72 Co 161/2022-152

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Velce a soudkyň Mgr. Pavly Polednové a JUDr. Zuzany Sváčkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka: [osobní údaje vedlejšího účastníka] bytem [adresa] zastoupen obecným zmocněncem [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu pozemků, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení], advokátky.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně nahradil projev vůle žalovaného, spočívající v uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k [anonymizováno] ve vlastnictví státu dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon č. 229/1991 Sb.“) se žalobcem ve znění uvedeném ve výroku I. napadeného rozsudku s tím, že předmětem převodu vlastnického práva je pozemek parc. [číslo] v katastrálním území Vinoř, orná půda, o výměře 1 902 m2 v ceně [částka] (výrok I.) a dále rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem, žalovaným a vedlejším účastníkem na straně žalovaného žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok I.).

2. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] ve znění změny žaloby a částečných zpětvzetí žaloby původně domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu [anonymizováno] parc. [číslo] v [katastrální uzemí] a [anonymizováno] parc. [číslo] v katastrálním území Horní Počernice. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobu odůvodnil tím, že je právním nástupcem (dědicem) původního restituenta pana [jméno] [příjmení], jehož nároky se opírají o § 11 a 11a zákona č. 229/1991 Sb. a je tzv. prvorestituentem. Jeho restituční nárok nabytí vlastnického práva k tzv.„ jiným pozemkům ve vlastnictví státu“ vychází z přímé dědické posloupnosti po původních vlastnících nemovitého majetku nacházejícího se v [obec], v katastrálním území Vršovice.

3. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo řízení částečně zastaveno a dále byl nahrazen projev vůle žalovaného uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu [anonymizováno] parc. [číslo] v [katastrální uzemí] a [anonymizováno] parc. [číslo] v katastrálním území Horní Počernice Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a ve výrocích II., III. též rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil s tím, že nebyla náležitě posouzena otázka vhodnosti žalobcem požadovaných náhradních pozemků k převodu. Současně z [anonymizováno] Nejvyššího soudu plyne závěr, že v těch případech, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (se zřetelem k územně plánovací dokumentaci, vykoupení pozemků za účelem výstavby, bezprostřední realizaci výstavby, existenci územního [anonymizováno] o umístění stavby apod.), lze i takové pozemky ocenit jako pozemky určené pro stavbu dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., a dále závěr, že postup žalovaného (a právního předchůdce - [anonymizována tři slova]) lze hodnotit jako liknavý, kdy právní předchůdci žalobce uplatnili restituční nárok již v roce [rok] a pravomocně o něm bylo rozhodnuto až v roce [rok], žalovaný dlouhodobě zpochybňuje jeho ocenění a žalobce se v roce [rok] marně účastnil veřejné nabídky.

4. V podání ze dne [datum] žalobce navrhl změnu žaloby s tím, že se domáhá rovněž převodu [anonymizováno] parc. [číslo] v katastrálním území Vinoř jako [anonymizováno] náhradního, kdy tento pozemek je vhodný k uspokojení restitučního nároku žalobce, byl žalovaným zařazen do veřejné nabídky ze dne [datum] a cena tohoto [anonymizováno] je [částka]. Žalobce dále tvrdil, že v minulosti usiloval o přecenění svého nároku tak, aby mu bylo umožněno účastnit se veřejné nabídky pořádané [anonymizována tři slova], avšak ke dni rozšíření žaloby se tak nestalo. Poukázal na to, že žalovaný eviduje jeho nárok mnohonásobně nižší, než je jeho nárok skutečný, a přecenění jeho nároku doposud odmítá. Uvedl, že tento liknavý postup žalovaného mu zabránil v účasti na veřejné nabídce, do níž byl zařazen také pozemek parc. [číslo] v katastrálním území Vinoř.

5. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud řízení v té části, kde se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného k převodu [anonymizováno] parc. [číslo] v [katastrální uzemí], zastavil, žalobě vyhověl ve vztahu k [anonymizováno] parc. [číslo] v [katastrální uzemí] v ceně [částka], a v té části, kde se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného spočívajícího v uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k [anonymizováno] parc. [číslo] v katastrálním území Vinoř, věc vyloučil k samostatnému řízení, nyní vedenému pod sp. zn. [spisová značka].

6. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného navrhovali, aby žaloba, kterou se žalobce domáhá převodu [anonymizováno] parc. [číslo] v katastrálním území Vinoř do svého vlastnictví, byla zamítnuta.

7. Soud prvního stupně prostřednictvím provedeného dokazování zjistil skutkový stav věci. Svá skutková zjištění podrobně popsal v odůvodnění napadeného rozsudku a odvolací soud si pro stručnost dovoluje v tomto směru na odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně odkázat. Zjištěný skutkový stav zhodnotil soud prvního stupně po právní stránce. Poté dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu.

8. Soud prvního stupně měl za prokázané, že žalobce je původní oprávněnou osobou a dědicem původních oprávněných osob ([jméno] [anonymizováno], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození]) a vznikl mu nárok na vydání náhradních pozemků dle zákona č. 229/1991 Sb. Nejprve se zabýval otázkou, zda nárok na poskytnutí náhradního [anonymizováno] v sobě rovněž zahrnuje právo oprávněné osoby na výběr konkrétního [anonymizováno]. Citoval závěry judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, z nichž plyne, že převod náhradních pozemků je sice charakterizován rovností obou subjektů (převodce i nabyvatele), je vztahem soukromoprávním, vztahem dlužníka a věřitele a oprávněné osobě vzniká pouze právo na poskytnutí obecným způsobem specifikovaného náhradního [anonymizováno], nicméně pokud by postup [anonymizována dvě slova] (nyní [anonymizována dvě slova] úřadu) při převodech náhradních pozemků byl ve vztahu k oprávněným osobám diskriminující a v jednání [anonymizována dvě slova] ([anonymizováno]) by bylo možno spatřovat liknavost či libovůli, lze se domáhat bezúplatného převodu konkrétního [anonymizováno]. Při hodnocení toho, zda v dané věci byl postup žalovaného liknavý, vzal soud prvního stupně v úvahu, že restituční nárok byl v souzené věci uplatněn v roce [rok] a trvalo řadu let (9 let), než bylo o nároku rozhodnuto, přičemž nárok žalobce není dosud uspokojen. Žalovaný původně vedl restituční nárok žalobce ve výši [částka] a až v prosinci [rok] nárok žalobce přecenil na částku ve výši [částka]. Pokud žalobce podal dne [datum] žádost o převod pozemků v rámci veřejné nabídky, byla jeho žádost vyřazena právě s ohledem na výši restitučního nároku, která byla evidována žalovaným. Žalobce se tak nemohl účastnit ani veřejné nabídky dne [datum], do níž byl žalovaným zařazen i předmětný pozemek parc. [číslo] v obci [obec], katastrální území Vinoř, neboť v té době ještě nebyl žalovaným restituční nárok žalobce přeceněn. Soud prvního stupně přihlédl také k tomu, že k přecenění došlo až v prosinci roku [rok], a to přesto, že již z [anonymizováno] Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jednoznačně vyplynulo, že právním předchůdcům žalobce odňaté pozemky měly být oceněny jako pozemky stavební a ocenění restitučního nároku žalobce je tak zcela evidentně nesprávné (bod 8. rozsudku). Soud prvního stupně při určení výše restitučního nároku žalobce vycházel ze znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum] předloženého žalobcem (opatřeného doložkou dle § 127a o.s.ř.), který určil výši restitučního nároku (při stanovení podílu na pozemcích v rozsahu 3/8, 1/2 a 1/2 - viz bod 36. rozsudku) v částce [částka]. Konstatoval, že v daném případě stavební charakter pozemků, které byly odňaty oprávněných osobám, plyne z právních titulů, na základě nichž byly pozemky převedeny na stát (a ve znaleckém posudku citovaných). Poukázal na to, že z dostupných podkladů je zřejmé, že pozemky byly vyvlastněny za účelem výstavby [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], lidového spotřebního družstva, kdy v [anonymizováno] Rady Obvodního národního výboru v [obec a číslo] ze dne [datum] je jednoznačně uvedeno, že předmětné pozemky byly rozhodnutím ÚNV hl m. [obec] ze dne [datum] určeny pro výstavbu [anonymizována dvě slova] jako stavební obvod [číslo] dne [datum] byla vydáno stavební povolení a dne [datum] bylo rozhodnuto o povolení k užívání stavby vybudované na předmětných pozemcích. Soud prvního stupně uzavřel, že vlastnické právo k předmětným pozemkům přešlo z původních vlastníků na stát na základě [anonymizováno] o vyvlastnění ze dne [datum] s tím, že v té době již bylo rozhodnuto o určení předmětných pozemků jako pozemků určených pro výstavbu [anonymizována dvě slova]. Předmětné, právním předchůdcům žalobce odňaté, pozemky, tak ke dni vyvlastnění byly určeny pro výstavbu a tato výstavba byla na pozemcích realizována (z daného důvodu nemohly pozemky jako pozemky zastavěné dle § 11 zákona o půdě být oprávněným osobám vydány) a je třeba odňaté pozemky ocenit dle 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1988 Sb. jako stavební. S ohledem na shora uvedené soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný při uspokojení žalobcova restitučního nároku postupoval liknavě a svévolně, o čemž svědčilo nesprávné ocenění výše restitučního nároku žalobce a dlouhodobé odmítání, respektive neprovedení jeho přecenění. Jediným způsobem, jak se žalobce jako oprávněná osoba mohl v daném případě domoci uspokojení svého nároku, bylo dle soudu prvního stupně podání žaloby na uložení povinnosti žalovaného uzavřít s ním smlouvu o převodu konkrétního [anonymizováno]. Soud prvního stupně přitom nesdílí názor žalovaného, že nárok žalobce na přecenění jeho restitučního nároku je promlčen, když přecenění restitučního nároku nelze považovat za majetkové právo, které by podléhalo promlčení. Na základě uvedeného pak uzavřel, že žalobci jakožto osobě oprávněné, které nebyly vydány pozemky odňaté, vznikl nárok na pozemky náhradní a s ohledem na liknavý a svévolný postup žalovaného nárok na výběr konkrétního [anonymizováno]. Poukázal na to, že výše restitučního nároku žalobce činila [částka], respektive [částka] (po odpočtu částečného finančního plnění ve prospěch matky žalobce). Současně vzal v úvahu, že rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum], byl nahrazen projev vůle žalovaného k převodu [anonymizováno] v částce [částka], v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. [spisová značka], byl nahrazen projev vůle žalovaného k převodu [anonymizováno] v částce [částka], v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. [spisová značka], byl nahrazen projev vůle žalovaného k převodu [anonymizováno] v částce [částka], v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. [spisová značka], byl nahrazen projev vůle žalovaného k převodu [anonymizováno] v částce [částka], v řízení vedeném u Okresního soudu Praha - západ, sp. zn. [spisová značka], byl nahrazen projev vůle žalovaného k převodu [anonymizováno] v částce [částka], přičemž součet cen těchto pozemků (ohlédnuto od toho, že dosud nedošlo k zápisu žalobce jako vlastníka do katastru nemovitostí) činí celkem [částka]. Při zohlednění těchto částek a ceny pozemků pak dle soudu prvního stupně výše nevypořádaného restitučního nároku žalobce v částce [částka] ([částka] mínus [částka] mínus [částka] = [částka]) zcela jistě postačuje k vyrovnání ceny převáděného [anonymizováno] parc. [číslo] v katastrálním území Vinoř, který má hodnotu [částka]. Konstatoval, že z porovnání závěrů znaleckého posudku předloženého žalovaným se závěry znaleckého posudkem ing. [jméno] [příjmení] plyne, že ocenění pozemků jako celků vychází naprosto totožně (se sazbou 250 [spisová značka] a uvedenou shodnou výměrou celých pozemků) a aktuální rozdíl v ocenění výše restitučního nároku žalobce spočívá toliko v odlišném pohledu žalobce a žalovaného na otázku, zda lze do hodnoty restitučního nároku žalobce zahrnout i restituční nárok jeho matky, které byla v roce [rok] poskytnuta finanční náhrada. Vyjádřil přitom názor, že za situace, kdy matce žalobce byla poskytnuta finanční náhrada toliko ve výši [částka], ačkoliv správně vypočtená finanční náhrada byla mnohonásobně vyšší (z [anonymizováno] PÚ [číslo] ve výši [částka] -1/4 z ceny celého [anonymizováno], tj. z ceny [částka]), bylo by v rozporu s principem spravedlnosti, aby nárok matky žalobce byl považován za zcela uspokojený poskytnutím této finanční náhrady. S přihlédnutím k závěrům plynoucím z judikatury Ústavního soudu pak dospěl k závěru, že je na místě finanční náhradu poskytnutou matce žalovaného ve výši [částka] odečíst od restitučního nároku ve výši [částka], a částku ve výši [částka] považovat za výši restitučního nároku žalobce jako oprávněné osoby a dědice, tedy právního nástupce původních oprávněných osob. Pro úplnost pak dodal, že i v případě, kdy by nebylo možné zohlednit nárok matky žalobce v rámci vyčíslení restitučního nároku, tak i při výši restitučního nároku žalobce evidovaného žalovaným ([částka]) by stále neuspokojený restituční nárok žalobce převyšoval cenu [anonymizováno] parc. [číslo] v katastrálním území Vinoř, jehož převodu se žalobce v tomto řízení domáhá. Soud prvního stupně se rovněž zabýval otázkou, zda pozemek parc. [číslo] v katastrálním zemí [část obce] je pozemkem vhodným k vydání jako pozemek náhradní. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu konstatoval, že při posuzování„ vhodnosti“ [anonymizováno] k převodu oprávněné osobě jako [anonymizováno] náhradního (§ 11a zákona č. 229/1992 Sb.) je třeba hodnotit, zda převodu nebrání zákonné překážky uvedené v § 11 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb. a § 6 zák. č. 503/2012 Sb., zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda převod [anonymizováno] není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást funkčního celku jiných pozemků a staveb, areálu. Poukázal na to, že v řízení ze strany žalovaného nebyly tvrzeny a ani v řízení nevyšly najevo žádné shora citované skutečnosti, které by převodu předmětného [anonymizováno] na žalobce bránily. Tento pozemek byl ostatně zařazen do veřejné nabídky, kdy do veřejné nabídky jsou zařazovány pozemky„ prolustrované“, které jsou vydání způsobilé a z tohoto pohledu se jednalo o pozemek k převodu„ vhodný“. Cena předmětného [anonymizováno] [částka] nepřevyšuje výši dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobce. Pozemek není zatížen předběžným opatřením, které by bylo vydáno v rámci jiného řízení. Jedná se o pozemek, který je ornou půdou, a tedy o pozemek určený k zemědělskému využití ve smyslu preambule zákona č. 229/1991 Sb. Pozemek lze hospodářsky využívat a obhospodařovat a jeho převodu nebrání žádné překážky ani jiné právní předpisy, nejedná se o pozemek k převodu nevhodný z jiných důvodů (není zastavěn, ani určen k zastavění, není součástí určitého funkčního celku apod.). Z uvedených důvodů dospěl tedy soud prvního stupně k závěru, že v daném případě jde o pozemek způsobilý k převodu do vlastnictví žalobce. K argumentaci žalovaného, že je zde dalších 11 zájemců o předmětný pozemek a je tedy třeba zvážit, kdo má„ lepší právo“ na daný pozemek, pak soud prvního stupně uvedl, že v souzené věci není postavení žalobce a vedlejších účastníků, respektive dalších zájemců o předmětný pozemek, shodné, kdy ostatní zájemci o předmětný pozemek se mohli účastnit veřejné nabídky, a to na rozdíl od žalobce, který v důsledku chybného ocenění výše svého restitučního nároku byl z tohoto postupu vyloučen. Nejedná se tak o konkurenci práv více oprávněných osob se stejným postavením, respektive o více oprávněných osob domáhajících se v soudních řízeních převodu jednoho a téhož [anonymizováno]. Zdůraznil, že právě s ohledem na nesprávné ocenění restitučního nároku žalobce žalovaným, bylo podání žaloby pro žalobce jedinou možností, jak se uspokojení svého restitučního nároku domoci. Na základě všech shora uvedených důvodů pak soud prvního stupně žalobě vyhověl a nahradil projev vůle žalovaného směřující k uzavření smlouvy o převodu předmětného [anonymizováno] Výrok o nákladech řízení odůvodnil aplikací § 142 odst. 1 o.s.ř. a skutečností, že v řízení procesně úspěšný žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval.

9. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o existenci nároku žalobce na převod náhradních pozemků mimo zákonem stanovený postup dle § 11a zákona č. 229/1991 Sb. a vyjádřil názor, že z provedeného dokazování nevyplývá, že žalobce se dlouhodobě marně domáhal uspokojení svého restitučního nároku. Nesporoval, že k přecenění nároku žalobce přistoupil až v roce [rok], poukázal však na skutečnost, že žalobce byl v období let [rok] až [rok] při vypořádání svého restitučního nároku zcela pasivní s tím, že o svůj nárok se začal zajímat až pod hrozbou tzv.„ restituční tečky“ koncem roku [rok]. Poukázal na rozdíly v ocenění dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobce ve znaleckém posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] a v jím předloženém znaleckém posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Uvedl, že znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], z něhož vycházel soud prvního stupně, opomíná fakt, že paní [jméno] [příjmení] (matka žalobce) si nárok vyplývající z [anonymizováno] [číslo jednací] vypořádala v roce [rok] peněžitou náhradou. Dle žalovaného tedy v tomto rozsahu nemůže být podíl žalobce evidován jako postoupený, respektive zděděný, a tudíž by neměl být ani předmětem ocenění. Neztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že poskytnutí finanční náhrady [částka] matce žalobce nelze považovat za spravedlivé uspořádání věci a v tomto ohledu poukázal na vývoj judikatury v otázce oceňování judikatury. Upozornil, že až do roku [rok] byl v judikatuře prezentován závěr, že oprávněné osobě náleží náhrada odpovídající charakteru, který měl pozemek v době přechodu na stát, přičemž nebylo možné ve prospěch oprávněné osoby počítat s navýšením hodnoty [anonymizováno], k němuž došlo v důsledku jeho zastavění po přechodu na státu bez přičinění původního vlastníka. Zdůraznil, že oprávněné osoby, které se do roku [rok] soudně domáhaly přecenění svých restitučních nároků, byly ve zcela odlišném postavení, než oprávněné osoby, které se domáhají přecenění svých restitučních nároků s hledem na stavební charakter nevydaných pozemků nyní podanými žalobami. Poukázal na to, že žalobce se 11 let o svůj nárok nezajímal a vyjádřil názor, že k závěru o jeho liknavosti či svévoli při uspokojování nároku žalobce nejsou dány důvody, přičemž pasivitu oprávněné osoby při vypořádání restitučního nároku mu nelze klást k tíži. Zdůraznil, že pouhé odmítnutí přecenění restitučního nároku nelze považovat jako jednoznačný důkaz o nemožnosti žalobce uspokojit svůj restituční nárok. Dále žalovaný vyjádřil nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně o vhodnosti předmětného [anonymizováno] parc. [číslo] v katastrálním území Vinoř k vydání jako [anonymizováno] náhradního žalobci. Zdůraznil, že vydání konkrétních pozemků mimo veřejnou nabídku zákona č. 229/1991 Sb. nepřipouští, přičemž tato možnost byla dovozena teprve judikaturou. Poukázal na to, že se jedná o postup výjimečný, uplatnitelný pouze v případě, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž podkladě lze postup žalovaného kvalifikovat jako liknavý, svévolný a diskriminační, a kdy se oprávněná osoba nemůže přes svůj aktivní přístup dlouhodobě domoci svých práv. Dále konstatoval, že u pozemků zařazených do veřejné nabídky je jedinou možností pro oprávněné osoby, jak tyto pozemky získat, účast ve veřejné nabídce. Poukázal na to, že předmětný pozemek byl zařazen do veřejné nabídky a projevilo o něj zájem dalších 12 oprávněných osob, které jej však s ohledem na nařízení předběžné opatření a probíhající soudní spor nezískaly. Vyjádřil názor, že vydání předmětného [anonymizováno] žalobci na základě žaloby se nejeví jako spravedlivé řešení a je pro zmíněné oprávněné osoby, které jsou ve stejném postavení jako žalobce, diskriminující. Současně citoval judikaturu, z níž plyne, že soudy mají při konkurenci oprávněných osob, domáhajících se převodu stejného náhradního [anonymizováno], komplexně hodnotě otázku tzv. lepšího práva oprávněných osob. Namítal, že z napadeného rozsudku nevyplývá, proč dostal žalobce přednost před oprávněnými osobami, které se veřejné nabídky účastnily. Z uvedených důvodů označil žalovaný napadený rozsudek soudu prvního stupně za nesprávný a navrhl, aby jej odvolací soud ve výroku I. změnil tak, že žalobu zamítne a přizná mu náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

10. Žalobce ve vyjádření k podanému odvolání zrekapituloval dosavadní průběh řízení, zopakoval svou argumentaci ve prospěch důvodnosti uplatněného nároku a vyvracel jednotlivé odvolací námitky. Poukázal na aktuální výši svých restitučních nároků, odpovídající [částka], respektive [částka] a zdůraznil, že je zcela dostatečná k vydání předmětného náhradního [anonymizováno]. Zopakoval skutečnosti opodstatňující závěr soudu prvního stupně o liknavém postupu žalovaného a odmítl námitky žalovaného zpochybňující vhodnost předmětného náhradního [anonymizováno]. Argumentaci žalovaného označil za nepřiléhavou. Závěry soudu prvního stupně naopak označil za správné a plně na ně odkázal. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.

11. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Soud prvního stupně si pro své [anonymizováno] opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a věc posoudil správně i po právní stránce. Své skutkové i právní závěry pečlivě a přesvědčivě zdůvodnil. Odvolací soud se závěry soudu prvního stupě ztotožňuje a v podrobnostech na ně odkazuje.

13. Z provedeného dokazování i nesporných tvrzení účastníků plyne, že žalobce je oprávněnou osobou disponující restitučním nárokem podle zákona č. 229/1991 Sb. V projednávané věci pak uplatňuje nárok na vydání konkrétního, shora specifikovaného, náhradního [anonymizováno] za pozemky odňaté v rozhodném období státem, jež nemohly být jeho právním předchůdcům vydány pro zákonem stanovené překážky. Zákon pro uspokojování nároku oprávněných osob na převod náhradního [anonymizováno] zásadně předpokládá postup, kdy žalovaný převádí na oprávněné osoby náhradní pozemky prostřednictvím veřejných nabídek pozemků (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.). Z již ustálené soudní praxe nicméně plyne, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalovaného může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného [anonymizováno], aniž by důvodnost takové žaloby bylo lze vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky, a že takový postup (jenž je výrazem zásady vigilantibus iura scripta sunt) nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující (srovnej rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], případně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [spisová značka]). Judikatura současně dovozuje, že jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalovaného, jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžoval uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

14. V posuzované věci dospěl soud prvního stupně k závěru, že postup žalovaného při uspokojování restitučního nároku žalobce lze hodnotit jako liknavý a svévolný. Jeho závěr v tomto směru má oporu v provedeném dokazování a je založen na posouzení všech relevantních hledisek a zjištěných skutkových okolností, jež vyšly v řízení najevo. Odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně v hodnotícím závěru o liknavosti žalovaného, když restituční nárok žalobce dosud nebyl z podstatné části uspokojen, ačkoliv jej právní předchůdci žalobce uplatnili již v roce [rok], a pravomocně o něm bylo rozhodnuto v roce [rok], přičemž žalovaný dlouhodobě setrvával na chybném ocenění výše žalobcova restitučního nároku, čímž bez relevantního důvodu ztěžoval jeho uspokojení zákonem předvídaným postupem prostřednictvím veřejné nabídky pozemků (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.). Liknavý postup bezpochyby opodstatňuje závěr, že nelze po žalobci spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách, respektive že jsou splněny podmínky pro to, aby se žalobce domáhal uspokojení svého restitučního nároku mimo zákonem předvídaný způsob žalobou na nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu vlastnického práva ke konkrétnímu náhradnímu [anonymizováno]. Závěry o liknavém uspokojování restitučního nároku žalobce ostatně v tomto řízení (původně vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. [spisová značka]), byť ve vztahu k jiným náhradním pozemkům, nezpochybnil ani dovolací soud ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

15. Nelze tedy přisvědčit odvolacím námitkám žalovaného, zpochybňujícím správnost závěrů soudu prvního stupně o splnění předpokladů pro výjimečné uspokojení restitučního nároku žalobce způsobem vymykajícím se zákonem předvídanému postupu (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.). Za důvodné pak nelze považovat ani ty odvolací námitky žalovaného, kterými brojí proti výši žalobcova restitučního nároku, z níž soud při rozhodování napadeným rozsudkem vycházel. [anonymizováno] soudu prvního stupně plně koresponduje s rozhodovací praxí, z níž plyne, že v těch případech, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (se zřetelem k územně plánovací dokumentaci, vykoupení pozemků za účelem výstavby, bezprostřední realizaci výstavby, existenci územního [anonymizováno] o umístění stavby apod.), lze i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V daném případě byly pozemky ve vlastnictví právních předchůdců žalobce vyvlastněny za účelem výstavby [anonymizována tři slova], lidového spotřebního družstva. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud vyšel z ocenění odňatých pozemků jako pozemků stavebních a současně pokud vyšel ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], který v rámci žalobcova restitučního nároku zohlednil také restituční nárok jeho matky paní [jméno] [příjmení] Odvolací soud je přitom ve shodě se soudem prvního stupně v názoru, že odporuje principu spravedlnosti, účelu restitučních zákonů a požadavkům vymezeným judikaturou Ústavního soudu na přiměřenost finanční náhrady (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 4139/16), aby restituční nárok matky žalobce byl považován za zcela vypořádaný, pokud jí byla poskytnuta za odňaté a nevydané pozemky finanční náhrada ve výši [částka], ačkoliv správně vypočtená náhrada by s ohledem na charakter odňatých pozemků a citovanou judikaturu byla mnohem vyšší. Podstatné pro danou věc nicméně je především to, že hodnota dosud nevypořádaného restitučního nároku žalobce, a to i hodnota evidovaná žalovaným (bez zohlednění restitučního nároku matky žalobbce), podstatným způsobem převyšuje hodnotu náhradního [anonymizováno], jehož převodu se žalobce v tomto řízení domáhá.

16. Konečně za opodstatněné nelze považovat ani odvolací námitky žalovaného zpochybňující vhodnost předmětného náhradního [anonymizováno] k převodu do vlastnictví žalobce. Soud prvního stupně také tuto otázku náležitě a komplexně zhodnotil z pohledu všech relevantních kritérií vymezených judikaturou Nejvyššího soudu a odvolací soud s jeho závěry souhlasí. O vhodnosti předmětného [anonymizováno] svědčí již skutečnost, že se jedná o pozemek, který byl žalovaným zařazen do veřejné nabídky pozemků. Žalovaný pak ani netvrdí žádné relevantní okolnosti, které by převod [anonymizováno] na žalobce vylučovaly. Nelze přitom přisvědčit argumentaci žalovaného, že převod předmětného [anonymizováno] žalobci je diskriminující vůči dalším oprávněným osobám, které o jeho převod projevily zájem. V tomto ohledu je podstatné, že byl prokázán liknavý a svévolný postup žalovaného při uspokojování restitučního nároku žalobce. V takovém případě podle ustálené soudní praxe a shora citované judikatury, může žalobce jako oprávněná osoba svůj nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného [anonymizováno], aniž by důvodnost takové žaloby bylo lze vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky, a aniž by takový postup bylo možno vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující (srovnej rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), případně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [spisová značka]).

17. Ze všech uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud žalobě vyhověl. Nepochybil ani při rozhodování o nákladech řízení. Odvolací soud proto podle § 219 o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu jako věcně správný potvrdil.

18. O nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným a vedlejším účastníkem na straně žalovaného bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v odvolacím řízení plně procesně úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši [částka], spočívající v nákladech jeho právního zastoupení,. Náklady právního zastoupení žalobce v odvolacím řízení jsou pak tvořeny odměnou advokáta [částka] za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, sepis vyjádření ve věci ze dne [datum], další porada s klientem přesahující jednu hodinu ze dne [datum] a účast při jednání před odvolacím soudem dne [datum]) po [částka] dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“) a paušální náhradou hotových výdajů [částka] za 4 úkony právní služby po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu.

Poučení