8 C 117/2024 - 112

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce:[Jméno žalobce]., IČ [IČO žalobce] se sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] se sídlem [Adresa advokáta] proti žalované:[Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení 16.160,33 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 16.160,33 Kč - s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 1.160,33 Kč za dobu od 13. 7. 2023 do zaplacení - s úrokem ve výši 2.055,14 Kč - s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 15.000 Kč za dobu od 13. 6. 2023 do zaplacení - s úrokem 21,9 % ročně z částky 15.000 Kč za dobu od 13. 6. 2023 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 16.160,33 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 1.160,33 Kč za dobu od 13. 7. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 2.055,14 Kč, s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 15.000 Kč za dobu od 13. 6. 2023 do zaplacení a s úrokem 21,9 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že právní předchůdce žalobce, původní věřitel [právnická osoba]., uzavřel s žalovanou dne 30. 8. 2016 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na základě níž zřídil žalované běžný účet. Žalovaná byla povinna na účtu udržovat kladný zůstatek a v případě vzniku nepovoleného záporného zůstatku tento neprodleně vyrovnat. Původní věřitel byl oprávněn odepisovat bez souhlasu majitele účtu peněžní prostředky z účtu, a to i za cenu nepovoleného přečerpání, zejména k úhradě poplatků za poskytnuté služby a skutečných nákladů za tyto služby. Žalovaná se poprvé dostala do záporného zůstatku 30. 9. 2022 částečně za stržení poplatku za vedení účtu ve výši 129 Kč. Původní věřitel proto odstoupil od smlouvy ke dni 12. 7. 2023. Nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu žalované činil 1.160,33 Kč. Dne 1. 7. 2020 žalovaná uzavřela s původním věřitelem smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu s limitem 15.000 Kč. K uzavření smlouvy došlo tak, že žalovaná prostřednictvím internetového bankovnictví téhož dne učinila návrh smlouvy o povoleném debetu, který byl téhož dne původním věřitelem přijat. Žalovaná se zavázala úvěr splácet prostřednictvím svého účtu, na němž byla povinna udržovat objem příchozích transakcí ve výši, která v měsíčním průměru za 3 po sobě jdoucí měsíce dosahuje nejméně 1/3 celkové výše úvěru. Žalovaná se rovněž zavázala hradit úroky z úvěru 21,9 % ročně a poplatky. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalovaná je povinna platit úroky z prodlení nejen z jistiny, ale také z poplatků, úroků a smluvních pokut, které se přičítají k jistině. Žalovaná však porušila své závazky ze smlouvy tím, že se dostala do nepovoleného záporného zůstatku a nezajistila na svém účtu sjednaný objem příchozích transakcí. Původní věřitel proto úvěr zesplatnil ke dni 12. 6. 2023. Žalovaná dluží na jistině 15.000 Kč. Nesplacený úrok z úvěru 21,9 % ročně byl kapitalizován za dobu od 19. 10. 2022 do 12. 6. 2023 z jistiny 15.000 Kč na částku 2.055,14 Kč. Původní věřitel postoupil své pohledávky za žalovanou na žalobce postupní smlouvou s účinností k 3. 8. 2023. Žalovaná částka 16.160,33 Kč se skládá z částky 1.160,33 Kč představující nepovolený debetní zůstatek na účtu žalované, a z částky 15.000 Kč, odpovídající jistině úvěru ze smlouvy o povoleném debetu. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatila ani po předžalobní výzvě.

2. Ve věci byl dne 13. 2. 2024 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb soud zjistil, že byla uzavřena dne [datum] mezi původním věřitelem [právnická osoba]., IČ [IČO], a žalovanou, která však v té době byla ještě nezletilá a byla zastoupena svojí zákonnou zástupkyní [jméno FO], narozenou [datum]. Smlouva byla podepsána oprávněnou osobou za původního věřitele a zákonnou zástupkyní žalované. Původní věřitel se zavázal, že zřídí pro žalovanou běžný účet č. [č. účtu]. Dále bylo dohodnuto, že žalovaná bude moci využívat služby přímého bankovnictví, které jsou poskytovány prostřednictvím různých komunikačních prostředků specifikovaných Podmínkách přímého bankovnictví. Rovněž bylo sjednáno, že žalovaná bude používat elektronické identifikační prostředky, a žalované byl nastaven elektronický klíč k zřízenému účtu, a to jak pro ni, tak pro její zákonnou zástupkyni.

5. Součástí shora uvedené smlouvy byly produktové podmínky k vedení účtů a vkladů, v nichž je v bodě 3.2.2 stanoveno, že klient se zavazuje disponovat s prostředky na účtu pouze do výše disponibilního zůstatku na účtu, a zavazuje se zajistit, aby nedošlo k jeho překročení. Pokud účet vykazuje nepovolený záporný zůstatek, je klient povinen tento dluh neprodleně uhradit. V bodě 3.2.4 je uvedeno, že banka odepisuje prostředky z účtu podle pokynů klienta a je oprávněna zaúčtovat proti zůstatku účtu veškeré své peněžité pohledávky a provést vypořádání platebních příkazů k převodu prostředků z účtu. Banka je oprávněna odepsat prostředky i bez souhlasu klienta ze všech jeho účtů založených a vedených bankou, zejména ve vyjmenovaných specifikovaných případech, mezi něž náleží úhrada poplatků a nákladů banky, úhrada splatných úroků z prodlení a smluvních pokut.

6. Všeobecné obchodní podmínky původního věřitele, tedy banky, obsahují vysvětlení pojmů a podrobnější úpravu práv a povinností mezi původním věřitelem a jeho klienty obecně ohledně veškerých bankovních produktů a služeb, poskytovaných původním věřitelem. Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby zahrnuje výši poplatků za bankovní služby původního věřitele.

7. Z listiny Přehled zůstatků soud nevzal za prokázány žádné skutečnosti. Na horní polovině první strany je soubor různých kódů z čísel, písmen a jiných znaků, které se mají vztahovat k účtu žalované. V další části téže listiny jsou údaje, které mají představovat přehled zůstatků v období od 26. 9. 2022 do 3. 8. 2023. Jedná se o výstup z nějaké elektronické databáze, který není žádným způsobem autorizován a není zřejmé, kdo ho vytvořil. Z různých údajů nelze zjistit, jaké transakce na účtu probíhaly, kdy a v jaké výši žalovaná se dostala do záporného zůstatku, jaké částky a v kterých dnech na účet byly připsány, a v kterých dnech a v jakých částkách žalovaná se měla dostat do záporného zůstatku.

8. Dopisem z 27. 6. 2023, který byl podle poštovního podacího archu žalované odeslán 27. 6. 2023, původní věřitel odstoupil od smlouvy o poskytování bankovních služeb ze dne 30. 8. 2016 z důvodu vzniku nepovoleného záporného zůstatku na účtu, s tím, že účinnost smlouvy skončí 12. 7. 2023.

9. Z listiny Návrh smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu č. [Anonymizováno] soud zjistil, že v ní žalovaná, již zletilá, navrhla původnímu věřiteli [Anonymizováno], aby s ní uzavřel smlouvu o povoleném debetu na shora uvedeném účtu žalované č. [č. účtu] ve znění obsaženém v tomto návrhu. Původní věřitel měl poskytnout žalované úvěr ve formě možnosti přečerpání na tomto účtu s povoleným limitem 15.000 Kč na úrok 21,9 % ročně. Ve smlouvě jsou specifikovány poplatky, které měla žalovaná hradit. Podle článku IV celkový povolený debet nesmí přesáhnout celkovou výši limitu. Podle článku V byla žalovaná oprávněna čerpat povolený debet za splnění 3 podmínek. První podmínkou bylo, že původní věřitel vede pro žalovanou specifikovaný běžný účet, druhou podmínkou bylo, že žalovaná není v prodlení s plněním žádné povinnosti převzaté podle jiné smlouvy uzavřené s tímtéž původním věřitelem. Třetí podmínkou bylo to, že žalovaná udržuje na běžném účtu objem příchozích transakcí ve výši, která v měsíčním průměru za 3 po sobě jdoucí kalendářní měsíce dosahuje nejméně 1/3 celkové výše úvěru. V případě nesplnění těchto podmínek byl původní věřitel oprávněn čerpání povoleného debetu odmítnout. Podle článku VII byla žalovaná oprávněna čerpat povolený debet nepřetržitě vždy nejdéle po dobu 1 roku, a kdykoli zcela nebo částečně splatit povolený debet. Měla však učinit tak nejpozději v poslední den lhůty uvedené v předchozí větě, a zajistit, že zůstatek požadovaný tímto odstavcem zůstane na běžném účtu alespoň do dne následujícího po dni takového úplného splacení povoleného debetu. V článku X byly specifikovány případy, které se považují za porušení povinností ze smlouvy, mezi něž náleží prodlení žalované anebo nesplnění shora uvedených podmínek čerpání povoleného debetu. Ve smyslu článku XI byl původní věřitel v takových případech oprávněn dosud nesplacené částky úvěru včetně úroků prohlásit za splatné a od smlouvy o úvěru odstoupit. Tento návrh smlouvy není podepsán, podle žalobce ho žalovaná podepsala na základě certifikačního kódu. Takové tvrzení by samo o sobě nestačilo k prokázání skutečnosti, že žalovaná navrhla uzavření této smlouvy, avšak z listiny akceptace návrhu smlouvy o povoleném debetu soud zjistil, že původní věřitel návrh shora uvedený akceptoval a potvrdil, že žalované poskytuje povolený debet 15.000 Kč na běžném účtu. Tato akceptace je datována 1. 7. 2020 a podepsána oprávněnou osobou za původního věřitele. O poskytnutí povoleného debetu svědčí také údaj v mimořádném výpisu z předmětného účtu žalované ze dne 1. 7. 2020, kde je uvedeno schválení povoleného debetu 15.000 Kč.

10. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované původním věřitelem před uzavřením smlouvy o povoleném debetu žalobce tvrdí, že původní věřitel posoudil schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů. K prokázání tohoto tvrzení žalobce předložil protokol o ověření úvěruschopnosti klienta vytvořený původním věřitelem a výpis údajů – CBL, vytvořený původním věřitelem dne 24. 7. 2023. V protokolu jsou zahrnuty obecné zásady postupu původního věřitele při zkoumání úvěruschopnosti klientů, a to, že žalovaná neměla záznam v insolvenčním rejstříku, její doklad nebyl nalezen v databázi neplatných dokladů, neměla záznam v interní evidenci původního věřitele, neměla negativní záznamy v bankovním a nebankovním registru klientských informací a v registru Solus nebyl zjištěn žádný aktuální dluh po splatnosti. V daném případě žalovaná dostala nabídku na zmíněný úvěr na základě průměrných příjmů na běžném účtu ve výši 19.479 Kč. Na základě těchto skutečností původní věřitel povolený debet pro žalovanou schválil. V listině CBL je uvedeno pouze to, že výsledkem verifikace bylo, že subjekt, tedy žalovaná, je v pořádku, nebyla nalezena negativní informace. Z dalších údajů lze poznat datum dotazu 1. 7. 2020, další údaje představují různé kódy z písmen a čísel. Z těchto dvou listin nelze vzít za prokázáno, že původní věřitel jakýmkoli způsobem prověřoval žalovanou v jakýchkoliv registrech, ani jaké skutečnosti z těchto registrů o žalované zjistil, ani za jaké období měla mít žalovaná průměrné příjmy na účtu 19.479 Kč a na jaký časový úsek se má tento průměrný příjem vztahovat.

11. Žalobce předložil mimořádný výpis z účtu žalované za období od 30. 8. 2016 do 13. 7. 2023. Nejedná se o řádný klientský výpis z účtu, mimořádný výpis obsahuje pouze datum, označení protiúčtu, variabilní symbol a částku. Nelze z něj zjistit, jaké měla žalovaná kdy zůstatky na účtu, kdy se měla dostat do záporného zůstatku, zda dodržela další shora uvedené podmínky příjmů na účtu a splacení debetu. Za dobu od 26. 3. 2020 až do 1. 7. 2020, tedy za období více než 3 měsíců před poskytnutím povoleného debetu, zjistil soud u žalované následující příjmy. Na konci měsíce března 2020 měla žalovaná příjem pouze 1.000 Kč od [jméno FO], tedy od její matky. Za měsíce duben 2020 žalovaná obdržela z účtu své matky [právnická osoba] Kč, 2.600 Kč, 1.500 Kč. Dále obdržela 2.520 Kč od finančního úřadu, 8.400 Kč jakožto vklad na bankomatu a 1.500 Kč z účtu společnosti [právnická osoba]. V květnu 2020 žalovaná obdržela od [jméno FO] 491 Kč, 262 Kč, 22.500 Kč, 1.000 Kč, 500 Kč, 502 Kč a 200 Kč. V tomtéž měsíci žalovaná měla na účet připsány částky 949 Kč jako storno ze [Anonymizováno], 702 Kč od [Anonymizováno], 5.850 Kč od [Anonymizováno] [právnická osoba]. V červnu 2020 žalovaná obdržela na účet od [jméno FO] 4.248 Kč a jiné příjmy neměla. 1. 7. 2020, před schválením povoleného debetu, obdržela na účet 6.500 Kč na základě vkladu na bankomatu. Z těchto údajů nevyplývá, že by žalovaná měla průměrné příjmy 19.479 Kč.

12. Z výpisů z účtu žalované za dobu od 1. 1. do 31. 5. 2023 bylo zjištěno, že k 1. 1. 2023 měla žalovaná zůstatek 14.700 Kč a tentýž zůstatek měla i k poslednímu dni téhož měsíce a měsíců únor až duben 2023. Ke dni 31. 5. 2023 měla zůstatek záporný -15.000 Kč. Z mimořádného výpisu z téhož účtu za dobu od 31. 7. 2022 do 13. 7. 2023 lze zjistit pouze údaje, uvedené výše u mimořádného výpisu z účtu, tedy datum, protiúčet, variabilní symbol, a částku. Ke dni 8. 6. 2023 je zde zaznamenán převod nesplacené jistiny úvěru 15.000 Kč. Jak soud již uvedl, z mimořádného výpisu nelze zjistit zůstatky na účtu žalované, překročení povoleného limitu či splnění dalších podmínek povoleného debetu.

13. Dopisem z 12. 6. 2023 oznámil původní věřitel žalované, že s ohledem na porušování smlouvy o úvěru prohlásil dluh, tedy vyčerpané částky úvěru, jistiny včetně úroků a všech ostatních finančních závazků, za okamžitě splatné k témuž dni, a vyzval žalovanou, aby uhradila 18.216,14 Kč. Podle podacího archu byl tento dopis žalované odeslán dne 12. 6. 2023.

14. Podle zprávy [právnická osoba]., tedy původního věřitele, byl shora uvedený účet žalované uzavřen 28. 8. 2023.

15. Ohledně postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 2. 8. 2023 uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek č. 12/2022/07, která navazovala na rámcovou smlouvu o postupování pohledávek z 27. 12. 2023. Přílohou této smlouvy byl seznam postoupených pohledávek, v němž na straně 3 pod pořadovými čísly 104 a 105 se nacházejí obě pohledávky za žalovanou, které jsou předmětem tohoto řízení. Dvěma dopisy z 16. 8. 2023 oznámil původní věřitel žalované, že obě pohledávky za žalovanou postoupil na žalobce, a vyzval žalovanou, aby svůj dluh hradila již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle poštovního podacího archu byly tyto dopisy žalované odeslány doporučeně 15. 8. 2023.

16. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalované dopisem svého právního zástupce z 1. 11. 2023, který byl podle podacího lístku odeslán žalované doporučeně dne 2. 11. 2023.

17. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne 30. 8. 2016 uzavřel původní věřitel [právnická osoba]. smlouvu o poskytování bankovních služeb s žalovanou, za kterou z důvodu její nezletilosti jednala [jméno FO], matka žalované. Na základě této smlouvy zřídil původní věřitel pro žalovanou běžný účet a přímé bankovnictví včetně elektronického klíče. Žalovaná byla povinna udržovat na účtu kladný zůstatek a původní věřitel byl oprávněn strhnout si z účtu své pohledávky za žalovanou, například z titulu poplatků či úroků, a to i do nepovoleného debetu. Původní věřitel odstoupil od této smlouvy dopisem z 27. 6. 2023. Dne 1. 7. 2020 žalovaná již jako zletilá uzavřela s původním věřitelem smlouvu o povoleném debetu na účtu s limitem 15.000 Kč a zavázala se splnit shora uvedené podmínky. V měsících leden až červen 2023 měla žalovaná na účtu záporný zůstatek, který byl vyrovnán až 8. 6. 2023 převodem ze strany původního věřitele. Dopisem z 12. 6. 2023 původní věřitel zesplatnil dluh z povoleného debetu na účtu. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel zkoumal a ověřoval příjmy, výdaje a dosavadní závazky žalované před uzavřením smlouvy o povoleném debetu. Žalovaná za dobu více než 3 měsíců před uzavřením této smlouvy měla zcela minimální příjmy, většinou pocházející od její matky. Nelze dovodit, že by žalovaná měla průměrné příjmy na účtu ve výši 19.479 Kč. Původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, předmětem postoupení byly pohledávky za žalovanou jednak z titulu smlouvy o poskytování bankovních služeb a jednak z titulu smlouvy o povoleném debetu. Postoupení obou pohledávek bylo žalované oznámeno shora uvedenými dopisy. Žalovaná žalobci na žalovanou částku neuhradila ničeho na žádnou z pohledávek.

18. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu o účtu v souladu s ustanovením § 2662 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet, anebo výběr hotovosti z účtu, anebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Původní věřitel si splnil svoji povinnost ze smlouvy tím, že dne 30. 8. 2016 zřídil žalované běžný účet č. [č. účtu] a umožňoval žalované vklady a výběry z účtu a prováděl převody peněžních prostředků. Následně za necelé 4 roky si původní věřitel s žalovanou ujednali, že původní věřitel umožní žalované výběr hotovosti, anebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu nebude dostatek peněžních prostředků. Limit přečerpání běžného účtu žalované, tedy kontokorentního úvěru, činil 15.000 Kč. Pro takovéto ujednání se ve smyslu § 2665 občanského zákoníku použijí přiměřeně ustanovení o úvěru. Úvěr je upraven v § 2395 občanského zákoníku tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel si své povinnosti ze smlouvy o kontokorentním úvěru, tedy o povoleném debetu, plnil tím, že umožňoval žalované přečerpávat běžný účet do záporného zůstatku a prováděl bankovní operace na účtu, i když žalovaná neměla na účtu k tomu dostatek peněžních prostředků.

19. Smlouvu o povoleném debetu, tedy o kontokorentním úvěru, z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Tato smlouva je smlouvou spotřebitelskou a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě úvěru. Po původním věřiteli lze proto důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu, jak vyplývá z ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku. U původního věřitele je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Tentýž zákon v § 75 a § 76 vyžaduje od původního věřitele provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalované. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89. Podle § 86 byl původní věřitel povinen před uzavřením žalované úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, anebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn kontokorentní úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalované úvěr splácet na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a způsobu plnění jejích dosavadních dluhů.

20. Jak soud shora uvedl, nebylo prokázáno, že by původní věřitel kontroloval žalovanou v jakýchkoli registrech. Je sice pravdou, že původní věřitel, který vedl pro žalovanou běžný účet, mohl mít přehled o jejích příjmech a výdajích, nemuselo se však jednat o veškeré příjmy a veškeré výdaje. Nebylo zjištěno, že by původní věřitel zjišťoval osobní stav žalované, formu jejího bydlení, vyživovací povinnosti, zdroj příjmů žalované, její výdaje na různé účely či její dosavadní závazky a způsob jejich plnění. Z mimořádných výpisů z účtu žalované, nevyplývá, že by nějaký průměrný příjem žalované za blíže nespecifikované období měl činit 19.479 Kč. Není zřejmé, zda jde o příjem za měsíc či za jiné období. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel zjistil jakékoli konkrétní skutečnosti ohledně výdajů žalované, natož aby je ověřil. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel nahlížel do nebankovního nebo bankovního registru klientských informací a přesvědčil se tak o tom, jaké má žalovaná dřívější závazky, v jaké výši, jak dlouhou dobu je povinna ještě je splácet a zda splácí takovéto závazky řádně a včas. Původní věřitel tudíž nemohl provést porovnání nedostatečně zjištěných a nneověřených příjmů žalované s nezjištěnými a neověřenými výdaji žalované, ani zohlednit způsob plnění jejích dosavadních dluhů. Za takové situace původní věřitel nemohl dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Soud na tomto místě připomíná, že to byl žalobce, který nabídl žalované kontokorentní úvěr na účtu, což vyplývá z jeho akceptace návrhu smlouvy o povoleném debetu z 1. 7. 2020, kde uvádí, že ho těší, že žalovaná využila jeho nabídky a požádala o poskytnutí povoleného debetu. Za popsané situace původní věřitel neměl žalované žádné úvěry nabízet, ani poskytovat.

21. Soud tedy má za to, že původní věřitel poskytl žalované kontokorentní úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Soud má za to, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalované, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zároveň narušuje veřejný pořádek, a tudíž je úvěrová smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku. Soud k tomuto druhu neplatnosti přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoli smluvní strana neplatnost namítla. Popsané chování původního věřitele jakožto banky a poskytovatele spotřebitelského úvěru je nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebitelů. Týká se nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát například sociálními dávkami, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a tím čerpají pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů na všeobecně prospěšné účely. Postup původního věřitele není také odpovědný vůči jeho klientům, kteří mu jakožto bance svěřili své finanční prostředky a spolehli se na to, že banka je bude profesionálně spravovat.

22. Soud na tomto místě připomíná ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách, podle něhož banka je povinna při výkonu své činnosti postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejich vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky. Požadavek obezřetnosti je klíčovým požadavkem, který je na banky kladen. Jeho podstatou je omezování a snižování míry rizik, kterým jsou vystaveni věřitelé banky, v první řadě její vkladatelé. Základní funkcí, kterou banka v ekonomice plní, je funkce finančního zprostředkovatele mezi subjekty, které mají aktuálně přebytek finančních prostředků, a subjekty, které mají aktuálně nedostatek finančních prostředků. Základní činností banky je proto přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů. Prostředky, které bankám svěřuje veřejnost, převyšují objem vlastních prostředků bank, a v důsledku toho banky provozují své podnikatelské aktivity s využitím zdrojů svěřených jim vkladateli. Banky tudíž při svém podnikání musí postupovat obezřetně, tak, aby nepoškodili své vkladatele, a požadavek obezřetnosti se vztahuje nejen k ochraně vkladatelů bank, ale i k ochraně bezpečnosti a stability bank, s ohledem na roli, kterou banky v ekonomice hrají.

23. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti dostatečně rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

24. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, nemohly z ní vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalované tudíž nemohla vzniknout povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky dohodnutým způsobem ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky z úvěru či poplatky. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Pro určení výše bezdůvodného obohacení bylo podstatné zjistit, jakou částku celkem žalovaná vyčerpala od počátku, tedy od uzavření smlouvy o povoleném debetu dne 1. 7. 2020, až do ukončení povoleného debetu převodem nesplacené jistiny dne 8. 6. 2023, a jakou částku celkem za totéž období žalovaná uhradila, tedy jaká částka celkem byla na účet žalované za totéž období připsána. Do těchto částek nelze zahrnout jakékoli poplatky či úroky. Za bezdůvodné obohacení tedy není možné pokládat částku 15.000 Kč, kterou žalobce považuje za dlužnou jistinu na kontokorentním úvěru. Žalobce tvrdí, že žalovaná poprvé čerpala kontokorentní úvěr dne 26. 9. 2022 ve výši 8.612 Kč, což však nebylo v řízení prokázáno. Mimořádný výpis z účtu výše zmíněný k tomu nepostačuje, jak soud již popsal. Na mimořádném výpisu je sice platba 26. 9. 2022 ve výši 13.860 Kč, nelze však zjistit zůstatek na účtu po této platbě, zda byl záporný či nikoli, když 5 dní předtím na účet žalované přišla částka 20.248 Kč. Podle žalobce veškeré pohyby a využití povoleného debetu je reálně možné evidovat společně na běžném účtu, přičemž pro žalobce není možné uvést částku prostého čerpání bez poplatku a úroků a částku úhrady za celé smluvní období, když na běžném účtu současně žalovaná nakládá s dalšími úvěrovými produkty, ale zejména se svými vlastními peněžními prostředky, které nejsou vždy v celé jejich výši úhradami vyčerpaného úvěru. K tomu soud uvádí, že při absolutní neplatnosti smlouvy o kontokorentním úvěru vzniká věřiteli pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení, které nelze stanovit jiným způsobem, než jako rozdíl mezi odchozími a příchozími platbami, bez jakýchkoli poplatků, úroků či dalších plateb.

25. Žalobce se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud tedy věc projednal v jeho nepřítomnosti. Žalobce proto nemohl být soudem vyzván ve smyslu § 118a odst. 1, 2 a 3 občanského soudního řádu k doplnění tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání ohledně výše bezdůvodného obohacení, jakého se žalované dostalo, a nemohl být ani poučen o následcích nevyhovění takové výzvě.

26. Vzhledem k tomu, že žalobce netvrdil a neprokázal rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalované, nepovažuje soud jeho nárok ze smlouvy o povoleném debetu za důvodný, tedy ve výši 15.000 Kč včetně úroků z úvěru a úroků z prodlení. Soud pro úplnost dodává, že v řízení ani nebylo jednoznačně prokázáno, které konkrétní podmínky povoleného debetu žalovaná nesplnila a ve kterých dnech se tak stalo.

27. Ohledně nároku žalobce na zaplacení nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu je třeba uvést, že podle žalobce žalovaná se poprvé dostala do záporného stavu dne 30. 9. 2022, a to částečně za stržení poplatku za vedení účtu 129 Kč. Ke zmíněnému dni však platila smlouva o povoleném debetu na účtu, a žalovaná tak byla oprávněna čerpat peněžní prostředky do záporného zůstatku. Žalobce netvrdí, z jakých složek konkrétně se skládá částka 1.160,33 Kč, kterou pokládá za nepovolený debetní zůstatek, ani jakým způsobem dospěl k této částce. Jak soud shora uvedl, žalobce se nedostavil k jednání, a tudíž nemohl být soudem vyzván u jednání k doplnění tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání ohledně těchto skutečností, ani poučen o následcích nesplnění takové výzvy.

28. Na základě všech výše uvedených skutečností nepovažuje soud žalobu žalobce za důvodnou, a to jak ohledně nároku ze smlouvy o účtu, tak ohledně nároku ze smlouvy o povoleném debetu. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl, aniž by bylo třeba se zabývat tím, zda obě pohledávky za žalovanou byly platně postoupeny z původního věřitele na žalobce.

29. Žalovaná měla ve sporu plný úspěch, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly. Soud tedy v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení