72 Co 166/2025 - 308

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Velce a soudkyň Mgr. Pavly Polednové a JUDr. Zuzany Sváčkové ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] oba bytem [Adresa žalobce B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Orgán veřejné moci], IČO [IČO orgánu veřejné moci] sídlem [Adresa orgánu veřejné moci] o zaplacení 437 389,63 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce a) a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. prosince 2024, č. j. 10 C 211/2023-281, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části výroku III., co do zamítnutí žalobního požadavku na zaplacení částky 404 096,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 404 096,63 Kč od 16. 4. 2023 do zaplacení, potvrzuje.

II. Ve výroku o nákladech řízení V. se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že výše náhrady činí 13 393,17 Kč, jinak se potvrzuje.

III. Ve výroku o nákladech řízení VI. se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že výše náhrady činí 40 829,50 Kč, jinak se potvrzuje.

IV. Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve vztahu k žalobci ad a) zastavil řízení co do částky 13 318 Kč s úrokem z prodlení z částky 13 318 Kč ve výši 15 % ročně od 16. 4. 2023 do zaplacení (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci ad a) částku 19 975 Kč s úrokem z prodlení z částky 19 975 Kč ve výši 15 % ročně od 16. 10. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky 619 444,51 Kč ve výši 15 % ročně od 16. 10. 2023 do 22. 5. 2024, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu ve vztahu k žalobci ad a) na úhradu částky 404 096,63 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 16. 4. 2023 do zaplacení, a dále v požadavku na úhradu zákonných úroků z prodlení z částky 19 975 Kč za období od 16. 4. 2023 do 15. 10. 2023 (výrok III.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni ad b) úrok z prodlení z částky 286 048,84 Kč ve výši 15 % ročně od 16. 10. 2023 do 22. 5. 2024, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci ad a) na náhradu nákladů řízení částku ve výši 18 022,5 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce ad a) (výrok V.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni ad b) na náhradu nákladů řízení částku ve výši 65 187,41 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně ad b) (výrok VI.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě podané dne 13. 11. 2023, kterou se původně žalobce a) domáhal na žalované zaplacení částky 1 056 834,14 Kč s příslušenstvím a žalobkyně b) se na žalované domáhala zaplacení částky 286 048,84 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené jejich nezákonným trestním stíháním v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 63/2018. Škoda způsobená žalobci a) spočívá v nákladech vynaložených v trestním řízení na obhajobu a na zpracování znaleckých posudků a odborných vyjádření. Škoda způsobená žalobkyni b) spočívá v nákladech, které vynaložila v trestním řízení na svou obhajobu.

3. Žalovaná učinila nesporným, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobců, jakož i to, že žalobci u ní dne 15. 4. 2023 uplatnili své nároky k předběžnému projednání. Ve stanovisku z 20. 5. 2024 žalovaná shledala důvodným nárok žalobce a) co do částky 619 444,51 Kč a zcela důvodným nárok žalobkyně b) na zaplacení částky 286 048,84 Kč. Co do zbývající části žalobou uplatněného nároku navrhovala, aby žaloba byla zamítnuta.

4. Na základě poskytnutého plnění ze strany žalované vzali žalobci žalobu částečně zpět a soud prvního stupně v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby usnesením ze dne 25. 9. 2024, č. j. 10 C 211/2023-170 řízení zastavil ve vztahu k ve vztahu k žalobci a) co do částky ve výši 619 444,51 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 619 444,15 Kč od 16. 4. 2023 do 15. 10. 2023 a ve vztahu k žalobkyni b) co do částky 286 048,84 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 286 048,84 Kč od 16. 4. 2023 do 15. 10. 2023.

5. Podáním ze dne 1. 11. 2024 vzal žalobce a) za souhlasu žalované žalobu částečně zpět co do částky 13 318 Kč s příslušenstvím, představující požadovanou náhradu nákladů vynaložených na stravné obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] v částce 8 763 Kč a na stravné obhájce [Jméno advokáta] v částce 4 555 Kč. Soud prvního stupně proto v souladu s § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) výrokem I. napadeného rozsudku řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil.

6. Předmětem řízení ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanou zůstal nárok na zaplacení částky 424 071,63 Kč s příslušenstvím přestavující náhradu nákladů vynaložených na ubytování obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] ve dnech 21. 8. 2019 až 25. 8. 2019 ve výši 9 068,25 Kč a ve dnech 17. 9. 2020 až 18. 9. 2020 ve výši 845 Kč, náhradu nákladů vynaložených na znalecké posudky zpracované soudním znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] v celkové výši 357 183,40 Kč, náhradu nákladů vynaložených na znalecké posudky zpracované soudním znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] v celkové výši 30 500 Kč a náhradu nákladů vynaložených na odborná vyjádření zpracovaná soudním znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] v celkové výši 26 475 Kč. Předmětem řízení ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanou zůstal nárok na zaplacení příslušenství v podobě úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 286 048,84 Kč od 16. 10. 2023 do 22. 5. 2024.

7. Soud prvního stupně na základě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování zjistil ve vztahu ke zbývajícímu předmětu řízení skutkový stav věci. Vyšel zejména ze zjištění, že usnesením [Orgán veřejné moci] ze dne 11. 5. 2017, č. j. [spisová značka], bylo zahájeno trestní stíhání žalobců pro [podezřelý výraz] podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a dílem nedokonaný ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 k § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a), odst. 6 trestního zákoníku. Usnesením [Orgán veřejné moci] ze dne 3. 11. 2017, č. j. [spisová značka], bylo zahájeno trestní stíhání žalobců pro [podezřelý výraz] dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) trestního zákoníku dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) trestního zákoníku a dílem nedokonaný ve stadiu přípravy dle § 20 odst. 1 k § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a), odst. 6 trestního zákoníku. Usnesením [Orgán veřejné moci] ze dne 17. 4. 2018, č. j. [spisová značka], bylo zahájeno trestní stíhání žalobců pro [podezřelý výraz] podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) trestního zákoníku a dílem nedokonaný ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 k § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a), odst. 6 trestního zákoníku. Na základě stížnosti žalobců bylo usnesením [Orgán veřejné moci] ze dne 28. 5. 2018, sp. zn. [spisová značka], usnesení o zahájení trestního stíhání částečně zrušeno podle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu (v bodech 6., 7., 9. a 10.), ve zbytku byla stížnost zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Rozsudkem Krajského soudu v Praze, č. j. 5 T 63/2018-20363, byli žalobci zproštěni obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Rozsudek nabyl ve vztahu k žalobcům právní moci dne 10. 1. 2023.Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2022, č. j. 5 T 63/2018-20363 soud prvního stupně zjistil, že soud v trestním řízení vycházel z odborného vyjádření soudního znalce z oboru písmoznalectví [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 19. 5. 2020, ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ve vztahu k uměleckému dílu s názvem [podezřelý výraz] ([jméno FO]), ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ve vztahu k uměleckému dílu [jméno FO] ([jméno FO], přičemž dílo č. [hodnota] – [jméno FO] je označeno jako [podezřelý výraz], ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ve vztahu k uměleckému dílu [podezřelý výraz] ([jméno FO]), ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ve vztahu k uměleckému dílu [podezřelý výraz], [podezřelý výraz] ([jméno FO]).

8. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně po právní stránce dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“). Poukázal na zákonné předpoklady odpovědnosti státu za škodu a na ustálenou judikaturu, z níž plyne závěr, že usnesení o zahájení trestního stíhání je nezákonným rozhodnutím v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě byli oba žalobci zproštěni obžaloby je dle soudu prvního stupně dán odpovědnostní titul v podobě nezákonných rozhodnutí, kterými jsou shora uvedená rozhodnutí policejních orgánů o zahájení trestního stíhání žalobců. Ve vztahu k žalobcem a) uplatňovanému nároku na náhradu nákladů obhajoby poukázal na to, že ve smyslu § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí, přičemž zahrnují pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Účelnost žalobcem k náhradě uplatňovaných nákladů obhajoby posuzoval soud prvního stupně v intencích ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Poté dospěl k závěru, že žalobci nelze přiznat náhradu nákladů obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] na ubytování v [právnická osoba] ve dnech 21. 8. 2019 až 25. 8. 2019 ve výši 9 068,25 Kč, respektive v [právnická osoba] ve dnech [datum] až 18. 9. 2020 ve výši 845 Kč, když údaje na fakturách, kterými byly tyto náklady vyúčtovány, neodpovídají termínům účasti obhájce žalobce a) u hlavních líčení konaných u Krajského soudu v Praze. Poukázal na to, že obhájce žalobce a) jel z [adresa] do [adresa] dne 21. 8. 2019 a zpátky dne 23. 8. 2019, a poté jel z [adresa] do [adresa] dne 25. 8. 2019 a zpátky dne 28. 8. 2019, přičemž podle faktury č. [hodnota] na částku 9 068,25 Kč měl být v hotelu ubytován ode dne 21. 8. 2019 do dne 23. 8. 2019 a ode dne 23. 8. 2019 do dne 25. 8. 2019, nadto je zde jako spolubydlící osoba uvedena i žalobkyně b). Dále upozornil, že podle faktury č. [hodnota] znějící na částku 845 Kč měl být obhájce žalobce a) ubytován v hotelu ve dnech 17. 9. 2020 až 18. 9. 2020, v těchto dnech obhájce k hlavnímu líčení do [adresa] necestoval (ani se hlavní líčení nekonalo), přičemž dne 17. 9. 2020 se toliko uskutečnila porada se žalobcem a). Při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku na náhradu nákladů vynaložených žalobcem a) v trestním řízení na pořízení znaleckých posudků a odborných vyjádření vyšel soud prvního stupně ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu z toho, že závěr o účelnosti nákladů na znalecký posudek nelze vztahovat k tomu, zda poškozený v řízení nakonec uspěl, ale je třeba zabývat se (kromě přiměřenosti uhrazené odměny znalce) tím, zda byl znalecký posudek jako důkazní prostředek v posuzovaném řízení použit, a zda se závěry z něj učiněné staly součástí zjištěného skutkového stavu, tedy zda vůbec měly pro rozhodnutí v dané věci význam. V případě požadované náhrady nákladů na zpracování znaleckých posudků soudním znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že se nejedná o účelně vynaložené náklady trestního řízení ve smyslu § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., když podle odůvodnění zprošťujícího rozsudku soud v trestním řízení při zkoumání pravosti uměleckých děl vycházel v rozhodující míře ze znaleckých posudků a odborných vyjádření soudních znalců se specializací na odhady cen uměleckých děl (popř. [podezřelý výraz] či [podezřelý výraz]), přičemž znalecké posudky [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] nejsou v odůvodnění rozsudku ani zmíněny. Na základě uvedeného dovodil, že závěry posudků zpracovaných [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] nebyly v předmětném trestním řízení důležité pro posouzení merita věci, tedy otázky viny žalobců, a nemohly tvořit součást zjištěného skutkového stavu, na jehož základě bylo v posuzovaném trestním řízení rozhodnuto o zproštění obžaloby, přičemž na tomto závěru dle soudu prvního stupně nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že znalec byl vyslechnut při hlavním líčení dne 13. 7. 2021. Z uvedených důvodů tedy soud prvního stupně shledal nedůvodným nárok žalobce a) na náhradu škody spočívající v nákladech na zpracování znaleckých posudků soudním znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a požadovanou náhradu ve výši 357 183,40 Kč žalobci a) nepřiznal. Soud prvního stupně shledal opodstatněným nárok žalobce na náhradu nákladů na zpracování odborného vyjádření soudního znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] ve výši 6 475 Kč, když z odůvodnění zprošťujícího rozsudku vyplývá, že zmíněné oborné vyjádření bylo v trestním řízení použito pro posouzení otázky viny žalobce a), potažmo žalobkyně b), a posloužilo ke zjištění skutkového stavu, na jehož základě bylo v posuzovaném trestním řízení rozhodnuto. Vyúčtovanou odměnu shledal soud prvního stupně přiměřenou, a proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Naproti tomu soud prvního stupně neshledal důvodným nárok žalobce na náhradu nákladů vynaložených na vypracování odborného vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 17. 9. 2020 ve výši 20 000 Kč, když toto odborné vyjádření není ani zmíněno v odůvodnění rozsudku trestního soudu, a tudíž nebylo v trestním řízení důležité pro posouzení merita věci a nemohlo tvořit součást zjištěného skutkového stavu, na jehož základě byli žalobci zproštěni obžaloby. Soud prvního stupně proto žalobě co do požadavku na zaplacení částky 20 000 Kč nevyhověl. V případě žalobního požadavku žalobce a) na náhradu nákladů na zpracování znaleckých posudků soudního znalce [tituly před jménem] [jméno FO], respektive jejich dodatků v celkové výši 30 500 Kč soud prvního stupně posoudil jako důvodný nárok žalobce a) na zaplacení částky v celkové výši 13 500 Kč z titulu náhrady odměny ve výši 2 000 Kč za znalecký posudek č. [spisová značka] [jméno FO] – [podezřelý výraz], ve výši 2 500 Kč za znalecký posudek č. [spisová značka], který je dodatkem ke znaleckému posudku na dílo [jméno FO] – [podezřelý výraz], ve výši 2 000 Kč za znalecký posudek č. [spisová značka]– [jméno FO], ve výši 2 000 Kč za znalecký posudek č. [spisová značka] [jméno FO] – [podezřelý výraz], ve výši 2 500 Kč za znalecký posudek č.[spisová značka], který je dodatkem ke znaleckému posudku na dílo [jméno FO] – Světlo a vítr, a ve výši 2 500 Kč za znalecký posudek č. [spisová značka], který je dodatkem ke znaleckému posudku na dílo [jméno FO] – [podezřelý výraz]. Dospěl přitom k závěru, že náklady vynaložené na pořízení zmíněných znaleckých posudků byly přiměřené a účelné, když podle odůvodnění zprošťujícího rozsudku v trestním řízení přispěly ke zjištění skutkového stavu, ze kterého trestní soud vycházel. Naopak jako nedůvodný posoudil soud prvního stupně nárok žalobce na zaplacení částky 13 500 Kč z titulu náhrady odměny za znalecký posudek č. [spisová značka] [jméno FO] – [podezřelý výraz], za znalecký posudek č. [spisová značka] [jméno FO] – [podezřelý výraz]/ [podezřelý výraz], za znalecký posudek č. [spisová značka] [jméno FO] – [podezřelý výraz], za znalecký posudek č. [spisová značka] [jméno FO] – [podezřelý výraz], za znalecký posudek č. [spisová značka] [jméno FO] – [podezřelý výraz], za znalecký posudek č. [spisová značka] [jméno FO] – [podezřelý výraz], za znalecký posudek č. [spisová značka] [jméno FO] – [podezřelý výraz] a za znalecký posudek č. [spisová značka], který je dodatkem ke znaleckému posudku na dílo [jméno FO] – [podezřelý výraz]. Soud prvního stupně uzavřel, že umělecká díla, jichž se uvedené znalecké posudky týkaly, nebyla podle odůvodnění zprošťujícího rozsudku mezi díly, jejichž pravost byla v dotčeném trestním zkoumána, závěry těchto znaleckých posudků tak nebyly v trestním řízení součástí zjištěného skutkového stavu, respektive nebyly důležité pro posouzení otázky viny žalobců, a proto náklady vynaložené na jejich pořízení nelze považovat za účelné. Ze všech uvedených důvodů tedy soud prvního stupně žalobě vyhověl co do požadavku na zaplacení částky 19 975 Kč a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. O povinnosti žalované zaplatit úroky z prodlení rozhodl v souladu s § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „stanovisko sp. zn. Cpjn 206/2010“), dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. Vzhledem k tomu, že žalobci nárok u žalované uplatnili k předběžnému projednání dne 15. 4. 2023, přiznal žalobcům zákonný úrok z prodlení z přisouzené, respektive dobrovolně plněné částky ode dne 16. 10. 2023 do zaplacení.

9. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanou rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) tak, že podle poměru úspěchu a neúspěchu přiznal žalobci a) náhradu 21 % celkových nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku a v nákladech právního zastoupení vypočtených dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“). O náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalobkyni ad 2) rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 3 a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni b), která byla v řízení vyjma nepatrné části příslušenství zcela úspěšná, přiznal plnou náhradu nákladů řízení tvořených zaplaceným soudním poplatkem a náklady jejího právního zastoupení vypočtenými podle advokátního tarifu. Soud prvního stupně při výpočtu nákladů právního zastoupení žalobců nepostupoval dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, když dospěl k závěru, že v daném případě se nejednalo o společné úkony, když právní zástupce žalobců za každého ze žalobců uplatňoval jiné samostatné nároky.

10. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalobce a) a žalovaná odvolání.

11. Žalobce a) své odvolání směřoval do části zamítavého výroku o věci samé III., kterou byla zamítnuta žaloba v části jím uplatněného nároku na zaplacení částky 404 096,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 16. 4. 2023 do zaplacení. Namítal existenci odvolacích důvodů dle § 205 odst. 2 písm. b), d), e), g) o.s.ř. Napadený rozsudek označil za věcně nesprávný, nesprávně odůvodněný, nepřezkoumatelný, a tedy nezákonný. Vytýkal soudu prvního stupně, že se s jeho argumentací zčásti vypořádal nesprávně a zčásti vůbec. Vyjádřil nesouhlas se závěry soudu prvního stupně, na jejich základě shledal neúčelnými výdaje související s jeho obhajobou v předmětném trestním řízení. Poukázal na to, že jím vynaložené výdaje na obhajobu byla z hlediska jeho obrany v předmětném trestním řízení, respektive z hlediska taktiky a strategie obhajoby účelné, a proto bylo namístě žalovanou zavázat k jejich náhradě. Poukázal na to, že znalecké posudky [tituly před jménem] [jméno FO] byly v rámci dotčeného trestního řízení provedeny k důkazu u hlavního líčení konaného dne 13. 7. 2021. Zdůraznil, že jím vynaložené výdaje byly určeny na odstranění nezákonného rozhodnutí, přičemž mu nemůže být vytýkáno, pokud byl při přípravě své obhajoby maximálně pečlivý, precizní a obezřetný. Namítal, že před veřejným vyhlášením zprošťujícího rozsudku nemohl vědět, o které argumenty trestní soud opře své rozhodnutí, a tudíž mu nelze vyčítat, že v rámci své obhajoby postupoval tak, aby nebylo nic podceněno. Za nepřiměřeně přísný označil požadavek soudu prvního stupně, pokud uznává za účelné pouze ty znalecké posudky, o které trestní soud výslovně opřel svůj zprošťující výrok, a jejichž závěry se staly výslovnou součástí trestním soudem zjištěného skutkového stavu věci. Uvedl, že náklady na znalecké posudky [tituly před jménem] [jméno FO] a odborná vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] byly vynaloženy z pohledu taktiky a účelu obhajoby efektivně, když žalobce a) se jimi snažil reagovat na znalecké posudky zajištěné policejním orgánem. Efektivně byly dle žalobce a) vynaloženy rovněž náklady na znalecké posudky [tituly před jménem] [jméno FO], když se jimi snažil znevěrohodnit, respektive zpochybnit odbornou erudici znalců – kunsthistoriků oslovených policejním orgánem. V podrobnostech pak odkázal na svou argumentaci ve prospěch účelnosti nákladů na znalecké posudky [tituly před jménem] [jméno FO] obsaženou v podání jeho právního zástupce ze dne 10. 12. 2024. Zdůraznil, že předmětné znalecké posudky byly využitelné v rámci jeho obhajoby v širším kontextu, neboť pomocí odborného názoru formulovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] byla zpochybněna obecná věrohodnost a spolehlivost odborných závěrů soudních znalců, o jejichž závěry se opírala obžaloba. Ze všech uvedených důvodů žalobce a) závěrem navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném meritorním výroku změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví a přizná mu plnou náhradu nákladů řízení, případně, aby rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. Žalovaná svým odvoláním brojila výhradně proti výrokům V. a VI. rozsudku soudu prvního stupně, kterými bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky. Namítala, že soud prvního stupně přiznal žalobcům vyšší náhradu nákladů řízení, než jim podle advokátního tarifu náleží. Za nesprávný označila postup soudu prvního stupně, pokud při vyčíslení nákladů právního zastoupení žalobců nepostupoval podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu a za společné úkony právní služby při zastupování dvou osob nepřiznal zástupci žalobců za každou ze dvou zastupovaných osob mimosmluvní odměnu sníženou o 20 %. Současně vytýkal soudu prvního stupně, že při vyčíslení náhrady nákladů řízení nezohlednil, že v průběhu řízení bylo v návaznosti na částečné zpětvzetí žaloby řízení částečně zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 25. 9. 2024, č. j. 10 C 211/2023-170 a po jeho právní moci zůstal předmětem řízení jen nárok žalobce a) na zaplacení částky 437 389,63 Kč s příslušenstvím a nárok žalobkyně b) na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 286 048,84 Kč od 16. 10. 2023 do 22. 5. 2024. Vyjádřila názor, že odměna za úkony právní služby spočívající v účasti při ústních jednáních konaných ve dnech 25. 11. 2024 a 17. 12. 2024 měla být počítána z nižší tarifní hodnoty. Závěrem žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených nákladových výrocích změnil tak, že žalobcům přizná náhradu ve výši stanovené v souladu s advokátním tarifem, a současně jí přizná náhradu nákladů odvolacího řízení.

13. Žalobci ve vyjádření k odvolání žalované navrhli, aby rozsudek soudu prvního stupně byl v napadených nákladových výrocích jako věcně správný potvrzen. Odvolání označili za nedůvodné s tím, že odvolací argumentace žalované je nepřiléhavá, věcně nesprávná a neopodstatněná. Vyjádřili názor, že § 12 odst. 4 advokátního tarifu je na projednávanou věc neaplikovatelný. Odmítli rovněž názor žalované, že odměna za úkony právní služby spočívající v účasti při ústních jednáních konaných ve dnech 25. 11. 2024 a 17. 12. 2024 měla být počítána z nižší tarifní hodnoty, respektive že v případě náhrady přiznané žalobkyni b) by se měla náhrada odvíjet od tarifní hodnoty ve výši kapitalizovaného úroku z prodlení, neboť takovým způsobem se tarifní hodnota za právní služby nestanovuje.

14. Odvolací soud v odvoláními dotčeném rozsahu přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce a) není důvodné. Naproti tomu odvolání žalované shledal opodstatněným.

15. Žalobci v řízení uplatnili nárok na náhradu škody v podobě nákladů vynaložených na obhajobu v trestním řízení, respektive nárok na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na pořízení znaleckých posudků a odborných vyjádření. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a věc posoudil správně i po právní stránce. Odvolací námitky nejsou způsobilé správnost rozhodnutí soudu prvního stupně zpochybnit a nelze přisvědčit ani odvolací argumentaci v tom smyslu, že napadený rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný. Soud prvního stupně srozumitelným způsobem vyložil své skutkové i právní závěry, jakož i úvahy, kterými se při rozhodování ve věci řídil. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, na jakém základě soud prvního stupně ve věci rozhodl. Nadto podle obsahu odvolání způsob, jakým soud prvního stupně své meritorní rozhodnutí zdůvodnil, zjevně nebránil žalobci a) v uplatnění práv odvolatele a formulaci odvolacích důvodů, a tudíž již z tohoto důvodu ve smyslu ustálené judikatury nelze napadené rozhodnutí považovat za nepřezkoumatelné (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011).

16. Stát odpovídá za škodu způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Uvedený závěr vychází z extenzivního výkladu, podle něhož se jedná o škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 21. 4. 2011 sp. zn. 30 Cdo 2371/2009).

17. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud se zabýval žalobou uplatněnými nároky z pohledu naplnění zákonných předpokladů objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonnými rozhodnutími, za která lze v projednávané věci s ohledem na skutečnost, že trestní řízení vedené vůči žalobcům neskončilo odsuzujícím rozhodnutím, považovat rozhodnutí policejního orgánu o zahájení trestního stíhání žalobců, konkrétně usnesení [Orgán veřejné moci] ze dne 11. 5. 2017, č. j. [spisová značka], usnesení [Orgán veřejné moci] ze dne 3. 11. 2017, č. j. [spisová značka] a usnesení [Orgán veřejné moci] ze dne 17. 4. 2018, č. j. [spisová značka].

18. Podle § 31 odst. 1 zákona č. 89/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

19. Podle § 31 odst. 3 zákona č. 89/1998 Sb. náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

20. Dosavadní ustálená judikatura vztahující s k ustanovení § 31 zákona č. 89/1998 Sb. je založena na zásadě, že není nahrazována skutečná škoda (tedy finanční prostředky skutečně vynaložené), ale na tom, že stát za stanovených podmínek hradí účelně a důvodně vynaložené náklady. Za takové lze z pohledu právní jistoty považovat ty, jež jsou stanoveny procesními předpisy nebo zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4145/2015). Z ustálené soudní praxe rovněž plyne závěr, že náklady na znalecký posudek předložený účastníkem řízení lze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. pouze v rozsahu částky, která by se významně nelišila od znalečného, jež by stát v pozici zadavatele znaleckého posudku uhradil na základě procesního předpisu. Pojem účelnosti zde pak není namístě vykládat úspěchem poškozeného v řízení, nýbrž tím, že znalecký posudek byl vůbec v řízení procesně použit jako důkazní prostředek a že jeho závěry se staly součástí zjištěného skutkového stavu a že odměna za něj účastníkem vynaložená je přiměřená odměně, která by byla soudy (orgány činnými v trestním řízení) znalci či znaleckému ústavu přiznána (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3414/2016).

21. Soud prvního stupně v projednávané věci posuzoval splnění zákonných podmínek odpovědnosti státu za škodu spočívající v nákladech žalobce a) vynaložených v trestním řízení na obhajobu a na pořízení důkazních prostředků v podobě znaleckých posudků a odborných vyjádření v souladu s citovanou zákonnou úpravou a judikaturou. Odvolací soud je pak ve shodě se soudem prvního stupně v závěru, že nad rámec žalovanou již vyplacené náhrady ve výši 619 444,51 Kč a soudem prvního stupně přiznané náhrady 19 975 Kč nelze uplatněný nárok žalobce a) na náhradu škody považovat za opodstatněný.

22. Za situace, kdy podle provedeného dokazování doba ubytování obhájce žalobce v hotelu nekoresponduje s časovým určením konání hlavního líčení či jiných úkonů orgánů činných v trestním řízení s jeho účastí, nelze dospět k závěru, že majetková újma představovaná těmito náklady vznikla žalobci v příčinné souvislosti s vydáním nezákonných rozhodnutí o zahájení jeho trestního stíhání a mohla by být předmětem náhrady. V případě nákladů vynaložených v trestním řízení na opatření důkazních prostředků pak soud prvního stupně nepochybil, pokud při zkoumání jejich účelnosti soustředil svou pozornost na to, zda žalobcem předložené důkazní prostředky byly v trestním řízení procesně použity a byly využity ke zjištění skutkového stavu, který se stal podkladem pro meritorní rozhodnutí, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby. Odvolací soud pak souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že pokud závěry žalobcem předložených znaleckých posudků znalce [tituly před jménem] [jméno FO], odborného vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] z 17. 9. 2020 a v napadeném rozsudku specifikovaných znaleckých posudků [tituly před jménem] [jméno FO] nebyly nijak zmíněny v odůvodnění zprošťujícího rozsudku trestního soudu, není opodstatněn závěr, že byly podstatné pro zjištěný rozhodných skutkových okolností, respektive, že se staly součástí zjištěného skutkového stavu, na jehož základě bylo meritorně rozhodnuto, a tudíž že náklady na jejich pořízení byly ve smyslu § 31 zákona č. 82/1998 Sb. vynaložený účelně. Na uvedeném závěru pak nemůže nic změnit ani skutečnost, že některé žalobcem a) předložené znalecké posudky byly v trestním řízení provedeny k důkazu, respektive, že znalec, který je zpracoval, byl vyslechnut při hlavním líčení. Nerozhodná je pak z pohledu právní úpravy obsažené v § 31 zákona č. 82/1998 Sb. rovněž v odvolání akcentovaná okolnost, že předmětné výdaje na znalecké posudky a odborná vyjádření byly účelné z hlediska taktiky a strategie obhajoby žalobce a), neboť jak plyne z citované judikatury, náhrada nákladů vynaložených na zrušení či změnu nezákonného rozhodnutí není založena na náhradě skutečné škody, nýbrž na tom, že stát za stanovených podmínek hradí účelně a důvodně vynaložené náklady s tím, že účelnost vynaložených nákladů se odvíjí od procesní využitelnosti důkazního prostředku, na který byly tvrzené náklady vynaloženy.

23. Lze tedy uzavřít, že soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobu ve vztahu k žalobnímu požadavku žalobce a) na náhradu škody ve výši 404 096,63 Kč s příslušenstvím pro absenci zákonných podmínek odpovědnosti státu jako nedůvodnou zamítl.

24. V návaznosti na výsledek řízení pak soud prvního stupně postupoval správně, pokud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. přiznal žalobci a) vůči žalovanému podle míry úspěchu a neúspěchu náhradu v rozsahu 21 % celkových nákladů řízení před soudem prvního stupně (úspěch 639 419,51 Kč = 60,5 %, neúspěch 417 414,63 Kč = 39,5 %; 60 % - 39,5 % = 21 %) a v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. v řízení zcela procesně úspěšné žalobkyni b) přiznal vůči žalované plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud nicméně shledává opodstatněnými odvolací námitky žalované ve vztahu k výši přiznané náhrady a má za to, že v tomto ohledu jsou dány důvody pro částečnou změnu napadeného rozsudku.

25. Nelze přisvědčit správnosti postupu soudu prvního stupně, pokud při stanovení výše náhrady nákladů řízení žalobců nezohlednil, že v průběhu řízení došlo v návaznosti na částečné zastavení řízení usnesením soudu prvního ze dne 25. 9. 2024, č. j. 10 C 211/2023-170, které nabylo právní moci dne 11. 10. 2024, ke snížení hodnoty peněžitého plnění tvořícího předmět sporu, a tedy i tarifní hodnoty ve smyslu § 8 advokátního tarifu pro výpočet nákladů právního zastoupení vzniklých v souvislosti s úkony právní služby spočívajícími v účasti právního zástupce žalobců při ústním jednání ve dnech 25. 11. 2024 a 17. 12. 2024. Odvolací soud rovněž nesdílí názor soudu prvního stupně, že v daném případě nejsou dány podmínky pro aplikaci § 12 odst. 4 advokátního tarifu, když oba žalobci jsou v řízení zastoupení jedním právním zástupcem a tento podle obsahu spisu činil při zastupování žalobců společné úkony právní služby. Podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu tak zástupci žalobců náleží za společné úkony za každého ze zastupovaných žalobců mimosmluvní odměna snížená o 20 %, přičemž skutečnost, že každý ze žalobců v řízení uplatňoval nárok na náhradu škody v jiné výši a z titulu náhrady jiných nákladů, je nerozhodná.

26. Odvolací soud je tak toho názoru, že žalobci a) v řízení před soudem prvního stupně vznikly náklady řízení v celkové výši 63 777 Kč, a tudíž ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. mu podle poměru úspěchu a neúspěchu náleží náhrada v rozsahu 21 % celkových nákladů, což odpovídá částce 13 393,17 Kč. Celkové náklady žalobce a) ve výši 63 777 Kč se přitom sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 59 777,025 Kč, po zaokrouhlení 59 777 Kč. Náklady právního zastoupení jsou pak tvořeny při tarifní hodnotě 1 056 834,14 Kč odměnou advokáta ve výši 30 096 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, sepis žaloby, účast při ústním jednání 30.9. 2024) po 10 032 Kč dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) ve spojení s § 12 odst. 4 advokátního tarifu, při tarifní hodnotě 437 389,63 Kč odměnou advokáta ve výši 16 096 Kč za dva úkony právní služby (účast při ústním jednání dne 25. 11. 2024 a účast při ústním jednání 17. 12. 2024) po 8 048 Kč dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. g) ve spojení s § 12 odst. 4 advokátního tarifu, paušální náhradou hotových výdajů 1 500 Kč za pět úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, polovinou náhrady za promeškaný čas při cestě právního zástupce žalobců z [adresa] ke třem ústním jednáním a zpět ve výši 1 050 Kč (3 x 7 půlhodin po 100 Kč = 2 100 Kč, 2 100 Kč : 2 = 1 050 Kč) dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, polovinou cestovních nákladů ve výši 660,50 Kč (30. 9. 2024 – 522 Kč + 25. 11. 2024 – 367 Kč + 17. 12. 2024 – 432 Kč = 1 321 Kč; 1 321 Kč : 2 = 660,50 Kč) a náhradou 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 10 374,525 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř.

27. Žalobkyni b) měla být podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznána plná náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 40 829,50 Kč, která se sestává ze zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 38 829,505 Kč, po zaokrouhlení 38 829,50 Kč. Náklady právního zastoupení žalobkyně b) jsou pak tvořeny při tarifní hodnotě 296 048,84 Kč odměnou advokáta ve výši 22 704 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, sepis žaloby, účast při ústním jednání 30.9. 2024) po 7 568 Kč dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) ve spojení s § 12 odst. 4 advokátního tarifu, při tarifní hodnotě 68 651,72 Kč (úrok z prodlení 15 % ročně z částky 286 048,84 Kč od 16. 10. 2023 do 22. 5. 2024) odměnou advokáta ve výši 6 176 Kč za dva úkony právní služby (účast při ústním jednání dne 25. 11. 2024 a účast při ústním jednání 17. 12. 2024) po 3 088 Kč dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. g) ve spojení s § 12 odst. 4 advokátního tarifu, paušální náhradou hotových výdajů 1 500 Kč za pět úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, polovinou náhrady za promeškaný čas při cestě právního zástupce žalobců z Ostravy do Prahy ke třem ústním jednáním a zpět ve výši 1 050 Kč (3 x 7 půlhodin po 100 Kč = 2 100 Kč, 2 100 Kč : 2 = 1 050 Kč) dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, polovinou cestovních nákladů ve výši 660,50 Kč (30. 9. 2024 – 522 Kč + 25. 11. 2024 – 367 Kč + 17. 12. 2024 – 432 Kč = 1 321 Kč; 1 321 Kč : 2 = 660,50 Kč) a náhradou 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 10 374,525 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř.

28. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku III., co do zamítnutí žalobního požadavku na zaplacení částky 404 096,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 404 096,63 Kč od 16. 4. 2023 do zaplacení, podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil. Ve výrocích o nákladech řízení V. a VI. pak podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil jen tak, že výše náhrady přiznaná žalobci a) činí 13 393,17 Kč, výše náhrady přiznaná žalobkyni b) činí 40 829,50 Kč, jinak jej v nákladových výrocích podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

29. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v této fázi plně procesně úspěšné žalované byla vůči žalobcům přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení spočívajících v paušální náhradě hotových výdajů ve výši 600 Kč za dva úkony po 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., spočívající v sepisu odvolání do rozsudku a v účasti při ústním jednání konaném před odvolacím soudem dne 30. 7. 2025.

Poučení