74 Co 136/2023 - 131

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: O.K.[Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátem JUDr. [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení částky 60 463 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 5. 4. 2023, č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 3 475,74 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 2. 12. 2021 do zaplacení, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 23 070,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 2. 12. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 9 800,87 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud ve [adresa] (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 33 917 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 2. 12. 2021 do zaplacení (I. výrok), žalobu zamítl pro částku 26 545,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 2. 12. 2021 do zaplacení (II. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud prvního stupně za prokázány následující skutečnosti: a) Okresní soud v [adresa] opatřením ze dne 19. 2. 2013, č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], pověřil soudního exekutora Mgr. [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa] (dále jen „soudní exekutor“), provedením exekuce na majetek povinného (žalobce). b) Exekučním titulem byl rozhodčí nález vydaný Mgr. [jméno FO] dne 12. 12. 2021, č. j. R 702/2012. c) Rozhodce Mgr. [jméno FO] v rozhodčím řízení rozhodl na základě rozhodčí žaloby žalovaného ze dne 10. 10. 2012. Rozhodčí smlouva byla podepsána dne 17. 5. 2012 společně s úvěrovou smlouvou č. 928009 a týkala se výlučně sporů z ní vzniklých a vyplývajících. d) Soudní exekutor vymohl plnění ve výši 80 016,18 Kč, částku 60 463 Kč vyplatil oprávněnému, zbývající vymožené plnění bylo vráceno žalobci a jeho plátci mzdy. e) Žalobce podal návrh na zastavení exekuce dne 7. 12. 2020. Exekuce byla zastavena usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 8. 3. 2021, č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], z důvodu podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.), neboť úvěrová smlouva je neplatná z důvodu porušení povinnosti zkoumat řádně úvěruschopnost žalovaného a neplatností je stižena i rozhodčí smlouva samotná. f) Předžalobní výzva k vrácení bezdůvodného obohacení s odkazem na pravomocné usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne 8. 3. 2021, č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], byla žalovanému doručena 24. 11. 2021, žalovaný byl vyzván k vrácení plnění do 7 dnů od doručení výzvy.

3. Při právním hodnocení vyšel soud z § 497, § 387 odst. 1, § 391, § 451 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“) a § 9 odst. 1–3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 2. 2013, kdy přezkoumával závěry exekučního soudu, které ho vedly k zastavení řízení podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Při tomto postupu dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, včetně rozhodčí smlouvy, jsou smlouvami neplatnými, tudíž poskytnuté plnění je bezdůvodným obohacením. Žalovaný se bránil námitkou promlčení, kterou soud shledal částečně důvodnou za plnění vymožená v době od 11. 11. 2013 do 10. 1. 2018 včetně, ve výši 26 545,86 Kč. Protože se jedná o právní poměry vzniklé z předmětné smlouvy o úvěru, která je absolutním obchodem, posoudil námitku promlčení dle ustanovení obchodního zákoníku, v němž je stanovena čtyřletá promlčecí doba. U plnění poskytnutého v období od 9. 3. 2018 do 24. 7. 2020 ve výši 33 917,14 Kč čtyřletá promlčecí doba v době podání žaloby ještě neuplynula.

4. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť jejich úspěch ve věci byl v podstatě shodný.

5. Proti II. výroku rozsudku podal odvolání žalobce. Namítal, že soud posoudil otázku promlčení nesprávně. K počátku běhu promlčecí lhůty došlo v dané věci až spolu s právní mocí soudního rozhodnutí o zastavení exekuce, tj. 7. 4. 2021. Počátek běhu lhůty nelze spojovat s poskytnutím bezdůvodného obohacení, neboť do doby pravomocného zastavení probíhala exekuce v souladu se zákonem. Dále uvedl, že subjektivní promlčecí lhůta počala běžet až po poradě žalobce s jeho právním zástupcem, ke které se tento uchýlil právě v souvislosti s exekučním řízením. Do té doby neměl žalobce jako laik povědomí a znalost o skutečnostech, dle kterých by hradil na základě neplatné smlouvy. Právní zastoupení bylo převzato 1. 12. 2020. V průběhu jednání odvolacího soudu namítl, že námitka promlčení, uplatněná žalovaným, je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaný od počátku věděl, že řádně nezkoumá úvěruschopnost, že nemá právo na plnění z úvěrové smlouvy, a že rozhodčí smlouva je absolutně neplatná.

6. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Poukaz žalobce na konkrétní rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu není přiléhavý, neboť tyto neřeší po skutkové stránce obdobnou věc.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

8. Odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování exekutorským spisem sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jehož obsah byl soudu předložen na CD nosiči, 43, neboť pro právní posouzení věci jsou rovněž podstatná zjištění z níže uvedených listin: a) Po zastavení exekuce soudní exekutor oznámil dotčeným subjektům, že zaniklo jeho oprávnění k provádění exekuce a tím automaticky zanikly právní účinky vydaných exekučních příkazů k postižení majetku povinného (oznámení o skončení exekuce ze dne 14. 10. 2021, č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]). b) Soudní exekutor rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, [právnická osoba]. (exekuční příkaz ze dne 2. 4. 2013, č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], vydaný soudním exekutorem Mgr. [jméno FO]). c) Exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného byl realizován ve výši 4 897,33 Kč (sdělení [právnická osoba] ze dne 27. 12. 2013). d) Soudní exekutor rozhodl rovněž o provedení exekuce srážkou ze mzdy (exekuční příkaz ze dne 2. 4. 2013, č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]). e) Realizované srážky ze mzdy činily 8 598 Kč v roce 2013, 6 915 Kč v roce 2014 a 2 458 Kč za období od ledna do října 2015 (sdělení plátce mzdy ze dne 7. 11. 2015, došlé exekutorskému úřadu dne 13. 11. 2015). f) Z částek vymožených exekucí bylo žalovanému vyplaceno 722,24 Kč dne 11. 11. 2013 a 2 753 Kč dne 6. 12. 2013. Další platby byly žalovanému vyplaceny od 20. 1. 2014 do 24. 7. 2020 (přehled plateb oprávněnému).

9. Žalobce požaduje vrácení bezdůvodného obohacení na základě tvrzení, že právní důvod, pro který bylo nuceně vymoženo plnění v rámci exekuce, odpadl. Žalovaný poté, co byla exekuce zastavena, nepodal ve věci samé, o níž bylo rozhodnuto v rozhodčím řízení, žalobu bez zbytečného odkladu. Předmětem tohoto řízení není zaplacení peněžitého plnění vyplývajícího z uzavřené úvěrové smlouvy. Žalovaný se bránil námitkou promlčení. Žalobce namítal, že námitka promlčení byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy.

10. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že promlčení žalobou uplatněného nároku je třeba posuzovat podle § 394 odst. 2 obchodního zákoníku.

11. Žalobce požaduje vydání bezdůvodného obohacení, věc je po právní stránce podle § 3028 odst. 1, odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) třeba posoudit u plnění, které bylo vymoženo a žalovanému vyplaceno do 31. 12. 2013, podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), u plnění, které bylo vymoženo a žalovanému vyplaceno za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., dle tohoto zákona.

12. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).

13. Podle § 107 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil (odst. 1). Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo (odst. 2).

14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

15. Podle § 609 věta první o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

16. Podle § 610 odst. 1 věta první o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

17. Podle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (odst. 1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odst. 2).

18. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

19. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

20. Podle § 638 o. z. právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo (odst. 1). Bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo (odst. 2).

21. U práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení je stanovena dvojí kombinovaná promlčecí lhůta, a to subjektivní, která je dvouletá (§ 107 odst. 1 obč. zák.) či tříletá (§ 629 odst. 1 o. z.), a objektivní tříletá, respektive desetiletá (§ 107 odst. 2 obč. zák.), či desetiletá, respektive patnáctiletá (§ 638 o. z.). Jejich počátek je stanoven odlišně; počínají, běží a končí nezávisle na sobě. Obecně však platí, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení je třeba uplatnit v době, kdy ještě běží obě lhůty, tj. doba objektivní a v jejím rámci doba subjektivní; marným uplynutím jedné z těchto dob se nárok promlčuje, i když ochuzenému ještě běží i druhá promlčecí doba (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2008, sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]).

22. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby je rozhodný den, kdy se ochuzený v konkrétním případě skutečně dozví, že na jeho úkor došlo k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal, není rozhodné, že měl možnost se potřebné skutečnosti dozvědět již dříve (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2001, sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ročník 2001, svazek 5, pod C 442, ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze dne 14. 8. 2007, sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze dne 14. 8. 2007, sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], či ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]). Nezáleží dále ani na tom, zda se oprávněný o svém právu nedozvěděl vlastním zaviněním, tedy zda se (skutečně) o svém právu dozvědět mohl anebo měl dozvědět při vynaložení potřebné péče. Vědomost oprávněného o tom, že se na jeho úkor někdo obohatil a o tom, v čí prospěch k tomuto obohacení došlo, musí být skutečná, prokázaná, nikoliv jen předpokládaná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2002, sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]). Takovou vědomostí přitom se nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž vědomost o všech skutkových okolnostech, z nichž lze dovodit odpovědnost za bezdůvodné obohacení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]).

23. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2024, sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], se pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty práva na vydání bezdůvodného obohacení vyžaduje skutečná (prokázaná), a ne pouze předpokládaná vědomost oprávněného o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a o osobě, která se bezdůvodně obohatila. K tomu dochází, jakmile oprávněný zjistí takové skutkové okolnosti, které mu umožní uplatnit právo žalobou u soudu. Vědomostí se míní znalost konkrétních (objektivních) skutkových okolností, z nichž lze povinnost obohaceného vrátit majetkový prospěch dovodit, nikoliv obeznámenost s právní kvalifikací (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], a nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]).

24. Odvolací soud má za prokázané, že exekuce byla zastavena usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 8. 3. 2021, č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], které nabylo právní moci dne 7. 4. 2021. Důvodem zastavení exekuce, která již byla vymožena, byla skutečnost, že rozhodčí smlouva je neplatná, tudíž rozhodce neměl dostatek pravomoci věc rozhodnout. Úvěruschopnost žalobce nebyla před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumána řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost samotné úvěrové smlouvy a na ní navazující rozhodčí smlouvy. Exekuce byla zastavena podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Žalobce vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení, stanovená 7denní lhůta k jeho vydání marně uplynula dnem 1. 12. 2021, dne 2. 12. 2021 se žalovaný dostal do prodlení.

25. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že nalézací soud není vázán rozhodnutím exekučního soudu o zastavení exekuce a jeho posouzením, zda je rozhodčí smlouva a smlouva o úvěru platná či nikoliv.

26. V rozsudku ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/2020, Nejvyšší soud dovodil, že v nalézacím řízení zahájeném povinným o vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout vymožením plnění, na které oprávněný neměl právo, nemůže soud jako předběžnou posoudit otázku, zda byl či nebyl dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., jejímž podkladem byla neplatná rozhodčí doložka. Pouze na základě výroku o zastavení exekuce lze uzavřít, že plnění, které bylo na povinném vymoženo, oprávněnému nenáleží. K zastavení exekuce z důvodu, že dodatečně vyjde najevo, že byla od samého počátku vedena a provedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu, musí dojít nezbytně v rámci exekuce, třebaže již ukončené vymožením plnění a nákladů exekuce. Do doby ukončení exekuce jiným procesním právem předvídaným způsobem, než vymožením přetrvává procesní důvod, pro který vymožené plnění náleží oprávněnému.

27. Proto nemůže obstát názor, že otázku existence důvodu pro zastavení exekuce, která byla ukončena vymožením, si může nalézací soud posoudit jako předběžnou otázku k případné žalobě povinného o vydání bezdůvodného obohacení sestávajícího z exekučně vymoženého plnění.

28. Jestliže exekuční soud exekuci zastavil, odpadl i právní důvod, pro který si žalovaný mohl vymožené plnění ponechat. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], do doby ukončení exekuce jiným, procesním právem předvídaným, způsobem než vymožením, přetrvává procesní důvod, pro který vymožené plnění náleží oprávněnému, případně exekutorovi. Počátek běhu promlčecí lhůty lze spojovat s právní mocí usnesení o zastavení exekuce v případě náhrady nákladů zastavované exekuce, kde rozhodnutí o nákladech má svůj základ v procesním právu, nikoliv v případě vymoženého plnění, které má svůj základ v exekučním titulu, který nebyl splněn dobrovolně.

29. Plnění, které bylo na povinném vymoženo, oprávněnému nenáleží, protože ještě před vymožením tohoto plnění v rámci exekuce, zde byl jiný důvod pro zastavení (a neprovedení) exekuce spočívající v nezpůsobilém exekučním titulu, přičemž tato skutečnost vyšla najevo až poté, kdy byla exekuce provedena. Z doplněného dokazování odvolacím soudem vyplývá, že v roce 2013 bylo na exekuci vymoženo 13 495,33 Kč, z toho žalovanému vyplaceno 3 475,74 Kč.

30. Počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty (doby) je třeba vázat na okamžik, kdy se žalobce mohl nejpozději o důvodech pro zastavení exekuce dozvědět, kdy mohl rozpoznat, že plnění bylo exekucí vymoženo bezdůvodně. Rozpoznat kritérium bezdůvodnosti však nutně vyžaduje i úvahu, kterou je možno z určitého pohledu hodnotit jako právní. Tímto okamžikem je převzetí právního zastoupení žalobce v exekučním řízení dne 1. 12. 2020, nejzazším akceptovatelným okamžikem je podání návrhu na zastavení exekuce. Žalobce totiž až v návaznosti na udělení plné moci právnímu zástupci započal v exekučním řízení činit kroky směřující ke zpochybnění exekučního titulu (návrh na zastavení exekuce ze dne 7. 12. 2020), tudíž k tomuto okamžiku mohl rozpoznat a věděl, že plnění bylo vymoženo bezdůvodně.

31. Počátek běhu objektivní promlčecí lhůty (doby) je třeba vázat k okamžiku vyplacení plnění žalovanému, je tomu tak proto, že počátek běhu objektivní promlčecí doby (lhůty) není vázán na vědomost, že obohacení je bezdůvodné.

32. Obě lhůty (doby), jak subjektivní, tak objektivní, musejí běžet současně. Jestliže některá ze lhůt (dob) již uběhla, nelze právo přiznat, pokud žalovaný namítne promlčení.

33. Žaloba byla podána dne 18. 1. 2022, ke dni podání žaloby neuplynula tříletá subjektivní promlčecí doba dle zákona č. 89/2012 Sb., ani subjektivní promlčecí lhůta dle zákona č. 40/1964 Sb., vážící se k vědomosti žalobce o tom, že exekucí vymožené plnění bylo vymoženo na základě exekučního titulu vydaného na základě neplatné rozhodčí smlouvy, tudíž rozhodce neměl pravomoc věc rozhodovat, a exekuce musela být zastavena.

34. Ke dni podání žaloby však uplynula tříletá objektivní promlčecí lhůta u plnění ve výši 3 475,74 Kč vymoženého a vyplaceného žalovanému do 31. 12. 2013. V případě plnění vymoženého a vyplaceného žalovanému od 1. 1. 2014 byla desetiletá objektivní doba zachována.

35. Namítal-li žalobce v průběhu jednání odvolacího soudu, že námitka promlčení, vznesená žalovaným, byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy, jedná se o námitku, k níž není možné přihlédnout. Námitka byla totiž založena na tvrzení, že žalovaný věděl již při uzavření smlouvy o úvěru a rozhodčí smlouvy o jejich neplatnosti. Tyto skutečnosti nastaly před podáním žaloby, nebyly uplatněny žalobcem v řízení před soudem prvního stupně. Posouzení této námitky je spojeno s nepřípustným uplatněním nových skutečností a důkazů v odvolacím řízení, když její posouzení předpokládá, aby bylo prováděno dokazování o úmyslu (vědomosti) žalovaného, záměrně uzavřít s žalobcem smlouvu neplatnou.

36. Na tomto základě odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části II. výroku podle § 219 o. s. ř. potvrdil pro část plnění vyplaceného žalovanému do 31. 12. 2013 představovaného částkou 3 475,74 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 2. 12. 2021 do zaplacení, u něhož se žalovaný úspěšně dovolal promlčení. Ve zbývající části II. výroku byl rozsudek soudu prvního stupně změněn podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. pro část plnění vyplaceného žalovanému ve výši 23 070,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 2. 12. 2021, neboť v této části není žalobou uplatněný nárok promlčen.

37. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, odst. 2, § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud neshledal účelnými úkony doplnění odvolání ze dne 8. 6. 2023, neboť bylo věcí žalobce, zda podá odvolání jako blanketní, či je bude doplňovat až na výzvu soudu, a doplnění právní argumentace ze dne 11. 10. 2024, neboť se rovněž jedná o sdělení skutečností, které odvolatel mohl sdělit již v podaném odvolání a neřetězit svá podání.

38. V řízení před soudem prvního stupně byl při zohlednění součtu žalobou uplatněných částek s příslušenstvím, kapitalizovaným ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]), převážně úspěšnější žalobce. Žalobce požadoval částku 67 362,40 Kč, bylo mu přiznáno 37 787,25 Kč, má tudíž právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 12,19 %. Náklady řízení před soudem prvního stupně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 419 Kč, odměnou zástupce žalobce ve výši 3 540 Kč za každý z úkonů právní služby (předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, vyjádření k odporu), stanovenou podle § 8 odst. 1, § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) z tarifní hodnoty 60 463 Kč, včetně paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč příslušející ke každému ze čtyř úkonů právní služby a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 3 225,60 Kč, celkem 21 004,60 Kč. Žalobce má právo na poměrnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 2 560,46 Kč.

39. Předmětem odvolacího řízení byla částka 26 545,86 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu ve výši 6 491 Kč. Žalobci byla přiznána část jistiny ve výši 23 070,12 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 5 641,11 Kč. Ve vzájemném poměru byl žalobce úspěšnější v rozsahu 73,81 %. Účelně vynaložené náklady řízení jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 328 Kč, odměnou zástupce žalobce ve výši 2 180 Kč, stanovenou podle § 8 odst. 1, § 7 advokátního tarifu z tarifní hodnoty 26 545,86 Kč, za dva úkony právní služby (podání odvolání a účast na jednání dne 16. 10. 2024), včetně paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč příslušející k těmto úkonům, náhradou za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu ve výši 100 Kč za 6 započatých půlhodin strávených cestou, neboť při ověření délky trasy na serveru mapy.cz netrvala žádná z možných cest déle než 3 započaté půlhodiny. Účelně vynaloženým nákladem je i jízdné osobním automobilem Škoda Rapid s průměrnou spotřebou 4,9 l/100 km, palivo BA, na cestu k jednání odvolacího soudu a zpět, v délce zpáteční trasy 2x 97 km. Při sazbě základního opotřebení 5,60 Kč a ceně paliva 38,20 Kč/l činí jízdné 1 449,52 Kč. Náklady řízení před odvolacím soudem včetně 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 1 472 Kč, činí 9 809,52 Kč. Žalobce má právo na poměrnou náhradu nákladů řízení před soudem odvolacím ve výši 7 240,40 Kč. Žalobci náleží náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 9 800,87 Kč a je splatná k rukám jeho zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení