72 CO 12/2022- 174

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Chmelíčka soudcům JUDr. Ivy Březinové a Mgr. Martina Jachury v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o náhradu nemajetkové újmy k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. června 2021, č.j. 24C 255/2019-149, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že se žaloba na zaplacení 22 500 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 27 650 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1) Napadeným rozsudkem soud I. stupně konstatoval, že v řízení vedeném [anonymizována tři slova] pod sp.zn. [anonymizováno] – [číslo] a sp.zn. [anonymizováno] [číslo] a v navazujícím řízení u Okresního soudu ve [obec] vedeném pod sp.zn. 4C 162/2014, bylo porušeno právo žalobce na projednání jeho věci v přiměřené době zaručené čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (výrok I.). Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 22.500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), ohledně zbývajících 133 600 Kč a 2 500 Kč byla žaloba zamítnuta (výrok III.). Žalované byla uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 20 850 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok IV.). 2) Žalobce se žalobou domáhal původně zaplacení částky 134 600 Kč jako satisfakce za nepřiměřeně dlouhé řízení vedené před [anonymizována tři slova], a dále následně před Okresním soudem ve [obec]. V průběhu řízení požadoval zaplacení dalších 25 000 Kč za nepřiměřeně dlouhé kompenzační řízení. Uváděl, že řízení před [anonymizováno] a Okresním soudem ve [obec] trvalo 7 let a 9 měsíců, jeho předmětem byla částka 6 398 Kč, která byla po něm [právnická osoba] s.r.o. požadována k zaplacení, k předmětu řízení je ovšem dle žalobce dále započítat jeho náklady a náklady protistrany, které musel uhradit, což celkem činilo částku 63 202 Kč. V případě kompenzačního řízení poukazoval na to, že toto řízení bylo pro prodlouženo chybným rozhodnutím o místní nepříslušnosti zrušenému Nejvyšším soudem. 3) Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Potvrdila, že žalobce předběžně nárok uplatnil, a to dne [datum], ovšem u [stát. instituce], jeho žádost byla postoupena [stát. instituce]. Dále uváděla, že v posuzovaném řízení nedošlo k žádným průtahům a délka řízení byla způsobena tím, že žalobce využil všechny možnosti, které mu k ochraně jeho práv správní řád poskytuje. Rovněž uváděla, že význam řízení pro žalobce byl velmi nízký. 4) Soud I. stupně v řízení provedl důkaz spisem [anonymizována tři slova] sp.zn. [číslo] (následně pod sp.zn. [číslo]) a zjistil, že dne [datum] byl podán proti žalobci návrh na to, aby žalobci byla uložena povinnost zaplatit navrhovateli částku 7 102 Kč, ohledně 743 Kč bylo [datum] řízení zastaveno. Soud zjistil, že v této fázi účastníci byli zejména vyzývání k doplnění svých tvrzení. [anonymizováno] poprvé vyhověl návrhu rozhodnutím z [datum], k rozkladu žalobce bylo rozhodnutí orgánů I. stupně zrušeno pro nepřezkoumatelnost. Znovu orgán soudu I. stupně vyhověl návrhu [datum], k rozkladu žalobce bylo toto usnesení [datum] potvrzeno a [datum] nabylo právní moci. 5) Dne [datum] podal žalobce proti rozhodnutí [anonymizováno] správní žalobu, [datum] požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, který k výzvě soudu následně odůvodnil. Dne [datum] nebylo jeho návrhu vyhověno, k odvolání žalobce odůvodněnému [datum], bylo toto rozhodnutí [datum] potvrzeno. Následně žalobce podal žádost o odklad vykonatelnosti rozhodnutí [anonymizováno], [datum] mu nebylo vyhověno, proti tomu se žalobce [datum] odvolal, rovněž vznesl námitku podjatosti soudce. Dne [datum] bylo rozhodnuto, že soudkyně není vyloučena z projednávání věci a [datum] bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně o odkladu vykonatelnosti rozhodnutí [anonymizováno]. Po žádosti žalobce o odročení jednání proběhla jednání dne [datum] a [datum], dne [datum] byla rozsudkem žaloba zamítnuta. Lhůta k vyhotovení rozsudku byla opakovaně prodloužena, odvolání tak žalobce podal dne [datum], následně znovu požádal o osvobození od soudních poplatků, své poměry ale přes výzvu soudu nedoložil a [datum] bylo řízení o tomto návrhu zastaveno. Proti tomuto usnesení se žalobce [datum] odvolal, usnesení bylo potvrzeno dne [datum] Dne [datum] zaplatil žalobce soudní poplatek a dne [datum] Krajský soud jeho odvolání odmítl. 6) V tomto kompenzační řízení vyšel i soud I. stupně z toho, že žaloba byla podána u [název soudu] s tím, že za stát má jednat [stát. instituce], [datum] [název soudu] vyslovil svou místní nepříslušnost, zdejší soud dne [datum] toto usnesení potvrdil, k dovoláním států Nejvyšší soud svým usnesením z [datum] usnesení nižších soudů zrušil, věc vrátil [název soudu], který znovu vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil [název soudu]. Ten nařídil jednání a [datum] vyhlásil rozhodnutí ve věci samé. V řízení dále soud zjistil, že žalobce má ve společném jmění s manželkou pozemek parc. [číslo] v obci [obec], na kterém se nachází budova s dvěma byty, rovněž má ve společném jmění pozemek parc. [číslo] ve [obec], ve kterém se nachází 3 byty. 7) Takto zjištěný skutkový stav hodnotil soud I. stupně po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je co do základu důvodná. Na posuzované řízení před [anonymizováno] a navazující řízení soudní dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Je tedy namístě toto řízení posuzovat dle nové zásadní judikatury (nález Ústavního soudu s sp.zn. II ÚS 570/20 a rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu sp.zn. 31Cdo 2402/2020, jako jeden celek. 8) Soud takto řízení hodnotil a uzavřel, že obě řízení probíhala v zásadě plynule, lze ovšem nalézt průtahy, a to před [anonymizováno] mu pro období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], v řízení před soudem pak v období od [datum] do [datum]. Nicméně na délce řízení se výrazně podílel i žalobce, kromě využití všech opravných prostředků ve věci samé opakovaně neúspěšně žádal o osvobození od soudních poplatků, či vznášel námitku podjatosti, a to přesto, že se jedná o zkušeného účastníka řízení. Soud rovněž poukázal na to, že řízení se vedlo o částku 6 938 Kč, když k nákladům řízení se nepřihlíží. S ohledem na poměry žalobcem v řízení zjištěné lze tuto částku považovat pro něj za zanedbatelnou. Nicméně s ohledem na celkovou délku řízení, která ve vztahu k žalobci činila 6 let a 10 a půl měsíce, je namístě hodnotit řízení již jako nepřiměřeně dlouhé, a je tak dána dle § 13 věta třetí zák.č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdpŠk) odpovědnost státu za nesprávný úřední postup. Při hodnocení výše uvedených okolností tak dospěl soud k závěru, že již bylo namístě za užití § 31a odst. 2 OdpŠk konstatovat porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a soud I. stupně v tomto směru i žalobě vyhověl. 9) Dále se soud I. stupně k návrhu žalobce zabýval i přiměřenosti kompenzačního řízení. To probíhalo sice plynule ale byla v něm opakovaně řešena otázka místní příslušnosti. Soud dovodil, že žalobce se přitom na délce řízení nijak nepodílel a s ohledem na pochybení soudů při rozhodnutí o místní příslušnosti tak již dospěl k závěru, že konstatování porušení práva nepostačuje, ale s ohledem na délku kompenzačního řízení je namístě přiznat žalobci finanční satisfakci. Při rozhodnutí o její výši soud vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 (Rc 58/2011) ve výši 15.000 Kč za rok, když za prvé 2 roky náleží satisfakce poloviční, za celkovou délku řízení tak žalobci přiznal částku 22 500 Kč. Ohledně zbývající požadované částky 134 600 Kč za délku posuzovaného řízení a částky 2 500 Kč za délku soudního řízení žalobu zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o.s.ř., v řízení úspěšnému žalobci tedy přiznal jejich plnou náhradu, když výpočet těchto nákladů uvedl v odůvodnění svého rozsudku. 10) Proti tomuto rozsudku podala do vyhovujících výroků a závislého výroku o nákladech řízení odvolání žalovaná. Namítala, že délka řízení před [anonymizováno] byla přiměřená povaze a složitosti věci, když je namístě zohlednit, že před [anonymizováno] rozhodoval 2× orgán soud I. stupně a 2× i odvolací orgán. K délce řízení výrazným způsobem přispěli účastníci, kteří svá tvrzení uplatňovali postupně v dílčích podáních, a bylo též nutno opakovaně vyzývat k doplnění návrhu. Ve vztahu k žalobci je namístě poukázat na to, že odvolání podával vždy nejprve neodůvodněná a je nutno i podtrhnout, že žalobce mohl sporu předejít, když měl napadnout vyúčtování za telekomunikační služby. Rovněž řízení před Okresním soudem ve [obec] bylo dle odvolatele přiměřené povaze a složitosti věci, když je třeba především zohlednit chování žalobce - opět nejprve neodůvodněná odvolání, opakované žádostí o osvobození od soudních poplatků, nedůvodná námitka podjatosti. Žalovaná i namítala, že nebyla dodržena podmínka pro vyhovění žalobě, neboť nedošlo k předběžnému projednání nároku. Konečně namítala, že za eventuální nepřiměřenou délku kompenzačního řízení je možno pouze zvýšit základní částku po určitou procentní sazbu, nicméně nelze za kompenzační řízení samostatně stanovit novou základní částku. V této souvislosti i žalovaná namítala, že přiznaná satisfakce přesahuje více než tří a půl násobně předmět původního řízení, což je v rozporu s ustálenou judikaturou (rozsudek NS sp.zn. 30Cdo 3370/2011). Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu zamítl a žalované přiznal náklady řízení, případně aby rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 11) Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Soud I. stupně správně zjistil, že řízení před [anonymizováno] a následné soudní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je tedy namístě. Námitka, že žalobce mohl sporu předejít, pokud by reklamoval již vyúčtování, není důvodná, když právo na projednání věci v přiměřené lhůtě nelze takto omezovat pouze na případy, kdy měl poškozený úspěch či kdy nemohl sporu předejít. Rovněž stejně tak správně soud I. stupně zohlednil délku kompenzačního řízení, správně dovodil, že byla nepřiměřená. Judikaturu ohledně kompenzačního řízení je namístě vykládat tak, že zvýšení satisfakce pro délku kompenzačního řízení lze provést i tak, že lze přiznat finanční zadostiučinění i v případě, kdy by jinak za posuzované řízení bylo namístě přiznat finanční satisfakci. Posuzované i kompenzační řízení nepřiměřeně dlouhé bylo, za této situace se újma vzniklá žalobci presumuje. Žalobce i nárok předběžně uplatnil, proto je i namístě do délky řízení započíst i dobu předběžného projednání nároku, což soud I. stupně ani nezohlednil. Do délky řízení je namístě počítat dobu od [datum]. Nicméně samu přiznaná výše satisfakce odpovídá újmě, která žalobci vznikla. 12) Odvolací soud na základě podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o.s.ř., a poté dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro konečné rozhodnutí ve věci. 13) Není důvodná odvolací námitka žalované, že soud I. stupně měl žalobu zamítnout, neboť nárok žalobce nebyl za užití § 14 a § 15 OdpŠk v zákonné lhůtě předběžně uplatněn u státu. Žalobcem svůj návrh předběžně uplatnil podáním z [datum] ([číslo] až 51 spisu), jeho dojití potvrdilo Ministerstvo spravedlnosti ČR podáním ze dne [datum] (čl. 52). [jméno] skutečnost, že nárok byl uplatněn u Ministerstva spravedlnosti, tedy v dané věci u nepříslušného ústředního úřadu, je bez významu, když dle § 14 odst. 2 OdpŠk je nepříslušný úřad povinen postoupit nárok úřadu příslušnému a lhůta je zachována. V dané věci navíc ze stanoviska žalované v žalobě bylo od počátku zjevné, že nárok uspokojí nijak nehodlá, dle ustálené judikatury není za této situace namístě na podmínce předběžného projednání nároku trvat (rozsudek NS sp.zn. 30Cdo 3226/2013). Žalobce rovněž důvodně uvádí, že délku kompenzačního řízení je namístě stanovit od data předběžného uplatnění nároku, tedy od [datum]. Rovněž platí, že pokud žalobce nenamítal chybné vyúčtování ohledně v posuzovaném řízení sporné částky, nic to nemění na jeho právu na projednání věci v přiměřené lhůtě. 14) Dále je i správný závěr soudu I. stupně, že řízení před [anonymizováno] a na něj navazujícím řízení soudní je namístě posuzovat jako jeden celek. Je tomu tak proto, že již ve správním řízení před [anonymizováno] šlo o opravdový spor o existenci závazku, který má základ ve vnitrostátním právu a je soukromoprávní povahy. Na spor tak dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy (viz usnesení NS sp.zn. 30Cdo 2307/2020 či rozsudek 30Cdo 38/2022), zejména v případě majetkového sporu lze i dovodit, že se řízení dotýká základního práva, kterým je právo vlastnické. Soud I. stupně zde správně vyšel z aktuálních zásadních rozhodnutí, a to nálezu Ústavního sp.zn. II ÚS 570/2020 a rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu sp.zn. 31Cdo 2402/2020, které významně změnily dosavadní judikaturou, a z nichž lze právě i závěr o tom, že předmětem řízení bylo základní právo, dovodit. Proto je i dále namístě zkoumat přiměřenost délky řízení dle § 13 věta třetí OdpŠk jako jeden celek, nikoli tedy samostatně délku průtahu před ČTÚ a samostatně přiměřenost délky řízení před soudem. 15) Základní délka posuzovaného řízení byla dána především tím, že žalobce využil před [anonymizováno] i soudem všechny právní prostředky k ochraně svého práva, což přičítat k tíži státu nelze. Dále se žalobce podílel na délce řízení i opakovanými nedůvodnými návrhy na osvobození od soudních poplatků, tím, že některá odvolání podal nejprve blanketní i vznesenou námitku podjatosti. Odvolací soud nicméně souhlasí se zjištěními soudu I. stupně, že na délce řízení před [anonymizováno] i soudem se nezanedbatelnou měrou podílel postup orgánů veřejné moci, když soud I. stupně správně zjistil průtahy v řízení před [anonymizováno] i soudem, dále je také namístě přihlédnout k tomu, že prvé usnesení [anonymizováno] bylo k rozkladu zrušeno pro nepřezkoumatelnost. S ohledem na tyto okolnosti i odvolací soud uzavírá, že posuzované řízení před [anonymizováno] a následné řízení před soudem, lze jako celek hodnotit již jako nepřiměřeně dlouhé, odpovědnost státu za nesprávný úřední postup dle § 13 věty třetí OdpŠk je tedy dána a je namístě žalobci poskytnout satisfakci (zadostiučinění). 16) Pro rozhodnutí o formě a výši satisfakce stanoví kritéria ust. § 31a odst. 3 OdpŠk, nejvýznamnějším kritériem je přitom význam řízení pro účastníka (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk). Satisfakce za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavení poškozeného, která je tím větší, čím větší význam předmětu řízení pro poškozeného (viz např rozsudky NS sp.zn. 30Cdo 2800/2009, 30Cdo 242/2016 či 30Cdo 2366/2017 všechny v odůvodnění zmíněné rozsudky dostupné na [webová adresa]). 17) Je důvodná odvolací námitka žalované, že výše uvedený závěr se za prvé projevuje v tom, že zásadně by výše satisfakce neměla přesáhnout částku, která byla„ v sázce“ v původním řízení (rozsudek NS sp.zn. 30Cdo 3412/2011 či jeho usnesení 30Cdo 4219/2015, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. IV ÚS 1393/16). Ještě podstatnější je v dané věci ustálený závěr, že u nepřiměřené délky řízení, jehož význam pro účastníka byl nepatrný, je odpovídající satisfakcí konstatování porušení práva (viz např rozsudek soudu ESLP ze dne [datum] ve věci Berlin proti Lucembursku, stížnost [číslo] - § 72, dále bod V. Stanoviska NS Cpjn 206/2010 publikovaného jako Rc 58/2011, dále např při rozsudky NS 30Cdo 40/2009 či 30Cdo 911/2017). 18) Je zcela správný závěr soudu I. stupně, že význam posuzovaného řízení pro žalobce nepatrný byl. Předmětem posuzovaného řízení byla částka 6 398 Kč, jako civilní nárok ji lze hodnotit jako částku bagatelní (§ 202 odst. 2 o.s.ř. a simili), zanedbatelná ale byla především ve vztahu k poměrům žalobce, který kromě domu, ve kterém bydlí, má v SJM i další nemovitost s třemi bytovými jednotkami. Náklady posuzovaného řízení zohlednit nelze, již proto, že tyto náklady mohl žalobce uplatnit právě v posuzovaném řízení, z důvodů jeho procesního neúspěchu mu však nebyly přiznány (§ 31 odst. 2 OdpŠk). 19) Odvolací soud shrnuje výše uvedené tak, že soud I. stupně správně zjistil, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, jeho význam pro žalobce byl však zanedbatelný, odpovídajícím zadostiučiněním je tedy konstatování porušení práva dle § 31 a odst. 2 o.s.ř.. Z tohoto důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako správný ve vyhovujícím výroku I. dle § 219 o.s.ř., potvrdil. 20) K odvolání žalované odvolací soud rovněž přezkoumal i výrok II., kterým byla žalobci přiznána satisfakce ve výši 22 500 Kč, zde naopak shledal odvolání důvodným. 21) Žalobce žádal zohlednit délku kompenzačního řízení ve výši přiznané satisfakce, u jednání dne [datum] požadoval z tohoto důvodu částku 25 000 Kč. Judikatura vychází z toho, že délku kompenzačního řízení lze promítnout do výše satisfakce požadované za původní řízení (rozsudek NS sp.zn. 30Cdo 5189/2016). Zásadně se bude jednat v takovém případě o zvýšení částky, která by žalobci za posuzované řízení byla přiznána při nepřiměřené délce tohoto řízení. Dle odvolacího soudu však nelze vyloučit situaci, kdy význam posuzovaného řízení pro žalobce byl nepatrný, délka kompenzačního řízení však byla tak výrazně nepřiměřená, že právě s ohledem na ni je namístě již poskytnout nejenom omluvu, ale i finanční náhradu. V dané věci se však o takový případ nejedná. Od předběžného uplatnění nároku do rozsudku odvolacího soudu uplynuly 3 roky, 7 měsíců a 6 dní. Na délku kompenzačního řízení pak skutečně mělo vliv řešení otázky místní příslušnosti soudu. Z tohoto důvodu se na délce kompenzačního řízení podílel již žalobce, který žalobu podal k místně nepříslušnému [název soudu]. Dále ani odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že otázka místní příslušnosti nebyla složitá. Je tomu naopak, do stanovení místní příslušnosti se promítla i otázka, zda na řízení před [anonymizováno] dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, tedy posouzení, zda nárok na odškodnění za jeho délku je vůbec důvodný, či zda je namístě odškodnit pouze případné průtahy za řízení před tímto úřadem. V případě záporné odpovědi na tuto otázku by i za stát ve vztahu k řízení před [anonymizováno] a řízení soudnímu jednaly odlišné úřady, což by mohlo mít vliv i na odlišné stanovení místní příslušnosti. Tato otázka byla nově řešena výše zmíněnými rozsudky velkého senátu NS a zejména nálezem Ústavního soudu sp.zn. II ÚS 570/2020, který akcentoval důraz na předmět řízení, když v případě, že je předmětem základní právo, je namístě vždy posuzovat přiměřenost délky řízení. Lze jen dodat, že došlo i ke změně právní úpravy (zák. 118/2020 Sb.) s ohledem na přechodná ustanovení bylo pokračováno v řízení s ministerstvem financí jako orgánem jednajícím za stát. V důsledku toho, že o místní příslušnosti rozhodovaly soudy všech tří stupňů a soud I. stupně dokonce 2× lze konstatovat i vyšší složitost kompenzačního řízení, která je právě kromě právního posouzení dána i rozhodováním ve více stupních soudní soustavy. I tak lze uzavřít, že kompenzační řízení netrvalo ideální dobu, s ohledem na výše uvedené tuto dobu ovšem rozhodně nelze považovat za zásadně nepřiměřenou k povaze věci, podmínky pro poskytnutí satisfakce dle § 31a odst. 3 OdpŠk za délku kompenzačního řízení tak nejsou splněny (usnesení NS sp.zn. 30Cdo 1355/2012, 30Cdo 512/2014 či 30Cdo 1301/2020). 22) Odvolací soud tedy za užití § 220 odst. 1 o.s.ř. rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku II. změnil a žalobu ohledně přiznané částky 22 500 Kč zamítl. 23) Jen obiter dictum odvolací soud i konstatuje, že žalobce, kterého soud I. stupně označil za„ zkušeného“ účastníka, skutečně vede či vedl řadu soudních sporů, z úřední činnosti je odvolacímu soudu známo, že v období posledních pěti let zdejší odvolací soud rozhodoval o více než 50 odvoláních podaných žalobcem v řízeních, ve kterých je v naprosté většině žalovanou Česká republika, za níž jedná buď Ministerstvo spravedlnosti či Ministerstvu financí. I z tohoto důvodu má odvolací soud za to, že význam tohoto řízení pro žalobce byl až nepatrný, když z logiky věci musí být prožívání intenzity újmy způsobené vedením sporu výrazně sníženo (viz např rozsudek NS sp.zn. 30Cdo 2681/2014, či jeho usnesení sp.zn. 30Cdo 1481/2014 či 30Cdo 5608/2016). Tento závěr je pak i zastáván Evropským soudem pro lidská práva (viz např stížnost [číslo] [příjmení] proti České republice). 24) V zamítavém výroku III. nebyl rozsudek odvoláním napaden a zůstal nedotčen. 25) Jakkoliv byl rozsudek soudu I. stupně částečně změněn, za situace, kdy žalobci bylo zadostiučinění, byť formou konstatování porušení práva, přiznáno, byl žalobce v řízení zcela úspěšný a má tak dle § 142 odst. 1 a za užití § 224 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Tyto náklady jsou tvořeny náklady řízení před soudem I. stupně, když v této části lze odkázat na odůvodnění rozsudku a dále i náklady odvolacího řízení za 2 úkony právní pomoci spojené s vyjádřením a s účastí u odvolacího jednání po 3 100 Kč jej, a dvěma paušálními náhradami dle § 13 odst. 4 tarifu ve výši 300 Kč Tyto náklady v celkové výši 27.650 Kč odvolací soud uložil žalované za užití § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce. Poučení o dovolání:

Poučení