74 Co 215/2023 - 1159

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení částky 1 486 403 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 22. 5. 2023, č. j. 8 C 261/2015-1072, takto:

Výrok

I. Odvolání proti II. výroku rozsudku se odmítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku potvrzuje v tomto správném znění: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 486 403 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně - z částky 2 311 055 Kč za dobu od 20. 1. 2015 do 26. 1. 2015, - z částky 1 871 039 Kč za den 27. 1. 2015, - z částky 698 235 Kč za dobu od 28. 1. 2015 do zaplacení, - z částky 788 168 Kč za dobu od 17. 2. 2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. a IV. výroku potvrzuje.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 35 235,20 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud Brno-venkov (dále jen „soud“ či „okresní soud“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1 486 403 Kč s příslušenstvím (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení části požadovaného úroku z prodlení (II. výrok), uložil žalovanému nahradit náklady řízení žalobci ve výši 716 613 Kč (III. výrok) a České republice na účet okresního soudu ve výši 33 551 Kč (IV. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti: a) Žalovaný byl zadavatelem výběrového řízení na dodávku zařízení pro výrobu testovacích šarží (dále jen „zařízení“) v rámci projektu spolufinancovaného z operačního programu Podnikání a inovace. b) O technických vlastnostech zařízení účastníci jednali od roku 2011, přičemž za žalobce jednal technik [jméno FO] (dále jen „technik“), za žalovaného jednatel [tituly před jménem] [jméno FO] starší (dále jen „jednatel žalovaného“). c) Specifikace technických vlastností zařízení v zadávací dokumentaci výběrového řízení vycházela z parametrů dohodnutých účastníky tohoto řízení. d) Žalobce (jako prodávající) a žalovaný (jako kupující) uzavřeli dne 16. 5. 2014 písemnou kupní smlouvu (dále jen „smlouva“ či „písemná smlouva“), ve které se žalobce zavázal dodat zařízení (technicky specifikované v příloze smlouvy) do 30. 9. 2014 do provozovny žalovaného, do 31. 10. 2014 zaškolit zaměstnance, zajistit předepsané prohlídky, uvést zařízení do provozu včetně odzkoušení, ověření funkčnosti a seřízení, provést 14-ti denní zkušební provoz, dodat příslušenství, předat doklady o provedení zkoušek, technickou dokumentaci, návody k obsluze a údržbě v českém jazyce. Žalovaný se zavázal zaplatit kupní cenu 3 387 939 Kč, a to 25 % do 30 dnů od doručení zálohové faktury a 75 % po uvedení zařízení do plného provozu na základě účastníky podepsaného předávacího protokolu, který měl obsahovat i výsledek zkušebního provozu. Žalobce byl oprávněn konečnou fakturu vystavit na částku odsouhlasenou v předávacím protokolu, se splatností 30 dní od jeho podpisu. Do odstranění vad nebyl žalovaný povinen zaplatit kupní cenu. Zařízení se považovalo za odevzdané převzetím žalovaným bez vad. V případě převzetí s vadami měla být v předávacím protokolu uvedena lhůta k jejich odstranění; závazek žalobce pak byl splněn odstraněním poslední vady. Vlastnické právo měl žalovaný nabýt převzetím zařízení. O odmítnutí převzetí měl být sepsán zápis a dohodnut náhradní termín předání. Záruční doba činila 24 měsíců od předání zařízení. Žalobce byl povinen se do 48 hodin od nahlášení dostavit k odstranění vady a vadu nebránící provozu odstranit do 7 pracovních dní. V případě prodlení s dodáním zařízení byl žalobce povinen zaplatit žalovanému smluvní pokutu ve výši 0,5 % z kupní ceny za každý den prodlení a v případě prodlení s odstraněním vad 5 000 Kč za každou vadu. Smlouvu bylo možné měnit a doplňovat písemnými dodatky. e) Žalobce zadal dodání software pro ovládání zařízení u společnosti [Anonymizováno]. f) Podle dotačního titulu mělo být zařízení imobilní, proto uzavřeli účastníci v dubnu 2014 samostatnou ústní kupní smlouvu (dále též jen „ústní smlouva“), podle které měl žalobce dodat spolu se zařízením další komponenty (hydraulický systém zdvihu pro možnost naložení na podvalník bez jeřábu, vykládací pás rovný a hydraulicky sklopný, karter vykládacího pásu a sklopné bočnice s čepy, pás pro zpětný sběr vypadaného materiálu a žárové pozinkování celé konstrukce), které nesměly být součástí dotačního titulu (a tedy ani písemné smlouvy), a to bez určení konkrétní výše kupní ceny – ta měla být dohodnuta v rámci (následně nerealizované) zakázky na dodání míchačky. g) Dne 16. 5. 2014 žalovaný převzal zálohovou fakturu vystavenou na základě písemné smlouvy na částku 846 984,88 Kč, splatnou 15. 6. 2014; v dohodnutém termínu ji neuhradil. h) Žalobce v dopise z 9. 9. 2014 upozornil žalovaného, že nezaplacení faktury podstatným způsobem ohrožuje dohodnutý termín dodání zařízení, který proto nelze dodržet. i) Žalovaný na zálohovou fakturu zaplatil dne 15. 9. 2014 a 1. 10. 2014 částky 2 x 100 000 Kč a dne 23. 10. 2014 částku 646 984,88 Kč. j) Společnost [Anonymizováno] dopisem ze dne 22. 10. 2014 upozornila žalobce, že klíč k software bude dodán po uhrazení splatné faktury. k) V e-mailové komunikaci se dne 11. 11. 2014 účastníci dohodli na termínu dodání dne 19. 11. 2014. Žalovaný dne 12. 11. 2014 sdělil žalobci, že stavební připravenost na dodání a zprovoznění zajistil. l) Dne 31. 10. 2014 žalobce žalovanému vyúčtoval fakturou č. [IBAN], splatnou 30. 11. 2014, doplatek ceny zařízení ve výši 2 540 955 Kč. Žalovaný zaplatil žalobci na fakturu dne 26. 1. 2015 částku 440 016 Kč a dne 28. 1. 2015 částku 1 172 804 Kč. m) Žalobce (prostřednictvím technika) dodal žalovanému zařízení spolu s komponenty dne 20. 11. 2014. Žalovaný neměl připraveny podmínky pro zprovoznění zařízení. Technik za pomoci elektrikáře žalovaného zařízení připojil, spustil některé motory, seřizoval váhy, provedl kontrolu motoru, váhy kalibroval, prováděl první test a začal zaškolovat obsluhu. Zaškolování mělo být dokončeno 21. 11. 2014. n) Dne 23. 11. 2014 žalovaný zaslal e-mailem žalobci nepodepsanou předávací dokumentaci zařízení, datovanou 31. 10. 2014, ve které označil 4 vady: 1) nesprávná funkce řídícího systému v plně automatickém režimu, 2) chybějící konstrukce ochranných krytů, 3) chybějící světelná signalizace na zásobnících surovin pro nakládku, 4) nedodání řídících systémů a popisků ovládacích prvků v českém jazyce. o) Žalobce (prostřednictvím [jméno FO] – dále jen „[právnická osoba].“) dne 24. 11. 2014 sdělil žalovanému, že vadu 1) odstraní tentýž den, odstraní také vadu 2), světelná signalizace (vada 3) nebyla předmětem dodávky a dodá řídící systém a popisky v českém jazyce (vada 4). p) Dne 24. 11. 2014 technik zjistil, že nefunguje propojení manuálního ovládání s rozvaděčem. Proto dne 25. 11. 2014 sdělil žalovanému, že odveze rozvaděč a věc vyřeší s výrobcem elektroniky v Itálii. Jednatel žalovaného s odmontováním rozvaděče nesouhlasil a nepěkně se vyjádřil o manželce technika [právnická osoba]. [tituly před jménem] [jméno FO] mladší technikovi fyzicky vyhrožoval. Jednatel žalovaného sdělil technikovi, že pokud okamžitě neopustí provozovnu, zavolá policii. [jméno FO] pak vytlačili technika z provozovny a zabránili mu pokračovat ve zprovoznění zařízení, přes jeho upozornění, že dle smlouvy má na zprovoznění 30 dnů. Technikovi již nebyl do provozovny umožněn přístup. r) V e-mailu ze dne 26. 11. 2014 sdělil žalovaný žalobci, že v průběhu zkušebního provozu bylo zjištěno několik vad a nedodělků, které brání převzetí a užívání zařízení, po jejich odstranění bude podepsán předávací protokol, na základě kterého bude doplacena kupní cena. s) Žalobce dne 27. 11. 2014 žalovanému sdělil, že z jeho strany ke zpoždění nedošlo, neboť jednatel žalovaného zabránil technikovi v práci. t) Žalovaný dne 28. 11. 2014 navrhl žalobci dvě varianty řešení: 1) převzetí zařízení s vadami a nedodělky s termínem odstranění a uložením peněžních prostředků ve výši doplatku kupní ceny u notáře, 2) odečtení ceny rozvaděče z kupní ceny. u) Dopisem ze dne 2. 12. 2014 vyzval žalobce žalovaného ke zpřístupnění zařízení a umožnění převozu zařízení k posouzení vady. v) Žalovaný dopisem z 3. 12. 2014 navrhl schůzku k dokončení případu zařízení i míchačky. Dopisem z 11. 12. 2014 vyzval žalovaný žalobce k odstranění vad. Žalobce dopisem z 18. 12. 2014 zrekapituloval prodlení žalovaného s úhradou zálohové faktury, problémy po dodání zařízení, vyhození technika, uvedl, že na zařízení jsou komponenty nad rámec písemné smlouvy, které žalovaný nechce zaplatit ani nechat demontovat. w) Podle odborného posouzení [tituly před jménem] [adresa] ze dne 18. 12. 2014 k tomuto dni bylo možné zařízení použít k dohodnutému účelu pouze po vytvoření funkčního řídícího systému. x) Dne 3. 2. 2015 uzavřel žalovaný smlouvu se společností [Anonymizováno], na jejímž základě společnost [Anonymizováno] dodala žalovanému řídící systém pro míchání písku včetně rozvaděče, odzkoušení, oživení systému a projektu za dohodnutou cenu 346 060 Kč dne 31. 3. 2015. y) Dopisem ze dne 9. 2. 2015 vyzval žalobce žalovaného ke zpřístupnění zařízení, poskytnutí součinnosti pro posouzení důvodnosti reklamace a zaplacení částky 28 500 EUR za komponenty do sedmi dnů. z) Podle zjištění kontroly využití finančních prostředků z fondu Evropské unie bylo dne 11. 8. 2015 zařízení umístěno v areálu žalovaného, nedostatky byly shledány jen v účetnictví. aa) Podle znaleckého posudku soudního znalce [tituly před jménem] [adresa] ze dne 15. 10. 2019, č. 149/01/19, bylo zařízení způsobilé sloužit k míchání sypkých hmot, a žalovanému bylo dodáno s komponenty, které nebyly zahrnuty v písemné smlouvě. Zařízení mohlo sloužit svému účelu i bez komponentů. bb) Podle znaleckého posudku č. 158/03/21 soudního znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 31. 8. 2021 obvyklá hodnota komponentů v době jejich dodání činila 788 481 Kč.

3. Ke kompenzačním námitkám žalovaného vzal soud za prokázány následující skutečnosti: a) Dopisem ze dne 22. 1. 2015 žalovaný vyzval žalobce k zaplacení částky 286 000 Kč + DPH z titulu slevy z kupní ceny ve výši ceny rozvaděče; vyúčtoval smluvní pokutu ve výši 265 995 Kč za prodlení s dodáním zařízení od 1. 11. do 19. 11. 2014; požadoval vrácení zálohy 229 900 Kč za míchačku; vyúčtoval smluvní pokutu ve výši 68 400 Kč za prodlení s dodáním míchačky od 1. 12. do 18. 12. 2014; požadoval náhradu škody 17 780 Kč za vynaložené náklady na demontáž a opětovnou montáž staré míchačky. b) Dopisem ze dne 5. 12. 2015 žalovaný započítal výše uvedené pohledávky v celkové výši 582 075 Kč na pohledávku žalobce z titulu doplatku kupní ceny za zařízení. [právnická osoba] započtení smluvní pokuty za neodstranění vady spočívající v chybějící konstrukci ochranných krytů a bezpečnostních dvířek: a) Vadu uznala dne 24. 11. 2014 [právnická osoba]. b) Dopisem ze dne 13. 11. 2018 vyzval žalovaný žalobce k zaplacení smluvní pokuty 7 055 000 Kč (5 000 Kč denně od 20. 12. 2014 do 31. 10. 2018) za neodstranění vady chybějící konstrukce ochranných krytů a bezpečnostních dvířek. c) Žalobce v dopise z 21. 11. 2018 namítal, že vada nemohla být odstraněna z důvodu vykázání technika a nezpřístupnění zařízení ani na jeho výzvy. [právnická osoba] nárokům z titulu smlouvy na dodání míchačky: a) Dne 25. 6. 2014 účastníci uzavřeli kupní smlouvu, ve které se žalobce zavázal dodat žalovanému míchačku do 30. 11. 2014 a žalovaný se zavázal uhradit zálohovou fakturu na částku 229 900 Kč do 30. 7. 2014. b) Žalovaný zálohovou fakturu zaplatil dne 22. 10. 2014. c) Žalobce dopisem ze dne 2. 12. 2014 vyjádřil obavu, že žalovaný ani zbývající část kupní ceny nezaplatí řádně a včas a vyzval žalovaného k poskytnutí zajištění 400 000 Kč. d) Žalovaný v dopise ze dne 11. 12. 2014 požadoval dodání míchačky do 15. 12. 2014. Žalobce dopisem z 18. 12. 2014 poukázal na prodlení žalovaného s úhradou zálohových faktur u míchačky i zařízení. Žalovaný dopisem z 19. 12. 2014 odstoupil od kupní smlouvy na míchačku a vyzval žalobce k vrácení zálohy. Žalobce dopisem z 9. 2. 2015 odstoupení považoval za neplatné, upozornil na dopis z 2. 12. 2014 o odepření plnění do doby, kdy bude vzájemné plnění žalovaným přiměřeně zajištěno. e) Mezi účastníky nebylo dohodnuto do kdy má žalovaný odstranit stávající míchačku, ani že mu bude žalobce refundovat náklady s tím spojené. f) Výši vynaložených nákladů na demontáž míchačky (4 800 Kč), práce s jeřábem při demontáži míchačky a cesta k žalovanému (1 240 Kč), cesta jeřábu pro míchačku k žalobci (1 240 Kč), cesta pro zařízení k žalobci (2 700 Kč), náhrada za čas dvou pracovníků na cestě (1 800 Kč), práce při montáži původní míchačky (6 000 Kč), žalovaný neprokázal.

6. Při právním hodnocení věci soud vyšel z § 6 odst. 1, § 1968, § 2079, § 2080, § 2085, § 2086, § 2087, § 2088 a § 2099 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“ či „nový občanský zákoník“), načež dospěl k následujícím závěrům:

7. Písemná smlouva je kupní smlouvou na dodání věci, která měla být teprve vyrobena, neboť žalovaný se nezavázal předat žalobci podstatnou část toho, čeho bylo k vyrobení věci zapotřebí. Věc měla být dodána spolu s doklady, které se k ní vztahovaly. Ve smlouvě byla dohodnuta doba a místo plnění, kupní cena a způsob její úhrady.

8. Žalovaný zálohovou fakturu zcela zaplatil více než 4 měsíce po dohodnuté době splatnosti, přičemž netvrdil (a v řízení nevyšlo najevo), že by pro toto prodlení měl závažný důvod. V důsledku prodlení se zaplacením zálohové faktury nebyl žalobce povinen dodat zařízení v dohodnutém termínu, ale až po splnění povinnosti žalovaným. Dodání zařízení do provozovny žalovaného dne 20. 11. 2014, tedy necelý měsíc od zaplacení zálohy, považoval soud za odpovídající smlouvě a prodlení žalovaného. Splnění ostatních smluvních povinností žalobce se v důsledku prodlení žalovaného posunulo do 21. 12. 2014.

9. Žalovaný nepřipravil podmínky nutné ke zprovoznění zařízení. Technik přesto dne 20. 11. 2014 započal se zprovozňováním, a dne 24. 11. 2014 zjistil, že rozvaděč nefunguje. Vzhledem k posunutí termínu ke zprovoznění do 21. 12. 2014 nebyl žalobce dne 24. 11. 2014 v prodlení se splněním žádné smluvní povinnosti. Dne 25. 11. 2014 žalovaný znemožnil žalobci zprovoznit zařízení, když nesouhlasil s odvozem rozvaděče a pod pohrůžkou přivolání policie technika vykázal z provozovny. Žalobce se ještě dopisy z 2. 12. 2014 a 18. 12. 2014 neúspěšně domáhal zpřístupnění zařízení ke zprovoznění. Jednání žalovaného považoval soud za nepoctivé ve smyslu § 6 odst. 1 o. z., když žalobce na vyprojektování zařízení dle jeho požadavků pracoval několik let. Žalovaný, který znemožnil žalobci splnit smluvní povinnosti (odstranit vady a zprovoznit zařízení, doplnit chybějící části, předat doklady a provést zkoušky), nemůže uplatnit práva z vadného plnění. Proto soud nepovažoval za důvodnou námitku, že žalobce nesplnil smluvní povinnosti, když povinnosti naopak od počátku porušoval žalovaný (zaplatil zálohu s prodlením více než čtyř měsíců, nepřipravil elektrické připojení pro zařízení, vykázal technika, znemožnil zprovoznit zařízení), který tak sám způsobil, že měl v držení nezprovozněné řízení.

10. Na uvedeném nic nemění skutečnost, že žalobce dne 24. 11. 2014 potvrdil existenci vad, když následující den žalovaný vykázal technika z provozovny a ve lhůtě dohodnuté ke zprovoznění znemožnil žalobci vady zařízení odstranit.

11. Námitku žalovaného, že žalobci neumožnil odvézt zařízení proto, že technik odmítl podepsat o odvozu protokol, měl soud za vyvrácenou svědeckou výpovědí technika a [právnická osoba]., i dopisy ze dne 2. 12. 2014 a 9. 2. 2015, ve kterých žalobce vyzýval žalovaného ke zpřístupnění zařízení.

12. Žalovaný sice formálně vyzýval žalobce k odstranění vad, soud však považoval za podstatné, že po vykázání technika již fakticky žalobci přístup k zařízení neumožnil.

13. Tvrzení žalovaného, že nemohl čekat na zprovoznění zařízení pro dotační podmínky, považoval soud za nedůvodné, neboť žalovaný znemožnil žalobci zařízení zprovoznit ještě v době dohodnuté k jeho zprovoznění ve smlouvě (30 dní od dodání).

14. K námitce žalovaného, že byl oprávněn odstranit vady pomocí třetí osoby, soud uvedl, že takový postup mohl žalovaný zvolit až po uplynutí doby určené ve smlouvě ke zprovoznění žalobci.

15. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci nedoplatek kupní ceny za zařízení dle písemné smlouvy ve výši 698 235 Kč spolu s úrokem z prodlení, a to v návaznosti na data hrazení zálohových faktur. Ve zbytku požadovaného úroku z prodlení žalobu zamítl.

16. Účastníci se dále v dubnu 2014 ústně dohodli, že nad rámec písemné smlouvy žalobce žalovanému dodá k zařízení komponenty. Nejedná se tedy o situaci, že by žalobce dodal větší množství věcí, než bylo ujednáno ve smyslu § 2093 o. z. Obranu žalovaného, že komponenty byly součástí technických vlastností zařízení, proto považoval za nedůvodnou. Vzhledem k tomu, že nebyla uzavřena dohoda o konkrétní výši kupní ceny, či způsob jejího určení, uložil soud žalovanému zaplatit žalobci požadovanou cenu komponentů 788 168 Kč, jejichž obvyklá cena dle znaleckého posudku činila 788 481 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího od data určeného žalobcem ve výzvě ze dne 9. 2. 2015, když z reakce žalovaného ze dne 13. 2. 2015 dovodil, že tento den mu byla výzva již doručena. Ve zbytku požadovaného úroku z prodlení soud žalobu zamítl.

17. Kompenzační námitku nepovažoval soud za důvodnou z následujících důvodů:

18. Žalovanému nevznikl nárok na slevu z kupní ceny odpovídající ceně za nový rozvaděč, když žalobci znemožnil v dohodnuté době vadu zařízení odstranit. Vyúčtovanou smluvní pokutu ve výši 7 055 000 Kč za neodstranění vady chybějící konstrukce ochranných krytů a bezpečnostních dvířek od 20. 12. 2014 do 31. 10. 2018 nepovažoval soud za oprávněnou ze stejných důvodů. Žalovanému nevznikl nárok ani na smluvní pokutu za prodlení žalobce s dodáním zařízení od 1. 11. 2014 do 19. 11. 2014, neboť žalobce nebyl v této době v prodlení. Přiznání smluvních pokut navíc soud považoval za rozporné s dobrými mravy a poctivým obchodním stykem ve smyslu § 2 odst. 3 o. z., neboť žalovaný znemožnil žalobci splnit povinnosti zajištěné smluvní pokutou. Navíc měl za důvodnou námitku žalobce, že nárok na smluvní pokutu je za dobu od 20. 12. 2014 do 14. 11. 2015 promlčený.

19. Nárok na vrácení zálohy za míchačku považoval soud za nejistý, neboť žalovaný zaplatil dohodnutou zálohu s téměř tříměsíčním zpožděním, proto míchačka nebyla dodána ve sjednaném termínu. Odstoupení od smlouvy žalovaným proto považoval za předčasné, když nelze mít za to, že žalobce porušil smlouvu podstatným způsobem. Požadavek na smluvní pokutu za prodlení s dodáním míchačky od 1. 12. 2014 do 18. 12. 2014 nepovažoval soud za důvodný, neboť pro prodlení žalovaného se zaplacením zálohy nebyl žalobce v prodlení s dodáním zboží. K nároku na náhradu škody za náklady vynaložené na demontáž a montáž původní míchačky soud uvedl, že míchačka měla být dle smlouvy dodána 30. 11. 2014, a žalobce neporušil žádnou povinnost ze smlouvy. Započítávané pohledávky žalovaného ze smlouvy na dodání míchačky soud považoval za nejisté a neurčité ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020.

20. Soud zohlednil i zásady soukromého práva (§ 1 až § 8 o. z., nálezy Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2010, sp. zn. II. ÚS 635/09 a ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2842/10), podle kterých soudy musí mít na mysli ideu spravedlnosti, a každé rozhodnutí by mělo představovat spravedlivé řešení věci za zjištěných okolností. Soud považoval za podstatné, že žalobce přistupoval k žalovanému zodpovědně a věnoval se mu několik let před uzavřením smlouvy, naopak žalovaný smlouvu od počátku porušoval, když nejprve s velkým zpožděním zaplatil dohodnutou zálohu, pak nepřipravil podmínky ke zprovoznění zařízení a následně vykázáním technika, s nímž dlouhodobě jednal, znemožnil žalobci zařízení zprovoznit.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodnil § 142 odst. 3 ve spojení s § 146 odst. 2 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Neúspěch žalobce spočívající v částečném zamítnutí žaloby a částečném zpětvzetí žaloby považoval za nepatrný, proto přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení.

22. O náhradě nákladů státu soud rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil převážně neúspěšnému žalovanému nahradit státu vynaložené tlumočné a znalečné.

23. Výslovně proti všem výrokům rozsudku podal odvolání žalovaný. Namítal, že soud nezohlednil všechny provedené důkazy, tyto nesprávně vyhodnotil a dospěl k nesprávným právním závěrům. Řízení pokládal za zmatečné a rozhodnutí za nepřezkoumatelné.

24. Konkrétně namítal, že: a) Závěry o jednání účastníků před uzavřením smlouvy jsou nepodstatné, neboť byla projednávána různá zařízení a soud nevzal v potaz možnost, že žalovaný odložil výrobu z důvodu neschopnosti žalobce předložit vhodný návrh. b) Žalobce v písemné smlouvě prohlásil, že je vlastníkem zařízení, proto nepotřeboval zálohu na jeho výrobu. c) Žalobce neupozornil na specifika připravenosti místa k montáži, proto nemůže tvrdit, že mu žalovaný neposkytl potřebnou součinnost. d) Kupní cena zahrnovala i dovoz a zprovoznění zařízení, předání návodu na obsluhu, dokumentace a zaškolení zaměstnanců. e) Zařízení mělo smíchat dvě hrubosti písku dle nastaveného poměru a přemístit je na nákladní vozidlo. Žalovaný očekával, že žalobce doveze funkční zařízení, které zapojí, vyzkouší, vyškolí obsluhu a předá návody, maximálně ve 3 dnech. 14 dnů bylo určeno ke zkušebnímu provozu, který je ve stavebnictví obvyklý a neznamená, že dodavatel chaoticky něco zkouší. Jde o ostrý provoz, na jehož konci se vyhodnocují možnosti optimalizací. f) Žalovaný nemusí vytýkat vady a přesně je popisovat, stačí zevrubný popis, proto se poskytuje záruka. Žalovaný vady vytkl, [právnická osoba]. je dne 24. 11. 2014 uznala. Žalobce dosud nepředal návod k obsluze, proto žalovaný nemá možnost posouzení plné funkcionality zařízení, a neodstranil ani další vady (chybějící dvířka signalizace, štítky v češtině, návod zaškolení obsluhy). Žalobce nepřistupoval aktivně k odstranění vyknutých a uznaných vad, neodpověděl na e-maily s možnostmi řešení. Dopisy žalobce mají charakter vytváření alibi, neboť v nich není navržen žádný konkrétní termín na opravu nastoupit. Žalobce plnění odpíral, proto byl žalovaný oprávněn zadat odstranění vad jiné osobě. g) Žalovaný měl obavy z odvozu zařízení technikem, který neměl plnou moc, nebyl zaměstnancem žalobce, měl jazykovou bariéru, dále pro původ žalobce, jehož jediným společníkem je společnost sídlem v Panamě, vyjma jednatele se v obchodním rejstříku nevyskytují jiné osoby, jednatel se neúčastnil žádného jednání, vše vyřizoval technik a [právnická osoba]., aniž se prokázali smlouvou uzavřenou s žalobcem. Žalovaný by svolil k odvozu rozvaděče pouze proti podpisu záznamu, což technik odmítl. Žalovaný již zaplatil zálohu, navíc technik podmínil ponechání zařízení na místě úhradou nesplatné kupní ceny. Žalovaný neviděl důvod, proč by měl žalobce zařízení, o kterém prohlásil ve smlouvě, že je funkční, odvážet. h) Namítal provázanost žalobce, [právnická osoba]. a technika, nesouhlasil s hodnocením věrohodnosti jejich výpovědí, které byly v rozporu s listinnými důkazy i tvrzením jednatele žalobce. i) Žalovaný nebyl povinen hradit doplatek kupní ceny, neboť nedošlo k podpisu předávacího protokolu a předání plně funkčního zařízení. j) Žalobce neprokázal uzavření smlouvy na komponenty, nepředložil fakturu, i když má každé plnění do 15 dnů vyúčtovat a odvést DPH. Tvrzení o samostatné smlouvě na komponenty je v rozporu s písemnou smlouvou, podle které mělo zařízení již existovat. Zařízení ve smlouvě neobsahovalo popis všech součástí (např. spojovacího materiálu, elektrické kabeláže), byly zvýrazněny jen podstatné vlastnosti a bylo na žalobci, jaké zařízení dodá se zachováním požadovaných vlastností a ceny. Smlouva neumožňovala navýšení mimo písemného dodatku, k čemuž nedošlo. Žalovaný považoval za nepravděpodobné, že by cena za smlouvou z konce roku 2014 byla zohledněna ve smlouvě uzavřené v dubnu 2014. Tvrzení o uzavření ústní smlouvy považoval za rozporná v otázce splatnosti i ceny, kdy se neshodl jednatel žalobce s [právnická osoba]., která měla vše na starosti (jednatelé účastníků se nikdy neviděli). k) Znalecký posudek nemá důkazní hodnotu, neboť smlouva neobsahovala výčet všech součástí zařízení, žalobce měl volnost dodat systém, který vyhoví parametrům zadání a ceny. Znalecký posudek na stanovení obvyklé ceny komponentů byl proveden nevhodným způsobem, kopíroval tvrzení žalobce a neobsahoval odborné stanovisko. Znalec ignoroval nedodání např. návodu k obsluze a proškolení obsluhy, jejichž hodnota měla být odečtena. Důsledky nesplnění těchto povinností mohly převyšovat cenu dodaných komponentů. l) Žalobce nedostál ani záruční odpovědnosti, neboť v záruce neprováděl servis, přičemž netvrdí, že by mu bylo bráněno ho činit. m) Soud vyhodnotil nárok žalovaného na slevu v rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4167/2014 a 23 Cdo 1299/2008, podle kterých lze jako slevu uplatnit i náklady na uvedení do bezvadného stavu. n) Soud nesprávně poučoval účastníky, a byť na jednání poučil žalobce, aby doplnil tvrzení, nepoučil ho, v čem neunáší důkazní břemeno a břemeno tvrzení, jindy neuvedl ustanovení, dle kterých poučení činí. Při shrnutí předběžného názoru neuvedl odkaz na právní úpravu, proto jsou poučení nepřezkoumatelná a nesprávná a již toto je důvodem pro zrušení rozhodnutí. Nebylo správně provedeno poučení před závěrečnými návrhy, neboť soud neuvedl, dle kterého ustanovení je poučení činěno ve vztahu k povinnosti doplnit tvrzení a návrhy. Tyto vady způsobily zásadní porušení práv stran a práva na spravedlivý proces. První jednání bylo odročeno bez řádného poučení o koncentraci, na jednání dne 27. 1. 2021 soud potvrdil termín dalšího jednání na 10. 2. 2021 a současně odročil jednání na 24. 3. 2021. o) Kvůli žalobci byl žalovaný kontrolován ministerstvem na výběrové řízení, správcem daně a Policií ČR, přičemž jediná výtka byla ve vztahu k sankcím, o tyto se ponížila dotace.

25. Ve vyjádření k odvolání považoval žalobce rozhodnutí soudu za správné. Zdůraznil, že technik byl vykázán z areálu žalovaného již třetí den po přivezení zařízení.

26. Podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

27. Subjektivně legitimován k podání odvolání je pouze účastník, jemuž nebylo výrokem rozhodnutí soudu plně vyhověno anebo mu byla tímto výrokem rozhodnutí způsobena nějaká újma na jeho právech (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3041/2015, či ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 21 Cdo 5097/2015).

28. Vzhledem k tomu, že žalovanému nebyla II. výrokem odvoláním napadeného rozsudku (ve kterém soud žalobu z části zamítl) způsobena žádná újma na jeho právech a nejde ani o rozhodnutí, kterým by mu nebylo plně vyhověno, není žalovaný oprávněn (subjektivně legitimován) podat proti tomuto výroku odvolání. Odvolací soud proto odvolání žalovaného proti II. výroku rozsudku v souladu s § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl (I. výrok tohoto rozsudku).

29. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání proti I., III. a IV. výroku bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí okresního soudu a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízení jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

30. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku, neboť je-li rozhodnutí soudu nepřezkoumatelné, protože tento nerespektoval zásady uvedené v § 157 a § 132 o. s. ř., musí odvolací soud takové rozhodnutí zrušit; jestliže tak neučiní a přijme rozhodnutí ve věci samé, pak zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1045/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročníku 2001, pod číslem 14).

31. V posuzovaném případě soud v odůvodnění rozsudku uvedl, jaké skutečnosti pokládá za prokázané, a na základě kterého konkrétního provedeného důkazu. Z odůvodnění je zřejmá vazba mezi konkrétním skutkovým zjištěním a důkazním prostředkem, z nějž soud zjištění učinil, i to, proč považoval tuto skutečnost za prokázanou; odůvodnění rozsudku obsahuje úvahy ohledně hodnocení důkazů. To, které skutečnosti považuje za prokázané, soud uvedl jednotlivě a postupně tak, že je zřejmé, ze kterého důkazního prostředku a proč takový závěr učinil (srov. nález Ústavního soudu II. ÚS 94/98 ze dne 27. 4. 1999). Skutkové a právní závěry nevychází z tzv. souhrnného zjištění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2492/99). Námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku proto odvolací soud považuje za nedůvodnou.

32. K odvolacím námitkám ohledně nesprávného procesního postupu soudu na jednáních odvolací soud uvádí, že na prvním jednání, které se ve věci konalo dne 23. 1. 2017, soud poučil účastníky dle § 118b odst. 1 s. s. ř. Na jednání konaném dne 29. 5. 2014 pak soud vyzval žalobce, aby přesně specifikoval předmět kupní smlouvy, co konkrétně žalovanému dodal a co dodal navíc, poučil ho, že k tomu je třeba označit důkazy, jinak by soud neměl prokázáno, co bylo předmětem kupní smlouvy a žaloba by byla zamítnuta. Na jednání dne 9. 8. 2017 soud vyzval žalobce k doplnění tvrzení a důkazů k jejich prokázání o tom, na základě jakých skutečností dodal žalovanému navíc proti kupní smlouvě komponenty, poskytl žalobci lhůtu 30 dnů a poučil ho, že v opačném případě by mohla být žaloba zamítnuta. Na dalších jednáních soud prováděl dokazování výslechy soudního znalce, jednatelů účastníků a svědků. Na jednání konaném dne 22. 5. 2023 účastníci po poučení dle § 119a o. s. ř. nenavrhovali provedení dalších důkazů.

33. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu platí, že “Účinky tzv. koncentrace řízení podle ustanovení § 118b o.s.ř. nenastanou, jestliže účastníci nebyli o tzv. koncentraci řízení a o jejích účincích poučeni jednak v předvolání k přípravnému jednání, k jednání nebo k dalšímu jednání, jednak před skončením přípravného jednání, jednání nebo dalšího jednání, má-li v této době nastat tzv. koncentrace řízení, a že "první jednání" lze pokládat ve smyslu ustanovení § 118b odst.1 věty druhé o. s. ř. za "skončené" jen tehdy, byly-li při něm provedeny alespoň všechny úkony uvedené v ustanoveních § 118 odst.1 a 2 o. s. ř.“(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2332/2014, rozsudek ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 29 ICdo 112/2019, či rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010).

34. Na jednání konaném dne 23. 1. 2017 soud neprovedl všechny úkony předvídané § 118 odst. 2 o. s. ř., neboť nesdělil účastníkům výsledky přípravy jednání, neuvedl, která právně významná skutková tvrzení účastníků lze považovat za shodná, která právně významná skutková tvrzení zůstala sporná a které z dosud navržených důkazů budou provedeny, popřípadě které důkazy soud provede, i když je účastníci nenavrhli. Nelze proto dospět k závěru, že po skončení jednání nastala zákonná koncentrace řízení ve smyslu § 118b o. s. ř.

35. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud souhlasí s odvolatelem potud, že řízení před okresním soudem nebylo řádně koncentrováno, neboť na prvním a jediném jednání, na kterém soud účastníky poučil dle § 118b o. s. ř., nebyly splněny podmínky § 118 odst. 2 o. s. ř. Soud navíc na dalších jednáních vyzýval žalobce k doplnění dalších tvrzení a důkazů.

36. Nedostatek poučení o koncentraci je z hlediska procesních důsledků třeba klást naroveň situaci, kdy poučení nebylo dáno vůbec. V takovém případě se proto uplatní pouze ten závěr, podle něhož nebrání § 118b odst. 1 o. s. ř. tomu, aby účastník tyto skutečnosti vylíčil, resp. aby označil důkazy potřebné k prokázání svých skutkových tvrzení i poté, kdy koncentrace nastala. V posuzovaném případě však okresní soud neodmítl provést některý důkaz navržený žalovaným pro překážku koncentrace řízení, ale založil své rozhodnutí na zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování. Proto nedostatek poučení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. není důvodem pro zrušení rozhodnutí.

37. Námitky ohledně nesprávného poučení žalobce dle § 118a o. s. ř. nejsou důvodné, neboť toto poučení nepostačuje poskytnout odkazem na zákonné ustanovení (jak se mylně domnívá odvolatel), ale je naopak třeba, aby soud v konkrétních souvislostech poučil účastníky při jednání o neúplnosti jejich tvrzení a nedostatečnosti jejich důkazů, respektive o konkrétních důvodech hrozící prohry ve sporu pro neunesení břemene tvrdit nebo prokazovat (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. III. ÚS 107/04, a ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 212/06). Poučení dle § 118a o. s. ř. má být tedy učiněno tak, aby účastník řízení měl představu o tom, jak bude rozhodnuto a aby nebyl následným rozhodnutím zaskočen, neboť v opačném případě je takové rozhodnutí třeba považovat za překvapivé. Účelem poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. je zabránit tomu, aby se účastník nedozvěděl až z rozhodnutí pro něj nepříznivého, tedy překvapivého, že podle hodnocení soudu neunesl břemeno tvrzení či důkazní, a aby měl příležitost doplnit chybějící tvrzení či navrhnout další důkazy. V posuzovaném případě soud vůči žalobci splnil poučovací povinnost zcela perfektně. Navíc případný nedostatek poučení úspěšného žalobce dle § 118a o. s. ř., jehož skutková verze byla podle soudu prokázána, nemůže být sám o sobě důvodem pro zrušení rozhodnutí.

38. Skutečnost, že soud při shrnutí předběžného názoru neuvedl odkaz na právní úpravu, nečiní jeho poučení nepřezkoumatelným a nesprávným, tato skutečnost rovněž sama o sobě není důvodem pro zrušení rozhodnutí.

39. Před závěrečnými návrhy soud správně poučil účastníky dle § 119a o. s. ř. a účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali.

40. Jako správná přejímá odvolací soud skutková zjištění okresního soudu učiněná z výpovědí soudního znalce, jednatelů účastníků, svědků a listin, jak jsou shrnuta v odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku (a v úvodní části tohoto odůvodnění), a pro stručnost na ně odkazuje.

41. Za nedůvodnou považuje odvolací soud námitku týkající se hodnocení věrohodnosti výpovědí [právnická osoba]. a technika okresním soudem z důvodu jejich provázanosti s žalobcem, neboť svědkův poměr k účastníkům řízení (a to ani např. příbuzenský poměr) nezakládá nezpůsobilost svědčit. Soud hodnotí věrohodnost svědka především z jeho chování při výslechu, kdy je významná zejména jeho přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi a ochota odpovídat na otázky. Jako negativní je vnímáno např. nejisté chování svědka, nebo pokud svědek nedokáže některé skutečnosti věrohodně vysvětlit. Okresní soud (stejně jako odvolací soud) neshledal, že by výpovědi technika a [právnická osoba]. byly v rozporu s listinnými důkazy (jak namítá odvolatel), naopak má za to, že jsou s nimi souladné a vzájemně se doplňují. Pokud se obsah výpovědí liší od jiných zjištěných skutečností pouze v dílčích detailech, nelze pro tento důvod konstatovat nevěrohodnost výpovědí, zejména když se svědci vyjadřovali k událostem starým několik let.

42. Při svém rozhodování vyšel odvolací soud také z tvrzení žalovaného na jednání odvolacího soudu (které žalobce nerozporoval), že zařízení zprovoznila společnost [Anonymizováno], zaškolení částečně provedl technik žalobce a částečně společnost [Anonymizováno] a poté žalovaný zařízení užíval.

43. Odvolací soud zopakoval dokazování, načež dospěl k závěru, že pro právní posouzení věci jsou podstatná také následující skutková zjištění:

44. V písemné kupní smlouvě se účastníci mimo jiné dohodli, že doplatek ceny bude uhrazen na základě montáže, zaškolení a podpisu předávacího protokolu, tedy budou-li splněny všechny tyto sjednané podmínky po uvedení zařízení do plného provozu na základě předávajícího protokolu podepsaného oběma smluvními stranami. Žalobce byl oprávněn fakturu vystavit na částku odsouhlasenou žalovaným v předávacím protokolu do 15 dnů od podpisu předávacího protokolu, se splatností 30 dní od podpisu předávacího protokolu.

45. V předávacím protokolu dne 20. 11. 2014 za žalobce výrobní ředitel [jméno FO] a za žalovaného [právnická osoba]. potvrdili, že zařízení bylo téhož dne předáno žalovanému a bylo započato zaškolování obsluhy, které mělo být dokončeno 21. 11. 2014.

46. Ohledně písemné smlouvy na dodání zařízení odvolací soud souhlasí s právním hodnocením okresního soudu, že se jedná o kupní smlouvu ve smyslu § 2086 odst. 1 o. z., podle které měl žalovaný zaplatit zálohovou fakturu dne 15. 6. 2014 a žalobce dodat zařízení dne 30. 9. 2014.

47. Odvolací soud souhlasí také se závěrem, že termín dodání zařízení byl dohodou účastníků (v e-mailové komunikaci) posunut na den 19. 11. 2014 a že dle dohody měl žalovaný zajistit stavební připravenost na dodání a zprovoznění zařízení, což neučinil. Již proto nejsou odvolací námitky ve vztahu k nedodržení termínu dodání a neprokázání toho, že žalovaný měl zajistit stavební připravenost, důvodné.

48. Nad rámec uvedeného však odvolací soud uvádí následující:

49. Podle § 1911 o. z. mají-li si strany navzájem plnit zároveň, může splnění požadovat jen ta strana, která sama dluh již splnila, nebo je ochotna a schopna splnit dluh současně s druhou stranou.

50. Smyslem tohoto ustanovení je poskytnout ochranu té straně, která je připravena plnit, aby nebyla nucena plnit v případě, kdy druhá strana plnění poskytnout nemůže či nehodlá (tj. není schopna či ochotna plnit). Tato strana pak plnění může odepřít, aniž by se dostala do prodlení, do doby, než jí bude poskytnuto vzájemné plnění. Strana, která měla plnit současně nebo napřed, může své plnění odpírat až do doby, kdy jí bude poskytnuto plnění celé, a nezáleží na tom, zda je její plnění dělitelné či nikoli. Vzájemná podmíněnost a závislost závazků je zdůrazněna tím, že ani jedna strana se nemůže domáhat plnění, pokud sama neplní to, k čemu je povinna. K tomu, aby se strana nedostala do situace, kdy musí poskytnout plnění, aniž by sama získala očekávané protiplnění, jí zákon dává možnost odepřít plnění, k němuž je ona povinna, tzv. námitkou nesplněné smlouvy.

51. Podle § 2120 odst. 1 o. z. je-li kupující v prodlení s převzetím věci nebo s placením kupní ceny, uchová prodávající věc, může-li s ní nakládat, pro kupujícího způsobem přiměřeným okolnostem.

52. V písemné smlouvě byla sjednána splatnost 25 % kupní ceny do 30 dnů od doručení zálohové faktury, tedy do 15. 6. 2014. Žalovaný zcela zaplatil zálohovou fakturu dne 23. 10. 2014 (s prodlením delším než 4 měsíce), přičemž netvrdil (a v řízení nevyšlo najevo), že by pro toto prodlení měl závažný důvod. Vzhledem k prodlení žalovaného se zaplacením části kupní ceny ve smluveném termínu, za situace, kdy podle smluvních ujednání byl žalobce povinen dodat zařízení 3 a půl měsíce po zaplacení zálohy, ve smyslu § 1911 o. z. a § 2120 odst. 1 o. z. žalobce nebyl v prodlení, když dodal žalovanému zařízení dne 20. 11. 2014 (necelý měsíc po zaplacení dohodnuté části kupní ceny). Vzhledem k tomu, že podle smluvních ujednání měl žalobce splnit další smluvní povinnosti do jednoho měsíce od dodání zařízení, posunula se tato lhůta do 20. 12. 2014. Z výše popsaných důvodů je pro posouzení věci nerozhodné, zda žalobce potřeboval zálohu na výrobu zařízení, a zda žalovaného upozornil na specifika připravenosti místa k montáži.

53. Podle § 2006 o. z. stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době (odstavec první). Nemožnost plnění prokazuje dlužník (odstavec druhý).

54. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný vykázal technika z provozovny v pondělí 25. 11. 2014 (druhý pracovní den po dodání zařízení a v době, ve které měl splnit smluvní povinnosti), a nedovolil mu odvézt rozvaděč k opravě. Tímto jednáním znemožnil žalobci odstranit vady zařízení, a splnit také všechny ostatní smluvní povinnosti; ze stejného důvodu žalobce objektivně nemohl vykonávat záruční servis, či uspokojit žalovaného nad rámec jeho zákonných práv z vadného plnění (§ 2113 o. z.) tím, že zařízení vymění, opraví nebo poskytne žalovanému jinou službu. Proto také žalovaný nemohl v dopise ze dne 22. 1. 2015 úspěšně uplatnit nárok na slevu z kupní ceny. Popsaný skutkový stav totiž nelze srovnávat se situací, ze které vycházel Nejvyšší soud (v poměrech smlouvy o dílo) v rozsudcích ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4167/2014, a ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1299/2008, neboť v tam popisovaných případech nebylo zhotoviteli znemožněno odstranit řádně reklamované vady. Odvolací námitka, že kupní cena zahrnovala zprovoznění zařízení a další smluvní povinnosti, proto není důvodná.

55. Vykázání technika bylo natolik neočekávatelnou a nepřekonatelnou překážou, že by bylo proti smyslu soukromého práva, aby přes veškeré okolnosti, v důsledku kterých již žalobce nemohl závazek splnit, měl být závazek zachován. Nemožnost plnění nastala z vůle žalovaného, tedy zaviněně. Při posuzování následné nemožnosti plnění však není relevantní, zda nemožnost nastala zaviněním či bez zavinění některé strany závazku. Následná nemožnost plnění a zánik závazku v jejím důsledku dle § 2006 odst. 1 o. z. nastane, stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným. Nesplnitelnost dluhu dlužníkem přitom obecně nastává, pokud nastane jakákoliv okolnost znemožňující mu včas a řádně plnit.

56. V této souvislosti také nelze přehlédnout, že žalobce žalovaného ke zpřístupnění zařízení (za účelem odstranění vad) neúspěšně vyzýval ještě dopisy ze dne 2. 12. 2014 a 18. 12. 2014.

57. Pokud žalovaný uváděl, že také on vyzýval žalobce k odstranění vad dopisy ze dne 28. 11. 2014 a 3. 12. 2014, pak odvolací soud souhlasí s okresním soudem, že tyto výzvy nesměřovaly k tomu, aby žalobci bylo umožněno vady odstranit (a splnit další smluvní povinnosti), ale žalovaný v nich žalobci navrhoval jednání o změně smluvních ujednání (složení doplatku kupní ceny u notáře, odečtení ceny rozvaděče z kupní ceny, společné ukončení případu zařízení i míchačky). Proto není důvodná odvolací námitka, že žalobce odpíral plnění, a naopak žalovaný se snažil o odstranění vad.

58. Definitivní nemožnost splnění závazku žalobcem pak nastala dne 31. 3. 2015, kdy společnost [Anonymizováno] zařízení zprovoznila a zaškolila obsluhu.

59. Při posuzování nároku žalovaného na slevu z kupní ceny odvolací soud vyšel především z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1207/2023, podle kterého hlavním účelem úpravy práv z vadného plnění je poskytnutí ochrany kupujícímu, který neobdržel smluvně dohodnuté plnění. Účel této úpravy tak tkví především v nápravě poruchy ekvivalence vzájemných plnění, resp. cílí na vyrovnání ekvivalence plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020, uveřejněný pod číslem 98/2022 Sb. rozh. obč.). Jinak řečeno smyslem úpravy práv z vadného plnění je opětovně docílit rovnovážného stavu mezi plněním smluvních stran (zaplacenou kupní cenou a obdrženou věcí), který byl narušen vadným plněním prodávajícího, tj. tím, že oproti smlouvně ve skutečnosti kupující obdržel plnění vadné, a tedy již proto neodpovídající sjednané ceně. Smyslem úpravy práv z vadného plnění není reparace vzniklých škod. Přiměřená sleva z kupní ceny proto musí odpovídat takové výši, která v konkrétních poměrech dané věci bude odpovídající míře narušení ekvivalence plnění a bude způsobilá toto narušení narovnat. Závěr o přiměřenosti slevy z kupní ceny vyžaduje komplexní úvahu zohledňující individuální okolnosti případu a požadavek na dosažení ekvivalence plnění. Rozhodnutí o přiměřenosti výše slevy přednostně náleží do rukou soudů nižších instancí, jež jsou s účastníky v bezprostředním kontaktu, a disponují tudíž náležitými skutkovými podklady pro vyhodnocení zmiňovaných aspektů daného sporu.

60. Odvolací soud v úvahách okresního soudu neshledal zjevnou nepřiměřenost a souhlasí se závěrem, že žalovanému, který neumožnil žalobci splnit smluvní povinnosti, nárok na slevu z kupní ceny přiznat nelze. V takovém případě by byl totiž popřen smysl úpravy práv z vadného plnění, kterým je poskytnutí ochrany kupujícímu, který neobdržel smluvně dohodnuté plnění a docílit rovnovážného stavu mezi plněním smluvních stran. Při úvaze o přiměřenosti slevy z kupní ceny navíc nelze zohlednit pouze vynaložené náklady na odstranění vad zařízení (jak se mylně domnívá žalovaný), neboť přiměřená sleva z kupní ceny musí odpovídat takové výši, která v konkrétních poměrech dané věci odpovídá míře narušení ekvivalence plnění a je způsobilá toto narušení narovnat. V posuzovaném případě však žalobce svoje smluvní povinnosti, ani ekvivalenci plnění, neporušil.

61. Ze stejných důvodů je nedůvodná i odvolací námitka, že za žalobce vady odstranila společnost IVAR, neboť za situace, kdy žalovaný objektivně znemožnil žalobci odstranit vady zařízení a nechal je opravit třetí osobou, mu nelze zákonné nároky z vad přiznat, když jeho právo zaniklo pro nemožnost plnění ve smyslu § 2006 o. z. (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2006, sp. zn. 32 Odo 558/2005).

62. Jako nedůvodnou posoudil odvolací soud také odvolací námitku, že nebyl sepsán předávací protokol.

63. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že v případě ujednání o protokolárním předání a převzetí díla (níže popsané závěry dopadají i na kupní smlouvu) platí, že bude-li se zhotovitel domáhat zaplacení ceny, ačkoli objednatel dílo protokolárně nepřevzal, soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že si strany ujednaly protokolární předání a převzetí díla jako hmotněprávní podmínku předání a převzetí. Uvedené však neplatí, pokud soud dospěje k závěru, že předávací protokol plní dle ujednání stran pouze důkazní roli – pokud např. žalovaný svým podpisem zjišťovacích protokolů má jen deklarovat rozsah provedených prací (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2823/2021).

64. V posuzovaném případě bylo pro vznik práva prodávajícího na kupní cenu, která byla sjednána pevnou částkou, podle smluvních ujednání podstatné nejen dodání zařízení, ale také jeho zprovoznění, uvedení do plného provozu, zaškolení obsluhy, zkušební provoz a podpis předávacího protokolu, tedy splnění všechny těchto sjednaných podmínek.

65. V řízení nebyly pochybnosti o obsahu toho ujednání (o skutečné vůli stran jimi projevené ve smlouvě), pro posouzení věci je však podstatná ta okolnost, že v okamžiku splatnosti doplatku ceny za zařízení dle žalobcem vystavené faktury (30. 11. 2014) bylo zařízení dodáno (20. 11. 2014), avšak žalovaný (dne 25. 11. 2014) žalobci znemožnil nejen odstranit vady zařízení, ale také pokračovat ve splnění dalších smluvních povinností. Z důvodů na straně žalovaného se tak dne 25. 11. 2014 stal nemožným také požadavek na podpis předávacího protokolu, který měl obsahovat mimo jiné výsledek (neuskutečněného) zkušebního provozu.

66. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě (odst. 1). Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu (odst. 2).

67. Princip poctivosti představuje standard jednání v právním styku, spočívající zejména v povinnosti zohlednit oprávněné zájmy ostatních zúčastněných osob. Poctivým rozumíme takové jednání, kdy osoby řádně a včas plní své povinnosti, jednají čestně, slušně, korektně, spolehlivě a vztahy mezi sebou upravují tak, že to odpovídá obecné představě spravedlnosti, tj. jedna osoba nezneužívá druhé, nevyužívá ji ke svým zájmům bez ohledu na případně kolidující zájem druhé či jiné osoby apod. Čestné jednání spočívá především v zachovávání povinností (jejich porušování či zanedbávání je naopak nečestné).

68. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

69. Ústavní soud v usnesení ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 374/06, definoval zneužití práva jako chování zdánlivě dovolené, jímž má být dosaženo výsledku nedovoleného; specifickým případem zneužití je šikanózní chování (šikanózní výkon práva), které spočívá v tom, že někdo vykonává své právo se záměrem způsobit jinému nepřiměřenou újmu.

70. Zneužitím je třeba v první řadě rozumět takový výkon práva, u něhož není zamýšleným cílem naplnit smysl a účel sledovaný právní normou (ať již obsaženou ve smluvním ujednání či v právním předpise), ale které sleduje poškození jiné osoby (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2019/2004, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 46/2006, či rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99, uveřejněného pod č. 126 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000), případně jiný cíl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 28 Cdo 5014/2009). Jde tedy o takový výkon práva, který aplikovaná právní norma nepředpokládala.

71. Podle odvolacího soudu lze jednání žalovaného, který od počátku neplnil řádně své závazky vůči žalobci, a bez zjevného důvodu znemožnil žalobci v dohodnuté době splnit jeho smluvní povinnosti, označit jako nečestné. Odvolací soud tak souhlasí s okresním soudem, že je námitka žalovaného, že na doplatek kupní ceny má žalobce právo až po sepsání protokolu o splnění jeho smluvních povinností, které sám žalobci splnit znemožnil, zjevným zneužití práva, které nepožívá právní ochrany ve smyslu § 8 o. z. Pokud žalovaný splnění dalších podmínek pro zaplacení kupní ceny (včetně podmínky podpisu předávacího protokolu) svým jednáním bezdůvodně znemožnil, lze takový výkon práva vůči prodávajícímu označit jako zneužívající (srov. mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4988/2016).

72. V situaci, kdy žalobce (prodávající) byl připraven splnit povinnost odstranit vady i další smluvní povinnosti, ale byl po předání zařízení, v době, která předcházela sjednanému termínu, ve kterém měl své povinnosti splnit, žalovaným bez zjevného důvodu vykázán z provozovny, nelze po žalobci spravedlivě požadovat, aby se musel pro zachování svých práv na zaplacení kupní ceny nejprve domáhat v soudním řízení nahrazení projevu vůle žalovaného podepsat předávací protokol, který měl obsahovat i výsledek zkušebního provozu, který neprováděl, a vyčkat jeho bezvýslednosti, v situaci, kdy je postaveno na jisto, že smluvní povinnosti, jež měly předcházet podpisu předávacího protokolu, výhradně z důvodů na straně žalovaného, nesplnil. Domáhal-li by se žalobce (místo zaplacení kupní ceny) nahrazení projevu vůle žalovaného na podpisu předávacího protokolu v situaci, kdy reálně nebyly splněny smluvené podmínky pro jeho podpis, musela by být žaloba zamítnuta proto, že žalobce smluvní povinnosti, jež měly podpisu předávacího protokolu předcházet, nesplnil. Uvedenou situaci nelze zaměňovat za situaci, kdy je kupující v prodlení pouze co do povinnosti protokolárně převzít předmět koupě a chce-li se proto prodávající domoci práva na zaplacení kupní ceny, musí se soudně domáhat uložení povinnosti protokolárně převzít předmět koupě nebo nahrazení projevu jeho vůle (srov. mutatis mutandis rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 799/2009, ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 32 Cdo 2123/2010, ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3085/2016, ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 23 Cdo 1733/2017).

73. V posuzovaném případě proto nedostatek podpisu předávacího protokolu, ani nesplnění dalších smluvených povinností, nebránil vystavení konečné faktury na doplatek kupní ceny. Odvolací soud přihlédl také k následnému chování žalovaného, který (po vykázání technika z provozovny) na vyúčtovaný doplatek zaplatil dne 26. 1. 2015 částku 440 016 Kč a dne 28. 1. 2015 částku 1 172 804 Kč. Tímto právním jednáním dal najevo, že kupní smlouvu považuje za splněnou a zařízení (nikoli nutně bezvadné) za dodané i bez naplnění dalších podmínek.

74. Odvolací soud souhlasí s právním hodnocením okresního soudu také ohledně ústní smlouvy, neboť okresní soud logicky vysvětlil, proč tato nebyla (nemohla být) součástí písemné smlouvy na dodání zařízení (komponenty nemohly být součástí dotačního titulu).

75. Právní úprava nového občanského zákoníku se odklonila od pojetí kupní ceny jako podstatné náležitosti kupní smlouvy, jejíž absence či nepřesné určení způsobovalo za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, neplatnost převodní smlouvy. [adresa] občanský zákoník se přiklonil k řešení preferujícímu smluvní volnost stran, a sice k možnosti stanovení kupní ceny (pouze) způsobem jejího určení (§ 2080), případně uzavření kupní smlouvy bez určení kupní ceny (§ 2085 odst. 2).

76. Na základě uvedeného je odbornou literaturou dovozováno, že kupní cena již není podstatnou náležitostí kupní smlouvy. Na tomto závěru panuje v doktríně v zásadě shoda (srov. např. KASÍK, P., BEDNÁŘ, V. § 2079. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2014, dále ZAPLETAL, J. § 2080 a § 2085. In: PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (1. aktualizace). [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2022, dále také BEZOUŠKA, P., HAVEL, B. Občanský zákoník: Srovnávací komentář. Wolters Kluwer, či BAJURA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520). Wolters Kluwer. Opačný názor lze nalézt v TICHÝ, L., PIPKOVÁ, P. J., BALARIN, J. § 2079. Kupní smlouva v novém občanském zákoníku. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2014. Vychází se z toho, že podstatnou náležitostí kupní smlouvy je úplatnost, tj. závazek kupujícího uhradit kupní cenu, nikoliv však její konkrétní výše a způsob úhrady, a připouští se tedy, aby strany projevily vůli cenu vůbec neurčovat, tj. postupovat podle § 2085 odst. 2 nového občanského zákoníku.

77. Vzhledem ke zjištěné vůli stran uzavřít samostatnou úplatnou kupní smlouvu na dodání komponentů bez určení konkrétní kupní ceny, či způsobu jejího určení (kupní cena měla být dohodnuta při řešení zakázky na dodání míchačky), platí za ujednanou kupní cena, za niž se stejné nebo srovnatelné komponenty v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek obvykle prodávaly. Okresní soud proto postupoval správně, když ve věci ustanovil soudního znalce a zadal mu, aby zodpověděl otázku, týkající se posouzení skutečností, k nimž je zapotřebí odborných znalostí jiných než znalost práva, které soudce nemohl získat výukou, výchovou ani životní praxí (§ 127 odst. 1 o. s. ř.), a při určení kupní ceny vyšel z obvyklé ceny komponentů určené znaleckým posudkem. Soudem položené otázky nebyly zavádějící, ani tendenční, směřovaly ke zjištění relevantních skutečností. Znalec v podaném znaleckém posudku řešil odborné otázky, na které byl tázán a nepřekročil hranice své odborné kompetence. Při hodnocení důkazního významu znaleckého posudku soud podrobně popsal, jaké z obsahu znaleckého posudku vyvodil konkrétní poznatky o předmětu dokazování. V řízení nikdo nenamítal, že soudní znalec je podjatý, písemně podaný znalecký posudek obsahuje náležitosti stanovené zákonem, znalec jej podepsal a připojil otisk pečeti. Odvolací námitky týkající se ustanovení soudního znalce a hodnocení znaleckého posudku proto odvolací soud nepovažuje za důvodné.

78. Z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu se podává, že soud není povinen budovat vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jeho závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, či usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010).

79. V posuzovaném případě jsou závěry okresního soudu o skutkovém stavu věci úplné, ucelené, správné, logické a v právu rozumně vyložené, proto považuje odvolací soud za nedůvodnou odvolací námitku, že soud nevzal v potaz možnost, že žalovaný odložil výrobu z důvodu neschopnosti žalobce předložit vhodný návrh, když taková skutečnost z provedeného dokazování nevyplynula; že neshody účastníků vyústily v oznámení žalobce o podezření na možné zneužití finančních prostředků z fondů Evropské unie; či že žalovaný měl obavy z odvozu zařízení technikem, který neměl plnou moc, nebyl zaměstnancem žalobce, měl jazykovou bariéru, či pro původ žalobce – k posledně jmenovanému odvolací soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný s technikem (jednajícím za žalobce) jednal o vývoji zařízení několik roků, aniž by mu všechny nyní namítané okolnosti jakkoli bránily v uzavření několika smluv. Uplatnění těchto námitek až v soudním řízení proto odvolací soud považuje za ryze účelové. Nadto nelze přehlédnout, že z provedeného dokazování a ze všech okolností daného případu nebylo zjištěno, že by vyvstala jakákoliv pochybnost ohledně oprávnění technika za žalobce při dodání zařízení (které skutečně žalovanému předal), odstranění vad, či zprovoznění zařízení, jednat. Námitku překročení oprávnění technika jednat za žalobce by navíc mohl jako obranu v řízení úspěšně vznášet pouze žalobce, nikoliv žalovaný.

80. Odvolací soud souhlasí s okresním soudem ohledně posuzování neurčitosti a nejistoty započítávaných aktivních pohledávek žalovaného z titulu smlouvy na dodání míchačky, přičemž vzal v úvahu také to, že započítávané pohledávky nepochází ze stejného právního vztahu jako pohledávky žalobce, neboť nebyly založeny stejnými smlouvami mezi stranami. V takové situaci totiž nestojí proti právu věřitele pasivní pohledávky (žalobce) na její uhrazení právo dlužníka (žalovaného) na to, aby dříve, než bude nucen uhradit svůj dluh, byly „spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, za kterých vznikl (okolnosti celého vztahu).“ V posuzovaném případě je tak dle § 1987 odst. 2 o. z. na místě poskytnout žalobci, jako věřiteli pasivní pohledávky (tj. pohledávky, proti které je započítáváno) ochranu před tím, aby žalovaný (dlužník pasivní pohledávky) zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté) aktivní pohledávky.

81. Žalovanému se prostřednictvím podaného odvolání nepodařilo zpochybnit správnost I. výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, a ze spisu se nepodávají ani vady uvedené v § 212 odst. 5 o. s. ř., k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti. Proto odvolací soud dle § 219 o. s. ř. napadený I. výrok rozhodnutí (ve znění reflektujícím, že žalobci měl být přiznán úrok z prodlení z částky 698 235 Kč, nikoli 689 235 Kč), včetně věcně správného III. a IV. výroku, jako věcně správný potvrdil (III. výrok tohoto rozsudku).

82. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Na náhradě nákladů odvolacího řízení přiznal odvolací soud plně úspěšnému žalobci odměnu advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) po 14 260 Kč, počítané z tarifní hodnoty věci 1 486 403 Kč, náhradu hotových výdajů za tyto úkony dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu po 300 Kč, v součtu částku 29 120 Kč, navýšenou o 21 % DPH, celkem 35 235,20 Kč (IV. výrok tohoto rozsudku).

Poučení