74 Co 157/2024 - 305

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] proti žalovanému: [Jméno žalovaného] IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky 136 859,94 s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 28. 3. 2024, č. j. 19 C 411/2021-185, takto:

Výrok

I. Odvolání žalovaného proti II. výroku rozsudku se odmítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. a III. výroku potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud ve Zlíně (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 90 634,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 17. 9. 2020 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 31 975,77 Kč (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 46 225,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 17. 9. 2020 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 16 308,23 Kč (II. výrok) a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 999,60 Kč (III. výrok).

2. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění: a) Žalobce jako prodávající a žalovaný jako kupující uzavřeli dne 21. 7. 2018 rámcovou smlouvu (dále jen „rámcová smlouva“), v níž se dohodli na spolupráci v oblasti koupě a prodeje zboží. Rámcová smlouva byla podepsána a orazítkována žalovaným. b) V čl. 3 rámcové smlouvy si strany dohodly, že prodávající je povinen na základě dílčích smluv odevzdat kupujícímu jím objednané věci a umožnit mu nabýt vlastnické právo k nim a kupující je povinen objednané věci řádně převzít, což písemně potvrdí na dodacím listu, a včas za ně zaplatit kupní cenu v dohodnuté výši a měně. V čl. 5 odst. 3 rámcové smlouvy strany dohodly, že cena je splatná v den, který je uveden na faktuře jako datum splatnosti. Splatnost faktur u všech dílčích smluv, které vznikly na základě této rámcové kupní smlouvy, byla dohodnuta na 30 dní ode dne vystavení faktury. V čl. 6 pak strany dohodly, že právní vztahy touto smlouvou neupravené se řídí VOP, které jsou nedílnou součástí této smlouvy. VOP byly podepsány a orazítkovány žalovaným. c) V čl. 6 odst. 2 VOP si strany dohodly, že případné spory mezi kupujícím a prodávajícím vzniklé v souvislosti s plněním kupní smlouvy uzavřené dle těchto podmínek budou řešeny v 1. stupni Okresním soudem ve Zlíně, případně Krajským soudem v Brně. V čl. 3 odst. 9 VOP si strany dohodly, že kupující může, vždy pouze se souhlasem prodávajícího, vrátit prodávajícímu zakoupené zboží, které je nepoškozené a v původním obalu. V čl. 4 odst. 5 písm. a) VOP si účastníci dohodli, že je-li kupující v prodlení s plněním kterékoli pohledávky prodávajícího v rámci obchodního vztahu, je kupující povinen zaplatit prodávajícímu smluvní pokutu ve výši 0,08 % z dlužné částky za každý den prodlení ode dne splatnosti kupní ceny, až do zaplacení. d) Podle nečíslované přílohy k rámcové smlouvě zmocnil žalovaný k odběru zboží jménem žalovaného pouze [právnická osoba]. e) Na základě rámcové smlouvy poptal žalovaný u žalobce e-mailem ze dne 7. 7. 2020 stavební materiál s tím, že vyslovil přání, aby bylo zboží od firmy [Anonymizováno]. Žalobce žalovaného odkázal přímo na firmu [Anonymizováno]. f) Žalovaný si přímo se zástupcem firmy [Anonymizováno] panem [Anonymizováno] na stavbě [Anonymizováno] dohodl, jaký materiál a v jakém množství požaduje, nechal si poslat od firmy [Anonymizováno] nabídku, kterou poté e-mailem ze dne 13. 7. 2020 zaslal žalobci a odsouhlasil. Zboží mělo být dodáno přímo na stavbu. Žalobce zboží dle zaslané nabídky objednal u společnosti [Anonymizováno]. g) Žalovaný se e-mailem ze dne 14. 7. 2020 ujišťoval, zda bylo zboží skutečně objednáno. h) Část zboží měla být vyrobena na zakázku, proto žalovaný e-mailem ze dne 14. 7. 2020 potvrdil výkresovou dokumentaci žalobci. i) Jakmile měla společnost [Anonymizováno] zboží připravené, dodala je žalovanému přímo na stavbu [Anonymizováno]. Šlo o takzvanou přímou dodávku. j) Zboží bylo na stavbu dodáváno po částech. Dodací listy nebyly podepsány osobou, která měla podle nečíslovaného dodatku rámcové smlouvy za žalovaného zboží přebírat, tedy [právnická osoba]. k) Dodací listy č. [Anonymizováno] ze dne 15. 7. 2020 (týká se faktury č. [Anonymizováno]) a č. [Anonymizováno] ze dne 3. 8. 2020 (týká se faktury č. [Anonymizováno]) byly podepsány panem [Anonymizováno]. Dodací list č. [Anonymizováno] ze dne 10. 8. 2020 (týká se faktury č. [Anonymizováno]) byl podepsán panem [Anonymizováno]. l) Dle stavebního deníku byl pan [jméno FO] stavbyvedoucí na stavbě [Anonymizováno]. Kromě žalovaného na stavbě žádná jiná firma nepůsobila. m) Žalobce žalovanému zboží vyúčtoval fakturou č. [Anonymizováno] ze dne 23. 7. 2020 vystavenou na částku 55 146,94 Kč, splatnou dne 22. 8. 2020, fakturou č. [Anonymizováno] ze dne 14. 8. 2020 vystavenou na částku 74 586 Kč, splatnou dne 13. 9. 2020 a fakturou č. [Anonymizováno] vystavenou dne 17. 8. 2020 na částku 12 006 Kč, splatnou dne 16. 9. 2020. n) Dlužná částka z faktury č. [Anonymizováno] byla jednostranným zápočtem žalobce ze dne 14. 9. 2020 ponížena na částku 50 267,94 Kč. o) Žalovaný na vyfakturované částky ničeho nezaplatil. p) Předmětem objednávky ani předmětem dodávky nebyl světlík. Pojem „ucelená dodávka světlíku“ se ve faktuře č. [Anonymizováno] objevil pouze lidskou chybou. Faktura současně odkazovala na dodací listy, ve kterých byl konkrétní materiál uveden. q) Výše uvedené faktury i dodací listy byly žalovanému zaslány. r) Žalovaný vrátil žalobci část zboží vyúčtovaného fakturou č. [Anonymizováno] do skladu. Takto vrátil 7 vpustí (gulí), 3 žlaby a 3 mřížky v ceně 34 219,65 Kč. s) Žalobce vrácení zboží odmítl a vyzval žalovaného k odvozu vráceného zboží. t) Žalobce neprokázal, že si žalovaný vrácené zboží převzal ze skladu žalobce zpět. u) Žalobce neprokázal, že zboží dle dodacího listu [Anonymizováno] ze dne 10. 8. 2020 (týká se faktury č. [Anonymizováno]) předal žalovanému. v) Zboží dle dodacích listů č. [Anonymizováno] ze dne 15. 7. 2020 (týká se faktury č. [Anonymizováno]) a č. [Anonymizováno] ze dne 3. 8. 2020 (týká se faktury č. [Anonymizováno]) bylo žalovanému předáno, neboť jej převzal na stavbě mistr stavby pan [jméno FO], žalovaný navíc část z tohoto zboží vrátil žalobci.

3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci – vycházeje z § 2079, § 2118, § 2048, § 2053, § 2054, § 1968, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen „nařízení vlády“), a § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) – k následujícím závěrům: a) Účastníci uzavřeli kupní smlouvu dle § 2079 a následující o. z., a to na základě rámcové kupní smlouvy mezi stranami uzavřené. b) Žalobce dodal žalovanému objednané zboží. Přestože zboží nepřevzal [právnická osoba], bylo zboží složeno na stavbě, což potvrdil podpisem stavbyvedoucí [Anonymizováno], a žalovaným tak bylo zboží fakticky převzato. Žalobci vzniklo právo na úhradu[Anonymizováno]jeho ceny ve výši 90 634,29 Kč dle § 2118 o. z. Žalovaný však kupní cenu převzatého zboží nezaplatil. Žaloba byla proto v této části důvodná. c) V části, v níž žalobce požadoval po žalovaném zaplacení 46 225,65 Kč, byla žaloba zamítnuta, neboť žalobce jednak neprokázal dodání zboží vyúčtovaného fakturou č. [Anonymizováno] v ceně 12 006 Kč žalovanému, jednak bylo prokázáno, že část zboží v ceně 34 219,65 Kč žalovaný žalobci vrátil. d) Přestože žalobce nedal souhlas s vrácením části zboží od žalovaného, toto zboží ve skladu převzal a tím fakticky naplnil článek 3 bod 9 VOP, současně neprokázal, že by si žalovaný zboží převzal zpět. Proto bylo třeba jeho cenu z faktury odečíst. e) Jednostranný zápočet žalobce ze dne 14. 9. 2020 neměl za následek uznání nároku žalobce z faktury č. [Anonymizováno] žalovaným. Nedošlo tak k přenesení důkazního břemene ze žalobce na žalovaného. f) Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou částky 90 634,29 Kč, žalobci vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti jednotlivé faktury dle § 1970 o. z. Vzhledem k vázanosti soudu návrhem žalobce, který požadoval úrok z prodlení až ode dne následujícího po splatnosti poslední z faktur, byl úrok z prodlení přiznán od 17. 9. 2020. g) Žalobci vzniklo právo na smluvní pokutu sjednanou v čl. 4 odst. 5 písm. a) VOP v souladu s § 2048 o. z. ve výši 0,08 % denně z dlužné částky. Za období od 17. 9. 2020 (den po splatnosti poslední z faktur) do 1. 12. 2021 (sepis žaloby) činila z částky 90 634,29 Kč smluvní pokuta 31 975,77 Kč. h) Ohledně zbývajícího příslušenství a smluvní pokuty z částky 46 225,65 Kč, na jejíž zaplacení nebyl shledán nárok, byla žaloba zamítnuta. i) Žalobce byl v řízení úspěšný v 66,2 %, žalovaný v 32,4 %. Žalobce tak má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř.

4. Proti rozsudku do všech jeho výroků podal odvolání žalovaný. V rozsáhlém odvolání rozebral rozhodnutí soudu prvního stupně, přičemž odvolání bylo na řadě míst těžce uchopitelné, žalovaný zjevně využíval informací získaných pomocí AI a doplňoval je o vlastní postřehy, což činilo text neuceleným. Některé námitky se opakovaly, popř. byly nelogické, slova nebyla ve správném tvaru, nenavazovala na sebe a text tak působil chaoticky. Z jeho obsahu pak odvolací soud zjistil tyto stěžejní námitky.

5. Žalovaný především namítal podjatost soudce. Tu spatřoval jednak ve způsob vedení řízení, jednak v obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí. Měl za to, že soudce nadržoval v řízení žalobci, z textu předložených listin „vyzobával“ části svědčící ve prospěch žalobce, záměrně neuváděl celá ustanovení citovaných článků, anebo je spojoval, ze svědeckých výpovědí použil jen ty části, které svědčily ve prospěch žalobce, subjektivně hodnotil provedené důkazy a pomáhal záměrným vynecháním podstatných věcí a skutečností žalobci. Namísto odmítnutí žaloby při nepředložení zásadních listin žalobcem (dílčí smlouvy, oprávněnou osobou podepsané dodací listy), vyslýchal žalobcem navržené svědky. V řízení neprovedl navržené listinné důkazy, fotografie, ani účastnickou výpověď jednatele žalovaného. Toho se přitom v průběhu řízení opakovanými dotazy, vhodnými spíše pro policii, snažil zmást, namísto toho, aby se jej v rámci jeho výslechu dotázal na osvětlení a doložení dílčích kupních smluv, zda zboží objednal, zda někoho pověřil plnou mocí k zastupování, resp. objednávání a přebírání zboží, zda si nechal potvrdit zaručená e-mailová spojení. Upozornil na soudcovy záporné pracovní stránky, které shodně s ním vnímal stěžovatel ve věci sp. zn. III. ÚS 2418/13 ze dne 11. 3. 2014, a účastníci v dalších třech věcech, jež jsou na internetu. Zmínil kárné potrestání soudce v roce 2007 za průtahy. Poukázal na nedůvěru k Okresnímu soudu ve Zlíně s ohledem na v odvolání specifikované jednání jeho soudce. Podjatost soudce podle žalovaného vyplývala i ze způsobu odůvodnění rozhodnutí k námitce místní nepříslušnosti vznesené žalovaným, a to nepravdivým uvedením, že žalovaný nemá VOP, přestože žalovaný k výzvě soudu sděloval, že s originálem v současné době nedisponuje. To vše za situace, kdy s protistranou jednal jiným způsobem.

6. Dále namítal, že se soud nezabýval článkem 6 odst. 3 rámcové smlouvy ve spojení s článkem 3 bod 2 rámcové smlouvy v plném znění (nikoli v soudem upravené verzi). Uvedl, že rámcová smlouva pouze stanoví podmínky, které se (pokud si strany neujednají jinak) stanou součástí uzavřené dílčí kupní smlouvy. Tyto dílčí kupní smlouvy, které rámcovou smlouvu upřesňují, mění, měly být učiněny v souladu s výše uvedeným článkem písemně, měly být očíslovány a podepsány oběma smluvními stranami. Nedostatek formy přitom způsobuje neplatnost právního jednání, není-li stranami dodatečně zhojen. V daném případě nebyla písemně žádná dílčí dohoda uzavřena, a to ani dodatečně. Písemnou dílčí smlouvu, jež by byla očíslovaná a podepsaná oběma stranami, žalobce nepředložil.

7. Dle žalovaného soud v odůvodnění rozhodnutí „nevypíchl“ protizákonná a protichůdná ustanovení rámcové smlouvy, jež způsobují její neplatnost. Poukázal zejména na článek 5 rámcové smlouvy, týkající se povinnosti kupujícího seznámit se s cenovou nabídkou prodávajícího a ujednání, že v případě převzetí zboží kupujícím bez předchozího seznámení se s prodávajícím předloženou cenovou nabídkou, se považuje za sjednanou kupní cenu údaj uvedený ve faktuře. Za této situace by absurdně musel platit za světlík, který nikdy neviděl, neobjednal, nebyl mu dodán, ale byla na něj vystavena faktura.

8. Žalovaný dále odkázal na úpravu v § 2079 o. z. a § 2087 a uvedl, že nebylo rámcovou ani jinou smlouvou písemně sjednáno, že zboží objednané na základě dílčí kupní smlouvy bude kupujícímu odesláno, že nebudou předány doklady potřebné k převzetí a užívání věci, nutné doklady stanovené v rámcové smlouvě (cenová nabídka, dodací list, faktura), a že i bez těchto řádných a nutných dokladů k užívání, převzetí a dokladů stanovených ve smlouvě může žalobce převést vlastnické právo ke zboží na kupujícího.

9. Dle žalovaného měl být v souladu s rámcovou smlouvou postup takový, že kupující měl objednat zboží v písemné formě, pojmenované jako dodatek dílčí kupní smlouva, který měl být vzestupně očíslován a oběma stranami podepsán. Tomu měla předcházet cenová nabídka prodejce. Kupující byl pak povinen objednané věci řádně převzít a písemně potvrdit na dodacím listu, přičemž okruh osob, oprávněných za kupujícího jednat, byl vymezen v příloze k rámcové smlouvě, a touto osobou byl pouze [právnická osoba]. Žalobce přitom nepředložil v řízení ani dílčí smlouvu, ani dodací list, jenž by byl oprávněnou osobou podepsán. To mělo vést soud k odmítnutí žaloby, či minimálně k vyzvání protistrany k doplnění těchto listin.

10. Dále namítal, že zboží bez odkladu vrátil, což potvrdili svědci, a odkázal na § 2093 o. z. Vytkl soudu, že se nezabýval zásadním sdělením svědka [Anonymizováno], jenž vypověděl, že nevidí důvod, proč by zboží nešlo vrátit, že se nejedná o výhradně zakázkové věcí, zatímco svědkyně [Anonymizováno] tvrdila, že zboží vrátit nelze a nemohla jej přijmout jako vratku. Dále poukázal na to, že jedinou listinou, kterou v řízení učinil nespornou, byl zápis ve stavebním deníku čl. [Anonymizováno] ze dne 10. 7. 2020. Ten obsahoval skutečný rozsah materiálu na danou stavbu. Jiný materiál nebylo zapotřebí. Dodávka zboží byla daleko větší, než bylo potřeba. Nebyla na ni uzavřena kupní smlouva, ani dílčí kupní smlouva a žalovaný ji bez zbytečného odkladu odmítl. Projevem slušnosti a dobré vůle bylo vrácení nevybaleného zboží na adresu uvedenou na krabici, k čemuž žalovaný pořídil fotografie.

11. Jediným náznakem odsouhlasení, bylo dle žalovaného potvrzení dílenské dokumentace pana Rouse v e-mailu ze dne 14. 7. 2020. Toto odsouhlasení však nesouviselo s objednávkou „trať“, jak bylo v e-mailu uvedeno. Návrh na uzavření smlouvy přitom neaktivuje příslušný právní vztah mezi účastníky. Poukázal na § 1740 a § 2373 o. z. a uvedl, že pan [jméno FO], coby dílenský technik firmy [Anonymizováno], nebyl oprávněn uzavírat smlouvy a posílat lidem návrhy na jejich uzavření. Jeho návrh byl odeslán neurčitému okruhu osob a nebyla v něm stanovena lhůta k přijetí. Odsouhlasením výrobního výkresu jednoho určitého hygienického žlabu nedošlo k objednání veškerého zboží. I kdyby odvolací soud shledal, že bylo zboží řádně objednáno, pak nedošlo k jeho formálnímu ani neformálnímu převzetí, ani k dodání dokladů, navíc bylo zboží vráceno. Celková potřeba veškerého materiálu po změně projektové dokumentace k 10. 7. 2020 byla 6 ks žlabů a 2 ks vpustí. Svědek [Anonymizováno] potvrdil, že na fotce předložené žalovaným k prokázání vrácení zboží, je zboží, jež odpovídá zápisu ve stavebním deníku ze dne 10. 7. 2020. O tom, že zboží nebylo v uvedeném rozsahu dodáno, vypovídá rovněž e-mail z 11. 8. 2020. V dodacích listech nebyla podepsána oprávněná osoba. Nedošlo tak k řádnému dodání zboží. Žalovaný připustil, že nevědomky zatížil působení u soudu tím, že si nevzpomněl, že pro žalovaného pracoval jako mistr stavby pan [jméno FO]. Jednalo se o osobu, která u žalovaného působila na dohodu 7 dnů, dne 13. 7. 2020 byl vyhozen pro opakované alkoholové excesy. Žalovaný si s ohledem na uplynutí cca 4 let od doby, kdy pro něj pracoval, na tohoto člověka nevzpomněl. Pro případ, že by soud považoval uvedená ustanovení za nepřiléhavá, prohlásil, že pokud kdokoliv na základě čehokoliv dodal cokoliv, želovaný nemá v držení ničeho a s využitím § 2093 o. z. ono cokoliv bez zbytečného odkladu odmítl.

12. Ve vztahu k fakturaci zboží namítl, že v rámcové smlouvě nebylo sjednáno, že by měl nějaký další subjekt suplovat prodávajícího dodacími a jinými listy, uplatňovat vůči kupujícímu svá práva. Namítl, že ani soud by nepodepsal listinu, kde na jedné straně je napsáno dodací list a na druhé straně jiného listu je text, který lze pozměnit, vyměnit, upravit, či nahradit jiným.

13. K jednotlivým fakturám žalovaný namítl, že zboží v nich uvedené nebylo pověřeným pracovníkem převzato, nebylo ani objednáno, na stavbě zabudováno, nestalo se bezdůvodným obohacením, a proto není pro jeho úhradu žádný důvod. U faktury č. [Anonymizováno] navíc soud neuvedl, že svědkyně [Anonymizováno] potvrdila, že tato faktura je špatně a že příloha faktury (tedy to, z čeho se skládá) nebyla žalovanému nikdy zaslána. Jednalo se přitom o povinnou přílohu dle rámcové smlouvy. Dle faktury se mělo jednat o dodávku světlíku, který žalovaný neobjednal a ani nebyl v projektové dokumentaci. Až po splatnosti faktury žalobce nahradil světlík jinou přílohou, což je nepřípustné a nezákonné. K faktuře tak nemělo být přihlíženo. Příloha dodatečně upravená, nahrazující světlík, nebyla žalobci ukázána ani u soudu.

14. Zboží směl dle rámcové smlouvy převzít pouze [právnická osoba], který však žádné vpusti a mřížožlaby včetně příslušenství od žalobce ani od firmy [Anonymizováno] neodebral. Zboží zakoupil a řádně zaplatil u jiného výrobce. Žalovaný dále uvedl, že po dohodě s investorem zcela nahradil plánované nerezové potrubí potrubím z plastu, před soudem k tomuto tvrzení navrhl důkaz fotodokumentací, což nebylo soudem připuštěno, přestože nenastala koncentrace řízení.

15. Žalovaný rovněž namítl, že z rámcové smlouvy nelze ukládat žalovanému penalizace ani dělat nároky, pokud nebyla uzavřena dílčí smlouva, jež by splňovala podmínky v rámcové smlouvě stanovené. Ujednání o smluvní pokutě pak s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013 považoval za neplatné, neboť bylo součástí VOP.

16. Další námitky žalovaného se týkaly nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, žalovaný měl za to, že rozhodnutí nebylo řádně odůvodněno, soud neobjasnil, proč neprovedl navržené listinné důkazy, fotografie a výslech jednatele žalovaného. Není zřejmé, z jakých důkazů vycházel a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Neučinil závěr o skutkovém stavu a věc nesprávně posoudil po právní stránce.

17. Žalobce ve vyjádření k odvolání považoval rozsudek soudu za správný. Uvedl, že většinou námitek se již zabýval soud prvního stupně. Žalovaný nikdy nepředložil jediný důkaz k prokázání svých tvrzení, pouze účelově přicházel s novými tvrzeními, opakoval svou argumentaci, která byla opakovaně vyvrácena provedenými důkazy. Žalobce proto navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

18. Podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

19. Subjektivně legitimován k podání odvolání je pouze účastník (vedlejší účastník, státní zastupitelství, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových), jemuž nebylo výrokem rozhodnutí soudu prvního stupně plně vyhověno anebo mu byla tímto výrokem rozhodnutí způsobena nějaká újma na jeho právech (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3041/2015, či usnesení téhož soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 21 Cdo 5097/2015, a judikaturu v těchto rozhodnutích odkazovanou).

20. Žalovaný podal odvolání do všech výroků rozsudku, tedy i do II. výroku, jímž byla žaloba zamítnuta a žalovanému bylo v této části vyhověno. Žalovaný tak není oprávněn (subjektivně legitimován) podat proti II. výroku rozsudku odvolání. Odvolací soud proto odvolání žalovaného v souladu s § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl (I. výrok tohoto rozsudku).

21. Ohledně napadeného I. a III. výroku Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

22. Odvolací soud nejprve předesílá, že neshledal důvodnou námitku žalovaného týkající se nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.

23. Důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.).

24. V rozsudku ze dne 19. 7. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2492/99, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. [Anonymizováno], Nejvyšší soud formuloval, že “je nepřezkoumatelný rozsudek, jehož skutkové a právní závěry vycházejí z tzv. souhrnného zjištění, jímž se zjišťuje rozhodný skutkový stav současně na základě všech provedených důkazů, aniž se uvede, na základě kterých konkrétních důkazů se to které zjištění činí a z jakých důvodů, jakož i bez vysvětlení případných rozporů mezi nimi.” 25. V rozsudku ze dne 10. 6. 2008, sp. zn. sp. zn. 32 Odo 1561/2006, Nejvyšší soud dodal, že “z odůvodnění rozsudku musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé.“ 26. V rozsudku ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 1285/2004, Nejvyšší soud shrnul, že “z ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř. vyplývá mimo jiné povinnost soudu v odůvodnění rozsudku uvést stručný a jasný výklad o tom, které skutečnosti, významné pro rozhodnutí věci, má za prokázané a které nikoliv. U každé jednotlivé prokázané i neprokázané skutečnosti musí (stručně a jasně) uvést, jak k tomuto závěru došel, tedy z jakých důkazů podle jeho názoru závěr vyplývá, jak tyto důkazy ve smyslu § 132 až 135 o. s. ř. hodnotil, a to zejména tehdy, šlo-li o důkazy protichůdné. Tento výklad musí soud přizpůsobit konkrétním okolnostem každé věci (rozsahu dokazování, složitosti dokazování skutkového stavu věci, množství návrhů účastníků na provedení důkazů apod.). Rozhodnutí, které nerespektuje zásady uvedené v citovaném ustanovení, je nepřezkoumatelné (pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů). O nepřezkoumatelný rozsudek jde i tehdy, jestliže odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně postrádá skutková zjištění učiněná s odkazem na příslušné důkazy a jestliže ze závěrů soudu ohledně různých sporných položek není patrné, z jakých důkazů soud vycházel a jakými úvahami se řídil při jejich hodnocení. V těchto případech pak nejsou splněny předpoklady pro opakování dokazování nebo jeho doplňování odvolacím soudem a nezbývá, než takové rozhodnutí podle § 221 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (nyní srov. § 219a odst. 1 písm. b)) zrušit. Je tomu tak proto, že činnost odvolacího soudu je zásadně činností přezkumnou a jestliže je odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, brání tento nedostatek odvolacímu soudu zhodnotit jeho správnost.“ 27. Odvolací soud má za to, že přezkoumávaný rozsudek (s výjimkou dále uvedenou) vyhověl výše uvedeným požadavkům a obsahuje náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť je v něm uvedeno, čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, soud v rozsudku jasně vyložil, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. Soud v odůvodnění reagoval na jednotlivé námitky žalovaného, odůvodnění je přes složitost řízení přehledné, logicky uspořádané a argumentace v něm uvedená, je přesvědčivá.

28. Důvodnou však shledal odvolací soud námitku žalovaného, že se soud prvního stupně nevypořádal s navrženými důkazy. Nejvyšší soud se otázkou tzv. opomenutých důkazů zabýval například v rozsudku ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 22 Cdo 2938/2024 v němž dospěl k závěru, že „soud není povinen provést všechny důkazy, které účastníci navrhnou. V souladu s § 120 odst. 1 OSŘ je na rozhodnutí soudu, které důkazy považuje za nezbytné k provedení, zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit. Soud ale musí o vznesených důkazních návrzích rozhodnout, a pokud důkazním návrhům vzneseným účastníky řízení nevyhoví, pak musí ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. je nepřevzal pro základ svých skutkových zjištění. V opačném případě dochází k opomenutí důkazu, čímž je porušeno účastníkovo právo na spravedlivý proces garantované ústavním pořádkem.“ 29. V rozsudku ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3833/2011, Nejvyšší soud uzavřel, že z ustanovení § 132 o. s. ř. vyplývá pro soud povinnost hodnotit důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a přitom pečlivě přihlížet ke všemu, co vyšlo za řízení najevo. Ustanovení § 157 odst. 2 věty první o. s. ř. pak soudu ukládá v odůvodnění rozsudku uvést, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Tato povinnost zahrnuje též nutnost vyložit v odůvodnění, proč ty které z provedených důkazů za základ svých skutkových zjištění nevzal. To platí tím spíše, jedná-li se o důkazy provedené k návrhu té strany, jež byla ve sporu neúspěšná. Jestliže soud sice navržené důkazy provede, leč se s nimi v rámci hodnocení důkazů vylíčeného v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádá, zatíží řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. shodně též rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 817/2003, ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 246/2004, či ze dne 11. 12. 2018, sp. zn. 32 Cdo 720/2017). K postupu odvolacího soudu v případě opomenutých důkazů [nezakládá-li tato vada nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně, pro níž by bylo namístě jej zrušit podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.] pak Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí vysvětlil, že zákon v rámci nápravy této vady řízení ukládá povinnost důkazy opomenuté soudem prvního stupně zopakovat podle § 213 odst. 3 o. s. ř. (v rámci hodnocení důkazů se s nimi v souladu s § 132 o. s. ř. řádně vypořádat a svůj myšlenkový postup v odůvodnění svého rozhodnutí též ve vztahu k těmto důkazům v souladu s § 157 odst. 2 o. s. ř. přesvědčivě vyložit). Současně však ponechává na úvaze odvolacího soudu, zda tyto opomenuté důkazy provede v odvolacím řízení nebo zda za účelem jejich provedení rozhodnutí soudu prvního stupně zruší (srov. § 219a odst. 2 o. s. ř.) a vrátí mu věc k dalšímu řízení (k tomu srov. např. usnesení ze dne 10. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 627/2014, rozsudek ze dne 11. 1. 2016, sp. zn. 32 Cdo 137/2014, a usnesení ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1472/2017).

30. Žalovaný namítal, že soud v řízení neprovedl navržený účastnický výslech jednatele žalovaného, a dále listinné důkazy a fotografie. Ve vztahu k navrženým důkazům soud ani po přeslechnutí zvukových záznamů ze všech čtyř ve věci uskutečněných jednání za účasti účastníků neshledal, že by byly navrženy nad rámec provedených důkazů, jež jsou obsahem odůvodnění napadeného rozsudku, nějaké další listinné důkazy či fotografie. Při jednání odvolacího soudu žalovaný k dotazu specifikoval, že důkazy byly navrženy bezprostředně po výslechu svědků [adresa].

31. Tito svědci byli slyšeni na jednání soudu dne 17. 10. 2023, přičemž ani z obsahu písemného protokolu, ani ze zvukového záznamu nevyplývá, že by žalovaný učinil další důkazní návrhy. Při prvním jednání dne 12. 9. 2023 žalovaný k prokázání tvrzení o vrácení zboží navrhl svoji účastnickou výpověď, výpověď svědků [právnická osoba] [Anonymizováno] a elektronickou knihu jízd, k prokázání, že bylo firemní vozidlo v areálu pobočky žalobce. Dále sdělil, že předloží soupis vráceného zboží. Žalovaný při tomto jednání tvrdil, že zboží bylo vraceno na dvakrát a že se jednalo i o jiné zboží, než je na fotce na čl.

61. S ohledem na to, že neměl při jednání u sebe všechny podklady, uvedl, že není schopen říci, o jaké zboží se jednalo. Potvrdil však, že existuje soupis tohoto zboží a že jej předloží. Následně v podání ze dne 21. 9. 2023 rozporoval procesní postup soudu, délku lhůty k doplnění tvrzení poskytnutou účastníkům a tvrzení a důkazy nedoplnil. Z obsahu písemného protokolu z jednání dne 28. 11. 2023 a jeho zvukového záznamu vyplývá, že žalovaný přislíbil na toto jednání zajistit účast svědků [právnická osoba] [Anonymizováno]. Při jednání však soudu sdělil, že jejich účast nezajistil, neboť má za to, že jejich výpověď není potřeba, již provedenými důkazy bylo prokázáno, že bylo zboží vráceno. Uvedl, že na jejich výpovědi netrvá. Poté, kdy mu soud sdělil svůj předběžný názor ohledně vráceného zboží, tedy že má dosud za prokázané pouze vrácení zboží na fotografii na čl. 61, nejprve navrhl, aby mu soud poskytl lhůtu k rozmyšlení, zda bude požadovat výslechy svědků, následně odkázal na svou argumentaci ohledně nepřevzetí zboží osobou k tomu oprávněnou. Uvedl, že na výsleších svědků trvá, pokud nemá soud za prokázané, že bylo vráceno i další (než na fotografii na čl. 61 znázorněné) zboží. Žalovaný při tomto jednání sdělil k dotazu soudu, že doplní tvrzení, v jakých termínech zboží vracel, kdo u toho byl a o jaké zboží se jednalo. K doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů ohledně vrácení i jiného zboží, než bylo na fotografii na čl. 61 spisu, byl žalovaný na konci jednání navíc soudem vyzván dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. s poučením o následcích nesplnění této výzvy. V podání ze dne 18. 12. 2023 žalovaný následně uvedl, že nebude nic doplňovat ani předkládat, neboť žalobce neprokázal, že došlo k objednání zboží a jeho dodání žalovanému. Svědky [právnická osoba] [Anonymizováno] povolá až v případě, že žalobce prokáže řádné dodání uvedeného zboží (vyjma vráceného), což se dosud nestalo. Upozornil na to, že žalobce něco tvrdí a musí to prokázat, což dosud neudělal. Jakmile to udělá, obrana bude aktivovat účastnický výslech jednatele žalovaného a případně i jím navržených svědků.

32. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný účast navržených svědků nezajistil, ač tak přislíbil, a na provedení jejich výpovědi netrval, jinými slovy vzal tyto důkazní návrhy zpět. Pokud uváděl, že případně „aktivuje“ navržené svědky, pokud žalobce prokáže svá tvrzení, jedná se o podmíněný úkon žalovaného, k němuž soud dle § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží. Účastníci byli přitom při jednání dne 19. 3. 2024 po doplnění dokazování řádně poučeni dle § 119a odst. 1 o. s. ř. Žalovaný provedení dalších důkazů po tomto poučení nenavrhoval. Ve vztahu k soupisu vráceného zboží je z průběhu jednání zřejmé, že se nejednalo o listinu navrženou k důkazu, ale že jí měla být doplněna skutkové tvrzení žalovaného ve vztahu k otázce, jaké zboží žalovaný žalobci vrátil. Žalovaný navíc tuto listinu ani přes opakovanou výzvu soudu a poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. nepředložil. Ve výše uvedených případech tak nebylo zjištěno, že by se jednalo o opomenuté důkazy.

33. Jinak je tomu v případě účastnického výslechu žalovaného a navrženého důkazu elektronickou knihou jízd. Soud prvního stupně tyto důkazy neprovedl, v odůvodnění rozsudku jejich neprovedení řádně neodůvodnil, čím zatížil řízení vadou, a žalovaný tuto vadu (minimálně ve vztahu k účastnické výpovědi jednatele žalovaného) v odvolání namítl.

34. Přestože se jedná o vadu řízení, tato vada neměla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Důkaz elektronickou knihou jízd měl prokázat tvrzení žalovaného, že jeho zaměstnanci byli firemním vozidlem v areálu žalobce. Měl tedy podpořit tvrzení žalovaného, že vrátil zboží na sklad žalobce. Vzhledem k tomu, že však žalovaný, ani přes výzvy soudu a poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř. nedoplnil svá skutková tvrzení ohledně doby vrácení zboží, nemohl na podporu těchto neexistujících tvrzení být ani proveden důkaz elektronickou knihou jízd. Účastník musí totiž nejprve tvrdit pro rozhodnutí podstatné skutečnosti, až poté k nim může být prováděno dokazování, které má potvrdit pravdivost těchto tvrzení.

35. Ve vztahu k účastnickému výslechu žalovaného, žalovaný k dotazu odvolacího ohledně skutečností, které mají být provedením tohoto důkazu prokázány, doplnil, že neměl možnost se k věci vyjádřit. Výpověď jednatele měla potvrdit, že žalovaný nezplnomocnil nikoho jiného k objednávkám ani k převzetí zboží, že [právnická osoba] nebyl firmou [Anonymizováno] k převzetí zboží vyzván a k vrácení zboží žalobci.

36. Především je třeba uvést, že právní praxe reflektuje tradiční místo výslechu účastníka jako podpůrného prostředku v systému důkazů pro případ, že nelze dokazovanou skutečnost prokázat jinak. Jeho podpůrnost vychází ze skutečnosti, že vyslýchaný účastník jako osoba přímo zainteresovaná na výsledku sporu nemůže – z psychologického hlediska – být dokonale objektivním pramenem poznání [nález ze dne 11. 1. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 37/03 (N 5/36 SbNU 35; 93/2005 Sb.)].

37. Námitku žalovaného, že neměl v důsledku neprovedení účastnické výpovědi jeho jednatele možnost se k věci vyjádřit, neshledal odvolací soud důvodnou., Žalovaný se v průběhu celého řízení k věci vyjadřoval jak prostřednictvím svých obsáhlých písemných podání, tak ústně při jednáních soudu, přičemž mu soud poskytl dostatečný prostor pro předložení jeho skutkové verze, umožnil mu klást dotazy svědkům, vyjadřovat se k provedeným důkazům, řádně jej poučil i ve vztahu k nedostatku tvrzení. Právo žalovaného vyjádřit se k věci tak nebylo v průběhu řízení před soudem prvního stupně nijak omezeno. Takovým omezením není ani neprovedení důkazu výslechem účastníka. Důkaz výslechem účastníka řízeni není totiž určen k tomu, aby teprve při něm uváděl účastník řízení svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, naopak předpokládá, že potřebná tvrzení již byla přednesena a nyní tato tvrzení mají být prokázána. Jedná se v podstatě o poslední možnost, která účastníkovi řízeni zůstává, pokud nelze jeho tvrzení prokázat jinak. Nemělo by proto přicházet v úvahu, aby teprve výslechem účastníka řízení byla doplňována neúplná či chybějící skutková zjištění.

38. Jestliže žalovaný při jednání odvolacího soudu doplnil, že jeho účastnická výpověď měla sloužit k prokázání tvrzení, že žalovaný nezplnomocnil nikoho jiného k objednávkám ani k převzetí zboží, pak tato tvrzení nebyla v řízení ani zpochybněna. Žalobce při jednání soudu výslovně potvrdil, že jedinou osobou oprávněnou k převzetí zboží dle dodatku k rámcové smlouvě byl [právnická osoba]. Nejednalo se tak o tvrzení mezi stranami sporné, k němuž by bylo třeba provádět dokazování. Měl-li účastnický výslech prokázat tvrzení, že [právnická osoba] nebyl firmou [Anonymizováno] vyzván k převzetí zboží a že zboží nepřevzal, pak odvolací soud vzal za správná skutková zjištění soudu prvního stupně, podle kterých bylo prokázáno, že za žalovaného zboží převzal pan [jméno FO] v pozici mistra stavby. Pokud žalovaný teprve v podaném odvolání tvrdí, že pan [jméno FO] v době převzetí zboží u něj již nepracoval, pak toto tvrzení je nepřípustným, novým, tvrzením v odvolacím řízení, k němuž odvolací soud nepřihlíží (§ 205a o. s. ř., § 213 odst. 5 o. s. ř.). Dokazování účastnickým výslechem jednatele žalovaného není důvodné ani ve vztahu k otázce vrácení zboží. Žalovaný při jednání konaném dne 12. 9. 2023 tvrdil, že byl [právnická osoba] přítomen jednomu vrácení zboží, a to zboží na fotografii na čl.

61. Soud prvního stupně přitom vrácení tohoto zboží měl za prokázané z jiných důkazů (svědecké výpovědi svědků [adresa], fotografie na čl. 61, e-mail ze dne 11. 8. 2020). Vzhledem k tomu, že přes poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř. v řízení absentují tvrzení ohledně vrácení jiného zboží než na fotografii na čl. 61, jehož vrácení bylo prokázáno, nebylo ani důvodu k těmto neexistujícím tvrzením provádět dokazování. Odvolací soud proto důkaz účastnickou výpovědí neprovedl. Současně dospěl k závěru, že opomenutí těchto dvou důkazů soudem prvního stupně, nepředstavovalo vadu, jež by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

39. Nedůvodnou shledal odvolací soud rovněž námitku podjatosti soudce. Dle § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

40. Odvolací soud předesílá, že v tomto řízení o podjatosti soudce již rozhodoval k námitce žalovaného usnesením ze dne 24. května 2023, č.j. 74 Nc 2214/2023-111, jímž rozhodl, že soudce Okresního soudu ve Zlíně [jméno FO] není vyloučen z projednávání a rozhodnutí v této věci. Žalovaným v odvolání nově tvrzené okolnosti jsou pak vzorovým příkladem těch, které zákon (v § 14 odst. 4 o. s. ř.) coby možný důvod pochybnosti o nepodjatosti soudce výslovně vylučuje. Soudce ve věci postupoval v souladu s procesními pravidly, přičemž ani z písemných protokolů, ani zvukových záznamů, nevyplynulo, že by při jejich aplikaci vytvářel nerovnost mezi účastníky. Nespokojenost žalovaného s postupem soudce ve věci, nezakládá jeho podjatost.

41. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování rámcovou smlouvou. Z rámcové smlouvy nad rámec zjištění učiněných soudem v napadeném rozhodnutí odvolací soud zjistil, že v článku 5. 1. se smluvní strany dohodly, že kupní cena věcí dodávaných prodávajícím kupujícímu je určena na základě cenové nabídky prodávajícího platné v době objednání věci předložené kupujícímu, nedohodnou-li se smluvní strany v konkrétním případě jinak, přičemž k ní bude připočtena příslušná DPH. Povinností kupujícího je seznámit se s prodávajícím předloženou cenovou nabídkou. Pro případ převzetí zboží kupujícím bez předchozího seznámení se s prodávajícím předloženou cenovou nabídkou se strany dohodly, že budou ze kupní cenu považovat údaj uvedený na faktuře.

42. Z článku 6. 3 rámcové smlouvy odvolací soud zjistil, že se strany dohodly, že veškeré změny a doplňky této smlouvy musí být učiněny písemně, musí být očíslovány a podepsány oběma smluvními stranami.

43. Další důkazy navržené v odvolacím řízení žalovaným, a to výslech svědka (kolegy jednatele žalovaného) a fotografiemi vráceného zboží, odvolací soud neprovedl, neboť se nejednalo o důkazy v odvolacím řízení přípustné (§ 213 odst. 5 o. s. ř.). Žalovaný tvrdil, že v případě výslechu svědka učinil návrh již před soudem prvního stupně. Tento důkazní návrh, jak již bylo popsáno výše, vzal žalovaný zpět. Důkaz fotografiemi, jak vyplynulo ze zvukových záznamů z jednání před soudem prvního stupně, nebyl v řízení (s výjimkou fotografie na čl. 61) učiněn. Nad rámec výše uvedeného je pak třeba doplnit, že výslech svědka k vrácení zboží za situace, kdy ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, jaké zboží, kdy a za účasti koho bylo vráceno, nelze provádět. Nejsou zde totiž taková tvrzení, která by mohla být svědeckou výpovědí prokázána.

44. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jenž byl správně zjištěn soudem prvního stupně a jenž je uveden pod bodem 2 tohoto rozsudku. Na jeho závěrech nemá odvolací soud důvod ničeho měnit. Za správné považuje rovněž právní závěry soudem v napadeném rozhodnutí učiněné, na něž v plném rozsahu odkazuje.

45. Soud prvního stupně na základě provedených důkazů, po jejich zhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, dospěl k logickým závěrům o tom, jak se skutek stal. Nedůvodnou je tak námitka žalovaného, že žádné zboží u žalobce neobjednal, i námitka, že toto zboží nepřevzal. Soud se v odůvodnění rozhodnutí podrobně zabýval předloženou e-mailovou komunikací mezi účastníky ze dne 7. 7. 2020, 13. 7. 2020 a 14. 7. 2020. Správně dospěl k závěru, že jestliže žalovaný zaslal žalobci e-mail, v němž odkázal na připojenou cenovou nabídku společnosti [Anonymizováno] č. [Anonymizováno] a výslovně uvedl, že je tato nabídka v pořádku a že ji mají potvrdit a zboží objednat, objednal u žalobce dodání zboží firmy [Anonymizováno] specifikované v jím zaslané příloze, tj. v nabídce společnosti [Anonymizováno] č. [Anonymizováno]. Jak správně poznamenal soud prvního stupně, následně se ještě e-mailem ze dne 14. 7. 2020 žalovaný ujišťoval, že skutečně došlo k objednání zboží. Shodné závěry pak vyplynuly i ze svědeckých výpovědí svědků [Anonymizováno]. Tvrdil-li žalovaný, že zboží neobjednal a následně, že objednal jiné zboží, bylo na něm, aby takovou objednávku předložil a svá tvrzení prokázal. Žalovaný se však k e-mailu ze dne 13. 7. 2020 žádným relevantním způsobem nevyjádřil, jeho obsah nijak nevysvětlil a svá tvrzení a důkazní návrhy ve vztahu k objednání jiného zboží odmítl učinit s odkazem na neoprávněné přenášení důkazního břemene ze žalobce na žalovaného.

46. Namítal-li žalovaný, že potvrzení výkresu e-mailem ze dne 14. 7. 2020 neaktivovalo vztah mezi účastníky, pak takový závěr z napadeného rozhodnutí nevyplývá. Potvrzením dílenského výkresu došlo k upřesnění rozměrů objednaného zboží, nikoli k samotné objednávce zboží žalovaným u žalobce. Nedůvodné jsou tak i námitky žalovaného, že pan [jméno FO] nebyl oprávněn činit žádné nabídky, že učinil nabídku ve vztahu k neurčitému okruhu osob, že nebyla určena lhůta pro přijetí nabídky apod.

47. Soud správně dospěl k závěru, že došlo k uzavření kupní smlouvy dle § 2079 o. z. Podmínky této kupní smlouvy vyplývají jednak z dohody účastníků v každém jednotlivém případě uzavřené kupní smlouvy, jednak z rámcové smlouvy v té části, která není v rozporu s dohodou účastníků. Tvrdil-li žalovaný, že k uzavření dílčí kupní smlouvy nedošlo, neboť dle čl. 6. 3 ve spojení s čl. 3. 2 rámcové smlouvy by taková smlouva musela být uzavřena písemně a očíslována jako dodatek kupní smlouvy, je zde tedy dána neplatnost pro nedostatek formy, odvolací soud uvádí, že úprava obsažená v čl. 6. 3 rámcové se vztahuje pouze ke změnám rámcové smlouvy, neobsahuje dohodu účastníků uzavírat každou jednotlivou dílčí kupní smlouvu písemně. Uzavření dílčí kupní smlouvy nepředstavuje změnu smlouvy rámcové. Tyto závěry ostatně odpovídají i praxi mezi účastníky. Sám žalovaný při jednání dne 12. 9. 2023 uvedl, že zboží bylo opakovaně od žalobce odebíráno na základě e-mailové objednávky [právnická osoba], který následně zboží převzal u žalobce na skladu.

48. Odvolací soud rovněž neshledal, že by ustanovení rámcové smlouvy byla protizákonná a protichůdná. Tvrdí-li žalovaný, že neměl možnost měnit ustanovení rámcové smlouvy, že smlouva neodpovídá jeho svobodné vůli, pak soud konstatuje, že žalovaný je podnikající právnickou osobou, bylo projevem jeho svobodné vůle, zda se žalobcem rámcovou smlouvu za takových podmínek uzavře či nikoli. Námitka žalovaného ohledně neplatnosti rámcové smlouvy je nedůvodná.

49. Ve vztahu k žalovaným předestírané obraně, že nepřezval zboží, neboť dodací listy nebyly podepsány [právnická osoba], který byl dle přílohy k rámcové smlouvě jedinou osobou, jež byla za žalovaného oprávněna zboží přebírat, se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Přestože tedy byl jedinou osobou oprávněnou z rámcové smlouvy přebírat zboží [právnická osoba], v daném případě probíhal celý obchodní případ jinak. Nejednalo se o skladové zboží žalobce, ale žalobce v tomto případě vystupoval fakticky jako prostředník pro dodání zboží od jiné firmy, kterou si žalovaný vybral a jejíž zboží mělo být dodáno přímo na stavbu (bod 7. a 8. odůvodnění napadeného rozsudku). Jak tvrdili v průběhu řízení oba účastníci, v předchozím období žalobce nikdy nedodával žalovanému zboží přímo na stavbu. Zboží přebíral [právnická osoba] u žalobce. V tomto konkrétním případě však bylo zboží dle objednávky dodáváno na stavbu, jednatel žalovaného potvrdil, že žalovaný byl jedinou firmou přítomnou na stavbě [adresa], dva dodací listy byly podepsány osobou [Anonymizováno] a tato osoba byla ve stavebním deníku uvedena jako mistr stavby. Žalovaný prokazatelně část zboží vrátil. Závěr soudu o tom, že se zboží dostalo do jeho dispozice, že došlo k jeho faktickému předání, je tak správný, a to i přesto, že formálně nebylo dodrženo podepsání dodacího listu přímo [právnická osoba].

50. Argumentace žalovaného § 2093 o. z. je na danou situaci nepřiléhavá. Toto ustanovení upravuje postup v případě, je-li dodáno na základě kupní smlouvy větší než objednané množství. Žalovaný však uzavření kupní smlouvy i dodání zboží popírá. Z odůvodnění rozhodnutí pod body 7, 12 a 14 pak vyplývá, že zboží uvedené v dodacích listech odpovídalo zboží uvedenému v nabídce firmy ACO zaslané žalovaným žalobci v e-mailu ze dne 13. 7. 2020.

51. Lichá je rovněž argumentace žalovaného týkající se rozporů ve výpovědi svědků Kozové a Strompa ohledně vrácení zboží, resp. toho, zda se jedná o zboží obvyklé na skladě. Žalovaný pomíjí, že v tomto obchodním případě nebylo dodáváno zboží, které měl žalobce obvykle na skladě, ale že se jednalo o zboží objednané u společnosti ACO. To, že se jedná dle svědka Strompa (zaměstnance firmy ACO) o zboží, jež je běžně na skladu, nevypovídá nic o tom, zda takové zboží má běžně na skladu i žalobce. Nezakládá ani povinnost firmy ACO odebrat zpět zboží objednané žalobcem zpět. Tato argumentace pak zcela pomíjí dohodu účastníků v čl. 3 odst. 9 VOP, podle níž žalovaný mohl zboží vrátit pouze se souhlasem žalobcem. To, že v daném případě žalobce tento souhlas nechtěl dát, vyplývá čistě z jeho obchodního rozhodnutí. Jeho povinností nebylo převzít zboží od žalovaného zpět.

52. K otázce doručení faktur, dodacích listů a opakované námitce žalovaného, že faktura účtuje ucelenou dodávku světlíku, který neobjednal, nepotřeboval a ani mu nebyl dodán, se soud vyjádřil v bodech 15, 17, 34 a 36 napadeného rozhodnutí. Jeho zdůvodnění je logické, vychází z provedeného dokazování a odvolací soud tyto závěry považuje za správné a v plném rozsahu na ně odkazuje. Jako nedůvodné shledal odvolací soud rovněž námitky týkající se odkazu na dodací listy třetího subjektu ve fakturaci a podpis na jiné straně na dodacím listu, než je materiál. Je-li z faktury zřejmé, s jakým konkrétním dodacím listem je spojena, nelze proti takovému vyúčtování kupní ceny ničeho namítat. Dodací listy obsahovaly údaje o zboží, které bylo objednáno a které bylo i ve faktuře uvedeno. Podpis na nich byl připojen, přičemž jejich obsah nezpochybňuje to, že v jednom případě byl podpis na jiné straně téhož dodacího listu. K tvrzení, že došlo ohledně dodacího listu k faktuře č. [Anonymizováno] po její splatnosti k manipulaci s její přílohou, která nahradila původní „světlík“, došlo v rozporu s § 205a o. s. ř. a soud proto k tomuto tvrzení nepřihlížel. Jak již bylo uvedeno výše, soud prvního stupně podrobně vysvětlil otázku „světlíku“ v odůvodnění napadaného rozhodnutí.

53. Bez významu je argumentace žalovaného ohledně potřeby materiálu na stavbě, změny plánovaného nerezového potrubí na plastové, rozsahu potřebného materiálu dle zápisu ve stavebním deníku, neboť to, jak byla stavba ZŠ skutečně provedena a jaký materiál byl na ní použit, nemohlo mít vliv na posouzení otázky, zda byla uzavřena na základě objednávky žalovaného dílčí kupní smlouva, na základě níž byl žalovaný povinen zboží převzít a zaplatit jeho kupní cenu. Podstatné bylo, zda zboží, obsažené v nabídce firmy [Anonymizováno] žalovanému, které učinil přílohou svého e-mailu ze dne 13. 7. 2020 zaslaného žalobci a které objednal, bylo shodné se zbožím, které bylo následně na stavbu dodáno. Jak již bylo uvedeno výše, soud prvního stupně správně učinil závěr, že tomu tak bylo v případě zboží obsaženého v dodacích listech podepsaných mistrem stavby Písačkou.

54. Namítal-li žalovaný neplatnost smluvní pokuty odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2023 (jedná se o Nález ÚS z 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11), pak závěry v něm obsažené nemají na posuzovanou věc judikatorní přesah. V uvedeném rozhodnutí Ústavní soud vyslovil, že „v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu nebo jiné obdobně znevýhodňující ustanovení zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“ Žalovaný není spotřebitelem, vztah mezi ním a žalobcem nevyplývá ze spotřebitelské smlouvy. Vzhledem k tomu, že došlo k uzavření dílčí kupní smlouvy, její součástí se staly i sjednané podmínky v rámcové smlouvě, resp. ve [Anonymizováno] na něž odkazuje a jež byly podpisem ze strany žalovaného přijaty, žalovaný se dostal do prodlení s úhradou kupní ceny, je závěr soudu o povinnosti žalovaného zaplatit sjednanou smluvní pokutu správný.

55. Protože se žalovanému prostřednictvím podaného odvolání nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí a ze spisu se nepodávají ani vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř., k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti, odvolací soud napadené rozhodnutí v I. výroku potvrdil, ve smyslu § 219 o. s. ř., jako věcně správné, a to včetně správného III. výroku o náhradě nákladů řízení (II. výrok tohoto rozsudku).

56. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl plně úspěšný žalobce, kterému však žádné náklady v souvislosti s odvolacím řízením nevznikly. Právo na náhradu nákladů řízení tak nebylo přiznáno žádnému z účastníků (III. výrok tohoto rozsudku).

Poučení