74 Co 179/2024 - 146

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Zuzany Břízové a Mgr. Martiny Polákové ve věci žalobce: [Anonymizováno]., IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 243 411 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 23. května 2024, č. j. 8 C 32/2023-96, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. a II. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 118 039 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 23 413,50 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil Okresní soud ve Vyškově (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) žalovanému zaplatit žalobci částku 243 411 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 243 411 Kč od 7. 2. 2023 do zaplacení (I. výrok), náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (II. výrok) a nahradit žalobci náklady řízení ve výši 106 423 Kč (III. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti: a) Mezi společností [právnická osoba]. (dále jen „původní žalobce“) a žalovaným byla uzavřena ústně smlouva, na základě níž původní žalobce pro žalovaného za dohodnutou odměnu ve výši 20 % z hrubého zisku e-shopu provozovaného žalovaným prováděl marketingové činnosti směřující ke zvýšení návštěvnosti a následně zisku tohoto e-shopu (dále jen „Smlouva“). b) Jednalo se o správu PPC kampaní pro e-shop [Anonymizováno]. c) Žalovaný ukončil obchodní spolupráci mezi účastníky v listopadu 2022. d) Původní žalobce vyúčtoval fakturou č. [Anonymizováno] ze dne 25. 12. 2022, splatnou dne 26. 12. 2022, následně nově splatnou dne 6. 2. 2023, cenu poskytnutých služeb spočívajících v komplexní správě slevových akcí za rok 2022 částkou 243 411 Kč. e) Původní žalobce zaslal žalovanému e-mailem ze dne 5. 1. 2023 závěrečné vyúčtování za služby poskytnuté v roce 2022, jehož přílohu tvořil přehled tržeb za jednotlivé měsíce roku 2022. Odměna ve výši 201 166 Kč bez DPH byla vypočtena jako 20 % ze zisku ze slevových akcí, jenž činil 1 360 081 Kč. Z této částky byla odečtena již dříve vyfakturovaná odměna ve výši 70 850 Kč. Odměna tak činí 243 411 Kč s DPH. f) Žalovaný vyfakturovanou částku ani přes opakované výzvy neuhradil. g) Proti výši vyúčtované částky nevznesl žalovaný žádné námitky, její existence si byl vědom, zpochybnil pouze datum vystavení faktury a nepřiměřeně krátkou jednodenní lhůtu splatnosti. h) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2023 postoupila společnost [právnická osoba], IČO [IČO], jejíž jednatelkou je bývalá manželka jednatele původního žalobce, svoji pohledávku za původním žalobcem ve výši 480 000 Kč z titulu neuhrazené úhrady za užívání automobilu [jméno FO] původním žalobcem na žalovaného. i) Existence postoupené pohledávky nevyplývá z listiny označené „Odstoupení od dohody, výzva k plnění“. j) Jednatel původního žalobce se v roce 2022 rozváděl. Vozidlo [jméno FO] bylo dle jeho výpovědi užíváno jako rodinné vozidlo, registrováno však bylo na společnost [právnická osoba], nebyla uzavřena žádná smlouva o pronájmu vozidla, přesto jeho bývalá manželka jako jednatelka této společnosti po rozvodu vyúčtovala původnímu žalobci úhradu za 2 roky užívání vozidla ve výši 20 000 Kč měsíčně. k) Žalovaný oznámením ze dne 3. 4. 2023 jednostranně započetl pohledávku ve výši 480 000 Kč vůči pohledávce původního žalobce na zaplacení částky 243 411 Kč.

3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci – vycházeje z § 2430, § 2432, § 2435, § 2438 odst. 1, § 1987, § 2053, § 2054, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen „nařízení vlády“), a § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) – k následujícím závěrům: a) Uzavřená Smlouva je smlouvou příkazní dle § 2430 a následujících o. z. b) Původní žalobce vyúčtoval žalovanému odměnu za poskytnuté služby spočívající ve správě slevových akcí za rok 2022 v souladu s touto smlouvou. Žalovaný cenu služeb nezaplatil a následně oproti ní započetl svou pohledávku za původním žalobcem, kterou na něj postoupila společnost [právnická osoba] c) Procesní obrana žalovaného byla založena na tvrzení, že pohledávka původního žalobce zanikla započtením. d) Pohledávka společnosti [právnická osoba], je dle § 1987 odst. 2 o. z. nezpůsobilá k započtení, neboť jde o pohledávku nejistou, mezi původním žalobcem a společností [právnická osoba] spornou. e) Nárok původního žalobce na zaplacení vyúčtované odměny nezanikl započtením. f) Započtení postoupené pohledávky žalovaným proti pohledávce původního žalobce nepředstavuje uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z. g) Tvrzení znevěrohodňující chování jednatele původního žalobce a jeho práce pro žalovaného byla vznesena až po koncentraci řízení. Stejně tak byly po koncentraci řízení doplněny důkazní návrhy vztahující se k tomuto tvrzení, jakož i důkazní návrhy směřující k prokázání existence postoupené pohledávky. h) Žalobou uplatněný nárok je tak důvodný. i) Jedná se o závazkový vztah mezi podnikateli, proto má původní žalobce nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízení vlády. j) Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vznikl původnímu žalobci ode dne následujícího po splatnosti faktury č. [Anonymizováno], tj. ode dne 7. 2. 2023. k) Původní žalobce byl v řízení plně úspěšný, má tak vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. Namítal, že soud nezohlednil při rozhodování skutečnost, že původní žalobce pro žalovaného nevykonával činnost řádně, jednatel původního žalobce opakovaně jednal proti zájmu žalovaného. Pochybení soudu dále spatřoval v tom, že původní žalobce nedoložil vznik nároku na úhradu žalované částky, ani její konkrétní výši. Tato nevyplynula ani ze svědeckých výpovědí. Naopak z obsahu spisu, svědeckých výpovědí i účastnického výslechu jednatelů účastníků je jednoznačné, že mezi stranami žádná konkrétní dohoda o odměně původního žalobce uzavřena nebyla. Na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu tak dospěl soud k nesprávným právním závěrům, že je žalovaný povinen uhradit původnímu žalobci požadovanou částku. Soud navíc neprovedl důkaz výslechem [tituly před jménem] [jméno FO], která se měla vyjádřit k pravosti a existenci postoupené pohledávky, jež byla z opatrnosti započtena na tvrzený nárok původního žalobce. Následně však dospěl k závěru, že pohledávka k započtení nebyla dostatečně určitá, a touto pohledávkou se rozhodl nezabývat. Žalovaný rovněž namítl nesprávný výpočet nákladů řízení, neboť původní žalobce by měl mít nárok pouze na 6 úkonů právní služby a 6 paušálních náhrad, nikoli 8. Žalovaný z výše uvedených důvodů navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

5. Původní žalobce ve vyjádření k odvolání považoval rozsudek soudu za správný. Námitku vadného plnění vznesl žalovaný až po koncentraci řízení. Případné vady poskytnutých služeb žalovaný původnímu žalobci nevytknul, neoznámil, ani nikterak neuplatnil jakékoliv právo z vadného plnění (ani to v řízení netvrdil). Vznik nároku původního žalobce a jeho výše vyplývají z provedených důkazů, a to z výslechu svědka [jméno FO], účastnického výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] a [Anonymizováno], e-mailové korespondence mezi účastníky a z dopisu ze dne 3. 4. 2023 adresovaného původnímu žalobci. S neprovedenými důkazy se soud řádně v odůvodnění rozhodnutí vypořádal, když tyto byly navrženy až po uplynutí koncentrační lhůty. Procesní pochybení žalovaného nelze obcházet tvrzením, že se jedná o důkazy zpochybňující věrohodnost účastnické výpovědi jednatele původního žalobce. Dále namítl, že ani výslech [tituly před jménem] [jméno FO] by existenci údajné pohledávky žalovaného nemohl prokázat. Nárok objektivně neexistuje a pohledávka je tak nezpůsobilá k započtení. Důkazy fotografiemi pak nejsou způsobilé prokázat jakékoliv pochybení na straně původního žalobce ve vztahu k poskytnutým službám. Navíc jde o nezákonně opatřený důkaz. K otázce nesprávného právního posouzení uvedl, že žalovaný nesdělil, v čem jej spatřuje. Původní žalobce sám má za to, že právní posouzení soudu je v části nesprávné, a to ve vztahu k posouzení dopisu žalovaného původnímu žalobci ze dne 3. 4. 2023. Z jeho obsahu vyplývá uznání závazku se všemi důsledky s tím spojenými. Odlišné právní hodnocení však nemělo na výsledek sporu vliv. Za nedůvodné označil námitky žalovaného ohledně počtu původnímu žalobci přiznaných úkonů v rámci vyčíslení náhrady nákladů řízení. Původní žalobce ve věci uplatnil 11 úkonů právní služby, soudem nebyly tři úkony přiznány, a to dvě výzvy k plnění ze dne 3. 2. 2023 a 3. 3. 2023 a další porada s klientem ze dne 17. 4. 2024. Tato porada v rozsahu přesahujícím 1 hodinu proběhla, což je doloženo potvrzením ze dne 17. 9. 2024. Původní žalobce navrhl potvrdit rozsudek v I. a II. výroku a ve III. výroku ohledně nákladů řízení jej změnit tak, že žalovanému bude uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 118 039 Kč.

6. V průběhu odvolacího řízení navrhl původní žalobce, aby na jeho místo do řízení vstoupil jeho právní nástupce, neboť dne 7. 4. 2025 postoupil pohledávku na společnost [Anonymizováno] Odvolací soud usnesením ze dne 23. 5. 2025, č. j. 74 Co 179/224-140 připustil, aby do řízení na místo původního žalobce vstoupila společnost [Anonymizováno]. (dále jen „žalobce“).

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízení jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Jako správná přejímá odvolací soud skutková zjištění i právní hodnocení věci soudem prvního stupně tak, jak jsou shrnuta v odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku (a v úvodní části tohoto odůvodnění), a pro stručnost na ně odkazuje.

9. Soud správně posoudil existenci i výši uplatněného nároku na základě provedených důkazů, které žalovaný v řízení před soudem prvního stupně nijak nezpochybnil. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, existenci dohody mezi účastníky potvrdili oba jednatelé účastníků, kteří také dohodu za účastníky uzavřeli. Provádění služeb původním žalobcem pro žalovaného v roce 2022 vyplývá z e-mailové komunikace mezi původním žalobcem a smluvními partnery žalovaného z roku 2022 (bod 11. odůvodnění napadeného rozsudku), výpovědi jednatele původního žalobce (bod 14. odůvodnění rozsudku) a výpovědí svědků [adresa] (bod 16. odůvodnění) a [jméno FO] (bod 17. odůvodnění).

10. Namítá-li žalovaný, že z provedených důkazů a obsahu spisu je jednoznačné, že mezi stranami žádná konkrétní dohoda o odměně původního žalobce uzavřena nebyla, pak tato jeho námitka je v rozporu s obsahem provedené účastnické výpovědi jednatele žalovaného [Anonymizováno] tak, jak vyplývá z bodu 15. odůvodnění napadeného rozsudku. Konkrétní výše nároku pak vyplývá ze závěrečného vyúčtování zaslaného původním žalobcem žalovanému e-mailem ze dne 5. 1. 2023 včetně přehledů tržeb za jednotlivé měsíce roku 2022, jež jsou přílohou tohoto e-mailu (viz bod 12. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Žalovaný ve vztahu k tomuto provedenému důkazu nevznesl žádné námitky ani připomínky. Bylo přitom na něm, aby tvrdil (a poté prokazoval) případné vady vyúčtování a k němu připojených přehledů tržeb. Žalovaný však v tomto ohledu zůstal nečinný.

11. Nedůvodnou shledal odvolací soud rovněž námitku, že soud nezohlednil při rozhodování skutečnost, že činnost původního žalobce nebyla vykonávána řádně a že jednatel původního žalobce opakovaně jednal proti jeho zájmům.

12. Žalovaný postavil svou obranu na námitce zániku uplatněné pohledávky jejím započtením. Jiné námitky vůči uplatněné pohledávce neuvedl ani v podaném odporu, ani při prvním jednání dne 5. 3. 2024, a fakticky ani při jednání dne 18. 4. 2024. Na prvním jednání byl žalovaný poučen dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokazovat skutečnosti týkající se zániku uplatněné pohledávky započtením. Následně byli účastníci poučeni dle § 118b odst. 1 o. s. ř. o koncentraci řízení. Účastníkům byla k jejich žádosti poskytnuta lhůta 15 dnů ode dne konání jednání k označení důkazů. Uplynutím této lhůty došlo k nastoupení účinků koncentrace řízení. K tvrzení, že plnění původního žalobce mělo vady, přistoupil žalovaný až v souvislosti s výpovědí jednatele žalovaného při jednání dne 23. 5. 2024.

13. Dle § 118b věty první a druhé o. s. ř. ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností.

14. Dojde-li ke koncentraci řízení, lze uvést nové skutečnosti a důkazy jen za podmínek uvedených v § 118b odst. 1 větě třetí o. s. ř. a po rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (s výjimkou rozsudků pro uznání a pro zmeškání) jen za podmínek uvedených v § 205a o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2763/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1320/2022).

15. Žalovaný tvrdil skutečnosti související s vadami plnění původního žalobce po koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř. K tomuto pak navrhoval výslechy svědků. Nejednalo se přitom o žádnou z výjimek uvedených v § 118b odst. 1 větě třetí o. s. ř. Tyto skutečnosti musely být žalovanému známy již od počátku řízení a nic mu nebránilo je před skončením prvního jednání uplatnit. Představují přitom odlišnou skutkovou verzi, než jak ji předkládal původní žalobce i žalovaný. Tato skutková verze nevyplynula z výpovědi svědka, ale z výslechu jednatele žalovaného, tedy z výslechu účastníka řízení. Nejedná se tak o spontánně nově zjištěná fakta, k nimž má soud přihlédnout, aniž by je některá ze stran sporu předtím tvrdila a prokazovala.

16. Nejedná se ani o situaci, kdy by nově navrženými důkazy měly být zpochybněny důkazy již provedené. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu zpochybněním věrohodnosti důkazních prostředků se v první řadě rozumí tvrzení a pomocí důkazů prokázání takových skutečností, které vyvrací závěry soudu prvního stupně o tom, že určitý důkazní prostředek je nevěrohodný (a že proto z něj nelze při zjišťování skutkového stavu věci vycházet) nebo že je věrohodný (a že tedy je třeba na něm vybudovat zjištění skutkového stavu), popřípadě které vedou k závěru, že důkazní prostředek měl být správně z hlediska své věrohodnosti hodnocen soudem prvního stupně jinak (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 23 Cdo 3640/2015, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1640/2019).

17. Ke zpochybnění věrohodnosti provedených důkazů nemůže vést to, že účastník řízení (jeho zástupce) navrhne důkazy, pomocí kterých lze skutkový stav věci zjistit jinak, než jak vyplývá z provedených důkazů, které byly navrženy do skončení prvního jednání, které se ve věci konalo; navržením takových důkazů účastník (jeho zástupce) totiž nezpochybňuje věrohodnost provedených důkazních prostředků, ale v rozporu s koncentrací řízení se domáhá, aby jejich pomocí byl skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak se podává z řádně a včas navržených důkazů (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2310/2007).

18. Postup soudu prvního stupně, který k tvrzením a důkazním návrhům žalovaného o vadnosti plnění původního žalobce uplatněným v rozporu s § 118b o. s. ř. nepřihlédl, shledal odvolací soud správným.

19. Odvolací soud rovněž souhlasí se závěrem soudu, že k zániku uplatněné pohledávky započtením nedošlo, neboť pohledávka žalovaného je dle § 1987 odst. 2 o. z. k započtení nezpůsobilá.

20. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zásadně pohledávka likvidní, tj. pohledávka, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění formou námitky započtení vyvolá spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává nebo že je sporná její právní kvalifikace. Likvidita aktivní pohledávky je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li aktivní pohledávka „jistá a určitá“, odporuje započtení zákonu a je zpravidla relativně neplatné. Dovolá-li se věřitel pasivní pohledávky vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pasivní pohledávka nezanikne). Pro posouzení, zda jednostranné započtení odporuje § 1987 odst. 2 o. z., jsou rozhodné toliko okolnosti, které tu byly v okamžiku, kdy je započtení (projev vůle dlužníka pasivní pohledávky) účinné [rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněno pod č. 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 37/2021“), též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 23 Cdo 900/2020, ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3908/2020, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 26 Cdo 564/2020].

21. Míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky je potřeba posuzovat relativně ve vztahu k pohledávce pasivní. Za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017).

22. Vychází-li obě pohledávky (aktivní i pasivní) ze stejného právního vztahu (založeného např. stejnou smlouvou uzavřenou mezi stranami), nelze přehlížet, že proti právu věřitele pasivní pohledávky na její uhrazení zde stojí právo dlužníka (a věřitele aktivní pohledávky) na to, aby dříve, než bude nucen uhradit svůj dluh (plnit na pasivní pohledávku), byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, za kterých vznikl (okolnosti celého vztahu). Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné. Při posuzování, zda je aktivní pohledávka „neurčitá či nejistá“ ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., je proto třeba vzít v úvahu i tuto skutečnost. Lze-li s ohledem na okolnosti konkrétního případu považovat za spravedlivé, aby dříve, než dojde k uhrazení (resp. přiznání) pasivní pohledávky, bylo posouzeno, zda je její věřitel povinen plnit dluh z aktivní pohledávky, vzniklé ze stejného vztahu, není na místě poskytovat takovému věřiteli ochranu prostřednictvím § 1987 odst. 2 o. z. (R 37/2021).

23. Již ze samotných skutkových tvrzení původního žalobce a skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně z listiny „Odstoupení od dohody, výzva k plnění“ vyplývá, že se jedná o pohledávku nejistou, tj. pohledávku, která je co do základu a (nebo) výše sporná a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Původní žalobce měl proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a zjištění (prokázání) této pohledávky vyžaduje co do důvodu i výše rozsáhlejší dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. Aktivní pohledávka přitom nemá žádnou věcnou souvislost s pohledávkou uplatněnou. Vyplývá ze vztahů vzniklých mezi společnostmi, jejichž jednateli a společníky byli manželé [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], a vůči původnímu žalobci byla uplatněna až v době rozpadu manželství jednatelů obou společností. Úvaha soudu o nejistotě postoupené pohledávky, kterou učinil na podkladě zjištěných individuálních okolností tohoto započtení, tak není zjevně nepřiměřená. Odvolací soud proto uzavírá, že soud ve vztahu k namítanému započtení pohledávky a dokazování existence aktivní pohledávky postupoval správně. Výslech svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] byl navržen po koncentraci řízení, navíc není úkolem soudu v tomto řízení provádět dokazování výslechem svědků k započítávané pohledávce, jež není předmětem tohoto řízení a nevyplývá z v tomto řízení posuzované smlouvy.

24. Jako věcně správné posoudil odvolací soud rovněž původnímu žalobci přiznané právo na příslušenství. Tím je v posuzovaném případě jednak úrok z prodlení z vyúčtované částky ode dne následujícího po splatnosti faktury č. [Anonymizováno], tj. ode dne 7. 2. 2023 (dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády), jednak částka 1 200 Kč, představující náklady spojené s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízení vlády.

25. Odvolací soud z výše uvedených důvodů dle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v I. a II. výroku potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku).

26. Ve vztahu k výroku o nákladech řízení postupoval soud prvního stupně správně, když zcela úspěšnému žalobci přiznal v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Odvolací soud se zabýval rovněž správností výpočtu výše přiznaných nákladů. Nedůvodnou shledal námitku žalovaného, že původnímu žalobci měla být přiznána náhrada nákladů řízení před soudem pouze za 6 úkonů právní služby. Žalovanému je nutno přisvědčit v tom ohledu, že z odůvodnění soudu prvního stupně takový závěr vyplývá, neboť ve výčtu zástupcem původního žalobce provedených úkonů uvedl soud v odůvodnění rozsudku pouze 6 úkonů právní služby. Opomněl totiž uvést, že zástupce původního žalobce učinil, kromě jím uvedených úkonů, rovněž podání ve věci samé ze dne 15. 8. 2023 a 20. 3. 2024. Tyto úkony však soud zjevně při výpočtu výše náhrady nákladů řízení zohlednil.

27. Naproti tomu odvolací soud přisvědčil námitce žalobce, že mu měla být soudem přiznána rovněž náhrada nákladů za úkon, jímž byla další porada s klientem přesahující 1 hodinu ze dne 17. 4. 2024. Původní žalobce doložil konání této porady. Jednalo se o poradu konanou den před jednáním soudu. Vzhledem k tomu, že na tomto jednání měli být slyšeni navržení svědci a na jejich výslech bylo třeba se připravit, odvolací soud shledal tento úkon za účelný. Náklady řízení žalobce před soudem prvního stupně tak spočívají v: uhrazeném soudním poplatku ve výši 9 737 Kč, odměně za zastoupení advokátem za 9 úkonů právní služby po 9 300 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 243 411 Kč; příprava a převzetí věci, zaslání předžalobní výzvy se základním skutkovým a právním rozborem, podání návrhu na elektronický platební rozkaz, vyjádření ve věci samé ze dne 15. 8. 2023, 20. 3. 2024, účast na jednání dne 5. 3. 2024, 18. 4. 2024 a 23. 5. 2024, další porada s klientem dne 17. 4. 2024) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni provedení úkonu (dále jen „advokátní tarif“), náhradě hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024 za 9 úkonů, celkem 2 700 Kč, náhradě promeškaného času zástupce žalobce při cestě ke třem jednáním soudu z Brna do Vyškova a zpět v délce 12 započatých půlhodin ve výši 1 200 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024, náhradě cestovních výdajů zástupce žalobce k jednání dne 5. 3. 2024, 18. 4. 2024 a 23. 5. 2024 z Brna do Vyškova a zpět v délce 3 x 70 km osobním vozidlem [jméno FO] se spotřebou 9,1 l benzinu na 100 km ve výši 1 906 Kč (základní náhrada činí 1 176 Kč při sazbě 5,60 Kč/km dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2024, a náhrada za pohonné hmoty činí 730 Kč při ceně benzinu dle výše uvedené vyhlášky ve výši 38,20 Kč/l), náhradě DPH v sazbě 21 % ve výši 18 796 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem tedy 118 039 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobce v řízení před soudem prvního stupně. Současně neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř.

28. Odvolací soud z výše uvedených důvodů dle § 220 o. s. ř. změnil III. výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 118 039 Kč. Tyto náklady je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (II. výrok tohoto rozsudku).

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. I v odvolacím řízení byl žalobce zcela úspěšný. Proto mu odvolací soud přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení, spočívajících v odměně advokáta za dva úkony právní služby po 9 300 Kč (vycházeno z tarifní hodnoty 243 411 Kč), a to sepis vyjádření k odvolání 18. 9. 2024 a účast u jednání odvolacího soudu dne 28. 5. 2025) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu ve znění účinném ke dni provedení úkonu (celkem 18 600 Kč), náhradě hotových výdajů v paušální výši 300 Kč k úkonu ze dne 18. 9. 2024 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, náhradě hotových výdajů v paušální výši 450 Kč k úkonu ze dne 28. 5. 2025 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, náhradě DPH v sazbě 21 % ve výši 4 063,50 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem tedy 23 413,50 Kč. Všechny tyto náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva úspěšného žalobce před odvolacím soudem a uložil žalovanému zaplatit je k rukám advokáta žalobce v 3denní lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (III. výrok tohoto rozsudku).

Poučení