73 A 5/2024–51

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci navrhovatelky: Z., spol. s r. o., IČO X sídlem N. H. 818, X N. H. zastoupená advokátem JUDr. Vojtěchem Dolinou sídlem Lešetín IV/777, 760 01 Zlín proti odpůrkyni: obec H. sídlem H. 655, X H. zastoupená advokátkou Mgr. Sandrou Podskalskou sídlem Údolní 33, 602 00 Brno o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – Změny č. 1 Územního plánu H. takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy – Změna č. 1 Územního plánu H. – vydané usnesením Zastupitelstva obce H. ze dne 5. 6. 2023, č. UZ/7/6/2023, se dnem právní moci tohoto rozsudku zrušuje ve vztahu k pozemkům žalobkyně parc. č. X, st. XA, st. XB, st. XC, st. XD, st. XE, st. XF, st. XG, st. XH, st. XI, st. XJ, vše v obci a k. ú. H., v rozsahu textové části kapitoly I., – v bodě 5 věta „Zařízení nesmí mít jakýkoliv negativní vliv na stávající i novou zástavbu, podmínkou je hluková studie“, – body 6 a 7.

II. Ve zbytku se návrh zamítá.

III. Odpůrkyně je povinna zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů řízení částku 4 409 Kč, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce navrhovatelky.

Odůvodnění

A) Vymezení věci 1. Zastupitelstvo obce H. ve výroku specifikovaným usnesením vydalo jako opatření obecné povahy Změnu č. 1 územního plánu H. (dále „Změna č. 1“), která nabyla účinnosti dne 15. 8. 2023. Změna č. 1 se významně dotkla mj. ploch výroby a skladování (dále „plochy V“), v nichž odpůrkyně nově upravila výčet podmíněně přípustného a nepřípustného využití a vymezila podmínky prostorového uspořádání. Odpůrkyně tak v kapitole 6.4.1 textové části výroku I.A ÚP H. nově označila za přípustné využití ploch V navazujících na plochy bydlení BH, BI, plochy rekreace, plochy smíšeného využití a plochy pro tělovýchovu a sport OS jen za podmínky, že stavby v nich umisťované svým provozováním, výrobním a technickým zázemím nenaruší negativními účinky a vlivy provoz a užívání staveb a zařízení ve svém okolí, zejména nesníží kvalitu životního prostředí okolních ploch bydlení nad přípustnou míru např. překročením hygienických limitů hluku, pachů, vibrací a prachu v okolních chráněných obytných venkovních prostorech a chráněných venkovních prostorech obytných staveb, přičemž zařízení nesmí mít jakýkoliv negativní vliv na stávající i novou zástavbu a podmínkou je hluková studie (bod 5). Za nepřípustné odpůrkyně nově označila v plochách V záměry podléhajících posouzení vlivů na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb. a záměry spadající podle Klasifikace produkce CZ–CPA 2015 pod Pokovování kovů 25.61.11 (bod 6). A dále při úpravě prostorové regulace v plochách V odpůrkyně u předepsané maximální výšky zástavby 15 m zrušila údaj o tom, že tato výška platí „od upraveného terénu“, a stanovila maximální zastavěnou plochu stavby 4 000 m2 a minimální plochu zeleně pro pozemky stavebního záměru a plochu současně 15 % s tím, že součástí uvedení jednotlivých částí nebo celku do provozu musí být hotová výsadba zeleně (bod 7).

2. Navrhovatelka je strojírenským podnikem a vlastníkem rozsáhlého výrobního areálu zahrnujícího soubor pozemků a staveb v centrální části obce, které jsou zařazeny právě do plochy V. V rámci procesu pořizování Změny č. 1 uplatnila navrhovatelka námitky, které odpůrkyně zamítla. B) Shrnutí podstaty podání účastníků 3. Navrhovatelka se domáhala zrušení Změny č. 1 v rozsahu jejích textových částí týkajících se ploch V, konkrétně požadovala zrušení bodů 5, 6 a 7 výroku I. Změny č. 1, jimiž odpůrkyně výše uvedeným způsobem nově v ÚP H. upravila využití ploch V a vymezila podmínky jejich prostorového uspořádání. Podle navrhovatelky předmětná část Změny č. 1 nad spravedlivou míru omezuje její právo vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 odst. 1 a právo na podnikání ve smyslu čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť podstatně ztěžuje až znemožňuje rozvoj jejích stávajících podnikatelských provozů, nemá ústavně legitimní a o zákonné cíle opřené důvody, není činěna v nezbytně nutné míře, naopak se jeví jako projev libovůle odpůrkyně nenavazující na dosavadní kontinuitu územního plánování a zaměřený zejména vůči navrhovatelce a jejímu stavebnímu záměru, a také je Změna č. 1 vůči ní diskriminační a je nepřiměřená.

4. Navrhovatelka má za to, že motivací odpůrkyně pro přijetí Změny č. 1 nebyla tvrzená potřeba modifikovat předchozí znění ÚP H., nýbrž snaha zabránit záměru navrhovatelky vybudovat v jejím výrobním areálu novou lakovnu. Území, kde se areál navrhovatelky nachází, bylo podle ní v minulosti využíváno jako armádní velkosklad a je historicky zavedenou výrobní plochou. Rovněž navrhovatelka uvedla, že působí na trhu již cca 20 let, specializuje se na výrobu náročných strojírenských komponentů s důrazem na špičkovou profesní odbornou úroveň a spolupracuje se známými nadnárodními koncerny, což vyžaduje mj. pořizování nejmodernějších technologií na trhu. Její provoz vyžaduje neustálou obnovu, modernizaci a automatizaci technologických procesů, aby bylo možné zajistit velmi vysoké požadavky jejích zákazníků. Bez těchto inovací nebude schopna navrhovatelka tyto požadavky plnit, čímž hrozí, že o tyto zákazníky přijde a bude muset propouštět zaměstnance. Současně se navrhovatelka označila za již jediného velkého zaměstnavatele v regionu Vsacko (cca 370 zaměstnanců) a za subjekt, jehož provoz je dlouhodobě v souladu se všemi právními předpisy. Tzv. „lakovna“ má být moderním, plně automatizovaným provozem, splňujícím nejpřísnější požadavky jak v oblasti kvality nanášení barev, tak zejm. v oblasti ekologie, odpůrkyně se však rozhodla tomuto záměru zabránit územním opatřením o stavební uzávěře, které nabylo účinnosti dne 12. 10. 2019, jímž plošně zamezila výstavbě nových staveb v plochách V. Následně přijatou Změnu č. 1 považuje navrhovatelka za formální krok pro zdánlivé odůvodnění schválené stavební uzávěry, který odpůrkyně současně využila k zavedení takové regulace ploch V, jíž de facto zakázala jakoukoli výrobní činnost a její rozvoj, aby takto nově nastavené podmínky navrhovatelku donutily k ukončení podnikatelské činnosti na daném území.

5. Odpůrkyně požadovala zamítnutí návrhu. Navrhovatelka podle ní opakuje skutečnosti, které uvedla již v námitkách, aniž by relevantně reagovala na jejich vypořádání obsažené na str. 59–63 odůvodnění Změny č.

1. Předně namítla, že změna podmínek využití ploch V nemůže mít na činnost navrhovatelky tak zásadní dopad, že by kvůli tomu musela zcela ukončit svou podnikatelskou činnost, neboť již v odůvodnění Změny č. 1 poukázala na absenci jejího vlivu na vydaná povolení, případně na činnost, která je v dotčeném území již vykonávána, a že jen na území odpůrkyně má navrhovatelka pět staveb pro výrobu a skladování a část jejích provozů se nachází také v obci N. H. (sídlo navrhovatelky) a v obci H.

6. Podle odpůrkyně výroba strojírenských komponentů navrhovatelkou zahrnuje celou řadu činností potřebných k vytvoření dílů z výrobních surovin dle požadavků jejích klientů, u čehož je podstatné především obrábění kovů pomocí tzv. CNC strojů, nebo také svařování, čemuž odpovídá také její aktuální nabídka pracovních pozic. Tímto směrem se ostatně také ubírá rozvoj navrhovatelky, čemuž svědčí poslední výroční zpráva za rok 2023, v níž navrhovatelka uvedla, že v průběhu roku 2023 pořídila „švýcarské vysoce přesné CNC zařízení na broušení“, které jí má umožnit rozšíření výrobních možností a „lépe se prosadit a zvýšit podíl výroby v jiných oblastech strojírenství než doposud.“ Za spíše doplňkový provoz v rámci výroby strojírenských komponentů lze proto dle odpůrkyně považovat jejich finální úpravu, v podobě lakování či pokovování, přičemž pouze na posledně jmenovanou činnost dopadá Změnou č. 1 vymezená nepřípustnost záměrů spadajících pod Pokovování kovů 25.61.11, což jsou bezesporu záměry spadající do kategorie těžkého průmyslu, jež nelze kvůli jejich předpokládaným negativním vlivům vykonávat v centru malé obce v těsné blízkosti obytné zástavby. Omezení přípustnosti využití ploch V pro záměry EIA se pak vztahuje pouze na záměry, které dosahují určitých kapacit, u kterých lze již jen na základě této vlastnosti předpokládat riziko nepříznivých vlivů na okolí a životní prostředí.

7. Regulativ podmiňující využití ploch V nenarušením okolí nad přípustnou míru, např. překročením některých hygienických limitů, je podle odpůrkyně spíše prevencí sousedských sporů spolu se zdůrazněním zákonných požadavků a povinnosti náležitého posouzení jejich splnění orgánem územního plánování vedle dotčených orgánů, které naplnění předmětných požadavků posuzují z hlediska jednotlivých oblastí životního prostředí. Jelikož jsou plochy V určeny pro využití s potenciálně nejvíce rušivým dopadem na své okolí a zároveň se nacházejí v řadě případů v přímém styku nebo v bezprostředním okolí ploch bydlení BI a BH, je zcela na místě pomocí územně plánovací dokumentace nastavit preventivní podmínky pro minimalizaci konfliktů v území, což je přínosné i pro navrhovatelku a další subjekty, které určitým způsobem využívají plochy V.

8. Opakovaně namítanou nepřiměřenost Změny č. 1 navrhovatelka podle odpůrkyně sice nekonkretizovala, avšak lze dovodit, že by podle navrhovatelky neměla Změna č. 1 splňovat test proporcionality ve smyslu nálezů Ústavního soudu, a proto sama uvedla, jak podle ní tato jednotlivá kritéria tohoto testu naplňuje. Dále připomněla, že rozhodování o uspořádání územních poměrů dle vlastních představ je inherentní součástí práva samosprávy na samosprávu a že v odůvodnění Změny č. 1 zmíněný nález Ústavního soudu zdůrazňuje nutnost vyvažování všech potenciálně kolizních zájmů v rámci procesu územního plánování, jehož výsledkem má být harmonické využití území, přičemž výsledná harmonie může mít velké množství podob, kdy právě volba konkrétní podoby je výsledkem politického kompromisu. Omezení využití ploch V pak podle odpůrkyně nedosahuje takové intenzity, že by v důsledku toho měl být provoz navrhovatelky „podstatně ztížen až znemožněn“. Specifické vymezení nepřípustného využití ploch V je Změnou č. 1 omezeno jen na nejrizikovější činnosti z hlediska narušení místní kvality prostředí a jinak je v rámci předmětných ploch nadále umožněno široké využití pro záměry průmyslové výroby. Změna č. 1 tedy nepředstavuje exces, pro který by měla být v napadené části zrušena. V této souvislosti odpůrkyně odkázala na judikaturu zmíněnou již v odůvodnění a nově také na rozsudek NSS 9 As 32/2023.

9. Navrhovatelka označila argumentaci rozsudky KS Plzeň 59 A 1/2018 a NSS 10 As 197/2019 za nepřiléhavou, neboť namítala nejen zásah do práva vlastnického, ale i do práva na podnikání. Podle odpůrkyně je však toto rozlišení irelevantní, neboť žádné z těchto ústavně zaručených práv není absolutní a může být tedy při splnění zákonných podmínek omezeno.

10. Návrhové body shrnula navrhovatelka do pěti kapitol takto: A) Změna č. 1 je v rozporu s konstantní judikaturou správních soudů, B) Změna č. 1 je účelová, C) Změna č. 1 je nedostatečně odůvodněná a je v rozporu s nástroji územního plánování, D) Změna je v rozporu se stavebním zákonem, E) Změna č. 1 je nekoncepční. Konkrétní námitky obsažené v těchto kapitolách návrhu však následně v některých případech neodpovídaly jejich názvům, navrhovatelka „přeskakovala od tématu k tématu“ a některé námitky opakovala. Krajský soud proto provedl vlastní shrnutí návrhových bodů, které nyní přehlednost pouze heslovitě shrnuje takto: (i) nepřezkoumatelnost, (ii) rozpor s judikaturou, (iii) narušení legitimního očekávání, (iv) účelovost, (v) rozpor s cíli a úkoly územního plánování, (vi) diskriminace a (vii) nekoncepčnost. V podrobnostech pak zmíní argumenty navrhovatelky, včetně protiargumentů odpůrkyně až níže spolu s jejich vypořádáním. C) Posouzení věci krajským soudem 11. Krajský soud v souladu s § 101d s. ř. s. v rozsahu a v mezích návrhových bodů přezkoumal napadené opatření obecné povahy, přičemž dle § 101b odst. 3 s. ř. s. vycházel při jeho přezkoumání ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání. Krajský soud rozhodl o věci samé bez jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s.

12. Krajský soud dospěl k závěru, že návrh je z části důvodný. Návrh výroku rozsudku 13. Jelikož je při rozhodování o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy soud podle § 101d odst. 1 s. ř. s. vázán rozsahem návrhu, považuje krajský soud za potřebné vyjádřit se předně k formulaci návrhového petitu. Ten navrhovatelka formulovala jako požadavek, aby soud zrušil Změnu č. 1 v rozsahu jejích textových částí „Přípustné využití“, „Podmíněně přípustné využití“ a „Podmínky prostorového uspořádání včetně stanovení základních podmínek krajinného rázu“ u ploch V v bodu 6.4., s tím, že bude–li soud toho názoru, že je třeba zrušit pouze části Změny č. 1 bezprostředně se dotýkající práv navrhovatelky a tyto části konkrétněji specifikovat, pak alternativně navrhuje, aby soud zrušil Změnu č. 1 v rozsahu bodů 5, 6 a 7 kapitoly 6.4.1., konkrétně v těchto částech:

5. V kapitole 6.4.1 V – Plocha výroby a skladování v části PODMÍNĚNĚ PŘÍPUSTNÉ VYUŽITÍ vkládá nový text ve znění „Využití ploch výroby a skladování navazující na plochy bydlení BH, BI , plochy rekreace, plochy smíšeného využití a plochy pro tělovýchovu a sport OS je přípustné za podmínky, že stavby v nich umisťované svým provozováním, výrobním a technickým zázemím nenarušují negativními účinky a vlivy provoz a užívání staveb a zařízení ve svém okolí, zejména nesnižují kvalitu životního prostředí okolních ploch bydlení nad přípustnou míru např. překročením hygienických limitů hluku, pachů, vibrací a prachu v okolních chráněných obytných venkovních prostorech a chráněných venkovních prostorech obytných staveb. Zařízení nesmí mít jakýkoliv negativní vliv na stávající i novou zástavbu, podmínkou je hluková studie.“ 6. V kapitole 6.4.1 V – Plocha výroby a skladování se vkládá nová část „NEPŘÍPUSTNÉ VYUŽITÍ“ ve znění: „Záměry podléhající posouzení vlivů na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí). Záměry spadající podle Klasifikace produkce CZ–CPA 2015 pod Pokovování kovů 25.61.11.“ 7. V kapitole 6.4.1 V – Plocha výroby a skladování se v části PODMÍNKY PROSTOROVÉHO USPOŘÁDÁNÍ VČETNĚ STANOVENÍ ZÁKLADNÍCH PODMÍNEK OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU ruší text „od upraveného terénu“ a vkládá nový text ve znění „Maximální zastavěná plocha stavby je 4.000 m2, přičemž jednotlivé stavby nelze stavebně spojovat proti smyslu stanovené prostorové regulace. Minimální plocha zeleně: 15 % pro disponibilní pozemky stavebního záměru a pro plochu současně, součástí uvedení do provozu jednotlivých částí nebo celku musí být hotová výsadba zeleně.“ 14. Navrhovatelka tedy uplatnila složený petit, přičemž navrhovala „alternativně“ dva různé výroky rozsudku. Takový petit ale nemohl soud posoudit jako petit alternativní, neboť ten je podle právní teorie na místě tehdy, má–li navrhovatel ex lege právo volby mezi dvěma plněními, což není uvedený případ. Navrhovatelkou formulovaný petit lze zjednodušeně vyjádřit jako požadavek, aby soud primárně zrušil část opatření obecné povahy v určitém (širším) rozsahu s tím, že neshledá–li podmínky pro její zrušení v takto formulovaném rozsahu, pak navrhovatelce sekundárně „postačuje“ alespoň zrušení části předmětného opatření obecné povahy v jiném (užším) rozsahu. Takový petit je materiálně petitem eventuálním, jímž navrhovatel žádá, aby soud vyhověl primárnímu petitu a pro případ (in eventum), že by to nebylo možné, žádá, aby soud vyhověl petitu sekundárnímu. V takovém případě soud rozhoduje o primárním návrhu a o eventuálním rozhoduje pouze v případě zamítnutí návrhu primárního.

15. V posuzovaném případě je však třeba ještě uvést, že navrhovatelka formulovala eventuální petit nikoli jen jako „zužující“ petit primární, nýbrž požadovala oběma petity z části totéž a z části něco jiného. V eventuálním petitu totiž navrhovatelka požadovala zcela shodně jako v primárním petitu, aby soud zrušil bod 7 kapitoly I. výroku Změny č. 1, tj. novou regulaci podmínek prostorového uspořádání ploch V (v eventuálním petitu navrhovatelka na rozdíl od primárního petitu pouze celý regulativ ocitovala), dále navrhovatelka v eventuálním petitu zúžila požadavek na zrušení bodu 5 kapitoly I. výroku Změny č. 1, tj. nové regulace podmíněně přípustného využití ploch V, neboť vypustila první větu tohoto regulativu týkající se staveb ke sběru odpadu, dále navrhovatelka v eventuálním petitu požadovala i zrušení bodu 6 kapitoly I. výroku Změny č. 1, tj. regulativů pro „nepřípustné využití“, což primárním petitem nepožadovala, a konečně v eventuálním petitu oproti petitu primárnímu vypustila požadavek na zrušení bodu 4 kapitoly I. výroku Změny č. 1, tj. regulativů pro „přípustné využití“.

16. Krajský soud se proto v této poněkud nepřehledné situaci zabýval nejprve primárním petitem.

17. Podle § 101a odst. 1 s. ř. s. je návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. Aktivní procesní legitimace navrhovatele je tedy u předmětného žalobního typu založena na tvrzení o zkrácení navrhovatele na právech napadeným opatřením obecné povahy, věcně je pak takový navrhovatel legitimován tehdy, pokud soud shledá, že napadená část opatření obecné povahy skutečně navrhovatelem tvrzeným způsobem nezákonně do jeho práv zasahuje. V takovém případě pak podle § 101d odst. 2 s. ř. s. soud dojde–li k závěru, že opatření obecné povahy nebo jeho části jsou v rozporu se zákonem, zruší opatření obecné povahy nebo jeho části v nezbytně nutném rozsahu.

18. V prvé řadě tak krajský soud hodnotí jako zcela nedůvodný požadavek navrhovatelky obsažený v primárním petitu, aby soud zrušil v bodu 6.4 Změny č. 1 u ploch V „přípustné využití“. Ve vztahu k regulativu „přípustné využití“ v ploše V totiž Změna č. 1 přinesla pouze zrušení věty „Stavby a zařízení sloužící ke sběru, soustředění, třídění, ukládání, zpracování a likvidaci odpadu“ a vložení nové věty ve znění „Sběrné dvory“ (srov. bod 4 kapitoly I. výroku Změny č. 1), přičemž navrhovatelka vůbec netvrdila, že by se tento nový regulativ jakkoli dotýkal jejích práv. Stejně tak soud vyhodnotil jako zcela nedůvodný požadavek navrhovatelky obsažený v primárním petitu, aby soud zrušil v bodu 6.4 Změny č. 1 u ploch V „podmíněně přípustné využití“ i první větu bodu 5 kapitoly I. výroku Změny č. 1, která zní tak, že „v kapitole 6.4.1 V – Plocha výroby a skladování se v části PODMÍNĚNĚ PŘÍPUSTNÉ VYUŽITÍ vkládá nový text ve znění „Stavby a zařízení sloužící ke sběru, soustředění, třídění, ukládání, zpracování a likvidaci odpadu za podmínky, že nemohou negativně ovlivnit využití okolních pozemků sloužících pro stavby bydlení a rekreace.“. Ani pro tento regulativ totiž navrhovatelka žádný zásah do svých práv netvrdila.

19. Ani ve zbytku však nemohl krajský soud primárnímu petitu návrhu vyhovět, neboť navrhovatelka jím požadovala zrušení předmětných nových regulativů pro veškeré plochy V, které se v ÚP H. nacházejí, bez ohledu na skutečnost, že se její nemovitosti nacházejí pouze v jedné z těchto ploch. Navrhovatelka tedy požadovala, aby soud zrušil předmětnou část Změny č. 1 i ve vztahu k plochám, v nichž se žádné její nemovitosti nenacházejí, čímž by však překročil meze aktivní legitimace navrhovatelky a nepřípustně zasáhl do práv vlastníků nemovitostí v těchto plochách se nacházejících, kteří však návrh nepodali. Primární petit lze tak ve všech částech, v nichž se nepřekrývá s eventuálním petitem, označit za nedůvodný.

20. Eventuálnímu petitu pak soud z posledně uvedeného důvodu nemohl vyhovět v té podobě, jak jej navrhovatelka formulovala, tj. jako návrhu na zrušení předmětných nových regulativů pro veškeré plochy V. Ve vztahu k napadeným regulativům pro plochy V, u nichž shledal soud eventuální (resp. ve shodné části i primární) petit z níže uvedených důvodů oprávněným, tudíž soud přistoupil k jejich zrušení pouze ve vztahu k nemovitostem navrhovatelky, ve zbylé části pak návrh zamítl (viz níže). Východiska pro soudní přezkum (změn) územních plánů 21. Z judikatury Ústavního soudu i NSS vyplývá apel na určitou zdrženlivost při přezkumu územního plánu obce. Schvalování územně plánovací dokumentace patří nejen do samostatné působnosti obce, ale zároveň představuje nedílnou součást ústavně garantovaného práva na samosprávu (viz např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1669/11, III. ÚS 3817/17 či III. ÚS 2833/19). Pořízení územního plánu je složitý proces, jehož výsledkem je konsensus mezi různými skupinovými a individuálními zájmy obyvatel přijatý v podmínkách konkrétní obce. Územně plánovací dokumentaci je třeba posuzovat v kontextu práva obce na samosprávu, které inherentně zahrnuje i právo uspořádat své územní poměry podle vlastních představ.

22. Úkolem soudu při přezkumu územních plánů je bránit jednotlivce před excesy v územním plánování, nikoliv určovat, jakým konkrétním způsobem má být určité území využito, zda je toto využití optimální atd. (viz např. rozsudky NSS ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007–73, č. 1462/2008 Sb. NSS, nebo ze dne 18. 1. 2017 č. j. 6 As 237/2016–35). Jakkoli však nemají vlastníci pozemků právo na to, aby bylo trvale zachováno určité funkční vymezení pozemku, či aby zůstala neměnná veškerá regulace na konkrétní pozemek dopadající, je třeba současně vlastníky dotčených pozemků chránit před nesprávnými, iracionálními či svévolnými změnami územního plánu. NSS již v minulosti uvedl, že „z tohoto důvodu je celý proces pořizování územně plánovací dokumentace podroben právní reglementaci, a to zejména stavebním zákonem a jeho prováděcími předpisy. V těchto mantinelech se popsané rozhodování odehrává, a úkolem soudu je tak pouze sledovat, zda se obec v rámci tohoto procesu pohybovala v jejích mezích“ (viz rozsudek NSS ze dne 18. 9. 2018, č. j. 6 As 211/2018–35).

23. K otázce kontinuity územního plánování platí, že územní plánování nemůže být činností zcela nahodilou, nepředvídatelnou a svévolnou. Dotčené osoby musí mít možnost spolehnout se na určitou stálost územně plánovací dokumentace, respektive kontinuitu jejího vývoje (rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2020, č. j. 9 As 171/2018–50). Na druhou stranu však požadavek na kontinuitu nesmí znemožnit revizi existujícího stavu. Nelze dovozovat právní nárok na určitou podobu územního plánu, stejně jako se nelze dovolávat ochrany legitimního očekávání ve vztahu k určité podobě územního plánu, neboť ten se s ohledem na potřebu úpravy poměrů v území neustále vyvíjí (usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3548/17). Nesoulad se stávajícím územním plánem je pojmovým znakem každé jeho změny, a tudíž v něm nemůže být bez dalšího spatřována nezákonnost. Zásah do kontinuity je však obec povinna podložit přesvědčivými důvody, které dokládají jeho účelnost (viz rozsudky NSS ze dne 4. 9. 2020, č. j. 5 As 194/2019–32, či ze dne 20. 9. 2023, č. j. 2 As 67/2022–42). Nepřezkoumatelnost odůvodnění Změny č. 1 a rozhodnutí o námitkách navrhovatelky 24. Z návrhových bodů se krajský soud nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností odůvodnění Změny č. 1 a rozhodnutí o námitkách navrhovatelky pro nedostatek důvodů.

25. Podle navrhovatelky odůvodnění Změny č. 1 a vypořádání námitek ve velkém množství nesplňuje požadavky § 68 odst. 3 správního řádu a judikatury. Zejména podle ní zcela chybí odůvodnění potřebnosti nově stanovených regulativů, resp. vysvětlení toho, jakým způsobem mají tyto regulativy dopomoci ke stanoveným cílům, které ostatně odpůrkyně ani konkrétně neuvedla. Následkem nepřezkoumatelného odůvodnění se také navrhovatelka nemohla efektivně a konkrétně bránit. Nepřezkoumatelné shledává navrhovatelka odůvodnění Změny č. 1 konkrétně v těchto částech: – Argumentace znečištěním ovzduší a překračováním hladiny roční koncentrace benzo(a)pyrenu. Odpůrkyně nepředložila studii, která by prokazovala původ této látky v dané lokalitě, přičemž sama uvádí, že se obec H. nachází v údolí V. B., kde je s ohledem na zeměpisnou charakteristiku údolí pochopitelná koncentrace znečištění v místě, aniž by současně v něm mělo nutně mít původ. Argumentace větším množstvím provozů nacházejících se v dané lokalitě je lichá, nebyla–li blíže zkoumána povaha těchto provozů a vůbec jejich způsobilost takové znečištění působit. Provoz navrhovatelky veškeré zákonné limity splňuje, což potvrdily i příslušné dotčené orgány. – Argumentace souladem nových regulativů se zásadami nadřazené územně plánovací dokumentace, tj. Politiky územního rozvoje České republiky („PÚR“) a Zásadami územního rozvoje Zlínského kraje („ZÚR ZK“). Odpůrkyně nesprávně argumentuje přílišnou obecností, abstraktností a vzájemným rozporem předmětných zásad a priorit a absurdně vykládá judikaturu tak, že je při tvorbě či změně územního plánu jakékoliv odchýlení od PÚR nepodstatné, a také nereagovala na výtku, že v odůvodnění Změny č. 1 sice argumentuje jednotlivými body PÚR, avšak současně ignoruje veškerá jejich doporučení. S některými z těchto zásad je Změna č. 1 v přímém rozporu. Konkrétní námitky rozvedla navrhovatelka ve vztahu k těmto bodům: – u bodu 14 PÚR odpůrkyně nevysvětlila, jak by se měl pozitivní vliv omezení velikosti a výšky objektů v ploše V ve skutečnosti projevit na životní prostředí a hygienu obytného území. Odůvodnění je jen obecnou proklamací, z níž neplyne, jak má přijatá regulace lokalitě prospět, či jaká negativa by měla do budoucna vyřešit. Přijetí Změny č. 1 za účelem ochrany životního prostředí či hygieny obytného území se nejeví jako potřebné, neboť veškeré zákonné limity jsou v daném území dlouhodobě dodržovány, provoz navrhovatelky s nimi není v rozporu, což potvrzují i příslušné orgány veřejné moci, přičemž důkaz opaku předložen nebyl. Nepřiléhavá je i argumentace ochranou údajného obrazu sídla v krajině, neboť se v dané lokalitě nenachází žádná historická či jinak urbanisticky koherentní výstavba, která by vyžadovala takovou ochranu, v lokalitě není patrná ani žádná ustálená výšková hladina budov, která měla být Změnou č. 1 ochráněna, již nyní jsou v dané krajině i větší budovy pro výrobní činnost. Odůvodnění proto nedává smysl. Omezením velikosti možných staveb došlo fakticky i k omezení jejich účelového využití, neboť některé provozy pro své správné fungování potřebují určitý prostor. Jejich omezení a priori prostřednictvím územního plánu není korektní, jelikož mají být posuzovány individuálně; – u bodu 16 PÚR odpůrkyně nevysvětlila, jak došlo k naplnění podmínky hledání vhodného řešení s obyvateli a uživateli území, změna č. 1 byla přijata pod nátlakem několika odpůrců záměru, s navrhovatelkou konzultována nebyla; – u bodu 17 PÚR odpůrkyně nevysvětlila, jak Změna č. 1 cílí na zlepšení životního prostředí a struktury zástavby obce ani jak má Změna č. 1 pomoci k vytváření pracovních příležitostí v dotčeném hospodářsky problémovém regionu, pokud omezila a zkomplikovala činnost navrhovatelky, jakožto největšího regionálního zaměstnavatele; – odpůrkyně porušila bod 19 PÚR, jenž klade důraz na využití již opuštěných výrobních areálů, přičemž navrhovatelka právě takový bývalý vojenský areál přetvořila do stávající podoby sloužící k úspěšnému podnikání, Změnou č. 1 byl tento rozvoj popřen a zastaven; – u bodu 24a PÚR odpůrkyně nevysvětlila, překračování kterých imisních limitů mělo být Změnou č. 1 do budoucna zabráněno, k překračování limitů nedocházelo a nedochází; – u bodu 28 PÚR odpůrkyně nevysvětlila, jakým způsobem by mělo na základě Změny č. 1 dojít ke zlepšení kvality života obyvatel, jak sama tvrdí, vce skutečnosti dojde k pravému opaku, neboť navrhovatelka je Změnou č. 1 fakticky nucena v budoucnu omezit až zrušit provoz, což povede ke snížení pracovních míst v dané lokalitě, načež budou obyvatelé pravděpodobně muset za prací dojíždět, čímž dojde ke zvýšení frekvence dopravy v dané lokalitě; – odpůrkyně nepravdivě uvedla, že se Změna č. 1 nijak nedotýká požadavků PÚR pro Specifickou oblast SOB2 B., jejíž součástí je obec H., ačkoli jedním z těchto požadavků je i vytvářet územní podmínky pro umísťování aktivit spojených s restrukturalizací ekonomiky, přičemž Změna č. 1 omezuje možné využití ploch V, a tudíž i možnou tvorbu nových pracovních míst, čímž jde proti smyslu úpravy PÚR pro tuto oblast; – u bodu 1 ZÚR odpůrkyně ani přes námitku navrhovatelky nespecifikovala, v čem spočívá jí tvrzené „negativní ovlivňování obytného prostředí“, jakým způsobem má Změna č. 1 přispět k zajištění vyvážného vztahu mezi nároky na zajištění příznivého životního prostředí, stabilního hospodářského rozvoje a kvalitní sociální soudržnosti obyvatel kraje. Změnou č. 1 přitom došlo k opaku, navrhované regulativy znemožňují jakýkoliv jejich další hospodářský rozvoj subjektů podnikajících v plochách V a jsou pro ně likvidační. – bod 7.1 ZÚR odpůrkyně vůbec nereflektovala, neboť Změna č. 1 jednostranně upřednostňuje plochy BI a BH, aniž by brala ohled na plochy V, jejichž hodnoty a stav zhoršuje; – bod 7.3 ZÚR odpůrkyně nedodržela, přijetím Změny č. 1 došlo ke zhoršení podmínek pro využívání ploch V, pro přijetí napadených regulativů nebyl žádný důvod, jelikož provoz navrhovatelky veškeré zákonem stanovené limity dlouhodobě dodržuje; – ve smyslu bodu 7.12 ZÚR Změna č. 1 nezohledňuje hospodářské dopady, které by mohla způsobit nejen omezením provozu navrhovatelky, zejm. snížením počtu pracovních míst. – Argumentace posunem „odborného poznání v relevantních oborech architektury, urbanismu, ekologie, sociologie apod.“, které měla Změna č. 1 při úpravě podmínek přípustného využití reflektovat. Odpůrkyně neuvedla, v jakých konkrétních posunech spatřuje nezbytnost přijetí Změny č. 1, přičemž navrhovatelka pochybuje, že se za 7 let účinnosti ÚP H. poznání tak podstatně změnilo.

26. Podle odpůrkyně je Změna č. 1 odůvodněna řádně. K námitce absence legitimního cíle pro Změnu č. 1 odpůrkyně odkázala na str. 23 a 59–63 odůvodnění Změny č. 1, kde jsou podle ní tyto cíle srozumitelně popsány jako řešení problematiky „přechodu na sebe vzájemně navazujících ploch bydlení, sportu a výroby tak, aby nedocházelo k jejich vzájemnému negativnímu ovlivňování“.

27. Součástí vypořádání námitek navrhovatelky je i reakce na tvrzení o rozporu Změny č. 1 s prioritami PÚR a ZÚR ZK i cílů a úkolů územního plánování, a to v dostatečné míře ve smyslu judikatury, přičemž odůvodnění územně plánovací dokumentace je nutné chápat jako celek. Dalším jasně definovaným východiskem Změny č. 1 je podle odpůrkyně minimalizace možných střetů činností v plochách V s okolními plochami, kdy v konkrétním případě území odpůrkyně je podstatným specifikem, že většina ploch V se nachází v samém centru obce (viz výčet potenciálně konfliktních lokalit, které se nacházejí v blízkém okolí provozu navrhovatelky na str. 60 odůvodnění).

28. Vzhledem k obecnosti priorit PÚR a bodů ZÚR ZK je možné podle odpůrkyně na ně reagovat pouze krátce s tím, že jejich naplnění je zřejmé z celkového znění Změny č. 1.

29. Změnou č. 1 nejsou podle odpůrkyně jednostranně preferovány plochy BI a BH na úkor ploch V. Změna č. 1 podle ní stojí na komplexních údajích o jejím území (viz odkaz na aktuální územně analytické podklady obce s rozšířenou působností V.) a v jejím odůvodnění je dostatečně vysvětleno, že v případě dominance jednoho z pilířů (environmentálního) z objektivních důvodů nelze uměle další dva (hospodářského rozvoje a soudržnosti společenství) protežovat na jeho úkor, ale naopak je na jeho pevných základech rozvíjet. Mimo to nemusí hospodářský rozvoj spočívat výhradně v rozvoji průmyslové výroby, neboť díky vysokým kvalitám životního prostředí na území odpůrkyně je zde vysoký potenciál hospodářského rozvoje v sektoru služeb a turistického ruchu.

30. Dále odpůrkyně akcentovala, že Změna č. 1 musela nutně vyjít i z plánu péče CHKO B. na období 2019–2028, a je tak koncipována v souladu s jeho závěry citovanými na str. 62 odůvodnění Změny č.

1. K tomu dále dodala, že do CHKO B. spadá celým svým katastrem, a kromě toho je dále součástí Chráněných území soustavy Natura 2000 evropsky významné lokality B. CZ0724089, a Ptačí oblast č. CZ0721023 H. V., a dále jsou součástí krajiny i maloplošná zvláště chráněná území. Odpůrkyně tak shrnula, že není průmyslovou obcí, ale obcí turisticky atraktivní a že výrobní aktivita v obci je možná jen v souladu s požadavky na ochranu životního prostředí a v souladu s funkcí bydlení, která je dle ÚP H. prvořadou funkcí obce.

31. K potřebě regulace právě ploch V odpůrkyně uvedla, že z podstaty věci je prevence negativních vlivů Změnou č. 1 mířena právě na tyto plochy, neboť ty jsou určeny k potenciálně problematickému využití z hlediska dotčení kvality životního prostředí. Tvrzení o dodržování limitů navrhovatelkou nejsou podle odpůrkyně v kontextu Změny č. 1 zcela relevantní, neboť tato neřeší konkrétní provoz, nýbrž jde o komplexní a dlouhodobou koncepci rozvoje území odpůrkyně jako celku. Z tohoto pohledu je podle ní podstatné zajistit, aby nedošlo k příliš překotnému rozvoji průmyslové výroby v plochách, které se navíc z velké části nacházejí v centru obce a sousedí s plochami určenými k bydlení či občanskému vybavení, a to v součtu všech provozů, které se v plochách V nacházejí nebo mohou nacházet. Mimo to odpůrkyně upozornila, že ani provoz navrhovatelky nebyl v minulosti vždy zcela bezproblémový, což prokazují výsledky kontrol dotčených orgánů, konkrétně například ČIŽP v oblastech nakládání s odpady, integrovaného registru znečišťování životního prostředí, ochrany vod nebo ochrany přírody a krajiny.

32. Krajský soud považuje předně za potřebné zdůraznit, že je třeba rozlišovat mezi odůvodněním samotného územního plánu a odůvodněním rozhodnutí o námitkách. Zatímco odůvodnění územního plánu může být do určité míry obecné, neboť lze jen stěží požadovat, aby obecná část odůvodnění územního plánu už předem zdůvodňovala příslušné změny z pohledu každého dotčeného pozemku, na odůvodnění rozhodnutí o námitkách jsou kladeny nároky vyšší.

33. V odst. 30 rozsudku ze dne 30. 8. 2024, č. j. 6 As 367/2023–49 uvedl NSS následující: „V nálezu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15, Ústavní soud zdůraznil odlišnou povahu odůvodnění územního plánu (resp. v daném případě zásad územního rozvoje, nicméně toto odlišení shodně platí i pro územní plán) jako takového a odůvodnění rozhodnutí o námitkách a z toho plynoucí rozdílný přístup k soudnímu přezkumu těchto dvou odůvodnění. Uvedl, že vlastní odůvodnění územního plánu odráží nejen odborné požadavky (soulad s cíli a úkoly územního plánování, vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území apod.), ale též požadavky politické povahy tak, jak jsou formulovány v zadání či zprávě o uplatňování územního plánu, případně plynou z výběru mezi variantami řešení, které byly zastupitelstvu v průběhu pořizování územního plánu k výběru předloženy. Zde se tedy projevuje společenská dohoda o využití území lidmi, kteří v něm žijí, kterou správní soud nemůže revidovat, pokud je v odborných mezích možná. Naproti tomu odůvodnění rozhodnutí o námitkách předkládá právní a skutkové důvody, pro něž je třeba z pozice veřejné moci zasáhnout do práv, povinností či zájmů konkrétních subjektů individualizovaných konkrétními námitkami. Jakkoliv může být nezbytnost takového zásahu předurčena výsledkem politických úvah samosprávy o regulaci vztahů v území (ty jsou předmětem odůvodnění územního plánu jako takového), konkrétní provedení a vypořádání konkrétních námitek vůči němu je správním soudem v zásadě plně přezkoumatelné. Nezbytné odůvodnění má být přiměřené povaze toho kterého nástroje územního plánování, neboť není hodnotou per se, ale prostředkem k zajištění toho, aby v komplexním procesu pořizování územně plánovací dokumentace byly učiněny všechny nezbytné komplexní úvahy, ať již jejich potřeba plyne z právní úpravy, z odborných hledisek či z konkrétního sporu o řešení některé otázky.“ 34. Požadavky na odůvodnění rozhodnutí o námitce tak mají být v zásadě stejné jako v případě správního rozhodnutí podle § 68 odst. 3 správního řádu. Z odůvodnění musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje odpůrce námitky uplatněné oprávněnou osobou za liché, mylné nebo vyvrácené, nebo proč považuje skutečnosti předestírané oprávněnou osobou za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy za vyvrácené (viz např. rozsudek NSS ze dne 16. 5. 2023, č. j. 8 As 145/2021–51, bod 36 a tam citovanou judikatura). Požadavky na podrobnost takového odůvodnění jsou však přímo odvislé od podrobnosti a kvality uplatněných námitek (čím obecněji jsou námitky formulovány, tím obecnější může být i odůvodnění jejího zamítnutí v územním plánu, viz např. rozsudek NSS ze dne 21. 8. 2020, č. j. 6 As 270/2019–42).

35. Z odůvodnění Změny č. 1 soud zjistil, že zdůvodnění přijatého řešení je obsaženo na straně 23 v kapitole č. 9 nazvané „KOMPLEXNÍ ZDŮVODNĚNÍ PŘIJATÉHO ŘEŠENÍ ZMĚNY Č. 1 VČETNĚ VYBRANÉ VARIANTY“, v níž je uvedeno, že „v rámci Změny č. 1 územního plánu H. byly v souladu s požadavky obce řešeny především regulativy využití ploch výroby ke zlepšení ochrany obytného prostření sídla,“ a dále je v bodě 9.4 uvedeno následující: „Změnou č. 1 ÚP jsou stanoveny nové požadavky na využití ploch výroby a skladování V a ploch pro drobnou výrobu a výrobní služby VD. Nové požadavky na využití těchto ploch si kladou za důraz zachování kvalitního životního prostředí a standardu pro bydlení v jejich okolí. K tomu se váže především podmínka "zařízení nesmí mít jakýkoliv negativní vliv na stávající i novou zástavbu". Těmito úpravami bude vyřešena problematika přechodu na sebe vzájemně navazujících ploch bydlení, sportu a výroby tak, aby nedocházelo k jejich vzájemnému negativnímu ovlivňování. Úprava podmínek prostorového uspořádání včetně stanovení základních podmínek ochrany krajinného rázu bude mít pozitivní vliv na obraz sídla v krajině, kdy dojde k omezení výšky a hmoty halových staveb. Dále bude podpořena vzrostlá zeleň, která má pozitivní vliv na zadržování vody v krajině a snižování tepelných ostrovů sídel. Stanovení maximální zastavěné plochy stavby je jedním ze základních způsobů stanovení struktury zástavby tak, aby její velikost a měřítko odpovídalo charakteru zástavby sídla.“ 36. V citovaném odůvodnění krajský soud nalezl navrhovatelkou postrádané cíle Změny č. 1, formulované jako „zlepšení ochrany obytného prostření sídla“, „zachování kvalitního životního prostředí a standardu pro bydlení v okolí ploch V a VD“, „vyřešení problematiky přechodu na sebe vzájemně navazujících ploch bydlení, sportu a výroby tak, aby nedocházelo k jejich vzájemnému negativnímu ovlivňování“, „zachování obrazu sídla v krajině omezením výšky a hmoty halových staveb tak, aby její velikost a měřítko odpovídalo charakteru zástavby sídla“ a „zadržování vody v krajině a snižování tepelných ostrovů sídel podporou vzrostlé zeleně“. Námitka, že odpůrkyně v odůvodnění Změny č. 1 neuvedla cíle, jichž hodlá novou úpravou dosáhnout, je tedy lichá. Rovněž lze s ohledem na výše zmíněné relativně nízké nároky na samotné odůvodnění územně plánovací dokumentace považovat právě prostřednictvím formulace uvedených cílů za odůvodněnou podstatnou část bodu 5 výroku Změny č. 1, tj. vložení nové podmínky pro podmíněně přípustné využití ploch V v podobě požadavku, aby stavby umísťované v těch plochách V, které navazují na plochy bydlení, rekreace, smíšeného využití a sportu, nenarušovaly negativními účinky a vlivy provoz a užívání staveb a zařízení ve svém okolí, zejména nesnižovaly kvalitu životního prostředí okolních ploch bydlení nad přípustnou míru (k tomuto konkrétnímu bodu v podrobnostech viz ještě níže).

37. Krajský soud tedy dospěl k závěru, že samotné cíle, jichž chtěla odpůrkyně zpřísněním regulace pro plochy V dosáhnout, lze v odůvodnění Změny č. 1 nalézt. Navrhovatelka však dále zpochybnila, že by odpůrkyně řádně zdůvodnila potřebnost vytýčených cílů a řádně reagovala na její námitky, že přísnější úprava využití ploch V nebyla ve skutečnosti nutná, ba ani potřebná. Krajský soud se proto po zjištění, že navrhovatelka vskutku námitky uvedeného obsahu uplatnila, zaměřil na ověření, zda se s nimi zpracovatel Změny č. 1 vypořádal a zda potřebnost dosažení vytýčených cílů řádně zdůvodnil.

38. Krajský soud z obsahu předložené pořizovací dokumentace zjistil, že navrhovatelka v procesu pořizování Změny č. 1 uplatnila námitky proti jejímu návrhu, které se prakticky doslovně shodují s obsahem nyní projednávaného návrhu na zrušení části Změny č.

1. Navrhovatelka namítala nedostatečné zdůvodnění navrhované regulace, rozpor návrhu Změny č. 1 s nadřazenou územně plánovací dokumentací, rozpor s požadavky § 18 a 19 stavebního zákona, nekoncepčnost, účelovost a nepřiměřenost návrhu Změny č. 1.

39. Odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatelky je obsaženo na str. 59 až 63 odůvodnění Změny č.

1. Krajský soud z něj zjistil, že zpracovatel Změny č. 1 předně poukázal na požadavek § 3 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 501/2006 Sb., vymezovat jednotlivé plochy dle stávajícího nebo požadovaného využití ke stanovení územních podmínek, a to zejména pro vzájemně se doplňující, podmiňující nebo nekolidující činnosti a pro stanovení ochrany veřejných zájmů v těchto plochách, jakými jsou ochrana přírodního a kulturního dědictví, civilizačních, architektonických a urbanistických hodnot, a dále na to, že podle odst. 3 téhož ustanovení platí, že plochy s rozdílným způsobem využití se vymezují s ohledem na specifické podmínky a charakter území zejména z důvodů omezení střetů vzájemně neslučitelných činností a požadavků na uspořádání a využívání území. S ohledem na uvedené pak zpracovatel označil za zřejmé, že „v konkrétním případě, kdy se již v současnosti nachází v samém centru obce rozsáhlý výrobní areál, je přímo povinností obce prostřednictvím územního plánu minimalizovat možné střety dané plochy s okolními plochami bydlení či plochami pro sport nebo plochami smíšenými“. Dále pak uvedl, že ve vzdálenosti menší než 500 m od areálu, kde navrhovatelka působí, a na který by se mj. úprava regulativů ploch V vztahovala, se konkrétně nachází: • zařízení sociálních služeb – domova s pečovatelskou službou Charity N. H., • základní škola H. (nacházející se na pozemku parc. č. st. XK v k. ú. H., vzdálená cca 420 m od areálu Žadatele), • základní škola praktická H. 25 (nacházející se na pozemku parc. č. st. XL v k. ú. H. ve vzdálenosti cca 550 m), • dvě budovy mateřských škol (pozemky parc. č. st. XM a XN, vše v k. ú. H., ve vzdálenostech cca 446 m a 383 m), vlakové nádraží (vzdálené cca 120 m), • cyklostezka B. (vzdálená cca 150 m), • vodní tok V. B. (cca 350 m), a dále, že „v těsném okolí plochy se navíc plánuje výstavba obytných domů a připravuje revitalizace náhonu ústícího do řeky Bečvy, kde se očekává návrat silně ohroženého druhu – velevruba tupého do této lokality. I samotná řeka B. je významným biotopem pro velké množství organismů, které jsou vázány na vodní prostředí. Další biotopy chráněných živočichů jsou v blízkém okolí (např. modrásek černoskvrnný – výzkum lokality ohroženého druhu cca 180 m od areálu prováděl RNDr. L. S., Ph.D.).“ 40. Dále pak zpracovatel pokračoval tím, že „obec H. se navíc nachází v hlubokém údolí V. B. s častými inverzemi, takže jakékoli znečištění ovzduší se projeví imisním spadem a následně i na kvalitě povrchových a podzemních vod v obci. Podstatnou skutečností je, že již stávající úroveň znečištění ovzduší na území obce dosahuje nadlimitních hodnot. Specificky jsou v dané lokalitě již nyní překračovány roční koncentrace benzo(a)pyrenu, jak dokládají veřejně dostupná data Českého hydrometeorologického ústavu. Benzo(a)pyren je přitom emisní látkou produkovanou právě přímo průmyslovou výrobou ale i dopravou s ní související“, přičemž podle zpracovatele „další zhoršování aktuálního nevyhovujícího stavu nelze připustit“, „zvláště pak, když se jedná o velmi zdraví škodlivé látky znečišťující ovzduší a přispívající ke zhoršování klimatu, jako je tomu v konkrétním případě“, k čemuž odkázal na rozsudek NSS ve věci sp. zn. 1 As 135/2011, a doplnil, že navrhovatelka „není jediným provozovatelem průmyslové výroby v řešeném území, ale potenciální zhoršení emisní situace představují i další výrobní provozy na území obce jako je např. společnost W. spol. s r. o., B. s.r.o., S., F. M., a.s.“ S ohledem na tuto skutečnost je podle zpracovatele „upravována regulace všech ploch výroby a skladování – V a ploch pro drobnou výrobu a výrobní služby – VD, nikoliv pouze plochy, v níž se nacházejí nemovitosti podatele. Bezesporu tak nemůže být návrh Změny č. 1 ÚP diskriminační, jak je tvrzeno v námitkách.“ 41. Dále zpracovatel uvedl, že „co se týče námitek nedůvodné preference pilíře životního prostředí nad hospodářským nebo sociálním pilířem v rámci požadavku udržitelného rozvoje, ty jsou rovněž nerelevantní. Velmi kvalitní přírodní prostředí je totiž charakteristickým a určujícím znakem obce H. Z této objektivní skutečnosti je při plánovaném rozvoji nezbytné vycházet. Rozvoj zbylých dvou slabších pilířů hospodářského rozvoje a soudržnosti společenství je nutno o silný enviromentální pilíř opřít. To ostatně vyplývá i z územně analytických podkladů správního obvodu obce s rozšířenou působností Vsetín (dále jen „ÚAP“). Zároveň je z porovnání IV. aktualizace ÚAP z roku 2016 a jejich V. aktualizace z roku 2020 patrné, že hospodářský pilíř je ve výše uvedeném kontextu také kontinuálně rozvíjen, neboť jeho hodnota se mezi porovnávanými obdobími významně zvýšila z 0,09 na 0,66.“ Pilíře udržitelného rozvoje území je přitom podle zpracovatele „nutné v souladu s § 18 odst. 1 a 4 stavebního zákona podporovat ve vzájemné synergii. Izolovaná subvence jednotlivých pilířů na úkor dalších není žádoucím přístupem. V případě dominance jednoho z pilířů z objektivních důvodů nelze uměle další dva protěžovat na jeho úkor, ale naopak je na jeho pevných základech rozvíjet. V konkrétním případě obce H. je potom na místě využít právě přirozených geografických podmínek k přípravě možnosti využití hodnotného přírodního prostředí ve vztahu k soudržnosti obyvatel obce pro zabezpečení udržitelného hospodářského rozvoje a kvality bydlení s dostatečnou občanskou vybaveností.“ 42. Poté zpracovatel popsal, že se plochy pro výrobu a skladování váží k železnici a silnici procházející středem obce, čímž tyto plochy rozdělují obec se zástavbou na severní část, vážící se k vodoteči, a jižní část, což neumožňuje soudržnost společenství obyvatel na celém území obce. Přitom podle zpracovatele právě „kvalitní prostředí je pro řešené území základním faktorem, který umožňuje zabezpečení soudržnosti obyvatel v oblasti rozvoje bydlení ve vztahu k přírodnímu prostředí. S ohledem na vytčenou podstatu enviromentálního pilíře pro území obce je potřebné zvažovat mimo jiné také možnosti kumulativních vlivů ploch výrobních, ploch smíšených výrobních a dopravy s ohledem na přírodní význam území, jež je důležitou součástí chráněné krajinné oblasti, evropsky významné lokality a ptačí oblasti NATURA 2000. Kvůli zachování kvality životního prostředí je zcela nezbytné stanovit pro plochy vymezené pro průmyslové využití podmínky způsobem zabezpečujícím vyloučení jakéhokoliv negativního dopadu na životní prostředí.“ 43. Za další důvod potřeby revidovat podmínky využití ploch V označil zpracovatel i to, že platný ÚP H. nabyl účinnosti dne 30. 12. 2015, přičemž „v průběhu cca 7 let od přijetí této regulace se podmínky v řešeném území určitým způsobem proměnily a posunulo se také odborné poznání v relevantních oborech architektury, urbanismu, ekologie, sociologie apod. Návrh Změny č. 1 ÚP proto tyto změny náležitě reflektuje a při úpravě podmínek přípustného využití z nich vychází.“ 44. Dále je podle zpracovatele pro hospodářský rozvoj území mimo obecné zásady souladného, udržitelného a přiměřeného rozvoje všech tří pilířů územního plánování nezbytné postupovat i v souladu s Plánem péče CHKO Be. na období 2019–2028, který je ve smyslu § 38 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, odborným a koncepčním dokumentem ochrany přírody sloužícím jako podklad pro jiné druhy plánovacích dokumentů, a který se zabývá i problematikou průmyslové činnosti v oblasti chráněné krajinné oblasti, přičemž v jeho kapitole 3.8 je uvedeno že „území CHKO B. svým charakterem ani polohou v příhraničí není předurčeno k tomu být průmyslovou oblastí. Přesto zde (spíše menší) průmyslové či výrobní podniky působí a doplňují převážně rekreační funkci území“. Dále je podle zpracovatele Plánem péče CHKO definován i dlouhodobý cíl, jímž je „zachování typického krajinného rázu, relativní neporušenost krajiny při zohlednění hospodářských, kulturních a sociálně ekonomických potřeb obyvatelstva“. Územní plánování má pak podle tohoto plánu „usilovat o stanovení podmínek prostorového uspořádání území pro průmyslové apod. stavby a usměrňovat vymezování nových ploch pro výrobu a průmysl. Zároveň uvádějí při regeneraci nevyužívaných výrobních, skladovacích případně zemědělských areálů uplatňovat požadavky na zřetelné vymezení nového způsobu užívání území se stanovením požadovaného cílového stavu území. Základní zásadou je „průmyslové, výrobní a zemědělské objekty situovat do opuštěných areálů (výrobní, skladovací nebo zemědělské areály) a do IV. Zóny CHKO za podmínky absence významného negativního vlivu na předměty ochrany a krajinný ráz CHKO“.

45. Závěrem pak zpracovatel uzavřel, že „v návrhu Změny č. 1 ÚP je srozumitelně definováno, že je změnou sledován udržitelný rozvoj řešeného území v podobě zachování všech ploch určených pro průmyslovou výrobu, která reprezentuje část hospodářského rozvoje obce s tím, že je zároveň kladen důraz na ochranu fundamentálního enviromentálního pilíře a podporu sociální soudržnosti obyvatel. Jen prostřednictvím změny územně plánovací dokumentace lze dospět k takovému naplnění cílů a úkolů územního plánování dle § 18 a 19 stavebního zákona.“ A konečně také dodal, že má Změna č. 1 „pouze do budoucna zamezit neúměrným negativním vlivům průmyslové výroby na okolí v důsledku jejího neřízeného rozšiřování.“ 46. Z citovaných pasáží odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatelky je zřejmé, že potřebnost dosažení vytýčených cílů bylo zpracovatelem Změny č. 1 zdůvodněno, a to podle krajského soudu zcela dostatečným způsobem naplňujícím výše zmíněné judikaturní požadavky na kvalitu rozhodnutí o námitkách a zohledňujícím jejich podstatu. Akcentována byla centrální poloha ploch V, blízkost stávajících i plánovaných ploch bydlení a staveb občanské vybavenosti typu škol, školky či zařízení sociálních služeb, dále blízkost řeky B. a jejího biotopu, umístění obce v údolí „přejícímu“ inverznímu počasí, již současná úroveň znečištění ovzduší, množství výrobních provozů, objektivní nutnost preference pilíře životního prostředí, jakožto charakteristického a určujícího znaku obce, která je součástí řady ploch s celoplošnou ochranou přírody, zejména se pak nachází celým svým územím v CHKO B., pro kterou se vztahuje plán péče, jenž ukládá zabezpečit toto zvláště chráněné území před nepříznivými vlivy.

47. Navrhovatelka, jak soud shrnul výše, označila v návrhu za nepřezkoumatelné pouze dva dílčí body, a to argumentaci znečištěním ovzduší, konkrétně hladinou roční koncentrace benzo(a)pyrenu, a dále argumentaci posunem odborného poznání za 7 let účinnosti stávajícího ÚP H., jež si měl mj. přijetí Změny č. 1 údajně vyžádat. K tomu však krajský soud uvádí, že se jednalo toliko o argumenty dílčí. Pokud by byly důvody přijetí Změny č. 1 opřeny pouze o obecné tvrzení o posunu odborného poznání za dobu 7 let, musel by krajský soud konstatovat, že se jedná o toliko formální odůvodnění obecnou frází, které nelze akceptovat. Tak tomu však nebylo, jak vyplývá z citací výše, neboť tvrzení o potřebě přijetí Změny č. 1 z důvodu posunu odborného poznání v řadě oborů bylo zjevně jen zcela doplňkové, nikoli nosné. V případě argumentace znečištěním ovzduší lze sice vytknout zpracovateli Změny č. 1 absenci odkazu na zcela konkrétní data, z nichž svůj závěr o nadlimitním znečištění dovodil, avšak citované odůvodnění uvádí, že původcem emisní látky benzo(a)pyren je mj. průmyslová výroba, a dále odkazuje na „veřejně dostupná data ČHMÚ“, která navrhovatelka nezpochybnila. Naopak sama navrhovatelka připustila, že s ohledem na zeměpisnou charakteristiku je koncentrace znečištění ovzduší v údolí, v němž se obec H. nachází, pochopitelná.

48. Řádné odůvodnění vytýčení konkrétních cílů a potřebnosti jejich dosažení v daném území však ještě podle krajského soudu neznamená, že jsou bez dalšího zdůvodněny i konkrétní regulativy, pomocí nichž se pořizovatel Změny č. 1 rozhodl těchto cílů dosáhnout. K dosažení určitého cíle územně plánovací činnosti lze bezpochyby dosáhnout celou řadou různých prostředků (nástrojů) v podobě konkrétních regulativů, přičemž právě při volbě těchto regulativů musí pořizovatel dokumentace, jakkoli je to obtížné, volit takové prostředky, jimiž zásah do ústavně zaručených práv (vlastnického a práva na podnikání) u dotčených subjektů minimalizuje. Mezi zcela legitimními a řádně zdůvodněnými cíli chránit životní prostředí, zachovat kvalitu bydlení a zamezit negativním vlivům výroby na plochy určené k bydlení, rekreaci a sportu na straně jedné a mezi zákazem umísťovat ve výrobních plochách veškeré záměry podléhající posouzení vlivu na životní prostředí a záměry spadající podle Klasifikace produkce CZ–CPA 2015 pod Pokovování kovů 25.61.11 na straně druhé je podle krajského soudu nepřehlédnutelná mezera, kterou je třeba vyplnit přesvědčivým zdůvodněním, proč byly právě tyto velmi konkrétní regulativy k dosažení uvedených cílů zvoleny, obzvláště pokud je zcela zřejmé, že tyto regulativy mohou zhatit připravovaný záměr dlouhodobě zavedeného uživatele konkrétní výrobní plochy, který proti návrhu zvolené regulace brojí.

49. Z dosud citovaných pasáží odůvodnění ale podle krajského soudu nevyplývají žádné konkrétní důvody, proč by měl být provoz jakéhokoli zařízení v daných typech ploch V (tj. ploch navazujících na plochy bydlení a další uvedené typy ploch) podmíněn hlukovou studií, a zejména, proč odpůrkyně formulovala nové způsoby nepřípustného využití ploch V, jakož i podmínky prostorového uspořádání včetně stanovení základních podmínek ochrany krajinného rázu, právě způsobem vyjádřeným v bodech 6 a 7 výroku Změny č. 1.

50. Ani náznakem se z výše citovaného odůvodnění nepodává, proč ze všech myslitelných záměrů, způsobilých ohrozit dosažení vytýčených cílů, označila odpůrkyně za nepřípustné právě veškeré záměry podléhající posouzení vlivů na životní prostředí a záměry spadající podle Klasifikace produkce CZ–CPA 2015 pod Pokovování kovů 25.61.11, stejně jako v tomto odůvodnění schází vysvětlení, proč byly jako nové podmínky prostorového uspořádání zvoleny maximální plocha stavby právě v rozsahu 4 000 m2, minimální plocha zeleně právě v rozsahu 15 % a proč byl u maximální výšky zástavby, stanovené v původním ÚP H. jako 15 m od upraveného terénu, zrušen právě údaj „od upraveného terénu“. K podmínkám prostorové regulace se zpracovatel Změny č. 1 omezil ve vypořádání námitek navrhovatelky (viz odst. 2 na str. 62 odůvodnění) pouze na sdělení, že s nutností zachování kvality životního prostředí „souvisí jak uplatněná technologie v takovém zařízení, rozměry zastavěné plochy záměrů a minimální plošné zastoupení zeleně, tak i zamezení nárůstu dopravy v souvislosti s výrobou situovanou v obci.“ Takové zdůvodnění přijaté regulace však nelze podle krajského soudu v žádném případě považovat za dostatečné.

51. Ze všech tří návrhem napadených bodů výroku Změny č. 1 se dle zjištění soudu odpůrkyně konkrétně v odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatelky vyjádřila pouze k části bodu 6 výroku Změny č. 1, vymezujícího nepřípustné způsoby využití ploch V, a to takto: „Co se týče specificky stanovené nepřípustnosti pro záměry spadající dle Klasifikace produkce CZ–CPA 2015 pod Pokovování kovů 25.61.11., jedná se již bez jakýchkoliv pochyb o činnost spadající do kategorie těžkého průmyslu, jenž nelze kvůli jejím předpokládaným negativním vlivům vykonávat v centru malé obce v těsné blízkosti obytné zástavby. Původním záměrem bylo v plochách umožňující využití k průmyslové výrobě stanovit požadavek nepřípustného využití i pro záměry spadající dle Klasifikace produkce CZ–CPA 2015 pod Nanášení nekovových povlaků na kovy 25.61.12, což bylo schváleno usnesením zastupitelstva č. 12/15/2020 ze dne 18. 11. 2020. Předmětné usnesení bylo však následně revokováno usnesením č. 16/16/2020 ze dne 16. 12. 2020. Specifické vymezení nepřípustného využití tak bylo omezeno skutečně jen na nejrizikovější činnosti. Jinak je v rámci ploch výroby a skladování – V a ploch pro drobnou výrobu a výrobní služby – VD i dle návrhu Změny č. 1 ÚP umožněno široké využití pro záměry průmyslové výroby.“ 52. Citované odůvodnění však podle krajského soudu žádnou přesvědčivou argumentaci neobsahuje. Obsahuje pouze tvrzení o tom, že Pokovování kovů, mající ve statistické klasifikaci produktů a služeb CZ–CPA kódové označení 25.61.11, je činností spadající (podle zpracovatele nepochybně) do kategorie těžkého průmyslu, jenž nelze kvůli jejím předpokládaným negativním vlivům vykonávat v centru malé obce v těsné blízkosti obytné zástavby, a dále ubezpečení, že obec ustoupila od svého původního záměru zakázat ve výrobních plochách také činnost spadající dle téže statistické klasifikace pod kód 25.61.12 Nanášení nekovových povlaků, což má dle zpracovatele ÚP svědčit o tom, že bylo vymezení nepřípustného využití ploch omezeno skutečně na jen nejrizikovější činnosti. Pro krajský soud je však uvedená argumentace zcela nepřezkoumatelná, neboť z ní není zřejmé, jak dospěl zpracovatel Změny č. 1 k tomu, že služby spadající do kategorie Pokovování kovů jsou „nejrizikovější činností“ z oblasti těžkého průmyslu, kam bezpochyby spadá obrovský okruh dalších činností, a proč z tohoto katalogu možných výrobních (průmyslových) oborů bylo třeba k dosažení vytýčených cílů zakázat právě a jen tento.

53. Za popsaných okolností pak nebylo pro soud možné ve vztahu k tomuto regulativu nepřípustného využití ploch V posoudit ani dodržení zásady minimalizace a subsidiarity, o níž hovoří rozšířený senát NSS v usnesení ze dne 27. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009–120, č. 1910/2009 Sb. NSS, jehož se navrhovatelka v návrhu dovolávala. Odpůrkyni lze sice přisvědčit, že i při vyloučení možnosti provádění pokovování kovů umožňují plochy V široké využití pro záměry průmyslové výroby, jestliže jí ale bylo známo, že se navrhovatelka ve svém výrobním areálu dlouhodobě věnuje obrábění kovů v podobě výroby strojírenských komponentů včetně jejich finální úpravy (lakování, pokovování), což sama ve vyjádření k návrhu potvrzuje, přičemž samotným impulsem ke zpřísnění regulace ploch V v pořizované Změně č. 1 byla právě navrhovatelkou plánovaná výstavba lakovny (což bylo prokázáno v řízení o návrhu na zrušení Územního opatření o stavební uzávěře pro území ploch výroby a skladování č. 1/2019 ze dne 23. 9. 2019, který zamítl zdejší soud rozsudkem ze dne 21. 12. 2022, č. j. 73 A 8/2020–170), muselo být odpůrkyni zřejmé, že právě nepřipuštění záměrů spadajících pod Pokovování kovů podle zmíněné klasifikace může představovat potenciálně významné omezení práva navrhovatelky na podnikání, pročež mělo být toto nové omezení ploch V zdůvodněno v odůvodnění Změny č. 1 (resp. v rozhodnutí o námitkách navrhovatelky) natolik konkrétně, aby z něj bylo možné vyhodnocení zásady minimalizace a subsidiarity vůbec posuzovat.

54. Skutečnost, že zdejší soud v rozsudku ze dne 21. 12. 2022, č. j. 73 A 8/2020–170, a následně i NSS v rozsudku ze dne 7. 8. 2024, č. j. 6 As 164/2023–67, označil za legitimní, je–li prostřednictvím územního opatření o stavební uzávěře reagováno na zcela konkrétní připravovaný záměr, který svými charakteristikami nasvítí nedostatečnost či úplnou absenci stávající regulace určitého typu funkčních ploch, ohrožující možnost dosažení udržitelného rozvoje území dané obce, však podle krajského soudu neznamená, že by následně přijatá změna územního plánu mohla být přijata v podobě nikoli přiměřeně obecných, nýbrž velice konkrétních regulativů zjevně směřující právě a jen k zamezení možnosti realizace daného záměru, jenž byl k pořízení takové změny impulzem. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2021, č. j. 65 A 9/2020–248, jímž navrhovatelka v této souvislosti v návrhu argumentovala a obsáhle z něj citovala, byl sice následně zrušen rozsudkem NSS ze dne 10. 3. 2023, č. j. 3 As 111/2021–95, avšak Krajský soud v Brně poté znovu napadenou část změny územního plánu zrušil rozsudkem ze dne 26. 6. 2023, č. j. 65 A 9/2020–317, přičemž na argumentaci citované navrhovatelkou v bodě 65 návrhu setrval (pozn. podle informací dostupných na www.nssoud.cz kasační stížnost proti tomuto rozsudku podána nebyla). Zdejší soud se pak ztotožňuje s podstatou této argumentace tkvící v závěru, že nelze připustit, aby se změna územně plánovací dokumentace, která je nástrojem koncepčním, stala pouze nástrojem obrany obce proti konkrétnímu stavebnímu záměru. S navrhovatelkou souhlasí krajský soud v tom, že je–li ochrana určitých veřejných zájmů, v daném případě zejména zájmu na ochraně životního prostředí a přírody, svěřena k tomu specializovaným odborným orgánům, které mají v konkrétních povolovacích procesech postavení dotčených orgánů vydávajících závazná stanoviska, nemůže si ochranu těchto specifických zájmů uzurpovat obec v podobě tvorby územního plánu, či nelze ochranu těchto specifických veřejných zájmů přenést v konečném důsledku na orgán územního plánování, který bude při aplikaci na konkrétní případ územní plán vykládat.

55. Krajský soud sice přisvědčuje tezi odpůrkyně, vyjádřené v rozhodnutí o námitkách, že „Změna č. 1 ÚP nemá vliv na již vydaná územní rozhodnutí, stavební povolení či kolaudační rozhodnutí, tudíž nemá za důsledek nutnost ukončení stávající podnikatelské činnosti podatele,“ a shodně s odpůrkyní považuje za přehnaná nijak nepodložená tvrzení navrhovatelky o nutnosti ukončení podnikatelské činnosti navrhovatelky či likvidačním důsledku přijaté úpravy pro její provoz v H., avšak stejně tak považuje soud za nepodloženou a spekulativní domněnku odpůrkyně, uvedenou ve vyjádření k návrhu, že finální úpravu navrhovatelkou vyráběných strojírenských komponentů považuje za „spíše doplňkový provoz“. Odpůrkyni tak nelze přisvědčit v jejím závěru, že zákazy provádění pokovování kovů a umísťování záměrů vyžadujících posouzení vlivů na životní prostředí v plochách V bezesporu neomezují navrhovatelku v dalším využití jejích nemovitostí v ploše V natolik, aby byl vyloučen její další rozvoj a aby např. musela přistoupit k redukci pracovních míst. K takovému závěru by odpůrkyně mohla dospět pouze v případě, pokud by jí byly podrobně známy poměry segmentu trhu, na němž se navrhovatelka pohybuje, což však z jejího vyjádření, natož pak z odůvodnění Změny č. 1 nevyplývá.

56. Při absenci podrobnějšího zdůvodnění údajné rizikovosti všech záměrů, jež by měly k provozování takové činnosti sloužit, a popisu negativních vlivů, které lze u provozování takové činnosti podle tvrzení zpracovatele předpokládat, však není možné vyhodnotit, zda byla Změna č. 1 v případě zavedení tohoto nového regulativu činěna jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli. Z celého odůvodnění Změny č. 1 nevyplývá, zda se vůbec odpůrkyně při jednoznačné vědomosti o záměru navrhovatelky zabývala tím, zda jí sledovaného cíle v podobě „vyřešení problematiky přechodu na sebe vzájemně navazujících ploch bydlení, sportu a výroby tak, aby nedocházelo k jejich vzájemnému negativnímu ovlivňování“ mohlo být dosaženo jiným způsobem, bez zásahu do vlastnického práva a práva na podnikání navrhovatelky. Při takto nedostatečném vypořádání námitek navrhovatelky může být jen stěží rovněž naplněn požadavek vyloučení libovůle zpracovatele Změny č. 1.

57. Zpracovatel Změny č. 1 v souvislosti s regulativem nepřípustnosti záměrů spadajících pod Pokovování kovů 25.61.11 dále při vypořádání námitek navrhovatelky uvedl, že obdobně nastavená regulace byla v nedávné době posuzována NSS v rozsudku ze dne 12. 10. 2022, č. j. 10 As 217/2022–48, kde se jednalo o zákaz intenzivního průmyslového velkochovu zemědělských zvířat s přesně specifikovanými kusy jednotlivých druhů zvířat ve změně územního plánu obce Štítary, přičemž NSS konstatoval, že je taková úprava přiměřená, když nabízí alternativy využití dotčených pozemků a nepřípustné činnosti nedefinuje svévolně, nýbrž za použití již ustálených klasifikací. Krajský soud však nesouhlasí s odpůrkyní v tom, že by byl popsaný případ přesně i případem nyní posuzované Změny č.

1. Každý případ je třeba posuzovat individuálně a při práci s judikaturou je vždy třeba obezřetně zkoumat, zda řešení použité v jednom konkrétním případě a právní názor v rozhodnutí obsažený je skutečně zobecnitelný a použitelný i na případ rozhodovaný později. Z rozsudku NSS sp. zn. 10 As 217/2022 však krajský soud zjistil, že skutkové okolnosti tam posuzovaného případu nebyly totožné, neboť zatímco navrhovatelka je zavedeným strojírenským podnikem a významným zaměstnavatelem v daném regionu (což nebylo odpůrkyní zpochybněno) a tvrdí, že pořizování nových technologií a zařízení je nezbytnou podmínkou nejen jejího dalšího rozvoje, nýbrž i udržení stávajícího rozsahu výroby a tím i množství zaměstnanců (ani to odpůrkyně nezpochybnila), bylo ve věci řešené v rozsudku NSS soudem zjištěno, že tamní stěžovatelka plánovala záměr chovu s kapacitou 10 000 prasat v budovách, ve kterých již po několik desetiletí neprobíhala žádná živočišná výroba, momentálně nebyly pro chov uzpůsobené, načež tamní pořizovatel změny územního plánu a stejně tak i soudy dospěly k závěru, že sporné opatření spočívající v zákazu průmyslových velkochovů na území dané obce nijak nezasahuje do práva tamní stěžovatelky svobodně podnikat a práva vlastnického, jelikož stěžovatelka nyní žádný velkochov v dané obci neprovozuje. Krajský soud tudíž nesdílí názor odpůrkyně, že by bylo namístě dospět ke shodným závěrům ve vztahu k předmětnému regulativu zakazujícímu mj. navrhovatelce umístit v ploše V, v níž se nachází její zavedený strojírenský podnik, záměr spadající dle Klasifikace produkce CZ–CPA pod Pokovování kovů.

58. Jak již soud uvedl výše, k ostatním návrhem napadeným regulativům, tj. k zavedení podmínky hlukové studie pro veškerá zařízení umísťovaná do ploch V navazujících na plochy bydlení, rekreace, smíšeného využití a tělovýchovu a sport, k nepřipuštění veškerých záměrů podléhajících posuzování vlivů na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb. v plochách V, ani ke konkrétně zvoleným parametrům prostorové regulace v plochách V žádné konkrétní zdůvodnění ve vypořádání námitek navrhovatelky nenalezl.

59. Krajský soud si je vědom toho, že Ústavní soud v nálezu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11 vyslovil, že požadavky kladené na detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami nemohou být přehnané, jinak by se správní soudy dopouštěly přepjatého formalismu a nepřípustného zásahu do práva na samosprávu, který ohrožuje funkčnost územního plánování a přispívá k narušení stability systému územního plánování a právní jistoty občanů. Nicméně později Ústavní soud v nálezu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15 vysvětlil, že i závěry nálezu sp. zn. III. ÚS 1669/11 je třeba vnímat ve skutkových a právních souvislostech konkrétní věci, v níž byly vysloveny. Dle Ústavního soudu proto musí být řádné odůvodnění pravidlem, „z něhož lze na nebezpečí ‚přehnaných požadavků‘ usuzovat pouze výjimečně“ (srov. body 32 a 33 nálezu sp. zn. I. ÚS 178/15).

60. S ohledem na uvedené tak soud uzavírá, že odůvodnění Změny č. 1 včetně vypořádání námitek navrhovatelky neobsahuje řádné zdůvodnění části bodu 5 (podmínka hlukové studie pro zařízení v ploše V), ani bodů 6 (nepřípustné způsoby využití ploch V) a 7 (podmínky prostorového uspořádání ploch V), a tudíž je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

61. Za nedůvodný však považuje krajský soud poslední okruh námitek nepřezkoumatelnosti odůvodnění Změny č. 1, jimiž navrhovatelka velmi podrobně (viz výše) vytkla odpůrkyni nedostatečné zdůvodnění souladu Změny č. 1 s nadřazenou územně plánovací dokumentací. Souladem Změny č. 1 s PÚR a ZÚR ZK se zpracovatel Změny č. 1 podle zjištění soudu zabýval v kapitole 2 na str. 12 až 18 odůvodnění Změny č. 1, přičemž se vyjadřoval k jednotlivým zásadám a prioritám vyjádřeným v těchto dokumentech a vždy dospěl buď k závěru, že se Změna č. 1 konkrétní zásady nijak nedotýká, anebo že je Změna č. 1 s určitou koncepční zásadou souladná. K námitkám navrhovatelky, že je toto vypořádání v konkrétních bodech nedostatečné, zcela chybí, pak zpracovatel uvedl následující: „Odůvodnění je totiž třeba chápat a vykládat jako celek ve vzájemných souvislostech jeho jednotlivých částí. Nelze vytrhnout z celého kontextu stručné odůvodnění souladu s jednotlivými body nadřazené územně plánovací dokumentace, jak je to právě činěno v předmětných námitkách. Nicméně jak soulad s Politikou územního rozvoje ČR, tak se Zásadami územního rozvoje Zlínského kraje je v návrhu Změny č. 1 ÚP odůvodněn zcela dostatečně i s ohledem na požadavky dovozené judikaturou (srov. kapitola 2.1. textové části odůvodnění). To samé pak platí i o souladu Změny č. 1 ÚP s cíli a úkoly územního plánování (srov. kapitola 3. textové části odůvodnění). Nejvyšší správní soud již ve více případech judikoval, že v odůvodnění územního plánu postačí alespoň stručné vyjádření k tomu, které z úkolů územního plánování územní plán řeší (a naopak neřeší), jakým konkrétním způsobem a důvody tohoto řešení (více viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2010, č. j. 1 Ao 2/2009–86, nebo ze dne 18. 1. 2011, č. j. 1 Ao 2/2010–185).“ 62. K námitkám, že je návrh Změny č. 1 s určitými zásadami PÚR a ZÚR ZK v přímém rozporu, pak zpracovatel uvedl: „Ve vztahu k namítanému rozporu s prioritami uvedenými v Politice územního rozvoje ČR je třeba rovněž uvést, že jde o značně obecné a abstraktní východiska, jež si navíc často vzájemně odporují. Není tedy ani možné vyhovět vždy všem stanoveným prioritám ve stejné míře a není to ani jejich účelem. Uvedené bylo potvrzeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011–526, ve kterém se konkrétně v bodu 592. uvádí, že „republikové priority však, s ohledem na úroveň obecnosti a abstrakce, kterou se vyznačuje, nelze spatřovat víc než vymezení právně–politických východisek celé PÚR. Konkrétnější úkoly pro územní plánování stanoví až následující části PÚR, vymezující na základě těchto východisek jednotlivé rozvojové oblasti a osy, specifické oblasti, koridory a plochy dopravní infrastruktury, koridory a plochy technické infrastruktury a souvisejících rozvojových záměrů, případně další úkoly pro územní plánování. Rozdíl mezi ‚republikovými prioritami‘ a konkrétnějšími požadavky na územní plánování obsaženými v dalších částech PÚR 2008 je strukturálně obdobný rozdílu mezi právními normami a principy. Zatímco principy mají dimenzi vlastní váhy, a tak je v případě vzájemné kolize více principů možné přistoupit k jejich poměřování, respektive vyvažování, právní normy tuto dimenzi nemají. Jestliže tak PÚR např. vymezí určitý dopravní koridor a navazující územně plánovací dokumentace se od trasy daného koridoru bezdůvodně odchýlí, pak bude tato územně plánovací dokumentace bezpochyby v rozporu s PÚR. Ovšem skutečnost, že navazující územně plánovací dokumentace v plné míře nerespektuje určitou republikovou prioritu, nemusí nutně vést ke stejnému závěru.“ I u jednotlivých obecných bodů Zásad územního rozvoje Zlínského kraje potom platí, že se jedná o obecné formulace okruhu problematiky určené k řešení v rámci územně plánovacích dokumentací krajů a obcí a nelze z nich účelově dovozovat rozpor s nadřazenou územně plánovací dokumentací způsobem, jakým to činí podatel námitky.“ 63. Toto vypořádání hodnotí krajský soud jako zcela dostatečné a odkazující na zcela přiléhavou konstantní judikaturu. Nároky navrhovatelky na míru odůvodnění souladu Změny č. 1 s PÚR a ZÚR ZK naopak soud považuje za přemrštěné. Výjimkou je podle krajského soudu námitka navrhovatelky, že v odůvodnění Změny č. 1 schází vysvětlení, jak by se mělo konkrétně na životním prostředí projevit omezení velikosti a výšky objektů v ploše V, a jaký konkrétní „obraz sídla v krajině“ je třeba nově nastavenou regulací podmínek prostorového uspořádání chránit, jestliže se podle navrhovatelky v dané lokalitě nenachází žádná historická či jinak urbanisticky koherentní výstavba, která by vyžadovala takovou ochranu, není v ní patrná ani žádná ustálená výšková hladina budov, která měla být Změnou č. 1 ochráněna, a již nyní jsou v dané krajině i větší budovy pro výrobní činnost. Řádné zdůvodnění konkrétních podmínek prostorového uspořádání (výšky, zastavěnosti, procentuálního podílu zeleně) ale podle krajského soudu nemusí nacházet prostor v pasáži o souladu Změny č. 1 s PÚR, nýbrž by měl být obsažen v komplexním zdůvodnění přijatého řešení, tj. v kapitole 9.4 odůvodnění Změny č. 1.

64. Přestože dospěl krajský soud výše k závěru, že návrhem napadené regulativy Změny č. 1 nejsou náležitě zdůvodněny, což vede nutně k jejich zrušení, zabýval se soud stručně i dalšími návrhovými body. Rozpor Změny č. 1 s judikaturou 65. Podle navrhovatelky odpůrkyně v odůvodnění Změny č. 1 účelově zmínila jen některé judikaturní závěry a vynechala konstantní judikaturou akcentovaný závěr, že obec není svrchovaným pánem nad územím a že její oprávnění uspořádat si své územní poměry není bezbřehé, nýbrž je limitováno např. potřebou kontinuity územního plánování, jejíž přetržení je nepřípustné, jestliže jí dojde k zásahu do práv osob. Napadená část Změny č. 1 však podle navrhovatelky kontinuitu územního plánování přetrhává, neboť neexistuje jediný důvod, proč by mělo dojít k utlačování podnikatelské činnosti v dlouhodobě využívaném výrobním areálu. Změna funkčního určení ploch by měla být podle judikatury (NSS 9 As 171/2018) podložena dostatečně závažnými důvody, opírajícími se buď o relevantní změnu okolností, nebo o to, že původní řešení je věcně nesprávné. Ani o jedno se však v tomto případě nejedná. Záměr lakovny je v souladu s původním ÚP H. a byl odsouhlasen dotčenými orgány, takže by byl pravděpodobně schválen, čemuž se odpůrkyně rozhodla zabránit stavební uzávěrou a následně Změnou č.

1. Tímto si odpůrkyně podle navrhovatelky v rozporu s judikaturou nepřípustně uzurpovala schvalovací pravomoci jiných správních orgánů a fakticky rozhodla o tom, jaký konkrétní záměr bude na pozemcích navrhovatelky realizován, tj. zneužila mocenské oprávnění v podobě přijetí územně plánovací dokumentace k zásahu do konkrétního správního řízení.

66. K této námitce krajský soud uvádí, že z odůvodnění Změny č. 1 je zcela zřejmé, že si byla odpůrkyně dobře vědoma navrhovatelkou akcentovaných judikaturních závěrů o potřebě kontinuity územního plánování. Poukázat je však třeba na skutečnost, že Změnou č. 1 nedošlo ke změně funkčního určení ploch, nýbrž pouze ke zpřesnění (zpřísnění) regulativů pro mj. plochy V. Odpůrkyně pak podle krajského soudu také dostatečným způsobem vysvětlila (viz výše), jakých cílů a proč chce na svém území dosáhnout, proč je nezbytné preferovat fundamentální environmentální pilíř udržitelného rozvoje území a že je tak třeba zamezit neúměrným negativním vlivům průmyslové výroby na okolí v důsledku jejího neřízeného rozšiřování. Narušení legitimního očekávání navrhovatelky 67. Navrhovatelka podle svého tvrzení přetvořila předmětnou plochu bývalého armádního velkoskladu do podoby sloužící k úspěšnému podnikání v návaznosti na nabídku tehdejšího zastupitelstva odpůrkyně, přičemž bylo dohodnuto, že po nejnutnější revitalizaci areálu provedené odpůrkyní zde bude navrhovatelka provozovat podnikatelskou činnost, pokračovat v další revitalizaci půdy a díky rozloze areálu a jeho historicky zavedené poloze bude zajištěn rozvoj jejích potřeb. Odpůrkyně tak založila u navrhovatelky legitimní očekávání, že její podnikatelská činnost nebude v budoucnu limitována nepřiměřeným způsobem, což Změnou č. 1 porušila.

68. Podle odpůrkyně Změna č. 1 do legitimního očekávání navrhovatelky nezasáhla. Změnou č. 1 není zcela znemožněno pokračování podnikání navrhovatelky, jsou jí pouze doplňovány podmínky přípustného využití ploch V, s jejichž splněním by navrhovatelka neměla mít nejmenší potíže, pokud skutečně dlouhodobě dodržuje veškeré zákonné limity, jak tvrdí. Dále odpůrkyně zdůraznila, že územní plánování je nejen kontinuálním, ale také dynamickým procesem (viz KS Brno 65 A 5/2017) a že vlastník pozemku nemá v obecné rovině právní nárok na stanovení takových podmínek rozvoje plochy, zahrnující pozemky v jeho vlastnictví, které by plně vyhovovaly jeho soukromoprávním zájmům, neboť cílem územního plánování je dosáhnout obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území. Současně odpůrkyně namítla, že o revitalizaci dotčeného území se primárně zasloužila ona a nejednalo se tak pouze o „nejnutnější revitalizaci“. Změna č. 1 je podle odpůrkyně dalším krokem k revitalizaci jejího centra a k zajištění příznivého prostředí pro všechny její obyvatele. Navrhovatelka nemusí svůj provoz ukončit, pouze bude muset při dalším rozvoji svého podnikání toliko již v přípravné fázi svých projektů více dbát na dodržování všech zákonných limitů a aby její činnost negativně neovlivňovala přilehlé plochy bydlení, občanského vybavení případně plochy smíšené.

69. Krajský soud považuje shodně s odpůrkyní uvedenou námitku za nedůvodnou. Samotným podílením se (ať již v jakémkoli rozsahu) na revitalizaci původního armádního velkoskladu v žádném případě nemohlo vzniknout navrhovatelce legitimní očekávání, že v předmětné ploše, která stále zůstává plochou V, bude moci realizovat bez omezení jakoukoli výrobní činnost a umísťovat jakékoli záměry odpovídající svou funkcí určení dané plochy, ani legitimní očekávání, že v budoucnu nedojde k úpravě regulace přípustného a nepřípustného způsobu využití této plochy, či k regulaci podmínek jejího prostorového uspořádání, a to v reakci právě zrovna třeba na plánované záměry kteréhokoli podnikatelského subjektu, který plochy V využívá. Účelovost 70. Podle navrhovatelky Starosta obce H. v rozhlase potvrdil, že odpůrkyně chystá kroky k zabránění výstavby lakovny v podobě schválení stavební uzávěry a následně změny ÚP H. Veřejnou podporu se snažil starosta získat i účelovou manipulací, neboť v nahrávce hovoří o záměru jako o „spalovně“. Jakkoli odpůrkyně v minulosti chlácholila navrhovatelku, že není vyloučena možnost realizace jejího záměru i po přijetí Změny č. 1, obsahuje Změna č. 1 regulativ vylučující záměry podléhající posuzování vlivů na životní prostředí, což je právě záměr navrhovatelky, o čemž odpůrkyně věděla ze zjišťovacího řízení, jehož byla účastníkem. Dále odpůrkyně vyloučila i záměry spadající podle Klasifikace produkce CZ–CPA 2015 pod Pokovování kovů 25.61.11, což je také činnost, kterou navrhovatelka může potenciálně vykonávat. Změnu č. 1 tedy odpůrkyně „ušila na míru“ proti navrhovatelce. O účelovosti a neférovosti postupu odpůrkyně vůči navrhovatelce svědčí i skutečnost, že se proti němu vymezily i okolní obce. Dále o účelovosti napadené úpravy a jejímu zaměření proti navrhovatelce a dalším subjektům majícím nemovitosti v plochách V, svědčí fakt, že jiné plochy takto regulovány nejsou, ačkoli i v nich by bylo možné umisťovat záměry v očích odpůrkyně znečišťující životní prostředí či narušující pohodu bydlení.

71. Podle odpůrkyně není Změna č. 1 účelově zaměřená proti provozu navrhovatelky. Nesouhlas starosty prezentovaný ve výstupu v rozhlase je podle ní legitimní prezentací postoje starosty ke konkrétnímu zamýšlenému záměru, nikoliv k obecnému způsobu využití ploch V jako takovému a jeho vlivům na okolí, na což právě Změna č. 1 v souladu s politickými představami odpůrkyně o rozvoji svého území směřuje. Nadto hovoří–li starosta o spalovně, kterou navrhovatelka v dotčeném území realizovat nehodlá, není ani důvod, proč by měla vůbec tato vyjádření vztahovat k vlastnímu provozu. Legitimitu Změny č. 1 nezpochybňuje ani navrhovatelkou zmíněný projevený názor vedení okolních obcí, na nějž je třeba hledět jen jako na určitý projev politické vůle.

72. K této námitce krajskému soudu nezbývá než odkázat na již výše uvedené, že s ohledem na chybějící konkrétní zdůvodnění napadeného souboru regulativů není s to jednoznačně potvrdit či vyvrátit navrhovatelkou namítanou účelovost postupu odpůrkyně a zaměření regulace, jež by měla mít dostatečně obecnou podobu a směřovat vůči neurčitému okruhu subjektů, proti konkrétnímu záměru navrhovatelky. Z toho důvodu také soud neprovedl a nehodnotil důkazy, které navrhovatelka k prokázání jí tvrzené účelovosti doložila. Rozpor s cíli a úkoly územního plánování.

73. Podle navrhovatelky Změna č. 1 nenaplňuje požadavky § 18 odst. 1 a 2 stavebního zákona, neboť namísto vytváření předpokladů pro hospodářský rozvoj jej tlumí. Nové regulativy významně omezí až znemožní rozvoj stávajícího provozu (nejen) navrhovatelky a povedou ke snížení počtu pracovních míst, současně znemožňují ekologizaci výroby vyloučením některých stavebních záměrů a není ani zřejmé, jak odpůrkyně Změnou č. 1 „sleduje hospodářský potenciál rozvoje“, pokud plochy V pouze omezuje a žádný další možný způsob jejich využití nepřidává. Neobstojí ani zdůvodnění naplnění požadavků § 19 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, neboť by musely být v rámci tvrzených průzkumů odpůrkyně zohledněny i zájmy podnikatelských subjektů, což nebyly, ani požadavků § 19 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, neboť ke zhoršování kvality obytného prostředí objektivně nedocházelo, ani požadavků § 19 odst. 1 písm. c) stavebního zákona, neboť přijaté regulativy nezaložily vyvážený vztah, nýbrž nepoměr v neprospěch hospodářského rozvoje, ani požadavků § 19 odst. 1 písm. e) stavebního zákona, neboť z odůvodnění neplyne, že by se odpůrkyně zabývala stávajícím charakterem území, ani požadavků § 19 odst. 1 písm. h) stavebního zákona, neboť není zřejmé, jak by měla Změna č. 1 zajistit optimální životní podmínky obyvatel obce, když v jejím důsledku dojde ke snížení počtu pracovních míst, ani jak se chce stát odpůrkyně dynamicky se rozvíjející obcí, pokud významně omezila využití ploch V a hrozí tak odliv stávajících zaměstnanců mimo obec i snížení možného zájmu potenciálních nových zaměstnavatelů. Rovněž Změna č. 1 znamená podstatné znehodnocení dosavadních investic (nejen) navrhovatelky.

74. Podle odpůrkyně je soulad Změny č. 1 s cíli a úkoly územního plánování odůvodněn zcela dostatečně i s ohledem na požadavky dovozené judikaturou.

75. I tuto námitku shledal krajský soud nedůvodnou. Souladu Změny č. 1 se její zpracovatel věnoval v kapitole 3 na str. 18 až 21 odůvodnění Změny č. 1 dostatečně a v souladu s judikaturními požadavky, zmíněnými výše při vypořádání námitky nedostatečného vyhodnocení souladu s nadřazenou územně plánovací dokumentací. I v tomto případě však platí, že důvodnou lze shledat výhradu nedostatečného vyhodnocení stávajícího charakteru území ve vztahu k potřebě konkrétního vyjádření podmínek prostorového uspořádání území. Diskriminace 76. Podle navrhovatelky zpracovatel Změny č. 1 na veřejném projednání uvedl snahu omezit plochy V co nejvíce ve prospěch ploch BI a BH, což je vůči navrhovatelce a dalším podnikatelským subjektům působícím v plochách V diskriminační, jelikož s plochami BI a BH sousedí i další plochy, v nichž mohou být hypoteticky povoleny záměry, které by v očích odpůrkyně či občanů mohly mít negativní vliv na starou či novou zástavbu nebo by mohly přinést riziko z hlediska ochrany životního prostředí, přesto jsou takto významně regulovány jen plochy V.

77. Podle odpůrkyně je zřejmé, že Změna č. 1 není vůči navrhovatelce nijak selektivní či diskriminační.

78. Jak krajský soud zjistil, v odůvodnění rozhodnutí o námitkách uvedl zpracovatel k námitce diskriminace následující: „Podatel dále poukazuje na to, že předmětem Změny č. 1 jsou pouze plochy V a VD, a nikoliv další plochy (např. občanské vybavenosti), v nichž mohou rovněž vznikat záměry s negativními vlivy na okolí. Zde je nicméně nutno uvést, že se Změny č. 1 logicky zaměřuje pouze na ty plochy, které mohou mít na své okolí nejvýznamnější negativní vlivy, což jsou z podstaty věci právě plochy pro výrobu či skladování. Naopak zpřísnění podmínek funkčního využití jiných ploch, v nichž se průmyslová činnost nepředpokládá, by bylo nadbytečné.“ 79. Námitka negativních vlivů na životní prostředí u případných záměrů umísťovaných do jiných ploch, než ploch V a VD, je podle krajského soudu natolik obecná a hypotetická, že citované vypořádání považuje za zcela dostatečné a logické. Nekoncepčnost změny 80. Podle navrhovatelky Změna č. 1 nebyla vypracována jako dlouhodobě udržitelný koncept, neboť jednostranně preferuje plochy BI a BH na úkor ploch V, nezohledňuje reálné dopady, které bude mít v budoucnu zejména na pracovní místa a bezdůvodně a nepodloženě protežuje domnělou ochranu životního prostředí oproti hospodářskému a sociálnímu pilíři. Následkem této nekoncepčnosti je zásah do práva navrhovatelky na podnikání a práva vlastnit majetek, jelikož nové regulativy podstatně omezily možnosti jejího potenciálního budoucího rozvoje.

81. K této námitce krajský soud uvádí, že jako dlouhodobě udržitelný koncept musí sloužit samotný územní plán. Posuzovaná Změna č. 1 zasahuje jen do dílčí regulace určitého typu ploch (V a VD), a to, jak soud uzavřel již výše, na základě jasně vymezených a řádně zdůvodněných cílů. Tuto dílčí regulaci však nelze interpretovat jako nekoncepční jednostrannou preferenci ploch BI a BH na úkor ploch V, jak to činí navrhovatelka. Upřednostnění environmentálního pilíře před pilíři ostatními, zejména hospodářským, bylo zpracovatelem Změny č. 1 řádně a přesvědčivě zdůvodněno, přičemž tuto úvahu považuje krajský soud také za zcela legitimní součást politické diskrece, jež obci při tvorbě územního plánu náleží. Vyloučení negativního vlivu ploch V na navazující plochy.

82. Jak soud uvedl výše, domáhala se navrhovatelka také zrušení té části bodu 5 výroku Změny č. 1, jímž odpůrkyně vložila k úpravě podmíněně přípustného využití ploch V nový text tohoto znění: „Využití ploch výroby a skladování navazující na plochy bydlení BH, BI , plochy rekreace, plochy smíšeného využití a plochy pro tělovýchovu a sport OS je přípustné za podmínky, že stavby v nich umisťované svým provozováním, výrobním a technickým zázemím nenarušují negativními účinky a vlivy provoz a užívání staveb a zařízení ve svém okolí, zejména nesnižují kvalitu životního prostředí okolních ploch bydlení nad přípustnou míru např. překročením hygienických limitů hluku, pachů, vibrací a prachu v okolních chráněných obytných venkovních prostorech a chráněných venkovních prostorech obytných staveb.“ 83. V této části však krajský soud návrhu nevyhověl, neboť je citovaný text natolik obecný, že soudu není zřejmé, jakým způsobem se stanovené podmínky negativně dotýkají práv navrhovatelky, což tato v návrhu ani explicitně nevyjádřila a omezila se pouze na kategorický závěr, že touto regulací odpůrkyně znemožňuje jakoukoli výrobní činnost v plochách V. To však zjevně není pravda. Obsah stanovené podmínky, tj. nesnižovat „nad přípustnou míru“ kvalitu prostředí okolních staveb pro bydlení, je totiž shodný se zákonnými kritérii, která musí splnit žadatel o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby a jejichž dodržení střeží stavební úřad při posuzování jakéhokoli stavebního záměru žadatele podle stavebního zákona (shodně viz např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2015, č. j. 79 A 6/2014–193, str. 38).

84. Totéž již však neplatí o poslední vložené větě ve znění: „Zařízení nesmí mít jakýkoli negativní vliv na stávající i novou zástavbu, podmínkou je hluková studie“. Tu totiž krajský soud nepovažuje za řádně odůvodněnou. Mezi podmínkou nesnižovat kvalitu prostředí v okolních stavbách pro bydlení „nad přípustnou míru“ s výše uvedeným demonstrativním výčtem, tj. nad míru stanovenou příslušnými právními předpisy, ať již jde o konkrétní imisní limity nebo o obecný regulativ nezasahovat „nad míru přiměřenou místním poměrům“, a mezi podmínkou, že zařízení umísťovaná v plochách V navazujících na plochy bydlení (a další vyjmenované plochy) nesmí mít „jakýkoli negativní vliv na stávající i novou zástavbu“, je totiž podle krajského soudu významný rozdíl, přičemž zákaz jakéhokoli negativního vlivu zařízení v plochách V na okolní zástavbu již považuje krajský soud za překročení zákonných limitů. Odpůrkyně tím totiž vkládá do rukou orgánu územního plánování, který bude v budoucnu soulad s ÚP H. posuzovat, možnost zamezit umístění jakéhokoli zařízení v ploše V pro rozpor s takto kategoricky a současně neurčitě stanoveným regulativem, tj. i v případech, kdy by jinak stavební úřad mohl dospět k závěru, že konkrétní negativní vliv předmětného zařízení nepřekračuje přípustnou míru. Proto soud v uvedeném rozsahu bod 5 výroku Změny č. 1 také zrušil. D) Závěr a náklady řízení 85. Ze shora uvedeného vyplývá, že soud shledal důvodnými námitky nepřezkoumatelnosti odůvodnění Změny č. 1 a rozhodnutí o námitkách navrhovatelky pro nedostatek důvodů, a proto výrokem I. tohoto rozsudku zrušil ve vymezeném rozsahu část napadené Změny č. 1, a to dnem právní moci rozsudku (§ 101d odst. 2 věta první s. ř. s.).

86. Ve zbylém rozsahu, tj. ve vztahu k částem primárního petitu uvedeným v odst. 18 a 19 tohoto rozsudku, dále ve vztahu k části eventuálního petitu uvedené v odst. 20 tohoto rozsudku, a dále ve vztahu k části primárního i eventuálního petitu vymezené v odst. 82 tohoto rozsudku, soud žalobu zamítl (§101d odst. 2 věta druhá s. ř. s.).

87. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle věty druhé § 60 odst. 1 s. ř. s., podle níž má účastník, který měl ve věci částečný úspěch, právo na náhradu poměrné části nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil. Jedná–li se však o návrh s eventuálním petitem, kdy vyhovění jednomu z návrhů vylučuje vyhovění návrhu druhému, považuje se za plný úspěch ve věci vyhovění alespoň jednomu z návrhů. V posuzované věci sice navrhovatelka utrpěla dílčí neúspěch i ve vztahu k eventuálnímu petitu, neboť soud zamítl jak její požadavek na zrušení vymezených částí Změny č. 1 ve vztahu ke všem plochám V, tak její požadavek na zrušení celého bodu 5 kapitoly I. Změny č. 1, který soud zrušil pouze částečně, v zásadních požadavcích svého návrhu však byla úspěšná. Přesné matematické vyjádření procesního úspěchu navrhovatelky pro účely odečtu části jejího neúspěchu od úspěchu nelze podle krajského soudu v posuzované věci stanovit, přibližně má však soud za to, že navrhovatelka byla úspěšná ze 2/3, a proto jí po odečtu neúspěchu v rozsahu 1/3, přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 1/3.

88. Tyto náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a nákladů právního zastoupení. Zástupce navrhovatelky učinil v řízení dva úkony právní služby, spočívající v převzetí zastoupení a sepsání návrhu [§ 11 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024], za něž mu náleží mimosmluvní odměna podle § 7 bodu 5. a § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu ve výši 2 x 3 100 Kč, a dále paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 2 x 300 Kč, tj. celkem 6 800 Kč (6 200 + 600). Jelikož je zástupce navrhovatelky plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba podle § 57 odst. 2 s. ř. s. zvýšit přiznanou odměnu a náhradu paušálních výdajů o částku 1 428 Kč, která odpovídá 21% sazbě této daně z částky 6 800 Kč. Z celkové částky 13 228 Kč (5 000 + 6 800 + 1 428) pak přiznaná 1/3 činí po zaokrouhlení na celé koruny částku 4 409 Kč. Tuto částku je odpůrkyně povinna zaplatit navrhovatelce do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

Poučení

A) Vymezení věci B) Shrnutí podstaty podání účastníků C) Posouzení věci krajským soudem Návrh výroku rozsudku Východiska pro soudní přezkum (změn) územních plánů Nepřezkoumatelnost odůvodnění Změny č. 1 a rozhodnutí o námitkách navrhovatelky Rozpor Změny č. 1 s judikaturou Narušení legitimního očekávání navrhovatelky Účelovost Rozpor s cíli a úkoly územního plánování. Diskriminace D) Závěr a náklady řízení