72 Co 410/2024 - 131

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Velce a soudkyň Mgr. Pavly Polednové a JUDr. Zuzany Sváčkové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o odporové žalobě, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. července 2024, č. j. 11 C 58/2023-83, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že výše náhrady činí 32 278 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni nákladů odvolacího řízení ve výši 14 255 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že pohledávka žalované vyplývající ze smlouvy o půjčce, uplatněná jako pohledávka zajištěná zástavním právem k nemovitým věcem ve vlastnictví povinného [jméno FO], tj. pozemku parc. č. [hodnota] – ostatní plocha, pozemku parc. č. [hodnota] – trvalý travní porost a pozemku parc. č. [hodnota] – ostatní plocha; zapsaným na LV č. [hodnota] pro obec [adresa], katastrální území [adresa], Katastrální úřad pro [adresa] - Katastrální pracoviště [adresa], dle smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem ze dne 24. 7. 2002 s právními účinky vkladu ke dni 12. 12. 2002 zapsaným v evidenci katastru nemovitostí pod č. j. [číslo], v [nazev] vedené [nazev] [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [orgán] [adresa], pod sp. zn. [spisová značka], není po právu, její výše je [částka], nepatří do žádné skupiny a nemá žádné pořadí (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 113 746,08 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [tituly před jménem] [jméno FO], zástupkyně žalobkyně (výrok II.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o odporové žalobě podané dne 22. 5. 2023. Žalobkyně tvrdila, že je v postavení oprávněné účastníkem exekučního řízení vedeného proti povinnému panu [adresa]. Pověřeným [nazev] [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] byl dne 24. 5. 2022 udělen příklep k vydraženým nemovitostem ve vlastnictví povinného za nejvyšší podání [částka]. Žalovaná přihlásila do exekuce svou pohledávku za povinným ve výši [částka] z titulu půjčky, zajištěnou do výše [částka] zástavním právem. Žalobkyně přihlášenou pohledávku žalované popřela co do pravosti, výše, pořadí a zařazení do skupiny a byla soudním exekutorem vyzvána, aby do 30 dnů od právní moci rozvrhového usnesení podala u soudu odporovou žalobu. Žalobkyně v žalobě zpochybnila existenci žalovanou tvrzené pohledávky, respektive namítala, že pohledávka zanikla splněním. Namítala rovněž promlčení pohledávky i zástavního práva, které bylo k zajištění pohledávky zřízeno.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala, aby byla v celém rozsahu zamítnuta. Tvrdila, že její pohledávka za povinným [jméno FO] měla být uspokojena tak, že nabude vlastnické právo k nemovitostem povinného, které byly předmětem prodeje v exekuci. Vzhledem k tomu, že její vlastnické právo k dotčeným nemovitostem nebylo vloženo do katastru nemovitostí, její pohledávka nebyla zamýšleným způsobem uspokojena a dosud trvá.

4. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování zjistil skutkový stav věci. Vyšel zejména ze zjištění, že soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] je vedena exekuce nařízená usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 26. 3. 2003, č. j. [spisová značka] za účelem vymožení peněžité pohledávky žalobkyně jako oprávněné za povinným [jméno FO] ve výši [částka] s příslušenstvím podle vykonatelného exekučního titulu, kterým je rozsudek Krajského obchodního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Soudní exekutor rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovitostí ve vlastnictví povinného, a to pozemků parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] parc. č. [hodnota], vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa] (dále také jen „předmětné nemovitosti“) a usnesením ze dne 6. 4. 2022, č. j. [spisová značka] nařídil elektronickou dražbu na den 24. 5. 2022. Usnesením ze dne 24. 5. 2022, č. j. [spisová značka] udělil soudní exekutor na předmětné nemovitosti vydražiteli příklep na nejvyšší podání ve výši [částka]. Do zahájení dražebního jednání žalovaná přihlásila do exekuce přihláškami doručeným soudnímu exekutorovi 20. 8. 2012, 19. 4. 2022, 21. 3. 2023 a 4. 4. 2023 svou pohledávku za povinným [jméno FO] ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu nesplacené půjčky. Žalobkyně v postavení oprávněné podáním ze dne 3. 4. 2023 popřela žalovanou přihlášenou pohledávku co do důvodu a výše, a to ze shodných důvodů jako v následně podané, nyní projednávané odporové žalobě. Při rozvrhovém jednání konaném dne 5. 4. 2023 soudní exekutor konstatoval ve vztahu k žalovanou přihlášené pohledávce, že nelze přihlížet k příslušenství pohledávky v podobě úroku 20 % ročně a úroku z prodlení, když žalovaná nedoložila, že příslušenství je zajištěno zástavním právem, respektive doloženo exekučním titulem. Uvedl, že pohledávka žalované je tvořena jistinou ve výši [částka], jedná se o pohledávku 4. skupiny dle § 337c odst. 1 písm. d) o. s. ř., kdy v rámci skupiny se pořadí pohledávky řídí dnem vzniku zástavního práva, tj. dnem 12. 12. 2002. K pohledávce žalobkyně pak uvedl, že bude uspokojena částečně, a to ve výši [částka] odpovídající částečné úhradě úroků z prodlení, s tím, že se jedná o pohledávku 4. skupiny dle § 337c odst. 1 písm. d) o. s. ř., a její pořadí se v rámci skupiny řídí dnem 24. 2. 2003, tedy dnem doručení návrhu na nařízení exekuce příslušnému soudu. V průběhu rozvrhového jednání byl konstatován obsah popření pohledávky žalované učiněné podáním žalobkyně ze dne 3. 4. 2023 a zástupce povinného popřel co do důvodu a výše pohledávku žalobkyně. Soudní exekutor pak rozhodl, že výtěžek dražby ve výši [částka] bude projednán při dalším rozvrhovém jednání, a vyzval povinného a žalobkyni, aby ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozvrhového usnesení podali podle § 267a odst. 1 o.s.ř. odporovou žalobu. Ve vztahu k pohledávce žalované za povinným [jméno FO] měl soud prvního stupně dále za prokázané, že v roce 2002 poskytla žalovaná [jméno FO] [jméno FO] peněžitou půjčku ve výši [částka], kterou se [jméno FO] zavázal žalované vrátit do konce roku 2006. K zajištění závazku [jméno FO] splatit žalované poskytnou půjčku ve výši [částka] bylo na základě smlouvy ze dne [datum] sjednáno zástavní právo k předmětným nemovitostem, přičemž právní účinky vkladu zástavního práva do katastru nemovitosti nastaly dne 12. 12. 2002. Dne 8. 6. 2002 byla mezi žalovanou jako kupující a [jméno FO] jako prodávajícím uzavřena kupní smlouva, kterou se [jméno FO] zavázal prodat žalované předmětné nemovitosti za kupní cenu ve výši [částka] pro případ, že žalované nevrátí poskytnout půjčku ve výši [částka], a dále s tím, že v případě splacení půjčky v dohodnutém termínu zůstane [jméno FO] vlastníkem předmětných nemovitostí a kupní smlouva pozbývá platnosti. Dne 18. 12. 2006 žalovaná a [jméno FO] uzavřeli dodatek k zástavní smlouvě ze dne 24. 7. 2002, v němž [jméno FO] prohlásil, že uznává svůj dluh vůči žalované z titulu půjčky ve výši [částka]. Současně se pro případ zpochybnění zástavní smlouvy a kupní smlouvy zavázal splnit svůj dluh spolu s úroky ve výši 20 % ročně z částky [částka] od 1. 1. 2007 do zaplacení.

5. Zjištěný skutkový stav hodnotil po právní stránce podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Otázky týkající se provádění exekuce posuzoval dle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) ve znění účinném do 31. 12. 2012. Předně dovodil, že žalobkyně není povinna tvrdit a prokazovat existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ve smyslu § 80 o.s.ř., když byla k podání odporové žaloby vyzvána usnesením soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne 5. 4. 2023, č. j. [spisová značka]. Dále dovodil, že žaloba byla podána včas, tj. v soudním exekutorem stanovené lhůtě 30 dnů od právní moci uvedeného usnesení. Na základě provedeného dokazování měl za prokázané, že žalovaná dne 8. 6. 2002 poskytla povinnému [jméno FO] hotovostní bezúročnou půjčku ve výši [částka], kterou se povinný zavázal vrátit do 31. 12. 2006. Uzavřel, že žalované na tomto základě vznikla pohledávka za povinným ve výši [částka], přičemž povinný v souladu s § 588 obč. zák. svůj dluh co do důvodu a výše písemně uznal v dodatku k zástavní smlouvě ze dne 18. 12. 2006, jímž bylo rovněž sjednáno úročení poskytnuté půjčky úrokem ve výši 20 % ročně z částky [částka] od 1. 1. 2007 do zaplacení. Jako absolutně neplatnou pak soud prvního stupně hodnotil kupní smlouvu ze dne 8. 6. 2002, kterou měly být nemovitosti ve vlastnictví [jméno FO] převedeny na žalovanou. V tomto směru vyšel z toho, že účelem smlouvy nebyl prodej předmětných nemovitostí, nýbrž zajištění pohledávky žalované z titulu půjčky. Soud prvního stupně uzavřel, že kupní smlouva obchází zákaz propadné zástavy dle § 169 písm. e) obč. zák., a tudíž je dle § 39 obč. zák. absolutně neplatná. Dále dospěl k závěru, že žalovaná a povinný[Anonymizováno][jméno FO] dne 24. 7. 2002 platně sjednali zajištění půjčky zástavním právem. Vzhledem k tomu, že v době sjednání zástavního práva byla půjčka sjednána jako bezúročná, zástavní právo se dle soudu prvního stupně na posléze sjednaný úrok pro dobu od 1. 1. 2007 nevztahuje. Za této situace pak soud prvního stupně uzavřel, že pokud pohledávka žalované z titulu úroku z půjčky ve výši 20 % ročně z částky [částka] od 1. 1. 2007 do zaplacení není zajištěna zástavním právem sjednaným ke shora uvedeným nemovitostem, nemůže být v exekuci v rámci rozvrhu výtěžku zpeněžení vůbec uspokojována. Již z tohoto důvodu tedy soud prvního stupně hodnotil odporovou žalobu jako důvodnou ve vztahu k příslušenství předmětné pohledávky žalované. Ve vztahu k jistině půjčky poskytnuté žalovanou [jméno FO] pak dospěl k závěru, že pohledávka žalované z tohoto právního důvodu je promlčena. V tomto směru vzal v úvahu, že od uznání dluhu ze dne 18. 12. 2006 běžela dle § 110 odst. 1 obč. zák. nová desetiletá promlčecí lhůta, která dle § 122 odst. 2, 3 obč. zák. uplynula dne 19. 12. 2016. Současně uzavřel, že promlčeno je rovněž zástavní právo sjednané k zajištění pohledávky žalované z titulu půjčky, když toto mohlo být prvně realizováno po splatnosti zajištěné pohledávky dne 1. 1. 2007, a tudíž tříletá promlčecí doba podle § 101 obč. zák. uplynula dne 1. 1. 2010, respektive 4. 1. 2020. Vzhledem k tomu, že ve smyslu § 100 odst. 2 obč. zák. se zástavní právo nemohlo promlčet dříve než zajištěná pohledávka, uzavřel, že zástavní právo se promlčelo spolu se zajištěnou pohledávkou z titulu nevrácené jistiny půjčky dne 20. 12. 2016. Z uvedených důvodů pak posoudil žalobu jako důvodnou, když pohledávka z titulu úroků není zajištěna zástavním právem a pohledávka žalované z titulu jistiny půjčky a k ní sjednané zástavní právo jsou promlčeny. Dle soudu prvního stupně tak není žalovanou tvrzená pohledávka po právu, a tudíž ji nelze uspokojit z rozvrhu zpeněžení shora uvedených nemovitostí v exekuci. Současně uzavřel, že není-li pohledávka žalované po právu, má nulovou výši, nepatří do žádné skupiny a nemá žádné pořadí, a proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v řízení plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku a v nákladech jejího právního zastoupení. Při stanovení výši nákladů právního zastoupení žalované postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), přičemž za tarifní hodnotu dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu považoval hodnotu výtěžku zpeněžení dotčených nemovitostí v exekuci ve výši [částka].

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání. Vyjádřila nesouhlas se závěry napadeného rozsudku a zejména se závěrem o promlčení dluhu [jméno FO]. Poukázala na to, že [jméno FO] neustále písemně i ústně svůj dluh vůči ní uznává, a tudíž nikdy k jeho promlčení dojít nemohlo. Namítala, že uznat lze i promlčený dluhu a nadto pan [jméno FO] promlčení nenamítl. Na podporu své argumentace předložila uznání dluhu [jméno FO] ze dne 27. 8. 2024 a jeho prohlášení o trvání dluhu ze dne 18. 6. 2023. Současně vyjádřila nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti kupní smlouvy ze dne 8. 6. 2002 a zdůraznila, že ona a [jméno FO] jako smluvní strany ji považují za platnou a nikdo z nich ji nezpochybňuje. Vyjádřila názor, že třetí osoba, která není účastníkem smlouvy, se nemůže dovolávat její neplatnosti. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu zamítl. Pro případ, že by se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, požádala, aby v souladu s § 150 o.s.ř. nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení a zohlednil tak skutečnost, že nebude mít ani pozemky a ani splacený dluh pana [jméno FO][Anonymizováno]

7. Žalobkyně ve svém vyjádření označila odvolání žalované za nedůvodné. Ztotožnila se se závěry soudu prvního stupně o promlčení pohledávky žalované za panem [jméno FO] z titulu půjčky a poukázala na to, že dodatečná uznání dluhu po konání rozvrhového jednání dne 5. 4. 2023 nemohou mít na důvodnost vznesené námitky promlčení vliv. Nadto vyjádřila názor, že uznání dluhu [jméno FO] při jeho svědecké výpovědi dne 17. 7. 2024, respektive v listinách doložených k odvolání nemají obligatorní náležitosti dluhu dle § 588 obč. zák. K námitkám žalované zpochybňujícím možnost třetí osoby dovolávat se neplatnosti kupní smlouvy, kterou uzavřela s panem [jméno FO], poukázala na to, že kupní smlouva, kterou byla sjednána tzv. propadná zástava, je dle § 39 obč. zák. absolutně neplatná pro rozpor se zákonem, přičemž k absolutní neplatnosti smlouvy přihlíží soud z úřední povinnosti. Na podporu své argumentace odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a věc posoudil správně i po právní stránce.

10. Žalobkyně v souladu s § 267a odst.1 o.s.ř. podala odporovou žalobu, kterou uplatnila popření pravosti, výše, skupiny a pořadí pohledávky žalované přihlášené do exekuce vedené žalobkyní proti povinnému [jméno FO] k rozvrhu výtěžku z prodeje předmětných shora specifikovaných nemovitostí ve vlastnictví povinného. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobkyně podala odporovou žalobu ve lhůtě stanovené soudním exekutorem ve výzvě k podání žaloby. Správný a souladný s ustálenou soudní praxí je rovněž závěr soudu prvního stupně, že se nejedná o žalobu ve smyslu § 80 o.s.ř., u níž je třeba tvrdit a prokazovat existenci naléhavého právního zájmu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 20 Cdo 54/2001).

11. Smyslem a účelem tzv. odporové žaloby je při prodeji nemovitosti ve výkonu rozhodnutí nebo v exekuci vyřešit spor mezi oprávněným, dalšími oprávněnými a jinými věřiteli, kteří se účastní rozvrhu, popř. též povinným, o to, které pohledávky, v jaké výši, v jaké skupině nebo v jakém pořadí mají být (budou) uspokojeny při rozvrhu výtěžku získaného zpeněžením nemovitosti (rozdělované podstaty). Při podání tzv. odporové žaloby se uplatňuje tzv. koncentrace řízení; znamená to zejména, že v žalobě lze při "vylíčení rozhodujících skutečností" (§ 79 odst.1 o.s.ř.) uvést jen takové skutečnosti, které byly uvedeny při rozvrhovém jednání, a že při projednání tzv. odporové žaloby a při rozhodnutí o ní se k jiným skutečnostem nepřihlíží, i kdyby byly za řízení o žalobě (v rozporu se zákonem) uplatněny (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 927/2013).

12. Z ustálené judikatury rovněž plyne, že popřít vyčíslené pohledávky může každý z účastníků rozvrhu, tedy i oprávněný. Popřením pravosti pohledávky se rozumí popření základu pohledávky. O popření pravosti pohledávky jde tedy tehdy, má-li popírající osoba za to, že pohledávka vůbec nevznikla nebo že sice vznikla, ale také již zcela zanikla (např. splněním, započtením, prekluzí) anebo je zcela promlčená. Úvaha soudu o tom, že oprávněný nemůže popřít pravost pohledávky zástavního věřitele tím, že namítne její promlčení, a že námitku promlčení může vznést jen povinný, tudíž správná není (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2013, sp. zn. 20 Cdo 4192/2011).

13. Soud prvního stupně v projednávané věci dospěl k závěru, že žalobkyně důvodně popřela pravost pohledávky oprávněné za povinným [jméno FO] z titulu půjčky, když tato sice vznikla a dosud právně relevantním způsobem nezanikla, nicméně je zcela promlčená. Závěr soudu prvního stupně o vzniku předmětné pohledávky má oporu v provedeném dokazování, zejména v listinách obsahujících smluvní ujednání mezi žalovanou a povinným [jméno FO] ve spojení se skutečnostmi vyplývajícími ze svědecké výpovědi [jméno FO]. Soud prvního stupně rovněž správně odmítl jako nedůvodné námitky žalobkyně v tom smyslu, že pohledávka žalobkyně za [jméno FO] z titulu půjčky zanikla splněním v důsledku uzavření kupní smlouvy ze dne 8. 6. 2002, jejímž předmětem měly být předmětné shora uvedené nemovitosti, a na jejímž základě se poskytnutá půjčka měla stát kupní cenou. V tomto ohledu soud prvního stupně na podkladě provedeného dokazování odpovídajícím způsobem vyhodnotil, že skutečným smyslem ujednání žalované a [jméno FO] ve zmíněné kupní smlouvě bylo zajištění závazku [jméno FO] ke splacení žalovanou poskytnuté půjčky formou tzv. propadné zástavy, přičemž taková smlouva je podle § 39 obč. zák. pro rozpor s účelem zákona absolutně neplatná (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 21 Cdo 20/2013).

14. Odvolací soud pak shledává správným postup soudu prvního stupně, pokud při hodnocení popření základu pohledávky žalované soustředil pozornost na otázku jejího promlčení, když žalobkyně uplatnila námitku promlčení v souladu s § 337b odst. 3 o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb.) do konce rozvrhového jednání konaného dne 5. 4. 2023, a to v podání ze dne 3. 4. 2023, s jehož obsahem byly přítomní účastníci v průběhu rozvrhového jednání soudním exekutorem seznámeni. Při posuzování otázky promlčení pohledávky žalované přihlášené do rozvrhu výtěžku z dražby předmětných nemovitostí v exekuci vedené na majetek povinného [jméno FO] pak soud prvního stupně správně vzal v úvahu, že povinný [jméno FO] v dodatku k zástavní smlouvě ze dne 18. 12. 2006 písemně uznal co do důvodu a výše svůj dluh vůči žalované z titulu poskytnuté půjčky, a to ve výši [částka], splatný do 31. 12. 2006, a zavázal se jej uhradit. Na základě uvedeného pak soud prvního stupně správně vyšel z toho, že se v daném případě ve smyslu § 110 odst. 1 obč. zák. uplatní ve vztahu k jistině dluhu povinného desetiletá promlčecí doba plynoucí od uznání dluhu, respektive od uplynutí lhůty k plnění, byla-li v uznání dluhu uvedena. Odvolací soud je pak na rozdíl od soudu prvního stupně toto názoru, že z obsahu projevu vůle povinného k uznání dluhu ze dne 31. 12. 2006 lze dovodit i závazek dluh uhradit ve sjednané lhůtě k plnění do 31. 12. 2006, a tudíž je namístě desetiletou promlčecí dobu počítat od uplynutí této lhůty, a to od 1. 1. 2007. Je tak opodstatněn závěr, že promlčecí doba při respektování pravidel počítání času dle § 122 odst. 2, 3 obč. zák. uplynula dnem 2. 1. 2017.

15. Z uvedeného plyne, že ke dni popření pravosti pohledávky žalované, respektive ke dni rozvrhového jednání dne 5. 4. 2023 byla jistina předmětné pohledávky žalované promlčena. Současně lze pro úplnost uvést, že účinek promlčení jistiny pohledávky se projeví i ve vztahu k jejímu příslušenství v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení za dobu od okamžiku, kdy došlo k promlčení jistiny pohledávky (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. [spisová značka]). V daném případě je pak opodstatněn také závěr, že došlo k promlčení příslušenství jistiny pohledávky žalované v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení i za dobu od uplynutí lhůty k plnění (31. 12. 2006) do promlčení práva na zaplacení jistiny (2. 1. 2017), když příslušenství nebylo předmětem uznání dluhu povinným z 18. 12. 2006, a tudíž se ve vztahu k této části příslušenství uplatní obecná tříletá promlčecí lhůta ve smyslu § 101 obč. zák., která ke dni popření pohledávky při rozvrhovém jednání již rovněž uplynula.

16. Lze tedy ve shodě se soudem prvního stupně uzavřít, že žalobkyně důvodně popřela základ pohledávky žalované, když tato je zcela promlčená. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud odporové žalobě vyhověl a určil, že pohledávka žalované není po právu, přičemž již poněkud nadbytečně současně deklaroval, že takto co do základu důvodně popřená pohledávka má pro účely rozvrhu výtěžku v exekuci nulovou výši, nepatří do žádné skupiny a nemá žádné pořadí.

17. Odvolací námitky žalované nejsou způsobilé správnost rozhodnutí soudu prvního stupně zpochybnit. Nelze přisvědčit názoru žalované, že namítnout promlčení její pohledávky může pouze povinný jako její dlužník, když jak plyne z právní úpravy (§ 337b odst. 3 o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012) a shora citované judikatury, námitku promlčení může při prodeji nemovitosti v exekuci ve sporu mezi oprávněným a dalšími věřiteli, kteří se účastní rozvrhu výtěžku získaného zpeněžením nemovitosti (rozdělované podstaty), vznést také oprávněný (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2013, sp. zn. 20 Cdo 4192/2011). Význam pro rozhodnutí o odporové žalobě podané v této věci pak nemohou mít žalovanou dokládaná další uznání dluhu ze strany povinného, když tato byla učiněna po skončení rozvrhového jednání dne 5. 4. 2023, s nímž se pro podání odporové žaloby pojí účinek tzv. koncentrace řízení, kdy se při projednání odporové žaloby a při rozhodnutí ve věci nepřihlíží k jiným skutečnostem, než které byly uvedeny při rozvrhovém jednání (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 927/2013). Konečně na závěru o promlčení pohledávky žalované přihlášené k rozvrhu výtěžku z prodeje předmětných nemovitostí nemohou nic změnit ani odvolací námitky žalované zpochybňující správnost závěrů soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti kupní smlouvy ze dne 8. 6. 2002, přičemž pro úplnost lze uvést, že důvody, na kterých soud prvního stupně své závěry v uvedeném směru založil, jsou z obsahu kupní smlouvy bez dalšího patrny, a tudíž k nim soud přihlíží z úřední povinnosti (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1993/2010).

18. Soud prvního stupně postupoval správně také při rozhodování o náhradě nákladů řízení, pokud v řízení zcela procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Odvolací soud shledává důvody pro částečnou změnu napadeného rozsudku pouze ohledně výše stanovené náhrady nákladů řízení, když na rozdíl od soudu prvního stupně považuje za přiléhavější povaze předmětu sporu vyjít při vyčíslení nákladů právního zastoupení žalobkyně z tarifní hodnoty 35 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, respektive z tarifní hodnoty 65 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (srovnej obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 2. 2011, sp. zn. II. ÚS 3008/10). Odvolací soud tak má za to, že správná výše náhrady nákladů řízení žalobkyně činí 32 278,168 Kč, po zaokrouhlení 32 278 Kč a sestává se ze zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 30 278,168 Kč. Náklady právního zastoupení žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně jsou pak tvořeny odměnou advokáta ve výši 15 000 Kč za šest úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 20. 9. 2023, účast při jednání soudu dne 29. 5. 2024, sepis doplnění ze dne 12. 6. 2024, účast na jednání soudu dne 17. 7. 2024) po 2 500 Kč dle § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, paušální náhradou hotových výdajů 1 800 Kč za šest úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, náhradou za promeškaný čas strávených při cestách právní zástupkyně žalobkyně z [adresa] a zpět ve dnech 29. 5. 2024 a 17. 7. 2024 ve výši 1 600 Kč, tj. 16 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, náhradou cestovních nákladů při cestách právní zástupkyně osobním motorovým vozidlem s kombinovanou spotřebou 6,1 l nafty/100 km z [adresa] a zpět (4x 208 km) ve dnech 29. 5. 2024 a 17. 7. 2024 dle vyhlášky č. 393/2023 Sb. v celkové výši 6 623,28 Kč (4x 1 655,82 Kč) a náhradou 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 5 254,88 Kč dle§ 137 odst. 3 o.s.ř.

19. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé I. jako věcně správný potvrdil a ve výroku o nákladech řízení II. jej podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 32 278 Kč, jinak jej v tomto výroku podle § 219 o.s.ř. také potvrdil.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v této fázi řízení zcela procesně úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů odvolacího řízení v celkové výši 14 255 Kč. Přiznaná náhrada odpovídá výši nákladů právního zastoupení žalobkyně v odvolacím řízení, která se sestává z odměny advokáta ve výši 2 500 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání včetně jeho doplnění) dle § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, z paušální náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, z odměny advokáta ve výši 3 700 Kč za jeden úkon právní služby (účast při ústním jednání dne 5. 2. 2025) dle § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, z paušální náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, z náhrady za promeškaný čas strávených při cestě právní zástupkyně žalobkyně z [adresa] a zpět dne 5. 2. 2025 ve výši 1 500 Kč, tj. 10 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, z náhrady cestovních nákladů při cestě právní zástupkyně osobním motorovým vozidlem s kombinovanou spotřebou 6,1 l nafty/100 km z [adresa] a zpět (2x 208 km) dne 5. 2. 2025 dle vyhlášky č. 474/2024 Sb. v celkové výši 3 330,88 Kč (po zaokrouhlení 3 331 Kč) a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 2 474,01 Kč (po zaokrouhlení 2 474 Kč) dle § 137 odst. 3 o.s.ř.

21. Pro úplnost pak lze uvést, že odvolací soud neshledal důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by bylo namístě při rozhodování o nákladech řízení před soudy obou stupňů aplikovat § 150 o.s.ř. a žalobkyni náhradu nákladů řízení výjimečně nepřiznat, když žalovaná netvrdila a z řízení ani nevyplynuly žádné konkrétní skutečnosti, které by bylo možné za takové důvody považovat.

Poučení