74 Co 198/2024 - 148

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení částky 16 160,33 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 17. 7. 2024, č. j. 8 C 117/2024-112, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud Brno-venkov (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky 16 160,33 Kč s příslušenstvím (I. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok).

2. Z provedených důkazů měl soud za prokázané následující skutečnosti: a) Dne 30. 8. 2016 byla uzavřena mezi [právnická osoba]. (dále též „banka“ či „právní předchůdce žalobce“) a tehdy nezletilou žalovanou, zastoupenou zákonnou zástupkyní, smlouva o poskytování bankovních služeb na běžném účtu č. [Anonymizováno] (dále jen „Smlouva o běžném účtu“). Žalovaná byla oprávněna používat elektronické identifikační prostředky, k nimž jí byl nastaven elektronický klíč. Zavázala se disponovat s finančními prostředky na účtu do výše disponibilního zůstatku, případný nepovolený záporný zůstatek se zavázala ihned uhradit. Banka byla oprávněna odepsat z účtu finanční prostředky i bez jejího souhlasu v případě úhrady poplatků a nákladů banky, úhrady splatných úroků a smluvních pokut. b) Na běžném účtu žalované č. [Anonymizováno] byl povolen debetní zůstatek do výše 15 000 Kč a sjednán úrok za poskytnuté finanční prostředky bankou ve výši 21,9 % ročně smlouvou č. [Anonymizováno], uzavřenou dne 1. 7. 2020 (dále jen „Smlouva“). Žalovaná byla oprávněna čerpat debet nepřetržitě vždy nejdéle po dobu 1 roku a mohla ho kdykoliv zcela či částečně splatit. c) Právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením Smlouvy prostřednictvím výpisu z účtu žalované, prostřednictvím registru SOLUS, prověřením záznamů v insolvenčním rejstříku, ve své interní evidenci, zjištěním, že doklad totožnosti žalované nebyl nalezen v databázi neplatných dokladů. Tímto zkoumáním nezjistil žádný dluh po splatnosti a vyšel z průměrného příjmu žalované ve výši 19 479 Kč měsíčně. Na základě uvedených skutečností byl úvěr schválen. d) V období několika měsíců před poskytnutím úvěru v roce 2020 byly zjištěny příjmy na účtu za měsíc březen 1 000 Kč (od matky žalované), za měsíc duben 6 100 Kč (od matky žalované), 2 520 Kč (od finančního úřadu), vklad hotovosti 8 400 Kč a 1 500 Kč (od společnosti [právnická osoba].), za měsíc květen 24 955 Kč (od matky žalované), 949 Kč (storno ze [Anonymizováno]), 702 Kč od [Anonymizováno]., 5 850 Kč (od [Anonymizováno] [právnická osoba].), za měsíc červen 4 248 Kč (od matky žalované), za měsíc červenec vklad z bankomatu 6 500 Kč. e) Ke dni 1. 1. 2023 vykazoval účet žalované kladný zůstatek 14 700 Kč, tentýž zůstatek účet vykazoval k poslednímu dni měsíce ledna, února, března a dubna 2023. Až ke dni 31. 5. 2023 vykazoval účet žalované záporný zůstatek 15 000 Kč. f) Dopisem ze dne 12. 6. 2023, odeslaným žalované téhož dne, prohlásil právní předchůdce žalobce za okamžitě splatné vyčerpané částky úvěru, včetně úroků a ostatních finančních závazků, ve výši 18 216,14 Kč a vyzval žalovanou k jejich zaplacení. g) Dopisem ze dne 27. 6. 2023 banka odstoupila od Smlouvy o běžném účtu s účinností od 12. 7. 2023 z důvodu nepovoleného záporného zůstatku. h) Účet žalované byl uzavřen dne 28. 8. 2023. i) Žalobci byla bankou pohledávka za žalovanou postoupena smlouvou o postoupení pohledávek č. [Anonymizováno], ze dne 2. 8. 2023, která navazovala na rámcovou smlouvu o postupování pohledávek ze dne 27. 12. 2022. j) Žalované byla zaslána předžalobní výzva.

3. Z přehledu zůstatků nevzal soud za prokázány žádné skutečnosti, jedná se v podstatě o listinu obsahující soubor různých kódů z čísel, písmen a jiných znaků, výstup z elektronické databáze, který není nijak autorizován, není zřejmé, kdo ho vytvořil. Z údajů zde uvedených nelze zjistit, jaké transakce na účtu probíhaly, kdy a v jaké výši se žalovaná dostala do záporného zůstatku. Z mimořádného výpisu z účtu za období od 30. 8. 2016 do 13. 7. 2023, který není řádným klientským výpisem z účtu, nelze zjistit, jaké měla žalovaná zůstatky na účtu, kdy se měla dostat do záporného zůstatku, zda dodržela stanovené podmínky příjmů na účtu a splacení debetu.

4. Soud dospěl k závěru, že původní věřitel poskytl žalované kontokorentní úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, proto je Smlouva neplatná. Soud považoval Smlouvu za neplatnou i pro rozpor s dobrými mravy podle § 588 občanského zákoníku pro způsob, jakým právní předchůdce žalobce postupoval vůči žalované, když nepostupoval v souladu s § 12 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, a nepočínal si dostatečně obezřetně. Základní činností banky je přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů. Prostředky, které poskytuje bankám veřejnost, převyšují objem vlastních prostředků bank, tudíž banky provozují své podnikatelské aktivity s využitím zdrojů svěřených jim vkladateli. Banka musí postupovat obezřetně, aby nepoškodila vkladatele, aby neohrozila svou stabilitu a bezpečnost. Vzhledem k tomu, že Smlouva je neplatná, nemohly z ní vzniknout žádné povinnosti a žádná práva. Žalobci přísluší právo na vydání bezdůvodného obohacení, nikoliv na smluvně ujednaná plnění. Pro určení výše bezdůvodného obohacení je tudíž podstatné zjistit, jakou částku celkem žalovaná od 1. 7. 2020 do 8. 6. 2023 čerpala, a jakou částku za toto období uhradila. Do těchto částek nelze zahrnout jakékoliv poplatky či úroky.

5. Žalobce se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, soud proto projednal věc v jeho nepřítomnosti. Žalobce nemohl být vyzván podle § 118a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) k doplnění tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání ohledně výše bezdůvodného obohacení a o následcích nevyhovění takové výzvě. Bez uvedení konkrétních údajů o faktické výši plnění žalované (když při sankci podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru nebylo možno účtovat úroky, poplatky ani další plnění včetně sankčních) mimořádný výpis z účtu nebyl dostatečným podkladem pro zjištění výše bezdůvodného obohacení. Nárok na zaplacení peněžitého plnění z titulu záporného zůstatku na běžném účtu nemohl být bez doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání rovněž přiznán, neboť žalobce tvrdil, že žalovaná se dostala do záporného zůstatku dne 30. 9. 2022, a to po stržení poplatku za vedení účtu ve výši 129 Kč. Ke zmíněnému dni však platila smlouva o povoleném debetu na účtu, tudíž žalovaná byla oprávněna čerpat peněžní prostředky do záporného zůstatku. Navíc záporný zůstatek je tvrzen ve výši 1 160,33 Kč, aniž by žalobce uvedl, z čeho se skládá.

6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Namítal, že pro posouzení nároku z nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu se pravidla o posuzování úvěruschopnosti vůbec neaplikují. Své tvrzení o výši dlužné částky měl možnost prokázat jen výpisem z účtu. Co se týče částky poskytnuté na základě povoleného debetu na běžném účtu, tak břemeno tvrzení o tom, kolik bylo žalovanou na poskytnutou částku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhrazeno, nese žalovaná. Žalobci postačí tvrdit a prokázat, že prostředky byly na základě absolutně neplatného úkonu žalovanou čerpány a nebyly vráceny. Banka poskytla žalované částku 15 000 Kč, kompletní historické pohyby na běžném účtu nelze převést na částku prostého čerpání (bez dalších poplatků a úroků účtovaných a vrub běžného účtu z titulu různých úvěrových a jiných produktů). Žalobce předložil výpisy z účtu, proto bylo zamítnutí žaloby liché. Výpisy z účtu jsou způsobilým důkazem k prokázání převodu.

8. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

9. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§114c odst. 4). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravné, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 a 3.

11. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, vyplývá, že rozsah důkazní povinnosti je ve sporném řízení zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. Smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci, pro nečinnost účastníků [v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníkům § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že neunesl břemeno tvrzení. Poučení o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytne nejen účastníku, který dosud o sporném tvrzení neoznačil žádný důkaz nebo který sice o svém sporném tvrzení důkaz označil, avšak jde o důkaz zjevně nezpůsobilý prokázat sporné tvrzení, ale i tehdy, provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání a jestliže proto (z důvodu neunesení důkazního břemene) by účastník nemohl být ve věci úspěšný.

12. V usnesení ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2560/2019, Nejvyšší soud uvedl, že soud poučením podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. nemá účastníka upozorňovat na to, že může tvrdit a prokazovat třeba i řadu dalších potenciálních skutkových okolností, které prozatím do řízení nevnesl, jež by též mohly ovlivnit výsledek sporu pro případ, že by se staly. Jiný výklad poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. by se vymykal principu kontradiktornosti civilního sporného řízení, protože soud by se v zásadě stal rádcem jednoho z účastníků, což by mu znemožnilo ve sporu nestranně rozhodnout.

13. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4924/2016, vyplývá, že splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní a unesení břemene tvrzení a důkazního břemene patří k základním požadavkům občanského soudního řízení při zjišťování skutkového stavu. Účastník, který tyto povinnosti nesplní, nemůže mít ve věci úspěch. V zájmu předvídatelnosti soudních rozhodnutí je potřebné, aby o těchto procesních povinnostech byli účastníci náležitě poučeni. Poučovací povinnost soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. se uplatní v případech, kdy se v průběhu řízení ukáže, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, nebo že je uvedl neúplně, nebo má-li předseda senátu zato, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, pročež je nutné v potřebném rozsahu doplnění vylíčení rozhodných skutečností. K poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. je třeba přistoupit pouze v případě, že soud uvažuje o posouzení předmětu řízení podle jiných hmotněprávních norem, než odpovídá názoru účastníka, jímž není navíc soud vázán, vyvolá-li tento nesoulad v právní kvalifikaci potřebu doplnění dalších skutkových tvrzení. Postačují-li ovšem v řízení přednesená tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. přistupovat.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, sice upravovalo neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti jako neplatnost relativní, nicméně z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, vyplývá že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.

18. Nároky z neplatné smlouvy je třeba posoudit podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, vyplývá, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za úpravu speciální k obecné úpravě bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru. Obecná ustanovení o splatnosti bezdůvodného obohacení se v daném případě neuplatní, neboť dobu vrácení je třeba určit s ohledem na možnosti spotřebitele, když s případným plněním povinnosti vrátit plnění z neplatné smlouvy bez zbytečného odkladu mohou pro spotřebitele vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru. Uvedená rozhodnutí pak uvádějí, že takové vrácení plnění z neplatné smlouvy může být rozloženo i do budoucích splátek, neboť spotřebitel má vrátit jistinu úvěru podle svých možností, přičemž nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. Při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru nelze postupovat podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy.

19. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 6 As 8/2023, nelze zaměňovat dostatečnost informací a jejich spolehlivost. Zákon poskytovateli úvěru sice dává prostor pro určitou samostatnou úvahu, tato úvaha je však omezena jednak požadovanou kvalitou informací, jednak požadavkem odborné péče poskytovatele. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou jen stěží být spolehlivé. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 odst. 2 výslovně vyžaduje obojí. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tak jedním ze zákonem výslovně uvedených kritérií, jež je poskytovatel povinen zvažovat v rámci posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a jeho schopnosti splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tedy v rámci posuzování úvěruschopnosti pro spotřebitele důležité, nemůže však nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, ani nemá bez dalšího větší váhu než takové porovnání.

20. Ke Smlouvě o běžném účtu byl povolen debet do limitu 15 000 Kč Smlouvou ze dne 1. 7. 2020, aniž by žalovaná v této době měla pravidelný příjem ze závislé činnosti či z podnikání, aniž by byly zjišťovány a ověřovány její osobní a majetkové poměry, přičemž právní předchůdce žalobce se zavázal poskytovat žalované úvěr v této výši opakovaně. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o tom, že právní předchůdce žalobce nezkoumal řádně s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Důsledkem nesplnění této povinnosti je uplatnění zákonné sankce spočívající v tom, že žalobce je oprávněn žádat vrácení pouze jistiny poskytnutého úvěru, s případným úrokem z prodlení. Žalobce by tak měl v důsledku nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované právo jen na vrácení poskytnuté jistiny úvěru (poskytovaného formou povoleného debetu) na běžném účtu.

21. Žalobce se k nařízenému prvnímu jednání nedostavil. V předvolání byl poučen o tom, že tvrdit rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání bude možné zásadně jen do skončení nařízeného jednání. Žalobce se sám zbavil možnosti být poučen podle § 118a o. s. ř. Jen z důvodu své nečinnosti nemohl být vyzván k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k nim. Nemohl být rovněž vyzván k doplnění skutkových tvrzení z důvodu odlišného právního posouzení (neplatnost Smlouvy). Žalobce netvrdil rozhodné skutečnosti v dostatečném rozsahu, aby bylo zřejmé, jak po skutkové stránce dospěl k výši žalobou uplatněné částky dle Smlouvy o běžném účtu a dle Smlouvy. Ani v řízení provedené důkazy neprokazují skutečnosti tvrzené žalobcem v takovém rozsahu, aby mohlo být uzavřeno, že žalobce unesl břemeno důkazní. Bez doplnění skutkových tvrzení nebylo možno zjistit, zda a v jakém rozsahu žalovaná dluží bance poskytnutou částku, zda se dostala do záporného zůstatku na běžném účtu v době, kdy na něm byl debet povolen, zda tvrzený dluh vznikl v důsledku nevrácení jistiny úvěru, či účtováním poplatků, úroků a dalších plateb, na které žalobce z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti nemá nárok.

22. Právní předchůdce žalobce povolil žalované na jejím účtu debet, umožnil jí opakované čerpání finančních prostředků (spotřebitelského úvěru), přičemž nárok je třeba posoudit podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Proto bylo povinností žalobce, aby mohl být s žalobou úspěšný, tvrdit, v jakém rozsahu v průběhu trvání smluvního vztahu poskytoval žalované finanční prostředky, a v jakém rozsahu byly žalovanou hrazené finanční prostředky započítávány na jistinu úvěru, úrok, poplatky a další smluvní a sankční plnění. Jenom při takových skutkových tvrzeních by bylo možno učinit závěr o výši bezdůvodného obohacení na straně žalované. Taková tvrzení je třeba odlišovat od případné procesní obrany žalované o tom, v jakém rozsahu dlužnou částku zaplatila.

23. Tvrdil-li žalobce, že část žalobou uplatněného nároku požaduje z titulu záporného zůstatku na běžném účtu, přičemž tento měl vzniknout dne 30. 9. 2022, tj. v době, kdy byl již povolen na účtu debet, nelze rovněž bez doplnění skutkových tvrzení dospět k závěru, že by žaloba byla v této části důvodná. Žalobce tvrdil aktuální výši dlužné částky 1 160,33 Kč, přičemž záporný zůstatek ke dni 30. 9. 2022 tvrdil ve výši 129 Kč. Neuvedl, co dlužnou částku po skutkové stránce tvoří. Bez doplnění skutkových tvrzení nelze dospět k závěru, že by žaloba byla v této části důvodná. Není možné posoudit, zda tento uplatněný nárok nevylučuje právě nárok požadovaný z titulu Smlouvy, či zda nevznikl z důvodu účtovaných úroků a poplatků na jejím základě. Záporný zůstatek vzniklý účtováním poplatků a smluvních sankcí dle Smlouvy by nebylo možno žalobci přiznat, neboť sankcí za nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti, jak bylo uvedeno výše, je povinnost spotřebitele vrátit jen poskytnutou jistinu úvěru bez smluvních a smluvně sjednaných sankčních plnění.

24. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení.

25. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení, neboť úspěšné žalované náklady odvolacího řízení dle obsahu spisu nevznikly.

Poučení