlouvou ze dne 29. 8. 1980 Pan M. [celé jméno svědka] na žádost žalobkyně a) podepsal návrh na zahájení nalézacího řízení dne 10. 12. 2013, který žalobkyně a) podala u Městského soudu v Brně dne 18. 12. 2013, přičemž při té příležitosti také žalobkyni slíbil, že jí pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] prodá za symbolickou 1 Kč, neboť chtěl napravit vztahy k pozemkům, když rodina [příjmení] dostala zaplacenou kupní cenu v roce 1982 za pozemky pod předmětným domem, avšak v katastru nemovitostí zůstal zapsán jako vlastník [obec] [celé jméno svědka]. Makléřka V. [celé jméno svědkyně] však již v listopadu 2013 vyhledala předpokládaného právního nástupce zesnulého V. [celé jméno svědka], pana [celé jméno svědka], nar. [rok], s tím, aby jí podepsal plnou moci pro zastupování v dědickém řízení po zemřelém V. [celé jméno svědka], plná moc ze dne 21. 11. 2013. Makléřka V. [celé jméno svědkyně] vedená nekalým úmyslem nechala osmdesátiletého pana M. [celé jméno svědka] podepsat plnou moc, na základě které ji zmocnil k zastupování v dědickém řízení, ale také, v textu plné moci uvedeno v posledním odstavci, k prodeji nemovitosti. Poté makléřka V. [celé jméno svědkyně] následně přestala s žalobkyní a) komunikovat. Několik hodin po skončení dědického řízení po zemřelém V. [celé jméno svědka], kdy pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] nabyl dědic pan [celé jméno svědka], uzavřela dne 30. 1. 2014 makléřka V. [celé jméno svědkyně] v zastoupení p. [celé jméno svědka], smlouvu o koupi nemovitosti, pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] s kupujícím [celé jméno žalovaného], a to za kupní cenu ve výši 30.000 Kč. [příjmení] povinnost spojenou s převodem pozemku má dle smlouvy o koupi nemovitosti ze dne 30. 1. 2014 splnit prodávající pan [celé jméno svědka]. Uvedené jednání makléřky a kupujícího [celé jméno žalovaného], žalovaného, bylo vedeno zlým úmyslem způsobit žalobkyním co největší újmu a zkomplikovat vlastnické vztahy k pozemkům pod předmětným domem, spekulovat na co nejvyšší cenu, kterou budou muset obě žalobkyně zaplatit při následné koupi pozemku od žalovaného, takové jednání lze zcela jistě kvalifikovat jako jednání v příkrém rozporu s § 6 občanského zákoníku, v rozporu s dobrými mravy a poctivým jednáním, kdy jde o zjevné zneužití práva a jako takové nemůže v souladu s ustanovením § 8 občanského zákoníku požívat právní ochrany. Jiný význam držba pozemku pro žalovaného mít nemůže, a to s ohledem na umístění pozemku v terénu a na to, že obratem po nabytí pozemku s ohledem na vklad práva v katastru nemovitostí, který byl proveden a zapsán dne 21. 3. 2014, začal žalovaný uplatňovat svá„ vlastnická“ práva vůči žalobkyni a). Dne 21. 3. 2014 byl proveden vklad vlastnického práva k pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] na základě kupní smlouvy ze dne 30. 1. 2014. Již dne 1. 4. 2014 zaslal nový vlastník [celé jméno žalovaného] žalobkyni a) předžalobní upomínku o vydání bezdůvodného obohacení, přičemž požaduje vydání bezdůvodného obohacení v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.255 Kč, přičemž žalobkyně se měla obohatit tím, že na pozemku ve vlastnictví žalovaného stojí dům v jejím vlastnictví. Dne 2. 4. 2014 pak žalovaný zaslal žalobkyni nabídku k nákupu pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] s tím, že při rychlém jednání může žalovaný poskytnout žalobkyni slevu a nabídl jí uvedený pozemek k odkupu za 120.000 Kč. Obě žalobkyně jako spoluvlastnice předmětného domu – stavby [adresa] stojící na pozemcích p. [číslo] v k. ú. [část obce] mají dle § 3056 odst. 1 občanského zákoníku k pozemku [parcelní číslo] zákonné předkupní právo dle § 3056 odst. 1 občanského zákoníku, které náleží oběma žalobkyním a bylo uzavřením smlouvy o koupi nemovitostí ze dne 30. 1. 2014 porušeno. Žalobkyním tak vzniklo vůči žalovanému jako nabyvateli pozemku právo na převedení vlastnického práva k pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] za stejných podmínek, za kterých sám žalovaný nabyl vlastnické právo od pana [celé jméno svědka] O existenci stavby ve vlastnictví žalobkyně na pozemku [parcelní číslo] dobře věděl jak prodávající [celé jméno svědka], jde o jím osobně v minulosti užívanou a manželům [příjmení] prodanou stavbu, tak i žalovaný – jednak je stavba zakreslena a evidována v katastru nemovitostí, jednak obratem žalobkyni vyzval k úhradám z titulu stavby na pozemku. I přesto, že žalovaný pozemek koupil, aniž by vzal v úvahu zákonné předkupní právo žalobkyně, resp. obou žalobkyň ke kupovanému pozemku, a proto se žalobkyně domáhají soudní cestou, aby soud nahradil projev vůle žalovaného.

2. Žalobkyně dále v rámci doplnění žaloby ze dne 9. 2. 2017 v návaznosti na aktuální stav zápisů v katastru nemovitostí shrnuly, že současný stav dle katastru nemovitostí, pokud jde o dotčené nemovitosti v k. ú. [část obce] je následující: pozemek [parcelní číslo] je ve spoluvlastnictví žalobkyň a) a b) a dále p. [celé jméno žalobkyně] (jedna čtvrtina), [list vlastnictví], pozemek [parcelní číslo] je ve výlučném vlastnictví žalovaného, [list vlastnictví], pozemek [parcelní číslo] je ve výlučném vlastnictví žalobkyně a), [list vlastnictví], rodinný dům [adresa] je ve spoluvlastnictví [celé jméno žalobkyně] (tři čtvrtiny) a [celé jméno žalobkyně] (jedna čtvrtina) a je postaven na pozemcích p. [číslo] [list vlastnictví]. Žalobkyně dále shrnuly vývoj majetkoprávních vztahů v pozemkové knize a v evidenci nemovitostí od roku 1913, včetně jednotlivých právních událostí, a to chronologicky seřazených od roku 1913. Žalobkyně závěrem uvedly, že v důsledku chyb v notářských zápisech po uzavření kupních smluv a o projednání dědictví byly následně zapisovány a evidovány nesprávně dotčené nemovitosti v katastru nemovitostí, přičemž je zcela evidentní, a to mj. i z čestných prohlášení [celé jméno svědka] a [jméno] [příjmení], dříve [příjmení], a ze svědecké výpovědi RNDr. [celé jméno svědka], že až do roku 2014, kdy byl nalezen v dědickém řízení neprojednaný majetek v podobě pozemku [parcelní číslo] k. ú. [část obce] zemřelého [jméno] [celé jméno svědka], strýce p. RNDr. [celé jméno svědka], nebyli si poslední vlastníci dotčených nemovitostí z rodiny [příjmení] vůbec vědomi toho, že by snad pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], na kterém stála dvorní přístavba jejich domu [adresa], ve které právě bydlel zemřelý strýc V. [celé jméno svědka], nebyl jejich vlastnictvím. S tímto vědomím také nemovitosti v roce 1982 prodali manželům [příjmení], kteří je v dobré víře také od nich takto koupili.

3. Žalovaný se vyjádřil především v tom smyslu, že je vlastníkem pozemkové parcely [číslo] v k. ú. [část obce], tak jak je evidována na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí. Žalovaný však nesouhlasil s tvrzením žalobkyň, že na [parcelní číslo] je postaven dům [adresa], který jednoznačně stojí na p. [číslo] tak jak je evidováno v katastru a jedná se o druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří na [list vlastnictví] a [list vlastnictví] s výměrou zastavěné plochy 130 m2 ve vlastnictví žalobkyň. Naopak na pozemku p. [číslo] který je v majetku žalovaného, je druhá stavba bez čp/če označená jako jiná stavba, která nemá majitele a tudíž je bez listu vlastnictví. Pouhé tvrzení žalobkyně, že stavba postavená na [parcelní číslo] je jejím majetkem, neznamená, že toto tvrzení je pravdivé, vlastnický titul žalobkyni dle žalovaného nesvědčí. Komu svědčí vlastnické právo ke stavbě na p. [číslo] dosud není z veřejného seznamu katastru nemovitostí známé, tudíž ani nelze spravedlivě požadovat po prodávajícím [celé jméno svědka], aby před prodejem nemovitosti pozemku [parcelní číslo] naplnil předkupní právo pro neexistující subjekt ve smyslu § 3056 odst. 1 občanského zákoníku O majiteli stavby na [parcelní číslo] se dá pouze spekulovat. Údaj, kdo je majitelem stavby postavené na p. [číslo] žalovanému není znám, dostalo se mu toliko informací z katastru nemovitostí a pouhé tvrzení žalobkyně, že je vlastníkem ona, neprokazuje vlastnické právo stavby na [parcelní číslo] v k. ú. [část obce]. Tvrzení žalobkyně, že katastr nemovitostí eviduje chybné zápisy na listech vlastnictví, pak žalovaný považoval za nepravdivé. Analogicky se řešila i [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], kdy tuto parcelu získala žalobkyně na základě kupní smlouvy, kterou uzavřela se Statutárním městem Brnem ve správě MČ [část obce]. Skutečná situace je taková, že žalobkyně v rozporu s dobrými mravy a obecně závaznými předpisy stavěla bez stavebního řízení další stavbu, navíc na cizím pozemku, kterou není schopna legalizovat a nesouhlasí ani způsob využití stavby. Žalobkyně nabyla s manželem rodinný dům postavený na [parcelní číslo] kupní smlouvou z roku 1982 od manželů [příjmení], tvrzení žalobkyně, že notářským zápisem státní notářky JUDr. [jméno] [příjmení] došlo k omylu, je nepravdivé, poněvadž prodávající manželé [celé jméno svědka] pozemek p. [číslo] v k. ú. [část obce] neměli v majetku, a v důsledku toho nemohli uvedené parcely manželům [příjmení] převést. V té době byl výlučným vlastníkem parcely [číslo] [obec] [celé jméno svědka], [datum narození]. Makléřka [celé jméno svědkyně] na žádost žalobkyně byla připravena situaci vyřešit v její prospěch, proto si nechala vystavit od právního nástupce po zemřelém V. [celé jméno svědka], [celé jméno svědka], plnou moc ze dne 21. 11. 2013, tak aby mohla jednat za [celé jméno svědka] při všech úkonech směřujících ke zdárnému konci tak, aby se žalobkyně stala výlučným vlastníkem nemovitosti a to právě [parcelní číslo] v k. ú. [část obce]. Žalobkyně však v rozporu s dobrými mravy odmítla zaplatit makléřce zálohu a odmítala zaplatit i dohodnutou kupní cenu s tím, že chce převést od pana [celé jméno svědka] jako prodávajícího pozemek za pouhou 1 Kč. To považovala makléřka za nemorální jednání ze strany žalobkyně vůči nemocnému osmdesátiletému p. [celé jméno svědka], a tak se mu makléřka snažila zajistit výhodnějšího kupce, mezi kterými byl i žalovaný. Navíc, pokud žalobkyně měla pocit, že je krácena na svých právech, měla dostatečně dlouhou dobu, celých 32 let, se účinně domáhat nápravy. Nemovitosti nakoupila s manželem v roce 1982.

4. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2014, které nabylo právní moci 13. 5. 2014, bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení předběžného opatření tak, že žalovaný je povinen zdržet se jakéhokoliv nakládání, které by bylo na újmu žalobkyň s předmětnou nemovitostí, a to pozemkem p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, na kterém stojí stavba bez čp/če, jiná stavba, bez LV, v katastru nemovitostí zapsáno na [list vlastnictví], žalovanému bylo zakázáno převést popsanou nemovitost na jiného, především ji prodat, darovat, vložit do majetku právnické osoby, či jinak zcizit, dále bylo žalovanému zakázáno zatížit ji věcným břemenem nebo jiným věcným právem, anebo zástavním právem na újmu žalobkyň. Ve výroku II. bylo [stát. instituce], [stát. instituce] uloženo zapsat poznámku o předběžném opatření do listu vlastnictví [číslo] v k. ú. [část obce], na němž je zapsáno vlastnictví k předmětnému pozemku.

5. Z podání označeného jako„ Svědectví“ ze dne 16. 1. 2018, které bylo doručeno soudu dne 23. 1. 2018, se podává, že p. Mgr. [jméno] [příjmení] se obrátil na soud ve věci soudního řízení, jehož předmětem je„ uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu plus předběžné opatření“, přičemž soudu sdělil, že ve vztahu k žalovanému je zájemcem o koupi pozemku v k. ú. [část obce] p. [číslo] ve vztahu k žalobkyni a) je soused. [jméno] [příjmení] sdělil, že žalobkyni a) považuje za„ velice nespolehlivou a nedůvěryhodnou osobu, která často zaměstnává veřejné orgány, jako soustavná neoprávněná stěžovatelka“. Žalobkyně a)„ při jednom šetření stavebního úřadu [část obce] (vše zapsáno do spisu/deníku) ze dne 27. 11. 2012 uvedla, že si je vědoma, že pozemek viz. výše včetně stavby na ní není v jejím vlastnictví, tuto informaci poprvé uvedl Mgr. [příjmení] soudu v návrhu na obnovení dědického řízení (viz. příloha)“. Dále Mgr. [příjmení] uvedl, že tento pozemek se stavbou, ve které bydlí dcera žalobkyně a) přitom užívá již déle jak 16 let. Začátkem roku 2014 jej kontaktovala p. [jméno] [celé jméno svědkyně] v zastoupení pana [příjmení] s nabídkou prodeje výše uvedeného pozemku včetně stavby na ní jakožto druhého potencionálního zájemce, po několika jednání se domluvili na koupi, protože přeplatili prvního zájemce, tedy paní [celé jméno žalobkyně], k prodeji nemovitosti nedošlo, protože žalobkyně a) podala na žalovaného žalobu s předběžným opatřením. P. Mgr. [příjmení] uvedl, že vyvozuje, že paní [celé jméno žalobkyně] ve skutečnosti nejde o to koupit si předmětné nemovitosti, protože za ně nebyla ochotna zaplatit tržní cenu, naopak jí jde o to, co nejdéle užívat a zabránit jejich prodeji. Přílohou podání Mgr. [příjmení] ze dne 16. 1. 2018 byl učiněn návrh na obnovení dědického řízení opatřený razítkem 23. 12. 2013 odesílatele Mgr. [jméno] [příjmení] určený Městskému soudu v Brně dne 23. 12. 2013, z něhož se podává, že k uvedenému datu požádal jmenovaný o obnovení dědického řízení po p. [jméno] [celé jméno svědka], které doposud nebylo zcela vypořádané. V současnosti, jak Mgr. [příjmení] uvedl, je na něho, jako vlastníka, [parcelní číslo] na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce], součástí této parcely je taktéž stavba bez čp/če. Dále Mgr. [příjmení] uvedl, že má vážný zájem o koupi této nemovitosti od dědiců a žádá, aby je o této skutečnosti soud informoval. Dále jmenovaný uvedl, že by chtěl soud obeznámit se skutečností a to, že v současnosti nemovitost zabírá bez jakéhokoliv právního nároku žalobkyně a), která přitom před svědky na šetření místního stavebního úřadu dne 27. 11. 2012 uvedla, že ví, že pozemek se stavbou, který užívá, je ve vlastnictví zemřelého pana [celé jméno svědka]. Mezi svědky byly dvě úřednice ze stavebního úřadu, Mgr. [příjmení] a další osoby z rodiny p. [celé jméno žalobkyně]. Na žádost Mgr. [příjmení] bylo písemně zaznamenáno toto prohlášení do spisu. Z tohoto důvodu se jmenovaný obrátil na soud, neboť se domnívá, že by paní [celé jméno žalobkyně] mohla zažádat o vydržení této nemovitosti, přestože si byla po celou dobu vědoma, že se nejedná o její majetek, tuto skutečnost potvrdili Mgr. [příjmení] další lidé ze [část obce] a v případě potřeby sdělí, o koho se jednalo.

6. Soud provedl dokazování níže uvedenými důkazy, přičemž z důkazů soud učinil následující skutkové závěry.

7. Vlastnické právo žalobkyň se podává z příslušného výpisu z katastru nemovitostí, z něhož je zřejmé, že žalobkyně a), [celé jméno žalobkyně], je vlastnicí podílu id. 1/2, žalobkyně b) id. podílu a to ve vztahu k parcele [číslo] výměra 130 m2, zastavěná plocha a nádvoří, kdy na pozemku stojí stavba [adresa], bydlení, na [list vlastnictví], tak jak se podává vlastnické právo žalobkyň z příslušného výpisu z katastru nemovitostí na [list vlastnictví], pro [katastrální uzemí] – [část obce], okres [okres]. Z výpisu z katastru nemovitostí se dále podává údaj o nabývacím titulu v podobě smlouvy o převodu nemovitostí RI [anonymizováno] 1982, kupní smlouva ze dne 26. 7. 1982. Vlastnické právo žalobkyně a) a b) ve vztahu k budově [adresa], [část obce], bydlení na pozemku p. [číslo] [list vlastnictví], vyplývá z příslušného výpisu z katastru nemovitostí, [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek], okres [okres], kdy z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 9. 1. 2017 rovněž vyplývá, že žalobkyně b) nabyla vlastnické právo ke stavbě v podobě rodinného domu [adresa] na parcele p. [číslo] na základě darovací smlouvy ze dne 12. 5. 1992.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí dále vyplývá vlastnické právo žalovaného ve vztahu k pozemku označenému [parcelní číslo] 2, 64 m2, zastavěná plocha a nádvoří, přičemž na pozemku stojí stavba bez čp/če, jiná stavba bez LV, jak se podává z příslušného z příslušného výpisu z katastru nemovitostí pro list vlastnictví [číslo] pro k. ú. [část obce], [územní celek], okres [okres]. Jako nabývací titul se podává údaj o kupní smlouvě ze dne 30. 1. 2014 s právními účinky zápisu ke dni 30. 1. 2014. Totéž se podává z informace o pozemku prostřednictvím aplikace nahlížení do katastru nemovitostí ke dni 1. 4. 2014.

9. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 9. 1. 2017 je pak zřejmé vlastnické právo žalovaného ve vztahu k výše uvedené nemovitosti v podobě pozemku [parcelní číslo] s údajem o na pozemku stojící stavbě v podobě rodinného domu [adresa], [část obce], zapsaného na listu vlastnictví [list vlastnictví].

10. Z výpisu z katastru nemovitostí se dále podává vlastnické právo žalobkyně a) ve vztahu k pozemku p. [číslo] výměra 46 m2, zastavěná plocha a nádvoří, přičemž z příslušného výpisu z katastru nemovitostí pro list vlastnictví [číslo] dále vyplývá, že na pozemku stojí stavba bez čp/če, jiná stavba, bez LV, jak je patrné z příslušného výpisu z katastru nemovitostí pro katastrální území Židenice, obec Brno, okres [okres]. Jako nabývací titul se z příslušného výpisu z katastru nemovitostí podává kupní smlouva ze dne 18. 7. 2002, s právními účinky vkladu práva ke dni 22. 7. 2002. Rovněž z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 9. 1. 2017 je zřejmé vlastnické právo žalobkyně a) ve vztahu k výše uvedené nemovitosti v podobě pozemku [parcelní číslo] zapsaného na listu vlastnictví [list vlastnictví].

11. Z notářského zápisu [spisová značka], označeného jako [spisová značka], [spisová značka], sepsaného dne 29. 8. 1980 státní notářkou JUDr. [jméno] [příjmení], se podává, že [obec] [celé jméno svědka], [rodné číslo] jako prodávající, a manželé [jméno] [příjmení] [jméno] [celé jméno svědka], jako kupující, uzavřeli kupní smlouvu, přičemž [jméno] [celé jméno svědka] jako prodávající prohlásil, že je podle kupní smlouvy ze dne 29. 12. 1947 a z 20. 5. 1966, č. j. [spisová značka], výlučným vlastníkem nemovitosti [parcelní číslo], zastavěná plocha o výměře 130 m2 s domem [adresa], které jsou zapsány v N SG [část obce], na [list vlastnictví] pro obec Židenice. Dále z notářského zápisu vyplývá, že [jméno] [celé jméno svědka] prodává manželům [jméno] a [jméno] [příjmení] a ti to od něj do svého bezpodílového spoluvlastnictví kupují a přijímají nemovitosti uvedené v prvním odstavci této smlouvy se všemi součástmi a příslušenstvím za vzájemně dohodnutou kupní cenu ve výši 30.000 Kč, která bude vyrovnána tak, že„ na srážku kupní ceny zavazují se kupující ponechat prodávajícího bydlet a užívat jednopokojový byt v přízemí domu, s příslušenstvím v domě i zahradě, kteréžto právo se oceňuje kapitalizovanou částku ve výši 3.000 Kčs“.

12. Z notářského zápisu označeného pod [spisová značka], [spisová značka] sepsaného na státním notářství [okres] dne 26. 7. 1982 před JUDr. [jméno] [příjmení], státní notářkou, vyplývá, že [celé jméno svědka], [rodné číslo], a MUDr. [jméno] [příjmení] jako prodávající, a manželé [jméno] a [jméno] [příjmení], jako kupující, uzavřeli tuto kupní smlouvu, na základě které manželé [celé jméno svědka] prohlašují, že jsou podle kupní smlouvy ze dne 29. 8. 1980 [spisová značka] a podle dohody o vypořádání BSM ze dne 25. 7. 1982 spoluvlastníky nemovitostí, a to parcely [číslo] zastavěná plocha o výměře 130 m2 s domem [adresa] zapsaný v EN SG [okres], na [list vlastnictví] pro obec Židenice. Manželé [celé jméno svědka] prodávají manželům [příjmení] a ti to od nich kupují a přijímají nemovitosti uvedené v prvním odstavci smlouvy se všemi součástmi a příslušenstvím za dohodnutou kupní cenu ve výši 28.100 Kčs, smlouva byla dne 17. 8. 1982 registrována pod č. reg. [spisová značka], s tím, že tímto dnem nastaly právní účinky registrace.

13. Dále byl k důkazu předložen plán předmětného domu ze dne 28. 6. 1967 v podobě„ plánku na zbourání WC a dřevníku a postavení nové prádelny, WC a komory v domě obč. V. [celé jméno svědka], [obec a číslo], [ulice a číslo], z května 1967“. Z plánku je zřejmé, jaká byla dispozice jednotlivých místností a jakým způsobem byly řazeny jednotlivě za sebou. Z plánku je rovněž zřejmé, že obě části stavby tvořily jeden funkční celek. Žalobkyně dále předložily fotografie stavby [adresa] včetně dvorní přístavby, přičemž z fotografické dokumentace označené jako„ pohled ze dvora na dům s dvorní přístavbou“ je zřejmé, že jednotlivé části nemovitosti na sebe plynule navazují a tvoří jeden celek. Žalobkyně dále předložily k důkazu plán rozvodu plynu z 3. 12. 1980, z něhož je zřejmé, že celou stavbou byla vedena jedna plynová větev.

14. Z plné moci datované dnem 21. 11. 2013 vyplývá, že k danému datu [celé jméno svědka], [datum narození] udělil plnou moc [celé jméno svědkyně] k tomu, aby jej zastupovala a aby za něj vykonávala všechny úkony týkající se pozemkové parcely [číslo] v k. ú. [část obce] ve vlastnictví zemř. [jméno] [celé jméno svědka], [rodné číslo], posledně bytem [ulice a číslo] v [obec], tj. v dědickém řízení po [jméno] [celé jméno svědka], zastupovala jej při sepsání notářského zápisu o osvědčení prokazujícího vznik, změnu nebo zánik právního vztahu na základě nesporné právní skutečnosti, kterou nelze doložit jiným způsobem k pozemkové parcele [číslo] v k. ú. [část obce], a zastupovala jej při nahlížení do dědického spisu [spisová značka] zemř. [jméno] [celé jméno svědka]. Plná moc je opatřena úředně ověřeným podpisem [celé jméno svědka].

15. Ze smlouvy o koupi nemovitosti označené ze dne 30. 1. 2014 uzavřené dle § 2128 a násl. občanského zákoníku mezi [celé jméno svědka], [rodné číslo], jako prodávajícím, a [celé jméno žalovaného], [rodné číslo], jako kupujícím, se podává, že prodávající jako výlučný vlastník nemovitosti na základě rozhodnutí o dědictví sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] v právní moci ze dne 30. 1. 2014 prodává nemovitost označenou na [list vlastnictví] a to parcelu [číslo] druh zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. [část obce], [územní celek] včetně příslušenství se všemi právy a povinnostmi do výlučného vlastnictví kupujícímu a kupující takto od prodávajícího kupuje a přijímá nemovitost do svého výlučného vlastnictví. Kupující prohlásil, že je obeznámen se stavem převáděné nemovitosti a tuto, tak jak stojí a leží, bez výhrad do svého vlastnictví přijímá. V článku III. (Kupní cena a její úhrada) byla mezi smluvními stranami vzájemně dohodnuta kupní cena částkou 30.000 Kč, kdy kupující za dohodnutou cenu nemovitost koupil a přijal do svého výlučného vlastnictví.

16. Dne 1. 4. 2014 byla žalobkyni a) ze strany žalovaného adresována předžalobní upomínka o vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 2. 2014 ve výši 15.060 Kč ročně. Dne 2. 4. 2014 adresoval žalovaný žalobkyni a) dopis označený jako„ nákup pozemkové parcely [číslo] v k. ú. [část obce]“ obsahující výzvu týkající se odkupu parcely [číslo] s odkazem na cenovou mapu stavebních pozemků [územní celek], přičemž z výzvy se podává, že cena dle cenové mapy je stanovena částkou 2.940 Kč za jeden m2, tudíž výsledná cena za [parcelní číslo] představuje částku ve výši 188.160 Kč. Dne 28. 4. 2014 byla zástupkyni žalobkyň adresována odpověď žalovaného. Dále bylo k důkazu provedeno sdělení žalobkyně ze dne 25. 7. 2014 určené žalovanému předložené včetně podacího lístku.

17. Z informace o pozemku získané prostřednictvím aplikace nahlížení do katastru nemovitostí ke dni 26. 4. 2014, tak jak byla předložena žalovaným, se podává vlastnické právo žalobkyně a) ve vztahu k pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek] na [list vlastnictví], přičemž součástí je stavba [adresa], objekt k bydlení, na ulici [ulice a číslo]. K důkazu byla rovněž provedena cenová mapa s platností od 1. 1. 2014 ve vztahu k parcele [číslo]. Dále byla předložena cenová mapa stavebních pozemků Statutárního města Brna [číslo] s platností cenové mapy od 1. 1. 2014, a to s ohledem na parcelu: [část obce a číslo]. Žalovaný dále předložil doklad o přijaté platbě v hotovosti, přičemž jako účel převodu se podává daň z nabytí nemovitých věcí ve výši 5.648 Kč, doklad o přijaté platbě je opatřený razítkem Finančního úřadu pro [územní celek], územní pracoviště [obec] II., [ulice a číslo], s datem přijetí 24. 3. 2014. Žalovaný dále předložil přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí opatřené razítkem Finančního úřadu pro [územní celek], podáno osobně dne 24. 3. 2014 (č. l. 42).

18. Soud dále k důkazu provedl znalecký posudek č. 2007 2019 vypracovaný dne 15. 5. 2019 znalcem Ing. [jméno] [příjmení], který byl předložen účastníkem ve smyslu § 127a o. s. ř. s tím, že znalec měl dle zadání odpovědět na otázky a posoudit, zda se jedná v případě nemovitosti na [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], [okres], o jeden dům, nebo o dva samostatné domy, a dále měl znalec posoudit, zda v roce 2014 to mohly být dva„ samostatné objekty“. Znalec v rámci písemně podaného posudku mimo jiné uvedl, že kromě dalšího vycházel rovněž z geometrického plánu pro změnu obvodu budovy ze dne 27. 2. 2015, který byl vyhotovený [právnická osoba], spol. s r. o., č. plánu [číslo], geometrického plánu rozměrů stavebních objektů na p. [číslo] [parcelní číslo] rovněž byl zohledněn plánek na postavení nové prádelny, WC a komory označený datem květen 1967, ověřeno stavebním úřadem 28. 6. 1967. Znalec dále uvedl, že vycházel také ze znaleckého posudku [číslo] znalce Ing. [jméno] [příjmení] z 8. 7. 1980, přičemž dále byla zohledněna zjednodušená dokumentace – pasport stavby s datem zpracování 10/ 2014, vypracováno Ing. [jméno] [příjmení], autorizovaným technikem – č. autorizace [PSČ] 53, a dále znalec vycházel z pasportu stavby rodinného domu [ulice], [adresa], orientační [číslo] na pozemcích p. [číslo] [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek], který byl ověřen dle § 125 odst. 4 stavebního zákona, vydáno OVÚP, [ulice a číslo], [obec] dne 2. 12. 2014. Znalec uvedl, že„ ze všech předložených a nastudovaných dokladů vyplývá, že po celou dobu nebo minimálně po dobu posledních 48 let (léta 2019 až 1967) se jednalo o jeden objekt“. Znalec rovněž uvedl, že toto potvrdil již v roce 1980 znalec Ing. [jméno] [příjmení] ve svém posudku zpracovaném pro předchozího majitele nemovitosti s přesným popisem a výměrami jednotlivých místností, kdy„ z hlediska chápání pojmu stavba v občanskoprávních vztazích není rozhodující, zda jejímu zřízení předcházelo stavební povolení a došlo-li po jejím dokončení k vydání kolaudačního rozhodnutí případně jiných aktů vyžadovaných stavebním úřadem“. V rámci„ posouzení, zda v roce 2014 to mohly být dva samostatné objekty“, znalec uvedl, že po zohlednění podmínek pro reálné dělení nemovitostí na základě zpracované metodiky, ze které znalec vycházel a které bylo třeba dle znalce zohlednit, je třeba dospět k závěru, že„ po vyhodnocení jednotlivých kritérií musí (znalec) potvrdit, že v roce 2014 se nejednalo o dva samostatné objekty“. Dále znalec v rámci závěru jako odpověď na otázku [číslo] uvedl, že„ podle rozboru skutečností (viz výše) se jedná o jeden dům (objekt, stavbu)“. Znalec byl rovněž k předmětnému znaleckému posudku v písemné podobě vyslechnut u jednání soudu. Součástí podkladů, z nichž vycházel znalec [příjmení] [příjmení], byl rovněž písemně podaný znalecký posudek [číslo] vypracovaný Ing. [jméno] [příjmení] dne 8. 7. 1980„ o dnešní ceně nemovitosti – rodinného domu v k. ú. [část obce], [adresa], okr. [okres]“ objednatele posudku [obec] [celé jméno svědka], který byl vypracován za účelem ocenění při převodu mezi občany v podobě prodeje. Tento znalecký posudek byl v listinné podobě proveden k důkazu a soud z něj rovněž jako z relevantního podkladu vycházel. Znalec Ing. [jméno] [příjmení] byl rovněž vyslechnut u jednání soudu, při němž potvrdil závěry svého znaleckého posudku.

19. Soud dále provedl k důkazu podstatný obsah připojeného spisu Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] ve věci zůstavitele [jméno] [celé jméno svědka], [datum narození], zemř. 15. 8. 1981, bytem [adresa], [obec]. Z obsahu předmětného spisu v řízení o pozůstalosti se mimo jiné podává plná moc ze dne 21. 11. 2013, která byla udělena [celé jméno svědkyně] a je opatřena vlastnoručním podpisem [celé jméno svědka], [datum narození], jehož podpis byl současně úředně ověřen. Dne 3. 12. 2013 byl podán návrh na dodatečné dědické řízení po zůstaviteli [jméno] [celé jméno svědka], [datum narození] k sp. zn. [spisová značka], který byl adresován Městskému soudu v Brně, dědickému oddělení dne 29. 11. 2013. Z podání vyplývá, že vzhledem k tomu, že v roce 1981 nebylo řádně projednáno dědictví po strýci [jméno] [celé jméno svědka], který zemřel 15. 8. 1981, žádá [celé jméno svědka] (zastoupený na základě plné moci [celé jméno svědkyně]) o projednání v dodatečném dědickém řízení, kdy se jedná„ zejména o [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], tak jak je zapsán na [list vlastnictví]“. Dále z návrhu vyplývá, že [jméno] [celé jméno svědka] pořídil sice závěť, kde ustanovil dědičku veškerého majetku dědičku [jméno] [příjmení], ta ale zemřela dříve, než zemřel strýc [jméno] [celé jméno svědka], tedy se dědictví po [jméno] [celé jméno svědka] v roce 1981 neprojednalo. Dále je obsahem spisu plná moc udělaná [celé jméno svědkyně] dne 21. 11. 2013 rovněž opatřená úředně ověřeným podpisem, v totožném znění jako plná moc na č. l. 6 spisu, ovšem s doplněním data 28. 11. 2013 a opatřená podpisem [celé jméno svědkyně].

20. Usnesením ze dne 3. 12. 2013 č. j. [spisová značka] bylo zahájeno Městským soudem v Brně řízení o dědictví po zemřelém [jméno] [celé jméno svědka], [datum narození], posledně bytem [adresa], přičemž dne 11. 12. 2013 byl pověřen úkony v dědickém řízení notář Mgr. [jméno] [příjmení]. Z přehledu vlastnictví a jiných věcných práv se podává vlastnické právo oprávněného subjektu označeného jako„ [anonymizováno] []“, adresa neznámá, a to ve vztahu k nemovitosti v k. ú. [část obce]. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu 17. 12. 2013 vyplývá údaj o vlastnickém právu výše uvedené osoby ve vztahu k pozemku p. [číslo] výměra 64 m2, zastavěná plocha a nádvoří, kdy na pozemku stojí stavba:„ bez čp/če, jiná st., bez LV“. Dne 17. 12. 2013 byla ze strany notáře Mgr. [jméno] [příjmení] adresována [stát. instituce], [stát. instituce] žádost o vyhotovení a zaslání kopie nabývacích listin k nemovitostem zůstavitele zapsaným na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce]. Dále se z obsahu spisu podává návrh na zahájení nalézacího řízení datovaný dnem 10. 12. 2013, který došel soudu dne 18. 12. 2013, opatřený razítkem Mgr. [jméno] [příjmení] s údajem o doručení ke dni 8. 1. 2014. Z návrhu na zahájení nalézacího řízení navrhovatele [celé jméno svědka], [datum narození], vyplývá, že tímto žádá soud, aby v rámci nalézacího řízení určil vlastnictví k pozemku, kdy se jedná o pozemek na parcele [číslo] v k. ú. [část obce], zapsaný na [list vlastnictví], vedeném u [anonymizována čtyři slova], [stát. instituce] – [část obce]. Z návrhu se dále podává, že tento předmětný pozemek patří [jméno] [celé jméno svědka], který zemřel, přičemž pozemek na zmíněné parcele je součástí dalších pozemků a parcel a tyto všechny byly v dědickém řízení po č. j. [spisová značka] zděděny žalobcem, přičemž [jméno] [anonymizováno] je otcem žalobce a žalobce je tak neopomenutelným dědicem [příjmení] [jméno]. Během dědického řízení se opomenutím zapomnělo provést dědění i u předmětného pozemku, přičemž notář vypořádávající dědictví po V. [celé jméno svědka] již také zemřel a tak se žalobce domnívá, že jedinou cestou jak opravit dědické řízení je nalézací řízení. Dne 23. 12. 2013, jak se dále podává z obsahu spisu vedeného v dědické věci, byl dále Městskému soudu v Brně adresován návrh na obnovení dědického řízení datovaný dnem 23. 12. 2013 ze strany osoby označené jako Mgr. [jméno] [příjmení]. Z návrhu se podává, že jmenovaný žádá o obnovení dědického řízení po p. [jméno] [příjmení], doposud jeho dědictví nebylo zcela vypořádané, v současnosti je„ na něho jakožto na vlastníka napsané [parcelní číslo] v [list vlastnictví] [katastrální uzemí]“, kdy součástí této parcely je taktéž stavba bez čp/če.

21. Usnesením Městského soudu v Brně č. j. [číslo jednací] ze dne 30. 1. 2014, které nabylo právní moci téhož dne, vydaným v řízení o dědictví po [jméno] [celé jméno svědka], narozeném dne [datum], naposledy bytem [adresa žalobkyně], zemřelém dne [datum], se zanecháním závěti, s účastníkem [celé jméno svědka], datum narození [datum], bytem [adresa], zastoupeným [celé jméno svědkyně], datum narození [datum], byl ve výroku pod bodem II usnesení potvrzen nově najevo vyšlý majetek zůstavitele v podobě pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, včetně všech součástí a příslušenství (vyjma stavby bez č.p./č.e., jiná stavba bez LV), v [katastrální uzemí], [územní celek], vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] v Katastru nemovitostí ČR, jehož správu pro [katastrální uzemí], [územní celek], vykonává [stát. instituce], [stát. instituce], který nabyl pan [celé jméno svědka], datum narození [datum], bytem [adresa].

22. Z geometrického plánu pro změnu obvodu budovy, který byl ověřen Ing. [jméno] [příjmení] dne 26. 2. 2015 [číslo] se podává údaj o dosavadním a novém stavu ve vztahu k pozemkům označeným p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, kdy na pozemcích [číslo] a [číslo] se nachází rodinný dům [adresa].

23. K důkazu byla rovněž provedena kopie katastrální mapy [katastrální uzemí], mapový list [obec a číslo], opatřeno razítkem [stát. instituce], [stát. instituce] ze dne 10. 1. 2017, na níž jsou zakresleny jednotlivé budovy a pozemky s označením budov a pozemků ve vlastnictví účastníků řízení. Také byla k důkazu provedena kopie katastrální mapy získaná prostřednictvím aplikace nahlížení do katastru nemovitostí. Žalobkyně dále předkládaly nákres představující genezi případu od roku 1921 do roku 1982 včetně příslušného zakreslení pozemků odpovídajících současnému označení p. [číslo] v katastru nemovitostí. Rovněž byly ze strany soudu provedeny důkazy v podobě kopie knihovní vložky [číslo] kopie knihovní vložky [číslo] souvisejících záznamů z pozemkové knihy a evidence nemovitostí vztahujících se k předmětným pozemkům a vývoji majetkoprávních vztahů k nim.

24. Z rozhodnutí Obvodního národního výboru IV. v [obec], [ulice a číslo] ze dne 21. 12. 1968 ve věci přestavby komory a dřevníku na lázeň a WC – uvedení stavby do trvalého užívání se mimo jiné podává, že k žádosti občana„ [jméno] [příjmení]“ o uvedení dokončené stavby do trvalého užívání bylo provedeno řízení podle vl. nař. [číslo] Sb. a vyhl. státního výboru pro výstavbu, přestavba povolená rozhodnutím ze dne 16. 4. 1957 zn. Víst [číslo] je dokončena. Byla provedena svépomocí podle schválených stavebních plánků beze změn a podmínek shora citovaného rozhodnutí. Vzhledem k výše uvedenému bylo sděleno, že výše jmenovanému udělil vedoucí odboru výstavby a MHOMV4 v [obec] povolení k uvedení do trvalého provozu – užívání.

25. Dále byl k důkazu proveden návrh na opravu chyby v katastrálním operátu s údajem o doručení podání dne 17. 12. 2014 [stát. instituce], kdy návrh byl opatřen razítkem s údajem Z [číslo] – [číslo]. Prostřednictvím uvedeného návrhu na opravu chyby v katastrálním operátu došlo ze strany žalobkyně a) k návrhu na opravu chyby podle § 36 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitosti (katastrální zákon), kdy žalobkyně a) označila jako chybný údaj:„ I. budova [část obce], [adresa], bydlení na pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce] ([list vlastnictví]), II. stavba bez čp/če, jiná stavba bez LV na pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce] ([list vlastnictví])“. Současně žalobkyně a) uvedla, že jako správný údaj má být uveden následující údaj o stavbě:„ budova [část obce], [adresa], bydlení na pozemcích parc. [číslo] k. ú. [část obce], [list vlastnictví], podílové spoluvlastnictví, [celé jméno žalobkyně], r. ř. [číslo], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], s doplněním id. 3/4, [celé jméno žalobkyně], [rodné číslo], [adresa] 84 [obec], id. 1/4“ 26. Ničeho podstatného nad rámec již provedeného dokazování pak nebylo zjištěno z„ čestného prohlášení – svědectví“ ze dne 18. 7. 2019 opatřeného podpisy [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], z něhož se mimo jiné podává, že uvedené osoby čestně prohlašují, že dne 27. 11. 2012 v [obec] před domem na ulici [ulice a číslo] při provádění místního šetření stavebního úřadu byli svědky vyjádření paní [celé jméno žalobkyně], která prohlásila dle výše obsahu výše uvedeného čestného prohlášení, že stavba nacházející se na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] není v jejím vlastnictví, ale ve vlastnictví [jméno] [celé jméno svědka], který již zemřel.

27. Žalobkyně a) jako účastník řízení uvedla, že v domě na [ulice] bydlí 33 roků a až v létě r. 2014 se dozvěděla, že žalovaný koupil pozemek, který má rozlohu 68 m2. Pozemek, který vlastní žalovaný, je uprostřed jejího domu, žalovaný k němu nemá žádný přístup a prodej tohoto pozemku zprostředkovávala [celé jméno svědkyně], která měla zplnomocnění od p. [celé jméno svědka]. Byli domluveni s ním, že to prodá za symbolickou cenu 1 Kč a v březnu 2014 se dozvěděla od žalovaného, že je vlastníkem tohoto pozemku. Požadoval částku 190.000 Kč, při rychlém jednání sleví na 120 tis. Kč a zároveň sdělil, že dluží za pronájem asi 16 tis. Kč. Pak také řekl, že si zřídí průchod na svůj pozemek přes jejich dům.

28. Žalovaný jako účastník řízení uvedl, že tuto nemovitost koupil za účelem zhodnocení, pozemek mu nabídla realitní makléřka p. [celé jméno svědkyně]. On zaplatil 30 tis. Kč + poplatky a byl by ochoten prodat nemovitost za 100 tis. Kč, jinak, pokud bude probíhat další jednání, tak za cenu v místě obvyklou. Nemovitost kupoval v červenci 2014 a najednou ke dni 10. 3. 2015 je stav jiný. Nevěděl, že na pozemku, který kupoval, stál dům. Protože je to černá stavba, podle něj i nadále, vyzýval je k zaplacení pronájmu nebo odstranění stavby. Když kupoval pozemek, byla tam uvedena stavba bez vlastníka a kolaudace. Nevěděl jsem o žádných opravách v katastru nemovitostí, až dnes mu to předložila zástupkyně žalobkyně.

29. Svědek RNDr. [celé jméno svědka], syn zesnulého [celé jméno svědka], nar. 1933, uvedl zejména, že otec vlastně na základě nějakých nesrovnalostí v kupní smlouvě a zápisu do katastru byl osloven žalovanou stranou, panem [příjmení], k tomu, aby ten pozemek přeprodal a na základě toho vznikl tady tenhle spor. Protože svědek ten dům prodával tehdy vlastně jako celek a s otcem o tom moc nekomunikoval, protože (otec) už nebyl schopen ani vnímat dosah toho, o co vlastně jde. Neměli na to úplně stejný názor, když se ho svědek ptal, on mu na to vlastně ani nedokázal logicky odpovědět, proč prodával to, co už bylo jednou prodané. Dále svědek uvedl, že on se ten dům vlastně prodával v roce 1982, ale kdy proběhla ta záležitost, kdy pan [celé jméno žalovaného] oslovil, byl osloven otcem nebo došlo k tomu přeprodeji, nedokáže přesně (říci). Na otázku, jak došlo k prodeji, když svědek v roce 1982 prodával nemovitosti, svědek uvedl, že pokud se jedná o nemovitosti, to byla standardní záležitost, kde se dohodli na ceně a ten dům prodali, [ulice a číslo]. Na otázku, zda bylo současně s tím domem prodáváno něco dalšího, nebo se jednalo toliko o nemovitost v podobě domu, svědek uvedl, že jenom ten dům, jenom ta stavba jako taková, ty stavby co stály na té parcele, kdy svědek to považoval, považuje za jeden celek. Ten dům odkoupili s jeho tehdejší manželkou od strýce [jméno] [celé jméno svědka], svědek ten dům vlastně rekonstruoval, užíval do té doby, než ho potom prodal dál manželům [příjmení]. Ten dům kupoval a strýc mu ho prodával v dobré víře jako celek. Celý ten komplex budov od toho uličního traktu až po zahrádku, až k té zahradní části. Ten pozemek, co byl součástí, na kterém stály vlastně ty stavby. Svědek měl za to, že se jedná o pozemek, který sahá k té uliční části až po tu do zahrady, je to vlastně parcela, na které stojí ty stavby, trakty nebo budovy. Ten dům měl vlastně uliční trakt, kde byla jedna místnost, za ní byla v tom domě ložnice a pak v té dolní části pokračoval ten dům dalšími 3 místnosti, bylo to propojeno takovým krčkem stavebním, kde bylo vlastně společné sociální zařízení. To bylo myšleno jako výměnek, který byl, jak se tehdy domy stavěli vlastně pro rodiče, pro starší rodiče. Pan [jméno] [celé jméno svědka] bydlel v té uliční části, když ten dům od něho svědek odkupoval, zrekonstruoval tu zadní část, ve dvoře, kde vlastně potom on se přestěhoval a svědek s manželkou býval v té přední části a společně užívali to sociální zařízení, které to propojovalo. Strýc jim nabídnul ten dům k prodeji a ke společnému užívání. Na otázku, že by si pan [příjmení] [celé jméno svědka] chtěl ponechat nějakou část těch nemovitostí, zda je to možné, svědek uvedl, že to není možné. Vždycky se bavili o tom, že ten dům si svědek od něho kupuje jako celek. Nikdy tam nebyla o řeč, že by si nějakou část snad chtěl ponechat a že by to nějak smluvně ošetřovali, že by zůstala nějaká část domu, to určitě ne. Svědek se ani nesetkal s žádnými nesrovnalostmi, měl za to, že vše je v pořádku, a to do té doby, než mu o tom řekl otec tehdy, že byl kontaktován snad nějakou realitní kanceláří nebo nějak. Protože otec se určitě o to nijak nezajímal. Svědek se ho zeptal, proč vlastně prodává to, co co už vlastně svědek prodával dříve. Že se mu to nelíbí, pokud se něco už jednou prodalo, proč by se to mělo prodat podruhé. Asi by si začal zjišťovat, on (otec) to neudělal. Ale nebylo možné o těhle věcech s ním nějak komunikovat, měl takový prostě svérázný vztah, už byl vážně nemocen. Z toho mála, co svědek pochopil, tak pokud by byl osloven on někým, kdo by chtěl koupit nějakou část toho domu nebo pozemek nebo něco, co tam třeba ještě i nebylo prodáno nebo by tam někde bylo, byla by nějaká chyba, tak by se o to asi začal zajímat, z jakého důvodu ta chyba vznikla. Ptal by se, jestli se při tom prodeji jedná o chybu formální nebo kde vlastně ta chyba vznikla a teprve na základě toho by se asi pokusil to nějak napravit. A na základě toho by se potom rozhodl dál, jak by jednal. Otec to asi neudělal, takhle on se k tomu nepostavil. Svědek dále na otázku, zda se tehdy domníval, že by bylo možné situaci napravit, uvedl, že kdyby to bylo na něm, tu část, ten dům nebo to, co tam ještě zbývalo, bylo ještě v jeho vlastnictví nebo dědictví po strýci nebo ještě stále v majetku, tak by to určitě přenechal bezúplatně paní [celé jméno žalobkyně]. Protože ten dům tehdy prodával jako celek. Jako celek, tak se domluvili na prodejní ceně, všechno proběhlo standardně, takže neměl důvod, aby z toho získával nějaký další prospěch z toho domu, i když svědek k paní [celé jméno žalobkyně] vztah nemá vůbec žádný. Z toho co otec svědkovi vyprávěl, tak pochopil, že tam jsou nějaké nesrovnalosti v zápisu do katastru, tak si to nějak dedukuje. Jak k tomu mohlo dojít, svědek vysvětlit nedokázal, pokud to proběhlo přes závěť, přes notáře, jak by se něco takového mohlo stát. Tehdy žili v jiné době než teď, za socialismu, kde spousta věcí bylo formálních a nedohledávali se, dělali se věci paušálně. V době, kdy svědek ten dům prodával manželům [příjmení], tak v té době se otec svědka pořád samozřejmě zajímal, zprostředkoval svědkovi odkup domu od strýce, zajímal se o to, komu ten dům prodává pochopitelně, coby svůj rodný dům, měl takový vztah k těmhle věcem a takže takhle to proběhlo. Takže určitě v té době se setkali. On věděl, komu ten dům prodává, věděl, že to jsou manželé [příjmení].

30. Výpověď svědka [celé jméno svědka] tak navázala na obsah jeho čestného prohlášení ze dne 6. 5. 2014, v němž svědek uvedl, že nemovitosti na adrese [adresa], nabyl společně s bývalou manželkou [příjmení] [jméno] [příjmení] od svého strýce, [jméno] [celé jméno svědka], na základě kupní smlouvy sepsané notářským zápisem dne 29. 8. 1980, kdy v té době byl pozemek pod budovou označen jako [parcelní číslo], k. ú. [část obce], a měl výměru 130 m2, přičemž [celé jméno svědka] v čestném prohlášení dále uvedl, že kdy a z jakého důvodu došlo k rozdělení pozemku [parcelní číslo] na tři díly označené pod [číslo], [číslo] a [číslo], mu není známo. Již v té době ale dům [adresa] sestával z hlavní budovy a přístavby. Shodné čestné prohlášení bylo provedeno k důkazu, i pokud se jedná o prohlášení MUDr. [jméno] [příjmení], dříve [příjmení] ze dne 23. 5. 2014.

31. Svědkyně [celé jméno svědkyně], realitní makléřka, zejména uvedla, že paní [celé jméno žalobkyně] se na ni obrátila s tím, že katastr udělal chybu zápisech, ale po bližším zkoumání ty dokumenty prozkoumali a zjistili, že katastr žádnou chybu neudělal. Podle listin, které jsou uloženy v katastru, zjistili, že se jedná o 2 domy a toliko pan zemřelý, [celé jméno svědka] [jméno], který zemřel v roce 1981, daroval svému synovci s manželkou pouze přední část domu s pozemkem a druhý dům s tou parcelou [číslo] si ponechal. Tudíž manželé mohli koupit pouze tu část, kterou prodávající manželé [celé jméno svědka], lékařka a [celé jméno svědka], mohli prodat, tj. toliko, kolik získali tím darováním. Tzn. pouze ten první dům na parcele [číslo] a nemohli koupit to, co jim nepatřilo, tedy nemohli prodat to, co jim nepatřilo. Svědkyně dále uvedla, že se obrátila, resp. na ni se obrátila notářská kancelář, Mgr. [příjmení], kvůli tady tomu dodatečnému projednání dědictví. A tam po ní požadovali listiny týkající se stavby postavené na parcele [číslo]. Chtěli údaje o té stavbě, která stojí na tom pozemku, jak šel čas, za mnoho let, tak paní [celé jméno žalobkyně] si vlastně tady tu stavbu obydlila, tam se nastěhovala a prostě ji užívala podle právního názoru bez právního důvodu, protože jí nepatřila. To projednávala s panem [celé jméno svědka], že se jedná nejenom o ten pozemek v dědictví, ale i o tu stavbu, která na tom pozemku stojí a on prostě sdělil, že má jinačí starosti a že s paní [celé jméno žalobkyně] nechce mít žádný spor, takže o tu stavbu prostě nestojí. Že teda nechť se vyřídí dědictví pouze na ten pozemek, protože k té stavbě chyběly podklady, nebylo kolaudační rozhodnutí. Svědkyně navštívila i stavební úřad v [část obce] a tam jí sdělili, že agendu přebrali až v roce 2009 a že tudíž ty starší podklady z toho roku 1980, že prostě nemají k té stavbě. Pan [celé jméno svědka] ten neměl prostě už tu sílu na to, zvlášť když věděl, že tedy v něm vlastně bydlí paní [celé jméno žalobkyně]. Takže jeho zájem bylo pouze získat v dědictví pozemek a za ten pozemek požadoval 30.000 Kč, to projednávala svědkyně s paní [celé jméno žalobkyně], ona sdělila, že na to peníze nemá a neustále tvrdila, že je chyba v katastru, že ona to koupila celý, oba ty pozemky, jak to„ lomeno 1“ i to„ lomeno 2“. A pak teda nějak společně vymyslely, protože měla ještě jeden dům v [část obce], že ten dům pronajmou, svědkyně dům odinzerovala, sehnala zájemce, protože vlastně za 3 měsíce toho výtěžku z toho nájmu by měla na tu kupní cenu našetřeno, a až byli zájemci, tak paní [celé jméno žalobkyně] si to rozmyslela. Pan [celé jméno svědka] říkal, že už mu zbývá málo času života, tak chtěl za ten pozemek získat 30.000 Kč s tím, že tyto peníze věnuje Klokánkovi, proto svědkyně oslovila pana [příjmení] a ten řekl, že pozemek koupí, protože ta cena byla velmi příznivá. Svědkyně dále uvedla, že když sestavovala kupní smlouvu, kdy byl prodávající [celé jméno svědka] a kupující pan [celé jméno žalovaného], tak jí bylo známo, že stavba - pozemek, že tam existuje předkupní právo, tak se ptala na tu nestandardní situaci, protože na katastru dům byl zakreslen, zapsán, ale neměl vlastníka, jak se postupuje v takovým případě, jak se řeší předkupní právo. Doktorka [příjmení] svědkyni sdělila, že pokud chybí příjemce toho předkupního práva a není ve veřejné listině takto předkupní právo neexistuje, protože ho není komu nabídnout, když ve veřejné listině ten majitel toho domu či na té parcele„ lomeno 2“ chybí, takže předkupní právo neřešili. Svědkyně věděla, že tady toto existuje, ale v tomto nestandardním případě v době nákupu pana [příjmení] ten dům prostě neměl majitele, takže nebylo komu to předkupní právo nabídnout. Někdy v roce 2013, listopad, prosinec, 2013, svědkyně nabídla žalovanému pozemek, to [číslo] kolem 60 metrů, že ten pozemek má, pan prodávající za něj požaduje 30.000 Kč. Svědkyně mu zavolala, jestli by tady v tom katastrálním území Židenice neměl zájem o tento pozemek, protože prvně samozřejmě by ho nabízela paní [celé jméno žalobkyně], ale ta prostě řekla, že těch 30.000 Kč nemá a požadovala vlastně po [celé jméno svědka], aby jí ten pozemek daroval. A on ho darovat nechtěl, řekl, že požaduje nejméně těch 30.000 Kč, který stejně odevzdá do Klokánku. Svědkyně jednala s panem [příjmení], s panem prodávajícím, a ten sdělil, že paní [celé jméno žalobkyně] to darovat nebude a že požaduje za ten pozemek 30.000 Kč. Ale v první fázi se na svědkyni obrátila paní [celé jméno žalobkyně] a nevěděla si rady, protože ten pozemek a ta stavba byla na toho zemřelého [jméno] [celé jméno svědka]. Paní [celé jméno žalobkyně] ten pozemek chtěla získat, ale tvrdila, že prostě v katastru nemovitostí, že došlo k chybám a že ten pozemek je v podstatě její a že proto žádá [celé jméno svědka], aby jí ho daroval. [celé jméno svědka] se na svědkyni obrátil v době, kdy se dozvěděl, že je tam zapomenuté dědictví a že by to měl dědit. Neznali se, šla ho navštívit, sdělila mu, že tam je to zapomenuté dědictví a on ji poprosil, protože byl nemocný, jestli by mu s tím nepomohla, nevyřídila to a že požaduje za ten pozemek 30.000 Kč. Že je tam zapomenuté dědictví a že by bylo potřeba to dořešit a on ji požádal, zda by nebyla ochotna mu s tím pomoct, protože je nemocný, že má rakovinu a že mu už toho času moc nezbývá a že prostě jí dá plnou moc, aby to za něj vybavila. A pak projednávali tu stavbu, protože notářská kancelář je vyzvala, ať dodají podklady k té stavbě, která je postavena na tomto pozemku, a podle svědkyně po právu měl pan [celé jméno svědka] dědit i tuto stavbu, ale vzhledem k tomu, že se vědělo a bylo známo, že paní [celé jméno žalobkyně] si tady tu stavbu zabrala a užívala tu stavbu, tak řekl, že nechce mít žádné spory a žádné konflikty, takže ať tu stavbu svědkyně neřeší, že chce zdědit jenom ten pozemek. Od soudu…, nebo z katastru nemovitostí se dozvěděla, že pozemek patří zemřelému [jméno] [celé jméno svědka], tak si zjišťovala, kdo je právním nástupcem a právním nástupcem byl právě [celé jméno svědka], byla tam nějaká závěť, ale ta obmyšlená osoba zemřela dřív jak [jméno] [celé jméno svědka], takže dědicem byl jeho bratr [celé jméno svědka]. Ona (první žalobkyně) donesla nějaké listiny, měla kupní smlouvu a pořád tvrdila, že koupila celý objekt i s tím zadním pozemkem a pak si ty informace svědkyně na katastru ověřila, zjistila, že to není pravda, že katastr žádnou chybu neudělal a tak jak tam jsou postupně ty zápisy, že jsou všechny v pořádku. Panu [celé jméno svědka] svědkyně řekla, a on i s paní [celé jméno žalobkyně] mluvil, takže se v tom shodli, že paní [celé jméno žalobkyně] žádá prostě, aby jí to převedl darovací smlouvou a to že on nehodlá, že chce za ten dům, když už si ho obsadila a bydlí v něm, tak ať si ho nechá, protože on s ní nechtěl mít žádný konflikt, žádný spor, naznal, že je to paní konfliktní, takže ať si ten dům nechá, že žádá jenom zdědit ten pozemek, jestli bych mu to nevyřídila a že ten pozemek chce prodat, protože má málo času života za 30.000 Kč. Předmětem dědictví měl být dům postavený na pozemku [číslo]. No, a pan [celé jméno svědka] z toho byl nešťastnej, říkal to je ten dům, kterej už si paní [celé jméno žalobkyně] zabrala, ona v něm bydlí, takže co já teď s tím domem, budu já se s paní [příjmení] hádat, když mně zbývá tady málo času života, ten dům nechte paní [celé jméno žalobkyně], já ho dědit nechci. S pozemkem to dopadlo tak, že se prostě vyřešilo dědictví, k domu nedoložili potřebný dokumenty, co notář požadoval, protože ten dům zřejmě neměl kolaudační rozhodnutí. V [část obce] na stavebním úřadu řekli, že agendu převzali až v roce 1990 a že k tomu druhému domu postavenému na parcele [číslo] žádnou dokumentaci nemají. Ta záležitost dopadla tak, že notářské kanceláři nedodali potřebné dokumenty k tomu domu, navíc pan [celé jméno svědka] ten dům dědit v podstatě nechtěl, když už věděl za ty leta, že si ho zabrala paní [celé jméno žalobkyně] a že ho obývá a že se snažila vlastně z těch dvou domů sestavit jeden dům, takže k dědictví toho domu nedošlo, protože dědit pan [celé jméno svědka] ten dům nechtěl, paní [celé jméno žalobkyně] v něm bydlela, takže předmětem dědictví se stal jednom ten pozemek. Pokud jde o jednání s žalovaným, svědkyně uvedla, že zvedla telefon a zavolala mu, že se bude prodávat, až se dořeší dědictví, pozemek v [část obce], ukázala mu to na geometrické mapě, řekla, že sice na tom pozemku stojí stavba, ale v době nákupu stavba byla nikoho, protože na veřejným seznamu nebyl majitel stavby uveden a on jí řekl, že mu to nevadí, že prostě tady za tu kupní cenu ten pozemek rád koupí. Svědkyni docela mrzelo popravdě, že pan [celé jméno svědka] nechce dědit i tu stavbu, protože by to byl ucelený celek, pozemek se stavbou jako jedna nemovitost. Ale on se prostě jako kdyby paní [celé jméno žalobkyně] bál, a věděl nebo bylo obecně známo nebo všeobecně známo, že ona si tu stavbu jak šel čas, tak za těch x, y let prostě zabrala a užívala ji, a nechtěl mít na stáří žádný konflikt, tak řekl ne, stavbu nechci. Svědkyně dále uvedla, že zkoumala tu otázku předkupního práva. Ale právě na veřejném seznamu katastru nemovitostí ta nemovitost, ta stavba, byla bez majitele. Takže předkupní právo nebylo komu nabídnout. Svědkyně se na otázku dvakrát ptala, radši na dvou místech, než vůbec, protože o stavbě se vědělo, ale nevědělo se…, teda nebylo tam jméno, tak jako k stavbě nemůžete nabízet předkupní právo, když nemá vlastníka, stavba postavená na parcele [číslo]. Na veřejným seznamu nebyl majitel, jednalo se o stavbu, vedlejší stavbu, v katastrálních mapách byla označena tečkou, tak jak se označuje každá stavba. To byla stavba, kterou [jméno] [celé jméno svědka] si nechal zřejmě na dožití i s pozemkem, který byl pod tou stavbou, [číslo], a na tom stála stavba. Tam zjistila, že majitel stavby není uveden, prostě stavba nikoho. [jméno] [celé jméno svědka] v roce 1981 zemřel a tu stavbu si přisvojila zřejmě paní [celé jméno žalobkyně], protože to navazovalo na ten nebo nenavazovalo, je tam přetržka podle té mapy. Svědkyně dále upřesnila, že věděla o tom, že pozemek nemá přístup z veřejné komunikace, navštívila dům paní [celé jméno žalobkyně], viděla ten dům i ze dvora, tak jak to bylo namalováno na té katastrální mapě.

32. Svědek [celé jméno svědka] vypověděl zejména, že paní [celé jméno žalobkyně] byla klientkou služby, ve které pracoval, a dostala v rámci této sociální služby základní poradenství podle zákona o sociálních službách. Přesně si nevybavil, kdy paní [celé jméno žalobkyně] přišla, bylo to roku 2014. Mělo by to být v době, kdy začal nově platit nový občanský zákoník. Bylo mu vysvětleno, o co zhruba jde, na to zareagoval tím, že se mu zdálo, že na to dopadá tehdy platný paragraf na konci občanského zákoníku o té povinnosti dát předkupní právo, to klientce sdělil a doporučil vyhledat advokátní službu. Načež vlastně hned nato paní [celé jméno žalobkyně] odpověděla, že už advokátku má, poradenství tedy bylo skončeno. Mělo jít o to, že došlo k jakémusi prodeji půdy pod nemovitostí paní [celé jméno žalobkyně], kdy ta půda byla prodána a měla se tam vyskytovat další osoba, která žádala bezdůvodné obohacení z toho důvodu, že ten dům vlastně stojí na pozemku jiného majitele. A na závěr na to zjistili, že by tam mělo dojít k tomu předkupnímu právu.

33. Soud provedl dokazování v rozsahu důkazních návrhů, toliko některé důkazní návrhy provedeny již s ohledem na dosud dosažené výsledky provedeného dokazování a již učiněná skutková zjištění ze strany soudu provedeny nebyly.

34. Pokud se jedná o jednotlivé důkazní návrhy, soud považoval s ohledem na výsledky provedeného dokazování za nadbytečné, aby byl proveden výslech svědka p. [jméno] [příjmení], který byl k důkazu označen ze strany žalovaného. Dále ze strany soudu nebylo přistoupeno k výslechu svědků [celé jméno svědkyně], [jméno] [příjmení], neboť se provedení výslechu těchto svědků jevilo soudu rovněž jako nadbytečné, ostatně žalobkyně soudu sdělily, že na výslechu těchto svědků již netrvají. Soud neprovedl ani výslech svědka p. [celé jméno svědka], [datum narození], jehož výslech byl označen k důkazu„ s výhradou respektu k jeho zdravotnímu stavu“, neboť v průběhu řízení se zdravotní stav k důkazu označeného svědka dle sdělení výrazně zhoršil a svědek v průběhu řízení zemřel.

35. Soud zhodnotil provedené důkazy, jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti, z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Na základě provedeného dokazování dospěl soud po právním posouzení věci k následujícím závěrům.

36. Dle § 3054 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jako „občanský zákoník“) stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba.

37. Dle § 3056 odst. 1 občanského zákoníku vlastník pozemku, na němž je zřízena stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku a nestala se součástí pozemku ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, má ke stavbě předkupní právo a vlastník stavby má předkupní právo k pozemku. Předkupní právo vlastníka pozemku se vztahuje i na podzemní stavbu na stejném pozemku, která je příslušenstvím nadzemní stavby. K ujednáním vylučujícím nebo omezujícím předkupní právo se nepřihlíží.

38. Dle § 3056 odst. 2 občanského zákoníku lze-li část pozemku se stavbou oddělit, aniž to podstatně ztíží jejich užívání a požívání, vztahuje se předkupní právo jen na část pozemku nezbytnou pro výkon vlastnického práva ke stavbě.

39. Dle § 2140 odst. 1 občanského zákoníku ujedná-li si předkupník k věci předkupní právo, vzniká dlužníku povinnost nabídnout věc předkupníkovi ke koupi, pokud by ji chtěl prodat třetí osobě (koupěchtivému). Dle § 2140 odst. 2 občanského zákoníku předkupní právo lze zvláštním ujednáním rozšířit i na jiné způsoby zcizení. Předkupní právo lze také ujednat i mimo souvislost s kupní smlouvou.

40. Dle § 2143 občanského zákoníku povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi dospěje uzavřením smlouvy s koupěchtivým.

41. Dle § 2144 odst. 1 občanského zákoníku je-li předkupní právo zřízeno jako právo věcné, opravňuje předkupníka domáhat se vůči nástupci druhé strany, jenž věc nabyl koupí nebo způsobem postaveným ujednáním o předkupním právu koupi na roveň, aby mu věc za příslušnou úplatu převedl. Dle § 2144 odst. 2 občanského zákoníku nabude-li nástupce vlastnické právo k věci jiným způsobem, přechází na něho povinnost nabídnout předkupníkovi věc ke koupi za podmínek, kterými byl vázán jeho předchůdce. Dle § 2144 odst. 3 občanského zákoníku nekoupí-li předkupník nabídnutou věc, zůstává mu předkupní právo zachováno.

42. Dle § 2147 odst. 1 občanského zákoníku nabídku učiní prodávající předkupníkovi ohlášením všech podmínek. Při nabídce se vyžaduje oznámení obsahu smlouvy uzavřené s koupěchtivým. Nabídka ke koupi nemovité věci vyžaduje písemnou formu. Dle § 2147 odst. 2 občanského zákoníku přijme-li předkupník nabídku, uskuteční se koupě mezi prodávajícím a předkupníkem za týchž podmínek, jaké prodávající dohodl s koupěchtivým.

43. Dle § 2148 odst. 1 občanského zákoníku předkupník zaplatí kupní cenu v ujednané lhůtě, jinak do osmi dnů po nabídce u věci movité a u nemovité věci do tří měsíců po nabídce. Neučiní-li to, předkupní právo zanikne. Dle § 2148 odst. 2 občanského zákoníku odložil-li prodávající koupěchtivému zaplacení kupní ceny na pozdější dobu nebo povolil-li mu placení ve splátkách, může se předkupník domáhat téže výhody, zajistí-li odloženou platbu dostatečnou jistotou.

44. Na podkladě provedeného dokazování a po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

45. Občanský zákoník vychází ze zásady, že stavba je součástí pozemku, přičemž tam, kde tuto zásadu nebylo možné provést proto, že ke dni nabytí účinnosti občanského zákoníku bylo vlastnictví pozemku a stavby rozdělené, stanoví na podkladě kogentního ustanovení § 3056 odst. 1 občanského zákoníku za účelem sjednocení vlastnictví vzájemné zákonné předkupní právo vlastníka stavby a pozemku. Obsah tohoto práva se patrně řídí ve smyslu § 11 přiměřeně podle § 2140 a následující (srov. Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1235).

46. Konkrétní obsah předkupního práva v ustanovení § 3056 občanského zákoníku vymezen není a ustanovení toliko stanoví předkupní právo vlastníka stavby a pozemku, aniž zde bylo současně výslovně zakotveno, jaká další pravidla se ve vztahu k naplnění výše uvedené zásady uplatní a jaká ustanovení je třeba rovněž aplikovat.„ Stavby spojené se zemí pevným základem, jež nebyly podle dosavadních předpisů součástí pozemku a patří jiné osobě, nežli pozemek, na němž byly postaveny, se součástí pozemku naopak nestaly ani po účinnosti občanského zákoníku jsou i nadále věcmi nemovitými. V těchto případech však má vlastník pozemku předkupní právo ke stavbě a naopak, i vlastník stavby má předkupní právo k pozemku (což se týká i takové podzemní stavby, která je příslušenstvím stavby nadzemní). V takovém případě má tedy s ohledem na ustanovení § 2140 odst. 1 vlastník pozemku povinnost nabídnout pozemek vlastníkovi stavby, pokud by jej chtěl například prodat třetí osobě, přičemž stejnou povinnost má i vlastník stavby vůči vlastníkovi pozemku“ (srov. Švestka, J. a kol.: Občanský zákoník. Komentář. Svazek III. Praha: Wolters Kluwer, 2014, § 3056).

47. Soud proto vycházel z výše zmíněného ustanovení § 2140 a následující občanského zákoníku, kdy ustanovení o smluvním předkupním právu je na místě aplikovat i na případy, kdy předkupní právo zakládá místo dohody stran zákon (srov. například rozsudek NS ČR ze dne 11. 5. 2011 sp. zn. 31 Cdo 1926/2009, rozsudek NS ČR ze dne 25. 8. 2003 sp. zn. 33 Odo 178/2003), neboť jedním z takových případů je rovněž zákonem stanovené předkupní právo vlastníka stavby nebo pozemku v případech odděleného vlastnictví stavby a pozemku dle § 3056 občanského zákoníku.

48. Jestliže dle § 2143 občanského zákoníku povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi dospěje uzavřením smlouvy s koupěchtivým, tedy v daném případě žalovaným, občanský zákoník rovněž v rámci uvedeného ustanovení stanoví okamžik, kdy prodávajícímu, tedy dlužníkovi, který má v návaznosti na existenci kupní smlouvy včetně existence třetí osoby v pozici kupujícího učinit nabídku, vzniká povinnost věc nabídnout předkupníkovi. Tuto povinnost spojuje občanský zákoník s okamžikem uzavření kupní smlouvy.„ V případě, že prodávající (dlužník) nesplní svou povinnost a nenabídne věc předkupníkovi ke koupi, závisejí reálné prostředky obrany předkupníka jednak na konkrétních okolnostech, jednak také na tom, zda se jedná o předkupní právo věcné (§ 2144). Předkupník se jistě může v první řadě domáhat splnění povinnosti vůči dlužníkovi, a tedy dožadovat se splnění povinnosti nabídnout věc. Splnění povinnosti by se mohl domáhat žalobou na plnění, resp. nahrazení projevu vůle (§ 161 odst. 3 OSŘ).“ (srov. Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo (§ 2055 –3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 118-120).

49. V projednávaném případě tak soud dospěl k závěru, že ze strany prodávajícího (dlužníka) [celé jméno svědka], nar. 1933, jako nabyvatele a vlastníka, na základě rozhodnutí vydaného v řízení o dědictví na základě potvrzení nabytí nově vyšlého majetku zůstavitele, pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek], v daném případě zastoupeného [celé jméno svědkyně], jak se z předmětné smlouvy o koupi nemovitosti uzavřené s žalovaným dne 30. 1. 2014 podává, nebyla ve vztahu k osobě, jíž svědčilo vlastnické právo ke stavbě na předmětném pozemku, učiněna nabídka ke koupi daného pozemku. Vzhledem k tomu, že vznik povinnosti věc nabídnout ke koupi spojuje zákon s okamžikem uzavření kupní smlouvy, došlo v návaznosti na uzavření kupní smlouvy dne 30. 1. 2014 s žalovaným k porušení povinnosti ze strany prodávajícího, který tímto nesplnil povinnost učinit nabídku ke koupi. Ve smyslu § 2147 občanského zákoníku je přitom třeba, aby nabídku učinil prodávající předkupníkovi ohlášením všech podmínek, kdy při nabídce se vyžaduje oznámení obsahu smlouvy uzavřené s koupěchtivým, přičemž nabídka ke koupi nemovité věci vyžaduje písemnou formu. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, žádná taková konkrétní písemná nabídka, na základě které by následně žalobkyně s ohledem na vlastnické právo ke stavbě na pozemku měly mít možnost uzavřít s vlastníkem pozemku kupní smlouvu, učiněna však nebyla. S ohledem na časovou souslednost, kdy usnesení v řízení o dědictví po [jméno] [celé jméno svědka], s účastníkem [celé jméno svědka], nar. 1933, na základě kterého byl potvrzen nově najevo vyšlý majetek zůstavitele v podobě pozemku parc. [číslo] (vyjma stavby bez č.p./č.e., jiná stavba bez LV), v [katastrální uzemí], [územní celek], který nabyl pan [celé jméno svědka], nar. 1933, bylo vydané dne 30. 1. 2014 a téhož dne došlo k uzavření kupní smlouvy mezi [celé jméno svědka], nar. 1933, a žalovaným, je naopak zjevné, že kupní smlouva mezi prodávajícím a žalovaným byla uzavřena prakticky ihned poté, co výše uvedené usnesení vydané v dědickém řízení, nabylo právní moci.

50. Žalobkyním tak nezbylo než se domáhat nápravy soudní cestou, přičemž žaloba nahrazující projev vůle přichází v úvahu jako prostředek k nápravě. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného uzavřít s žalobkyněmi a) a b) kupní smlouvu, na základě které převede žalobkyni a) spoluvlastnický podíl o velikosti 3/4 a žalobkyni b) spoluvlastnický podíl o velikosti 1/4 na předmětném pozemku p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. [část obce], [územní celek], zapsaném v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví], na němž stojí stavba [adresa] za kupní cenu v částce v celkové výši 30.000 Kč. Jde-li o kupní cenu ve výši 30.000 Kč, soud vycházel z obsahu dne 30. 1. 2014 uzavřené kupní smlouvy mezi prodávajícím a žalovaným a jako jednu z podstatných náležitostí zahrnul soud výši kupní ceny do výrokové části tohoto rozhodnutí.

51. Pokud se jedná o námitku žalovaného v tom smyslu, že ke dni uzavření kupní smlouvy mezi žalovaným a [celé jméno svědka], nar. 1933, prodávajícím v pozici povinného, neměl možnost učinit nabídku ke koupi, neboť k danému datu nevyplýval z katastru nemovitostí údaj o tom, komu svědčí vlastnické právo ke stavbě umístěné mimo jiné také na předmětném pozemku p. [číslo] tehdy ke dni uzavření kupní smlouvy evidované jako„ stavba bez čp/če, jiná stavba, bez LV“, soud má provedeným dokazováním za prokázané, že prodávající [celé jméno svědka] musel v době uzavření kupní smlouvy vědět, kdo je vlastníkem stavby na pozemku. Ostatně jak vyplynulo z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně], o skutečnostech vztahujících se k majetkovým vztahům k předmětnému pozemku včetně pozemků sousedních a stavbě jiného vlastníka, žalobkyň a) a b), věděl i žalovaný, který byl díky komunikaci a zprostředkování prodeje p. [celé jméno svědkyně] obeznámen i se situací žalobkyň. Jestliže tedy žalovaný uváděl, že v době uzavření kupní smlouvy mezi původním vlastníkem [celé jméno svědka], nar. 1933, stavba nebyla zapsána v katastru nemovitostí (resp. toliko jako stavba bez čp / če) a prodávající v postavení dlužníka, tj. povinného ve vztahu k učinění nabídky předkupního práva, nemohl vědět, komu má učinit nabídku, v řízení bylo spolehlivě prokázáno, že vlastnické vztahy i veškeré související okolnosti musely být prodávajícímu dobře známy. Ostatně byly známy i dalším osobám, které v rámci záležitosti vystupovaly.

52. Svědkyně [celé jméno svědkyně] například výslovně uvedla, že„ pan [celé jméno svědka] ten neměl prostě už tu sílu na to, zvlášť když věděl, že v něm (domě) vlastně bydlí paní [celé jméno žalobkyně]“. Svědkyně například v tomto směru také uvedla o jednání s prodávajícím [celé jméno svědka], nar. 1933:„ Že je tam zapomenuté dědictví a že by bylo potřeba to dořešit a on ji požádal, zda by nebyla ochotna mu s tím pomoct, protože je nemocný, že má rakovinu a že mu už toho času moc nezbývá a že prostě jí dá plnou moc, aby to za něj vybavila. A pak projednávali tu stavbu, protože notářská kancelář je vyzvala, ať dodají podklady k té stavbě, která je postavena na tomto pozemku, a po právu měl pan [celé jméno svědka] dědit i tuto stavbu, ale vzhledem k tomu, že se vědělo a bylo známo, že paní [celé jméno žalobkyně] si tady tu stavbu zabrala a užívala tu stavbu, tak řekl, že nechce mít žádné spory a žádné konflikty, takže ať tu stavbu svědkyně neřeší, že chce zdědit jenom ten pozemek.“ Jak vyplynulo z výpovědi svědkyně, svědkyně v době bezprostředně předcházející uzavření kupní smlouvy mezi p. [celé jméno svědka], starším, a žalovaným, komunikovala souběžně jak s [celé jméno svědka], tak s žalobkyní a), přičemž z výpovědi rovněž vyplynulo, že svědkyně byla velmi dobře obeznámena se situací, neboť žalobkyně a) jí sama záležitost nastínila včetně jednotlivých podkladů, které měla žalobkyně a) k dispozici, když hodlala řešit chybějící zápis v katastru nemovitostí. Jednání realitní makléřky [celé jméno svědkyně] však bylo v celé věci evidentně vedeno snahou dojednat provedení transakce mezi žalovaným a [celé jméno svědka], nikoliv napomoci žalobkyni a) při řešení směřujícímu k odstranění stavu nesouladného stavu skutečných majetkoprávních vztahů oproti těm evidovaným v katastru nemovitostí, jak zřejmě žalobkyně a) při komunikaci se svědkyní původně očekávala.

53. Svědkyně se dále vyjádřila i k tomu, co jí v době před uzavřením předmětné kupní smlouvy sdělil [celé jméno svědka], nar. 1933:„ Panu [celé jméno svědka] řekla, že, a on i s paní [celé jméno žalobkyně] mluvil, takže se v tom shodli, že paní [celé jméno žalobkyně] žádá prostě, aby jí to převedl darovací smlouvou a to že on nehodlá, že chce za ten dům, když už si ho obsadila a bydlí v něm, tak ať si ho nechá, protože on s ní nechtěl mít žádný konflikt, žádný spor, naznal, že je to paní konfliktní, takže ať si ten dům nechá, že žádá jenom zdědit ten pozemek, jestli bych mu to nevyřídila a že ten pozemek chce prodat, protože má málo času života, za 30.000 Kč“ Pokud jde o jednání s žalovaným, svědkyně například také uvedla, že mu zavolala, že se bude prodávat, až se dořeší dědictví, pozemek v [část obce], ukázala mu to na geometrické mapě, řekla, že sice na tom pozemku stojí stavba, ale v době nákupu stavba byla nikoho, protože na veřejném seznamu nebyl majitel stavby uveden a on jí řekl, že mu to nevadí, že prostě tady za tu kupní cenu ten pozemek rád koupí.

54. K tomu, že [celé jméno svědka], nar. 1933, dobře znal okolnosti prodeje domu a souvisejících pozemků včetně toho, komu byl dům prodán ze strany [celé jméno svědka], ml. a jeho manželky, se vyjádřil také vyslechnutý svědek [celé jméno svědka], ml., syn prodávajícího [celé jméno svědka], nar. 1933. Soud tak v tomto směru uzavírá, že přestože prodávající [celé jméno svědka] věděl, že na předmětném pozemku p. [číslo] stojí stavba ve vlastnictví žalobkyň, tehdy evidovaná v katastru nemovitostí jako stavba bez čp/če, jiná stavba, bez LV, posléze evidovaná jako stavba [adresa] na pozemcích p. [číslo] [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek], neučinil ve vztahu k žalobkyním nabídku ke koupi.

55. Soud vycházel současně z okolností celého případu, kdy pro posouzení projednávané věci považoval za podstatná rovněž zjištění učiněná prostřednictvím výpovědí svědků, kteří se vyjádřili ke skutečnostem souvisejícím s majetkoprávními vztahy týkajícími se předmětných nemovitostí a historické návaznosti vlastnických vztahů. Ze strany svědků tak bylo rovněž podrobně popsáno, za jakých okolností vlastně došlo k dodatečnému projednání dědictví po zemřelém [jméno] [celé jméno svědka] a jakým způsobem lze nahlížet na genezi majetkoprávních vztahů v návaznosti na jednotlivé nabývací tituly. V tomto směru soud přihlédl také k časové posloupnosti jednotlivých kroků zainteresovaných osob, podstatný byl i postupný vývoj majetkových vztahů a konkrétní posloupnost nabývacích titulů.

56. Na podkladě všech provedených důkazů tak má soud za zjištěné, že žalobkyním svědčilo vlastnické právo ve vztahu ke stavbě [adresa] na pozemcích p. [číslo] [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], kdy v tomto směru soud vyšel zejména z obsahu kupní smlouvy uzavřené dne 26. 7. 1982, na základě které nabyla původně žalobkyně a) předmětné nemovitosti (tehdy původně s manželem, [jméno] [příjmení]) od manželů [jméno] a MUDr. [jméno] [příjmení], kteří nemovitosti nabyli na základě kupní smlouvy uzavřené dne 29. 8. 1980 od [jméno] [celé jméno svědka] jako prodávajícího. Z hlediska identifikace převáděných nemovitostí soud vyšel z označení v kupní smlouvě uzavřené dne 29. 8. 1980, kdy v návaznosti na to, co v rámci provedeného dokazování dále vyplynulo, je dle názoru soudu zřejmé, že úmyslem prodávajícího [jméno] [celé jméno svědka] bylo převést nemovitost v podobě stavby domu [adresa] jako celek, kdy je zřejmé, a to mimo jiné i z výpovědi [celé jméno svědka], ml., že v daném rozsahu měli v úmyslu převést vlastnické právo také manželé [celé jméno svědka] na manžele [příjmení].

57. Jestliže žalovaný namítal, že ve skutečnosti byl rozsah převáděných nemovitostí odlišný a jde-li o dům [adresa], byla převedena pouze část, neboť dům sestával z dvou oddělených částí, které měly být každá předmětem jiných vlastnických vztahů, soud v tomto směru vyšel zejména z obou znaleckých posudků, které byly k důkazu provedeny, a jimž bylo bez pochybností prokázáno, že se jednalo v případě domu [adresa] v k. ú. [část obce], o jedinou stavbu. V tomto směru bylo možné například přihlédnout k tomu, jakým způsobem byla stavba v minulosti užívána, jaký byl její vzhled a funkce jednotlivých částí. Jestliže pak žalovaný konkrétně namítal, že stavba byla rozdělena částí v minulosti označenou v plánku jako„ WC a dřevník“, z k důkazu provedeného nákresu naopak vyplývá, že se jednalo o stavbu jedinou, která byla toliko členěna na jednotlivé části v návaznosti na funkci místností dle určení tehdejších uživatelů.

58. Na výše uvedeném ničeho nemění například ani argumentace žalovaného v tom smyslu, že stavba měla v minulosti zčásti sloužit jako tzv. výměnek starším členům rodiny. To samo o sobě nevylučuje zachování charakteru budovy jako jediné stavby. O tom, že však úmyslem původních vlastníků a předchozích nabyvatelů nebylo převést vlastnické právo například jen k části předmětné stavby, svědčí zřejmě i to, že v rámci smlouvy uzavření dne 29. 8. 1980 mezi [jméno] [celé jméno svědka] a manžely [příjmení] bylo mezi stranami ujednáno, že„ na srážku kupní ceny zavazují se kupující ponechat prodávajícího bydlet a užívat jednopokojový byt v přízemí domu s příslušenstvím v domě i v zahradě“, neboť pokud by byla stavba převáděna pouze v části a tzv. výměnek, tedy dle žalovaného část nacházející se převážně na pozemku p. [číslo] byl [jméno] [celé jméno svědka] ponechán ve vlastnictví, nebylo by nutné ujednání vztahující se k zajištění práva užívání části nemovitosti.

59. Skutečnost, že stavba na pozemcích [parcelní číslo] [parcelní číslo] tak byla původně evidována v katastru nemovitostí jako stavba bez čp/če, jiná stavba, bez listu vlastnictví, kdy teprve později došlo na základě žádosti žalobkyně a) k odstranění chybného zápisu v katastru nemovitostí, tak s ohledem na výše uvedené dle názoru soudu s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu na výše uvedených závěrech ničeho nemění. K tomu, že v případě uvedené stavby nebyl proveden řádný zápis do katastru nemovitostí, přestože se dá usuzovat, že objekt byl v té době zaměřen, kdy„ podle mapového podkladu z roku 1970 však již tato stavba zakreslena byla“, se vyjádřil podrobně i znalec v rámci svého písemně podaného znaleckého posudku a své závěry stvrdil u výslechu při jednání soudu. K tomu lze také doplnit, že pojem stavby ve smyslu občanskoprávním je třeba vnímat odlišným způsobem oproti předpisům práva veřejného, kdy v oblasti občanskoprávních vztahů proto nelze pojem stavby vykládat podle správních předpisů. Ani v tomto směru tak soud nevzal v potaz námitky žalovaného směřující k posouzení předmětné stavby jako stavby, která dle žalovaného vznikla bez příslušného povolení v návaznosti na příslušné řízení u správního úřadu.

60. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud zcela procesně úspěšným žalobkyním přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 76.225 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku v celkové výši 6.000 Kč, z odměny právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 9 odst. 3 písm. b) ve spojení s ust. § 7 bod 5 vyhlášky ve spojení s § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., za 15, resp. 30 společných úkonů právní služby po 2.500 Kč za úkon, resp. ve výši 2.000 Kč po snížení o 20 %, za 30 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (příprava a převzetí, písemné podání soudu nebo návrh ve věci samé ze dne 14. 4. 2014, 15. 4. 2014, 9. 2. 2017, 21. 6. 2019, výzva k plnění, účast na jednání před soudem dne 10. 3. 2015, 7. 6. 2019, 26. 9. 2019, 10. 1. 2020, 28. 5. 2020, 2. 7. 2020, 28. 8. 2020, 8. 10. 2020, 18. 12. 2020, 7. 1. 2020) spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobkyním přiznána v celkové za 30 společných úkonů právní služby. Jde-li o podání v podobě oznámení katastrálnímu úřadu, žádost o zápis poznámky spornosti, přípis žalovanému a přípis zástupci žalovaného, žalobkyním nebyla přiznána náhrada nákladů v podobě odměny právního zástupce, a to s odkazem na vymezení úkonu právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Pokud se jedná o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, soud vycházel z obsahu spisu, to se týká zejména odměny za úkony právní služby v podobě účasti na jednání, kdy nad rámec výše uvedených jednání soudu se jiná jednání nekonala. Žalobkyním byla dále ve smyslu § 137 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů řízení představovaná částkou ve výši 1.225 Kč v podobě nákladů spojených s předloženým znaleckým posudkem, neboť znalec Ing. [jméno] [příjmení] byl u jednání soudu vyslechnut k jím podanému znaleckému posudku dle § 127a o. s. ř., kdy soud považoval výdaje vynaložené ze strany žalobkyň v podobě nákladů spojených se znaleckým posudkem za účelně uplatněné náklady. V tomto směru soud uložil náhradu nákladů spojených s podáním znaleckého posudku žalovanému s odkazem na pravidlo týkající se náhrady účelně vynaložených nákladů:„ Co se nákladů znalce týče, počítá zákon s tím, že tyto náklady platí účastník, který jej o vypracování znaleckého posudku požádal. Pokud je takovému účastníku přiznána náhrada nákladů řízení, je náhrada za znalecký posudek stanovena podle zákona o znalcích a tlumočnících a vyhláškou č. 37/1967 Sb., nikoliv podle toho co účastník znalci skutečně zaplatil. Protože součástí podání znaleckého posudku je zpravidla i výslech znalce, platí uvedené i pro náklady spojené s výslechem znalce u soudu“ (srov. Svoboda, K. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 454).

61. Dle § 148 odst. 1 stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Jde-li tak o náklady státu vynaložené na svědečné v průběhu řízení, soud podle výsledku sporu rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit částku ve výši 178 Kč.

Poučení