72 CO 3/2023 - 165

Rubrum

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Mádra a soudců Mgr. Leony Sukané a Mgr. Martina Lály ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 11. října 2022, č. j. 10 C 71/2021-122, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění v napadeném výroku I. tak, že se zamítá žaloba na stanovení povinnosti žalované k uzavření smlouvy se žalobcem [jméno] [příjmení] v tomto znění: „ K upnísmlouv a uzavřená níže uvedeného dne, měsíce a roku ve smyslu ust. § 2079 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, mezi těmito smluvními stranami:

I. Smluvní strany Prodávající: [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa] (dále jen„ prodávající“) a Kupující: pan [jméno] [příjmení], [rodné číslo], trvale bytem [adresa] uzavírají tuto kupní smlouvu:

II. Předmět koupě a prodeje 1. Prodávající prohlašuje, že má ve spoluvlastnictví následující nemovitosti, resp. podíly na nich - pozemek p.č. xxx a pozemek xxx, oba v k.ú. a obci [obec], zapsané na [list vlastnictví], vedeném pro k.ú a obec xxx v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro xxx, Katastrální pracoviště xxx. Prodávající přitom vlastní podíl o velikosti id. [číslo] na obou výše specifikovaných pozemcích.

2. Součástí pozemků uvedených v čl. II. odst. 1. nejsou žádné další stavby a podle dosavadních zjištění pod nimi nejsou podzemní prostory vzniklé působením přírodních sil (jeskyně) a tyto pozemky nebyly a nejsou vystaveny ekologické zátěži způsobené člověkem.

3. Prodávající dokládá vlastnického právo ke shora uvedeným nemovitostem výpisem z listu vlastnictví a tam uvedenými nabývacími tituly.

4. Prodávající prohlašuje, že výše specifikované pozemky má ve spoluvlastnictví dosud a není žádným způsobem omezena v možnosti s nimi nakládat.

III. Projev vůle 1. Prodávající prodává na základě této smlouvy kupujícímu do jeho výlučného vlastnictví výše specifikované pozemky, resp. svůj podíl na nich, tak jak je tento specifikován v čl. II odst. 1. této smlouvy, tzn. podíl o velikosti id. [číslo] na pozemku p. č. xxx a pozemku p. č. xxx, oba v k.ú. a obci [obec] (dále také jen„ předmět prodeje“), a to se vším právním i faktickým příslušenstvím a součástmi v rozsahu, jak jej prodávající užívala nebo byla oprávněna užívat.

2. Dle ustanovení § 2079 a násl. občanského zákoníku se touto kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávající kupní cenu.

IV. Kupní cena a forma jejího zaplacení 1. Prodávající prodává v článku II. specifikovaný předmět prodeje kupujícímu do jeho vlastnictví za kupní cenu stanovenou odborným odhadem zpracovaným společností [právnická osoba] (provozovatel služby – [webová adresa]), tj. za cenu ve výši 64.792,43 Kč (slovy: šedesát čtyři tisíc sedm set devadesát dva korun českých čtyřicet tři haléřů) a kupující předmět prodeje za tuto cenu do svého vlastnictví kupuje a přijímá.

2. Dle dohody smluvních stran sjednanou kupní cenu za předmět prodeje uhradí kupující prodávající takto: celá výše dohodnutá kupní cena ve výši 64.792,43 Kč, bude kupujícím prodávající uhrazena bankovním převodem na bankovní účet písemně sdělený prodávající kupujícímu do 30-ti dnů od povolení vkladu této smlouvy do příslušného katastru nemovitostí; prodávající je přitom povinna doručit kupujícímu písemné oznámení s uvedením svého platného bankovního spojení a s úředně ověřeným podpisem prodávající nejpozději 10 kalendářních dnů před termínem splatnosti kupní ceny dle předchozího odstavce.

3. Účastníci této smlouvy výslovně souhlasí s výše uvedeným způsobem úhrady kupní ceny.

V. Ostatní ujednání 1. Kupující prohlašuje, že se před podpisem této smlouvy seznámil se skutečným stavem předmětu prodeje a že proti němu nemá žádné výhrady. Předmět prodeje přebírá do svého vlastnictví v tom stavu, ve kterém se nachází ke dni podpisu této smlouvy.

VI. Prohlášení účastníků 1. Prodávající prohlašuje, že předmět prodeje vlastní tak, jak je to podrobně specifikováno v článku II. této smlouvy. Prodávající dále prohlašuje, že předmět prodeje řádně nabyla, že její práva k předmětu prodeje nejsou soudně napadena nebo jinak zpochybněna, a že na předmětu prodeje neváznou žádné dluhy, břemena, zástavní práva nebo jiné právní povinnosti.

2. Prodávající prohlašuje, že do okamžiku podpisu této smlouvy neuzavřela s jiným účastníkem jinou smlouvu o převodu vlastnického práva k předmětu prodeje, ani předmět prodeje či jakoukoli jeho část nedala žádné třetí osobě do nájmu, a ani jej jinak nezatížila, a že jí není znám přechod vlastnického práva k předmětu prodeje či jakékoli jeho části na třetí osobu.

3. Prodávající prohlašuje, že jí není známo, že by proti ní resp. proti jejímu majetku bylo vedeno řízení o výkon rozhodnutí, řízení exekuční ani řízení insolvenční.

4. Prodávající se zavazuje, že neuzavře s žádnou třetí osobou jinou smlouvu o převodu vlastnického práva k předmětu prodeje, a ani tento jinak dále nezatíží do rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Vysočinu, katastrální pracoviště Velké Meziříčí o vkladu vlastnického práva kupujícího dle této smlouvy do katastru nemovitostí.

5. Kupující pak prohlašuje, že je mu dobře znám stav předmětu prodeje a veškerých souvisejících práv, a v tomto stavu tento kupuje do svého vlastnictví.

6. Kupující rovněž stvrzuje, že se, ve smyslu ust. § 980 až § 986 zákona č. 89/2012, Občanský zákoník, v platném znění, seznámil s aktuálním stavem zápisů ve veřejném seznamu, který je veden u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, KP [obec], ve kterém je předmět prodeje zapsán a že proti němu nevznáší žádné námitky.

VII. Náklady spojené s převodem vlastnictví k předmětu prodeje Správní poplatek za povolení vkladu vlastnického práva uhradí kupující.

VIII. Vklad do katastru nemovitostí 1. Vlastnické právo jako právo věcné přejde na kupujícího vkladem vlastnického práva dle této kupní smlouvy do katastru nemovitostí.

2. Smluvní strany se dohodly, že návrh na vklad vlastnického práva kupujícího do příslušného katastru nemovitostí podá kupující.

3. Smluvní strany dohodly rovněž rozvazovací podmínku pro případ, že bude návrh na vklad vlastnického práva, podaný dle této smlouvy, Katastrálním úřadem zamítnut nebo řízení o povolení vkladu vlastnického práva zastaveno. V takovém případě účinnost této smlouvy zaniká, avšak nadále zůstává účinný a platný závazek smluvních stran spočívající v povinnosti sjednat bez zbytečného odkladu, nejdéle však do 30 dnů od právní moci rozhodnutí Katastrálního úřadu buď o zastavení řízení ve věci vkladu, nebo o zamítnutí návrhu na vklad, novou kupní smlouvu, která nahradí původní zaniklou smlouvu, a to ve stejném rozsahu a za stejných podmínek, zejména cenových, avšak s nápravou vad bránících provedení vkladu vlastnického práva strany kupující k předmětným nemovitým věcem do katastru nemovitostí. K takovému postupu se smluvní strany podpisem této smlouvy zavazují.

4. Pokud by nastaly okolnosti vylučující uzavření nové smlouvy či situace, kdy nelze tento postup vzhledem k objektivním okolnostem spravedlivě požadovat, tato povinnost zaniká a smluvní strany jsou povinny si vzájemná plnění neprodleně, nejpozději do 30-dnů od okamžiku oznámení takové skutečnosti druhé smluvní straně, vrátit. Důkazní povinnost leží v takovém případě na té straně, která se nemožnosti dovolává.

5. Pro případ nesplnění jakékoli povinnosti sjednané v předchozím odstavci této smlouvy sjednávají účastníci smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý i jen započatý den prodlení. Smluvní pokuta je splatná postupně, a to vždy poslední kalendářní den každého měsíce, ve kterém porušení povinnosti sankcionované smluvní pokutou začne a bude trvat. Splatnou část smluvní pokuty za příslušný kalendářní měsíc je ta strana, která je v prodlení, povinna uhradit druhé smluvní straně nejpozději do pátého dne následujícího kalendářního měsíce.

IX. Závěrečná ujednání 1. Tato kupní smlouva nabývá platnosti dnem jejího podpisu oběma účastníky. Tato smlouva přitom v celém rozsahu nahrazuje veškerá jí předcházející ujednání mezi smluvními stranami vztahující se k předmětu prodeje.

2. Tato smlouva je vyhotovena v 3 (třech) vyhotoveních, z nichž jedno vyhotovení opatřené úředně ověřenými podpisy smluvních stran je určeno pro podání ke katastrálnímu úřadu, jedno vyhotovení bez ověřených podpisů obdrží prodávající a jedno kupující.

3. Současně s podpisem této kupní smlouvy podepisují její účastníci jedno vyhotovení návrhu na povolení vkladu vlastnických práv dle této smlouvy do katastru nemovitostí, které je určeno pro katastrální úřad.

4. Otázky touto smlouvou neupravené se řídí přísl. ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, a předpisy souvisejícími.

5. Veškeré změny či doplňky k této smlouvě lze činit pouze za souhlasného projevu vůle obou smluvních stran, a to samostatnými, číslovanými písemnými dodatky k ní.

6. Účastníci této smlouvy prohlašují, že osobně sjednali celý její obsah, který odpovídá jejich vlastní pravé a svobodné vůli, učiněné nikoliv v tísni či za nápadně nevýhodných podmínek a na důkaz toho připojují vlastnoruční podpisy. V [obec] dne …………………… Prodávající: Kupující: [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení]“

II. Rozsudek soudu prvního stupně se mění v napadeném nákladovém výroku II., a to té jeho části, která se týká žalobce [jméno] [příjmení] a žalované, tak, že žalobce [jméno] [příjmení] je povinen uhradit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 9 179,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D.

III. Žalobce je povinen uhradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 9 003 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D.

Odůvodnění

1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou výše označeným rozsudkem, jeho výrokem I., rozhodl tak, že se zamítá žaloba na stanovení povinnosti žalované k uzavření smlouvy se žalobci, jimiž tehdy byli a/ [příjmení], [datum narození], b/ [jméno] [příjmení], [datum narození], c/ [jméno] [příjmení], [datum narození], d/ [jméno] [příjmení], [datum narození], všichni bytem [adresa], e/ [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], jíž by se tito stali spoluvlastníky spoluvlastnického podílu žalované na pozemcích p. č. xxx a p. č. xxx v k. ú. [obec], tak, že žalobci [příjmení] by nabyli do společného jmění jejich id. , žalobci [příjmení] do společného jmění rovněž id. a žalobce [jméno] [příjmení] by nabyl id. , a to za souhrnnou kupní cenu 64 792,43 Kč. Výrokem II. zavázal žalobce společně a nerozdílně nahradit žalované náklady řízení ve výši 24 349,39 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D.

2. Prvostupňový soud uvedl, že žalobcům, kteří svůj nárok opírali o porušení předkupního práva dle § 1124 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, předkupní právo nevzniklo, a to přesto, že se hypotéza uvedené právní normy jevila být splněná. Úprava občanského zákoníku byla úpravou obecnou ve vztahu k úpravě speciální obsažené v ustanovení § 20 odst. 2 a § 21 odst. 7 zákona č. 72/1994 Sb., ve spojení s § 60a zákona č. 219/2000 Sb., která má přednost. Výkon předkupního práva by znamenal, že by žalovaná nenabyla příslušný podíl na nemovitostech, což by se příčilo úmyslu zákonodárce na sjednocení vlastnické struktury bytového domu (s vymezenými jednotkami) s vlastnictvím pozemku zastavěného takovým bytovým domem, jakož i vlastnictvím funkčně souvisejících pozemků. Na jedné straně byl stát povinen dle zákona č. 219/2000 Sb. převést podíly na funkčně souvisejících pozemcích buď na bytové družstvo, je-li stále vlastníkem domu, resp. bytových jednotek, případně přímo do vlastnictví fyzické osoby vlastnící bytovou jednotku dle § 60a odst. 6 zákona č. 219/2000 Sb., na druhé straně pak zakotvoval povinnost družstva takový dříve od státu bezúplatně nabytý podíl na funkčně souvisejících pozemcích převést bezúplatně nabyvateli jednotky dle zákona č. 72/1974 Sb. Zakotvením povinnosti (státu či bytového družstva) převést bezúplatně podíly na funkčně souvisejících pozemcích vlastníkovi jednotky byla do určité míry omezena autonomie smluvních stran. Tato snaha zákonodárce by však byla aplikací ustanovení o předkupním právu fakticky popřena. O náhradě nákladů řízení rozhodl prvostupňový soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a vyhlášky č. 177/1996 Sb., přičemž vycházel z tarifní hodnoty odpovídající kupní ceně pozemků, resp. podílů na nich. Žalobce zavázal náklady řízení v celkové částce 24 349,39 Kč zaplatit žalované podle § 140 odst. 1 věta třetí o. s. ř. společně a nerozdílně.

3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání pouze žalobce [jméno] [příjmení]. Namítl, že soud prvního stupně nesprávně dovodil existenci funkčního celku mezi dotčenými pozemky p. č. xxx a xxx s pozemkem p. [číslo] na kterém je postavena budova [adresa], a to výlučně na základě toho, že formulace o funkčním celku je uvedena v darovací smlouvě uzavřené mezi xxx a xxx [ulice] ze dne [datum]. Zcela přitom pominul existenci judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně sp. zn. 28 Cdo 3073/2007, na níž v průběhu řízení poukazoval, který se výslovně vyjádřil k otázce funkčně neoddělitelného celku u souboru budov a jimi zastavěných pozemků se zdůrazněním, že musí jít právě jen o pozemky zastavěné. Měl za to, že ustanovení § 20 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. i § 60a odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb. se rovněž vztahují pouze k pozemku zastavěnému, čemuž by odpovídal i jazykový výklad, kdy obě ustanovení používají jednotné číslo. Obecná úprava předkupního práva v občanském zákoníku by mohla být„ derogována“ speciální právní úpravou zákona č. 72/1994 Sb. a [číslo] 2000 Sb. pouze tehdy, pokud by tyto právní normy obsahovaly přímo ve vztahu k předkupnímu právu zvláštní úpravu, popř. kdyby předmětem tohoto řízení byly pozemky zastavěné. Soudu prvního stupně vytkl, že dle něj bylo úmyslem zákonodárce sjednocení vlastnické struktury v případě bytového domu a jím zastavěného pozemku, přičemž ve vztahu k pozemkům dotčeným argumentuje existencí tzv. funkčního celku; tu však sám nezkoumal a neodůvodňoval, pouze odkázal na jeho zmínku ve smlouvě, na jejímž základě pozemky nabylo bytové družstvo. Žalobce má přitom za to, že důvod takové formulace v darovací smlouvě spočívá v potřebě„ vejít“ se do podmínek daných zákonem č. 219/2000 Sb. Proto setrval na potřebě aplikovat i v daném případě ustanovení občanského zákoníku o předkupním právu v jejich znění platném v době uzavření smlouvy mezi [ulice] a žalovanou. Dle žalobce tak spoluvlastnické podíly na sporných pozemcích nejsou součástí ani příslušenstvím bytových jednotek a netvoří funkční celek s bytovým domem [adresa] a jím zastavěným pozemkem p. č. st. [číslo], na němž tento bytový dům stojí. Ne všichni vlastníci bytových jednotek jsou rovněž spoluvlastníky ostatních k domu přiléhajících pozemků, které by dle argumentace soudu musely též tvořit s bytovým domem a jím zastavěným pozemkem jeden funkční celek. Některé z těchto pozemků jsou nezbytné k přístupu k samotnému domu. Dále namítl, že sporné pozemky nejsou obsahem prohlášení vlastníka dle zákona č. 72/1994 Sb. Soudu prvního stupně vytkl, že neprovedl žalobci navržený důkaz výslechem účastníků, z něhož by vyplynulo, že některé k bytovému domu přiléhající pozemky byly vlastníky jednotek nabývány dodatečně, nebo to, že sousední bytový dům [adresa] byl převedený jednotlivým vlastníkům zcela bez okolních pozemků. Navrhl změnit napadený rozsudek tak, že mu bude vyhověno s tím, že se jediným vlastníkem podílu žalované na pozemcích stane žalobce [jméno] [příjmení].

4. Žalovaná v rámci vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3073/2007, na který poukazoval žalobce, se zabýval posuzováním existence funkčního celku z hlediska uspokojování restitučního nároku dle zákona o půdě a vhodnosti nárokovaného pozemku k vydání oprávněné osobě. Ani z něj však nelze dovozovat, že by pozemky stavbou nezastavěné nemohly tvořit se stavbou funkční celek. Pozdější judikatura Nejvyššího soudu kritérium funkční provázanosti staveb a pozemků prohloubila, když za ni považovala situace, kdy pozemek tvořil s objekty výstavby jeden funkční celek, či kdy přilehlé pozemky tvořily se zastavěnými souvislý celek bez přerušení, funkční souvislost shledala mezi pozemky užívanými jako zahrady a rodinnými domy, s nimiž tvořil ucelený soubor, za součást uceleného areálu považoval i pozemek sloužící jako odpočinková plocha sportovního hřiště, za nezbytné současně považoval přihlédnout k charakteru pozemku užívaného v úzké spojitosti s daným domem a plnící ve vztahu k němu funkci relaxační či hospodářskou. Žalovaná proto považuje za dostatečně vysvětlenou a doloženou funkční provázanost pozemků p. č. xxx a p. č. xxx a zastavěného pozemku p. [číslo] resp. bytovým domem [adresa] a dalšími okolními pozemky, které sdílejí stejný právní režim (až na zanedbatelné výjimky žalovanou již vysvětlené). Pozemky vykazují účelové sepětí s přilehlou stavbou bytového domu, jsou nezbytné pro její řádný provoz, správu a užívání vlastníky bytových jednotek, Tato závislost je v místě a čase neměnná, vzájemné propojení je trvalé. Pokud by žalovaná přišla o spoluvlastnický podíl na přilehlých pozemcích, pozbyla by oprávnění je využívat a spravovat, bytová jednotka by tím byla též znehodnocena. Žalobu považovala za šikanózní, v rozporu s dobrými mravy, jež nemůže požívat právní ochrany. Navrhla„ zamítnutí odvolání“ jako nedůvodného a přiznání žalované náklady řízení.

5. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání objektivně přípustným (§ 201, § 202 â contr. o.s.ř.), že toto odvolání podal jeden ze žalobců, tedy účastník řízení jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o.s.ř.), že tak učinil včas § 204 odst. 1 o.s.ř.) a že toto odvolání splňuje podmínku jeho projednatelnosti v podobě uvedených odvolacích důvodů (§ 212a odst. 2 o.s.ř.), rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání žalobce [jméno] [příjmení] (dále též jen„ žalobce“) důvodné není.

6. Odvolací soud připomíná, že se původně domáhali uložení povinnosti žalované uzavřít kupní smlouvu, jejímž předmětem by byl její spoluvlastnický podíl na pozemcích p. č. xxx a xxx v k. ú. [obec] (dále též jen„ sporné pozemky“) žalobci manželé [příjmení], ve vztahu k nim co do id. jejího podílu, manželé [příjmení], ve vztahu k nim co do id. jejího podílu, manželé [příjmení], i ve vztahu k nim co do id. jejího podílu a žalobce, který též původně nárokoval id. . V průběhu řízení vzali žalobci [příjmení] žalobu zpět a jimi nárokovaný podíl id. požadoval podáním ze dne [datum] žalobce, který tím od té doby celkem nárokoval id. podílu žalované, zbývající účastníci na straně žalující, tj. manželé [příjmení] a [příjmení] požadovali i nadále každý id. podílu žalované. Taková změna žaloby byla soudem prvního stupně připuštěna a o takovém nároku bylo soudem prvního stupně rozhodnuto. V rámci odvolání podaného již pouze žalobcem [jméno] [příjmení] nárokoval [jméno] [příjmení] celý podíl žalované pro sebe. Nárok žalobců, v odvolacím řízení již pouze [jméno] [příjmení], se opíral o tvrzení, že došlo k porušení předkupního práva tím, že [ulice] , xxx (dále též jen„ xxx“), jako převodce převedlo své vlastnické právo k podílu o velikosti [číslo] na sporných pozemcích žalované. K převodu došlo dne [datum], kdy platilo ustanovení § 1124 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve znění odst. 1:„ Převádí-li se spoluvlastnický podíl na nemovité věci, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké. Nedohodnou se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů“ a odst. 2:„ Odstavec 1 se použije i v případě, že některý ze spoluvlastníků převádí podíl bezúplatně; tehdy mají spoluvlastníci právo podíl vykoupit za obvyklou cenu“. Tato právní úprava byla účinná od [datum] do [datum]. Obsahem předkupního práva (§ [číslo] a násl.) je povinnost spoluvlastníka jako dlužníka (zde by se jednalo o xxx) nabídnout věc oprávněnému z předkupního práva jako předkupníkovi (zde původní žalobci) ke koupi, pokud by ji chtěl prodat třetí osobě jakožto koupěchtivému (zde by šlo o žalovanou). I v současných podmínkách nové úpravy o. z. má v případě jeho porušení oprávněný možnost domáhat se na nabyvateli (novém podílovém spoluvlastníku či dle současné terminologie koupěchtivém), aby mu věc nabídl ke koupi. Jak bylo judikováno v minulosti, např. v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4846/2009, na základě výzvy oprávněného vzniká nabyvateli spoluvlastnického podílu právní povinnost nabídnout oprávněnému věc ke koupi za stejných podmínek, za kterých ji sám nabyl od povinného. Nesplní-li nabyvatel tuto povinnost, může se oprávněný domáhat žalobou u soudu, aby byl projev vůle nabyvatele učinit mu nabídku ke koupi spoluvlastnického podílu (tj. učinit návrh na uzavření kupní smlouvy) nahrazen soudním rozhodnutím. Není též vyloučeno, aby oprávněný žalobou požadoval přímo nahrazení projevu vůle nabyvatele uzavřít s ním kupní smlouvu odpovídajícího znění; takové možnosti právě v projednávané věci žalobci využili.

7. Žalovaná se stala spoluvlastnicí sporných pozemků na základě smlouvy uzavřené se xxx dne [datum]. Z obsahu této smlouvy vyplývá, že na jejím základě došlo k bezúplatnému převodu vlastnictví družstevního bytu, a to bytové jednotky [číslo] v domě postaveném na pozemku p. č. st. [číslo] v k. ú. a obci [obec], dále pak podílového spoluvlastnictví ke společným částem domu o velikosti id. [číslo] ve vztahu k celku, dále spoluvlastnického podílu o velikosti id. [číslo] ve vztahu k celku k pozemkům p. č. st. [číslo], p. č. [číslo], pozemků ve zjednodušené evidenci – parcela původ Pozemkový katastr (PK) [číslo] také k oběma sporným pozemkům ze xxx na žalovanou a jejího bývalého manžela. Je nesporné, že žalovaná se stala po rozvodu manželství výlučným vlastníkem takto nabytého majetku.

8. Převodce xxx se stal vlastníkem id. podílu [číslo] k pozemku p. č. st. [číslo] a ke sporným pozemkům, tj. p. č. xxx a p. č. xxx, v k. ú. [obec] na základě darovací smlouvy uzavřené s xxx dne [datum]. V jinak poměrně stručné smlouvě bylo výslovně deklarováno, že obdarovaný je již vlastníkem bytů [číslo] k nim příslušejícího spoluvlastnického podílu id. [číslo] na společných částech budovy [adresa], jež je částečně situována na pozemku p. č. st. [číslo] a s nímž tvoří pozemky p. č. xxx a xxx jeden funkční celek.

9. Podle ustanovení § 3063 občanského zákoníku nabyl-li vlastnického práva alespoň k jedné jednotce v domě s byty a nebytovými prostory přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nabyvatel podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, vznikne i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k dalším jednotkám v tomto domě podle dosavadních právních předpisů.

10. Jak vyplynulo ze sdělení ředitelky družstva [příjmení] [příjmení], stavební bytové družstvo ze dne [datum], v roce 2001 převedlo družstvo do vlastnictví svých členů – nájemců družstevních bytů bytové jednotky [číslo] (jednotka žalobce [jméno] [příjmení]), [číslo] a [číslo]. V roce 2018 pak družstvo postupně bezúplatně převedlo vlastnické právo ke zbývajícím jednotkám [číslo] (jednotka [anonymizováno]), [číslo] (jednotka žalované) a [číslo] (jednotka [anonymizováno]), když vlastnictví k jednotce [číslo] bylo nabyto nejpozději v roce 2007. S přihlédnutím k výše citovanému ustanovení je třeba uvést, že nabytí vlastnictví k jednotce mj. žalované, k němuž došlo v roce 2018, se řídí zákonem č. 72/1994 Sb.

11. Podle ustanovení § 21 odst. 7 zákona č. 72/1994 Sb. bytové družstvo, které jako vlastník bytového domu anebo nepřevedených jednotek v domě nabylo bezplatně pozemek podle § 60a zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 229/2001 Sb., a převádí vlastnictví k jednotce fyzické osobě, převede současně nabyvateli jednotky bezplatně spoluvlastnický podíl na uvedeném pozemku odpovídající velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech domu (§ 8 odst. 2).

12. Podle ustanovení § 60a odst. 5 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, příslušná organizační složka převede spoluvlastnický podíl k pozemku tvořícímu jeden funkční celek s domem s byty a nebytovými prostory ve vlastnictví podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, a to v rozsahu odpovídajícím spoluvlastnickému podílu na společných částech domu podle § 8 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů, bezúplatně a) do vlastnictví fyzické osoby, která je vlastníkem bytu nebo garáže nebo ateliéru v takovém domě, jestliže tato osoba byla v době převodu bytu nebo garáže nebo ateliéru z vlastnictví bytového družstva uvedeného v odstavci 1, podle ustanovení § 23 zákona o vlastnictví bytů, nájemcem uvedeného bytu nebo garáže nebo ateliéru a členem tohoto bytového družstva, nebo d) do vlastnictví bytového družstva uvedeného v odstavci 1, které zůstalo vlastníkem nepřevedených bytů nebo nebytových prostorů v takovém domě.

13. V rozsudku ze dne 6. 4. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3083/2008, se Nejvyšší soud České republiky zabýval výkladem slov„ podíl na uvedeném pozemku“ ve smyslu ustanovení § 21 odst. 7 zákona č. 74/1994 Sb., tedy pozemku, které bytové družstvo jako vlastník bytového domu nebo nepřevedených jednotek v domě bezplatně nabylo podle § 60a zákona č. 219/2000 Sb. a který družstvo musí takto, tj. bezplatně převést na nabyvatele jednotky. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pro rozhodnutí, zda o takový pozemek jde, není rozhodující úvaha soudu o tom, zda jde skutečně o pozemek tvořící s bytovým domem jeden funkční celek, ale podstatné je zjištění, že pozemek byl družstvu na základě ustanovení § 60a jako takový převeden. Dodal, že i kdyby tedy ve skutečnosti o pozemek tvořící s domem jeden funkční celek nešlo, podstatné pro posouzení nároku nabyvatele jednotky je, že k bezúplatnému převodu na družstvo došlo z toho důvodu, že strany bezúplatného převodu pozemek jako funkčně spojený podle uvedeného ustanovení převáděly, resp. nabývaly. Podstatný byl tedy důvod převodu pozemku na družstvo, nikoli otázka, zda je pozemek s domem funkčně spojený. I v pozdějším rozhodnutí (usnesení ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4486/2016) na tomto svém názoru Nejvyšší soud setrval, když zopakoval, že není rozhodující, zda pozemek, který bytové družstvo jako vlastník bytového domu nebo převáděných jednotek v domě, nabylo bezplatně podle § 60a zákona č. 219/2000 Sb., skutečně tvoří s bytovým domem jeden funkční celek, ale podstatné je zjištění, že pozemek byl družstvu na základě § 60a jako takový převeden. Obě rozhodnutí byla vydána ve sporech mezi nájemci družstevní bytové jednotky jako žalobci a stavebním bytovým družstvem jako žalovaným.

14. Vedle povinnosti aplikovat v určitých případech zákon č. 72/1994 Sb. i po jeho zrušení nabyl dne [datum] účinnosti zákon č. 311/2013 Sb., o převodu vlastnického práva k jednotkám a skupinovým rodinným domům některých bytových družstev a o změně některých zákonů. Ze sdělení ředitelky družstva ze dne [datum] lze dovodit, že [příjmení] [příjmení], stavební bytové družstvo je právě takovým družstvem, u něhož je třeba aplikovat zákon č. 311/2013 Sb., tedy bytovým družstvem, vzniklým přede dnem [datum] nebo družstvem, které je jeho právním nástupcem, kdy jeho bytové jednotky vznikly v domech vystavěných s pomocí státu, poskytnutou podle právních předpisů o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní bytové výstavbě vydaných v období od [datum] do [datum]. Za takové situace je družstvo vázáno ustanovením § 5 tohoto zákona. Podle něj převádějící družstvo, které jako vlastník bytového domu nebo nepřevedených jednotek v domě nabylo do svého vlastnictví bezúplatně pozemek nebo spoluvlastnický podíl na pozemku podle zákona o majetku státu, převede současně s jednotkou podle § 4 odst. 1 nebo jako součást jednotky podle § 4 odst. 2 oprávněnému členovi bezúplatně spoluvlastnický podíl na tomto pozemku. Velikost převáděného spoluvlastnického podílu odpovídá při převodu jednotky dle § 4 odst. 1 velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech domu podle zákona o vlastnictví bytů, při převodu podle § 4 odst. 2 velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech nemovité věci.

15. Pro účely nyní posuzované věci z právní úpravy a obou rozhodnutí vyplývá, že nájemci družstevních bytů mají v souvislosti s převodem vlastnického práva k bytové jednotce právo na převod takových pozemků do spoluvlastnictví (tedy pozemků dříve státem bezúplatně družstvu převedených), což současně znamená, že je povinností bytového družstva převést na nabyvatele bezplatně spoluvlastnický podíl k pozemkům odpovídající jejich spoluvlastnickému podílu na společných částech domu, které družstvo darovací smlouvou dříve nabylo od České republiky Odvolací soud považuje shodně se soudem prvního stupně za vyloučenou aplikaci obecného ustanovení o předkupním právu v situaci, kdy jiný zvláštní právní předpis zavazuje družstvo k převodu spoluvlastnického podílu k určitým pozemkům. Faktická povaha takových pozemků není rozhodující, podstatné je, že je družstvo dle výše citovaných ustanovení dříve bezúplatně nabylo od státu. Pokud zákon stanoví, že družstvo současně s bytovou jednotkou převede nájemci spoluvlastnické právo k pozemku odpovídající velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech domu (§ 8 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb.), je zřejmý úmysl zákonodárce, aby se stal nabyvatel bytové jednotky dle posledně označeného zákona i spoluvlastníkem pozemku dle téhož zákona. Aplikace předkupního práva dle o. z. by takový záměr mající základ ve specifičnosti tzv. bytového spoluvlastnictví popřela.

16. Odvolatel namítal, že se soud prvního stupně nevypořádal s jeho argumentací rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3073/2007. Faktem je, že se skutečně argumentací označeným rozhodnutím prvostupňový soud nezabýval. Argumentoval však rozhodnutím jiným, z čehož lze dovodit implicitní nesouhlas s ním a naopak potřebu aplikace jím označeného rozhodnutí (sp. zn. 26 Cdo 4486/2016). Posledně označené rozhodnutí, stejně jako odvolacím soudem uvedené výše (sp. zn. 22 Cdo 3083/2008), výslovně řeší otázku sporu mezi členem družstva a nájemcem družstevního bytu na straně jedné a stavebním bytovým družstvem na straně druhé, jehož předmětem je rozsah převodní povinnosti družstva i z hlediska pozemku, který byl bezplatně převeden státem na družstvo. Dle názoru odvolacího soudu není rozhodné, že zákon č. 72/1994 Sb. používá v případě pozemku jednotné číslo, v důsledku čehož by se mělo dle argumentace žalobce jednat pouze o pozemek zastavěný. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3083/2008 totiž svůj názor vyjádřil ve vztahu k více pozemkům, resp. všem, které družstvo bezúplatně získalo od státu a jichž všech se nyní domáhali členové družstva, nikoli tedy pouze pozemku (stavebnímu), na němž se nacházel bytový dům s převáděnými jednotkami. Je proto logické, že správnou je aplikace výkladu provedeného v posledně označeném rozhodnutí, nikoli v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3073/2007, které se zabývalo posuzováním existence funkčního celku z hlediska uspokojování restitučního nároku dle zákona o půdě, jímž argumentoval žalobce. Nadto bylo ve sporech mezi nájemci družstevních bytů a družstvem Nejvyšším soudem řečeno, že otázka, zda sporné pozemky tvořily jeden funkční celek s bytovým domem ani významná není, že rozhodné je, jaké konkrétní pozemky označené jako tvořící jeden funkční celek s domem nabylo družstvo bezplatně od státu podle ustanovení § 60a odst. 5 zákona č. 219/2000 Sb. Uvedené lze dovodit rovněž ze zákona [číslo] Sb., když jeho ustanovení § 5 ukládá družstvu povinnost převést členovi družstva bezúplatně podíl na takovém pozemku, který družstvo nabylo bezúplatně od státu dle zákona o majetku státu. Z uvedeného pak plyne, že se nelze zabývat charakterem stejných pozemků, které následně převede družstvo na nájemce družstevního bytu, jelikož je třeba vycházet z posouzení pozemků, které bylo provedeno v souvislosti s jejich bezúplatným převodem ze státu na družstvo.

17. K námitce žalobce, že sporné pozemky nebyly součástí prohlášení vlastníka ze dne [datum], tedy družstva, je třeba uvést, že družstvo jejich vlastníkem či spoluvlastníkem v době prohlášení provedeného dle ustanovení § 4 zákona č. 72/1994 Sb. nebylo, proto je ani označit dle § 4 odst. 2 písmeno e/ jako pozemky, které jsou předmětem převodu vlastnictví, učinit nemohl. Fakt, že se stal podílovým spoluvlastníkem sporných pozemků později na základě darovací smlouvy ze dne [datum], na právním posouzení ničeho nemění.

18. Odvolací soud doplnil dokazování o výslech účastníků, jehož neprovedení odvolatel soudu prvního stupně vytkl. Z výpovědi žalobce bylo možno zjistit, že je již velmi dlouho (dle žalobce cca 25 let) vlastníkem bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] v [obec], stal se jím poté, kdy na něj jako člena družstva a nájemce tohoto bytu družstvo byt převedlo. Současně je spoluvlastníkem pozemků včetně pozemků sporných, od koho je nabyl, zda např. od státu, si žalobce nevzpomněl. Ze sdělení ředitelky družstva [příjmení] [příjmení], stavební bytové družstvo ze dne [datum] vyplynulo, že žalobce se stal vlastníkem své bytové jednotky [číslo] v roce 2001, kdy došlo k převodu bytové jednotky družstvem do vlastnictví žalobce jako svého člena a nájemce bytové jednotky, spoluvlastnictví pozemku st. p. [číslo] sporných pozemků žalobce nabyl bezúplatně od státu tak, jako je nabylo v roce 2004 od státu družstvo. Jak je zřejmé, princip, resp. důvod nabytí spoluvlastnictví mj. ke sporným pozemkům byl jak u žalobce, tak žalované stejný, rozdíl spočíval pouze v tom, že zatímco žalobce je nabyl jakožto vlastník bytu přímo od státu (§ 5 písmeno a/ zákona č. 219/2000 Sb.), protože již byl vlastníkem bytové jednotky, žalovaná jej v roce 2018 (stejně jako původní žalobci a vlastníci jednotek [číslo] [příjmení] a [číslo] [anonymizováno]) nabyla od družstva, které na ni současně převádělo bytovou jednotku. Z výpovědi žalobce i žalované lze také zjistit, že pozemky (podíly k nim) nacházející se kolem domu [adresa] nabývali vlastníci jednotek od různých vlastníků, což však na právním posouzení věci ve vztahu ke dvěma sporným pozemkům ničeho nemění.

19. Z výpovědi obou účastníků lze rovněž dovodit, že žaloba byla podaná žalobcem [jméno] [příjmení] proto, že si od úspěchu v ní sliboval především možnost domluvit se s ostatními spoluvlastníky bytových jednotek na vybudování nových parkovacích míst, které by se nacházely právě na sporných pozemcích. Popsal důvody tohoto záměru spočívající ve faktu, že on sám garáž (na rozdíl od ostatních vlastníků bytových jednotek) nevlastní a že [příjmení] vlastnící jednu garáž mají dvě auta. Žalovaná se vyjádřila tak, že žádný spor s nikým z domu neměla, z čehož lze dovodit, že žalované nebylo bydlení v domě žalobcem v souvislosti s jeho požadavkem znepříjemňováno. Důvod podání žaloby a vedení sporu proti žalované na základě uvedených zjištění nepovažuje odvolací soud za snahu žalovanou šikanovat, nýbrž za pokus využít právní úpravu, kterou považoval za správnou, k získání většího podílu na rozhodování o otázkách týkajících se společných věcí za účelem realizace záměru, tedy získání většího počtu parkovacích míst v bezprostředním okolí bytového domu.

20. Vzhledem k výše uvedenému dospěl odvolací soud k závěru, že napadený rozsudek je v jeho výroku I. správný. Pokud je formulován jako jeho změna, jde o reakci na změnu žaloby provedenou v průběhu odvolacího řízení a připuštěnou odvolacím soudem u jednání dne [datum] a takto reagující na nový požadavek, aby se stal výlučným vlastníkem podílů žalované na sporných pozemcích žalobce. Věcně se však jedná o potvrzující rozsudek ve smyslu ustanovení § 219 o. s. ř.

21. Naproti tomu odvolací soud korigoval nákladový výrok soudu prvního stupně, který rozhodoval dle ustanovení § 140 odst. 1 věty třetí o. s. ř., když účastenství na straně žalující považoval za nerozlučné. Dle názoru odvolacího soudu však mohl každý z účastníků jednat sám za sebe, každý se mohl samostatně domáhat zavázání žalované k povinnosti uzavřít s tím kterým žalobcem, resp. manžely, smlouvu, jíž by připadl do vlastnictví, resp. spoluvlastnictví ve formě společného jmění tomu kterému účastníku konkrétní podíl žalované na sporných pozemcích za konkrétní částku, představovanou podílem z částky 64 792,43 Kč, odpovídající hodnotě celého podílu žalované na sporných pozemcích. Uvedené současně odpovídá znění ustanovení § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále též jen„ AT“), jakož i judikatuře (např. usnesení ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 6064/2017). Každý ze žalobců jednal v řízení za sebe (byť zastoupeni jedním právním zástupcem), proto nelze uložit neúspěšným žalobcům uhradit náklady řízení žalované společně a nerozdílně. Ve vztahu k ostatním žalobcům (vyjma žalobce [jméno] [příjmení], který se jediný odvolal), je však nákladový výrok pravomocný, tito jsou jím vázáni, proto bylo možno změnit nákladový výrok týkající se pouze žalobce [jméno] [příjmení] a žalované. Ze znění ustanovení § 112 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že dané řízení je řízením spojeným, v němž vystupují sice různí účastníci, avšak věci spolu skutkově souvisí. Odměna za jeden úkon se v takovém případě počítá podle dle § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ze součtu tarifních hodnot všech spojených věcí, zde tedy z částky 64 792,43 Kč. Žalované uhradí žalobce [jméno] [příjmení] náklady řízení dle poměru svého účastenství (usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2005, sp. zn. 19 Co 440/2004, publikovaného v časopise Soudní rozhledy, roč. 2007, [číslo] str. 227, vícekrát citované a aprobované Nejvyšším soudem v jeho rozhodnutích, např. v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [číslo], uveřejněném v časopise Soudní judikatura [číslo] ročník 2000, pod [číslo] či v usnesení ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 669/2017).

22. Žalobce [jméno] [příjmení] se v jedné části řízení domáhal nabytí id. podílů žalované na sporných pozemcích, ve druhé části id. podílů.

23. Žalované vznikly náklady řízení související s právním zastoupením. V průběhu první části činila výše nákladů řízení celkem 14 520 Kč. Sestává z odměny advokáta za tři úkony právní pomoci (příprava s převzetím věci, vyjádření k žalobě a duplika) po 3 700 Kč (§ 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tří režijních paušálů po 300 Kč a 21% DPH ve výši 2 520 Kč, jejíž je právní zástupce žalované plátcem. Podíl (1/4 z celkových nákladů) připadající na žalobce představuje částku 3 630 Kč.

24. V průběhu druhé části činila výše nákladů řízení celkem 11 099 Kč. Sestáva z odměny advokáta za dva úkony právní pomoci (účast u jednání konaného dne [datum] a dne [datum]) po 3 700 Kč, dvou režijních paušálů po 300 Kč, náhrady za ztrátu času za dvě půlhodiny v souvislosti s každým z jednání, tj. 400 Kč (4x100Kč) dle § 14 odst. 3 AT, cestovného ze sídla advokáta ([obec]) do sídla prvostupňového soudu a 21% DPH, jejíž je právní zástupce žalované plátcem. Cestovné související s účastí u prvního jednání sestává ze sazby základních náhrad dle § 1 písmeno b/ vyhl. č. 589/2020 Sb. ve výši 264 Kč (4,40 Kč x 60 km) a spotřeby pohonné hmoty – motorové nafty - ve výši 83 Kč (0,051 x 60 km x 27,20 Kč), když spotřeba a druh pohonné hmoty byla zjištěna z velkého technického průkazu motorového vozidla a její cena z posledně označené vyhlášky, celkem činí cestovné 347 Kč. Cestovné související s účastí u druhého jednání sestává ze sazby základních náhrad dle § 1 písmeno b/ vyhl. č. 511/2021 Sb. ve výši 282 Kč (4,70 Kč x 60 km) a spotřeby pohonné hmoty – motorové nafty - ve výši 144 Kč (0,051 x 60 km x 47,10 Kč), to ve znění vyhl. č. 237/2022 Sb., celkem cestovné činí 426 Kč. Výše DPH ze součtu částek je 1 926 Kč. Podíl (1/2 z celkových nákladů) připadající na žalobce představuje částku 5 549,50 Kč.

25. Výše nákladů řízení za celé řízení před soudem prvního stupně, k jejichž úhradě je povinen žalobce [jméno] [příjmení] vůči žalované, činí 9 179,50 Kč a tuto částku je povinen uhradit žalované ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejího zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Z uvedených důvodů odvolací soud nákladový výrok II. soudu prvního stupně změnil tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalované přiznal právo na jejich úhradu proti žalobci, který úspěch neměl. Náklady odvolacího řízení sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní pomoci, a to sepis vyjádření k odvolání žalobce a účast u jednání konaného před odvolacím soudem dne [datum]. První úkon byl učiněn za situace, kdy předmětem odvolacího řízení byla id. podílu na sporných pozemcích žalované, tarifní hodnotou je proto částku 32 396 Kč. Odměna činí 2 420 Kč (§ 7 bod 5 AT), režijní paušál dle § 13 odst. 3 AT je 300 Kč, 21% DPH je 571 Kč. V souvislosti se změnou žaloby, kterou učinil žalobce v průběhu odvolacího řízení a kterou odvolací soud připustil, se stal předmětem řízení celý podíl žalované v jeho plné hodnotě 64 792,43 Kč. Odměna činí 3 700 Kč, režijní paušál 300 Kč Náklady za cestovné z [obec] jako sídla advokáta k jednání odvolacího soudu v [obec] dne [datum] sestávají ze sazby základních náhrad dle § 1 písmeno b/ vyhl. č. 467/2022 Sb. ve výši 364 Kč (5,20 Kč x 70 km) a spotřeby pohonné hmoty – motorové nafty – dle § 4 písmeno c/ téže vyhlášky ve výši 157 Kč (0,051 x 70 km x 44,10 Kč), cestovné činí celkem 521 Kč. Náhrada za ztrátu času je 200 Kč (2x100 Kč), DPH ze součtu částek je 991 Kč Náklady odvolacího řízení činí celkem 9 003 Kč, které je žalobce povinen uhradit žalované rovněž ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejího zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení